00:00:23 ZPĚV.

00:00:26 Dálkou voní mořská sůl, láká druhý břeh,

00:00:37 touha objet světa půl, vítr bere dech.

00:00:54 Proč s láskou chodívá trápení, proč city tají jak sníh,

00:01:07 proč vášeň v nudu se promění, proč úsměv vystřídá smích?

00:01:27 Proč maják ztrácí se v temnotách, proč mizí loď ve mracích,

00:01:40 proč samota sedá na náš práh, proč láska se nevrací?

00:01:57 Žádná loď už nečeká s touhou v ráhnoví,

00:02:10 má pouť byla daleká, marná, kdo to ví?

00:02:25 -Co je to měknutí mozku?
-Cože?

00:02:28 Měknutí mozku, co to je?

00:02:31 -To je, jak bych ti to vysvětlil?
-Jako lékař.

00:02:36 To je taková nemoc, že mozek měkne, jako by se rozřeďoval.

00:02:43 -Dá se to vyléčit?
-Když se to nezanedbá.

00:02:48 A když jo?

00:02:56 -No tak se na to umře.
-Proč se ptáš?

00:03:00 -POTLESK.
-Krásná píseň.

00:03:05 Shodil z nebe svou matnou hvězdu.

00:03:09 Hvězda spadla a její stopa se smísila s noční tmou.

00:03:17 Už se na oblohu nevrátí, protože život je člověku daný jen jednou.

00:03:25 A neopakuje se.

00:03:27 Kdyby bylo možné vrátit ztracené dny a roky,

00:03:32 zaměnil by v nich lež za pravdu, nečinnost za práci, nudu za radost.

00:03:39 Vrátil by čistotu těm, komu ji vzal.

00:03:43 Našel by smír a spravedlnost.

00:03:49 Ale to všechno je právě tak nemožné

00:03:53 jako vrátit spadlou hvězdu znovu na oblohu.

00:03:57 Bravo.

00:03:59 -Co to bylo?
-Citát, že?

00:04:02 Slova, slova, slova.

00:04:04 Princi, jak se má Vaše Výsost už tak dlouho?

00:04:11 Děkuji poníženě. Skvěle, skvěle, skvěle!

00:04:15 Hamlet, kralevic dánský, 2. jednání 2. výstup.

00:04:20 Škoda, že Shakespeare neznal pana Lajevského.

00:04:25 Jistě by napsal další veliké drama.

00:04:29 -Prosím tě, Andreji, co ti je?
-Nejsem ve své kůži.

00:04:35 V hlavě mám prázdno, srdce se mi svírá.

00:04:39 Cítím jakousi slabost.

00:04:42 -Přijde bouřka.
-Ale bouřka.

00:04:46 Přišel stesk. Musím z toho utéct.

00:04:53 -Ale proč a kam?
-Zpátky.

00:04:58 Na sever. K borovicím, k houbám, k lidem, k myšlenkám.

00:05:03 Dal bych polovinu života za to,

00:05:06 abych zas mohl jednou pořádně prokřehnout v nějaké říčce.

00:05:12 Tady u toho moře se udusím.

00:05:15 -Tak proč jsi sem jezdil?
-Kvůli Naděždě, a to je právě to.

00:05:24 A to je právě co?

00:05:26 ZVONEK.

00:05:34 Dobrý den.

00:05:36 Dovolil jsem si připojit se ke gratulantům.

00:05:41 Ať žijí Naděždy.

00:05:43 Stálé zdraví, spokojenost a úspěch.

00:05:49 Polila jsem se vínem, jsem nervózní.

00:05:53 -Rozumím. Láska povadla...
-Prosím vás.

00:05:59 O co? Vy mě? Snad já vás?

00:06:05 Pojďte dál a na chvíli mě omluvte, ano?

00:06:09 -Děkuji.
-Prosím.

00:06:27 Tam na severu mají lidé jiskru. To, čemu se říká kulturní život.

00:06:33 Ale tady v tom vedru bloumají jenom stíny.

00:06:38 Hladoví Turci i líní Abcházové a my mezi nimi.

00:06:42 Bez myšlenky, bez nápadu, bez ideálu. Odnikud nikam.

00:06:47 Tak proč jste tam nezůstali?

00:06:50 Utíkali jsme od prázdnoty společenského života.

00:06:55 Chtěli jsme obdělávat pole, pěstovat vinnou révu.

00:07:01 A proč to nezkusíte?

00:07:07 Dusno je tu, nuda, není s kým promluvit.

00:07:11 Jen štíři, stonožky a hadi. A za polem jen holá poušť.

00:07:16 Poušť, s tou se musí bojovat, na život a na smrt.

00:07:21 Jenže jaký já jsem bojovník?

00:07:24 Neurastenik s pěstěnýma rukama. Musím pryč.

00:07:28 -Ba ne, v tom to není.
-Tak v čem?

00:07:38 Víš, spásu, spásu může člověk najít jenom sám v sobě.

00:07:45 A když ji nenajde?

00:07:52 Nač ztrácet čas?

00:08:01 HRAJE NA KLAVÍR.

00:08:58 -Peníze, nebo život!
-Pozor! Jsou nabité, říká Lajevský.

00:09:04 Ovšem, pokud se jemu vůbec dá věřit.

00:09:11 -Prosím tě, co ty vlastně proti němu máš? -Všechno.

00:09:16 -Říkal jsi tři sta?
-Děkuju.

00:09:19 -Vrátím je, kdy budeš potřebovat.
-Nemusíš pospíchat.

00:09:25 Pod jednou podmínkou, že je nechceš pro něj.

