00:00:28-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:00:46-A teď až do konce dvojitou dávku.
-Ano, pane doktore.

00:01:01Děvčata, tady není žádný holubník.

00:01:06Soukromé věci si vyřiďte po pracovní době.

00:01:12Pane doktore, pro vás!

00:01:18Děkuji.

00:01:21Doktor Brdeček.

00:01:24Nazdar, holčičko.

00:01:27Jak to, do kina? Máš přece deskriptivu.

00:01:31A s kým? S Věrou?

00:01:34Ne, to rozhodně ne.

00:01:38Podívej se, já dneska přijdu dřív domů,

00:01:41tak můžeme jít do kina spolu.

00:01:44Raději odnes to prádlo na mandl, a uč se.

00:01:47Pa.

00:01:53Pokus B, kontrola po čtyřech hodinách.

00:01:56Deskriptiva odpadla.

00:02:03Holčičko moje, kdepak jsi? Evo!

00:02:12Evo...

00:02:17Evo!

00:02:19Co tak křičíš, tati, hoří snad?

00:02:23Nebuď drzá, na to jsi ještě moc malá.

00:02:26A kdo odnese to prádlo na mandl, co?

00:02:28Zejtra.

00:02:38-A kdo utře prach, co?
-Ty.

00:02:43Já ti dám, pořád mě tyranizovat,

00:02:46to bude nakládačka!

00:02:48Au, žlučník! No tak, Evi...

00:02:50Já ti dám žlučník! Odvolej.

00:02:52-Co mám odvolat?
-Řekni,

00:02:54že jsem tvoje roztomilá a pracovitá holčička.

00:02:57Řekni to.

00:02:59Jsem tvoje roztomilá a pracovitá holčička.

00:03:04Tati, ty jsi cvok.

00:03:07A co kino? Chtěla jsi přece jít do kina, ne?

00:03:11Jo, ale s Věrou.

00:03:19A už se mi nechce.

00:03:21Televize je stejně lepší, ne?

00:03:31Dělá mi v poslední době starosti.

00:03:34Ne že by byla přímo nepořádná, to ne,

00:03:37ale taková předtím nikdy nebyla.

00:03:41Co? Někdo má svátek?

00:03:45V tom případě, Dano, já nemůžu pít.

00:03:47-Máš tady auto?
-No to ne,

00:03:50ale kdyby si Eva všimla, že to ze mě táhne...

00:03:53Ne, svátek nemá nikdo.

00:03:56Jenom v úterý to bylo přesně devět let,

00:03:59co jsme spolu začali chodit.

00:04:02-V úterý?
-Minulé úterý,

00:04:05jak Evičce odpadla ta matematika.

00:04:08-Ty mi to vyčítáš?
-Nic ti nevyčítám.

00:04:14Tak na zdraví.

00:04:18Na dalších devět let.

00:04:21Jako kdybych já za to mohl, že ten Havlíček dostal zápal plic.

00:04:26Jak je vlastně starý, ten Havlíček?

00:04:28Co když někdy umře? Co když matematika už nikdy nebude?

00:04:32-Ale prosím tě...
-Vlastíku,

00:04:35vždyť ty jsi tady se mnou jenom proto,

00:04:37že tvoje dcera je slabá v matematice.

00:04:40Eva není slabá v matematice,

00:04:42potřebuje se jen trochu víc soustředit.

00:04:58Já tě mám ráda, Vlastíku, to je všecko.

00:05:05Já tě mám taky rád.

00:05:09Copak myslíš, že bych jinak s tebou chodil devět let?

00:05:14-Devět let...
-Víš, co to je, devět let?

00:05:21Holčičko, právě před chvílí skončili.

00:05:27Tak na shledanou v úterý, pane doktore.

00:05:30Jestli se ovšem za toho matikáře najde nějaká náhrada.

00:05:34Vidíme se přece každý den.

00:05:53Nazdar, holčičko.

00:05:56Já se ještě chvilku zdržím v ústavu,

00:05:58je tady kroužek zootechniků, to víš, pionýři.

00:06:02Cože?

00:06:04Že ti Havlíček už nechce dávat hodiny?

00:06:07Ale jak to, to přece nejde, vždyť jsme se domluvili.

