00:02:31Ty mrcho! Kvůli tobě si vzal život! Já jsem tě varoval!

00:02:36Zbláznil jste se?

00:02:38Varoval jsem tě, abys sem nechodila!

00:02:40Je to mrcha nevděčná. Kurva! Ona ho zabila!!!

00:02:48Tak pojď.

00:02:51-Ahoj.
-Ahoj. Nezlobil?

00:02:57Jak to proběhlo?

00:02:59-Normálně.
-Normálně? Tak se na sebe podívej.

00:03:04Děda ji zbil.

00:03:08Verunko, měla jsi žízeň, pojď se napít.

00:03:16Tušila jsem, že se něco semele. Oni jsou schopni všeho.

00:03:24-Ukaž.
-Dej si na to led.

00:03:28Díky, že jsi přišla.

00:04:05PLÁČ DÍTĚTE

00:05:11HLAS Z TELEFONU

00:05:14Hlasová schránka obsahuje jednu novou zprávu. Přijata včera

00:05:17ve 13 hodin 16 minut:

00:05:19Pane Král, čekal jsem na vás do půl páté.

00:05:23Už podruhé jste nepřišel. Prosím vás, ozvěte se.

00:05:26Děkuji vám, Vrána.

00:05:45-Mami, já se tam sama bojím.
-Pojď ke mně.

00:05:56-Ty moje holčičko.
-Táta už opravdu nikdy nepřijde?

00:06:02-Ne.
-Ale v pohádkách lidé obživnou,viď?

00:06:09V pohádkách ano.

00:06:49-Hledáte někoho?
-Ne, děkuji.

00:07:01KLEPÁNÍ NA DVEŘE Dále.

00:07:06-Promiňte, hledám doktora Vránu.
-To jsem já.

00:07:16Králová.

00:07:24-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:07:30Oč jde, paní Králová?

00:07:33To bych se ráda dozvěděla od vás, pane doktore.

00:07:37Co tady dělal můj manžel?

00:07:41-Dáte si kávu nebo džus?
-Ne, děkuji.

00:07:45Přestože jste manželka pana Krále, já nemohu podávat

00:07:49informace o klientech, pokud k tomu nemám svolení.

00:07:53Už nejsem jeho manželka. Jsem vdova.

00:08:03To ovšem podstatně mění situaci.

00:08:10Ano, pane doktore, zvláště pro mě. Spáchal sebevraždu.

00:08:17-Proč vlastně za vámi přišel?
-Neměla jste se to dozvědět.

00:08:23Teď už je zbytečné něco tajit.

00:08:28Zjistil, že dítě, které se narodilo, není jeho.

00:08:34Myslím, že se přece jenom něčeho napijeme.

00:08:38-Minerálku? Džus?
-Minerálku, děkuji.

00:08:42Sama přece víte, jak lpěl na rodině.

00:08:46Když dostal anonym, tak zpočátku nevěřil.

00:08:50Vy si myslíte, že právě tohle bylo příčinou?

00:08:54Příčiny se sčítají jako jed, paní Králová.

00:08:58A jednoho dne už to člověk prostě nezvládne.

00:09:02O tom anonymu jsem věděla.

00:09:05Nejdřív jsem si myslela, že ho napsala moje matka.

00:09:09Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že mě pochopí

00:09:13-a že mi pomůže.
-Vy sama nemáte pocit viny?

00:09:18A vy máte pocit viny, pane doktore,

00:09:21když některý z vašich klientů skončí sebevraždou?

00:09:24Jsou situace, kdy jsem bezmocný.

00:09:27No vidíte. A přitom jsem to byla já, komu ublížili.

00:09:33Měla jsem jít na policii, dát to k soudu.

00:09:37Teď se ke mně chovají, jako bych za všechno mohla já.

00:09:50-Ahoj.
-Prosím tě, kde jsi byl?

00:09:53-Dostal jsem se do strašné zácpy.
-Víš, jak na tom šéfovi záleží.

00:09:56Já vím.

00:09:57Je to jedna z mála firem, která je ochotná dát dost peněz na reklamu.

00:10:00-Jo? A kolik?
-Padesát milionů.

00:10:03Takovou zakázku jsme dlouho neměli.

00:10:08Dovolte, abych vám představil naše nejlepší marketingové odborníky.

00:10:12Paní inženýrka Králová.

00:10:14-Těší mě.
-Kamas, těší mě.

00:10:17Inženýr Lukeš.

00:10:21Právě jsme s panem Kamasem projednávali strategii kampaně.

00:10:25Takže teď už je to na vás.

00:10:27Tady jsou podklady a termíny, na kterých jsme se dohodli.

00:10:32Mám zkušenost, že nejlépe se jedná pouze s jedním zástupcem.

00:10:37Byl bych rád, aby tomu tak bylo i nyní.

00:10:40Jsme zvyklí pracovat v tandemu.

00:10:42Pane, já nehovořím o vaší práci, ale o našich dalších jednáních.

00:10:47Rozumíte mi?

00:10:50-Prosím, paní inženýrko.
-Děkuji.

00:10:53Budeme ve spojení, ano?

00:10:55Jestli dovolíte, pane řediteli... Já dnes slavím narozeniny.

00:11:00-Jste tady vozem?
-Mám šoféra.

00:11:03Výborně. Takže bychom si mohli připít, co říkáte?

00:11:07Proč ne?

00:11:19Petře, ahoj. Prosím tě, já dnes přijdu trošku později.

00:11:24Šéf slaví narozeniny. Můžeš vyzvednou malou ve školce?

00:11:28Díky, jsi hodný.

00:11:31Jo, vyřídím. Tak papa.

00:11:35-Petr tě pozdravuje.
-Jo? Jak se mu vede?

00:11:40Dobře. Je v pohodě.

00:11:42Martine, máš nějaký nápad, co koupíme šéfovi?

00:11:46Já to asi nechám na tobě. Já nevím. Lahev, ne?

00:11:48-To je originální...
-K tomu uherák, ten má děsně rád.

00:11:52-Uherák? To je blbé, ne?
-Proč? To nikoho nenapadne.

00:11:56-A on bude spokojený. Uvidíš.
-Tak dobře.

00:12:12Šéfe.

00:12:14Ty jsi nám hodil na hrb pěkný kšeft s tím vlasatým playboyem.

00:12:19Jo vy jste mi přišli vynadat nebo co?

00:12:22Lidičky, když má někdo peníze, tak je úplně jedno, jak vypadá

00:12:25a jaký je. Nejsme na tom tak, abychom si klienty mohli vybírat.

00:12:28Ty sis vlastně ten nejlepší dárek nadělil sám.

00:12:31Abys to nezakřikla, Angeliko. Ještě ho nemáme, ještě ne.