00:09:29 -No a kdyby?
-Tak ti je nedám. Pro něho ne.

00:09:36 Slyšel jsi už někdy o tom, že máme pomáhat svým bližním?

00:09:42 Pomáhat Lajevskému, to je jako zalévat plevel.

00:09:47 Ptám se tě, dáš mi ty peníze?

00:09:50 Ptám se, chceš je pro něho? Nač je potřebuje?

00:09:58 -POTLESK.
-Výborně, Káťo.

00:10:02 Naše Káťa se asi bude hněvat, ale já na ni musím prozradit,

00:10:07 že touží zahrát si na čtyři ruce.

00:10:11 Alespoň jednou, s vámi.

00:10:13 -Ano, jistě. S radostí. Ale co?
-To záleží na vás, má milá.

00:10:20 Prosím.

00:10:22 Ó!

00:10:31 Moc vám sluší. Proč jste si je hned neoblékla?

00:10:35 Nechtěla jsem, dosud nejsou moje.

00:10:39 -Otec už na to dávno zapomněl.
-Ale já ne.

00:10:43 Vyřiďte mu, že pan Lajevský za ním zajde do obchodu

00:10:48 a vyrovná těch 200 nebo 300?

00:10:51 400. Ale dám cokoli, jen abyste ten dluh sama nepřipomínala.

00:10:57 -Proč ta pauza?
-Dáváte přednost poezii?

00:11:02 Tak poslouchejte.

00:11:05 Ticho, ticho prosím, pánové.

00:11:09 KLAVÍR.

00:11:12 Ty se ponižuješ kvůli Lajevskému.

00:11:15 Aby měl na vodku a krajky pro milenku?

00:11:19 -Potřebuje na cestu.
-Zpátky do Petrohradu?

00:11:25 Ona pojede s ním?

00:11:27 On si tam vyřídí své záležitosti, pošle jí peníze, a pak pojede ona.

00:11:34 To vymyslel báječně. A ty tomu věříš?

00:11:48 KLAVÍR - ČTYŘRUČNĚ.

00:12:46 Hraje báječně. Vůbec je to báječná žena.

00:12:51 -Já vás chápu. -Ano?
-Naprosto.

00:12:55 Je vzdělaná, elegantní, půvabná. Škoda, že je vdaná.

00:13:05 Bravo! Bravo, má drahá!

00:13:08 Udělala jste mi velikou radost.

00:13:21 -Na zdraví!
-A na krásu dam.

00:13:25 Na vaše zdraví!

00:13:27 Na vaše zdraví, paní Naděždo.

00:13:31 -Hodně štěstí.
-Děkuju.

00:13:35 A teď ke stolu. Káťo, prosím, sem.

00:13:39 Kdo má chuť na jesetera? Kaviár, pánové.

00:13:43 Ještě donesu mraženou kávu a koláčky z cukrárny.

00:14:07 ZPĚV: Láska povadla dřív, než rozkvetla...

00:14:17 Prosím vás, nechte mě na pokoji.

00:14:20 -Jak tomu mám rozumět?
-Jak chcete.

00:14:24 Mně záleží na tom, co chcete vy. A jak a kdy.

00:14:28 Drahoušku, nepotřebujete pomoci?

00:14:36 Ale to nic, má drahá. Střepy znamenají štěstí.

00:14:46 Nikde není tolik much jako tady.

00:14:49 A jak by ne? Nádobí se tu myje jednou za týden.

00:14:54 Ale na klavír hraje báječně. A zajít k ní do ložnice?

00:14:59 Všude poházené šminky, prádlo, frivolní jako u nějaké...

00:15:05 Ale sluší jí to.

00:15:09 Promiňte.

00:15:11 Maminko, co se jí stalo? Přinesla koláčky a utekla ven.

00:15:16 Chudák Lajevský, aby polykal kupované koláčky.

00:15:21 A všimla sis? Nikdo mu ani neuváže pořádně kravatu.

00:15:26 Na prádle a na botách je vidět, že ona o něho vůbec nepečuje.

00:15:33 Ale miluje ho.

00:15:39 Prosím tě, víš dobře, že ty koláčky nesnáším.

00:15:43 -Vždycky na to zapomenu.
-Vždycky objednáš jedno a totéž.

00:15:49 Neměl bych nakupovat já?

00:15:51 Jsi pořád tak zaměstnaná. Čtením a hraním na piáno.

00:15:56 -Jsem taky nemocná.
-Ano. Musíš se šetřit, holčičko.

00:16:05 -Nač jí dáváš ten chinin?
-Na tu její střídavou zimnici.

00:16:11 Vždycky se jí přece uleví.

00:16:13 Dr.Ostinov jí prý našel nějakou ženskou nemoc.

00:16:18 Stejně jsou to možná jen její výmysly.

00:16:22 Můj otec říkával:"V rodinném životě je nejdůležitější trpělivost."

00:16:28 Ne láska, trpělivost. Láska nemůže trvat věčně a...

00:16:33 -Trpělivost já nemám.
-Ale ona tě má ráda.

00:16:38 Jako svůj parfém nebo natáčky na vlasy.

00:16:42 Jsem součást jejího budoáru.

00:16:44 Potřebuje tě, proč neodjedeš s ní?

00:16:48 Jeden z nás tu musí zůstat. Jinak nás věřitelé dají zavřít.

00:16:54 Pošlu z Petrohradu peníze, zacpu jim hubu, pak může jet.

00:16:59 A proč ne obráceně? Ona napřed.

00:17:02 Prosím tě, ženská, co ona tam zařídí?