00:06:10Dej mi ho, prosím tě, k telefonu.

00:06:13Jak to, odešel?

00:06:16Dobrá, zítra si s ním promluvím.

00:06:20A bude ti dávat hodiny dvakrát týdně.

00:06:23A ty nikam nechoď, víš, že maturita je za dveřmi.

00:06:28A uč se, pa.

00:06:45Myslíš, že ji na tu medicínu vezmou?

00:07:05No, tak já jdu.

00:07:11Stejně jsi řekla, že už jsem odešel, tak jdu.

00:07:15Ty taky vždycky něco řekneš.

00:07:19Třeba to, že znáš jednu loděnici.

00:07:23Tak jsi jdi, když chceš.

00:07:28Ještě jsem ti chtěla dát tohle. Můžeš mu říkat Honza.

00:07:33Dík.

00:07:39Co? Tak ty ho budeš nosit v tašce?

00:07:44No a kde bych ho měl nosit?

00:07:48-Třeba na krku.
-Prosím tě...

00:07:55Co když mě uvidí tvůj tatínek?

00:07:59Tak budeš dělat, že mě neznáš.

00:08:02Dyť to stejně chceš dělat, ne?

00:08:05Evi, prosím tě, pochop to,

00:08:08já mám před ním hrozný výčitky.

00:08:10Ale v tý loděnici sis na něj ani nevzpomněl.

00:08:13Dává mně dvacet korun na hodinu.

00:08:15Já si přece od něj nemůžu brát ty peníze, když...

00:08:19Mě matika stejně nezajímá. A na žádnou medicínu nepůjdu,

00:08:23protože budu chovatel exotickýho zvířectva.

00:08:27Evi...

00:08:38Neblázni, to přece nejde.

00:08:42Promiň.

00:08:47Tatínek říkal, že přijde pozdějc, ne?

00:08:49A co teta, ta může přijít kdykoliv, má klíče od bytu.

00:08:58Tak pojď, já tě doprovodím k autobusu.

00:09:13Tati, potřebovala bych nový plavky,

00:09:16Věra má takový fantastický.

00:09:19Není to trochu moc slaný? Co je to za maso?

00:09:24Představ si, jsou samozřejmě dvoudílný,

00:09:28a tadyhle je taková mašlička na zdrhování.

00:09:31-Mašlička na zdrhování?
-No.

00:09:37Evo, prosím tě...

00:09:40-Ahoj.
-Ahoj, teto.

00:09:44Kuk! Co tomu říkáš?

00:09:46Tak tomu říkám, že jo.

00:09:49Tati, když už musíš sladký, tak aspoň počkej až na ráno.

00:09:52Copak máte dobrýho? Dovolíš?

00:10:02-Co je to za maso?
-Normální.

00:10:05-Evo, co je to?
-Hovězí na hříbkách.

00:10:10-Kde jsi vzala hříbky?
-Dala mi je Věřina maminka.

00:10:18Já ti dám Věřina maminka... Konzerva!

00:10:21Vlasto, co mlčíš?

00:10:23Ty chceš, aby tě vlastní dcera nakonec přivedla do hrobu?

00:10:27Holčičko moje, ty chceš,

00:10:30abych s tím zatraceným žlučníkem musel zase do špitálu.

00:10:33Co by sis tady sama počala?

00:10:36Copak o to, ona už by si Evička nějak poradila.

00:10:39Odpoledne jsem ji viděla s klukem.

00:10:42-Cože?
-Ty jsi nahluchlej?

00:10:45Evo, že to není pravda?

00:10:47Prosím tě, proč by to nemohla být pravda?

00:10:50Na zastávce autobusu, zrovna u nás před domem.

00:10:53Koukala jsem na ně z okna.

00:10:55To byl určitě nějaký kamarád, viď, Evo?

00:11:00Tati, já vím, že se o tebe nestarám moc dobře,

00:11:05ale když já to prostě nemůžu nějak zvládnout.

00:11:16Když si s tetou tak výborně rozumíš,

00:11:19tak ať se o tebe stará zase sama.

00:11:21Já už toho mám dost, aby mě pořád někdo kontroloval.

00:11:27Vlasto, nebylo by to opravdu nejlepší?

