Lék na nevěru, nestálost, nudu? Čin! Jana Brejchová a Josef Abrhám v televizní hře na motivy povídky A. P. Čechova (1971). Dále hrají: V. Brodský, E. Cupák, F. Němec, J. Krulišová a další. Kamera A. Nožička. Scénář a režie E. Sadková
00:00:23 ZPĚV.
00:00:26 Dálkou voní mořská sůl, láká druhý břeh,
00:00:37 touha objet světa půl, vítr bere dech.
00:00:54 Proč s láskou chodívá trápení, proč city tají jak sníh,
00:01:07 proč vášeň v nudu se promění, proč úsměv vystřídá smích?
00:01:27 Proč maják ztrácí se v temnotách, proč mizí loď ve mracích,
00:01:40 proč samota sedá na náš práh, proč láska se nevrací?
00:01:57 Žádná loď už nečeká s touhou v ráhnoví,
00:02:10 má pouť byla daleká, marná, kdo to ví?
00:02:25 -Co je to měknutí mozku?
-Cože?
00:02:28 Měknutí mozku, co to je?
00:02:31 -To je, jak bych ti to vysvětlil?
-Jako lékař.
00:02:36 To je taková nemoc, že mozek měkne, jako by se rozřeďoval.
00:02:43 -Dá se to vyléčit?
-Když se to nezanedbá.
00:02:48 A když jo?
00:02:56 -No tak se na to umře.
-Proč se ptáš?
00:03:00 -POTLESK.
-Krásná píseň.
00:03:05 Shodil z nebe svou matnou hvězdu.
00:03:09 Hvězda spadla a její stopa se smísila s noční tmou.
00:03:17 Už se na oblohu nevrátí, protože život je člověku daný jen jednou.
00:03:25 A neopakuje se.
00:03:27 Kdyby bylo možné vrátit ztracené dny a roky,
00:03:32 zaměnil by v nich lež za pravdu, nečinnost za práci, nudu za radost.
00:03:39 Vrátil by čistotu těm, komu ji vzal.
00:03:43 Našel by smír a spravedlnost.
00:03:49 Ale to všechno je právě tak nemožné
00:03:53 jako vrátit spadlou hvězdu znovu na oblohu.
00:03:57 Bravo.
00:03:59 -Co to bylo?
-Citát, že?
00:04:02 Slova, slova, slova.
00:04:04 Princi, jak se má Vaše Výsost už tak dlouho?
00:04:11 Děkuji poníženě. Skvěle, skvěle, skvěle!
00:04:15 Hamlet, kralevic dánský, 2. jednání 2. výstup.
00:04:20 Škoda, že Shakespeare neznal pana Lajevského.
00:04:25 Jistě by napsal další veliké drama.
00:04:29 -Prosím tě, Andreji, co ti je?
-Nejsem ve své kůži.
00:04:35 V hlavě mám prázdno, srdce se mi svírá.
00:04:39 Cítím jakousi slabost.
00:04:42 -Přijde bouřka.
-Ale bouřka.
00:04:46 Přišel stesk. Musím z toho utéct.
00:04:53 -Ale proč a kam?
-Zpátky.
00:04:58 Na sever. K borovicím, k houbám, k lidem, k myšlenkám.
00:05:03 Dal bych polovinu života za to,
00:05:06 abych zas mohl jednou pořádně prokřehnout v nějaké říčce.
00:05:12 Tady u toho moře se udusím.
00:05:15 -Tak proč jsi sem jezdil?
-Kvůli Naděždě, a to je právě to.
00:05:24 A to je právě co?
00:05:26 ZVONEK.
00:05:34 Dobrý den.
00:05:36 Dovolil jsem si připojit se ke gratulantům.
00:05:41 Ať žijí Naděždy.
00:05:43 Stálé zdraví, spokojenost a úspěch.
00:05:49 Polila jsem se vínem, jsem nervózní.
00:05:53 -Rozumím. Láska povadla...
-Prosím vás.
00:05:59 O co? Vy mě? Snad já vás?
00:06:05 Pojďte dál a na chvíli mě omluvte, ano?
00:06:09 -Děkuji.
-Prosím.
00:06:27 Tam na severu mají lidé jiskru. To, čemu se říká kulturní život.
00:06:33 Ale tady v tom vedru bloumají jenom stíny.
00:06:38 Hladoví Turci i líní Abcházové a my mezi nimi.
00:06:42 Bez myšlenky, bez nápadu, bez ideálu. Odnikud nikam.
00:06:47 Tak proč jste tam nezůstali?
00:06:50 Utíkali jsme od prázdnoty společenského života.
00:06:55 Chtěli jsme obdělávat pole, pěstovat vinnou révu.
00:07:01 A proč to nezkusíte?
00:07:07 Dusno je tu, nuda, není s kým promluvit.
00:07:11 Jen štíři, stonožky a hadi. A za polem jen holá poušť.
00:07:16 Poušť, s tou se musí bojovat, na život a na smrt.
00:07:21 Jenže jaký já jsem bojovník?
00:07:24 Neurastenik s pěstěnýma rukama. Musím pryč.
00:07:28 -Ba ne, v tom to není.
-Tak v čem?
00:07:38 Víš, spásu, spásu může člověk najít jenom sám v sobě.
00:07:45 A když ji nenajde?
00:07:52 Nač ztrácet čas?
00:08:01 HRAJE NA KLAVÍR.
00:08:58 -Peníze, nebo život!
-Pozor! Jsou nabité, říká Lajevský.
00:09:04 Ovšem, pokud se jemu vůbec dá věřit.
00:09:11 -Prosím tě, co ty vlastně proti němu máš? -Všechno.
00:09:16 -Říkal jsi tři sta?