00:12:35-Tak snad tě potěší i tohle.
-Potěší.

00:12:38-Všechno nejlepší.
-Děkuju.

00:12:40Já taky, šéfe, přeju všechno nejlepší.

00:12:44Děkuju pěkně.

00:12:45Jak jste věděli, že tenhle štafetový kolík mám nejraději?

00:12:49-To by ses divil, co všechno víme.
-A nejen o klientech.

00:12:52Vy mě úplně děsíte.

00:12:53Tak se snad napijeme, ne? Bílé? Červené?

00:12:57-Já bílé.
-Bílé, prosím.

00:12:59Na zdraví. Je mi líto, že i na moje.

00:13:05To je pěkně hnusná Frankovka. Nešla by sis zatančit?

00:13:08Jo.

00:13:10Podřízený, promiň.

00:13:17Víš, co mě vždycky zajímalo? Tedy jestli mohu být upřímný.

00:13:21-Snad to přežiju.
-To doufám.

00:13:24Který z těch všech chlapů by ti mohl imponovat?

00:13:32Myslíš, že bych ti to prozradila?

00:13:36Angeliko, podívej se, mně je dneska 55, jsem unavený,

00:13:41lehce opotřebovaný, lehce přiopilý, mně můžeš říct dneska všechno.

00:13:48Já vím, to je hloupé. Jsi krásná ženská.

00:13:53To je vlastně to, co jsem ti původně chtěl říct.

00:13:57Dík

00:13:59Já jsem totiž myslel, že ty s Martinem... víš?

00:14:04Ale tak se nezlob.

00:14:06Je bezvadný, ale je to jenom kolega.

00:14:09Znám i jeho ženu, jsme kamarádky už dlouho.

00:14:13-Já pořád miluju manžela.
-Jo, vážně? A kterého?

00:14:17Svého. To se divíš, co?

00:14:21Angeliko, tak opilý zase nejsem, abych ti tohle úplně věřil.

00:14:26Možná nejsem normální, ale je to tak.

00:14:29Podívej se.

00:14:31Podívej se na ty lidi okolo. Všichni si chtějí vydělat.

00:14:35To znamená slušně si vydělat.

00:14:38Proč mi to říkáš?

00:14:40Protože teď to záleží všechno na tobě a na Martinovi.

00:14:44Ale hlavně na tobě.

00:14:46Jak sis jistě všimla, Kamas se v tobě zhlídnul.

00:14:49No ale ty to zvládneš, tomu věřím.

00:14:52On ti bude zobat z ruky.

00:14:54Ne, Angeliko, omlouvám se, už nebudeme pracovat.

00:15:07Já mám ředitelskou žízeň. Pardon.

00:15:22Hele, kdopak to tady ještě sedí.

00:15:25-Jdeš s námi?
-Kam?

00:15:27-Na panáka.
-Už toho mám dost, chci jít domů.

00:15:31Honzo, běžte sami, já ji doprovodím.

00:15:38Klidně běž, já dojdu sama.

00:15:40To byla jenom výmluva. Nikam se mi už nechtělo.

00:15:51Co je?

00:15:54-Co kdybych tě domů odnesl?
-To by ses nadřel.

00:16:00Prosím tě, pust mě, nech toho.

00:16:03To stačí.

00:16:06Tedy s tebou je zábava.

00:16:12Jsem myslel, že bychom mohli jít třeba na kafe nebo já nevím.

00:16:17Už je moc pozdě, Petr by byl naštvaný.

00:16:20-No jo, Petr, on na tebe žárlí, co?
-Už je jedenáct hodin.

00:16:24-Tebe snad doma nečekají?
-Ty tedy máš otázky.

00:16:29-Snad si nebudeme povídat o rodině?
-Tvoji kluci už jsou velcí, ne?

00:16:33No, přijď k nám, můžeš si je změřit.

00:16:46Mě vždy štvalo, že se naše rodiny znají.

00:16:50-Prosím tě, proč?
-Já nevím.

00:16:53Protože když se lidé znají, tak je všechno moc komplikované.

00:16:59O čem to mluvíš?

00:17:03Kdybys byla úplně cizí, mohl bych ti říct, co k tobě cítím,

00:17:11že se mi líbíš. Takhle je to strašně blbé.

00:17:18Prosím tě, nech toho. Pojď.

00:17:27-Počkej.
-Pojď.

00:17:38Zajímalo by mě, s kým to táhneš. Máš fakt nádhernou figuru.

00:17:43-Máš stejné řeči jako šéf.
-No vidíš, jak jsme originální.

00:17:46-Jenže ten mi nesahal na zadek.
-Protože je to posera.

00:17:52-Dej mi pusu.
-Proč?

00:17:55To nemám v náplni práce. A nemáš ani narozeniny.

00:17:59Au! To bolí.

00:18:13Prosím tě, co dneska blázníš? Martine, to už stačí.

00:18:18Ještě jsme ani nezačali.

00:18:20Neměl jsi tolik pít. Pak nevíš, co děláš.

00:18:23Ale vím.

00:18:25Mně to vtipné nepřipadá, Mart...

00:18:28Pusť mě! Já chci jít domů. Pusť mě!

00:18:33Á! Martine!

00:18:36Drž hubu, kurva!

00:18:42Prosím tě, nech mě, nech mě! Pomoc!

00:18:48-Pusť!
-Drž hubu!

00:18:53Pusť! Pusť mě!

00:19:40-Co šmírujete?
-Musím zamknout.

00:19:43-Zase někdo zapomněl.
-Už jdeme.

00:19:49-Copak? Potřebujete pomoct?
-Ne, nepotřebujeme.

00:19:54Jsou lidi,že se tu klidně i vymočí. Pojď! Neboj se.

00:20:04No ahoj. Ty jsi mi volala.

00:20:08Jo, už jsme to skončili, už jdu domů. Čau.

00:20:21Pusť mě.

00:20:25Angeliko...

00:21:40KLEPÁNÍ NA DVEŘE

00:21:43-Jsi v pořádku?
-Jo.

00:21:48Počkám na tebe.

00:22:16-Tedy to musela být oslava.
-Alkohol mi nedělá dobře.

00:22:23Tak ho nemáš pít.

00:22:28-Přijela jsi taxíkem?
-Hm.

00:22:32-S Martinem?
-Ne, sama.

00:22:38Z toho mám vždycky strach, když jedeš sama.

00:22:42A navíc je mi smutno, když tu nejsi.

00:22:45-Pro Veroniku jsi byl ty nebo máma?
-Já.

00:22:50Promiň. Dneska ne.

00:22:55Tak se hezky vyspinkej.

00:23:02-Ty pereš?
-Ano, všechno bylo od kouře.

00:23:07-Pověsím to ráno.
-Tak dobrou.