00:11:31A co tvoje zahrádka? Koupila jsi ji sotva před rokem.

00:11:34Tak ji prodám Bedrnům zase zpátky.

00:11:37-To od tebe nemůžu žádat.
-Někdo se o tebe přece musí starat.

00:11:41-O mě se stará Eva.
-No, to vidím.

00:11:43Milado, nezlob se, ale Eva má pravdu.

00:11:46Totiž... Samozřejmě, pravdu máš ty,

00:11:48-Tak kdo má vlastně pravdu?
-Faktem je,

00:11:51že vy dvě si asi rozumět nemůžete,

00:11:53protože jestli má Eva hospodařit sama,

00:11:56tak jí k tomu musím dát příležitost, ne?

00:11:58Ty nakonec budeš chtít, abych ti vrátila klíče od bytu.

00:12:02Ale ne. Co blázníš, Milado, tady jsi přece doma.

00:12:05No jo.

00:12:07Nikdy nezapomenu, co jsi pro nás udělala,

00:12:10když Eva byla malá.

00:12:14-Já tomu pořád nemůžu věřit.
-Vlastní máma by ji tak nepiplala.

00:12:18A nespletla ses?

00:12:20Víš určitě, že to byla ona, u vás před domem?

00:12:40Pamatuješ, jak ses mi tenkrát ztratila?

00:12:43To ještě žila maminka.

00:12:45Koupil jsem ti potom kilo cucavejch bonbónů

00:12:48a tys mi potom každej večer dávala jeden před spaním.

00:12:51Jak si to můžu pamatovat?

00:12:55To mi byly tak čtyři. Nebo tři?

00:12:57Tak tohle jsi měla nejradši.

00:13:02Tati, vážně. Kolik myslíš, že mi je?

00:13:07Tak dobře, když vážně, tak vážně.

00:13:10-Tati, prosím tě...
-Tak kdo to byl, co?

00:13:12Já vím, že to není nic vážného, ale jako otec bych to měl vědět.

00:13:17Já myslela, že budeš zase chtít, abych si vybírala specializaci.

00:13:21Co se týče té specializace, tak myslím,

00:13:24že jsem to opravdu trochu přehnal.

00:13:27Konec konců, až uvidíš, jak to na medicíně chodí,

00:13:30určitě se rozhodneš odpovědněji.

00:13:33Až poznáš všechno v praxi.

00:13:36-To byl nejspíš Havlíček.
-Proč jsi to neřekla hned?

00:13:40Před tetou?

00:13:42Přece nemusí vědět, že mě někdo doučuje matiku.

00:13:45Tak to je fakt.

00:13:48Jo, tati, když už o ní mluvíme, měl bys jí říct o ty klíče od bytu.

00:13:53Ona sem chodí, kdy ji napadne.

00:13:55To přece nejde, víš, co pro nás udělala.

00:13:58No jo, ale co když někdy přijde, a zjistí, že jsem doučovaná.

00:14:02Dovedeš si to představit?

00:14:05Proč jsi ho doprovázela k autobusu?

00:14:07Tak já ti to řeknu.

00:14:09Havlíček si myslí, že dvacka na hodinu je málo,

00:14:12tak jsem ho doprovodila k autobusu, abych ho uklidnila.

00:14:16Cestou jsme si opakovali vzorce.

00:14:19-A šlo ti to?
-Bezvadně.

00:14:21Když jsem telefonoval, tak jsi říkala, že už odešel.

00:14:24-Tati, ty mi nevěříš?
-Ale věřím. Tak jak to bylo?

00:14:27To víš, že odešel, a já s ním.

00:14:30Jenomže když jsem ti telefonovala,

00:14:32tak to už jsem se pochopitelně vrátila.

00:14:35Aha.

00:14:37Holčičko moje, nesmíš se na mě zlobit,

00:14:40já mám jenom tebe, víš?

00:14:43Až jednou poznáš nějakého chlapce a on tě pozve do biografu,

00:14:47tak mi to řekneš, viď?

00:14:50To víš, že jo.

00:14:52Pamatuj si, chlapi nestojej za nic.

00:14:54-Takový kluk ti něco slíbí...
-Co mi slíbí?

00:14:57To je jedno, stejně to nemyslí vážně.

