Vyjít ven z vězení ještě neznamená být na svobodě. Radoslav Brzobohatý v hlavní roli českého historického filmu (1983). Dále hrají: Š. Kvietik, S. Dvořáková, P. Kostka, F. Němec, J. Abrhám a další. Kamera R. Valenta. Scénář a režie J. Soukup
00:01:33-V roce 1848 vypukla v Praze revoluce
00:01:35proti nenáviděné Habsburské monarchii.
00:01:38Krvavě ji potlačil generál Windischgratz.
00:01:41Vůdci povstání byli odsouzeni k smrti,
00:01:44ale v poslední chvíli jim byl trest změněn na dvacetiletý žalář.
00:01:48Po mnoha letech strávených v pevnostech byli amnestováni.
00:01:52Jedním z posledních byl i náš hrdina.
00:01:55Po osmi letech vězení se vracel do Prahy.
00:02:09-Pospěšte si!
00:02:11-Preclíky! Kupujte výborné preclíky!
00:02:15Preclíky!
00:02:18Kupujte preclíky!
00:02:35-Františku!
00:02:39Museli jsme se na nádraží minout.
00:02:42Čekám tě od rána.
-Václave.
00:02:48-Posílá mě otec.
00:02:50Nerad by...
-Co by nerad?
00:02:53-Zamluvili jsme ti pokoj. U Zlatého anděla. Nejlepší hotel.
00:02:57Hned zítra nebo pozítří, jak budeš chtít,
00:02:59můžeš odjet do Horšovského Týna ke strýci.
00:03:02Chce, abys mu dělal na statku správce.
00:03:06Nevíš, jak to teď tady vypadá.
00:03:09Otec by měl na magistrátě potíže.
00:03:14Tady máš.
00:03:16Pro začátek.
00:03:19-Vyřiď otci, že nikam nepojedu. Zůstanu v Praze.
00:03:27-Frantíku, domů! Oběd!
00:03:30-Počkej na mě!
00:04:10-Oni jsou příbuznej?
00:04:15-Znali jsme se před léty.
-Ah. Já jen, že domácí dělá kravál.
00:04:20Zůstal dlužnej 6 tejdnů.
00:04:27Jdou dál, už je nachystanej.
-Dobře, dobře.
00:04:35-Kolik byl dlužnej?
-No, 8 zlatek.
00:04:42Jsou uznalej člověk, to se na nich pozná.
00:04:45A nechtěj ten pokoj pro sebe?
00:04:47Bude teď volnej. Dostali by ho lacino, co říkaj?
00:04:50ZVONÍ UMÍRÁČEK LATINSKÁ POHŘEBNÍ MODLITBA
00:05:39-Vítám tě.
00:05:42Před rokem nás pustili z pevnosti.
00:05:45Vzpomínal na tebe. Hodně.
00:05:47-Já na vás taky.
00:05:54-Těch si nevšímej. Stejně o nás vědí všechno.
00:05:57Pojď.
00:05:59-Proč nepřišli ostatní?
-Jsou zalezlí doma.
00:06:02Jeden se bojí druhýho. No, však uvidíš.
00:06:12-Mami, já už nechci.
00:06:15-Jen to hezky sněz. No tak!
00:06:18-Co budeme dělat?
00:06:21-Nic.
00:06:23-A nechceš si s ním přece jen promluvit?
00:06:30-O čem? O mamince?
00:06:35-Myslel jsem...
00:06:38Od tebe si dá třeba říct.
00:06:41-Přinesl jenom neštěstí.
00:06:44Ať si jde svou cestou, když myslí.
00:08:31-Was wünschen Sie?
00:08:33-Je slečna Ida doma?
00:08:35-To jste se asi spletl, jemnost pane.
00:08:37Tady žádná slečna Ida nebydlí.
-Ale bydlela tady.
00:08:41-Koho že hledají?
-Odpusťte, že vyrušuju.
00:08:45Ptám se na Ulmanovy.
-Ulmanovi?
00:08:49Ja, natürlich.
00:08:51Ti už se dávno odstěhovali. Tak 5 let.
00:08:58-A nevíte kam?
00:09:00-To jim neřeknu.
00:09:29-Co chceš?
-Hledám Idu.
00:09:32Nevíš, kde teď bydlí?
00:09:34-To nevím.
00:09:36A už sem, prosím tě, nechoď.
00:09:39Nikdy!
00:09:46-Františku!
00:09:50Jste to vy?
-Jsem, pane nakladateli.
00:09:55-Tak už jste si to tam protrpěl.
00:09:58No, teď už bude líp.
-Doufám.
00:10:00-Sedněte si, přeci. Kolikrát já si na vás vzpomněl.
00:10:06Tak povídejte, jak bylo?
00:10:09-Hm. Až někdy jindy.
00:10:12-Ale jistě, chápu.
00:10:14Odpusťte. Však se teď budem vídat častěji.
00:10:17-Hm. Přinesl jsem vám rukopis.
00:10:21Jestli budete mít zájem.
00:10:24-No, že se ptáte!
00:10:28Román?
-Napsal jsem ho...
00:10:31Tam.
-Hned si to přečtu. Hned.
00:10:34Ale budete muset na policii pro povolení.
00:10:36-Na policii?
-Jinak to nejde.
00:10:38Kdybych to vydal bez souhlasu, měli bychom oba nepříjemnosti.
00:10:42Je to jenom formalita.
-Dobře. Musím se tam stejně hlásit.
00:10:56-Nevidím důvod, proč bychom vám, při troše dobré vůle,
00:11:00to povolení neměli dát.
00:11:02Ovšem tu dobrou vůli očekáváme také od vás.
00:11:05-Jsem loajální občan, pane rado.
00:11:07-To předpokládám.
00:11:09Ale vzhledem k vaší minulosti...
00:11:12bude ještě chvilku trvat, než nás o tom přesvědčíte.
00:11:15Ovšem mohl byste to uspíšit, kdybyste chtěl.
00:11:18-A jak?
00:11:20-Pokud byste projevil ochotu nám vyjít vstříc.
00:11:23Stačilo by několik šikovně napsaných článků,
00:11:26asi v tom duchu,
00:11:28aby Češi měli rozum a konečně pochopili,
00:11:30že ty jejich řeči o samostatném státu jsou nesmyslné.
00:11:34Tohle byste jim měl nějak rozumně vyložit.
00:11:38Od vás by to mělo váhu.
00:11:41Když ty články napíšete, budete to mít všechno snazší.
00:11:46Rozumíte mi?
-Ano, ano.
00:11:49Ano, pane rado.
00:11:51Ale... nechme to tak, jak to je.
00:11:55-Jste sám proti sobě, Vinický.
00:11:58Ale jak myslíte.
00:12:00S tím povolením zatím nepočítejte.
00:12:06-Poroučím se vám, pane rado.
00:12:09-Vinický!
00:12:12Byl bych rád, kdybyste pochopil,
00:12:14že bez našeho povolení nesmíte otisknout ani slůvko!
00:12:17Mimoto nesmíte opustit Prahu a každý týden se tu budete hlásit.
00:12:22U komisaře Jaroše.
00:12:24Radím vám, abyste tyto zákazy dodržoval.
00:12:27Ve vlastním zájmu.
00:12:29-A co to vydat pod pseudonymem?
00:12:33-Na to by přišli.
00:12:35A vzali by mi koncesi.
00:12:38Nepustí vás teď z očí, s tím počítejte.
00:12:42Jenom nevěšet hlavu.
00:12:45Na to čekají.
00:12:47-Co jiného zbývá?
00:12:53-Je tu ještě jedna možnost.
00:12:56Schůdnější.
00:12:58-Jaká?
-Kdybyste si našel...
00:13:02Krycího autora. Někoho bezúhonného.
00:13:05Kdo by byl ochoten se na ten váš román podepsat.
00:13:09A nemusí to být spisovatel. Kdokoliv.
00:13:12Pak by bylo všechno jednodušší. Vydal bych to.
00:13:15Policie by mi nemohla nic dokázat. Ani vám.
00:13:18A až by byla příhodnější doba, román by vyšel znovu.
00:13:21Už pod vaším jménem.