00:23:12Představ si, načapal jsem Mikeše, jak spí v bubnu pračky.

00:23:17Nějak se mu tam zalíbilo.

00:23:23-Mikeš!
-Mikeš!

00:23:28Zapnula jsem to před chvílí, jak jsem vylezla z vany.

00:23:34Vypraný kocour, to tady ještě nebylo.

00:23:39-Co je? Vždyť žije, tak nebreč!
-Bude nás nenávidět.

00:23:45Prosím tě, pojď. Běž si lehnout, já to vytřu.

00:23:51Jsou lidé, kteří nechají kocoura vykastrovat, to je horší.

00:24:03-Dobré jitro, holky.
-Ahoj.

00:24:09-Nazdárek.
-Ahoj.

00:24:12-To je meruňková?
-Ano, chceš taky?

00:24:15Nejdřív kafe.

00:24:19-Prosím.
-Děkuji.

00:24:25Mami, co to máš pod krkem?

00:24:31To je slušná modřina. Někdo tě škrtil?

00:24:34Ale ne. Jak jsme včera odcházeli, tak jsem narazila do dveří výtahu.

00:24:39Krkem... To se může stát leda naší mámě.

00:24:45Kde je Mikeš? Nasypala jsem mu Kitekat.

00:24:49Víš, měl dneska těžkou noc.

00:24:53Ale až se uklidní, tak se objeví, neboj.

00:24:56-Já vím, kam se schovává.Do pračky!
-No výborně. Jsi detektiv.

00:25:32-Proč nejdeme jako vždycky?
-Netrucuj a pojď, nemám čas.

00:25:36-Chci jít naší cestou. Támhle.
-Budeš poslouchat nebo ne? Jdeme.

00:25:47To je vaše dítě? Tak si ho příště laskavě hlídejte!

00:25:53Půjdeme naší cestou, mami, že jo?

00:25:55To víš, že půjdeme. Jako vždycky, jo? Pojď.

00:26:50Promiň za ten včerejšek. Byl jsem totálně ožralý.

00:26:53To není omluva. Prosím tě, běž pryč!

00:26:56-Vyprovokovala jsi mě.
-Já!?

00:27:03Nech mě být! A nemysli si, že ti to projde.

00:27:11KLEPÁNÍ NA DVEŘE Ano.

00:27:14-Můžu na chvíli?
-Jistě, posaď se.

00:27:23-Co potřebuješ?
-Chtěla bych si vzít volno.

00:27:27-Nějak mi není dobře.
-Volno? Jenomže Kamas je neodbytný.

00:27:32Chce s tebou projednat nějaké nové informace, máš za ním přijet.

00:27:35Ještě dnes. Nejlíp hned.

00:27:37Nejsem žádný poskok, abych přiběhla, když pískne.

00:27:40Co je s tebou? Přece tam nepošlu Martina.

00:27:43-To by byl konec.
-Proč?

00:27:45Angeliko,jsou určité věci,o kterých nemíním s tebou diskutovat.

00:27:50Kamas je náš klient, a dobrý klient.

00:27:54Pro jednání si vybral tebe a ty jsi tady zaměstnaná.

00:27:57Doufám, že to je jasné.

00:28:00Až to s ním vyřídíš, tak běž domů a odpočiň si.

00:28:05Vypadáš opravdu nějak unaveně.

00:28:08Jedu za vámi přes celé město a vy nemáte čas?

00:28:11Na rozdíl od vašeho šéfa vydělávám peníze,takže nemůžu sedět na zadku.

00:28:15Některé věci snad můžeme řešit po telefonu.

00:28:17Některé ano, některé ne. Chtěl jsem s vámi hovořit osobně.

00:28:21-O co jde?
-Vím, že vám nejsem po chuti.

00:28:25Nebojte se, žádné milostné návrhy vám dělat nebudu.

00:28:28-V autě to probereme, pojďte.
-Nevracím se do práce.

00:28:31Hodím vás, kam budete chtít. Prosím.

00:28:44Uvažovala jste někdy o tom, že změníte prostředí.

00:28:48To je nabídka?

00:28:50Potřebuju člověka vašeho formátu. Umíte anglicky?

00:28:55-Ano, ale nechci měnit práci.
-Vydělala byste na tom.

00:29:00O tom nepochybuji.

00:29:04Nezlobte se, ale reklamní agentura, to je takový noblesní hyenismus.

00:29:10Nehodí se to k vaší jemné pleti.

00:29:14Co dneska není hyenismus? To, co děláte vy?

00:29:18-Promiňte, nevadí vám to?
-Ne.

00:29:27Nabízím vám jednou tolik, než máte teď.

00:29:31-Vy jste si zjistil, kolik beru?
-Nejen to.

00:29:37Služební auto je u nás samozřejmostí.

00:29:41Budete o tom přemýšlet?

00:29:45Trochu jste mě zaskočil. A co bych u vás dělala?

00:29:50Paní inženýrko, takové malichernosti vás opravdu zajímají?

00:29:54Přidělovala byste peníze reklamním agenturám.

00:29:57Oni by u vás žebrali a já bych měl jistotu, že nedostanou víc,

00:30:01než kolik si zaslouží.

00:30:04-Můžete mi támhle zastavit?
-Jistě.

00:30:08Taková nabídka se neodmítá.

00:30:26Já bych šla na policii.

00:30:29Možná bych to udělala, jenomže znám jeho rodinu, jsme přátelé.

00:30:34Přátelé? Takový hajzl. Za to by měl sedět.

00:30:39-Kdyby se to dozvěděl Petr...
-Měl by mu rozbít hubu.

00:30:43A co pak?

00:30:45Udivuje mě, jak jsi klidná, když se ti něco takového stalo.

00:30:48Musím být klidná, jinak bych udělala určitě nějakou blbost.

00:30:52Petrovi nemůžu nic říct, to by byl konec. Zničilo by to obě rodiny.

00:30:59Možná jsem si to zavinila sama.

00:31:02A čím prosím tě? Víš, co je vůbec nejhorší?

00:31:06Když člověk takové ponížení přijme a vůbec se nebrání.

00:31:10Petr jestli tě má rád, tak by se s tebou kvůli tomu nerozvedl.

00:31:13Copak se dá na takovou věc zapomenout?

00:31:16Pořád by to bylo mezi námi.

00:31:19Takže ty už ses rozhodla, jo? Budeš zticha necháš si to pro sebe.

00:31:25Já nevím, co mám dělat. Fakt nevím.

00:31:40Chtěla jsi být někdy chlap?

00:31:45-Tak dobrou.
-Dobrou.

00:31:49Mami, víš, kde je Mikeš? Ve skříni mezi ručníky.

00:31:54Tak ho tam nech, ať má klid.

00:31:57Tak jdeme, jde se spát.