00:17:06 To by byla ztráta času i peněz. Sehnal jsi už něco?

00:17:11 -Seženu. Seženu i víc, když...
-Když co?

00:17:17 Když pojedete spolu.

00:17:26 Prosím.

00:17:30 Horká káva, horký kavkazský způsob.

00:17:35 A co se vám líbí na těch způsobech?

00:17:39 Nic. Ale to nepochopíte, vy jste se tu narodila.

00:17:43 Myslím, že je to nejkrásnější kraj.

00:17:47 Vereščagin má takový obraz.

00:17:50 -Na dně hluboké studně úpí...
-Odsouzenci k smrti.

00:17:55 Ano. Ten váš Kavkaz mi připadá jako taková studna.

00:18:00 Kdybych mohl být knížetem tady, nebo v Petrohradě kominíkem,

00:18:06 vybral bych si místo kominíka.

00:18:09 Tak proč to neuděláte?

00:18:12 SMĚJE SE.

00:18:21 Tak na co budeme pít, Andreji?

00:18:29 Žárlíte?

00:18:33 Pan Lajevský je opět ve svém, tj. ženském živlu.

00:18:38 Žena hraje v jeho životě přímo osudovou úlohu.

00:18:42 Žena hraje důležitou úlohu v životě každého muže.

00:18:47 Ano, ovšem do jaké míry?

00:18:50 Jemu je žena vším, a přitom je mu jen milenkou.

00:18:55 Nudí se, když se kolem něj řeší obecné věci.

00:18:59 Ale jak přijde řeč na samce a samičky,

00:19:03 třeba že pavoučí samička po svém oplodnění samečka sežere,

00:19:09 pan Lajevský ožije.

00:19:11 Když uvidí osla, napadne ho, co by se asi stalo,

00:19:15 kdyby se oslice spářila s velbloudem.

00:19:19 A vyprávěl vám někdy své sny?

00:19:22 Jemu se třeba zdá, že se má oženit s lunou.

00:19:26 -Nepřeháníte?
-Vůbec ne.

00:19:29 Jeho myšlenky mají jediný společný bod.

00:19:33 I v umění ho zajímají jen ta díla, kde vystupuje žena.

00:19:38 Nevěříte? Vsaďte se. Čím například teď okouzluje dámy?

00:19:46 -Ostatně, co je Romeo a Julie v podstatě? -Co?

00:19:50 Krásná poetická posvátná láska?

00:19:55 Ale jsou to růže, kterými lidé chtějí zakrýt bahno.

00:20:02 Romeo je právě takový živočich jako každý jiný.

00:20:06 S vámi ať člověk mluví o čemkoli, vy vždycky zavedete řeč na...

00:20:13 -Na co?
-Na to horší a ošklivější.

00:20:16 Někdo řekne, jak krásný je hrozen vína a vy na to:

00:20:21 "Ano, ale jak je ošklivý, když se sežvýká."

00:20:25 -A není to pravda?
-Je. Ale proč o tom pořád mluvit?

00:20:33 Jste ještě hrozně mladá.

00:20:45 -Tak rychle, kdy?
-Co si to dovolujete?

00:20:49 Upozorňuji vás, že já jsem slušný člověk.

00:20:53 -Se mnou si nelze zahrávat.
-Nechápete, že to byl omyl?

00:20:58 Ne, prosím, to nechápu.

00:21:01 Dáma jako vy snad ví, co dělá, když s někým...

00:21:05 -Jsem z toho vedra celá nemocná.
-Člověk si zvykne na všechno.

00:21:12 V Petrohradě jsou už všichni na letním bytě.

00:21:16 -Máme tam s mužem tolik známých.
-Váš muž je inženýr, že?

00:21:22 Mluvím o Lajevském, ten tam má spoustu známých.

00:21:26 Ale jeho matka je namyšlená aristokratka.

00:21:30 Zazlívá Andrejovi, že...

00:21:33 Ne, člověku se nežije tak lehce, jak se zdá.

00:21:37 -Naše společnost má ještě spoustu předsudků, že? -Určitě.

00:21:43 Ale nevím, jestli zrovna my dva si rozumíme v pojmu "předsudek".

00:21:50 Proč myslíte?

00:21:54 Třeba to, že Anna Karenina se vrhla pod vlak.

00:21:59 Nebo že na Kátě se nám líbí, bůhví proč, její čistota.

00:22:05 Že každý nejasně cítí potřebu čisté lásky.

00:22:09 Ačkoli ví, že taková láska neexistuje.

00:22:13 To nejsou předsudky.

00:22:15 To je to jediné, co se uchovalo přirozeným výběrem.

00:22:19 A nebýt této síly, ukázali by nám někteří milovníci,

00:22:24 zač je toho loket.

00:22:26 A lidstvo by degenerovalo do dvou let.

00:22:40 Hněváš se na něho a kvůli němu i na ni?

00:22:44 -Ale ona je přece skvělá žena.
-Skvělá.

00:22:49 Poslyš, když potkáš obyčejnou ženu, která utekla od svého muže,

00:22:56 nerozvedená, žije s jiným, nic nedělá jen se chichotá, řekneš co?

00:23:02 Děvka, že?

00:23:04 Ale tahle je skvělá jen proto, že spí s tvým kamarádem úředníčkem,

00:23:11 a ne třeba s mariňákem.

00:23:13 -A co mám tedy dělat?
-Nepodporovat špatnost.

00:23:18 Jsi lékař a já zoolog a sociolog, my musíme upozorňovat na zkázu,

00:23:24 která společnosti hrozí tím, že existují takovéto dámy.