-Děkuju.
00:09:19 -Vrátím je, kdy budeš potřebovat.
-Nemusíš pospíchat.
00:09:25 Pod jednou podmínkou, že je nechceš pro něj.
00:09:29 -No a kdyby?
-Tak ti je nedám. Pro něho ne.
00:09:36 Slyšel jsi už někdy o tom, že máme pomáhat svým bližním?
00:09:42 Pomáhat Lajevskému, to je jako zalévat plevel.
00:09:47 Ptám se tě, dáš mi ty peníze?
00:09:50 Ptám se, chceš je pro něho? Nač je potřebuje?
00:09:58 -POTLESK.
-Výborně, Káťo.
00:10:02 Naše Káťa se asi bude hněvat, ale já na ni musím prozradit,
00:10:07 že touží zahrát si na čtyři ruce.
00:10:11 Alespoň jednou, s vámi.
00:10:13 -Ano, jistě. S radostí. Ale co?
-To záleží na vás, má milá.
00:10:20 Prosím.
00:10:22 Ó!
00:10:31 Moc vám sluší. Proč jste si je hned neoblékla?
00:10:35 Nechtěla jsem, dosud nejsou moje.
00:10:39 -Otec už na to dávno zapomněl.
-Ale já ne.
00:10:43 Vyřiďte mu, že pan Lajevský za ním zajde do obchodu
00:10:48 a vyrovná těch 200 nebo 300?
00:10:51 400. Ale dám cokoli, jen abyste ten dluh sama nepřipomínala.
00:10:57 -Proč ta pauza?
-Dáváte přednost poezii?
00:11:02 Tak poslouchejte.
00:11:05 Ticho, ticho prosím, pánové.
00:11:09 KLAVÍR.
00:11:12 Ty se ponižuješ kvůli Lajevskému.
00:11:15 Aby měl na vodku a krajky pro milenku?
00:11:19 -Potřebuje na cestu.
-Zpátky do Petrohradu?
00:11:25 Ona pojede s ním?
00:11:27 On si tam vyřídí své záležitosti, pošle jí peníze, a pak pojede ona.
00:11:34 To vymyslel báječně. A ty tomu věříš?
00:11:48 KLAVÍR - ČTYŘRUČNĚ.
00:12:46 Hraje báječně. Vůbec je to báječná žena.
00:12:51 -Já vás chápu. -Ano?
-Naprosto.
00:12:55 Je vzdělaná, elegantní, půvabná. Škoda, že je vdaná.
00:13:05 Bravo! Bravo, má drahá!
00:13:08 Udělala jste mi velikou radost.
00:13:21 -Na zdraví!
-A na krásu dam.
00:13:25 Na vaše zdraví!
00:13:27 Na vaše zdraví, paní Naděždo.
00:13:31 -Hodně štěstí.
-Děkuju.
00:13:35 A teď ke stolu. Káťo, prosím, sem.
00:13:39 Kdo má chuť na jesetera? Kaviár, pánové.
00:13:43 Ještě donesu mraženou kávu a koláčky z cukrárny.
00:14:07 ZPĚV: Láska povadla dřív, než rozkvetla...
00:14:17 Prosím vás, nechte mě na pokoji.
00:14:20 -Jak tomu mám rozumět?
-Jak chcete.
00:14:24 Mně záleží na tom, co chcete vy. A jak a kdy.
00:14:28 Drahoušku, nepotřebujete pomoci?
00:14:36 Ale to nic, má drahá. Střepy znamenají štěstí.
00:14:46 Nikde není tolik much jako tady.
00:14:49 A jak by ne? Nádobí se tu myje jednou za týden.
00:14:54 Ale na klavír hraje báječně. A zajít k ní do ložnice?
00:14:59 Všude poházené šminky, prádlo, frivolní jako u nějaké...
00:15:05 Ale sluší jí to.
00:15:09 Promiňte.
00:15:11 Maminko, co se jí stalo? Přinesla koláčky a utekla ven.
00:15:16 Chudák Lajevský, aby polykal kupované koláčky.
00:15:21 A všimla sis? Nikdo mu ani neuváže pořádně kravatu.
00:15:26 Na prádle a na botách je vidět, že ona o něho vůbec nepečuje.
00:15:33 Ale miluje ho.
00:15:39 Prosím tě, víš dobře, že ty koláčky nesnáším.
00:15:43 -Vždycky na to zapomenu.
-Vždycky objednáš jedno a totéž.
00:15:49 Neměl bych nakupovat já?
00:15:51 Jsi pořád tak zaměstnaná. Čtením a hraním na piáno.
00:15:56 -Jsem taky nemocná.
-Ano. Musíš se šetřit, holčičko.
00:16:05 -Nač jí dáváš ten chinin?
-Na tu její střídavou zimnici.
00:16:11 Vždycky se jí přece uleví.
00:16:13 Dr.Ostinov jí prý našel nějakou ženskou nemoc.
00:16:18 Stejně jsou to možná jen její výmysly.
00:16:22 Můj otec říkával:"V rodinném životě je nejdůležitější trpělivost."
00:16:28 Ne láska, trpělivost. Láska nemůže trvat věčně a...
00:16:33 -Trpělivost já nemám.
-Ale ona tě má ráda.
00:16:38 Jako svůj parfém nebo natáčky na vlasy.
00:16:42 Jsem součást jejího budoáru.
00:16:44 Potřebuje tě, proč neodjedeš s ní?
00:16:48 Jeden z nás tu musí zůstat. Jinak nás věřitelé dají zavřít.
00:16:54 Pošlu z Petrohradu peníze, zacpu jim hubu, pak může jet.
00:16:59 A proč ne obráceně? Ona napřed.