00:32:01-Zamávej.
-Ahoj.

00:32:28-Co je?
-To bych se chtěl zeptat já tebe.

00:32:34Prý jsi ji ráno zbila jen proto, že nechtěla jít oklikou.

00:32:39A málem ji srazilo auto. Je to pravda?

00:32:41Neumí poslouchat.

00:32:43-A není to náhodou tím, že...
-Čím?

00:32:49Že není tvoje?

00:32:52Petře, jak tě může něco takového napadnout?

00:32:55Vychovávala jsem ji odmalička, jak můžeš něco takového říct?

00:32:59Dobře, tak se nezlob, promiň.

00:33:01Dobře víš, že jsem to tak nemyslel.

00:33:03-A jak jsi to tedy myslel?
-Co se to s tebou děje?

00:33:08Já nevím. Je toho na mě nějak moc. Asi jsem přetažená.

00:33:21Co je? Nemám se tě dotýkat? Je ti to nepříjemné?

00:33:28Ale ne, je mi to příjemné. Od tebe...

00:33:34Mám tě moc ráda.

00:33:39Já mám strach, abych o tebe nepřišel.

00:33:46Já už jsem to jednou zažil a podruhé už nechci.

00:33:58Jaký byl váš vztah k manželovi v té době?

00:34:02Když někoho milujete,

00:34:05snažíte se, aby byl ve vaší přítomnosti šťastný a spokojený.

00:34:10-A byl?
-Ano.

00:34:13Ale že nás opustí... Mě a svoji dceru kvůli anonymu?

00:34:19-To mi neřekl, že dcera není vaše.
-Měl ji z prvního manželství.

00:34:26Žena od nich odešla, když bylo Veronice 10 měsíců.

00:34:31Petr to moc těžce nesl. O to víc mu záleželo na našem vztahu.

00:34:45Ahoj.

00:34:48-Můžeš na chvíli?
-Co chceš?

00:34:52Měli bychom si promluvit.

00:34:54Jít se na chvíli někam posadit. Na chvilku po práci.

00:34:57Co si o sobě vůbec myslíš!? Nemůžu tě ani vidět!

00:35:00Nekřič!

00:35:01Mohla jsem to klidně nahlásit na policii.

00:35:04Ale neřekla jsem to jenom kvůli Janě a tvým klukům.

00:35:06Jsi náramně ohleduplná, ale to jsi nemusela.

00:35:09Nejdřív člověka vyprovokuješ a pak si hraješ na ublíženou.

00:35:12To snad není možné! Tobě snad vůbec nedošlo, že...

00:35:16-Počkej!
-Pusť mě!

00:35:21Sakra...

00:35:23To je báječná zpráva! Ty umíš překvapit.

00:35:25Teď, když tě potřebuju nejvíc, ty mi jdeš dát výpověď.

00:35:29Ano.

00:35:30To je všechno, co mi řekneš? Prosím tě, co se stalo?

00:35:34-Můžeš mi to vysvětlit?
-Nic. Prostě chci odejít.

00:35:38Ale proč? Máš lepší kšeft?

00:35:41Ale ne. I když... Kamas mi nabídl místo.

00:35:45Kamas, jo? To je výborný. Takže on tě přetáhl k sobě.

00:35:52Jestli si o mně myslíš, že bych k němu šla,

00:35:56to o mně máš pěkné mínění.

00:35:58Každá jeho nabídka je jen záminkou, jak se dostat k informacím.

00:36:01To máš pravdu. Výjimečně. Martin mi to taky říkal.

00:36:04Musíme si dávat větší pozor.

00:36:06Mimochodem jsem se s ním zrovna pohádal.

00:36:09Kvůli tobě. Vyčetl mi, že tě předhazuju nějakému takovému...

00:36:13Asi na tebe žárlí. Poslyš, klid.

00:36:16Teď vážně. Nechceš si to ještě rozmyslet?

00:36:23Ne. Mrzí mě to, ale už jsem se rozhodla.

00:36:29Dobře. Jak chceš.

00:36:32Takže se dohodneme na tříměsíční výpovědní lhůtě.

00:36:36Chci, abys dodělala svoje zakázky. Souhlasíš?

00:36:41Opravdu mi nechceš říct, o co jde?

00:36:44-O nic, věř mi. Potřebuju změnu.
-Jo. To potřebujeme všichni.

00:37:10-Ahoj, Petře! Nazdar.
-Ahoj!

00:37:14Hele, manželé na procházce. Ahoj! Kam jdete?

00:37:20My jdeme k našim na oběd.

00:37:25-Proč se někdy u nás nestavíte?
-Teď není čas.

00:37:28Mám teď v práci hrozný fofr.

00:37:31Slyšela jsem, že tam odtud odcházíš. Na lepší?

00:37:37Opravdu? Že o tom nic nevím.

00:37:44Kluci, nechte toho sakra!

00:37:49To je hrozné. Mě neposlechnou.

00:37:52Perou se od rána. Adame, Honzo, pojďte sem! Honem!

00:37:59-Primitivové.
-Verunko, to se neříká.

00:38:04-Tak si třeba někdy zavoláme, ne?
-Jo.

00:38:08Tak jo. Hele, tak se mějte! Čau.

00:38:10Verunko, z tebe se stala opravdická slečna.

00:38:15Našemu dědečkovi řezali bříško, heč!

00:38:18A náš dědeček prdí!

00:38:21S kluky si nezačínej.

00:38:27Musela bych se odstěhovat, abych se mu vyhnula.

00:38:32Nechci vám sahat do svědomí, ale znásilnění jste měla oznámit.

00:38:37Mnoho věcí se dalo vyřešit dřív, než se objevil nějaký anonym.

00:38:41Pane doktore, kolik žen se vám s tímhle problémem přijde svěřit?

00:38:47Určitě méně, než by mělo.

00:38:49Každá si to radši nechá pro sebe, protože se stydí.

00:38:53Víte, jak mi bylo?

00:38:55Vy toho člověka můžete žalovat i dnes.

00:38:58Pomůžeme vám, pokud projevíte zájem.

00:39:00-Nechci pomstu.
-To není pomsta.

00:39:03Vrátí mi to manžela? Nevrátí.

00:39:07Dovedu si představit, jak stojím před soudcem a odpovídám na dotazy

00:39:11o vynuceném pohlavním styku.

00:39:15Byly chvíle, kdy jsem si sama chtěla vzít život.

00:39:19Zdálo se mi, že jedno neštěstí přitahuje druhé

00:39:23a nikdy to nebude mít konce.

00:39:31Posaďte se, paní Králová. Takže můžete slavit.

00:39:37Už to máme potvrzené dokonce z laboratoře.

00:39:43-Copak? Co se děje?
-Pane doktore, já to nechci.