00:23:31 Ano, to máte pravdu.

00:23:38 Andreji, co jsi vlastně udělal von Korenovi?

00:23:43 Nic. Existuju, a to ho dráždí.

00:23:48 Měli byste se smířit.

00:23:50 Jste oba skvělí lidé, a na sebe jste jako vzteklí psi.

00:23:56 My dva se nemůžeme nikdy shodnout.

00:23:59 -Proč?
-Jsme příliš různé nátury.

00:24:02 Já jsem slaboch, on je despota. Tak je to.

00:24:07 Můžeš mi třeba vysvětlit, proč marní svoje síly tady?

00:24:12 -Co tu chce?
-Studuje mořskou faunu, ne?

00:24:16 A proč ne v biologických stanicích jako ostatní?

00:24:21 Studuje Černé moře, protože je tu sám.

00:24:25 Rozešel se s univerzitou, ignoruje ostatní věci.

00:24:29 Je především despota, a pak teprve zoolog.

00:24:34 Žije tady, v páchnoucím městečku.

00:24:37 Ono je lepší být prvním na vsi než druhým ve městě.

00:24:41 Tady je králem, má všechny v rukou, všichni se ho bojí i ty.

00:24:47 Jen já se mu vymykám, a proto mě nenávidí.

00:24:52 -I já jsem schopný dobrého skutku.
-Utopit někoho je dobrý skutek?

00:24:58 -Pokud jde o Lajevského, tak ano.
-Proč ho tak nenávidíte?

00:25:03 On je jako bacil, ohrožuje společnost.

00:25:06 Je třeba ho zneškodnit, ne nenávidět.

00:25:10 Říkal ti třeba, že by mě měli poslat na nucené práce?

00:25:15 -No, náhodou říkal.
-Ne náhodou.

00:25:18 Jeho ideály jsou despotické.

00:25:21 Pro něho je člověk štěně, nula, nic.

00:25:25 Ano, von Koren pracuje, dře jako kůň.

00:25:28 Pojede s nebezpečnou výpravou, zlomí si tam třeba vaz.

00:25:34 Ale ne proto, že by třeba měl rád lidi nebo svoji práci,

00:25:40 ale ve jménu takových abstrakt, jako je lidstvo, společnost,

00:25:46 budoucí pokolení.

00:25:48 Ve své úporné snaze o zušlechtění lidské rasy...

00:25:52 ...by nejradši určil eunuchy, aby střežili naši mravnost.

00:25:58 A kdo se nepodřídí, toho by hnal na nucené práce.

00:26:03 A nebo rovnou zastřelil.

00:26:05 -Ani by se mi nezachvěla ruka.
-Proč?

00:26:09 -Co vám udělal?
-Mně? Nic.

00:26:11 Ale co vůbec udělal za tu dobu, co je tady?

00:26:15 Zaprvé, naučil obyvatele městečka hrát karty. Teď je tu mastí každý.

00:26:21 Zadruhé, dřív se tu vodka pila jako taková.

00:26:25 Díky jemu umíme teď poslepu rozeznat všechny druhy vodky.

00:26:30 Zatřetí, když tu měl dřív někdo poměr s cizí ženou, tak tajně.

00:26:36 Lajevský je v oboru cizoložství plukovníkem.

00:26:40 Žije s cizí ženou veřejně. Začtvrté...

00:26:44 Jsem prostě prázdný nemravný ničema.

00:26:50 Všechno, tohle víno, tu ženu, celý svůj život,

00:26:54 jsem získal jen za cenu lží, protože klamu lidi, sebe.

00:27:00 Moje problémy jsou malicherné, banální, k smíchu.

00:27:06 Tak mě vidí von Koren. Něco na tom je.

00:27:11 A já před tou nenávistí ohýbám hřbet,

00:27:16 protože někdy taky nenávidím sám sebe.

00:27:21 Ano, má chyby, jako je máme já nebo vy, jako je máme všichni.

00:27:27 Lajevský je horší, je nebezpečnější.

00:27:30 -Proč? -Dokáže získat lidi, umí vzbudit sympatie.

00:27:35 Ví dobře, jak na koho jít.

00:27:37 Takže ten liberální, inteligentní chlapík s univerzitním vzděláním,

00:27:43 se kterým se tak dobře hraje, povídá i popíjí,

00:27:48 se i přes své hanebnosti stává světlým příkladem,

00:27:52 hodným následování.

00:27:54 Jediná moje naděje je v tom, že si to všecko uvědomuju.

00:27:59 A že je mi z toho nanic. A že se z toho chci dostat.

00:28:04 Ale tady to nejde.

00:28:07 Prosím tě, sežeň mi ty peníze na cestu.

00:28:11 Víš, to není jen tak.

00:28:13 Já ti to vrátím, i s tím starým dluhem.

00:28:17 Hned jak přijedu do Petrohradu.

00:28:20 Pošlete mi psaní? Budete si s námi hrát na poštu?

00:28:24 Prosím, pojďte, já vám to vysvětlím.

00:28:32 A jak se to hraje?

00:28:34 Posaďte se všichni, já vám to vysvětlím.

00:28:38 Předem jsem to připravila.

00:28:40 Každý na svůj papír napíše svůj vzkaz...

00:28:44 -Komu?
-Komu chce.

00:28:46 Dvakrát to přeloží, napíše adresáta a vloží do poštovní schránky.

00:28:53 -Kam?
-Sem. A listonoše budu dělat já.

00:28:58 Tak, dámy a pánové, můžeme začít.

00:29:37 Ale to nejde, to by se poznalo, to není hra.