-To by šlo.
00:13:27Lojzo!
00:13:31To jsem se tak změnil?
00:13:33-Servus.
00:13:37-Musím s tebou mluvit.
00:13:39-Nemůžu tě pozvat dál. Spěchám do kanceláře.
00:13:44Potřebuješ peníze?
00:13:49-Chci vydávat... literární almanach.
00:13:53Tak sháním spolupracovníky.
00:13:57-Na to já bych neměl kdy. V kanceláři mám spousty práce.
00:14:01Víš, do noci.
00:14:04Obrať se na někoho jiného.
00:14:09-Jakže se jmenuje?
-Kroupa.
00:14:12-Kroupa.
00:14:15-Má ležet tady u vás.
00:14:19-Ach jo, to je ten z devítky. Tak jdou se mnou.
00:14:23ŽENA:Nechte mě! Nechte mě! ODPOVĚĎ NĚMECKY
00:14:38-Čeho se pořád bojej, Kroupa?
00:14:42Tady jim nikdo neublíží.
00:14:44No! No tak.
00:14:46No!
00:14:50Mají tu návštěvu.
00:14:57-Jindřichu.
00:15:03Jindřichu, poznáváš mě?
00:15:06-Tak jdou, Kroupa.
00:15:08Jdou si zase lehnout.
00:15:18Nedá se mu pomoct.
00:15:26-Ještě jednu.
00:15:37-Almanach? To není špatný nápad.
00:15:40Když budeš potřebovat pomoc...
00:15:43Tak tohle je moje Marie.
00:15:45-Vinický.-František, jak jsem ti o něm vyprávěl.
00:15:50V osmačtyřicátém jsem byl v jeho legii.
00:15:53Ten uměl komandovat.
00:15:56Nejsi unavená?
00:15:58-Trochu. Půjdu nahoru. Těšilo mě.
00:16:03-Tak tímhle se teď zabývám.
00:16:06To bys neuhodl, viď?
00:16:09Ale celkem se z toho dá vyžít.
00:16:12-Takže si nestěžuješ.
00:16:18-Podívej se, Františku.
00:16:22Já vím, žes to měl těžký.
00:16:25Ale nemysli si, taky to nemám jednoduchý.
00:16:29Taky mi nemůžou zapomenout, že jsem byl na barikádách.
00:16:32-Já ti nic nevyčítám.
00:16:35Víš, Karle, ono je to trochu jinak.
00:16:39-Co jinak?
00:16:42-O ten almanach vůbec nejde.
00:16:45Trojan chce vydat můj román.
00:16:48A já se na něj nemůžu podepsat jako autor.
00:16:50Kvůli policii.
00:16:53Potřebuju někoho,
00:16:56pod jehož jménem ta knížka vyjde.
00:17:00-A ty myslíš, že já?
00:17:03-Hm.
00:17:07-Nakonec, proč ne?
00:17:10S tím mým veršováním to snad nebylo tak špatný.
00:17:15-Myslel jsem, že se mi spíš vyhýbáte?
00:17:17-Přestaň, na tyhle řeči nemám kdy.
00:17:22Poslouchej,
00:17:24otec dostal varování z místodržitelství od známého.
00:17:29Policie prý není spokojena s tvým chováním a styky.
00:17:33Máš si dát pozor.
00:17:35-No, když to říkáš ty.
00:17:39-Neber to na lehkou váhu, nebo to zase špatně skončí.
00:17:42Měl jsi nás poslechnout a odjet.
00:17:45-To je všechno?
00:17:55-Ida teď bydlí v Liliový u Zlatý konvice.
00:18:08ŽENSKÝ HLAS:Ne, já otevřu.
00:18:18-Ido.
00:18:33-Ido, kdo je to?
00:18:35-Pošta.
00:18:38Nezlob se, prosím tě.
00:18:40Prosím tě! Jdi, já...
00:19:03-Františku?
00:19:10Probudil jsem tě?
00:19:14-Nespal jsem.
00:19:18Šel jsi kolem?
00:19:21-Tohle ti posílá Marie.
00:19:26Štrůdl.
00:19:29-Děkuju.
00:19:33-Víš, Františku...
00:19:38Ještě jsem o všem přemýšlel.
00:19:41Nehněvej se na mě, ale já to nemůžu udělat.
00:19:46Kdyby se na to přišlo, mám obchod na úvěr.
00:19:50A teď, když čekáme to malý...
00:19:55Mrzí mě, že jsem ti to slíbil.
00:19:58-To nic, to nic.
00:20:02DĚTI:Počkej, chytím tě!
00:20:04-Všichni se bojí.
00:20:06Člověk jim to nemůže mít za zlé, taková je doba.
00:20:12Rád bych něco vymyslel s tím vaším rukopisem.
00:20:15Je ho škoda.
-S tím si nedělejte starosti.
00:20:18Dám ho do šuplíku.
00:20:20Tu zálohu vám vrátím příležitostně. Zatím bohužel nemám.
00:20:24-To pusťte z hlavy.
00:20:26Až jednou váš román vydám, strhnu si to z honoráře.
00:20:29-Myslíte, že někdy vyjde?
-Arci, že vyjde.
00:20:32Mimochodem, teď mě napadá,
00:20:36znáte Květoně?
00:20:38-Jenom z doslechu.
-Je teď v módě.
00:20:40Čtenáři hltají ty jeho strašidelné historky.
00:20:43Obratný člověk a vlivný.
00:20:45Má přímé kontakty s místodržitelstvím.
00:20:48Jestli chcete, dám mu ten váš román přečíst.
00:20:53-Proč ne? Nemám co ztratit.
00:20:56-Milost pane, oběd!
-Tak pojďte, bude husa.
00:21:15ZAKLEPÁNÍ
-Pojď ke mně, Julinko.
00:21:18-Milost pane, už maj dole fiakr.
00:21:21-Mami, já chci ještě.
00:21:24-Ne, běž se umít, abys byla hezká holčička.
00:21:27-Vrátím se brzy.
00:21:38-Vítám jich, Herr Květoň.
00:21:40Je to pro mě veliká čest. Dovolej kabát?
00:21:43-Ne, ne, ne, pane nakladateli. Jsem tu jen na skok.
00:21:46Musím honem zpátky do své cely.
00:21:49Mám rozdělanou takovou zajímavou historii. -Aha.
00:21:51-Mám ji do zítřka dodělat. Na sazárně čekají.
00:21:55-Rád bych jim představil, pan Vinický.
00:21:57-Květoň.-Těší mě.
-Sednou si, prosím. -Děkuji.
00:22:04-Prosím.
00:22:08-No tak já myslím, že přejdeme rovnou k věci, ne?
00:22:11Podívejte, mein lieber Herr, já jsem ochoten
00:22:13se pod ten váš román podepsat,
00:22:16ale řeknu vám to hned na začátku.
00:22:1850 procent honoráře pro mě, 50 pro vás.
00:22:21Musel bych ho totiž ještě trošku upravit.
00:22:24Třeba ty vězeňské pasáže, to by nebylo vhodné.
00:22:28A nebo jak se ti dva odsouzenci baví o poměrech uvnitř věznice.
00:22:32To by taky nešlo.
00:22:34Každý by si hned vykládal, že tím myslíte Rakousko a tak.
00:22:37Tak co, přijímáte?
00:22:40-Nezlobte se, to...
00:22:42Já bych to nemohl.
00:22:45Nevím, jestli mi rozumíte.
00:22:47-Jak myslíte, mein lieber Herr, já se vám nebudu vnucovat.
00:22:50Naopak, vy jste se obrátil na mne.
00:22:54-Jste velice laskav, že jste to přečetl, ale...
00:22:58mně na tom rukopise strašně moc záleží.
00:23:00-Ne, ne, ne, nemusíte se omlouvat. To je konečně vaše věc.
00:23:04Ale jestli mohu být radou,
00:23:06dívejte se kolem sebe trochu reálněji.
00:23:09Vždycky se musí dělat nějaké ústupky.
00:23:11Vždycky se musíme něčemu přizpůsobit.
00:23:14Dřív nebo později, milý pane.