00:39:52Musím vás ale upozornit, vzhledem k vašemu věku a k vašim zdravotním

00:39:57potížím, že se tím zbavujete možnosti mít v budoucnu další dítě.

00:40:03Ano, já vím.

00:40:06Nechcete si to rozmyslet? Už pět let vám něco předepisuji.

00:40:13Dokonce jste nedávno s manželem uvažovali o umělém oplodnění.

00:40:19-Ne, už jsem se rozhodla.
-No, je to vaše věc.

00:40:32-Sestři!
-Ano, pane doktore?

00:40:36-Objednejte paní královou.
-Tak pojďte.

00:40:50Že si na mě taky vzpomeneš. Kdy jsi tu byla naposled?

00:40:55-Není čas, mami.
-Ale toho není nikdy dost.

00:40:57Měli jste přijít všichni i s Veronikou.

00:41:00-Kávu nebo čaj?
-Čaj.

00:41:04-Ten pes je živý?
-Občas i zaštěká, když má náladu.

00:41:09Taky nepiju kávu. Vysušuje. A nejím žádné maso.

00:41:15-Ještě mi řekni, že chodíš cvičit.
-To jsem nikdy neměla zapotřebí.

00:41:21U nás v rodině naštěstí nikdo tlustý nebyl.

00:41:25Figuru máš stále pěknou.

00:41:27A po kom myslíš, že ji máš ty? Po tátovi?

00:41:33Víš o něm něco?

00:41:36Od té doby, co nás opustil, jsem se zajímala jen o to,

00:41:39aby každý měsíc zaplatil aspoň alimenty.

00:41:43Objevíš se tady 2x do roka a chceš se bavit o něm?

00:41:47Promiň. Jen mě vždy zajímalo, proč jsi zůstala sama.

00:41:52Že sis někoho nenašla?

00:41:55Obětovala jsem se rodině, tobě.

00:41:59Abys dostudovala, abys nikdy nepocítila, že nemáš otce.

00:42:05Mami, víš, proč jsem přišla? Jsem těhotná.

00:42:14Holčičko moje, to jsi mi udělala radost.

00:42:19Určitě to bude kluk, uvidíš. Petr si přál kluka.

00:42:23Ani nevíš, jak vám to přeju.

00:42:27Co je? Nějaký problém.

00:42:30Ne, ale žádný ani nechci mít, proto si to nemůžu nechat.

00:42:37Cože?

00:42:40Nevím, jestli je to Petrovo.

00:42:48Ty jsi přišla jenom proto, abych ti dala peníze na potrat?

00:42:52Mami, já po tobě nic nechci.

00:42:54Jenom jsem to potřebovala někomu říct! Chápeš to?

00:42:58-Za kým jiným bych měla jít?
-Samozřejmě!

00:43:00Na problémy jsem tady já.

00:43:02Jsi stejná jako tvůj otec. Myslíš jenom na sebe.

00:43:06Mami, jsem přece tvoje dcera. Mami, prosím tě...

00:43:11Prosím tě, nech toho, budu mokrá...

00:43:14Postavu máš po mně, ale jinak jsi celý táta.

00:43:17Sobec. Nic než sobec. S kým to vůbec máš?

00:43:22Jeden kolega z práce. Znásilnil mě.

00:43:29Asi mu to nedalo moc práce. Proč jsi nešla na policii?

00:43:42Ještě že mám tebe.

00:45:27-Co tak brzy?
-Volal jsem ti do práce.

00:45:31Řekli mi, že jsi u doktora, tak jsem myslel...

00:45:34-Co?
-Jestli něco nepotřebuješ.

00:45:38A mám taky pro tebe překvapení.

00:45:42Povýšili mě. Jsem teď šéf celého studia. Hlavní architekt.

00:45:49Se základním platem pět tisíc nahoru.

00:45:51To je dobré, ne?

00:45:54-Tak co? Ani pusa nebude?
-Co je? Proč brečíš?

00:45:59Byla jsem u doktora. U gynekologa. Já jsem těhotná.

00:46:06Ty jsi... Páni, tohle je můj nejšťastnější den v životě.

00:46:14To je fantastické! Ale já jsem to tušil!

00:46:17Víš, jak jsi ráno nejedla, jak jsi nesnídala a jak je ti pořád blbě.

00:46:21-Já tě...
-Počkej!

00:46:22Já s tebou musím nutně mluvit.

00:46:24Jasně. Jak se bude jmenovat? Jméno musíme vymyslet.

00:46:27Petře! Poslouchej mě.

00:46:29Ale ne, promiň. Tohle musím zavolat mámě.

00:46:35Ahoj, mami! Hádej co je u nás nového?

00:46:41Představ si, že ona to taky tušila.

00:46:45No jistě.

00:46:48Co jiného by taky mohla tušit.

00:47:00Tu grafiku jsi udělala moc hezky. Jenomže to jde trochu pomalu.

00:47:05Ahoj, jak se vede?

00:47:07Já hned dojdu.

00:47:08-Ahoj, Angeliko.
-Promiň, nemám čas.

00:47:11Ty tady dnes končíš, viď?

00:47:13Uvolňuju prostor dynamickým, ambiciózním mladým mužům.

00:47:16-Jak to myslíš?
-Neotravuj.

00:47:20Počkej! Nechceš mi namluvit, že to dítě je moje, že ne?

00:47:27Martine, ty snad nejsi normální, prosím tě, uklidni se!

00:47:33Kdybych čekala dítě s tebou, tak rovnou skočím pod vlak.

00:47:37Jako Anna Karenina. Znáš? Já vím, ty čteš jenom noviny, viď?

00:47:48Já bych ti opravdu velice rád pomohl.

00:47:51Nepřišla jsem tě prosit o pomoc. Chci se jen rozloučit.

00:47:55To je hezké, ale zároveň taky k vzteku.

00:47:58Otěhotníš, rozvážeš pracovní poměr. Já už jsem nabral nové lidi.

00:48:03-Prosím tě, neomlouvej se.
-Já se neomlouvám.

00:48:07Ale mohl bych tě zaměstnat externě, kdybys chtěla.

00:48:10Nic nepotřebuju, stejně jsem tady zůstala o 3 měsíce déle. Jsi hodný.

00:48:16Některé tvoje klienty jsem předal Martinovi, aby to dotáhl a...

00:48:22Promiň, to už není moje věc.

00:48:27Jenomže on je takový nevypočitatelný.

00:48:31Jsou lidé, kteří se musejí hlídat, není na ně 100% spolehnutí.

00:48:35Poslyš... Mezi vámi k něčemu došlo, že jo?

00:48:41Nepohodli jsme se.

00:48:44To se stává, že lidi si jdou časem na nervy.