00:29:41 Na papír to napište.

00:29:44 -Tady prosím.
-Děkuju.

00:29:52 Tak a čteme.

00:29:58 -Nahlas?
-Ovšemže nahlas.

00:30:02 -"Miluji, miluji, miluji."
-Ó!

00:30:17 -A teď vy.
-"Smír s Lajevským."

00:30:20 Děkuji za přátelskou radu.

00:30:26 -A co ty maminko?
-Copak? Já? -Prosím?

00:30:33 "Nestrkat do všeho nos."

00:30:38 A co pan Lajevský?

00:30:44 "Je hodna vaší lásky."

00:30:48 -Je tam vykřičník, nebo otazník?
-Tři otazníky.

00:30:54 Aha.

00:31:00 Ale vy jste přece taky dostala dva.

00:31:05 Á, tady je. "Nebojíte se skandálu?"

00:31:11 Ani ne. Nemám se čeho bát.

00:31:17 ROZBITÍ SKLA.

00:31:20 Ale to nic, má milá, střepy znamenají štěstí, že?

00:31:32 Ale vy jste taky dostal dva.

00:31:35 Ano. "Nikdo odtud neodjede."

00:31:41 Tak co, uhádli jsme, kdo nám píše?

00:31:49 -Jenomže mně nepíše nikdo.
-No, mně taky ne.

00:31:55 Nic si z toho nedělejte, Káťo, my si zato zatancujeme.

00:32:00 -To je nápad.
-Ano, tanec a lehké víno, přátelé.

00:32:04 -Jen lehké víno?
-Ano, jen lehké.

00:32:07 Pojďte si zatančit všichni.

00:32:12 -HUDBA.
-Do tance!

00:32:16 Dovolíte?

00:32:47 Prosím vás, směl bych vám něco říct?

00:32:51 -Přijde na to co.
-Řekněme, malou radu.

00:32:57 Nerada poslouchám rady.

00:33:09 Prosím vás, dejte si pozor na komisaře.

00:33:13 Proč? Že by mě dal zatknout pro ohrožení mravopočestnosti?

00:33:18 -Povídá o vás hrozné věci.
-Co?

00:33:24 Víte, že mě nezajímá, co si o mně povídá kdejaký idiot?

00:33:39 Tak, a co si dáme teď? Valčík už byl.

00:33:43 -Kvapík.
-Tak polku. -Polku.

00:33:47 -Zatancuješ si se mnou?
-Chtěl bych ti dát něco přečíst.

00:33:52 Dopis z Petrohradu? Pro mě?

00:33:55 Nesu vám poštu. Ne, až po tanci, když dovolíte.

00:34:01 Dovolíte?

00:34:13 -Tak rychle, kdy?
-Nevím.

00:34:16 Ale já vím, že ze mě si dělat blázny nebudete.

00:34:20 Nedělám si blázny.

00:34:23 Děláte, jako že se mezi námi nic nestalo.

00:34:35 -Tak už mě nenapínejte.
-Ne.

00:34:37 "Sbohem". Kdopak se to s námi loučí a proč?

00:34:47 -A ještě!
-Ještě jedno kolo!

00:36:24 -Tak co?
-Měj strpení, ještě je nemám.

00:36:27 -Jak to, že doktor nemá peníze?
-Ale má, jenže mezi lidmi.

00:36:32 Tak si teď půjčuju sám.

00:36:35 Pošlu ti to všechno. Matka mi dá peníze, neboj se.

00:36:39 Já se nebojím o peníze.

00:36:43 -Přestaňte si zahrávat.
-Přestaňte mi vyhrožovat.

00:36:48 -Tak to laskavě vezměte na vědomí.
-S radostí. Ale co?

00:36:53 Jestliže mně ještě dnes večer neurčíte další schůzku,

00:36:58 vyvodím z toho důsledky.

00:37:01 Čestné slovo.

00:37:07 Andreji, ten dopis.

00:37:30 Její muž umřel v Petrohradě na měknutí mozku.

00:37:38 A ona už to ví?

00:37:41 Tak proč jí to neřekneš?

00:37:48 Mohla by si myslet, že když je teď volná, že se můžeme vzít.

00:37:56 -A proč ne?
-Protože nechci.

00:38:01 Andrej je na mě tak hodný, a já nemám odvahu podívat se mu do očí.

00:38:07 Proč?

00:38:10 Lhala jsem vám, vůbec o tom dluhu neví.

00:38:14 Ale já už taky ne.

00:38:16 Jenomže já nedělám dluhy jenom u vás, víte?

00:38:22 Ale ona je přece báječná žena. Jen se ožeň, příteli.

00:38:30 Bez lásky, to by byla taková hanebnost,

00:38:34 jako sloužit mši bez víry v Boha.

00:38:37 Když si jí budeš vážit, můžeš ji udělat šťastnou.

00:38:42 Ty si vážně myslíš, že k manželství stačí úcta a vážnost?

00:38:47 Ženská potřebuje něhu, postel.

00:38:51 Musím z toho všeho pryč.

00:38:53 Andrej ať tu zůstane, ale já odjedu.

00:38:57 -Kam? -Do Petrohradu.
-K manželovi?

00:39:00 Ne. Ten mi jen půjčí, abych mohla vyrovnat dluhy.

00:39:04 -Ale žít budu sama.
-Z čeho? Přece nic nemáte.

00:39:09 A nic neumíte, jste chtěl říct. Ale ano, umím.

00:39:13 Trochu francouzsky, trochu brnkat na piáno, trochu zpívat.

00:39:19 Ode všeho trochu, a nic pořádně.

