Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

František Němec — Lidé — Česká televize

herec

narozen 9. srpna 1943

Herec a divadelní pedagog František Němec se narodil v Sezimově Ústí do rodiny elektrikáře. Ještě během války se Němcovi přestěhovali do blízkého Chýnova, kde malý František začal chodit do základní školy. V Chýnově se narodila i jeho o osm let mladší sestra Marie. V roce 1953 se celá rodina přestěhovala zpátky do Sezimova Ústí. František pak musel dojíždět do Tábora na jedenáctiletku, což bylo vlastně gymnasium. V tom čase se začal aktivně projevovat jako ochotník – nakonec divadlo ho bavilo odmalička, ale teprve během studia na gymplu měl k hraní více příležitostí.

Po maturitě bylo Františkovi jasné, že se chce i nadále věnovat herectví, a od roku 1960 zahájil studia na pražské DAMU. Už během studií se mu naskytla velká šance, jak se pořádně ukázat – v roce 1962 se coby host pražského Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) představil v roli Vilíka Roškota ve Šrámkově romantickém dramatu Měsíc nad řekou. Po absolvování DAMU začal Němec od roku 1964 působit v Městských divadlech pražských, tzn. v ABC, V Rokoku a v Komorním divadle (které mu sedělo nejvíc). Jeho první velkou hereckou příležitostí byl Orestes v Sartrově parafrázi antického mýtu s názvem Mouchy v režii Ladislava Vymětala. Dále se Němec objevil třeba v dramatu Oldřicha Daňka Vrátím se do Prahy, ztvárnil Lota v dramatu Tennessee Williamse Království boží na zemi, domnělého vraha Corbana v detektivce Stalo se v Chamonix od Roberta Thomase, studenta v Dürrenmattově zpracování Goetheho tématu Urfaust či kapitána Yossariana v Hellerově válečném dramatu Hlava XXII.

Na začátku osmdesátých let hrál Němec pohostinsky ve Stavovském divadle hlavní roli Fausta v Gotheově dramatu Faust. Jeho výkon zaujal tehdejšího režiséra ND Miroslava Macháčka a angažoval herce pro titulní úlohu Hamleta ve stejnojmenné shakespearovské hře. Kolosální úspěch dramatu a Němcovo nezapomenutelné ztvárnění prince dánského vedly k hercovu přestupu na prkna Zlaté kapličky. V Národním divadle pak odehrál spoustu významných rolí, jmenujme například jeho Bricka v dramatu Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše, Jakuba Jana Rybu ve hře Josefa Boučka Noc pastýřů, mlynáře v Jiráskově Lucerně, podnikatele Lopachina v Čechovově Višňovém sadu, vikomta de Valmonta v Hamptonově divadelní adaptaci dramatu Nebezpečné vztahy, Robespierra v Büchnerově dramatu Dantonova smrt, profesora Henryho Higginse v komedii George B. Shawa Pygmalion, Ilju Kočkareva v Gogolově komedii Ženitba či dirigenta Furtwänglera v Harwoodově dramatu Na miskách vah. V Divadle na Vinohradech pak pohostinsky ztvárnil státního úředníka Humphreye Applebyho v dramatizaci sitcomu Antony Jaye a Jonathana Lynna Jistě, pane ministře.

František Němec byl vždy brán jako výborný charakterový herec, schopný zahrát psychologicky komplikované postavy. Co na něm zaujalo na první pohled, byla jeho vážná až zachmuřená tvář, vizáž a chování gentlemana a hluboký podmanivý hlas. Ke zkoušení na divadle přistupoval pozvolna, trpělivě, nebifloval text, ale spíše se snažil pochopit myšlení postavy. S blížící se premiérou nicméně přitvrzoval, a během generálky byla postava, kterou ztvárňoval, již precizně vystavěna. A pak ji většinou zahrál s velkou bravurou. Jeho vztah k popularitě byl ale paradoxně vždy téměř nulový – nefotografoval se s fanoušky a nerozdával autogramy. Prostě neměl rád publicitu, a ničeho si necenil více než svého soukromí. Jeho koníčkem byla a je četba historické literatury a také detektivních příběhů.

Stříbrné plátno ho nikdy moc nelákalo, a je pravda, že ani Němce filmoví režiséři příliš nevyhledávali. Poprvé se objevil v roli studenta v krátkometrážní studentské parodii budovatelských filmů Černobílá Sylva (1961), prvním celovečerákem pro něj bylo válečné drama Transport z ráje (1962), odehrávající se v terezínském ghettu, ve kterém si zahrál menší roli židovského mladíka Danyho. Více talentu mohl herec ukázat ve vedlejší roli Mirka Máry, parťáka hlavního hrdiny v dramatu Svatba s podmínkou (1965), a také ve výrazné úloze nesmělého vojáčka Míly v dramatu 7 zabitých (1965). V roce 1970 si střihl menší roli tajného policisty ve slavném politickém dramatu Ucho.