00:48:49Ale stejně jsi, děvče, rarita.

00:48:52Dneska nikdo nechce rodit. Národ vymírá.

00:48:55To hlásili i v televizi, takže je to pravda.

00:48:57Co bych neudělala pro národ...

00:48:59Hlavně prosím tě dávej na sebe pozor. Ale sluší ti to.

00:49:03Dokonce jsem schopen připustit, že tvému manželovi

00:49:06v skrytu duše tiše závidím.

00:49:10-Takového šéfa už nikdy mít nebudu.
-Viď?

00:49:17-Tak se měj, ahoj.
-Běž, nebo mě dojmeš.

00:49:24Hrála jste vabank.

00:49:27Možná mi to nebudete věřit, pane doktore.

00:49:31Možná vám to bude připadat směšné, ale já jsem byla manželovi věrná.

00:49:38-To zní hezky. A co strach?
-Z čeho?

00:49:45Že vznikne nějaké podezření?

00:49:49Při nejhorším bych se nechala rozvést.

00:49:52Co jiného jsem mohla dělat, než čekat?

00:49:56Když se syn narodil, soustředil na sebe všechnu pozornost.

00:50:01Vnímala jsem manželovo štěstí.

00:50:05Sama sebe jsem ujišťovala, že to tak má být,

00:50:08že Patrik je moje dítě. Moje a Petrovo.

00:50:15To by byla krutá ironie osudu, kdyby to byla pravda.

00:50:20Proč myslíte?

00:50:22Protože pak by si vzal život zbytečně.

00:50:25Nikdo mě nepřesvědčí. Nikdo nedokáže, že není jeho.

00:50:30Není třeba co dokazovat, paní Králová.

00:50:35Váš manžel si nechal udělat testy na prokázání otcovství.

00:50:41Slyšela jsem, že ty testy nejsou průkazné.

00:50:45Jak u koho. U vašeho manžela bohužel byly.

00:50:55Tati, půjč mi ho, já ho ponesu! Ukaž, jak vypadá...

00:50:59Veroniko, nech toho, až doma.

00:51:03-Víš, že je podobný tvé mámě.
-Spíš tvému tátovi.

00:51:07To je neuvěřitelné, co ty geny dělají.

00:51:10Z každé rodiny něco.

00:51:12-Co jsou geny.
-Veroniko, neotravuj pořád!

00:51:16Neboj. Tátu za chvíli omrzí a pak už si s ním budeš hrát jenom ty.

00:51:23Jé, pane doktore...

00:51:24-Tak hodně štěstí.
-Děkuju vám.

00:51:28Patrik, to je hezké jméno.

00:51:31Ale Patrik Král, to se nevyslovuje moc dobře.

00:51:37Na, vezmi si ho. Proč se nejmenuje Petr?

00:51:41-Petr to nechtěl.
-Jo?

00:51:44-A proč jsi to nechtěl?
-Jeden Petr v rodině stačí.

00:51:49Máš pravdu. Pak mu začnou volat holky a vy se budete ptát:

00:51:53A který Petr? Mladší nebo starší?

00:51:59A pokřtít ho dáte?

00:52:02Dřív bylo vítání občánků do života na národním výboru, teď není nic.

00:52:09Tak aspoň pokřtít, ať má nějakou slávu.

00:52:11Proč ne?

00:52:13Mně to připadá hloupé, když nejsme věřící.

00:52:16Jenom kvůli obřadu na něj cákat vodu...

00:52:20To jsi celá ty. Před ničím nemáš úctu.

00:52:24Slyšeli jste to? Prý cákat vodu...

00:52:27Vy berete všechno moc vážně, babi. Ona to tak nemyslela.

00:52:31Co ty víš, co si ona myslí.

00:52:34Třeba by tě pak přešel smích, chlapče.

00:52:38Já už musím jít. Tak pa.

00:52:42Maruško, měj se. A někdy se u nás zastav.

00:52:48Pěkný, opravdu moc pěkný chlapeček. Tak pa.

00:52:56Ahoj, babi.

00:53:00Co se jí stalo?

00:53:02Vždycky byla taková veselá a najednou se urazí kvůli kostelu.

00:53:06Já být vámi, Angeliko, tak ho dám pokřtít, a je pokoj.

00:53:12Pojď sem, ty moje zlato, pojď!

00:53:16Kvůli bráškovi jsme zapomněli, že tady máme takovou slečnu.

00:53:21Celý táta!

00:53:23To je úžasné, jak se ty holky podobají svým tátům.

00:53:39-Jak se vede, matko?
-Ty jsi mi dala. Ahoj.

00:53:44Čau. Jsi nějaká lekavá.

00:53:47-Ty jsi krásná, celá po mamince.
-To je kluk.

00:53:51-Promiň.
-Patrik.

00:53:54Stejně tě obdivuju. Jsi šťastná, viď?

00:53:58Je to na tobě vidět.

00:54:03-S Martinem se rozvádíme.
-Děláš si legraci?

00:54:08Nedělám. Zaláskovala jsem se. Tobě se to nikdy nestalo?

00:54:14A co rodina?

00:54:16To myslíš jako Martina? Ten je nad věcí. Vždyť ho znáš.

00:54:24Měl tě, viď?

00:54:27Prosím tě, jak tě to napadlo?

00:54:30Když jsme se doma hádali a já jsem mu řekla, že někoho mám,

00:54:33tak mi to prozradil. Tedy spíš se s tím pochlubil.

00:54:38Teď už na tom nezáleží, mně je to jedno.

00:54:43Nechtěla jsem to.

00:54:45Angeliko, já tě přece nevyslýchám, to je vaše věc.

00:54:49Doufám, že není jeho?

00:54:55Blbý vtip, promiň.

00:54:59Co kluci? Až se rozvedete, zůstanou s tebou?

00:55:03Já nevím. Dneska se všichni ohánějí dětmi.

00:55:07Podívej se, támhle z toho mám strach.

00:55:11Až takhle zestárnu. Co bude potom?

00:55:14Pak se budu utěšovat, že jsem celý svůj život věnovala

00:55:17rodině - dětem, manželovi?

00:55:20Kdepak, žijeme jenom jednou, Angeliko.

00:55:26-Proč jsi se vdávala?
-Proč? Nevím.

00:55:31Možná jsem podlehla panice.

00:55:33Všechny kamarádky kolem se vdávaly, rodily děti.

00:55:37Ne, já toho nelituju, jenom se to všechno nějak tak divně zamotalo.

00:55:48Víš, že teď, když máš děcko, tak jsi ještě mnohem

00:55:53krásnější než před tím.

00:55:55-Prosím tě...
-Fakt.

00:55:58A k čemu je vlastně manželství, když se stejně všichni podvádějí.

00:56:03Kvůli úřadům?