00:39:24 -Ty jsi povinen se s ní oženit.
-Proč?

00:39:27 Protože jsi ji odvedl od muže, máš za ni odpovědnost.

00:39:33 Ne, ne, už toho mám dost. Už to takhle nejde.

00:39:39 -Takhle co?
-Takhle pokračovat.

00:39:43 Budu žít sama, budu pracovat a budu Andrejovi posílat peníze,

00:39:49 aby mohl poplatit dluhy.

00:39:51 Ale ty vaše dluhy by mohly přestat existovat, kdyby...

00:39:56 Kdyby?

00:39:59 To záleží jenom na vás.

00:40:07 V sobotu je poslední možnost. Odjíždí parník.

00:40:11 -Nemůžeš jet bez ní. -Musím!
-Ale se mnou nepočítej.

00:40:20 -Copak ty slzy?
-Je mi teskno.

00:40:26 Mně je taky teskno. Ale co z toho?

00:40:31 Takže mi ty peníze neseženeš?

00:40:34 Jestli si se mnou nedáte schůzku, udělám tady skandál.

00:40:39 -To snad nemyslíš vážně!
-Andreji!

00:40:45 SMÍCH PŘECHÁZEJÍCÍ VE VZLYKY.

00:40:55 Andreji, co se ti stalo?

00:41:00 Chováš se jak coura.

00:41:03 To nic. Neví, co mluví. Má záchvat, musí na vzduch.

00:41:07 Potřebuje klid.

00:41:16 -Co jste mu řekl?
-Nic. Čestné slovo.

00:41:21 Prozatím nic. Ale řeknu mu všechno, jestli si se mnou nedáte schůzku.

00:41:32 Chováte se tak, abyste každému pomátla hlavu.

00:41:36 Z Lajevského jste už udělala blázna.

00:41:40 A s tím arménským chlapečkem zatočíte, jen co vás zbaví dluhů.

00:41:45 Ale se mnou si zahrávat nebudete.

00:41:53 To přejde, to je tím dusnem.

00:41:56 Nadechni se, pořádně se nadechni. Počkej, já ti přinesu vodu.

00:42:12 Co je vám tak k smíchu?

00:42:18 Ale nic. Všechno.

00:42:25 -Já jsem k smíchu.
-Proč? To ne.

00:42:28 -Mně připadá, že jste naopak...
-K pláči.

00:42:32 -Ne, to jsem nechtěla.
-A co jste chtěla?

00:42:51 Děkuju.

00:42:54 Promiňte, prosím. Můžete mi věnovat dvě minuty?

00:42:58 Ne, jsem k smrti unavený.

00:43:01 Ale je to důležité. Stane se neštěstí.

00:43:04 Je to otázka života a smrti. Prosím vás!

00:43:23 HOVOR Z VEDLEJŠÍHO POKOJE.

00:43:28 Zítra nebo pozítří? Tak rychle, kde?

00:43:31 -Což nechápete, že já už nechci?
-Proč?

00:43:35 Ten arménský chlapeček si ty dva dny rád počká.

00:43:39 Máte pravdu, jsem hrozná ženská.

00:43:42 -Tak ve tři, tam co minule.
-Ne, tam ne.

00:43:46 -Tam snad přece nepatřím?
-Minule jsme tam přece byli, ne?

00:45:29 Drahoušku...

00:45:47 SMĚJE SE.

00:45:52 Myslela jsem, promiňte... Klid, drahoušku, klid.

00:45:57 To všechno přejde, uvidíte.

00:46:01 Váš manžel byl jistě báječný člověk.

00:46:04 A takových je zapotřebí více v nebi nežli na zemi.

00:46:09 Má drahá, já vám rozumím.

00:46:11 Je to hrůza, ale každé zlo přináší i dobro.

00:46:15 A potom, drahoušku, jste volná.

00:46:19 Konečně můžete hledět lidem směle do očí. A nosit hlavu vzhůru.

00:46:26 -Smím se vás zeptat, kdy to bude?
-Kdy bude co?

00:46:31 -Kdy bude svatba?
-Na to jsem ani nepomyslela.

00:46:35 Já vás chápu, má milá.

00:46:37 Ale já bych se na vašem místě cítila spíše nevěstou nežli vdovou.

00:46:43 Proč?

00:46:45 Přece aby Bůh a lidé požehnali vašemu svazku.

00:46:50 -Proč?
-Jak to proč? Já vám nerozumím.

00:46:56 Já už ničemu nerozumím.

00:46:58 Tím, že se vezmeme, se přece nic nezlepší.

00:47:02 -Naopak, ztratíme pocit svobody.
-Ale to přece nemyslíte vážně.

00:47:08 -Nebo jste opravdu tak výstřední?
-Ano. Ano, výstřední.

00:47:15 Jen kdybych byla šťastná.

00:47:18 Ale má milá, takhle nebudete šťastná nikdy.

00:47:23 Co myslíte, že vás čeká? Jenom trápení, nejistota, samota.

00:47:32 Víte vy, co to je samota?

00:47:35 Osamělé stáří, a nakonec poslední soud.

00:47:40 A když vám sama ruka osudu nabízí pomoc, tak vy ji odmítáte.

00:47:45 Má milá, můžete mi to vysvětlit?

00:48:09 Jak dlouho víš, že umřel? Proč jsi mi to neřekl dřív?

00:48:15 Tolik jsem se smála a pila, je mi hanba.

00:48:21 Andreji, kdybys věděl, jak je mi zle.

00:48:28 Co uděláš? Zbiješ mě?

00:48:31 Vyženeš mě z domu nebo mě zabiješ nebo co?