V sedmdesátých letech se Němec začal poměrně často objevovat zejména v televizních filmech nebo seriálech. Například si zahrál právníka Julia Boldaka, přítele hlavního hrdiny v TV dramatu Lev je v ulicích (1972), fiktivním příběhu o vzestupu a pádu význačného amerického podnikatele. Ve čtyřiasedmdesátém se herec zviditelnil před širším televizním publikem co sudeťák Walter v seriálu Byl jednou jeden dům (1974), příběhu obyvatel z jednoho žižkovského pavlačového domu v čase druhé světové války. V tomtéž roce bral vedlejší zápornou roli – jak jinak - západního zločince Donovana v průměrné krimikomedii Muž z Londýna. V televizním dramatu Poslední exil (1975) - tentokrát v hlavní roli - představoval britského vojáka-zeměměřiče Scotta, jenž po druhé světové válce zůstane v Egyptě a radí presidentovi Násirovi. Vedlejší roli prince Zdislava měl zase v pohádce Jak se ševcem šili čerti (1975). Nejvíce se do povědomí diváků dostal v polovině sedmdesátých let coby poručík Žitný v propagandistickém krimi seriálu Třicet případů majora Zemana (1974-79), přičemž během pěti let natáčení to v něm dotáhl až na šéfa kontrarozvědky. A aby nebyl všem zhůvěřilostem konec, objevil se i jako kladný architekt Mikuláš v dalším normalizačním běsu, komunálním seriálu Muž na radnici (1976). Nesmělého MUDr. Řehoře si pak herec zahrál v seriálu Nemocnice na kraji města (1977-81).

Asi nejslavnější roli pro Němce nachystala režisérka Marie Poledňáková v TV komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977): ztvárnil tu temperamentního náčelníka Horské služby a horolezce Luboše Rychmana, jenž usiluje o sblížení s bývalou láskou, baletkou Annou, k čemuž dopomůže její neposedný syn Vašek. Po roce Poledňáková natočila pokračování s názvem Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Oba filmy jsou hereckými koncerty jak Němce, tak Jany Preissové a Tomáše Holého. Po úspěchu obou komedií začali Němce obsazovat více i filmoví režiséři. V hlavní roli šéfa kriminalistů Jindřicha Marhy se objevil v průměrné krimi Čas pracuje pro vraha (1979), kde mu jest protivníkem západní protisocialistický živel. Ve stejné době bral i vedlejší roli vlivného Kenta, bratra hraběte Kounice, v historickém životopisném dramatu Koncert na konci léta, pojednávajícím o skladateli Antonínu Dvořákovi. A zahrál si i další hlavní úlohu novináře Steve Mansona v TV krimi inscenaci Zlaté rybičky (1979).

I v osmdesátých letech se Němec objevoval v televizi nebo ve filmu dosti často. Lze připomenout jeho hlavní roli MUDr. Soukupa, coby rukojmího wehrmachtu ve válečném dramatu Svítalo celou noc (1980), určitě také hercův vynikající výkon v jiném válečném dramatu Ta chvíle, ten okamžik (1981), kde v hlavní roli dalšího lékaře, MUDr. Jana Kodeta, spolupracuje s odbojovou skupinou, ale okolím je považován za kolaboranta. Nebo jeho spokojeně ženatého Jindřicha v TV komedii Jdi za štěstím (1981), o zdánlivé nevěře, či záporáka, architekta Kubáska v TV dramatu Až já budu velká (1981). Díky televiznímu záznamu je naštěstí uchováno Němcovo fenomenální ztvárnění Hamleta (1982, viz výše). Sanitáře Evžena si herec zahrál v TV seriálu Sanitka (1984), ředitele učiliště Berana v dalším TV seriálu Třetí patro (1985), vyšetřovatele Richtera v celovečerní krimi Muž na drátě (1985) a Janovce, předsedu JZD Podhůra, v agro-dramatu Hauři (1987).

Do další dekády vstoupil herec jako morálně silný důstojník francouzské armády Teulier v historickém TV dramatu Vlci (1990), odehrávajícím se na pozadí francouzské revoluce. Chladného majora Stb Kovaříka si zahrál v TV-dramatu z padesátých let Uzavřený pavilon (1991), ministra Chvalkovského v TV-dramatu Noc rozhodnutí (1993), o noci, kdy se rozhodlo o vzniku Protektorátu. Excelentní byl Němec v životopisném TV seriálu Muž v pozadí (1995), ve kterém ztvárnil francouzského ministra policie začátku 19. století Josepha Fouchého. Z dalších Němcových filmových počinů lze poukázat na TV-horor Travis (1997), ve kterém hraje hlavní úlohu zástupce pojišťovny Jeremyho Heartleyho, nebo TV drama z Anglie za první světové války Nenávist (1999), v kterém coby statkář Steer bojuje se svým sousedem, též statkářem. V celovečerní komedii Samotáři (2000) si pak zahrál vedlejší roli klidného otce hlavní hrdinky, v TV detektivce Manželka Ronalda Sheldona (2001) neúspěšného spisovatele, a v černé TV komedii Černá slečna, slečna Černá (2002), zase Juliuse, jednoho ze tří starých mládenců, kteří si zakoupí společnou hrobku.

František Němec byl a je aktivní i v dabingu: v britském seriálu Randall a Hopkirk namluvil postavu detektiva Jeffa Randalla, známý je jeho dabing slovenského herce Michala Dočolomanského alias Nicka Cartera v komedii Adéla ještě nevečeřela, a excelentní je jeho výkon při dabování herce Nigela Hawthorneho a jeho úředníka Sira Humphreye Applebyho v seriálech Jistě, pane ministřeJistě, pane premiére. Němec též pracoval v Československém rozhlase v rámci rozhlasových her. V letech 1982-1990 působil jako pedagog na DAMU.

V roce 1989 byl herec jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1998 získal Cenu Thálie pro rok 1998 za roli Furtwänglera v dramatu Na miskách vah. Jak je uvedeno výše, František Němec si střeží své soukromí. S manželkou Ivanou, s níž je ženatý od roku 1972, má dvě dcery: starší pracovala ve správě opery a později baletu Národního divadla, mladší dělala produkční Komorní filharmonie.

Odkazy

Fotografie