00:17:02 Prosím tě, ženská, co ona tam zařídí?
00:17:06 To by byla ztráta času i peněz. Sehnal jsi už něco?
00:17:11 -Seženu. Seženu i víc, když...
-Když co?
00:17:17 Když pojedete spolu.
00:17:26 Prosím.
00:17:30 Horká káva, horký kavkazský způsob.
00:17:35 A co se vám líbí na těch způsobech?
00:17:39 Nic. Ale to nepochopíte, vy jste se tu narodila.
00:17:43 Myslím, že je to nejkrásnější kraj.
00:17:47 Vereščagin má takový obraz.
00:17:50 -Na dně hluboké studně úpí...
-Odsouzenci k smrti.
00:17:55 Ano. Ten váš Kavkaz mi připadá jako taková studna.
00:18:00 Kdybych mohl být knížetem tady, nebo v Petrohradě kominíkem,
00:18:06 vybral bych si místo kominíka.
00:18:09 Tak proč to neuděláte?
00:18:12 SMĚJE SE.
00:18:21 Tak na co budeme pít, Andreji?
00:18:29 Žárlíte?
00:18:33 Pan Lajevský je opět ve svém, tj. ženském živlu.
00:18:38 Žena hraje v jeho životě přímo osudovou úlohu.
00:18:42 Žena hraje důležitou úlohu v životě každého muže.
00:18:47 Ano, ovšem do jaké míry?
00:18:50 Jemu je žena vším, a přitom je mu jen milenkou.
00:18:55 Nudí se, když se kolem něj řeší obecné věci.
00:18:59 Ale jak přijde řeč na samce a samičky,
00:19:03 třeba že pavoučí samička po svém oplodnění samečka sežere,
00:19:09 pan Lajevský ožije.
00:19:11 Když uvidí osla, napadne ho, co by se asi stalo,
00:19:15 kdyby se oslice spářila s velbloudem.
00:19:19 A vyprávěl vám někdy své sny?
00:19:22 Jemu se třeba zdá, že se má oženit s lunou.
00:19:26 -Nepřeháníte?
-Vůbec ne.
00:19:29 Jeho myšlenky mají jediný společný bod.
00:19:33 I v umění ho zajímají jen ta díla, kde vystupuje žena.
00:19:38 Nevěříte? Vsaďte se. Čím například teď okouzluje dámy?
00:19:46 -Ostatně, co je Romeo a Julie v podstatě? -Co?
00:19:50 Krásná poetická posvátná láska?
00:19:55 Ale jsou to růže, kterými lidé chtějí zakrýt bahno.
00:20:02 Romeo je právě takový živočich jako každý jiný.
00:20:06 S vámi ať člověk mluví o čemkoli, vy vždycky zavedete řeč na...
00:20:13 -Na co?
-Na to horší a ošklivější.
00:20:16 Někdo řekne, jak krásný je hrozen vína a vy na to:
00:20:21 "Ano, ale jak je ošklivý, když se sežvýká."
00:20:25 -A není to pravda?
-Je. Ale proč o tom pořád mluvit?
00:20:33 Jste ještě hrozně mladá.
00:20:45 -Tak rychle, kdy?
-Co si to dovolujete?
00:20:49 Upozorňuji vás, že já jsem slušný člověk.
00:20:53 -Se mnou si nelze zahrávat.
-Nechápete, že to byl omyl?
00:20:58 Ne, prosím, to nechápu.
00:21:01 Dáma jako vy snad ví, co dělá, když s někým...
00:21:05 -Jsem z toho vedra celá nemocná.
-Člověk si zvykne na všechno.
00:21:12 V Petrohradě jsou už všichni na letním bytě.
00:21:16 -Máme tam s mužem tolik známých.
-Váš muž je inženýr, že?
00:21:22 Mluvím o Lajevském, ten tam má spoustu známých.
00:21:26 Ale jeho matka je namyšlená aristokratka.
00:21:30 Zazlívá Andrejovi, že...
00:21:33 Ne, člověku se nežije tak lehce, jak se zdá.
00:21:37 -Naše společnost má ještě spoustu předsudků, že? -Určitě.
00:21:43 Ale nevím, jestli zrovna my dva si rozumíme v pojmu "předsudek".
00:21:50 Proč myslíte?
00:21:54 Třeba to, že Anna Karenina se vrhla pod vlak.
00:21:59 Nebo že na Kátě se nám líbí, bůhví proč, její čistota.
00:22:05 Že každý nejasně cítí potřebu čisté lásky.
00:22:09 Ačkoli ví, že taková láska neexistuje.
00:22:13 To nejsou předsudky.
00:22:15 To je to jediné, co se uchovalo přirozeným výběrem.
00:22:19 A nebýt této síly, ukázali by nám někteří milovníci,
00:22:24 zač je toho loket.
00:22:26 A lidstvo by degenerovalo do dvou let.
00:22:40 Hněváš se na něho a kvůli němu i na ni?
00:22:44 -Ale ona je přece skvělá žena.
-Skvělá.
00:22:49 Poslyš, když potkáš obyčejnou ženu, která utekla od svého muže,
00:22:56 nerozvedená, žije s jiným, nic nedělá jen se chichotá, řekneš co?
00:23:02 Děvka, že?
00:23:04 Ale tahle je skvělá jen proto, že spí s tvým kamarádem úředníčkem,
00:23:11 a ne třeba s mariňákem.
00:23:13 -A co mám tedy dělat?
-Nepodporovat špatnost.
00:23:18 Jsi lékař a já zoolog a sociolog, my musíme upozorňovat na zkázu,
00:23:24 která společnosti hrozí tím, že existují takovéto dámy.
00:23:31 Ano, to máte pravdu.
