00:00:28 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:00:46 -A teď až do konce dvojitou dávku.
-Ano, pane doktore.

00:01:01 Děvčata, tady není žádný holubník.

00:01:06 Soukromé věci si vyřiďte po pracovní době.

00:01:12 Pane doktore, pro vás!

00:01:18 Děkuji.

00:01:21 Doktor Brdeček.

00:01:24 Nazdar, holčičko.

00:01:27 Jak to, do kina? Máš přece deskriptivu.

00:01:31 A s kým? S Věrou?

00:01:34 Ne, to rozhodně ne.

00:01:38 Podívej se, já dneska přijdu dřív domů,

00:01:41 tak můžeme jít do kina spolu.

00:01:44 Raději odnes to prádlo na mandl, a uč se.

00:01:47 Pa.

00:01:53 Pokus B, kontrola po čtyřech hodinách.

00:01:56 Deskriptiva odpadla.

00:02:03 Holčičko moje, kdepak jsi? Evo!

00:02:12 Evo...

00:02:17 Evo!

00:02:19 Co tak křičíš, tati, hoří snad?

00:02:23 Nebuď drzá, na to jsi ještě moc malá.

00:02:26 A kdo odnese to prádlo na mandl, co?

00:02:28 Zejtra.

00:02:38 -A kdo utře prach, co?
-Ty.

00:02:43 Já ti dám, pořád mě tyranizovat,

00:02:46 to bude nakládačka!

00:02:48 Au, žlučník! No tak, Evi...

00:02:50 Já ti dám žlučník! Odvolej.

00:02:52 -Co mám odvolat?
-Řekni,

00:02:54 že jsem tvoje roztomilá a pracovitá holčička.

00:02:57 Řekni to.

00:02:59 Jsem tvoje roztomilá a pracovitá holčička.

00:03:04 Tati, ty jsi cvok.

00:03:07 A co kino? Chtěla jsi přece jít do kina, ne?

00:03:11 Jo, ale s Věrou.

00:03:19 A už se mi nechce.

00:03:21 Televize je stejně lepší, ne?

00:03:31 Dělá mi v poslední době starosti.

00:03:34 Ne že by byla přímo nepořádná, to ne,

00:03:37 ale taková předtím nikdy nebyla.

00:03:41 Co? Někdo má svátek?

00:03:45 V tom případě, Dano, já nemůžu pít.

00:03:47 -Máš tady auto?
-No to ne,

00:03:50 ale kdyby si Eva všimla, že to ze mě táhne...

00:03:53 Ne, svátek nemá nikdo.

00:03:56 Jenom v úterý to bylo přesně devět let,

00:03:59 co jsme spolu začali chodit.

00:04:02 -V úterý?
-Minulé úterý,

00:04:05 jak Evičce odpadla ta matematika.

00:04:08 -Ty mi to vyčítáš?
-Nic ti nevyčítám.

00:04:14 Tak na zdraví.

00:04:18 Na dalších devět let.

00:04:21 Jako kdybych já za to mohl, že ten Havlíček dostal zápal plic.

00:04:26 Jak je vlastně starý, ten Havlíček?

00:04:28 Co když někdy umře? Co když matematika už nikdy nebude?

00:04:32 -Ale prosím tě...
-Vlastíku,

00:04:35 vždyť ty jsi tady se mnou jenom proto,

00:04:37 že tvoje dcera je slabá v matematice.

00:04:40 Eva není slabá v matematice,

00:04:42 potřebuje se jen trochu víc soustředit.

00:04:58 Já tě mám ráda, Vlastíku, to je všecko.

00:05:05 Já tě mám taky rád.

00:05:09 Copak myslíš, že bych jinak s tebou chodil devět let?

00:05:14 -Devět let...
-Víš, co to je, devět let?

00:05:21 Holčičko, právě před chvílí skončili.

00:05:27 Tak na shledanou v úterý, pane doktore.

00:05:30 Jestli se ovšem za toho matikáře najde nějaká náhrada.

00:05:34 Vidíme se přece každý den.

00:05:53 Nazdar, holčičko.

00:05:56 Já se ještě chvilku zdržím v ústavu,

00:05:58 je tady kroužek zootechniků, to víš, pionýři.

00:06:02 Cože?

00:06:04 Že ti Havlíček už nechce dávat hodiny?

00:06:07 Ale jak to, to přece nejde, vždyť jsme se domluvili.

00:06:10 Dej mi ho, prosím tě, k telefonu.

00:06:13 Jak to, odešel?

00:06:16 Dobrá, zítra si s ním promluvím.

00:06:20 A bude ti dávat hodiny dvakrát týdně.

00:06:23 A ty nikam nechoď, víš, že maturita je za dveřmi.

00:06:28 A uč se, pa.

00:06:45 Myslíš, že ji na tu medicínu vezmou?

00:07:05 No, tak já jdu.

00:07:11 Stejně jsi řekla, že už jsem odešel, tak jdu.

00:07:15 Ty taky vždycky něco řekneš.

00:07:19 Třeba to, že znáš jednu loděnici.

00:07:23 Tak jsi jdi, když chceš.

00:07:28 Ještě jsem ti chtěla dát tohle. Můžeš mu říkat Honza.

00:07:33 Dík.

00:07:39 Co? Tak ty ho budeš nosit v tašce?

00:07:44 No a kde bych ho měl nosit?

00:07:48 -Třeba na krku.
-Prosím tě...

00:07:55 Co když mě uvidí tvůj tatínek?

00:07:59 Tak budeš dělat, že mě neznáš.

00:08:02 Dyť to stejně chceš dělat, ne?

00:08:05 Evi, prosím tě, pochop to,

00:08:08 já mám před ním hrozný výčitky.