00:23:18Pokud ovšem se nechcete stát mučedníkem.
00:23:23No nic, myslete na to a mějte se dobře.
00:23:27-Služebník, Herr Květoň.
-Sbohem, pane nakladateli.
00:23:29-Moje poklona vaší paní. A zajdou zas někdy.
00:23:31-No, vždyť víte, jak to chodí. Hory práce!
00:23:35Měl bych vlastně celé dny sedět doma a psát a psát.
00:23:38No, uvidíme.
-Poroučím se.
00:23:48Nevím, Františku, jestli jste udělal dobře.
00:23:52-To si mám nechat ten román zmrzačit?
00:23:55To ať raději leží v šuplíku.
00:23:57-A z čeho budete žít?
00:24:02-Něco se najde.
00:24:04-Víte, jaký mám náklad? 30 000! To už je, panečku, něco.
00:24:08Pražské noviny se čtou po celých Čechách, to není jako v Hlasu.
00:24:12Aber jetzt zur Sache.
00:24:15Natürlich, že vás přijmu. Měl jste dobré jméno.
00:24:18Redakci neuškodí trochu čerstvého luftu.
00:24:22Ale jenom trochu.
00:24:24-Jste velmi laskav, pane vydavateli.
00:24:27-Abych nezapomněl, budete muset napsat takové osobní prohlášení.
00:24:30Nemusí být dlouhé.
00:24:32Že obdivujete Jeho Císařskou Výsost,
00:24:35které napříště hodláte být věrným a oddaným služebníkem,
00:24:37a že uznáváte svoje dřívější omyly. Vždyť víte, co mám na mysli.
00:24:41Mladická nerozvážnost a tak podobně.
00:24:45My to otiskneme a bude všechno v pořádku.
00:24:47-Ale...
00:24:50Pane vydavateli, to já bych...
00:24:52-Je to nutné, Vinický. Jinak bych vám místo nemohl slíbit.
00:24:56Ale nedělejte si z toho těžkou hlavu.
00:24:58Nejste ani první ani poslední, kdo něco takového udělal.
00:25:02Sypání popele na hlavu je teď v módě.
00:25:06Tak domluveni?
-Ano.
00:25:10Uvážím to.
00:25:13-Náramek granátový.
-Jedny kalhoty. Za 7, 20.
00:25:18-Další!
00:25:22Kapesní hodinky.
00:25:24Stříbro.
00:25:273 zlaté.
00:25:30-Jeden kabát, pánský.
-Další!
00:25:33-Jeden rukávník.
00:25:36-Stříbrný řetízek, 6 dukátů.
00:25:39-Tak to máme. Dohromady to dělá 4 zlaté.
00:25:42-Dva prsteny. S rubínem.
00:25:44-Taky bez peněz?
-Hm.
00:25:49-Já to říkám dávno.
00:25:51Zastavárna je jediný humanitní zařízení v tomhle státě.
00:25:55-Měl jsi pravdu. Je to tady všechno stojatá voda.
00:25:58-Vždyť jsem ti to říkal. Těžko něco dělat.
00:26:03-S kým taky?
00:26:05Copak tady se dá vůbec dýchat?
-Musíš.
00:26:08Jenom trošku.
00:26:11-Já už toho přece teď moc nechci.
00:26:14Slušný místo. Psát knížky.
00:26:17Místo nemám, knížky vydávat nesmím.
00:26:22Tak co vlastně můžu?
-Jenom se dobře oženit.
00:26:26A hned máš po starostech.
00:26:29-Až o ňáký budeš vědět, tak mi vzkaž.
00:26:32-Tady bydlím, v tomhle dvoře.
00:26:35Kdybys šel někdy kolem.
00:26:38Na to místo se ti zeptám u nás na notářství.
00:27:07-Prosím tě, co jsem ti udělala, že se ke mně takhle chováš?
00:27:11Odsoudili tě na 20 let.
00:27:14Přece jsem nemohla vědět, že tě pustí dřív.
00:27:19Byla jsem za tvým bratrem a pověděl mi, kde bydlíš.
00:27:33Jsem ráda, že tě zase vidím, Františku.
00:27:36Františku.
00:27:38-Je to aspoň výhodná partie?
00:27:41-Prosím tě, neptej se mě na tyhle věci.
00:27:45-Proboha! Na co se tě mám ptát?
00:27:48Na co jiného se tě mám ptát?
00:27:50Nic jsem o tobě nevěděl!
00:27:53Nemohl jsem psát. Jenom jsem věřil.
00:27:56Věřil jsem.
00:27:58-Já jsem nezapomněla, Františku.
00:28:04Ale nemohla jsem nic dělat.
00:28:06Věř mi to.
00:28:10Kvůli otci.
00:28:13-Kvůli otci? To přece nemůže být pravda.
00:28:18-Musíme si pořád něco vyčítat?
00:28:41Co se tak díváš?
00:28:45-Co by?
00:30:08-To mám z pevnosti. Z tý zimy.
00:30:11Měl jsem tam radši chcípnout.
-Zvykneš si.
00:30:15Když mě před rokem pustili, tak jsem byl na tom stejně.
00:30:19-A na co si mám zvykat?
00:30:21Pro ně jsme pořád podezřelý. Nás nenechají ani dejchat.
00:30:25Vezmou tě na milost.
00:30:28Ale jenom když se zkurvíš.
00:30:31Oh! To ne.
00:30:33To já nechci.
00:30:35-Bach ve Vídni věčně sedět nebude.
00:30:38-Už jsem se rozhodl.
00:30:41Chci odtud zmizet. Ven.
-Za hranice?
00:30:45-Potřebuju falešnej pas. Jinak se odsud nedostanu.
00:30:49Kde bych ho mohl sehnat?
00:30:51-Hm. Nic snadnýho.
00:30:54Zeptám se, ale moc ti neslibuju.
00:30:57-Kluci, počkejte na mě. Kluci, počkejte! No tak, počkejte!
00:31:48-Ido, budu muset odjet.
00:31:52-Odjet? A proč?
00:31:55-Ztratil se mi deník. Jestli ho našla policie, tak...
00:31:59Musím zmizet z Prahy. Co nejdřív.
00:32:03-Můj bože.
00:32:05Co v něm bylo?-Dost na to, aby mě znovu odsoudili.
00:32:10Chci jet do Bělehradu. Mám tam známé.
00:32:15Pojeď se mnou.
00:32:19Proč mlčíš?
00:32:23Ty ho máš ráda!
00:32:25-Myslíš, že je to tak snadný, všechno tady nechat?
00:32:28-Tak si za ním běž, když ti na něm tolik záleží.
00:32:32Nestojíš za nic!
00:32:36Ido!
00:32:41-Proč to chceš mezi náma zničit?
00:32:44-Myslel jsem...
00:32:47že jsem pro tebe to co dřív.
00:32:50-Jsi, miláčku. Jsi.
00:33:00Kde máš skleničky?
-Mám jenom jednu.
00:33:04-Tak budem pít spolu.
-Počkej.
00:33:07Pojedeš?
00:33:11Nemusíš mít strach.
00:33:14Budu tam psát do novin.
00:33:17Tak co?
00:33:20-Pochop, Františku, já o tom chci jenom chvilku přemýšlet.
00:33:24Nic víc.
00:33:30-Jenže já už mám strašně málo času.
00:33:46-Milostpane, mají návštěvu.
00:33:49-Koho?
00:33:53-Moc přívětivě se netváříš.
-Nemám důvod.
00:33:57-Tohle tě potěší.
00:34:01Chci odjet.
00:34:04To jste si přece přáli.
00:34:06-Měl jsi to udělat už dávno.
00:34:09-Ale ne ke strýci.
00:34:11Chci do Srbska.
00:34:14Potřebuju... 300 zlatých na cestu.
00:34:18-Co tak najednou?
00:34:21Nemám ve zvyku nabízet něco dvakrát.
00:34:25-Rozmyslel jsem si to.
00:34:28Třeba se vám uleví, když se mě konečně zbavíte.
00:34:35-Uleví?
00:34:39Teď už ne, když je maminka po smrti.
00:34:43To ti neodpustím, že se kvůli tobě utrápila.