00:56:05Čau.

00:57:16-Nazdárek.
-Ahoj, tati.

00:57:19Čau, číčo.

00:57:24Kus šunky by nebyl?

00:57:29Mami, táta chce šunku.

00:57:33Hovno.

00:57:35Jsi na mateřské, nic na práci a lednička je prázdná.

00:57:41To nemůžeš aspoň nakoupit?

00:57:44Verunko, běž do svého pokoje na chvilku.

00:57:59Jak se to chováš? Nechtěl bys mi radši říct, kde jsi byl?

00:58:03Ty mě chceš poučovat, jak se chovat. To je skvělé.

00:58:08Víš, co jsi? Nevíš.

00:58:14Tak si to přečti.

00:58:27Přece bys tomu nevěřil. Je to jen sprostý anonym.

00:58:32Ale napsané je to dobře, že jo? Tak věrohodně.

00:58:37Všechno odpovídá skutečnosti.

00:58:39Já jsem s Martinem nic neměla, to ti můžu odpřísáhnout.

00:58:44Nepřísahej, nestojím ti o to.

00:58:48Ale já umím být taky pěkná svině.

00:58:52To budete koukat, přátelé, co všechno člověk vymyslí,

00:58:57aby se pomstil.

00:58:58-Petře.
-Nech toho!

00:59:02Už můžu? Mám hlad, mami.

00:59:06Mami... Tohle není žádná tvoje... Dej to sem.

00:59:13-Je to hnusná lež!
-A co až zjistíme, že je to pravda?

00:59:23Dobrý den.

00:59:30-Asi není doma.
-Ale je.

00:59:34Otevři! Vím, že tam jsi.

00:59:44Ahoj.

00:59:46Nepozveš mě dál?

00:59:48-Mám návštěvu, přijď jindy.
-Mami, proč jsi to udělala?

00:59:53-O čem to mluvíš?
-O tom anonymu.

00:59:59Prosím tě, o co jde? Nespletla sis náhodou dveře?

01:00:03O žádném anonymu nic nevím.

01:00:05Řekla jsem to jenom tobě. O tom zn...

01:00:09o tom znásilnění. Nikdo jiný o tom nevěděl.

01:00:12Nikdo? Jsi naivní. A co ten, kdo ti to udělal?

01:00:17Proč bych psala nějaký anonym? To jsem se dočkala věcí.

01:00:22Vlastní dcera mě obviňuje. Víš co, už sem radši nechoď.

01:00:27Sbohem!

01:00:33Na vlastní matku byste neměla křičet.

01:00:37Vychovala vás a vy na ni takhle křičíte?

01:00:52-Pojď dál.
-Ty jsi tady?

01:00:55Ahoj.

01:01:01Posaď se.

01:01:04-Dáš si něco.
-Ne, děkuju.

01:01:07Chtěla jsem jenom vědět, jestli není u vás.

01:01:10-Nechodí vůbec domů.
-A ty se mu divíš?

01:01:15On vám řekl o tom dopise?

01:01:24Je to sprostý anonym. Napsal to někdo, kdo nám závidí.

01:01:28-A co?
-Rodinu, děti, všechno.

01:01:32-Tomu přece sama nevěříš.
-Ono se říká sprostý anonym,

01:01:37ale na každém šprochu je pravdy trochu.

01:01:42Petr si to ověří. Znám ho.

01:01:46Kdyby se tu objevil nebo vám zavolal, tak mu řekněte,

01:01:51že s ním potřebuju nutně mluvit.

01:01:54Jestli o to bude stát!

01:02:06ZVONEK U DVEŘÍ

01:02:20-Táta.
-Ten má klíče.

01:02:23Třeba je ztratil.

01:02:25-Kdo je?
-Kriminální policie.

01:02:34-Paní Králová?
-Ano.

01:02:41Mohla byste jít se mnou. Jedná se o vašeho manžela.

01:02:46-Jistě.
-Počkám dole v autě.

01:02:50Ano. Moment.

01:04:19Vyberte si parte, prosím. Potom se podíváme na rakve.

01:04:27Dostali jsme nové typy, opravdu nádherné.

01:04:31Dovoluji si tvrdit, že na evropské úrovni.

01:04:35Určitě se vám budou líbit.

01:04:39Mladá paní, prosil bych úmrtní list.

01:04:48-Prosím.
-Děkuji.

01:04:54Petr Král. Moment, aby nedošlo k omylu.

01:05:01Ještě si to ověřím.

01:05:09Samozřejmě, už je to zaplaceno, komplet všechno.

01:05:13Petr Král, ročník 1960, Kubelíkova ulice.

01:05:20A kdo to platil?

01:05:22Manželé Královi, rodiče zesnulého.

01:05:26Donesli i oblek k ustrojení, úplně nový.

01:05:29Bylo vidět, že jim na tom záleží.

01:05:31Ale já jsem manželka, já na to mám právo.

01:05:34Přece neměli úmrtní list.

01:05:37Já vás nechápu, madam. Oni to zaplatili a vy se rozčilujete?

01:05:44Kdy bude kremace?

01:05:47Ve středu v 9.00. Budete první na řadě.

01:05:52Děkuji vám. Na shledanou.

01:05:56Kdybych byl podvodník, tak si peníze od vás vezmu

01:05:58a ještě na tom vydělám. Ale já jsem slušný člověk.

01:06:05Každému vyjdu vstříct, jenomže to ocení jen ti mrtví.

01:06:13Naštěstí jsem byl prozíravý a tenhle byt jsem nenechal

01:06:16přepsat na Petra, jinak by ti zůstal.

01:06:20Přišli jsme kvůli tobě o syna, ale o byt se připravit nenecháme.

01:06:25Nedostaneš nic, odejdeš odsud, jak jsi přišla.

01:06:29Kdyby tu nebyla holka, řekl bych ti, co jsi zač.

01:06:35-Radši mi řekněte,co po mně chcete.
-Abys odtud vypadla.

01:06:39Tenhle byt ti nepatří.

01:06:41A Veronika taky ne. Bude bydlet s námi!

01:06:46-Já nechci, mami.
-Neboj.

01:06:51Musíte mi dát čas, než si něco najdu.

01:06:53Ty jsi nás taky nešetřila.

01:06:57Veroniko, pojď sem, pojď za mnou.

01:07:01Tak běž.

01:07:08Jsi to jediné, co nám po něm zbylo.

01:07:11A nepřejeme si, abys šla na pohřeb.

01:07:15-Veronika může jít s námi.
-Ne. Půjde se mnou.

01:07:24Pokud přijdeš, špatně to skončí! Pro tebe i pro ni.

01:07:29Toho vyhrožování už bylo dost.

01:07:32Mluvíte se mnou, jako kdybych za všechno mohla jenom já!

