Detail skupiny — Tvůrčí producentské skupiny — Podávání námětů a projektů — Vše o ČT — Česká televize

Realizované pořady:

Distribuční filmy
Aristokratka ve varu; Il Boemo; Grand Prix; Bourák; Modelář; Poslední aristokratka; Staříci; Budiž světlo; Hodinářův učeň; Doktor Martin: Záhada v Beskydech; Kvarteto; Skokan; Učitelka; Cesta ven; Díra u Hanušovic

Oceněné pořady:

Případ Modrý; Il Boemo; V exekuci; Herec; Princip slasti; Hodinářův učeň; Staříci; Budiž světlo; Dabing Street; Švéd v žigulíku; Spravedlnost; Učitelka; Odvaha; Česká labuť; Nádraží; Cesta ven; Díra u Hanušovic; Occamova břitva; Můj pokus o mistrovský opus; Kdyby byly ryby; Viktor Kolář; Jarek v Moskvě

Recenze / ohlasy:

Případ Modrý
iDNES.cz, 3. 10. 2023, Mirka Spáčilová
Blanka, mladší dcera legendárního hokejového brankáře Bohumila Modrého, vzpomíná v úterním premiérovém dokumentu ČT2 navenek věcně, vyrovnaně, v úsporných větách. O to silnější jsou okamžiky, kdy ji přes veškeré noblesní sebeovládání najednou zradí hlas. Oč méně se emocemi šermuje, o to vydatněji působí, ví dobře režisér Roman Vávra, který se spolehl na autenticitu neškoleného, osobního projevu Blanky Modré, aniž by ošidil obrazovou bohatost příběhu, od archivních pokladů přes hrané pasáže až po osvěžující animaci. (…) Vůbec film Případ Modrý patří k vzácným, filmařsky čistým výjimkám, které se obejdou bez vysvětlivek.

Případ Modrý
Týdeník FORUM, 21. 12. 2023
Strhující příběh jedné zvůle minulého režimu vypráví ve skvělém dokumentu Romana Vávry dcera Bohumila Modrého Blanka.

Velké nic
Forbes, 14. 3. 2023, Jan Škoda
Kritici tohoto režiséra někdy zmiňují, že ve svých filmech příliš upozorňuje na sebe, když se staví doprostřed svých inscenovaných situací, tady ale sebe vyloženě upozaďuje, snad aby vynikla absurdita místy až formanovských výjevů z front, parků i call center, kde se lidé snaží popasovat s vládními nařízeními. (…) Ono ale i Velké nic je ve výsledku jen prodlouženou rukou onoho do zemdlení omílaného hesla, podle nějž to „společně zvládneme“, a které tady podtrhuje svižné, tragikomické, barvité panorama covidových zážitků, v nichž se smrt mísí s legrací. Celé to podepírají majestátní černobílé širokoúhlé záběry kameramana Adama Kruliše, jenž v různých prostředích neztrácí ze zřetele žižkovský vysílač jako jakýsi pevný bod či maják, i střih Ondřeje Nuslauera, díky němuž film ve svém tempu nezaškobrtne.

Velké nic
Aktuálně, 15. 3. 2023, Tomáš Stejskal
Smutným, ale také bolestivě ironickým záběrem začíná nový film Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové nazvaný Velké nic. Černobílá sonda do časů pandemie, kterou ve čtvrtek začnou promítat kina, už se podobného tónu nezbaví. I proto patří k nejlepšímu, co Klusák natočil.

Il Boemo
kultura.iDNES.cz, Mirka Spáčilová, 21. 10. 2022
Dobře se na něj dívá, ještě lépe se díky Myslivečkově hudbě v podání orchestru Collegium 1704 poslouchá, je na výši herecky i pěvecky, nešidí, neškudlí. (…) Il Boemo je prostě dobrý modelový životopis, který se opírá o výtečné kostýmy, masky, dekorace. Jeho osvětový ráz podtrhuje výstava či kniha, jež premiéru doprovázejí, ovšem film sám vzbuzuje více respektu než úžasu.

Il Boemo
Kinobox, 23. 10. 2022, Kamil Fila
Po dlouhé době vzniknul v Česku tak ambiciózní historický životopisný film. Režisér Petr Václav přitom nikdy podobný projekt nedělal. Největší pastí by bylo hledat v něm nového Amadea. Il Boemo se vydává vlastní cestou.