00:23:38 Andreji, co jsi vlastně udělal von Korenovi?
00:23:43 Nic. Existuju, a to ho dráždí.
00:23:48 Měli byste se smířit.
00:23:50 Jste oba skvělí lidé, a na sebe jste jako vzteklí psi.
00:23:56 My dva se nemůžeme nikdy shodnout.
00:23:59 -Proč?
-Jsme příliš různé nátury.
00:24:02 Já jsem slaboch, on je despota. Tak je to.
00:24:07 Můžeš mi třeba vysvětlit, proč marní svoje síly tady?
00:24:12 -Co tu chce?
-Studuje mořskou faunu, ne?
00:24:16 A proč ne v biologických stanicích jako ostatní?
00:24:21 Studuje Černé moře, protože je tu sám.
00:24:25 Rozešel se s univerzitou, ignoruje ostatní věci.
00:24:29 Je především despota, a pak teprve zoolog.
00:24:34 Žije tady, v páchnoucím městečku.
00:24:37 Ono je lepší být prvním na vsi než druhým ve městě.
00:24:41 Tady je králem, má všechny v rukou, všichni se ho bojí i ty.
00:24:47 Jen já se mu vymykám, a proto mě nenávidí.
00:24:52 -I já jsem schopný dobrého skutku.
-Utopit někoho je dobrý skutek?
00:24:58 -Pokud jde o Lajevského, tak ano.
-Proč ho tak nenávidíte?
00:25:03 On je jako bacil, ohrožuje společnost.
00:25:06 Je třeba ho zneškodnit, ne nenávidět.
00:25:10 Říkal ti třeba, že by mě měli poslat na nucené práce?
00:25:15 -No, náhodou říkal.
-Ne náhodou.
00:25:18 Jeho ideály jsou despotické.
00:25:21 Pro něho je člověk štěně, nula, nic.
00:25:25 Ano, von Koren pracuje, dře jako kůň.
00:25:28 Pojede s nebezpečnou výpravou, zlomí si tam třeba vaz.
00:25:34 Ale ne proto, že by třeba měl rád lidi nebo svoji práci,
00:25:40 ale ve jménu takových abstrakt, jako je lidstvo, společnost,
00:25:46 budoucí pokolení.
00:25:48 Ve své úporné snaze o zušlechtění lidské rasy...
00:25:52 ...by nejradši určil eunuchy, aby střežili naši mravnost.
00:25:58 A kdo se nepodřídí, toho by hnal na nucené práce.
00:26:03 A nebo rovnou zastřelil.
00:26:05 -Ani by se mi nezachvěla ruka.
-Proč?
00:26:09 -Co vám udělal?
-Mně? Nic.
00:26:11 Ale co vůbec udělal za tu dobu, co je tady?
00:26:15 Zaprvé, naučil obyvatele městečka hrát karty. Teď je tu mastí každý.
00:26:21 Zadruhé, dřív se tu vodka pila jako taková.
00:26:25 Díky jemu umíme teď poslepu rozeznat všechny druhy vodky.
00:26:30 Zatřetí, když tu měl dřív někdo poměr s cizí ženou, tak tajně.
00:26:36 Lajevský je v oboru cizoložství plukovníkem.
00:26:40 Žije s cizí ženou veřejně. Začtvrté...
00:26:44 Jsem prostě prázdný nemravný ničema.
00:26:50 Všechno, tohle víno, tu ženu, celý svůj život,
00:26:54 jsem získal jen za cenu lží, protože klamu lidi, sebe.
00:27:00 Moje problémy jsou malicherné, banální, k smíchu.
00:27:06 Tak mě vidí von Koren. Něco na tom je.
00:27:11 A já před tou nenávistí ohýbám hřbet,
00:27:16 protože někdy taky nenávidím sám sebe.
00:27:21 Ano, má chyby, jako je máme já nebo vy, jako je máme všichni.
00:27:27 Lajevský je horší, je nebezpečnější.
00:27:30 -Proč? -Dokáže získat lidi, umí vzbudit sympatie.
00:27:35 Ví dobře, jak na koho jít.
00:27:37 Takže ten liberální, inteligentní chlapík s univerzitním vzděláním,
00:27:43 se kterým se tak dobře hraje, povídá i popíjí,
00:27:48 se i přes své hanebnosti stává světlým příkladem,
00:27:52 hodným následování.
00:27:54 Jediná moje naděje je v tom, že si to všecko uvědomuju.
00:27:59 A že je mi z toho nanic. A že se z toho chci dostat.
00:28:04 Ale tady to nejde.
00:28:07 Prosím tě, sežeň mi ty peníze na cestu.
00:28:11 Víš, to není jen tak.
00:28:13 Já ti to vrátím, i s tím starým dluhem.
00:28:17 Hned jak přijedu do Petrohradu.
00:28:20 Pošlete mi psaní? Budete si s námi hrát na poštu?
00:28:24 Prosím, pojďte, já vám to vysvětlím.
00:28:32 A jak se to hraje?
00:28:34 Posaďte se všichni, já vám to vysvětlím.
00:28:38 Předem jsem to připravila.
00:28:40 Každý na svůj papír napíše svůj vzkaz...
00:28:44 -Komu?
-Komu chce.
00:28:46 Dvakrát to přeloží, napíše adresáta a vloží do poštovní schránky.
00:28:53 -Kam?
-Sem. A listonoše budu dělat já.
00:28:58 Tak, dámy a pánové, můžeme začít.
00:29:37 Ale to nejde, to by se poznalo, to není hra.
00:29:41 Na papír to napište.
00:29:44 -Tady prosím.
-Děkuju.
00:29:52 Tak a čteme.
00:29:58 -Nahlas?
-Ovšemže nahlas.