00:08:10 Ale v tý loděnici sis na něj ani nevzpomněl.

00:08:13 Dává mně dvacet korun na hodinu.

00:08:15 Já si přece od něj nemůžu brát ty peníze, když...

00:08:19 Mě matika stejně nezajímá. A na žádnou medicínu nepůjdu,

00:08:23 protože budu chovatel exotickýho zvířectva.

00:08:27 Evi...

00:08:38 Neblázni, to přece nejde.

00:08:42 Promiň.

00:08:47 Tatínek říkal, že přijde pozdějc, ne?

00:08:49 A co teta, ta může přijít kdykoliv, má klíče od bytu.

00:08:58 Tak pojď, já tě doprovodím k autobusu.

00:09:13 Tati, potřebovala bych nový plavky,

00:09:16 Věra má takový fantastický.

00:09:19 Není to trochu moc slaný? Co je to za maso?

00:09:24 Představ si, jsou samozřejmě dvoudílný,

00:09:28 a tadyhle je taková mašlička na zdrhování.

00:09:31 -Mašlička na zdrhování?
-No.

00:09:37 Evo, prosím tě...

00:09:40 -Ahoj.
-Ahoj, teto.

00:09:44 Kuk! Co tomu říkáš?

00:09:46 Tak tomu říkám, že jo.

00:09:49 Tati, když už musíš sladký, tak aspoň počkej až na ráno.

00:09:52 Copak máte dobrýho? Dovolíš?

00:10:02 -Co je to za maso?
-Normální.

00:10:05 -Evo, co je to?
-Hovězí na hříbkách.

00:10:10 -Kde jsi vzala hříbky?
-Dala mi je Věřina maminka.

00:10:18 Já ti dám Věřina maminka... Konzerva!

00:10:21 Vlasto, co mlčíš?

00:10:23 Ty chceš, aby tě vlastní dcera nakonec přivedla do hrobu?

00:10:27 Holčičko moje, ty chceš,

00:10:30 abych s tím zatraceným žlučníkem musel zase do špitálu.

00:10:33 Co by sis tady sama počala?

00:10:36 Copak o to, ona už by si Evička nějak poradila.

00:10:39 Odpoledne jsem ji viděla s klukem.

00:10:42 -Cože?
-Ty jsi nahluchlej?

00:10:45 Evo, že to není pravda?

00:10:47 Prosím tě, proč by to nemohla být pravda?

00:10:50 Na zastávce autobusu, zrovna u nás před domem.

00:10:53 Koukala jsem na ně z okna.

00:10:55 To byl určitě nějaký kamarád, viď, Evo?

00:11:00 Tati, já vím, že se o tebe nestarám moc dobře,

00:11:05 ale když já to prostě nemůžu nějak zvládnout.

00:11:16 Když si s tetou tak výborně rozumíš,

00:11:19 tak ať se o tebe stará zase sama.

00:11:21 Já už toho mám dost, aby mě pořád někdo kontroloval.

00:11:27 Vlasto, nebylo by to opravdu nejlepší?

00:11:31 A co tvoje zahrádka? Koupila jsi ji sotva před rokem.

00:11:34 Tak ji prodám Bedrnům zase zpátky.

00:11:37 -To od tebe nemůžu žádat.
-Někdo se o tebe přece musí starat.

00:11:41 -O mě se stará Eva.
-No, to vidím.

00:11:43 Milado, nezlob se, ale Eva má pravdu.

00:11:46 Totiž... Samozřejmě, pravdu máš ty,

00:11:48 -Tak kdo má vlastně pravdu?
-Faktem je,

00:11:51 že vy dvě si asi rozumět nemůžete,

00:11:53 protože jestli má Eva hospodařit sama,

00:11:56 tak jí k tomu musím dát příležitost, ne?

00:11:58 Ty nakonec budeš chtít, abych ti vrátila klíče od bytu.

00:12:02 Ale ne. Co blázníš, Milado, tady jsi přece doma.

00:12:05 No jo.

00:12:07 Nikdy nezapomenu, co jsi pro nás udělala,

00:12:10 když Eva byla malá.

00:12:14 -Já tomu pořád nemůžu věřit.
-Vlastní máma by ji tak nepiplala.

00:12:18 A nespletla ses?

00:12:20 Víš určitě, že to byla ona, u vás před domem?

00:12:40 Pamatuješ, jak ses mi tenkrát ztratila?

00:12:43 To ještě žila maminka.

00:12:45 Koupil jsem ti potom kilo cucavejch bonbónů

00:12:48 a tys mi potom každej večer dávala jeden před spaním.

00:12:51 Jak si to můžu pamatovat?

00:12:55 To mi byly tak čtyři. Nebo tři?

00:12:57 Tak tohle jsi měla nejradši.

00:13:02 Tati, vážně. Kolik myslíš, že mi je?

00:13:07 Tak dobře, když vážně, tak vážně.

00:13:10 -Tati, prosím tě...
-Tak kdo to byl, co?

00:13:12 Já vím, že to není nic vážného, ale jako otec bych to měl vědět.

00:13:17 Já myslela, že budeš zase chtít, abych si vybírala specializaci.

00:13:21 Co se týče té specializace, tak myslím,

00:13:24 že jsem to opravdu trochu přehnal.

00:13:27 Konec konců, až uvidíš, jak to na medicíně chodí,

00:13:30 určitě se rozhodneš odpovědněji.

00:13:33 Až poznáš všechno v praxi.

00:13:36 -To byl nejspíš Havlíček.
-Proč jsi to neřekla hned?

00:13:40 Před tetou?

00:13:42 Přece nemusí vědět, že mě někdo doučuje matiku.