00:48:39 Tak něco udělej!

00:48:53 KLAVÍR.

00:48:59 -Jak je vám?
-Děkuji, dobře.

00:49:02 -Je to vidět.
-Proč se ptáte?

00:49:04 Mě jen zajímá, jak dlouho to trvá u mužů.

00:49:08 S hysterií jsem se totiž dosud setkal jenom u dam.

00:49:14 V tomto hrozném století jsme otroky svých nervů.

00:49:18 Jak často tohle dělají s vámi?

00:49:21 Poslední dobou nejsem v pořádku. Se zdravím, s financemi.

00:49:26 Nesnáším tohle klima, lidi tady.

00:49:29 -Má situace je...
-Vaše situace je beznadějná.

00:49:33 -Co vy o ní víte?
-Právě jste o ní mluvil sám.

00:49:37 A vaši přátelé o vás projevují takový zájem,

00:49:41 že člověk slyší pořád jen o vás.

00:49:47 To budu muset požádat své přátele, aby se o mě tak nestarali.

00:49:53 To byste měl.

00:50:01 Andreji, já tě hledám na zahradě, a ty tady...

00:50:05 Chlub se svou dobročinností, prosím.

00:50:08 -Ale to tě neopravňuje vyzrazovat mé soukromé věci. -Ale...

00:50:14 A pamatuj, když nemáš peníze, tak mi je nedávej!

00:50:18 A nevyzváněj na všech rozích moji situaci!

00:50:22 -Jestli se chceš hádat...
-Chci, aby bylo jasno!

00:50:27 Ale proč? Co jsem komu udělala?

00:50:29 Především jste porušila slib daný svému muži u oltáře.

00:50:35 Zadruhé, zavinila jste, že jste ztratila všechen stud.

00:50:40 -Já, že jsem...
-Ano, vy!

00:50:43 Ano, vy jste ztratila všechen stud před všemi lidmi.

00:50:48 Kdyby se nesetkal s vámi,

00:50:50 vzal by si zákonitou družku z dobré rodiny

00:50:54 a žil by jako ostatní slušní lidé.

00:50:57 Jakým právem můžete takhle mluvit?

00:51:00 Protože vším je vždycky vinna žena.

00:51:03 Muži jsou lehkomyslní, žijí rozumem, ne srdcem jako my.

00:51:08 V rodině všechno závisí na ženě. Proto jí Bůh svěřil výchovu dětí.

00:51:14 Vy jste ztratila všechen stud. Zavinila jste veliké neštěstí.

00:51:20 Jiná na vašem místě by se schovávala před lidmi.

00:51:24 Ale vy se svým hříchem chlubíte.

00:51:27 A když u nás sedíte, bojím se,

00:51:30 aby nebeský posel nezasáhl náš dům bleskem.

00:51:34 Já vás prosím, abyste se o mě nestarali!

00:51:38 Co je komu do toho, jak žiju?

00:51:41 Ano, chci odjet, piju, dělám dluhy, žiju s vdanou ženou, jsem ničema.

00:51:47 Ale co je komu do toho? Respektujte moji osobní svobodu.

00:51:52 -Kamaráde... -Prosím, vykejte mi! Respektujte mne.

00:51:57 A proč tu teď není můj muž? Nechce se setkat s vámi.

00:52:01 Všichni se diví, že se s vámi stýkám.

00:52:05 A já se jen třesu, aby si z vás nevzala příklad má dcera.

00:52:10 Maminko!

00:52:12 Teď vidím, co jste zač, mezi námi je konec.

00:52:16 Pana Lajevského si vážím, ale s vámi jsem skončila.

00:52:22 Mami!

00:52:46 Ne, kašlu na váš přátelský soucit!

00:52:50 Půjčujete mi peníze, ale kladete mi k tomu podmínky.

00:52:55 Já od vás už nic nechci. Jen mě nechte laskavě na pokoji.

00:53:00 A prosím, abyste mě ušetřili vašeho dozoru.

00:53:04 Nejsem dítě ani blázen!

00:53:06 Jenom neutíkejte!

00:53:09 Já? Já neutíkám.

00:53:16 Žádám všecky nezvané špicly, aby přestali se svým špehováním!

00:53:21 -Co jste to řekl?
-Nenávidím špicly!

00:53:27 Já jsem lékař, a nedovolím nikomu, aby mě urážel.

00:53:32 Vezměte laskavě svá slova zpět.

00:53:35 Já už toho mám všeho dost!

00:53:38 Já jen prosím, aby mě špiclové

00:53:41 a němečtí zoologové nechali na pokoji!

00:53:44 Nebo se budu rvát!

00:53:52 Chápu. Pan Lajevský se chce před odjezdem pobavit.

00:53:56 A já mu tu radost poskytnu. Pane Lajevský, přijímám vaši výzvu.

00:54:05 -Výzvu?
-Výzvu na souboj.

00:54:16 -Prosím, račte. Nenávidím vás.
-Mě těší.

00:54:24 -Dáme se do toho hned?
-Ano, hned.

00:54:29 Nenechám se už dál urážet.

00:54:32 Kvůli penězům, kvůli ženské, nebudu už nikomu pro smích.

00:54:41 Už dávno nenávidím... Ano, souboj.

00:54:45 Bude tedy dle vašeho přání.

00:54:51 Tak dost, prosím.

00:54:54 Máme v hlavě, je dusno před bouřkou,

00:54:57 poškorpili jsme se, ale teď snad už dost, přátelé.

00:55:04 Přátelé. Přátelé z nejubožejšího města, které snad ani není na mapě.