00:15:01Pamatuj si, že muži se v podstatě nechtějí ženit.

00:15:05Tak on to byl Havlíček, co?

00:15:08Havlíček je přece taky mužskej.

00:15:10Říkej pan Havlíček, když o něm mluvíš.

00:15:13Tak pan Havlíček není mužskej?

00:15:15-Je o deset let starší než ty.
-O osm.

00:15:18A je to matematik.

00:15:25Tati, měl bys vážně říct panu Havlíčkovi,

00:15:28aby mi dával hodiny dvakrát tejdně,

00:15:31když mám bejt tou lidskou doktorkou.

00:15:35Dobře, a dám mu třicet korun na hodinu,

00:15:38ať si tě hledí.

00:16:13Ty nespíš?

00:16:18-Stáňo...
-Copak?

00:16:21On si mě nikdy nevezme.

00:16:26Jenom se, prosím tě, nerozbreč.

00:16:32-I když já ho vlastně chápu.
-Co?

00:16:38To máš nabeton, že si tě nevezme.

00:16:41Proč by to dělal?

00:16:44Já dvakrát v tejdnu vypadnu, takže má s tebou kde bejt,

00:16:48a doma má klid a pohodlí.

00:16:51Z toho vyplývá, že s iniciativou musíš přijít ty.

00:16:56-Já ti nerozumím.
-Ale jo,

00:16:59já už jsem ti to přece říkala mockrát.

00:17:01Ty mu musíš normálně posadit nůž na krk, ovšem rafinovaně.

00:17:05Aha...

00:17:07Buď svatba, nebo nic.

00:17:22-Dobrý den.
-Dobrý den, Evičko.

00:17:25Teto Dano, nevíte, kde bych našla tátu?

00:17:27-Je u sebe.
-Děkuju.

00:17:31-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:17:34Ano, dvakrát týdně, po třiceti korunách.

00:17:38A za tu informaci vám mockrát děkuju, pane Havlíčku.

00:17:42Na shledanou.

00:17:46Co je, tati, stalo se něco?

00:17:49Co tady děláš?

00:17:53-Když oni zrovna dostali ty plavky.
-Cože?

00:17:57No ty, jak má Věra. Dyť jsi mi to slíbil.

00:18:02Tak na to se nepamatuju.

00:18:07A i kdyby, v téhle situaci to nepřichází v úvahu.

00:18:11-V jaký situaci?
-O tom si ještě promluvíme!

00:18:17Slyšel jsem to od Havlíčka na vlastní uši.

00:18:20Co je moc, to je moc!

00:18:22Nerozčiluj se, zase tě bude bolet žlučník.

00:18:25Říkal, že u nás nikdy nebyl, tak proč by lhal?

00:18:28Z toho plyne jediný závěr. Lže moje vlastní dcera.

00:18:33Když u nás nebyl, tak ho přece nemohla doprovázet.

00:18:36Nakonec má nějakýho kluka.

00:18:39Asi bych měl navodit atmosféru důvěry, co říkáš?

00:18:43Jako že všechno chápu, všemu rozumím.

00:18:46Musím z ní vytáhnout pravdu za každou cenu.

00:18:51-Prosím tě, nečti si pořád.
-A co mám dělat?

00:18:55Copak nevidíš, že si nevím rady?

00:18:57Podle mě by potřebovala pár facek.

00:19:01To je ta nejlepší cesta, jak se stát dědečkem.

00:19:04No a co? Založí si vlastní rodinu

00:19:08a ty by sis mě konečně mohl vzít.

00:19:11Já mám starosti jako nikdy v životě,

00:19:14a ty myslíš na vdávání.

00:19:18Promiň. Nebudeme už o Evě mluvit.

00:19:24Chceš kafe?

00:19:28Myslíš, že já bych si tě nechtěl vzít?

00:19:32Že mě to neunavuje, těch deset let skrývání?

00:19:35Deset let lhaní doma i v zaměstnání?

00:19:38Devět, miláčku.

00:19:46Já bych si taky rád žil, to mi věř.

00:19:50Chodil bych do divadel, na procházky...

00:19:57Chodil bych na plesy nebo jel na dovolenou...

00:20:03Ale kvůli ní to nemůžu udělat, je teď v nejhorších letech.