00:13:45 Tak to je fakt.

00:13:48 Jo, tati, když už o ní mluvíme, měl bys jí říct o ty klíče od bytu.

00:13:53 Ona sem chodí, kdy ji napadne.

00:13:55 To přece nejde, víš, co pro nás udělala.

00:13:58 No jo, ale co když někdy přijde, a zjistí, že jsem doučovaná.

00:14:02 Dovedeš si to představit?

00:14:05 Proč jsi ho doprovázela k autobusu?

00:14:07 Tak já ti to řeknu.

00:14:09 Havlíček si myslí, že dvacka na hodinu je málo,

00:14:12 tak jsem ho doprovodila k autobusu, abych ho uklidnila.

00:14:16 Cestou jsme si opakovali vzorce.

00:14:19 -A šlo ti to?
-Bezvadně.

00:14:21 Když jsem telefonoval, tak jsi říkala, že už odešel.

00:14:24 -Tati, ty mi nevěříš?
-Ale věřím. Tak jak to bylo?

00:14:27 To víš, že odešel, a já s ním.

00:14:30 Jenomže když jsem ti telefonovala,

00:14:32 tak to už jsem se pochopitelně vrátila.

00:14:35 Aha.

00:14:37 Holčičko moje, nesmíš se na mě zlobit,

00:14:40 já mám jenom tebe, víš?

00:14:43 Až jednou poznáš nějakého chlapce a on tě pozve do biografu,

00:14:47 tak mi to řekneš, viď?

00:14:50 To víš, že jo.

00:14:52 Pamatuj si, chlapi nestojej za nic.

00:14:54 -Takový kluk ti něco slíbí...
-Co mi slíbí?

00:14:57 To je jedno, stejně to nemyslí vážně.

00:15:01 Pamatuj si, že muži se v podstatě nechtějí ženit.

00:15:05 Tak on to byl Havlíček, co?

00:15:08 Havlíček je přece taky mužskej.

00:15:10 Říkej pan Havlíček, když o něm mluvíš.

00:15:13 Tak pan Havlíček není mužskej?

00:15:15 -Je o deset let starší než ty.
-O osm.

00:15:18 A je to matematik.

00:15:25 Tati, měl bys vážně říct panu Havlíčkovi,

00:15:28 aby mi dával hodiny dvakrát tejdně,

00:15:31 když mám bejt tou lidskou doktorkou.

00:15:35 Dobře, a dám mu třicet korun na hodinu,

00:15:38 ať si tě hledí.

00:16:13 Ty nespíš?

00:16:18 -Stáňo...
-Copak?

00:16:21 On si mě nikdy nevezme.

00:16:26 Jenom se, prosím tě, nerozbreč.

00:16:32 -I když já ho vlastně chápu.
-Co?

00:16:38 To máš nabeton, že si tě nevezme.

00:16:41 Proč by to dělal?

00:16:44 Já dvakrát v tejdnu vypadnu, takže má s tebou kde bejt,

00:16:48 a doma má klid a pohodlí.

00:16:51 Z toho vyplývá, že s iniciativou musíš přijít ty.

00:16:56 -Já ti nerozumím.
-Ale jo,

00:16:59 já už jsem ti to přece říkala mockrát.

00:17:01 Ty mu musíš normálně posadit nůž na krk, ovšem rafinovaně.

00:17:05 Aha...

00:17:07 Buď svatba, nebo nic.

00:17:22 -Dobrý den.
-Dobrý den, Evičko.

00:17:25 Teto Dano, nevíte, kde bych našla tátu?

00:17:27 -Je u sebe.
-Děkuju.

00:17:31 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:17:34 Ano, dvakrát týdně, po třiceti korunách.

00:17:38 A za tu informaci vám mockrát děkuju, pane Havlíčku.

00:17:42 Na shledanou.

00:17:46 Co je, tati, stalo se něco?

00:17:49 Co tady děláš?

00:17:53 -Když oni zrovna dostali ty plavky.
-Cože?

00:17:57 No ty, jak má Věra. Dyť jsi mi to slíbil.

00:18:02 Tak na to se nepamatuju.

00:18:07 A i kdyby, v téhle situaci to nepřichází v úvahu.

00:18:11 -V jaký situaci?
-O tom si ještě promluvíme!

00:18:17 Slyšel jsem to od Havlíčka na vlastní uši.

00:18:20 Co je moc, to je moc!

00:18:22 Nerozčiluj se, zase tě bude bolet žlučník.

00:18:25 Říkal, že u nás nikdy nebyl, tak proč by lhal?

00:18:28 Z toho plyne jediný závěr. Lže moje vlastní dcera.

00:18:33 Když u nás nebyl, tak ho přece nemohla doprovázet.

00:18:36 Nakonec má nějakýho kluka.

00:18:39 Asi bych měl navodit atmosféru důvěry, co říkáš?

00:18:43 Jako že všechno chápu, všemu rozumím.

00:18:46 Musím z ní vytáhnout pravdu za každou cenu.

00:18:51 -Prosím tě, nečti si pořád.
-A co mám dělat?

00:18:55 Copak nevidíš, že si nevím rady?

00:18:57 Podle mě by potřebovala pár facek.

00:19:01 To je ta nejlepší cesta, jak se stát dědečkem.

00:19:04 No a co? Založí si vlastní rodinu

00:19:08 a ty by sis mě konečně mohl vzít.

00:19:11 Já mám starosti jako nikdy v životě,

00:19:14 a ty myslíš na vdávání.

00:19:18 Promiň. Nebudeme už o Evě mluvit.

00:19:24 Chceš kafe?

00:19:28 Myslíš, že já bych si tě nechtěl vzít?

