Skořicovník čínský
(Cinnamonum aromaticum)
Skořicovník je strom, který může dorůst výšky až 17 metrů. V Číně se pěstuje už několik tisíc let a využívá se jak v kuchyni, tak k léčebným účelům. Svitky, které si můžeme běžně koupit, jsou vlastně usušená kůra tohoto stromu. Kromě čínské skořice se prodává i skořice cejlonská. Čínská skořice je tmavá, svitek je dutý a má výraznější aroma i chuť než její delikátnější cejlonská příbuzná. Skořici znali už ve starém Římě, kde také vzniklo úsloví „divím se, že ten člověk umírá, který skořici často požívá“. Skořici oceníme v zimě, kdy prohřívá organismus (třeba jako součást populárního svařáku) – i v létě, kdy ji můžete svařit ve vodě, nechat vychladnou a získáte tak skvělou limonádu. Skořice snižuje hladinu cukru v krvi. Konzumujte ji, pokud chcete zhubnout. A pomůže také při nachlazení, působí jako přírodní antibiotikum. Přidejte ji proto do zázvorového čaje s medem.
Mattioli o skořici říká:
Skořice je přirozenosti horké a suché téměř na třetím stupni. Rozděluje, rozráží, zažívá, sílí, rozpouští a má v sobě jakousi malou trpkost. Pomáhá studenému žaludku, játrům i mozku, odpírá jedu, posiluje srdce, obnovuje dobrou krev.
„Divím se, že umírá člověk, který užívá skořici.“ (Mathioli)
Tohle přísloví bylo údajně rozšířeno ve starém Řecku a Římě, kde byla skořice považována za rostlinu vznešenou a vysoce ceněnou pro její silné léčebné účinky. Skořici znali a používali též staří Egypťané.
Bakopa drobnolistá (Brahmi)