Deset let příprav, přes 120 milionů korun rozpočet. Mezinárodní projekt, v němž se z 99 % mluví italsky. Žádný jiný film s českým produkčním zázemím si letos víc nezasloužil být vyslaný na Oscary.

Grand Prix
Seznam Zprávy, 18. 11. 2022, Martin Šrajer
Hrdinové připomínající zpočátku karikatury se tudíž stávají plastičtějšími, komické motivy získávají váhu. S pochopením postav a životní pozice, ve které uvázly, nám vedle svižných dialogů a šťavnatých výkonů výborně nacastovaných herců a hereček pomáhají i autentické lokace. Nadstandardní řemeslnou úrovní, nejen na poměry tuzemské žánrové produkce, se vyznačují i ostatní stylistické složky od střihu a masek po hudbu a zvukový design. (…) Z formálního hlediska ale film lacině nepůsobí, a byť je založený na prosté premise, dotažená dramaturgie a výjimečný filmařský talent jej povyšují na nejlepší českou komedii letošního roku.

Grand Prix
Filmserver, 26. 11. 2023, Jan Varga
Ke cti filmu slouží poměrně zdařilá dramaturgie příběhu, během nějž hrdinům kvůli sérii stupňovaných nedorozumění a větších či menších přečinů stále víc a víc teče do bot. Každá akce plodí odpovídající reakci, jednotlivé zvraty hezky zapadají do sebe, vzájemné interakce postav dávají povětšinou smysl a děj se problematizuje přirozeně, plynule a přehledně. Jan Prušinovský jako scenárista umně pracuje s jednotlivými motivy, jako režisér nápaditě zpracovává scény a propojuje je skrze vizuální symboly. Nic z toho není v kontextu českých komedií běžným standardem.

Herecké obsazení je nesporným kladem a částečně i spásou seriálu: Petra Špalková (vyšetřovatelka Magda Malá), Jiří Vyorálek (vyšetřovatel Martin Černý), Miroslav Hanuš (Magdin arcinepřítel), Jaroslav Plesl (Magdin manžel, houslista Janáčkovy filharmonie) či Regina Rázlová (Magdina tchyně) vytvářejí relativně věrohodné a v rámci možností plastické postavy (…) Vyzdvihnout je třeba i bezprostřednost představitelky Magdiny dcery, kterou je skutečná dcera Petry Špalkové Anděla. „Veřejnoprávnost“ nového krimiseriálu spočívá mj. i v záměru předvést divákům Ostravu a celý okolní region.

Stíny v mlze
Hospodářské noviny, 28. 1. 2022, Tomáš Stejskal
Snová a hravá znělka nového seriálu České televize Stíny v mlze láká na tajuplnou a suverénní krimi z Ostravska. (…) Paradoxně nakonec konvenční, ale dobře a nenuceně zahrané scény z rodinného života vyšetřovatelů zapůsobí silněji než případy, které se marně snaží šokovat.

Divadlo ve filmu
aktualne.cz, 8. 3. 2022, Tomáš Seidl
Taušův filmový experiment inovuje formát běžného divadelního záznamu. Nemůže sice suplovat "živý" kontakt herců s diváky, nabízí však odlišný zážitek než zafixovaný celkový pohled na jeviště z jednoho sedadla v hledišti. Pohyblivá kamera Martina Douby snímá herečky z bezprostřední blízkosti i různých úhlů, krouží kolem nich a voyeuristicky jim pohlíží do tváří. (...) Herecká i osobnostní symbióza Ramby s Křenkovou je výjimečná. Subtilní herečky dokonale naplňují představu o hlavní postavě, kterou autoři popisují slovy "hubená jako lunt, ale v očích blesky".

Herec
lidovky.cz, 10. 10. 2020, Marcel Kabát
Trilogie dala především velkou příležitost skutečnému herci Janu Cinovi, který suverénně předvádí zdánlivě bezelstného tichého mladíka zahaleného znepokojivým tajemstvím. S hlavním hrdinou kontrastuje postava jeho otevřené, hubaté a až nebezpečně upřímné sestry Anežky, kterou s velkou přesvědčivostí ztvárnila Jenovéfa Boková. Každý ze tří dílů představuje Stanislava v jiném prostředí a situaci a každý díl také hraje s divákem trochu jinou hru: díky tomu Herec dokáže účinně překvapovat a udržovat napětí.