00:19:32 Že mě to neunavuje, těch deset let skrývání?

00:19:35 Deset let lhaní doma i v zaměstnání?

00:19:38 Devět, miláčku.

00:19:46 Já bych si taky rád žil, to mi věř.

00:19:50 Chodil bych do divadel, na procházky...

00:19:57 Chodil bych na plesy nebo jel na dovolenou...

00:20:03 Ale kvůli ní to nemůžu udělat, je teď v nejhorších letech.

00:20:07 Kdybych jí domu přivedl nevlastní matku...

00:20:10 Copak to nechápeš?

00:20:13 V nejhorších letech byla, když jí rostl první zub,

00:20:17 potom šla do školky, do školy,

00:20:20 ze školy, potom do puberty...

00:20:23 Ona je podle tebe v nejhorších letech vlastně pořád.

00:20:27 -To je pravda.
-Vlastíku, prosím tě...

00:20:38 Můj strýček vždycky říkával,

00:20:41 že tak dlouho se do lesa volá, až se objeví hajný.

00:20:47 -Ty máš nějakého strýčka?
-Jo, v Kardašově Řečici.

00:20:51 -Já ti o něm nikdy nevyprávěla?
-Nevzpomínám si.

00:20:55 Tak vlastně už nemám, před měsícem umřel.

00:21:03 Odkázal mi malý domek.

00:21:05 Nic zvláštního, dvě místnosti, malá zahrádka...

00:21:09 Ale když člověk kouká deset let tady do toho světlíku, tak...

00:21:14 -To jistě.
-Co, jistě?

00:21:18 -Chtěl by mít nějaký domov.
-Přesně tak.

00:21:25 Mě už ten světlík prostě přestal bavit, víš?

00:21:28 Jo. Holčičko, já ti nerozumím,

00:21:30 to chceš, abych za tebou jezdil dvakrát týdně do Kardašovy Řečice?

00:21:35 Ne, Vlastíku, ale musíš se rozhodnout.

00:21:37 -Buď budeme žít spolu, nebo...
-Nebo co?

00:21:41 Nebo se odstěhuju.

00:21:46 Já jsem se už přece rozhodl, už dávno.

00:22:05 -Já tě mám rád.
-Vlastíku, to je mi pendrek platný.

00:22:10 No tak, holčičko, něco podnikneme.

00:22:14 Už jsme spolu dlouho nikde nebyli.

00:22:18 Já řeknu Evě, že mám večerní přednášku...

00:22:22 To je právě to, co už nechci, Vlastíku.

00:22:26 Já mám nápad. Víš co? Pojedeme spolu na dovolenou.

00:22:30 -A co Evička?
-Pojede na tábor,

00:22:33 jako tenkrát, když jsme byli spolu v Bulharsku.

00:22:37 V osmnácti, Vlastíku? Prosím tě...

00:22:41 Svatba je momentálně nemožná.

00:22:46 Až bude mít po maturitě

00:22:48 a trochu se zaběhne na medicíně...

00:22:51 -Čekám devět let.
-To chce trpělivost.

00:22:55 Tak mě Evě představ.

00:22:58 -Vždyť se znáte devět let.
-Já vím.

00:23:04 Ale aby aspoň věděla, že jsme přátelé.

00:23:08 Jsme snad přátelé, viď, Vlastíku?

00:23:11 To Eva ví, že jsme přátelé.

00:23:20 Holčičko, pochop, že kdybych jí řekl tohle,

00:23:23 tak to by bylo horší, než kdybych se měl oženit.

00:23:27 Ona by možná nic neřekla, ale určitě by si myslela,

00:23:30 že když má tatínek přítelkyni, tak proč by ona nemohla taky.

00:23:35 Copak to nechápeš?

00:23:37 Víš, co se mi na Kardašově Řečici líbí?

00:23:41 Že je tam hodně zeleně.

00:23:45 Tak já tě tedy představím, když si to tak přeješ.

00:23:51 -V pátek.
-V pátek...

00:23:54 V pátek to totiž nejde.

00:24:00 -No tak v pátek.
-Ve čtyři.

00:24:07 Ve čtyři.

00:24:20 -Nepůjdeš se v pátek koupat?
-Nepůjdu.

00:24:25 Evi, kdybys aspoň vypočítala tenhle příklad,

00:24:29 kdyby chtěl tatínek vidět sešit.

00:24:33 Tak v sobotu.

00:24:35 Totiž... Já jsem ti to neřek,

00:24:38 ale když mi tvůj tatínek volal, tak se vyptával,

00:24:42 jestli jsi mě nebyla vyprovodit k autobusu.

00:24:46 Dyť jsem byla, ne?

00:24:48 Jenomže já mám před ním takový výčitky,

00:24:51 že jsem mu řek, že ne.

00:24:54 Tos to teda pěkně zvoral.

00:24:57 A teď třetí odmocninu.

00:25:00 -Tak jak to jde?
-Eva dělá pokroky.

00:25:04 Pan Havlíček to prostě umí podat.

00:25:07 Mohl byste na minutku?

00:25:20 Poslyšte, pane Havlíčku,

00:25:23 byl bych rád, abyste mi řekl pravdu.

00:25:25 Ano.

00:25:27 -Nemá cenu chodit okolo horké kaše.
-Ne.

00:25:31 Myslíte, že Eva bude mít u maturity potíže s matematikou?

00:25:35 Myslím, že to zvládne, pane doktore.

00:25:38 Víte, jako doktor mám určitou ctižádost,

00:25:40 aby moje dcera taky studovala medicínu.

00:25:43 Ovšem pokud by měla mít na vysvědčení dvojku,

00:25:46 tak jistě chápete,...

