Přezůvky Štěstěny

Byly jednou dvě víly. Mladší z nich, usměvavá, trochu lehkomyslná a snící - Štěstěna (H. Maciuchová) a starší, hovořící nesmlouvavě, odměřeně a vážně - Starost (B. Bohdanová). Štěstěna dostala k narozeninám pár nových, na první pohled docela obyčejných přezůvek. Nikdo by jim žádnou kouzelnou schopnost nepřipisoval, ale přesto mají moc splnit lidem každé přání. Když víly přemýšlejí, kdo by kouzelné přezůvky nejvíce potřeboval, rozhodnou se nejprve pro písaře (K. Heřmánek), který chce být básníkem. Přesvědčí se však, že to není tak jednouché, jak se původně zdálo. Druhou možnost dostane chudý chlapec (D. Strupek), jehož matka (V. Zinková), pradlena, zemřela. Ani jemu však nepřinesou přezůvky štěstí. Ti dva zřejmě ještě nebyli připraveni na štěstí, nevěří mu a zradí ho. I když mnozí dokážou o štěstí bojovat. Zatím se o tom ale víly ještě nepřesvědčily. Protože, v prvém případě to bylo výjimečné přání písařovo, ve druhém chlapce štěstí opustilo pro jeho nezralost. A tak zkusí obdarovat člověka potřetí. Tím se stane učenec (F. Němec), který si přeje, aby alespoň jeho stín mohl tam, kam on nemůže. Mohl by vejít dovnitř k neznámé dívce, seznámit se s ní, pak by se po čase mohl vrátit a vyprávět mu, co tam uviděl. Alespoň tak by mohl žít osudem jiných lidí, to by mu úplně stačilo ke štěstí. A jestli učenci tentokrát přezůvky přinesou štěstí, to už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešním příběhu…