00:30:02 -"Miluji, miluji, miluji."
-Ó!
00:30:17 -A teď vy.
-"Smír s Lajevským."
00:30:20 Děkuji za přátelskou radu.
00:30:26 -A co ty maminko?
-Copak? Já? -Prosím?
00:30:33 "Nestrkat do všeho nos."
00:30:38 A co pan Lajevský?
00:30:44 "Je hodna vaší lásky."
00:30:48 -Je tam vykřičník, nebo otazník?
-Tři otazníky.
00:30:54 Aha.
00:31:00 Ale vy jste přece taky dostala dva.
00:31:05 Á, tady je. "Nebojíte se skandálu?"
00:31:11 Ani ne. Nemám se čeho bát.
00:31:17 ROZBITÍ SKLA.
00:31:20 Ale to nic, má milá, střepy znamenají štěstí, že?
00:31:32 Ale vy jste taky dostal dva.
00:31:35 Ano. "Nikdo odtud neodjede."
00:31:41 Tak co, uhádli jsme, kdo nám píše?
00:31:49 -Jenomže mně nepíše nikdo.
-No, mně taky ne.
00:31:55 Nic si z toho nedělejte, Káťo, my si zato zatancujeme.
00:32:00 -To je nápad.
-Ano, tanec a lehké víno, přátelé.
00:32:04 -Jen lehké víno?
-Ano, jen lehké.
00:32:07 Pojďte si zatančit všichni.
00:32:12 -HUDBA.
-Do tance!
00:32:16 Dovolíte?
00:32:47 Prosím vás, směl bych vám něco říct?
00:32:51 -Přijde na to co.
-Řekněme, malou radu.
00:32:57 Nerada poslouchám rady.
00:33:09 Prosím vás, dejte si pozor na komisaře.
00:33:13 Proč? Že by mě dal zatknout pro ohrožení mravopočestnosti?
00:33:18 -Povídá o vás hrozné věci.
-Co?
00:33:24 Víte, že mě nezajímá, co si o mně povídá kdejaký idiot?
00:33:39 Tak, a co si dáme teď? Valčík už byl.
00:33:43 -Kvapík.
-Tak polku. -Polku.
00:33:47 -Zatancuješ si se mnou?
-Chtěl bych ti dát něco přečíst.
00:33:52 Dopis z Petrohradu? Pro mě?
00:33:55 Nesu vám poštu. Ne, až po tanci, když dovolíte.
00:34:01 Dovolíte?
00:34:13 -Tak rychle, kdy?
-Nevím.
00:34:16 Ale já vím, že ze mě si dělat blázny nebudete.
00:34:20 Nedělám si blázny.
00:34:23 Děláte, jako že se mezi námi nic nestalo.
00:34:35 -Tak už mě nenapínejte.
-Ne.
00:34:37 "Sbohem". Kdopak se to s námi loučí a proč?
00:34:47 -A ještě!
-Ještě jedno kolo!
00:36:24 -Tak co?
-Měj strpení, ještě je nemám.
00:36:27 -Jak to, že doktor nemá peníze?
-Ale má, jenže mezi lidmi.
00:36:32 Tak si teď půjčuju sám.
00:36:35 Pošlu ti to všechno. Matka mi dá peníze, neboj se.
00:36:39 Já se nebojím o peníze.
00:36:43 -Přestaňte si zahrávat.
-Přestaňte mi vyhrožovat.
00:36:48 -Tak to laskavě vezměte na vědomí.
-S radostí. Ale co?
00:36:53 Jestliže mně ještě dnes večer neurčíte další schůzku,
00:36:58 vyvodím z toho důsledky.
00:37:01 Čestné slovo.
00:37:07 Andreji, ten dopis.
00:37:30 Její muž umřel v Petrohradě na měknutí mozku.
00:37:38 A ona už to ví?
00:37:41 Tak proč jí to neřekneš?
00:37:48 Mohla by si myslet, že když je teď volná, že se můžeme vzít.
00:37:56 -A proč ne?
-Protože nechci.
00:38:01 Andrej je na mě tak hodný, a já nemám odvahu podívat se mu do očí.
00:38:07 Proč?
00:38:10 Lhala jsem vám, vůbec o tom dluhu neví.
00:38:14 Ale já už taky ne.
00:38:16 Jenomže já nedělám dluhy jenom u vás, víte?
00:38:22 Ale ona je přece báječná žena. Jen se ožeň, příteli.
00:38:30 Bez lásky, to by byla taková hanebnost,
00:38:34 jako sloužit mši bez víry v Boha.
00:38:37 Když si jí budeš vážit, můžeš ji udělat šťastnou.
00:38:42 Ty si vážně myslíš, že k manželství stačí úcta a vážnost?
00:38:47 Ženská potřebuje něhu, postel.
00:38:51 Musím z toho všeho pryč.
00:38:53 Andrej ať tu zůstane, ale já odjedu.
00:38:57 -Kam? -Do Petrohradu.
-K manželovi?
00:39:00 Ne. Ten mi jen půjčí, abych mohla vyrovnat dluhy.
00:39:04 -Ale žít budu sama.
-Z čeho? Přece nic nemáte.
00:39:09 A nic neumíte, jste chtěl říct. Ale ano, umím.
00:39:13 Trochu francouzsky, trochu brnkat na piáno, trochu zpívat.
00:39:19 Ode všeho trochu, a nic pořádně.
00:39:24 -Ty jsi povinen se s ní oženit.
-Proč?
00:39:27 Protože jsi ji odvedl od muže, máš za ni odpovědnost.
00:39:33 Ne, ne, už toho mám dost. Už to takhle nejde.
00:39:39 -Takhle co?
-Takhle pokračovat.