Herec
idnes.cz, 12. 10. 2020, Mirka Spáčilová
Ctižádostivý třídílný projekt Herec, který v neděli začala vysílat Česká televize, je autorsky zručný, režijně obratný a herecky na výši.

Modelář
Právo, 6. 2. 2020, Věra Míšková
Po dlouhé době přichází do kin český film, který je pevně zakotven v realitě současnosti a nerozmnožuje jen donekonečna omílané varianty osobních vztahů lidí odnikud, kteří nemají čím zaujmout. (…) Jako režisér pracuje profesionálně a moderně, použití dronů je nejen jedním z prostředků zakotvení filmu v současnosti, ale i příležitostí k úchvatným a atraktivním záběrům, příležitostí, kterou kameraman Alexander Šurkala plně využil. Modelář není film, který by člověk jen tak „vdechl“, vyžaduje diváka soustředěného, myslícího a ochotného se otázkami, které Zelenka klade, zabývat. Přitom jde ale o film zábavný v nejlepším slova smyslu, protože je zajímavý, zejména k závěru velmi napínavý, má osobitý a chytrý humor a výborné herecké výkony.

Modelář
Totalfilm.cz, 8. 2. 2020, Dagmar Šimková
Na domácí poměry je Modelář dost ambiciózní a neotřelé dílo, do kterého se Zelenka nebojí zakomponovat témata tuzemské i zahraniční politiky. Z dlouhodobého hlediska kráčí jeho Modelář v jeho autorských stopách, které vyžadují od diváka stejně tolik intelektuálního nasazení jako i fantazijního uvolnění a nadhledu (tentokrát ale o poznání méně). Do mainstreamového díla má ale Modelář daleko, a divoce artový snímek to také není. Kam přesně si tenhle příběh zařadíte, je jenom na vás. Rozhodně si po jeho zhlédnutí ale budete říkat, že autorovi nelze upřít značnou odvahu.

Princip slasti
Právo, 17. 12. 2019, Eva Vejdělková
[…] seriál polského scenáristy Macieje Maciejewského a režiséra Dariusze Jabłońského nepatří k nezajímavým pokusům: ačkoli počáteční díly zatěžkával sklon k teatrálnosti a klišé, zhruba od poloviny dokázal zaujmout. Vyšetřovací linky se konečně propletly a přibylo i docela pěkně nasnímaných akcí. Škoda jen, že s blížícím se finále rozběhnutému stroji zase spadl řetěz. A ještě jedno plus je potřeba aspoň v krátkosti zmínit. Seriál českému publiku představil v hlavní roli vyšetřovatelky Marie zajímavou polskou herečku Małgorzatu Buczkowskou. Tuto mladou ženu, která si zahrála i v populárním polském seriálu Glina (Polda), má navíc kamera opravdu ráda a tvůrci Principu slasti to dovedli využít.

Moje svoboda
reflex.cz, 12. 11. 2019, Tereza Spáčilová
Narvaný kinosál nejprve seznámil s divokou genezí snímku, jehož prvotní ambicí bylo „dokázat demokratickou podstatu kinematografie tím, že se na jednom plátně potká Honza Hřebejk a s patnáctiletým klukem“. […] Ač se divák neubrání tomu, aby si z mozaiky mikrofilmů vybral favorita podle svého gusta, má díky péči týmu režiséra Petra Cífky výpovědní hodnotu i jako celek. Frekvence, s níž se opakují některé motivy a jména, od Havla přes logo TV Barrandov až po Babišovy notoricky známé výroky, totiž o dnešním chápání termínu svoboda poměrně dost vypovídá. […] Reflex na festivalu ve Varech zabodoval vlastním filmem. Teď míří Moje svoboda do televize […] Po projekci, při níž se opakovaně a dlouze tleskalo, proběhla ještě diskuze s několika vybranými filmaři, kteří vysvětlovali, s jakou motivací do projektu vstoupili.

Staříci
aktualne.cz, 18. 10. 2019, Kamil Fila
Film je tělesný, autentický, bolestivý, a zároveň komický. I přes malou výpravu jde o jeden z nejlepších snímků, které byly v Česku letos natočené. Má dostatečné napětí, správné emoce, překvapivý závěr. Má vše, co by film měl mít.