00:25:48 -Prosím, tady je záloha.
-Ne, to ne.

00:25:51 Jen berte, ani nevíte, jak jsem vám zavázán.

00:25:54 Tak do maturity zbývají tři neděle.

00:25:57 Jistě, spolehněte se, pane doktore.

00:26:00 Hned jsem poznal, že jste chlapík.

00:26:08 -Tati, pustíš mě na plovárnu?
-S kým?

00:26:13 To je otázka... S Věrou.

00:26:15 Tak to se mi nezdá.

00:26:17 Co? Dyť ji ani neznáš.

00:26:19 Tati, já jdu kvůli tobě na lidskýho doktora.

00:26:22 Od rána do večera se učím,

00:26:24 ale potřebuju mít v životě taky nějakou radost.

00:26:28 Dovol, abych ti připomněl, že na medicínu jdeš kvůli sobě.

00:26:32 Správně. A kvůli tobě nejdu na chovatele exotického zvířectva.

00:26:36 Evo, prosím tebe, nech toho.

00:26:38 Tak proč jsi mě odmalička vodil do zoo?

00:26:41 Být lékařem je poslání, copak to nechápeš?

00:26:44 Chápu, ale jenom kvůli tobě.

00:26:46 A nechápu, že ty nemáš pro svoji jedinou dceru

00:26:49 sto padesát korun na plavky.

00:26:51 Ty to chápeš?

00:26:53 Evo, proč jsi mi lhala,

00:26:56 že jsi doprovázela pana Havlíčka na stanici autobusu,

00:26:59 když to není pravda?

00:27:02 Já že jsem ti lhala? Já ti, tati, nelžu. Nikdy.

00:27:05 Na tý stanici jsme skutečně byli, lhal ti pan Havlíček.

00:27:09 A víš proč? Protože se tě bojí.

00:27:13 -Prosím tě...
-A víš proč?

00:27:16 Protože každýho tak nemožně podezíráš.

00:27:18 To víš, on ti to sám neřekne.

00:27:20 Copak sis nevšim, jak jsi ho pozval k sobě,

00:27:23 že se třásl jak osika?

00:27:25 -Jo, zdál se mi nějaký divný.
-Tak vidíš.

00:27:29 Má hrůzu, abys ho neobvinil, že se se mnou zaplet, tak je to.

00:27:34 -Ale prosím tě...
-Tati, ty se sám nevidíš,

00:27:37 ale s tebou to opravdu někdy není k vydržení.

00:27:41 S těma plavkama je to zrovna tak. Já prostě potřebuju nový plavky,

00:27:45 protože ty starý jsi mi koupil, když mi bylo jedenáct a půl.

00:27:49 Dostala jsi je k patnáctým narozeninám.

00:27:52 To je fuk, když mě stejně nechceš pustit na plovárnu.

00:27:55 Pořád jenom: Budeš doma, musíš se učit,

00:27:59 maturita je za dveřmi, bude z tebe lidská doktorka.

00:28:05 No dobře, máš asi pravdu...

00:28:09 Konec konců, nemůžeš se jenom učit.

00:28:14 Jsi ve vývinu, potřebuješ čerstvý vzduch.

00:28:20 Tak abys věděla, že to chci napravit,

00:28:23 tak v pátek můžeš jít na plovárnu.

00:28:26 -V sobotu.
-V pátek, děvenko,

00:28:28 v sobotu si probereme matematiku.

00:28:31 Ale mně se v pátek na plovárnu nechce.

00:28:33 A v sobotu ano?

00:28:37 V sobotu bych mohla jet na rybník,

00:28:40 a tam na tom, jaký máš plavky, tolik nezáleží.

00:28:43 No pochop, na plovárně na tebe každej kouká.

00:28:53 Stačí?

00:28:58 -A v pátek můžeš jít na plovárnu.
-To ti ale nemůžu slíbit.

00:29:02 Co když ty plavky s mašličkama už vyprodali?

00:29:11 Tak snad si něco vybereš.

00:29:15 Tati, proč ti najednou záleží na tom,

00:29:18 abych měla plavky?

00:29:22 No proč...

00:29:24 Protože jsem tě zbytečně podezíral a chci to napravit.

00:29:30 Aha, tak to jo.

00:29:34 Když se opravdu chceš polepšit...

00:29:42 Tak vidíš, jak se strýček osvědčil.

00:29:44 -Mám z toho strach.
-Prosím tě, vypadáš výborně.

00:29:48 Ani nevím, že máš takový šaty. Ten výstřih teda...

00:29:51 -Moc hlubokej, viď?
-Sedne perfektně.

00:29:54 Nezapomeň, že nejde jenom o mě, ale i o Evu.

00:29:59 Poslyš, máš nejvyšší čas,

00:30:02 Karel tady bude co nevidět.

00:30:08 -Co říkáš tomuhle?
-Nebude ti v tom moc teplo?

00:30:14 Na tom teď přece nezáleží, ne?

00:30:23 ZVONEK

00:30:33 -Ahoj.
-Ty nemáš klíče?

00:30:36 Jdu ze zahrádky, jsou až na dně.

00:30:38 -Stalo se něco?
-Ne.

00:30:40 -Kdepak je Eva?
-Eva? Na plovárně.

00:30:43 -A že se neučí?
-Už všechno umí.

00:30:46 Přišla jsem vám trošku uklidit.

00:30:48 Milado, můžu s tebou mluvit upřímně,

00:30:51 jako se sestrou?

00:30:53 Totiž... Mně není nějak dobře, žlučník.

00:31:01 Tady máš klíče. Ne, ty patří sem.

00:31:04 Já sem chodit nemusím, já poznám, když někde překážím.