00:20:07Kdybych jí domu přivedl nevlastní matku...

00:20:10Copak to nechápeš?

00:20:13V nejhorších letech byla, když jí rostl první zub,

00:20:17potom šla do školky, do školy,

00:20:20ze školy, potom do puberty...

00:20:23Ona je podle tebe v nejhorších letech vlastně pořád.

00:20:27-To je pravda.
-Vlastíku, prosím tě...

00:20:38Můj strýček vždycky říkával,

00:20:41že tak dlouho se do lesa volá, až se objeví hajný.

00:20:47-Ty máš nějakého strýčka?
-Jo, v Kardašově Řečici.

00:20:51-Já ti o něm nikdy nevyprávěla?
-Nevzpomínám si.

00:20:55Tak vlastně už nemám, před měsícem umřel.

00:21:03Odkázal mi malý domek.

00:21:05Nic zvláštního, dvě místnosti, malá zahrádka...

00:21:09Ale když člověk kouká deset let tady do toho světlíku, tak...

00:21:14-To jistě.
-Co, jistě?

00:21:18-Chtěl by mít nějaký domov.
-Přesně tak.

00:21:25Mě už ten světlík prostě přestal bavit, víš?

00:21:28Jo. Holčičko, já ti nerozumím,

00:21:30to chceš, abych za tebou jezdil dvakrát týdně do Kardašovy Řečice?

00:21:35Ne, Vlastíku, ale musíš se rozhodnout.

00:21:37-Buď budeme žít spolu, nebo...
-Nebo co?

00:21:41Nebo se odstěhuju.

00:21:46Já jsem se už přece rozhodl, už dávno.

00:22:05-Já tě mám rád.
-Vlastíku, to je mi pendrek platný.

00:22:10No tak, holčičko, něco podnikneme.

00:22:14Už jsme spolu dlouho nikde nebyli.

00:22:18Já řeknu Evě, že mám večerní přednášku...

00:22:22To je právě to, co už nechci, Vlastíku.

00:22:26Já mám nápad. Víš co? Pojedeme spolu na dovolenou.

00:22:30-A co Evička?
-Pojede na tábor,

00:22:33jako tenkrát, když jsme byli spolu v Bulharsku.

00:22:37V osmnácti, Vlastíku? Prosím tě...

00:22:41Svatba je momentálně nemožná.

00:22:46Až bude mít po maturitě

00:22:48a trochu se zaběhne na medicíně...

00:22:51-Čekám devět let.
-To chce trpělivost.

00:22:55Tak mě Evě představ.

00:22:58-Vždyť se znáte devět let.
-Já vím.

00:23:04Ale aby aspoň věděla, že jsme přátelé.

00:23:08Jsme snad přátelé, viď, Vlastíku?

00:23:11To Eva ví, že jsme přátelé.

00:23:20Holčičko, pochop, že kdybych jí řekl tohle,

00:23:23tak to by bylo horší, než kdybych se měl oženit.

00:23:27Ona by možná nic neřekla, ale určitě by si myslela,

00:23:30že když má tatínek přítelkyni, tak proč by ona nemohla taky.

00:23:35Copak to nechápeš?

00:23:37Víš, co se mi na Kardašově Řečici líbí?

00:23:41Že je tam hodně zeleně.

00:23:45Tak já tě tedy představím, když si to tak přeješ.

00:23:51-V pátek.
-V pátek...

00:23:54V pátek to totiž nejde.

00:24:00-No tak v pátek.
-Ve čtyři.

00:24:07Ve čtyři.

00:24:20-Nepůjdeš se v pátek koupat?
-Nepůjdu.

00:24:25Evi, kdybys aspoň vypočítala tenhle příklad,

00:24:29kdyby chtěl tatínek vidět sešit.

00:24:33Tak v sobotu.

00:24:35Totiž... Já jsem ti to neřek,

00:24:38ale když mi tvůj tatínek volal, tak se vyptával,

00:24:42jestli jsi mě nebyla vyprovodit k autobusu.

00:24:46Dyť jsem byla, ne?

00:24:48Jenomže já mám před ním takový výčitky,

00:24:51že jsem mu řek, že ne.

00:24:54Tos to teda pěkně zvoral.