Staříci
lidovky.cz, 18. 10. 2019, Marcel Kabát
Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička excelují v groteskním thrilleru Staříci o pokusu někdejších politických vězňů spravedlivě potrestat bývalého komunistického prokurátora. [...] Je to divácky vstřícné a zároveň vnitřně silné vyprávění o mužích, kteří vědí, že svět už prakticky zcela patří jiným lidem a jiným konfliktům, oni však ještě potřebuji, i jako vzkaz pro ty další, uzavřít příběh své generace.

Budiž světlo
denik.cz, 16. 10. 2019, Jana Podskalská
Marko Škop ví díky pečlivému mapování terénu a množství rozhovorů, jež filmu předcházely, zatraceně dobře, o čem vypráví. Své krajany ani slovenskou společnost s jejími rozpory a projevy pravicového extremismu vskutku nešetří. [...] Herci slouží režijnímu plánu na hraně dokumentarismu, není tu slabý článek. Od Milana Ondríka alias Milana až po Františka Beleše v roli jeho staršího syna.

Budiž světlo
idnes.cz, 7. 10. 2019, Mirka Spáčilová
Slovenský film Budiž světlo, který míří do českých kin a současně do oscarové bitvy zahraničních děl, si letos z karlovarského festivalu vezl dvě ceny, pro herce Milana Ondríka v hlavní roli a pro režiséra Marka Škopa od ekumenické poroty. Obě sedí jako ulité. [...] Na své straně má univerzální rodinný půdorys, výbušné aktuální téma na hraně thrilleru a současně věcný tón, který nepřipustí ani náznak plakátu.

Hodinářův učeň
Týden, 26. 8. 2019, Matěj Svoboda
Hodinářův učeň má dost napětí, humoru i romantiky na to, aby do pohádkového žánru zapadl. Jen se obejde bez klasických a už dost okoukaných propriet, v několika momentech se nebojí tvářit se až překvapivě realisticky a mnohdy i drsně. Výsledkem je trošku jiná, ale sebevědomá podívaná pro malé i velké diváky, která ukazuje, že pohádkový žánr toho může nabídnout mnohem víc než jen to, co si z něj čeští filmaři obvykle půjčují.

Sarkofág pro královnu
Týdeník Rozhlas, 29. 7. 2019, Milan Šefl, Agáta Pilátová
O jednotlivých fázích vzniku unikátního sklářského díla natočil dokumentarista Pavel Štingl snímek Sarkofág pro královnu. Vyjádřil myšlenkový svět i tvůrčí záměry umělce, náročné technologické postupy, zachytil jistoty 1 váhání, úspěchy i chvíle pochybností. Štinglův film je napínavým dramatem tvoření. Režisér se v této oblasti ostatně už skvěle osvědčil: zachytil při práci Jaroslava Rónu (Odvaha) i Vladimíra Preclíka (Cesta k Cestě). Sarkofág pro královnu je dalším pozoruhodným sběrným snímkem v řadě.

Zkáza Dejvického divadla
iDNES.cz, 4. 3. 2019, Mirka Spáčilová
Kromě ojedinělého konceptu zosobňuje Zkáza Dejvického divadla ještě jednu vzácnost: nic nepředstírá. […] Neschovává se za vyšší umělecké cíle, nehoní se za společensky žádanými tématy. […] Naprosto jí stačí látka založená na oddanosti profesi, které sluší také rozumná metráž jednotlivých epizod a jako bonus vždy ukázka výtečného divadla. […] Třeba úvod, kde se naděje upnou k hostování podivínského finského režiséra, učaruje jednak vtipnou smyčkou ve stylu „ztraceno v překladu“, jednak obdivuhodným Pleslovým sólem v roli či spíše v kůži Richarda III. na scéně i v civilu. Přičemž platí, že se dobře baví i divák hry neznalý, ale ještě o stupínek více zasvěcený.