00:39:43 Budu žít sama, budu pracovat a budu Andrejovi posílat peníze,
00:39:49 aby mohl poplatit dluhy.
00:39:51 Ale ty vaše dluhy by mohly přestat existovat, kdyby...
00:39:56 Kdyby?
00:39:59 To záleží jenom na vás.
00:40:07 V sobotu je poslední možnost. Odjíždí parník.
00:40:11 -Nemůžeš jet bez ní. -Musím!
-Ale se mnou nepočítej.
00:40:20 -Copak ty slzy?
-Je mi teskno.
00:40:26 Mně je taky teskno. Ale co z toho?
00:40:31 Takže mi ty peníze neseženeš?
00:40:34 Jestli si se mnou nedáte schůzku, udělám tady skandál.
00:40:39 -To snad nemyslíš vážně!
-Andreji!
00:40:45 SMÍCH PŘECHÁZEJÍCÍ VE VZLYKY.
00:40:55 Andreji, co se ti stalo?
00:41:00 Chováš se jak coura.
00:41:03 To nic. Neví, co mluví. Má záchvat, musí na vzduch.
00:41:07 Potřebuje klid.
00:41:16 -Co jste mu řekl?
-Nic. Čestné slovo.
00:41:21 Prozatím nic. Ale řeknu mu všechno, jestli si se mnou nedáte schůzku.
00:41:32 Chováte se tak, abyste každému pomátla hlavu.
00:41:36 Z Lajevského jste už udělala blázna.
00:41:40 A s tím arménským chlapečkem zatočíte, jen co vás zbaví dluhů.
00:41:45 Ale se mnou si zahrávat nebudete.
00:41:53 To přejde, to je tím dusnem.
00:41:56 Nadechni se, pořádně se nadechni. Počkej, já ti přinesu vodu.
00:42:12 Co je vám tak k smíchu?
00:42:18 Ale nic. Všechno.
00:42:25 -Já jsem k smíchu.
-Proč? To ne.
00:42:28 -Mně připadá, že jste naopak...
-K pláči.
00:42:32 -Ne, to jsem nechtěla.
-A co jste chtěla?
00:42:51 Děkuju.
00:42:54 Promiňte, prosím. Můžete mi věnovat dvě minuty?
00:42:58 Ne, jsem k smrti unavený.
00:43:01 Ale je to důležité. Stane se neštěstí.
00:43:04 Je to otázka života a smrti. Prosím vás!
00:43:23 HOVOR Z VEDLEJŠÍHO POKOJE.
00:43:28 Zítra nebo pozítří? Tak rychle, kde?
00:43:31 -Což nechápete, že já už nechci?
-Proč?
00:43:35 Ten arménský chlapeček si ty dva dny rád počká.
00:43:39 Máte pravdu, jsem hrozná ženská.
00:43:42 -Tak ve tři, tam co minule.
-Ne, tam ne.
00:43:46 -Tam snad přece nepatřím?
-Minule jsme tam přece byli, ne?
00:45:29 Drahoušku...
00:45:47 SMĚJE SE.
00:45:52 Myslela jsem, promiňte... Klid, drahoušku, klid.
00:45:57 To všechno přejde, uvidíte.
00:46:01 Váš manžel byl jistě báječný člověk.
00:46:04 A takových je zapotřebí více v nebi nežli na zemi.
00:46:09 Má drahá, já vám rozumím.
00:46:11 Je to hrůza, ale každé zlo přináší i dobro.
00:46:15 A potom, drahoušku, jste volná.
00:46:19 Konečně můžete hledět lidem směle do očí. A nosit hlavu vzhůru.
00:46:26 -Smím se vás zeptat, kdy to bude?
-Kdy bude co?
00:46:31 -Kdy bude svatba?
-Na to jsem ani nepomyslela.
00:46:35 Já vás chápu, má milá.
00:46:37 Ale já bych se na vašem místě cítila spíše nevěstou nežli vdovou.
00:46:43 Proč?
00:46:45 Přece aby Bůh a lidé požehnali vašemu svazku.
00:46:50 -Proč?
-Jak to proč? Já vám nerozumím.
00:46:56 Já už ničemu nerozumím.
00:46:58 Tím, že se vezmeme, se přece nic nezlepší.
00:47:02 -Naopak, ztratíme pocit svobody.
-Ale to přece nemyslíte vážně.
00:47:08 -Nebo jste opravdu tak výstřední?
-Ano. Ano, výstřední.
00:47:15 Jen kdybych byla šťastná.
00:47:18 Ale má milá, takhle nebudete šťastná nikdy.
00:47:23 Co myslíte, že vás čeká? Jenom trápení, nejistota, samota.
00:47:32 Víte vy, co to je samota?
00:47:35 Osamělé stáří, a nakonec poslední soud.
00:47:40 A když vám sama ruka osudu nabízí pomoc, tak vy ji odmítáte.
00:47:45 Má milá, můžete mi to vysvětlit?
00:48:09 Jak dlouho víš, že umřel? Proč jsi mi to neřekl dřív?
00:48:15 Tolik jsem se smála a pila, je mi hanba.
00:48:21 Andreji, kdybys věděl, jak je mi zle.
00:48:28 Co uděláš? Zbiješ mě?
00:48:31 Vyženeš mě z domu nebo mě zabiješ nebo co?
00:48:39 Tak něco udělej!
00:48:53 KLAVÍR.
00:48:59 -Jak je vám?
-Děkuji, dobře.
00:49:02 -Je to vidět.
-Proč se ptáte?
00:49:04 Mě jen zajímá, jak dlouho to trvá u mužů.
00:49:08 S hysterií jsem se totiž dosud setkal jenom u dam.
00:49:14 V tomto hrozném století jsme otroky svých nervů.