00:34:48-Takže mně ty peníze nedáš?
00:34:52-Sbohem!
00:35:11-Pan Vinický?
-Prosím.
00:35:14-Rada Maier.
00:35:16Pozvete mě dál?
-Račte.
00:35:22-Asi víte, proč jsem přišel.
00:35:27Nebudu z toho dělat aféru, ale žádám vás,
00:35:29abyste se přestal stýkat s mojí ženou.
00:35:33Chci vaše slovo.
00:35:35-Ida ví, že jste tady?
-Neví.
00:35:39Bude lépe, když všechno proběhne v klidu.
00:35:43Ještě jste mi neodpověděl.
00:35:46-Nemůžu vám nic slíbit.
00:35:50-Varuju vás.
00:35:55-Františku.
00:35:57-Ale copak, copak?
00:36:00Zase nějaké nepříjemnosti?
00:36:03-Tady máš těch 300 zlatých.
00:36:05Je to poslední věc, kterou pro tebe děláme.
00:36:07Tak abys věděl.
00:36:10Sbohem.
00:36:41-Mám pro tebe dobrou zprávu. Pojď dál.
00:36:47-Dobrý den.-Dobrej.
-Dáš si s náma polívku?
00:36:49-Ne, děkuju.-Ale dáš.
-Opravdu ne.-Běž sebrat prádlo.
00:36:54Nebo bude domácí zase hubovat jako posledně.
00:36:57-Aha.
00:37:10Ten pas bude.
00:37:13-Opravdu?
-Do dvou týdnů.
00:37:1550 zlatých, ale perfektní práce.
00:37:18-Chceš ty peníze hned nebo...
-Stačí zejtra.
00:37:20Teď už za ním stejně nepůjdu.
-Za kým?-To není důležitý.
00:37:24Lepší, když ho nebudeš znát.
00:37:29-Jak se ti budu revanšovat?
00:37:31-Stačí, když pro mě taky něco uděláš.
00:37:34-No, a co?
-Potřebujeme jistou částku.
00:37:371000 zlatých. Jsi jedinej, kdo je může sehnat.
00:37:40-Já?
00:37:43Kde bych je vzal?
-Pamatuješ výbor studentské legie?
00:37:47-V osmačtyřicátým?
-Byl jsi v něm taky, ne?
00:37:51-To byl. No a co?
-Dozvěděl jsem se,
00:37:53že dva členové výboru u sebe schovali peníze.
00:37:55Vybraný od členů legie. Každý 500.
00:37:58Na lepší časy.
-Kteří?
00:38:01-Brůna s Klimešem. Ty o tom nevíš?
00:38:05-To už jsme byli ve vazbě.
-Tobě budou důvěřovat.
00:38:08A když si vymyslíme nějakej pádnej vlasteneckej důvod,
00:38:12mohli by ti ty peníze vydat.
00:38:17-A co když mě udají? Neviděli jsme se 8 let.
00:38:20Mohli se změnit.
-Mohli.
00:38:23Ale jinak ty peníze nedostaneme. Řeknu ti, kde je oba najdeš.
00:38:27-Ještě nikam nejdu.
00:38:30-Nutit tě nebudu, ale je to moje podmínka.
00:38:36Jinak ten pas nedostaneš.
00:38:43-Jde jim to pořád od ruky, Kalista.
00:38:46-Pane Vinický!
00:38:49Je to pravda?
00:38:51Tolik let jsem jich neviděl. No jak se pořád maj?
00:38:54-Je to špatný. Vám to snad můžu říct, doufám.
00:38:58-Maj recht, že jsou opatrnej.
00:39:00Lidi se teď měněj jako dubnový počasí.
00:39:02Jenom já jsem pořád takovej starej kozel.
00:39:06Ale oni něco ode mě potřebujou, je to tak?
00:39:16-Cestovní pas.
00:39:19Ale na jiné jméno.
00:39:24-To bude těžký.
00:39:26Na to my tady nemáme inštrumenty.
00:39:32-A neznáte někoho?
00:39:35-Snad Adler, ten rytec z Jezuitský.
00:39:38Řeknou mu, že jich posílám.
00:40:05-Wo mit kann ich dinen?
00:40:09-Pan Adler?
-K službám.
00:40:12-Posílá mě za vámi Kalista.
00:40:15Ten sazeč.
-Tak už řeknou, co vlastně chtějí.
00:40:22-Reisepass, na jiné jméno.
-Rychle to zase schovají.
00:40:26Nic jsem neslyšel. Nechci...
-Ale já jsem...
00:40:28-Radši už jdou, pane. A jsou rádi, že jich neohlásím!
00:40:48-Františku.
00:40:52Dřív to nešlo.
00:40:54Že se nezlobíš, viď?
-Pojedeš?
00:40:57-Ale vezmu s sebou Julinku, jestli ti to nebude vadit.
00:41:01-Aspoň budeš klidnější.
00:41:03-Ale jeho to zničí. Přímo se v ní vidí.
00:41:06-Záleží ti na tom?
00:41:09-To bych tady nebyla.
-Promiň.
00:41:15Pojedeme hned, jak seženu pas.
00:41:20Budeme pořád spolu.
00:41:23Pořád.
00:41:26Těšíš se?
00:41:34-Herr Vinický?
00:41:38Komisař Jaroš. Mám jich předvést k nám na direkci.
00:41:42-A proč?-Chce s nima mluvit pan rada Berger.
00:41:46Prosím.
00:41:56-Mám vám oznámit rozhodnutí místodržitelství.
00:42:00Jako nenapravitelný a nebezpečný živel budete trvale internován
00:42:03v Sedmihradsku ve městě Deši.
00:42:05Odjezd zítra ráno s policejní eskortou.
00:42:08Do Prahy se už nevrátíte.
00:42:10Tu máte navždycky zakázanou. To je vše.
00:42:14-Proboha, z jakého důvodu?
-Těch důvodů je víc, Vinický.
00:42:17Nastřádaly se.
00:42:20-Tak co jsem vlastně udělal?
00:42:22-Například jste zúčastnil pohřbu buřiče Chvalkovského na Olšanech.
00:42:27I přes můj zákaz jste se dál pokoušel vydat ten svůj román
00:42:30a vyhledával jste různé kompromitované osoby.
00:42:33Měl jste se u nás pravidelně hlásit.
00:42:36A nehlásil jste se.
00:42:38Nehledě k tomu, že jste...
00:42:40čtrnáctého bez povolení opustil Prahu
00:42:43a byl v Chuchli u nakladatele Trojana.
00:42:47Měli jsme s vámi jistou trpělivost, ale zašel jste moc daleko, Vinický.
00:42:53Je to vaše?
00:42:55-Neměli jste přece právo prohledat můj byt!
00:43:02-Každému státu i národu, tedy i Čechám,
00:43:04má zůstati svobodná vůle rozhodovati o svém osudu.
00:43:09Rakousko se už nemůže dál udržet.
00:43:11My ho udržet nechceme, protože ho nepotřebujeme.
00:43:16Vídeň už o nás nesmí dál rozhodovat.
00:43:22Už znáte ty důvody?
00:43:29-Proč se ničej, Vinický? Maj to zapotřebí?
00:43:31-Co chcete?
00:43:33-Nejde mi to do hlavy, proč takhle marněj svůj život.
00:43:36Jsou přece študovanej člověk.
00:43:40-Chtěl bych napsat dopis.
00:43:42Mohl byste to zařídit?
-Jistěže můžu.
00:43:45Podívaj, Vinický.
00:43:47Byla by tady jistá šance, jak se z toho dostat.
00:43:51Pan rada Berger by byl ochoten zasáhnout v jejich prospěch,
00:43:56když slíběj, že s námi budou spolupracovat.
00:43:59Diskrétně, samozřejmě. Přemejšlejí o tom.
00:44:02Mohli by zůstat v Praze.
00:44:05Nemusejí mi odpovídat hned, maj čas.
00:44:08Do rána.
00:44:11Záleží jenom na nich.
00:44:58-Chci mluvit s panem radou.
00:45:00-Jsem rád, že jste dostal rozum.