Zkáza Dejvického divadla
novinky.cz, 22. 2. 2019, Stanislav Dvořák
Zkáza Dejvického divadla razí nemasový humor - ulítlý, absurdní, inteligentní. […] Scénář přetavil historky, které se někdy v Dejvicích staly (nebo mohly stát) a přetváří je v dobře vypointované půlhodinové epizody. Autoři (Miroslav Krobot, Ondřej Hübl) se moudře pustili jen do šesti dílů, protože chcete-li udržet kvalitu, téma nelze rozmělňovat do nekonečna. Kombinace brutální nadsázky, skutečných kulis a skutečných lidí z Dejvického divadla, kteří hrají sami sebe, otevírá velký prostor pro sebeironii. […] Vedle scénáře má Krobot k dispozici neméně důležitý bezvadně fungující herecký ansámbl. Těžko vyzdvihnout jednoho herce, protože dobří jsou vlastně všichni.

Dabing Street

Právo, 9. 1. 2018, Eva Vejdělková
Už dlouho nevzbudil původní komediální seriál České televize (ČT) po úvodní ochutnávce tolik očekávání jako Dabing Street, který napsal Petr Zelenka podle vlastní hry pro Dejvické divadlo v Praze. Po zhlédnutí pouhých tří epizod z dvanácti totiž provokuje k nadšenému závěru, že se přinejmenším vyrovná dosud nejzdařilejšímu komediálnímu titulu, který ČT do svého pondělního programového okna vyrobila.

Dabing Street
zpravy.IDNES.cz, 8. 1. 2018, Mirka Spáčilová
Dabing Street dokazuje, že tradiční titulek „dílo  Petra Zelenky  a jeho přátel“ není jen obchodní značka, nýbrž výraz reálné síly. Taškařice pro masy to asi nebude, zato však typ kultovního seriálu, kde si velikáni pokládají za čest hostovat a kde laická replika „Dabuje třeba Jágr?“ může docela klidně vyústit v doklad, že ano, i Jaromír Jágr dabuje.

Švéd v žigulíku
reflex.cz, 29. 3. 2018, Tereza Spáčilová
Novinář Petr Horký natočil svůj debut tak říkajíc na koleně, ale jeho mimořádnou výtvarnou virtuozitu – jakož schopnost vypovídat mezi řádky – by mu leckterý zkušenější kolega mohl závidět.

Kvarteto
novinky.cz, 28. 11. 2017, Stanislav Dvořák
Obsazení je perfektní, ústřední čtveřice úsporným projevem vystihuje smutně komickou atmosféru malých osudů na malém městě. […] Krobot zkušeně balancuje na hranici dialogů odposlouchaných ze života a úplné absurdity. […] Motiv uražených citů a nemožnosti se domluvit neustále variuje, Kvarteto však není studie depresí pětatřicátníků, naopak jde o komedii. S humorem suchým, náznakovým, sofistikovaným. […] U Kvarteta není nutné hulákat smíchy, je vtipné i přemýšlivé současně.

Skokan
Cinema, 29. 6. 2017, Jana Šedivcová
Stěžejní na celém filmu je bezesporu skvělá kamera syna Věry Chytilové Štěpána Kučery, se kterým Václav spolupracuje už léta a vzájemná propojenost je na jejich práci opět znát. Stejně tak jako dokonalá souhra s francouzským střihačem Florentem Mangeotem. Ať už dramatické momenty z cesty, nebo naopak klidné, až meditační záběry čisté přírody, které v kontrastu se strastmi obyčejných dní a životů dávají skutečný prostor k rozjímání, to vše jsou hlavní lákadla tohoto snímku. Autentický hudební doprovod, o který se postaral hlavní hrdina sám, se také povedl.

Spravedlnost
reflex.cz, 27. 3. 2017, Milan Tesař
Včera skončila Spravedlnost! Tedy alespoň na obrazovkách ČT1 a nutno dodat, že mě uhranula zejména její režijní kvalita. Kreativní producentka ostravského studia Kateřina Ondřejková se nebojí sáhnout po méně známých tvůrcích a dát jim šanci. Tentokrát se trefila do černého. Bebjakova komplexní režie vyčerpala z příběhu mnohem větší naléhavost, než jakou nabízel scénář, podle něhož se točilo. Předpoklad kvality si tvůrci zajistili už šťastným castingem…