00:49:18 Jak často tohle dělají s vámi?
00:49:21 Poslední dobou nejsem v pořádku. Se zdravím, s financemi.
00:49:26 Nesnáším tohle klima, lidi tady.
00:49:29 -Má situace je...
-Vaše situace je beznadějná.
00:49:33 -Co vy o ní víte?
-Právě jste o ní mluvil sám.
00:49:37 A vaši přátelé o vás projevují takový zájem,
00:49:41 že člověk slyší pořád jen o vás.
00:49:47 To budu muset požádat své přátele, aby se o mě tak nestarali.
00:49:53 To byste měl.
00:50:01 Andreji, já tě hledám na zahradě, a ty tady...
00:50:05 Chlub se svou dobročinností, prosím.
00:50:08 -Ale to tě neopravňuje vyzrazovat mé soukromé věci. -Ale...
00:50:14 A pamatuj, když nemáš peníze, tak mi je nedávej!
00:50:18 A nevyzváněj na všech rozích moji situaci!
00:50:22 -Jestli se chceš hádat...
-Chci, aby bylo jasno!
00:50:27 Ale proč? Co jsem komu udělala?
00:50:29 Především jste porušila slib daný svému muži u oltáře.
00:50:35 Zadruhé, zavinila jste, že jste ztratila všechen stud.
00:50:40 -Já, že jsem...
-Ano, vy!
00:50:43 Ano, vy jste ztratila všechen stud před všemi lidmi.
00:50:48 Kdyby se nesetkal s vámi,
00:50:50 vzal by si zákonitou družku z dobré rodiny
00:50:54 a žil by jako ostatní slušní lidé.
00:50:57 Jakým právem můžete takhle mluvit?
00:51:00 Protože vším je vždycky vinna žena.
00:51:03 Muži jsou lehkomyslní, žijí rozumem, ne srdcem jako my.
00:51:08 V rodině všechno závisí na ženě. Proto jí Bůh svěřil výchovu dětí.
00:51:14 Vy jste ztratila všechen stud. Zavinila jste veliké neštěstí.
00:51:20 Jiná na vašem místě by se schovávala před lidmi.
00:51:24 Ale vy se svým hříchem chlubíte.
00:51:27 A když u nás sedíte, bojím se,
00:51:30 aby nebeský posel nezasáhl náš dům bleskem.
00:51:34 Já vás prosím, abyste se o mě nestarali!
00:51:38 Co je komu do toho, jak žiju?
00:51:41 Ano, chci odjet, piju, dělám dluhy, žiju s vdanou ženou, jsem ničema.
00:51:47 Ale co je komu do toho? Respektujte moji osobní svobodu.
00:51:52 -Kamaráde... -Prosím, vykejte mi! Respektujte mne.
00:51:57 A proč tu teď není můj muž? Nechce se setkat s vámi.
00:52:01 Všichni se diví, že se s vámi stýkám.
00:52:05 A já se jen třesu, aby si z vás nevzala příklad má dcera.
00:52:10 Maminko!
00:52:12 Teď vidím, co jste zač, mezi námi je konec.
00:52:16 Pana Lajevského si vážím, ale s vámi jsem skončila.
00:52:22 Mami!
00:52:46 Ne, kašlu na váš přátelský soucit!
00:52:50 Půjčujete mi peníze, ale kladete mi k tomu podmínky.
00:52:55 Já od vás už nic nechci. Jen mě nechte laskavě na pokoji.
00:53:00 A prosím, abyste mě ušetřili vašeho dozoru.
00:53:04 Nejsem dítě ani blázen!
00:53:06 Jenom neutíkejte!
00:53:09 Já? Já neutíkám.
00:53:16 Žádám všecky nezvané špicly, aby přestali se svým špehováním!
00:53:21 -Co jste to řekl?
-Nenávidím špicly!
00:53:27 Já jsem lékař, a nedovolím nikomu, aby mě urážel.
00:53:32 Vezměte laskavě svá slova zpět.
00:53:35 Já už toho mám všeho dost!
00:53:38 Já jen prosím, aby mě špiclové
00:53:41 a němečtí zoologové nechali na pokoji!
00:53:44 Nebo se budu rvát!
00:53:52 Chápu. Pan Lajevský se chce před odjezdem pobavit.
00:53:56 A já mu tu radost poskytnu. Pane Lajevský, přijímám vaši výzvu.
00:54:05 -Výzvu?
-Výzvu na souboj.
00:54:16 -Prosím, račte. Nenávidím vás.
-Mě těší.
00:54:24 -Dáme se do toho hned?
-Ano, hned.
00:54:29 Nenechám se už dál urážet.
00:54:32 Kvůli penězům, kvůli ženské, nebudu už nikomu pro smích.
00:54:41 Už dávno nenávidím... Ano, souboj.
00:54:45 Bude tedy dle vašeho přání.
00:54:51 Tak dost, prosím.
00:54:54 Máme v hlavě, je dusno před bouřkou,
00:54:57 poškorpili jsme se, ale teď snad už dost, přátelé.
00:55:04 Přátelé. Přátelé z nejubožejšího města, které snad ani není na mapě.
00:55:13 A o kterém v Petrohradě neví jediný slušný člověk.
00:55:23 Pánové mi prominou.
00:55:26 Pánové vás prosí za svědka.
00:55:29 A vás taky, doktore. Takže svědky bychom měli.
00:55:33 A další formality? Pamatuje se někdo, jak líčí souboj Lermontov?
00:55:39 Vy jste expert na literaturu.
00:55:42 U Turgeněva se Bazarov taky s kýmsi střílel, jak to bylo?
00:55:47 Přezkoušet zbraně, odměřit vzdálenost, a hotovo.
