Dvaadvacet pětiminutových dílů a v nich vždy kratinká choreografie, která se dá tančit bez partnera i v páru. Dojde na všechny známé standardní a latinskoamerické tance v rytmu populárních melodií, láká k aktivitě průvodce pořadem Zdeněk Chlopčík. „Hudbu jsem vybíral dlouho, aby měla švih. Vrátil jsem se do vzpomínek z dětství, třeba písničky Semaforu jsme s tatínkem zpívali při umývání nádobí. Budu rád, když ti, co jsou sami doma, ucítí, že na ně ostatní myslí. A budou se na svět dívat pozitivně a s úsměvem. A pokud si s námi pět minut zatančí, budou se cítit fantasticky.“

Jednoduchou choreografii představí spolu s tanečním mistrem vždy jeden seniorský pár. „Na nás vyšlo natáčení valčíku, waltzu, blues, twistu a foxtrotu. Tréma není, prostředí je domácké, všichni jsou příjemní. Jen naši mladí o tom nemají ponětí, nic jsme jim neřekli. Až kdyby nás sháněli a měli obavu, kde jsme, museli bychom přiznat barvu,“ usmívají se manželé Anna a Jindřich Balonovi ze Šenova nedaleko Ostravy. Do tanečních spolu chodí už třináct let a tanec coby koníček seniorům vřele doporučují. „Ať se lidi zvednou z pohovek a jdou se točit. V tanečních je skvěle. Veselo, člověk se odreaguje, a i když někdy něco bolí, to se překoná.“

Režisérka pořadu Petra Všelichová podtrhuje, že ambicí jejího týmu není, aby diváci pilovali choreografii. „Chceme, aby se pobavili, potěšili, když už teď musíme všichni sedět doma. A aby se trošku pohybovali, protože se Zdeňkem to jde samo. Doufáme, že se k divákům Zdeňkův úsměv i přes roušku dostane, že bude cítit jeho energie.“

Dramaturgyně Jana Strýčková doplňuje, že taneční minilekce vznikly kvůli nouzovému stavu v extra rychlém tempu. „Co normálně chystáme týdny, připravili jsme teď mnohem rychleji. Při natáčení dodržujeme hygienická opatření, máme co nejužší štáb, ochranné roušky. A až roušky povinné nebudou? Myslím, že po současném období se stanou součástí našeho života. Takže si diváci při repríze řeknou: Aha, to točili, když byla epidemie.“