00:45:03V Sedmihradsku by vás byla škoda. Tam byste skončil, to mi věřte.
00:45:09Tohle podepište.
00:45:11Že se zavazujete ke spolupráci.
00:45:39A teď konkrétně, co od vás chceme.
00:45:42Prosím.
00:45:44Potřebujeme každou podrobnost o českém vlasteneckém hnutí.
00:45:48I tu sebenepatrnější. Chceme vědět všechno.
00:45:52Vás nikdo podezírat nebude.
00:45:54Zprávy budete podávat písemně pod krycím jménem.
00:45:58Jaké si zvolíte?
00:46:02-Nevím.
-Co třeba Michal?
00:46:06Líbí se vám?
00:46:27-Antoš není doma?
00:46:30-Šel pryč před chvilkou.
00:46:33-A nevíte, kdy přijde?
-Nic neříkal.
00:46:35-Vyřiďte mu, že...
00:46:39Že s ním nutně potřebuju mluvit.
00:46:41-Jo, řeknu mu to.
00:47:06-Tak pojď. Prosím.
-Pojď.
00:47:13-Mami? -To nejde, Jůlinko. Koníčci už musí jít domů, víš?
00:47:16-Ale já je chci.
-Už jsi velká holčička, tak nezlob.
00:47:20-A uvidím je zítra?
-To víš, že je uvidíš.
00:47:26-Jednu.
00:47:28-No tak nedělej fóry.
-Hele, nech si to.
00:47:30-Mě nepozveš?
00:47:40-Dvakrát.
00:47:42-Ztratil jsi řeč?
00:47:45Povídej něco.
00:47:47-Co?
-Ty jsi taky požehnání.
00:47:52To jsem neviděla. Dej mi loka.
00:48:06Pro mne za mne si mlč, mně je to jedno.
00:48:10Můžeme si povídat jinak.
00:48:15NEVRLE: Nech toho!
00:48:23-Prasklo ti v kebuli? Dej to sem!
00:48:27No, co vejráš? Takovýhle kunčafty mám nejradši.
00:48:34A už se tady neukazuj!
00:48:53ÚŘEDNÍK TIŠE: Jaké to má číslo jednací?
00:48:55-218/B.
00:49:07-Udělám to.
00:49:10Ale potřebuju rychle ten pas. Platí?
00:49:16Klimeši!
00:49:20Potřebujeme ty peníze, abychom zaplatili kauci.
00:49:23Jinak nám ten časopis nepovolí.
00:49:25-A redaktory máš?
00:49:27-Hm. Jako hlavního Sojku. Znáš ho.
00:49:30-Hm. Už jsi s ním mluvil?
-Má o to zájem.-Hm.
00:49:34-Chápeš, jaký to bude mít význam? Zpočátku beletristický časopis.
00:49:38Ten se ve vhodnou chvíli přemění v politický deník.
00:49:42A bude hájit a prosazovat naše národní zájmy.
00:49:46Ale to si nech pro sebe.
-Samosebou.
00:49:49-Musíme zatím vystupovat jen s tím,
00:49:52že tu jde o naši českou literaturu, její povznesení.
00:49:56-To bych doporučoval.
00:49:58Protože jinak byste mohli nepěkně zabřednout.
00:50:02Je to teď zlé.
-Jistě, kolego, já k němu zajdu.
00:50:22-Abych se bál i před studenty.
00:50:25Pořád vážit slova.
00:50:28Někdy se bojím, že se z toho zalknu.
00:50:31-Dáš nám ty peníze?
-Dám.
00:50:34Ale musím do spořitelny.
00:50:44-Máš to?
00:50:48Tohle je Dostál. Před ním můžeš mluvit.
00:50:54Tak co, dal ti je?
00:51:00Nedělal potíže?
00:51:02-Ani ne. Docela to šlo.
00:51:05Víš něco nového? S tím pasem.
00:51:08-Už na něm dělá. Příští tejden ho dostaneš.
00:51:12-Zejtra zajdu za Brůnou do té jeho advokátní kanceláře.
00:51:18Tak dobrou.
-Počkej.
00:51:21Ještě tě zajímá, na co chceme ty peníze?
00:51:25-Hm.
00:51:27-Přečti mu to.
00:51:32-Od našeho vídeňského zpravodaje.
00:51:35Slavná událost. Dne 28. dubna poctí Prahu návštěvou
00:51:39jeho Excelence maršál Alfréd von Windischgratz,
00:51:42chvalně známý všem poctivým Čechům.
00:51:46Návštěva se uskuteční při příležitosti odhalení pomníku
00:51:50polního maršálka Radeckého na Malostranském rynku.
00:51:53Věříme, že všichni Pražané připraví vzácnému hostu vřelé ovace.
00:51:59-To mu chcete zamávat, až pojede?
-To chceme.
00:52:03Za všechny ty roky, co jsme byli v pevnostech.
00:52:06I za ty mrtvý z barikád.
00:52:09-A co vlastně?
00:52:24-Dobrej, co?
00:52:26-Bravo! Výborně!
00:52:29GONG
00:53:02Výborně! Bravo! Výborně! Bravo!
00:53:16-Počkejte na mě venku.
00:53:19-Je to ohromné, mistr Danken. Ohromné! Zase vyprodáno.
00:53:23Takhle nám to vydrží ještě měsíc. Nejmíň.
00:53:25-To já už být v Paris.
-Škoda, mistr Danken, škoda.
00:53:29A kdyby si to přece jen rozmysleli, netratili by.
00:53:36-Já muset být v Paris. Já tam mít smlouva.
00:53:40-Vždyť jim to nezazlívám, mistr, dobrou noc jim vinšuju.
00:53:51-Je to potvrzený. Přijede 28. dubna.
00:53:58Tady je těch 500 zlatých.
00:54:04-Gut.
00:54:07-To není Angličan, Maďar.
00:54:09Při povstání v Uhrách mu zabili bratra.
00:54:12Ještě pro něj potřebujeme těch druhejch 500,
00:54:15aby mohl potom zmizet.
00:54:19-Jak to chce udělat?
00:54:23-Zastřelí ho, až bude odhalovat ten pomník.
00:54:25Z půdy.
00:54:28Teď víš všechno, tak buď opatrnej.
00:54:34-Na to nevěřím, Vinický. To jsou iluze.
00:54:37-Gestatten Sie, Herr Doktor.
-Jetzt habe ich keine Zeit, Vaněk!
00:54:40In einer Weile.
-Jawohl, bitte.
00:54:46-Beletristický časopis. Vždyť je to, s prominutím, nesmysl.
00:54:50-Proč myslíte, pane doktore?
-A co si představujete?
00:54:52Že byste tam propašovali politické invektivy proti Vídni?
00:54:56To číslo by se nedostalo mezi lidi a vy byste byl šupem u soudu.
00:54:59A tím by ten váš časopis skončil.
00:55:02-Budu s vámi mluvit otevřeně, pane doktore.
00:55:05Doufám, že vám můžu důvěřovat.
00:55:07-O tom vás snad nemusím ujišťovat, Vinický.
00:55:10-Ten beletristický časopis, to opravdu byla kamufláž.
00:55:16Ty peníze potřebujeme na něco mnohem závažnějšího,
00:55:20jak jste sám říkal.
00:55:22-No prosím, ale o co konkrétně jde?
00:55:26-Bohužel...
00:55:28já jsem vázán mlčením.
00:55:30Ale jde o čin, který povzbudí všechny vlastence.
00:55:36-Mluvíte v hádankách, Vinický, a to nemám rád. Já jsem realista.
00:55:39Buď mně povíte, oč jde, a nebo mám příliš práce.
00:55:45-Rád bych, pane doktore, ale opravdu nemůžu.
00:55:50Myslel jsem, že vás přesvědčím, jako profesora Klimeše.
00:55:54-Klimeše?
00:55:58On vám ty peníze dal?
-Jistě. Důvěřuje nám.
00:56:03Zřejmě víc než vy.
00:56:08-Když je to tak...
00:56:11dejte mi nějaký čas na rozmyšlenou.
00:56:14Co kdybyste přišel třeba...
00:56:17Pozítří?
00:56:19Hodí se vám to?