00:31:07 Nedávej mi pořád ty klíče, já je nechci.

00:31:10 -Tady jsi přece doma, Milado.
-Dej mně pokoj!

00:31:13 Přijď večer, já ti to všechno vysvětlím.

00:31:16 Milado...

00:31:18 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:31:21 Dobrý den, prosím, pojďte dál.

00:31:26 Ty taky.

00:31:30 Tak tohle je moje sestra...

00:31:33 ...a tohle je paní učitelka.

00:31:35 -Slečna.
-Správně, paní učitelka je slečna.

00:31:39 Seznamte se, prosím.

00:31:42 -Moc mě těší.
-Mě taky.

00:31:44 Víš... Eva je hodně slabá v matematice,

00:31:47 a tady paní učitelka byla tak laskavá...

00:31:50 Zkrátka bude Evu doučovat.

00:31:52 -A proč tady Eva není?
-Eva tady není?

00:31:56 Pochopitelně, že tady není, napřed se to musí domluvit.

00:32:00 Prosím, odložte si, udělejte si pohodlí.

00:32:04 Milado, přijď večer, potřebuju poradit.

00:32:08 A ty klíče mi už nikdy nedávej.

00:32:16 Holčičko moje, tobě to sluší...

00:32:27 Nevycházím z údivu.

00:32:31 A víš, že já taky ne?

00:32:33 Promiň, ale co jsem měl říct?

00:32:35 Když tady Eva není, vypadá to, že tady není záměrně,

00:32:39 že jsem ji někam poslal

00:32:41 a že my se tady scházíme bez jejího vědomí,

00:32:44 a to bys přece nechtěla, viď?

00:32:46 -A kde je tady Eva?
-No, to je právě to...

00:32:51 Udělal jsem zřejmě chybu, ale kde?

00:32:55 Víš, tolik na mě naléhala, abych jí dal na ty plavky...

00:32:59 Že ona šla na plovárnu?

00:33:02 Prosím tě, víš přece o každém jejím kroku.

00:33:06 Tady vidíš, jak je situace kritická,

00:33:08 dělá si úplně všechno, co chce.

00:33:10 Potřebovala by mámu.

00:33:14 No tak na ni počkáme.

00:33:20 Počkáme?

00:33:24 Přece nebude na plovárně do půlnoci.

00:33:27 No, to jistě.

00:33:43 Máš to tady hezký.

00:33:45 Chybíš tu ty.

00:33:52 Samozřejmě, že počkáme, proč bysme nečekali...

00:34:01 Udělám si kafe.

00:34:07 -Promiň, chceš taky?
-A víš, že jo?

00:34:34 -Ježíšmarjá, prší!
-No a co?

00:34:38 Aspoň se Evička vrátí dřív z plovárny.

00:34:42 -Zmokne ti klobouk.
-Prosím tě, já přece nikam nejdu.

00:34:48 To je pravda. Vlastně je to dobře, že prší.

00:34:54 Vlastíku, co je s tebou?

00:34:57 Rozumíš, v téhle situaci... Venku prší,

00:35:01 Eva se vrátí domů a najde nás tady.

00:35:04 Co si o nás pomyslí, chápeš?

00:35:07 -Jo, já už to chápu.
-To je dobře.

00:35:12 Tys ji na tu plovárnu poslal, viď?

00:35:17 Ještě že se nerozbil, to je Evin zamilovanej.

00:35:25 Říkáš zamilovanej?

00:35:28 Holčičko, co blázníš? Holčičko moje!

00:35:31 Ještě že jsem ten domek v Kardašově Řečici neprodala.

00:35:35 Pane doktore, byl byste tak laskav a podal mi klobouk?

00:35:39 -Ale holčičko...
-Sbohem!

00:35:45 Teď, když jsi zařídil Evičce to doučování,

00:35:48 tak bude mít na domácnost ještě míň času.

00:35:51 Jíst už nebudeš nic jinýho, než konzervy.

00:35:54 A žlučník tě nakonec přivede do hrobu.

00:35:56 -Ale mně už je to všecko jedno.
-Tiše, vždyť ji ještě vzbudíš.

00:36:03 A to prádlo na mandl pořád ještě neodnesla.

00:36:06 Všude se něco válí...

00:36:09 Prosím tě, ukliď jí to někam.

00:36:13 -Co je to?
-Co by to bylo? Šminky.

00:36:21 -Cože...
-Stalo se ti něco?

00:36:25 Ne, nic.

00:36:28 Milado, ty to víš nejlíp, první poslední jsem jí obětoval,

00:36:32 kvůli ní jsem se neoženil, dal jsem jí na nové plavky...

00:36:36 Nerozčiluj se, prosím tě, vždyť ji ještě vzbudíš.

00:36:40 Taky že jo!

00:36:45 Evo!

00:36:47 -Už je ráno?
-Není.

00:36:50 Tak proč mě budíš?

00:36:52 Evo, proč si lidi lžou? Odpověz!

00:36:54 -Co se stalo?
-Tak to chci slyšet od tebe.

00:36:57 Holčičko moje, přiznej se, já jsem tvůj táta.

00:37:00 Co je? Chytil tě žlučník?

00:37:06 Co je tohle?

00:37:09 Biogest... Já nevím.

00:37:11 Tak ty chceš zapírat do poslední chvíle?

00:37:14 Ale jen se nedělej, nechala jsi to v předsíni.

00:37:17 -Já?
-Tak kdo je to?

00:37:19 S kým tě teta viděla na zastávce?

00:37:21 A žádné vymlouvání na pana Havlíčka!

00:37:24 Jak já můžu vědět, s kým mě teta viděla?