00:24:57A teď třetí odmocninu.

00:25:00-Tak jak to jde?
-Eva dělá pokroky.

00:25:04Pan Havlíček to prostě umí podat.

00:25:07Mohl byste na minutku?

00:25:20Poslyšte, pane Havlíčku,

00:25:23byl bych rád, abyste mi řekl pravdu.

00:25:25Ano.

00:25:27-Nemá cenu chodit okolo horké kaše.
-Ne.

00:25:31Myslíte, že Eva bude mít u maturity potíže s matematikou?

00:25:35Myslím, že to zvládne, pane doktore.

00:25:38Víte, jako doktor mám určitou ctižádost,

00:25:40aby moje dcera taky studovala medicínu.

00:25:43Ovšem pokud by měla mít na vysvědčení dvojku,

00:25:46tak jistě chápete,...

00:25:48-Prosím, tady je záloha.
-Ne, to ne.

00:25:51Jen berte, ani nevíte, jak jsem vám zavázán.

00:25:54Tak do maturity zbývají tři neděle.

00:25:57Jistě, spolehněte se, pane doktore.

00:26:00Hned jsem poznal, že jste chlapík.

00:26:08-Tati, pustíš mě na plovárnu?
-S kým?

00:26:13To je otázka... S Věrou.

00:26:15Tak to se mi nezdá.

00:26:17Co? Dyť ji ani neznáš.

00:26:19Tati, já jdu kvůli tobě na lidskýho doktora.

00:26:22Od rána do večera se učím,

00:26:24ale potřebuju mít v životě taky nějakou radost.

00:26:28Dovol, abych ti připomněl, že na medicínu jdeš kvůli sobě.

00:26:32Správně. A kvůli tobě nejdu na chovatele exotického zvířectva.

00:26:36Evo, prosím tebe, nech toho.

00:26:38Tak proč jsi mě odmalička vodil do zoo?

00:26:41Být lékařem je poslání, copak to nechápeš?

00:26:44Chápu, ale jenom kvůli tobě.

00:26:46A nechápu, že ty nemáš pro svoji jedinou dceru

00:26:49sto padesát korun na plavky.

00:26:51Ty to chápeš?

00:26:53Evo, proč jsi mi lhala,

00:26:56že jsi doprovázela pana Havlíčka na stanici autobusu,

00:26:59když to není pravda?

00:27:02Já že jsem ti lhala? Já ti, tati, nelžu. Nikdy.

00:27:05Na tý stanici jsme skutečně byli, lhal ti pan Havlíček.

00:27:09A víš proč? Protože se tě bojí.

00:27:13-Prosím tě...
-A víš proč?

00:27:16Protože každýho tak nemožně podezíráš.

00:27:18To víš, on ti to sám neřekne.

00:27:20Copak sis nevšim, jak jsi ho pozval k sobě,

00:27:23že se třásl jak osika?

00:27:25-Jo, zdál se mi nějaký divný.
-Tak vidíš.

00:27:29Má hrůzu, abys ho neobvinil, že se se mnou zaplet, tak je to.

00:27:34-Ale prosím tě...
-Tati, ty se sám nevidíš,

00:27:37ale s tebou to opravdu někdy není k vydržení.

00:27:41S těma plavkama je to zrovna tak. Já prostě potřebuju nový plavky,

00:27:45protože ty starý jsi mi koupil, když mi bylo jedenáct a půl.

00:27:49Dostala jsi je k patnáctým narozeninám.

00:27:52To je fuk, když mě stejně nechceš pustit na plovárnu.

00:27:55Pořád jenom: Budeš doma, musíš se učit,

00:27:59maturita je za dveřmi, bude z tebe lidská doktorka.

00:28:05No dobře, máš asi pravdu...

00:28:09Konec konců, nemůžeš se jenom učit.

00:28:14Jsi ve vývinu, potřebuješ čerstvý vzduch.

00:28:20Tak abys věděla, že to chci napravit,

00:28:23tak v pátek můžeš jít na plovárnu.

00:28:26-V sobotu.
-V pátek, děvenko,

00:28:28v sobotu si probereme matematiku.

00:28:31Ale mně se v pátek na plovárnu nechce.

00:28:33A v sobotu ano?