00:56:21-Jdou blíž.
00:56:24Proč mi zatajili, kdo vlastně jsou?
00:56:27Mysleli si, že se nedozvím jejich pravé jméno?
00:56:31Teď mlčí, co?
00:56:34-Velice se omlouvám, pane přednosto.
00:56:36Ale neměl jsem na vybranou.
00:56:41Nebo byste mě přijal, kdybyste věděl, kdo jsem?
00:56:43-To nechají laskavě na mně.
00:56:478 let v olomoucké pevnosti.
00:56:50Vědí vůbec, co to znamená?
00:56:52Dneska?
-Bohužel teď ano.
00:56:56-Tak pochopí, že nemohu připustit, aby se o mně říkalo,
00:57:00že zaměstnávám bývalé osmačtyřicátníky.
00:57:03-Ale to už je všechno dávno pryč, pane přednosto.
00:57:07V Olomouci jsem měl...
00:57:09jsem měl dost času o všem přemýšlet.
00:57:12-Možná, Herr Vinický. Ale jistě uznají,
00:57:15že za těhle okolností nemohou u nás dál pracovat.
00:57:19Poohlídnou se někde jinde. Přeju jim štěstí.
00:57:33-Jak jsi dopadl ty?
-Zazlívá mi, že jsem tě doporučil.
00:57:37-Ale nevyhodil tě.
-Zatím ne.
00:57:40-Díky bohu.
00:57:42Od koho se to mohl dovědět?
00:57:45-Ehm, ehm!
00:57:49-Všude máš plno přítelíčků.
00:57:53-Kdybych už měl ten pas!
00:57:56Tady mi dovolí leda chcípnout.
00:58:11Chcete, aby nás tady každej viděl?
00:58:13-Pan rada je nespokojen, Vinický.
00:58:17Zatím od nich nemáme jedinej raport.
00:58:20-Nebudu si přece vymýšlet. Nic závažného se neděje.
00:58:24-Myslí? Nám to připadá, že se vyhýbají svému závazku.
00:58:29Nechtějí se namočit, co?
00:58:32-Napíšu ten report co nejdřív.
-To bych jim radil.
00:58:36Pan rada ho chce nejpozději do týdne!
00:58:42-Pojď mi pomoct.
00:58:44Odvezeš to honem do mlejna.
00:58:51-Ido, za pár dní dostanu pas.
00:58:55-Já s tebou nemůžu, Františku.
00:58:58Představ si, odvezl mi Jůlinku do Roztok.
00:59:01K příbuzným. Určitě něco tuší.
00:59:03-Ale já musím odjet!
00:59:05Já už to nemůžu dýl odkládat.
-Já bez ní nepojedu.
00:59:09Přece jsi mi slíbil, že ji můžu vzít?
00:59:11-Budeš ji tady muset nechat. Jinak to nejde!
00:59:14-To nemůžu.
00:59:17-Na kom ti vlastně záleží?
00:59:20-Na tobě, ale na ní taky.
00:59:24Kdybych aspoň věděla, co chce ještě udělat.
00:59:26-To mě nezajímá.
-Ty ho neznáš.
00:59:29Víš, kdo tě udal notářství?
00:59:31On.
00:59:38-Já už tady nemůžu dýl zůstat.
00:59:41Pochop to, prosím tě.
00:59:48-Co chcete?
-Poděkovat.
00:59:52Nebýt vás, tak bych ještě na notářství opisoval žaloby.
00:59:55Díky vám mě toho zprostili.
00:59:57-O čem to mluvíte? Já vám nerozumím.
01:00:00-Asi nechcete rozumět.
01:00:02-Podívejte, já nemám čas se s vámi vybavovat.
01:00:05Sbohem.
01:00:09Pusťte!
01:00:13Co ode mne vlastně chcete?
01:00:15-Stačí, když přivezete nazpět z Roztok svou dceru.
01:00:19A bude všechno v pořádku.
01:00:22-O čem to mluvíte? Moje dcera je doma.
01:00:25-Doma?
-Kde jinde?
01:00:30Jůlie?
01:00:35Tak si běž zase hrát, ano?
-Hm.
01:00:43-Doufám, že vás to uspokojilo.
01:00:46A radím vám, abyste se mé rodině vyhýbal!
01:00:55-Františku?
01:00:58Co se stalo?
01:01:10-Promiňte.
-Karle!
01:01:15Cože? Umřela?
01:01:19-Před měsícem. Dítě taky.
01:01:24Teď už nemám, proč bejt opatrnej.
01:01:31Jestli chceš s tím románem...
-Hm.
01:01:34-Hněváš se, viď?
01:01:38-Třeba bych to taky neudělal, bejt na tvým místě.
01:01:42-Ještě dvakrát, Anton!
01:01:45Víš...
01:01:47Já měl tenkrát strach.
01:01:51-Zapomeň na to.
01:01:53-Kdybys někdy něco potřeboval, přijď.
01:01:55Teď už mám strach jen z tý samoty.
01:02:06-Františku!
01:02:13Františku, počkej!
01:02:16Prosím tě, nech si to vysvětlit.
01:02:18Kdybys mi dal trochu víc času.
01:02:21Pojedu s tebou, kdy budeš chtít.
-Řeči.
01:02:23-Pojedeme třeba hned.
01:02:26-Uvidí nás spolu.
01:02:28-Ale mně to nevadí. Já tě miluju.
-Radši jdi domů.
01:02:32-Prosím tě, takhle se mnou nemluv.
01:02:34Jedinej, na kom mi ještě záleží, jsi ty. Copak to nechápeš?
01:02:38-Ido, kdo se má v tobě vyznat?
01:02:42-To bych do tebe nikdy neřekl.
01:02:44Taková neuvážená věc! Jak jsi to mohl udělat?
01:02:47-Proč neuvážená?
-Ještě se ptej, prosím tě.
01:02:50-Vinický je člověk, který má váhu. Nemohl jsem ho odmítnout.
01:02:57-Myslíš, že by se Rakousko mohlo rozpadnout?
01:03:00Máš nějaké nové zprávy?
01:03:02-O tom nic nevím. Ani v něco takového nevěřím.
01:03:06-Tak proč ses nějak nevymluvil?
-Nebyl důvod, Bedřichu.
01:03:10I kdyby zůstalo jenom při tom beletristickém časopise,
01:03:12já jsem přesvědčen, že i to má svůj význam.
01:03:15-Prosím tě. A jaký?
01:03:17-Lepší dělat něco než nic.
01:03:20Aspoň naši spisovatelé konečně budou mít legální platformu.
01:03:23-To jsi celý ty! Naletíš na hezká slovíčka.
01:03:30Dobře mě poslouchej. O žádný časopis jim nejde.
01:03:34Vůbec ho nechtějí vydávat.
-Jak nechtějí?
01:03:36-No, prostě tak. Vinický sám se mi přiznal.
01:03:40Něco připravují, ale nechtěl říct co.
01:03:42Vypadá to, že něco nelegálního proti Vídni.
01:03:44-To není možné.
-Ale je.
01:03:47Chceš se snad do něčeho zamíchat, teď, když jsi profesorem?
01:03:49A já se za tebe beru ve výboru muzea?
01:03:51Chceš všechno ztratit, když máš být zvolen?
01:03:54Nezapomeň, že můžeš zkompromitovat i mě!
01:03:57-A co mám teda udělat?
01:04:01-Ty víš moc dobře, co máš dělat.
01:04:28-Jsem ohlášen u doktora Brůny.
01:04:33-Pan doktor není přítomen. Musel ráno neodkladně do Benešova.
01:04:38-A kdy se vrátí?
-To, bohužel, nevím. Možná zítra.
01:04:42Chcete mu tu nechat nějaký vzkaz?
01:04:46-Já zase přijdu.
-Prosím.
01:05:08-Určitě se bude zapírat.
01:05:11-Nejlíp, když ho zmáčknem. Pak přestane dělat drahoty.
01:05:14-To ne.
-Musíme z něj ty peníze dostat!
01:05:18-Ale takhle ne!
01:05:21Proč by měl o vás vědět?
-A jak to chceš udělat?
