O tom, že každá pomsta chutná nejlíp za studena, vás přesvědčí nejen svými opojnými melodiemi slavná opereta Johanna Strausse (1981). Zpívají a hrají: L. M. Vodička – J. Abrhám, J. Jonášová – H. Maciuchová, M. Blahušiaková – K. Macháčková, J. Heriban – I. Racek, J. Hajna – F. Němec, J. Zahradníček – V. Preiss, L. Márová – J. Bohdalová a další. Libreto C. Haffner a R. Geneé. Překlad E. Bezděková. Kamera I. Bojanovský. Scénář a režie F. Filip

Ještě dříve než se zvedne opona nad touto spletitou zpěvoherní komedií, je nutno vědět, co se odehrálo v minulosti. Gabriel von Eisenstein (J. Abrhám/L. M. Vodička) a jeho přítel, notář dr. Falke (I. Racek/J. Heriban) byli kdysi na jednom vídeňském plese, oba v převleku – Eisenstein jako motýl a Falke jako netopýr. Doktor Falke se strašlivě opil, o což se ostatně velkou měrou zasloužil Eisenstein. A kromě toho nechal bez výčitek svědomí ležet svého přítele pod stromem, kde vinou nadměrného požití alkoholu usnul. Příštího rána pak musel Falke za posměchu kolemjdoucích dojít ve svém netopýřím kostýmu přes celou Vídeň domů. A od té doby pomýšlí na pomstu.

Netopýr Johanna Strausse přiletěl do tehdejšího sídelního města mocnářství Vídně z Francie. Původně se totiž jmenoval „Půlnoční hostina“ a byl to vaudeville z Meilhacovy a Halévyho literární dílny. Francouzsky se tento rozpustilý dýchánek označuje slovem La Reveillon, netopýr pak La Chauve-Souris, tedy plešatá myš.

K zhudebnění a světové premiéře, která se konala 5. dubna 1874 v Divadle na Vídeňce, se vážou dvě neuvěřitelné příhody. První je skutečnost, že Netopýra zkomponoval Johann Strauss během 42 nocí. Druhá mluví o tom, že opereta neměla při prvním uvedení úspěch a inscenace byla po několika reprízách stažena. Dnes tento divadelní kus patří neodmyslitelně k silvestrovské Vídni, ale hraje se hojně i v dalších světových metropolích.

Oč tu běží? Zesměšněný notář Falke se chce Eisensteinovi pomstít na silvestrovském maškarním plese u prince Orlovského (F. Němec/J. Hajna). Jeho plánu nahrávají Eisensteinova manželka Rosalinda (M. Blahušiaková/K. Macháčková), o niž usiluje tenorista Alfred (V. Preiss/J. Zahradníček). Ten je při záletech v Eisensteinově domě zatčen místo domácího pána. Komorná Adéla (H. Maciuchová/J. Jonášová), která se na večer vymluvila na umírající starou tetu, se na plese vydává za herečku a ředitel věznice Frank (J. Somer/J. Souček), v níž si má Eisenstein odsedět pár dní za drobný přestupek, vystupuje jako rytíř Chagrin, což znamená česky smutek. To vše situaci pořádně zamotá. Vy však rozhodně plakat nebudete. Možná smíchy a navíc se dozvíte, že i chytrák se občas spálí!

Napište nám