00:37:26 Tak ode dneška je s naším kamarádstvím konec.

00:37:29 Tohle pochopitelně zabavuju

00:37:31 a budeš se hlásit každou hodinu, rozumíš?

00:37:34 A nehneš se z domu ani na krok.

00:37:39 -Kam neseš ty plavky?
-Už je nebudeš potřebovat.

00:37:44 Vlasto, ty si musíš konečně uvědomit,

00:37:47 že na Evičku prostě nestačíš.

00:37:49 Já už jsem se rozhodla,

00:37:51 já prodám zahrádku zase zpátky a přestěhuju se k vám.

00:37:55 Ty už mi dej taky jednou pokoj!

00:37:57 -Tak tohle já mám za všecko?
-Milado, prosím tě...

00:38:01 Tady máš klíče, sem už v životě nevkročím!

00:38:12 -Nazdar, Evičko.
-Dobrý den.

00:38:15 -Táta má schůzi.
-To je dobře.

00:38:29 Teto Dano, můžete mi v něčem poradit?

00:38:35 Copak se stalo?

00:38:37 Táta má nějakou ženskou.

00:38:40 -Víš to jistě?
-Určitě.

00:38:43 Mladou?

00:38:46 V pátek mě poslal na plovárnu a ona si u nás tohle zapomněla.

00:38:51 Ještě tam byly prášky proti dětem,

00:38:54 ale táta je zabavil.

00:38:56 On si myslí, že je to moje.

00:39:04 Evičko, tebe to moc mrzí, že táta někoho má?

00:39:10 Ne, já myslím, že by se měl oženit.

00:39:14 Kdyby měl nějakou ženskou,

00:39:17 tak třeba by pak víc hlídal ji, než mě.

00:39:22 Já si to taky myslím.

00:39:36 No, snad aspoň něco umíš.

00:39:42 Budu ti držet palec.

00:39:52 Jestli mi ta matika dobře dopadne,

00:39:56 tak to pak můžeme oslavit, ne?

00:40:00 Jedeme příští tejden s klukama do Tater,

00:40:04 ještě musím sehnat horolezeckej stan.

00:40:08 To si nemysli, takovej stan se těžko shání.

00:40:20 S matematikou jsme přece už skončili, ne?

00:40:29 Tak ahoj.

00:40:31 -Pozdravuj Honzu.
-Honzu? Aha, Honzu.

00:40:43 Evi, nebreč... Proč brečíš?

00:40:48 Protože tě nesnáším.

00:40:50 Ale já tě přece taky nesnáším, Evi.

00:40:53 Evi, pochop... Kdybych neznal tvýho tatínka,

00:40:57 tak bysme tě třeba vzali do Tater s sebou.

00:41:02 -Fakt?
-No jasně, rádi.

00:41:06 Kdyby to šlo, tak by sis mě vzal?

00:41:09 No jasně.

00:41:14 Jestli mi ta matika dobře dopadne, tak ti zavolám.

00:41:18 Uspořádám večírek, byl bys hloupej, kdybys nepřišel.

00:41:22 Táta bude nadšenej.

00:41:25 Ještě ti přidá na stan, uvidíš.

00:41:48 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:42:03 Tak už se nezlob.

00:42:05 -Prosím.
-Děkuji.

00:42:07 Říkal jste něco, pane doktore?

00:42:14 Pokus C.

00:42:17 -Dobrý den.
-Tak co?

00:42:21 Tak mluv.

00:42:26 Samý jedničky, i z matiky.

00:42:30 Holčičko moje!

00:42:34 -Budoucí paní doktorka!
-Tati, ty jsi hroznej...

00:42:38 -Gratuluju.
-Taky gratuluju.

00:42:41 -Gratuluju.
-Děkuju.

00:42:43 Měli bychom to večer oslavit, ne?

00:42:46 Mohli bychom jít spolu do kina.

00:42:49 Tati, já sem udělala zkoušku dospělosti,

00:42:52 to si zaslouží večírek.

00:42:54 Vidíš, to je nápad. Můžeš si vzít s sebou Věru.

00:42:58 Tak mi dej peníze.

00:43:00 Někdo ten večírek zaplatit musí.

00:43:07 Tati, ty to chceš oslavit gulášem?

00:43:13 Děkuju.

00:43:15 A doufám, že si přivedeš nějakou společnost.

00:43:18 Jakou?

00:43:20 Jen se nedělej, ode dneška jsem dospělá.

00:43:23 Jen abys to s tou dospělostí nepřeháněla, holčičko...

00:43:26 Tak pa.

00:43:38 Co tím ta holka myslela?

00:43:42 Třeba si myslí, že máte nějakou ženskou.

00:43:46 Já?

00:43:53 Vlastně, Dano, chtěl jsem vás požádat...

00:43:56 Prosím, pane doktore.

00:44:05 Jestli byste se také nezúčastnila.

00:44:11 Myslím, že by to nebylo vhodné,

00:44:13 je to taková rodinná událost.

00:44:16 Dano...

00:44:21 Byl bych rád, kdybys taky přišla.

00:44:23 Holky, neflákejte se,

00:44:25 soukromé věci si vyřizujte až po pracovní době.

00:44:52 Tati, já už jsem tak strašně zvědavá.

00:44:58 -Nejez pořád ty bonbóny!
-Mám hlad.

00:45:03 Kdyby tvá přítelkyně chodila včas, mohl jsi být už dávno po večeři.

00:45:08 -Tati...
-Copak?

00:45:10 -Že ty jsi nikoho nepozval?
-Ale ovšem,

00:45:15 ale jen proto, abych ti udělal radost, víš?

00:45:19 ZVONEK

00:45:21 Konečně. Tak co stojíš? Jdi otevřít.