00:28:37V sobotu bych mohla jet na rybník,

00:28:40a tam na tom, jaký máš plavky, tolik nezáleží.

00:28:43No pochop, na plovárně na tebe každej kouká.

00:28:53Stačí?

00:28:58-A v pátek můžeš jít na plovárnu.
-To ti ale nemůžu slíbit.

00:29:02Co když ty plavky s mašličkama už vyprodali?

00:29:11Tak snad si něco vybereš.

00:29:15Tati, proč ti najednou záleží na tom,

00:29:18abych měla plavky?

00:29:22No proč...

00:29:24Protože jsem tě zbytečně podezíral a chci to napravit.

00:29:30Aha, tak to jo.

00:29:34Když se opravdu chceš polepšit...

00:29:42Tak vidíš, jak se strýček osvědčil.

00:29:44-Mám z toho strach.
-Prosím tě, vypadáš výborně.

00:29:48Ani nevím, že máš takový šaty. Ten výstřih teda...

00:29:51-Moc hlubokej, viď?
-Sedne perfektně.

00:29:54Nezapomeň, že nejde jenom o mě, ale i o Evu.

00:29:59Poslyš, máš nejvyšší čas,

00:30:02Karel tady bude co nevidět.

00:30:08-Co říkáš tomuhle?
-Nebude ti v tom moc teplo?

00:30:14Na tom teď přece nezáleží, ne?

00:30:23ZVONEK

00:30:33-Ahoj.
-Ty nemáš klíče?

00:30:36Jdu ze zahrádky, jsou až na dně.

00:30:38-Stalo se něco?
-Ne.

00:30:40-Kdepak je Eva?
-Eva? Na plovárně.

00:30:43-A že se neučí?
-Už všechno umí.

00:30:46Přišla jsem vám trošku uklidit.

00:30:48Milado, můžu s tebou mluvit upřímně,

00:30:51jako se sestrou?

00:30:53Totiž... Mně není nějak dobře, žlučník.

00:31:01Tady máš klíče. Ne, ty patří sem.

00:31:04Já sem chodit nemusím, já poznám, když někde překážím.

00:31:07Nedávej mi pořád ty klíče, já je nechci.

00:31:10-Tady jsi přece doma, Milado.
-Dej mně pokoj!

00:31:13Přijď večer, já ti to všechno vysvětlím.

00:31:16Milado...

00:31:18-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:31:21Dobrý den, prosím, pojďte dál.

00:31:26Ty taky.

00:31:30Tak tohle je moje sestra...

00:31:33...a tohle je paní učitelka.

00:31:35-Slečna.
-Správně, paní učitelka je slečna.

00:31:39Seznamte se, prosím.

00:31:42-Moc mě těší.
-Mě taky.

00:31:44Víš... Eva je hodně slabá v matematice,

00:31:47a tady paní učitelka byla tak laskavá...

00:31:50Zkrátka bude Evu doučovat.

00:31:52-A proč tady Eva není?
-Eva tady není?

00:31:56Pochopitelně, že tady není, napřed se to musí domluvit.

00:32:00Prosím, odložte si, udělejte si pohodlí.

00:32:04Milado, přijď večer, potřebuju poradit.

00:32:08A ty klíče mi už nikdy nedávej.

00:32:16Holčičko moje, tobě to sluší...

00:32:27Nevycházím z údivu.

00:32:31A víš, že já taky ne?

00:32:33Promiň, ale co jsem měl říct?

00:32:35Když tady Eva není, vypadá to, že tady není záměrně,

00:32:39že jsem ji někam poslal

00:32:41a že my se tady scházíme bez jejího vědomí,

00:32:44a to bys přece nechtěla, viď?

00:32:46-A kde je tady Eva?
-No, to je právě to...

00:32:51Udělal jsem zřejmě chybu, ale kde?

00:32:55Víš, tolik na mě naléhala, abych jí dal na ty plavky...

00:32:59Že ona šla na plovárnu?

00:33:02Prosím tě, víš přece o každém jejím kroku.

00:33:06Tady vidíš, jak je situace kritická,

00:33:08dělá si úplně všechno, co chce.

00:33:10Potřebovala by mámu.

00:33:14No tak na ni počkáme.

00:33:20Počkáme?