00:55:54 Bravo.
00:55:58 Pánové.
00:56:01 Andreji!
00:56:03 ZVONEK.
00:56:10 -Promiňte, já jsem si tu zapomněla slunečník. -Ano.
00:56:17 Ne, to je váš, já ho nechala na zahradě.
00:56:21 Já ho tam nechala schválně.
00:56:24 Já jsem vám chtěla poděkovat a říct,
00:56:27 že maminka se hrozně rozčiluje, ale ona to tak nikdy nemyslí.
00:56:32 Ona je hodná a má vás ráda, a já... My vás máme všichni moc rádi.
00:56:41 Jste hodná, Káťo.
00:57:01 -Pan Lajevský odmítá smíření.
-Pan von Koren odmítá smíření.
00:57:08 Pánové, na můj povel, palte!
00:57:12 -Zastřelí ho!
-VÝSTŘEL.
00:57:17 Bohužel ne, kvůli vám.
00:57:23 Vzkřikla jste mi do rány.
00:57:28 -Co to bylo?
-Co? Výstřel.
00:57:32 Ale žert.
00:57:38 Souboj!
00:57:41 Andreji! Omdlela. Odneseme ji do ložnice.
00:58:17 Tak co?
00:58:21 Nechtěl bys už konečně přestat s tím svým věčným krčením ramen?
00:58:28 Nechtěl by ses už jednou rozhodnout a něco udělat?
00:58:35 Ano, musím jí to říct.
00:58:41 Říct? Co říct?
00:58:46 Všechno.
00:58:53 Slova, slova, slova. Že chceš odjet, že už jí máš dost?
00:59:02 Jenže, sám před sebou neutečeš.
00:59:19 Naděždo, poslouchej mě. Já jsem chtěl, já ti musím říct...
00:59:25 Ty ses chtěl kvůli mně dát zabít.
00:59:28 Vidíš, nikdy mě nenapadlo, že ty bys byl schopen něco udělat.
00:59:33 Já jsem ti křivdila, odpusť mi to.
00:59:36 -Prosím tě, počkej.
-Ne, jsem strašně unavená.
00:59:41 Já vím, že tamto mi odpustit nemůžeš, ani to po tobě nechci.
00:59:46 To bylo z nudy, ze zvědavosti, ze zklamání, ze strachu.
00:59:51 -To mi neříkej.
-To bylo ze strachu!
00:59:54 Ze strachu, že už mě nemáš rád. Ty zatím kvůli mně souboj.
01:00:00 -Já ti musím vysvětlit, že...
-Nemusíš, já ti rozumím.
01:00:15 -Nemám nikoho než tebe.
-A já jen tebe.
01:00:21 -Ale žít už spolu nemůžeme.
-Ne.
01:00:25 Vrátím se zpátky do Petrohradu. Já po tobě vůbec nic nechci.
01:00:30 Vůbec nic. Jenom mi to, prosím tě, odpusť.
01:00:34 -Odpusť mi to, prosím tě.
-Ne ne ne...
01:00:44 ZPÍVÁ: Proč maják ztrácí se v temnotách,
01:00:51 proč mizí loď ve mracích?
01:00:57 Proč samota sedá na náš práh, proč láska se nevrací?
01:01:13 Žádná loď už nečeká touhou v ráhnoví,
01:01:25 má pouť byla daleká, marná, kdo to ví?
01:01:45 Lalalalalala...
01:02:04 -Ten se teď drží, co?
-Ano, šel do sebe.
01:02:07 Ve dne v noci pracuje, ona mu pomáhá s překlady.
01:02:12 Chce zaplatit dluhy.
01:02:14 -Nám ještě nezaplatil.
-Mně už ano.
01:02:17 Všem zaplatí, naučil se pracovat.
01:02:21 Ale jak dlouho to vydrží?
01:02:23 ZVONEK.
01:02:31 Promiňte, že ruším. Přišel jsem se rozloučit.
01:02:38 -Vy odjíždíte?
-Ano. Do Petrohradu.
01:02:43 Chtěl jsem se zeptat, jestli tam nemám něco vzkázat.
01:02:48 Ne, děkuji.
01:02:50 Nebo zda nepotřebujete něco poslat.
01:02:53 -Nic, děkuji.
-Není zač.
01:03:03 Táhlo mě to k vám, protože bůhví, jestli se ještě někdy uvidíme.
01:03:14 A paní Naděždě vyřiďte, ať na mě nevzpomíná ve zlém.
01:03:19 -Nechcete jí to říct sám? -Ne.
-Pojďte.
01:03:28 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:03:36 Vítám vás. Pojďte dál. Pročpak jste si neodložil?
01:03:40 -Já jsem přišel, abych se...
-Odložte si.
01:03:44 Vy jste nás přišel vyfotografovat? To jste hodný.
01:03:49 Ale já jsem...
01:03:56 Tak, do skupinky!
01:04:14 Prosím!
01:04:18 Pozor!
01:06:24 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Jana Brejchová, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský či Eduard Cupák – to jsou herecké hvězdy, představitelé hlavních rolí televizní inscenace podle Čechovovy povídky „Souboj“, která byla natočena v roce 1971. Vypráví příběh zmarněné lásky, ve kterém zaznívají tóny čechovovské lásky k člověku, ale i kritika společenských forem, které dusí talenty a ubíjejí lidskou důstojnost. Jeho dějištěm je venkovské sídlo kdesi na Kavkaze, kde mladá, zadlužená Naděžda (J. Brejchová) pořádá večírek, při kterém se však jenom hromadí konflikty mezi zúčastněnými, které rozpoutává její zadluženost, rozmařilá lehkomyslnost a nevěra v čase, kdy její manžel leží na smrtelné posteli.