00:45:27 Holčičko, jenom aby sis nemyslela...

00:45:29 Jdi už.

00:45:37 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:45:41 -Dobrý večer, Evičko.
-Dobrý večer.

00:45:44 -Tak hodně štěstí.
-Děkuju.

00:45:47 Teď už jsi opravdu dospělá. Gratuluju.

00:45:51 Ty krásně voní. Jděte dál, teto.

00:46:00 -Ty jsi pozval tetu Danu?
-Znáš ji přece odmalička.

00:46:04 Jednou ti přinesla takovouhle myšku.

00:46:07 No, neměli bychom nosit na stůl?

00:46:13 Kuřátko je už dozlatova...

00:46:16 S tím jídlem ještě počkej, Evičko.

00:46:20 Tatínek nás chce představit.

00:46:23 -Jak představit, koho?
-Nás dvě.

00:46:26 ZVONEK Pardon...

00:46:34 -Ahoj.
-Co je, to jsi ty?

00:46:36 Říkala jsi, že sem už nikdy nevkročíš.

00:46:39 Jo, za tebou, ale ne za Evou.

00:46:41 Musím jí přece blahopřát, ne? Kdepak je?

00:46:46 -No tak co, udělala?
-Jasně.

00:46:49 Gratuluju, Evinko, gratuluju.

00:46:52 Paní učitelko, přiznám se vám, že jsem měla trošičku strach.

00:46:56 Opravdu?

00:46:58 -Co to znamená?
-Totiž...

00:47:02 Holčičko, já jsem tetě prozradil, že jsi byla doučována.

00:47:06 Tati, já ti nerozumím.

00:47:09 Nebudeme nosit na stůl? Prosím, posaďte se.

00:47:14 ZVONEK Pardon...

00:47:21 Vy jste tady ještě chyběl...

00:47:24 To je on, toho jsem viděla s Evou na stanici autobusu.

00:47:27 To jste musela špatně vidět, paní,

00:47:30 já jsem Evu akorát doučoval matematiku.

00:47:32 Moment...

00:47:34 Nepředstavil jsi mně tuhle paní jako Evinu učitelku?

00:47:38 Já nejsem paní, ale slečna.

00:47:42 Aha. Tak já už teď chápu,

00:47:45 proč jsi mně chtěl vzít klíče od bytu.

00:47:48 Ty jsi předstíral, že se o Evičku staráš,

00:47:51 a zatím sis vodil domů učitelky.

00:47:56 Je to pravda?

00:48:00 Někdo zvoní.

00:48:02 -Tati, chovej se jako chlap!
-Počkej, Evičko, není třeba.

00:48:06 Já jsem skutečně učitelka

00:48:09 a od nového školního roku budu učit v Kardašově Řečici.

00:48:15 -Těšilo mě, pane kolego.
-Já ale nejsem učitel.

00:48:23 Akorát tam nejsou ty prášky, táta je zabavil.

00:48:27 Tak jak je to tedy, kdo je tu učitel?

00:48:33 Tak to je tak.

00:48:37 Tohle není paní učitelka,

00:48:41 ale moje přítelkyně.

00:48:48 To je fajn, tati, že ses přiznal,

00:48:51 aspoň to budu mít lehčí.

00:48:53 Z matiky mám trojku, ale to nevadí,

00:48:56 protože mě přijali na chovatele exotického zvířectva.

00:49:02 A tohle je můj učitel a svatbu budeme mít 1. září.

00:49:12 Vlasto!

00:49:15 To je žlučník. Zavolejte první pomoc.

00:49:51 Tak to prádlo na mandl pořád ještě neodnesla.

00:49:56 Copak nechápeš, že má jiné starosti, než mandl?

00:50:01 -Nechceš ještě trošku čaje?
-Ne, teď ne.

00:50:06 Ahoj.

00:50:09 Kdepak jsi byla tak dlouho?

00:50:12 Teto, kolikrát jsem ti říkala, že táta sladký nesmí?

00:50:16 Doktor to výslovně zakázal, za čtrnáct dní jde na operaci.

00:50:21 -Ahoj.
-Holčičko moje...

00:50:28 -Tak snad abych radši šla.
-Nezapomeň si klíče.

00:50:34 -Tak ahoj.
-Ahoj.

00:50:37 Jo, teto, kdyby ti to vyšlo, odnes ráno na mandl to prádlo.

00:50:42 No jo.

00:50:50 -Jak ti je?
-Ujde to.

00:50:54 A prášek sis nevzal. Tati, prosím tě, pochop,

00:50:57 že s tou svatbou je děsnýho běhání.

00:51:00 Kdybys jenom věděl, co dá práce, než vytisknou oznámení.

00:51:04 Já fakt nemám čas se o tebe starat.

00:51:06 Zapij to.

00:51:18 Holčičko moje, napadlo mě,

00:51:21 že když ta operace dopadne dobře,

00:51:24 tak bychom mohli být zase spolu.

00:51:28 Já nechci, aby ses kvůli mně uskrovňoval.

00:51:33 Holčičko, já se cítím tak sám...

00:51:37 Tati, co blázníš, vždyť se budeš ženit.

00:51:41 -Bude mi smutno.
-Nebude ti smutno.

00:51:47 Budeme na tebe dvě.

00:51:50 Copak bys to mohl Daně udělat, když s tebou devět let chodí?

00:51:55 Mně to nevadí, že ten Havlíček utek,

00:51:58 stejně to byl ňouma.

00:52:01 Ale zařizovat svatbu je děsně zajímavý.

00:52:06 Tati, fakt, já bych se tak ráda vdávala...

00:52:55 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková