Netopýr

Zpěvoherní komedie je dějově spletitá a její zápletka spočívá v minulosti postav. Gabriel von Eisenstein (J. Abrhám – L. M. Vodička) a jeho přítel, notář dr. Falke (I. Racek – J. Heriban) byli kdysi na jednom vídeňském plese, oba v převleku – Eisenstein jako motýl a Falke jako netopýr. Doktor Falke se strašlivě opil, o což se ostatně velkou měrou zasloužil Eisenstein. A kromě toho nechal bez výčitek svědomí ležet svého přítele pod stromem, kde vinou nadměrného požití alkoholu usnul. Příštího rána pak musel Falke za posměchu kolemjdoucích dojít ve svém netopýřím kostýmu přes celou Vídeň domů. Od té doby pomýšlí na pomstu. Příležitost najde na silvestrovském maškarním plese u prince Orlovského (F. Němec – J. Hajna). Jeho plánu nahrávají Eisensteinova manželka Rosalinda (K. Macháčková – M. Blahušiaková), o niž usiluje tenorista Alfred (V. Preiss – J. Zahradníček). Ten je při záletech v Eisensteinově domě zatčen místo domácího pána, který dostal trest za drobný přestupek. Komorná Adéla (H. Maciuchová – J. Jonášová), která se na večer vymluvila na umírající starou tetu, se na plese vydává za herečku a Frank (J. Somr – J. Souček), ředitel věznice, v níž si má Eisenstein odsedět pár dní, vystupuje jako rytíř Chagrin. To vše situaci pořádně zamotá. Nakonec se všichni setkají ve vězení, kde se inkognito všech prozradí.

Netopýr Johanna Strausse přiletěl do tehdejšího sídelního města mocnářství Vídně z Francie. Původně se totiž jmenoval Půlnoční hostina a byl to vaudeville z Meilhacovy a Halévyho literární dílny. K zhudebnění a světové premiéře, která se konala před 150 lety 5. dubna 1874 v Divadle na Vídeňce, se vážou neuvěřitelná fakta. Netopýra zkomponoval Johann Strauss během 42 nocí a opereta neměla při prvním uvedení úspěch, inscenace byla po několika reprízách stažena. Dnes tento populární divadelní kus patří neodmyslitelně k silvestrovské Vídni, ale hraje se často i v dalších světových metropolích.