Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Miloš Ditrich — Lidé — Česká televize

architekt

* 17. dubna 1927

† 10. května 2016

Scénický výtvarník architekt Miloš Ditrich se narodil v Praze roku 1927 v obchodnické rodině. Během druhé světové války byl v letech 1944–1945 vězněn v koncentračním táboře. Po válce si dodělal gymnasium a po maturitě studoval na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové u profesora Antonína Strnadela – absolvoval v roce 1950. Následně začal studovat u profesora architekta Františka Tröstera na katedře scénického výtvarnictví pražské DAMU, kterou ukončil v roce 1953. V roce 1956 nastoupil do Československé televize Praha, kde byl od roku 1957 vedoucím výtvarného oddělení. Pracoval na televizních scénografických výpravách a zejména 60. léta byla pro něj (stejně jako i pro mnoho dalších tvůrců a umělců) zlatým věkem. Zároveň byl od osmašedesátého docentem pražské DAMU, kde přednášel televizní specializaci.

S Ditrichovým jménem jsou spojeny mimo jiné tyto televizní scénografické realizace: komedie Příběh dušičkový (1964, režie František Filip), válečné drama Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965, Antonín Moskalyk), zfilmovaná opera Věc Makropulos (1966, Václav Kašlík), pohádková komedie Lucerna (1967, František Filip), vězeňské drama Raport (1968, Antonín Moskalyk), válečné drama Podezření (1970, Jan Matějovský), nebo historické drama Julian Odpadlík (1970, Jiří Bělka). Poslední jmenovaný snímek byl ale vytvořen již za tzv. normalizace, a skončil v tresoru. A skončil také Ditrich – jelikož nebyl v KSČ, vedoucím a šéfarchitektem TV výtvarného oddělení už nesměl být. Na jeho místo nastoupil architekt František Skřípek, jeho kolega, takže Ditrich alespoň mohl dále pracovat pro ČST, byť externě. Je například podepsán pod komediální hříčkou Bečička (1971, režie Václav Hudeček), pohádkou Královská odměna (1972, Václav Hudeček), televizním zpracováním shakespearovské divadelní komedie Sen noci svatojánské (1973, Jiří Bělka) nebo historickým dramatem Poslední královna (1974, Zdeněk Kubeček). V osmdesátých letech se jako scénograf mj. podílel na krátkometrážní komedii Cesta do Rokycan (1981, režie Václav Hudeček) nebo historickém dramatu Španělé v Praze (1987, Oldřich Daněk).

Po roce 1989 Ditrich jako architekt scénograf pracoval například na televizní komedii Radostný život posmrtný (1990, režie Zdeněk Zelenka) nebo dvou celovečerních snímcích režiséra Jaromila Jireše: lyrické komedii Helimadoe (1993), a komediálním dramatu Učitel tance (1994). Dělal také na TV-komedii Doktor Munroy a jiní lidé (1997, režie Pavel Háša) a po architektonické stránce zaštítil i horor Specialita šéfkuchaře (2000, Lucie Bělohradská). Poslední Ditrichovou prací bylo TV-drama Slečna Julie (2005, režie Jiří Krejčík). Miloš Ditrich byl členem Unie výtvarných umělců a FITES a spolupracoval v ČST na více než 600 inscenacích. Jako divadelní scénograf pracoval v Plzni, v Národním divadle v Praze, ve Vídni, Ženevě a dalších scénách. Zemřel 10. 5. 2016.

Odkazy