Nádraží
zpravy.idnes.cz, 4. 1. 2017, Mirka Spáčilová
Přitom Nádraží pěstuje důmyslné jazykové hříčky od hrdého „to odmanažeruju“ přes rozdíl mezi odbory a odborníky až po titul „senior toaletářka“. Nicméně třetí díl Nádraží na rozdíl od bezbřehého úvodu slibuje, že čím užší jsou zvolené tematické mantinely, tím nápaditěji se s nimi dá pohrát. A třebaže se znovu nevzdá hrubostí, epizoda líčící hrozbu údajné bomby nastražené na hlavním nádraží si vychutnává situace s větší dávkou fantazie, počínaje sdělením pro zahraniční turisty „Run, Achtung!“ a konče skutečně dokonalou profesní legráckou, kdy reportér „v živém vstupu z ostravského nádraží přináší  mix nejnovějších informací k bombě v Praze“.

Nádraží
Týdeník Televize, 3. 1. 2017, Andrea Hnízdová
Nebudete se smát celou půlhodinu, co každý díl show Nádraží v podání pánů z Partičky poběží. Ale program stejně asi nepřepnete. Díky pečlivé přípravě vizážistů, kostymérů a vlásenkářů se ze scénáře vynořila například Kristýna Simmons (Richard Genzer), tisková mluvčí generálního manažera pražského hlavního nádraží. Dále herci vdechli život Petru Pylovi (Ondřej Sokol) a Zdeňku Chmelovi (Martin Finger) zaměstnancům nádražní ostrahy. Zde musím vyzdvihnout výkon Martina Fingera, který jako lehce debilní držitel průkazu ZTP předvádí téměř oscarový výkon. Nádraží je netradiční podívaná. Někdy se dočkáte těžkopádných vtípků, které k spontánnímu uchechtnutí nedonutí, ale nuda nehrozí. Naopak.

Učitelka
ČRo1 Radiožurnál, 4. 1. 2017
Film Učitelka režiséra Jana Hřebejka slaví úspěch na mezinárodních festivalech. Tuto neděli ho uvidí návštěvníci přehlídky v Palm Springs. Učitelka se zatím objevila na více než 20 festivalech v Evropě, Asii, Americe a Africe. Po jejím nedělním uvedení v Palm Springs uvidí Učitelku taky návštěvníci festivalu v italském Terstu o 2 týdny později.

Učitelka
Ona Dnes, 1. 8. 2016, Blanka Kubíková
Hrdinka nového filmu osvědčeného tandemu Jan Hřebejk – Petr Jarchovský je tak „živá“, až z ní mrazí. Především ty, kteří podobnou kreaturu v životě potkali.

Divadlo Sklep: Böhmen und Mähren
MF DNES, 29. 4. 2016, Mirka Spáčilová
Samozřejmě jako každé best of nese i pořad Sklepa riziko, že některé skeče by pamětník vyměnil za jiné, silnější, i za tu cenu, že nezapadnou do konceptu televizní návštěvy v bizarním městečku. Ale pokud partu s kacířským smyslem pro humor díky pořadu někdo teprve objeví, stálo to za to. Protože jen Hanák dovede s tak paličskou vřelostí přísahat, že to šlo „od srdíčka“.

Můj pokus o mistrovský opus
MF DNES, 30. 1. 2015, Věra Drápelová
Od „menšinového“ kanálu ČT art by se jistě mělo očekávat, že bude menšinové žánry nejen přejímat, ale také je ukazovat trochu jinak, pomocí vlastních projektů. Šestidílný cyklus Můj pokus o mistrovský opus, který je právě v polovině, této představě odpovídá. Má totiž to hlavní – nápad.

Díra u Hanušovic
MF DNES, 8. 7. 2014, Mirka Spáčilová
Herecky má Díra u Hanušovic vůbec mimořádnou skladbu, Dejvické divadlo prostě Krobotovi umí naslouchat. Ovšem podivné existence ze Čtvrté hvězdy i jejich herecké otisky z Okresního přeboru si nehrály na existenciální baladu, držely žánr a sdělení přidávaly mimoděk jako nečekaný bonus; o to víc zabíral.

Cesta ven
Respekt, 1. 6. 2014, Kamil Fila
Snímek nic neidealizuje a neromantizuje a není tu stopa naivity nebo omlouvání, jen špetka patosu potřebná k vyburcování. Zároveň se svou syrovostí a úsporností výsledek blíží tomu, jak v Evropě točí svá sociální dramata bratři Dardennové.