01:05:27-Zajdu za ním domů.
01:05:29-Jestli se zas bude vytáčet, tak...
-Uvidíme.
01:05:34-Dobře. Mám pro tebe ten pas. BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
01:05:44-Jste zatčeni.
01:05:47Schnell!
01:05:55-Rychle! Dělej!
01:06:06-Co je?
-Drž zobák!
01:06:08-Hulváte!
01:06:12-Je pryč.
01:06:14-Tak znova. Na co jste chtěli ty peníze?
01:06:18Tak slyšíte, sakra?!
01:06:22-Já se vám divím, Dostále.
01:06:26Vám je příjemné strávit dalších 10 let v komárenské pevnosti?
01:06:32-Deset?
-A kolik myslíte, že dostanete?
01:06:36To nejmíň.
01:06:38Uvažujte o tom.
01:06:41Dny jsou tam dlouhé.
01:06:43Celé týdny budete sám, až se z toho zblázníte.
01:06:46Za to vám ručím.
01:06:49Vy mi nevěříte.
01:06:52Dobře si ho prohlédněte.
01:06:558 let v kuštěnské pevnosti.
01:07:01Takhle chcete skončit?
01:07:03Na co jste potřebovali těch 1 000 zlatých?
01:07:07-No tak! Na co?
01:07:14-Pro toho střelce.
01:07:16-Střelce?
01:07:36-Policie!
01:07:38Kde je ten Maďar? -Maďar?
-No ten střelec.
01:07:40-Ale mistr Danken je Holanďan z Utrechtu.
01:07:44-Tak řeknou, sakra, kde je?
-To bych taky rád věděl.
01:07:48Spíš se optejte jí. Nechal mi jí tu na krku.
01:07:52-Jakpak se jmenujou, slečinko? No tak, odkaď jsou?
01:07:58-To máte marný. Nerozumí vám.
01:08:01-Nikdo tady není, pane komisaři.
01:08:03-Jo, mistr Danken. To byl pěknej fiškus.
01:08:07Ten, pane, uměl počítat zlatky.
01:08:10-A nevědí, kde by teď mohl bejt?
01:08:14No, vzpomenou si.
01:08:16-Pořád povídal o Paříži. Praha mu už nevoněla.
01:08:20A přitom máme vyprodáno na tejden dopředu.
01:08:23Co já teď řeknu lidem?
01:08:28-Byl to nejspíš podvodník, pane rado.
01:08:30Chtěl z nich dostat peníze.
01:08:33-Možná. Proto ho musíme najít.
01:08:36A toho Antoše taky.
01:08:39Dejte hlídat jeho ženu.
-To už jsem zařídil.
01:08:42Mám předvést toho Vinického?
01:08:46-Ještě ne.
01:08:52Nesmí se dozvědět, že Dostál mluvil.
01:08:54Budeme dělat, že o tom atentátu nevíme.
01:08:58-Takže Vinického použijeme.
01:09:00-Řekneme mu, že jsme udělali prohlídku u Antoše kvůli letákům.
01:09:06Nemůže tušit, že jsme ho sledovali.
01:09:09-Nevidím v tom nic špatného, pane rado.
01:09:11Chcem vydávat beletristický časopis a sháněli jsme peníze na kauci.
01:09:16Proto jsem byl u Klimeše.
01:09:18-Vy jste si mysleli, že bychom vám ten časopis povolili?
01:09:21-Zažádat jsme si snad mohli. Nebo už ani to se nesmí?
01:09:26-A proč tedy Antoš utíkal, když šlo o tak nevinnou věc?
01:09:29-To nechápu, pane rado.
01:09:32Když jste přišli, radili jsme se o podrobnostech redakční práce.
01:09:36Kdo povede kterou rubriku a tak.
01:09:39-Dostali jsme hlášku, že Antoš rozšiřuje velezrádné letáky.
01:09:42Chtěli jsme ho proto zatknout a koho tam nenajdeme?
01:09:47Vás!
01:09:49-S tím nemám nic společného.
01:09:51-Proč bych vám to měl věřit, Vinický?
01:09:54Dosud jste pro nás neudělal nic. Vůbec nic!
01:09:58-Ale...
01:10:02ten... raport jsem přece poslal.
01:10:08-Tomu říkáte raport, Vinický? Samé všeobecnosti.
01:10:12Tak takhle by to dál nešlo!
01:10:16Dám vám ještě jednu příležitost.
01:10:19Poslední.
01:10:21Chci abyste nám našel Antoše.
01:10:24Jasné?
01:11:49-Jedna vesta opraná.
01:11:52Troje bavlněné ponožky.
01:11:55A co s tou kabelou?
-Tu vemte taky.
01:11:59-Kožená kabela starší.
01:12:02Dejte mu 12 zlatých.
01:12:05Další!
01:12:14-Na Malý rynek.
-K službám, vašnosti.
01:13:31-Karle, potřebuju schovat na pár dní.
01:13:38-Pojď nahoru.
01:13:44-Věřil jsem, že mám schopné spolupracovníky.
01:13:47Kde ho teď chcete najít?
-Hlídáme jeho byt, pane rado.
01:13:50-A dál?-Zesílili jsme stráže u všech bran o naše lidi.
01:13:53A taky hlídky na nádraží.
-A dál?
01:13:56-Sledujeme ženu rady Majera.
01:13:58Vinický s ní udržoval poměr.
-A dál?
01:14:01-To je zatím všechno.
01:14:05-Domníváte se, že to postačí?
01:14:08Chystají atentát a my nevíme, kde vlastně jsou.
01:14:11Pěkná věc, co?
01:14:14Jakou máte záruku, že v tom nepokračují dál?
01:14:16-Žádnou.
01:14:18Ale podle mého si už netroufnou.
01:14:21-Podle vás.
01:14:24Radím vám dobře, Jaroši, přemýšlejte.
01:14:27Nerad bych riskoval, aby se Jeho Excelenci něco stalo.
01:14:31Víte, co by to znamenalo pro nás všechny?
01:14:37-Milostpaní, mají návštěvu.
01:14:46-Paní Ida?
-Prosím.
01:14:50-Mám pro vás dopis.
01:14:58-Další. Kapesní hodinky, stříbro.
01:15:02-Tady to mají.
-3 zlaté.
01:15:04-Další!
-Další!
01:15:19-Pojďte.
01:15:28-Musíš být opatrná.
01:15:30-Řekneš mi konečně, co se děje? Nevím vůbec nic.
01:15:39-Hledá mě policie.
01:15:41Zapletl jsem se... do takové věci.
01:15:45Kvůli pasu.
01:15:47-Ty už ho máš?
01:15:50-Musím sehnat Antoše. Má ho u sebe.
01:15:52Ale jdou po něm taky. Někde se schovává.
01:15:58-Bože.
01:16:01Proč my nemáme trochu štěstí?
01:16:04-Neboj se.
01:16:08Všechno dobře dopadne. Uvidíš.
01:16:44-Nevíte, kde tady bydlí Kratina? Jsem z berňáku.
01:16:52Zeptám se domovnice.
01:17:06-Já tam půjdu sám.
01:17:09-To můžeš jít rovnou na policejní direkci.
01:17:11-A co tady mám dělat?
01:17:14Dřepět a čekat?
01:17:17Do kdy?
01:17:20Musím s ním mluvit. Jinak ten pas nedostanu.
01:17:23-Dvorem tam nemůžeš.
-Taky nechci.
01:17:28-Tak kudy?
01:17:31-Musí přece chodit ke kupci, ne?
01:17:33-Říkám ti, že ji hlídají.
01:17:36-Dám si pozor.
01:17:43Antošová.
01:17:48-Počkej tady.
-Ano, mami.
01:17:59-Čekám na vás od rána.
01:18:01Musím nutně mluvit s Josefem.
01:18:03-Ale já nevím, kde je.
01:18:05Neviděla jsem ho od tý noci tenkrát.
01:18:08-Potřebuju ten pas.
01:18:11Nevíte, kam ho schoval?
-Ne.
01:18:14-Tak mu to aspoň řekněte.
01:18:16-Ale vždyť vám říkám, že o Josefovi nevím.