01:07:35A kdo jiný? Řekni nám, kdo?

01:07:40Nech toho, sakra!

01:07:53A proč se nevrátíte do agentury? Šéf by vás určit vzal.

01:07:58Má pro vás slabost, vím to.

01:08:02Chtěla bych začít znovu. Na novém místě s novými lidmi.

01:08:07-Tehdy jste mi nabídl...
-Vy jste dobrá.

01:08:10Já jsem vám nabídnul místo, vy mezitím porodíte, ovdovíte -

01:08:14a pak si na mě vzpomenete?

01:08:19Možná vám bude připadat cynické, co vám teď řeknu, paní inženýrko.

01:08:23Ženská se dvěmi malými dětmi, která navíc žije sama bez manžela,

01:08:27pro mě nemá žádnou cenu. Nejsem zaopatřovací ústav.

01:08:31Děkuji za upřímnost. Co jiného jsem taky mohla čekat.

01:08:36Nezlobte se, že jsem vás zdržela.

01:08:39Zkuste to ve státní správě, někde v úřadě, na ministerstvu.

01:08:43-Jestli chcete, poptám se.
-Není třeba. Děkuju. Na shledanou.

01:08:48Sbohem.

01:09:04Húú. Tak vstávej. Slyšíš? Za hodinu je kremace.

01:09:15Co je?

01:09:19To jsi vypila?

01:09:25-Tak pojď, musíš se dát do kupy.
-Nech mě, já sama.

01:09:33Musím za malým.

01:09:35Já se o něj postarám. Ty se běž umýt a převléknout.

01:10:19Ty mrcho! Kvůli tobě si vzal život! Já jsem tě varoval!

01:10:24Zbláznil jste se?

01:10:26Varoval jsem tě, abys sem nechodila!

01:10:28Je to mrcha nevděčná. Kurva! Ona ho zabila!!!

01:10:32Maminko!

01:10:33To není tvoje maminka, Veroniko! Žádná tvoje maminka to není!

01:10:37Nechte je už být!

01:10:39Nech mě!

01:10:42Karle, neblázni, nech toho, nemá to smysl.

01:10:50Mami!

01:10:53-Mami.
-Verunko, měla bys už spát. Pojď.

01:10:58-Proč děda říkal, že nejsem tvoje?
-Protože...

01:11:03Protože byl smutný, víš.

01:11:08-A je to pravda?
-Ne, není.

01:11:13A proč lhal? Už ho nemám vůbec ráda.

01:11:17Verunko, to nikdy neříkej. Dědeček je moc hodný, jenomže...

01:11:22To pochopíš, až budeš velká.

01:11:27-A jsi moje maminka?
-To víš, že jsem.

01:11:32Kdybys nebyla, taky bych chtěla zemřít jako táta.

01:12:02ZVONEK U DVEŘÍ

01:12:14Co chceš?

01:12:16Myslel jsem, že když jsme teď oba sami...

01:12:21-Nepozveš mě dál?
-Prosím tě, běž pryč.

01:12:24Vypadni!

01:12:27Copak za to můžu, že tě miluju.

01:12:31Kdyby nebylo mě, tak by tě tvůj tchán zabil.

01:12:41Měl pravdu, jsi jenom obyčejná kurva!

01:12:49Každého jenom zblbneš a využiješ. Jsi stejná jako Jana!

01:12:55Abys věděla,ten anonym napsala ona. Chtěla se nám oběma pomstít.

01:13:00Jste všechny stejné děvky.

01:13:09Jana...

01:13:12Moje kamarádka napsala anonym, který mi vzal všechno.

01:13:16Manžela, rodinu, práci - všechno.

01:13:20Některé dvojice se začnou důkladně ničit až po rozvodu.

01:13:24A pak to schytají i jejich přátelé.

01:13:29Manželova sebevražda byla také projevem důkladnosti.

01:13:34Na patologii mi řekli, že měl v sobě tolik alkoholu a prášků,

01:13:37že by to samo o sobě stačilo na jednu rychlou smrt.

01:13:41Jenže on chtěl mít jistotu - jako ve všem.

01:13:46Tak se ještě oběsil, aby si tu smrt pojistil.

01:13:52Není to absurdní?

01:13:55A Martinovi se váš manžel nikdy nepomstil.

01:13:58Z toho jsem měla strach, když začal vyhrožovat.

01:14:02Ale tím to také skončilo, viďte?

01:14:06To se stává často, že nenávist, kterou člověk k někomu cítí,

01:14:10nakonec obrátí sám proti sobě.

01:14:14Pane doktore, když jste předtím říkal, že testy dopadly pro mého

01:14:20manžela zcela jednoznačně, co to mělo znamenat?

01:14:27On absolvoval nějaké speciální vyšetření?

01:14:35Copak? Řekla jsem něco hloupého?

01:14:40Ne, neřekla, paní Králová.

01:14:44Váš manžel patřil bohužel k tomu malému procentu mužů,

01:14:49kteří vůbec nemohou mít děti.

01:14:54-Promiňte, chtěla jste pravdu.
-Kdo o tom ví?

01:15:01Teď už jenom my dva.

01:15:13-Na shledanou, pane doktore.
-Sbohem.

01:15:16-My dva se asi neuvidíme, viďte.
-Asi ne.

01:15:23Musím vám ještě říct...

01:15:28Jste opravdu krásná.

01:15:50-Proč jsi to dovolila?
-Já za to fakt nemůžu.

01:15:54Oni se mě na nic neptali. Veronice řekli,ať se oblékne a šli.

01:15:57Víš aspoň kam?

01:15:59Projít se do parku. Prý se za hodinu vrátí.

01:16:02Angeliko, já už musím jít domů! Kdo tu bude s malým?

01:16:04Ty! Dokud se nevrátím!

01:16:06Copak tě nenapadlo, že ji můžou unést?

01:16:29Mami! Maminko!

01:16:36-Co to má znamenat?
-Chtěli jsme se jen trochu projít.

01:16:39Když si ji berete, měla bych o tom vědět.

01:16:42Bylo nám smutno, promiň.

01:16:46Běžte napřed.

01:16:53-Chci ti něco říct.
-Ty už se mnou mluvíš?

01:17:00Je to těžké pro nás i pro tebe. Mrzí mě, co se stalo.

01:17:06-Nikdo Petrovi nepomohl, nikdo.
-Protože to nešlo.

01:17:11-Ale my si musíme navzájem pomáhat.
-Ale nemusíme.

01:17:16Už jenom proto, že Veronika je jeho.

01:17:19Podívej, stále mi ho připomíná.

01:17:23I chůzi má jako on, viď?

01:17:34Jsme přece rodina, Angeliko, jedna rodina.

01:17:49Skryté titulky Alena Kardová