00:55:13 A o kterém v Petrohradě neví jediný slušný člověk.

00:55:23 Pánové mi prominou.

00:55:26 Pánové vás prosí za svědka.

00:55:29 A vás taky, doktore. Takže svědky bychom měli.

00:55:33 A další formality? Pamatuje se někdo, jak líčí souboj Lermontov?

00:55:39 Vy jste expert na literaturu.

00:55:42 U Turgeněva se Bazarov taky s kýmsi střílel, jak to bylo?

00:55:47 Přezkoušet zbraně, odměřit vzdálenost, a hotovo.

00:55:54 Bravo.

00:55:58 Pánové.

00:56:01 Andreji!

00:56:03 ZVONEK.

00:56:10 -Promiňte, já jsem si tu zapomněla slunečník. -Ano.

00:56:17 Ne, to je váš, já ho nechala na zahradě.

00:56:21 Já ho tam nechala schválně.

00:56:24 Já jsem vám chtěla poděkovat a říct,

00:56:27 že maminka se hrozně rozčiluje, ale ona to tak nikdy nemyslí.

00:56:32 Ona je hodná a má vás ráda, a já... My vás máme všichni moc rádi.

00:56:41 Jste hodná, Káťo.

00:57:01 -Pan Lajevský odmítá smíření.
-Pan von Koren odmítá smíření.

00:57:08 Pánové, na můj povel, palte!

00:57:12 -Zastřelí ho!
-VÝSTŘEL.

00:57:17 Bohužel ne, kvůli vám.

00:57:23 Vzkřikla jste mi do rány.

00:57:28 -Co to bylo?
-Co? Výstřel.

00:57:32 Ale žert.

00:57:38 Souboj!

00:57:41 Andreji! Omdlela. Odneseme ji do ložnice.

00:58:17 Tak co?

00:58:21 Nechtěl bys už konečně přestat s tím svým věčným krčením ramen?

00:58:28 Nechtěl by ses už jednou rozhodnout a něco udělat?

00:58:35 Ano, musím jí to říct.

00:58:41 Říct? Co říct?

00:58:46 Všechno.

00:58:53 Slova, slova, slova. Že chceš odjet, že už jí máš dost?

00:59:02 Jenže, sám před sebou neutečeš.

00:59:19 Naděždo, poslouchej mě. Já jsem chtěl, já ti musím říct...

00:59:25 Ty ses chtěl kvůli mně dát zabít.

00:59:28 Vidíš, nikdy mě nenapadlo, že ty bys byl schopen něco udělat.

00:59:33 Já jsem ti křivdila, odpusť mi to.

00:59:36 -Prosím tě, počkej.
-Ne, jsem strašně unavená.

00:59:41 Já vím, že tamto mi odpustit nemůžeš, ani to po tobě nechci.

00:59:46 To bylo z nudy, ze zvědavosti, ze zklamání, ze strachu.

00:59:51 -To mi neříkej.
-To bylo ze strachu!

00:59:54 Ze strachu, že už mě nemáš rád. Ty zatím kvůli mně souboj.

01:00:00 -Já ti musím vysvětlit, že...
-Nemusíš, já ti rozumím.

01:00:15 -Nemám nikoho než tebe.
-A já jen tebe.

01:00:21 -Ale žít už spolu nemůžeme.
-Ne.

01:00:25 Vrátím se zpátky do Petrohradu. Já po tobě vůbec nic nechci.

01:00:30 Vůbec nic. Jenom mi to, prosím tě, odpusť.

01:00:34 -Odpusť mi to, prosím tě.
-Ne ne ne...

01:00:44 ZPÍVÁ: Proč maják ztrácí se v temnotách,

01:00:51 proč mizí loď ve mracích?

01:00:57 Proč samota sedá na náš práh, proč láska se nevrací?

01:01:13 Žádná loď už nečeká touhou v ráhnoví,

01:01:25 má pouť byla daleká, marná, kdo to ví?

01:01:45 Lalalalalala...

01:02:04 -Ten se teď drží, co?
-Ano, šel do sebe.

01:02:07 Ve dne v noci pracuje, ona mu pomáhá s překlady.

01:02:12 Chce zaplatit dluhy.

01:02:14 -Nám ještě nezaplatil.
-Mně už ano.

01:02:17 Všem zaplatí, naučil se pracovat.

01:02:21 Ale jak dlouho to vydrží?

01:02:23 ZVONEK.

01:02:31 Promiňte, že ruším. Přišel jsem se rozloučit.

01:02:38 -Vy odjíždíte?
-Ano. Do Petrohradu.

01:02:43 Chtěl jsem se zeptat, jestli tam nemám něco vzkázat.

01:02:48 Ne, děkuji.

01:02:50 Nebo zda nepotřebujete něco poslat.

01:02:53 -Nic, děkuji.
-Není zač.

01:03:03 Táhlo mě to k vám, protože bůhví, jestli se ještě někdy uvidíme.

01:03:14 A paní Naděždě vyřiďte, ať na mě nevzpomíná ve zlém.

01:03:19 -Nechcete jí to říct sám? -Ne.
-Pojďte.

01:03:28 -Dobrý den.
-Dobrý den.

01:03:36 Vítám vás. Pojďte dál. Pročpak jste si neodložil?

01:03:40 -Já jsem přišel, abych se...
-Odložte si.

01:03:44 Vy jste nás přišel vyfotografovat? To jste hodný.

01:03:49 Ale já jsem...

01:03:56 Tak, do skupinky!

01:04:14 Prosím!

01:04:18 Pozor!

01:06:24 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.