01:18:18A ani o tom vašem pasu.
-Třeba se ozve.
01:18:23Každý večer budu v Jakubském kostele v poslední lavici.
01:19:02-Přece jsi nečekal, že se objeví hned.
01:19:05Přijde třeba zítra.
01:19:07-Bojím se, že už není v Praze.
01:19:11To už by pak bylo všechno ztracený.
01:19:13-Nesmíš to vidět tak černě. Určitě se ozve.
01:19:16-Myslíš?
-Vždyť ho znám.
01:19:22Nenechá tě v tom.
01:19:29KLEPÁNÍ
-Můžu dál, pane rado?
01:19:32-Dobrá zpráva?
-Bohužel, zatím ne.
01:19:36Nemáme se čeho chytnout.
01:19:38-Tak co mi vlastně chcete?
-Mám nápad, pane rado.
01:19:43-Poslouchám.
-Pořád o tom přemýšlím.
01:19:47I když se nám podaří Vinického nebo toho Antoše zatknout
01:19:50a poslat do internace, čeho tím dosáhneme?
01:19:53Uděláme z nich mučedníky.
01:19:55To přece nejmíň potřebujeme.
01:19:58Napadlo mě, že na to musíme jinak.
01:20:08-Chtěl bych mluvit s panem vydavatelem.
01:20:12-Tamhle zaklepaj.
01:20:19-Herein.
01:20:28-Guten Tag.
-Bitte.
01:20:32-Přinesl jsem jim něco zajímavýho.
01:20:34Když to uveřejněj v jejich listě, budou mít senzaci.
01:20:37-Ukažte.
01:20:48Kde jste k tomu přišel?
01:20:51-Nezloběj se na mě, ale to je moje věc.
01:20:55-Pokud mi to dostatečně nevysvětlíte,
01:20:57nemohu to pokládat za seriózní materiál,
01:21:00a tudíž ani otisknout.
01:21:04-Ale nechaj si to pro sebe.
01:21:08Vzal jsem to u nás na spisovně.
01:21:11-Vy jste z policejního ředitelství?
-Byl jsem.
01:21:16Propustili mě naprosto bezdůvodně.
01:21:19Tak co, otisknou to?
01:21:23-Možná.
01:21:26Koupil jsem to od něj,
01:21:28aby se to nedostalo do nepatřičných rukou.
01:21:32Selbstverständlich, nikomu jsem se o tom nezmínil.
01:21:35Doufám, že to oceníte.
01:21:37-Chcete vyplatit honorář?
-Vy přece víte, jak to myslím.
01:21:41Chtěl jsem vám jenom dokázat, na které straně stojím.
01:21:44-To je chválihodné, pane vydavateli.
01:21:47Taky jsem o vás nikdy nepochyboval.
01:21:50A tohle... Klidně to můžete otisknout.
01:21:57-Otisknout?
-Jistě.
01:22:01Dokonce bych byl rád, abyste to uveřejnil.
01:22:04Ve svých novinách.
01:22:07-To nejde. To já nemohu.
01:22:10-Nemůžete?
01:22:13-Chápejte, z taktických důvodů.
01:22:17-Ale ale, pane vydavateli, nazývejte věci pravým jménem.
01:22:21Nechcete škodit české věci, že?
01:22:24-Co tím chcete dokázat?
01:22:27Znemožníte mě v českých kruzích.
01:22:30-Naopak. Budou vás pokládat za bdělého vlastence.
01:22:35Nikdo vám nebude podkládat zlou vůli.
01:22:39Máte přece důkazy.
01:22:46-Nezlobte se.
01:22:51Nemohu.
01:22:54-Být vámi, ještě to uvážím.
01:22:57Pokud ovšem nechcete přijít o koncesi.
01:23:11-Právě to vyšlo! Přečti si to svinstvo. Tady!
01:23:15K tomu se propůjčil Český deník.
01:23:18-Redakce našeho listu získala materiály,
01:23:20které nezvratně dokazují,
01:23:22že známý český radikál František Vinický
01:23:26je placeným...
01:23:33konfidentem pražského policejního ředitelství.
01:23:38-Taková je skutečná tvář tzv. vlastenců,
01:23:41kteří by zavedli náš národ do záhuby.
01:23:43Otiskujeme to proto,
01:23:45abychom je odhalili a dokázali čtenářům,
01:23:47že jedině umírněné a loajální stanovisko našeho listu hájící...
01:23:50-Přestaň!
01:23:52Nečti to.
01:23:55Já jsem přece žádnej raport nepodal.
01:23:58-Copak je to pravda?
01:24:05Proboha živýho!
01:24:10Řekni, že ne.
01:24:17-Necháš mě tady ještě přespat?
01:25:04-Zejtra před sedmou v Anenský.
01:25:07Je tam takovej průchod, v devítce.
01:25:27-Dobrý večer, pane nakladateli.
01:25:39Tak řekni, co se povídá.
01:25:41Že to v těch novinách je pravda?
01:25:45Ty si to myslíš taky.
01:25:48-To se ti teda povedlo.
01:25:52Ale je toho plný město.
01:25:55-Řeči.
01:25:57To jsou řeči. To Češi uměj.
01:26:01-Co je ti?
01:26:04Františku!
01:26:09-Kdyby to byla pravda, proč bych se tady schovával?
01:26:15-To já přece vím.
01:26:17-Nechme toho.
01:26:24To je na jízdenky do Pešti. Sejdeme se až na nádraží.
01:26:27-Ty už máš ten pas?
01:26:30-Dnes večer.
01:26:36Za pár dní jsme z týhle špíny pryč.
01:26:38Pryč, pryč!
01:27:29KROKY V PRŮCHODU
01:27:54Měl jsem strach, že už jsi zmizel.
01:27:57-Na to je čas.
01:27:59Tady to máš.
01:28:01S tím se dostaneš všude.
01:28:08-Četl jsi to v těch novinách?
01:28:12Nevěř tomu. To je všechno lež.
01:28:16-Nedělej si s tím starosti. Jsou to zaprodanci.
01:28:20Kdy pojedeš?
-Pozítří do Pešti a pak dál.
01:28:25Kdybys něco potřeboval, tak mě najdeš v Bělehradě,
01:28:27v českém klubu.
-Dobře.
01:28:29VESELÉ HLASY Z ULICE
01:28:35Musíme jít.
-Měj se dobře.
01:28:38-Ty taky. Sbohem.
01:28:41-Sbohem.
01:28:44Ach!
01:28:56-Zrádče.
01:29:20-Nosič!
-Dej na sebe pozor!
01:29:28-Einsteigen! Nastupovat!
01:29:32-Šťastnou cestu!
-Einsteigen! Nastupovat!
01:30:04-A co mám napsat na cedulku? Jaký jméno?
01:30:08-Nic nepište. Totožnost neznámá.
01:30:38Skryté titulky: Petr Kopecký
01:30:41Vyrobila Česká televize 2018
Po krvavém potlačení pražské revoluce r. 1848 strávil jeden z jejích účastníků, spisovatel František Vinický (R. Brzobohatý) osm let v žaláři. Po návratu do Prahy v r. 1857 se pokusí navázat kontakty s někdejšími přáteli. Hlavním z nich je jeho bývalý spolubojovník Antoš (Š. Kvietik). Mužovy kroky samozřejmě vedou i za jeho bývalou láskou Idou (S. Dvořáková), která je však už několik let vdaná za radu Mayera (J. Abrhám). Vinický je prakticky na každém kroku sledován tajnou policií, která mu nedovolí získat slušnou práci, natož vydat jeho novou knihu. Policejní rada Berger (F. Němec) spisovateli jasně naznačí, že by se ledacos dalo zařídit, kdyby se Vinický zavázal ke spolupráci…
Hlavní hrdina českého historického filmu scenáristy a režiséra Jaroslava Soukupa je fiktivní postavou, avšak byl inspirován osudy skutečných radikálních demokratů 19. století, především Karla Sabiny. Historické téma přitom posloužilo jako jasná metafora praktik Státní bezpečnosti. To byl také důvod, proč se Záchvěv strachu až do r. 1989 neuváděl v televizi.