00:33:24Přece nebude na plovárně do půlnoci.

00:33:27No, to jistě.

00:33:43Máš to tady hezký.

00:33:45Chybíš tu ty.

00:33:52Samozřejmě, že počkáme, proč bysme nečekali...

00:34:01Udělám si kafe.

00:34:07-Promiň, chceš taky?
-A víš, že jo?

00:34:34-Ježíšmarjá, prší!
-No a co?

00:34:38Aspoň se Evička vrátí dřív z plovárny.

00:34:42-Zmokne ti klobouk.
-Prosím tě, já přece nikam nejdu.

00:34:48To je pravda. Vlastně je to dobře, že prší.

00:34:54Vlastíku, co je s tebou?

00:34:57Rozumíš, v téhle situaci... Venku prší,

00:35:01Eva se vrátí domů a najde nás tady.

00:35:04Co si o nás pomyslí, chápeš?

00:35:07-Jo, já už to chápu.
-To je dobře.

00:35:12Tys ji na tu plovárnu poslal, viď?

00:35:17Ještě že se nerozbil, to je Evin zamilovanej.

00:35:25Říkáš zamilovanej?

00:35:28Holčičko, co blázníš? Holčičko moje!

00:35:31Ještě že jsem ten domek v Kardašově Řečici neprodala.

00:35:35Pane doktore, byl byste tak laskav a podal mi klobouk?

00:35:39-Ale holčičko...
-Sbohem!

00:35:45Teď, když jsi zařídil Evičce to doučování,

00:35:48tak bude mít na domácnost ještě míň času.

00:35:51Jíst už nebudeš nic jinýho, než konzervy.

00:35:54A žlučník tě nakonec přivede do hrobu.

00:35:56-Ale mně už je to všecko jedno.
-Tiše, vždyť ji ještě vzbudíš.

00:36:03A to prádlo na mandl pořád ještě neodnesla.

00:36:06Všude se něco válí...

00:36:09Prosím tě, ukliď jí to někam.

00:36:13-Co je to?
-Co by to bylo? Šminky.

00:36:21-Cože...
-Stalo se ti něco?

00:36:25Ne, nic.

00:36:28Milado, ty to víš nejlíp, první poslední jsem jí obětoval,

00:36:32kvůli ní jsem se neoženil, dal jsem jí na nové plavky...

00:36:36Nerozčiluj se, prosím tě, vždyť ji ještě vzbudíš.

00:36:40Taky že jo!

00:36:45Evo!

00:36:47-Už je ráno?
-Není.

00:36:50Tak proč mě budíš?

00:36:52Evo, proč si lidi lžou? Odpověz!

00:36:54-Co se stalo?
-Tak to chci slyšet od tebe.

00:36:57Holčičko moje, přiznej se, já jsem tvůj táta.

00:37:00Co je? Chytil tě žlučník?

00:37:06Co je tohle?

00:37:09Biogest... Já nevím.

00:37:11Tak ty chceš zapírat do poslední chvíle?

00:37:14Ale jen se nedělej, nechala jsi to v předsíni.

00:37:17-Já?
-Tak kdo je to?

00:37:19S kým tě teta viděla na zastávce?

00:37:21A žádné vymlouvání na pana Havlíčka!

00:37:24Jak já můžu vědět, s kým mě teta viděla?

00:37:26Tak ode dneška je s naším kamarádstvím konec.

00:37:29Tohle pochopitelně zabavuju

00:37:31a budeš se hlásit každou hodinu, rozumíš?

00:37:34A nehneš se z domu ani na krok.

00:37:39-Kam neseš ty plavky?
-Už je nebudeš potřebovat.

00:37:44Vlasto, ty si musíš konečně uvědomit,

00:37:47že na Evičku prostě nestačíš.

00:37:49Já už jsem se rozhodla,

00:37:51já prodám zahrádku zase zpátky a přestěhuju se k vám.

00:37:55Ty už mi dej taky jednou pokoj!

00:37:57-Tak tohle já mám za všecko?
-Milado, prosím tě...

00:38:01Tady máš klíče, sem už v životě nevkročím!

00:38:12-Nazdar, Evičko.
-Dobrý den.

00:38:15-Táta má schůzi.
-To je dobře.

00:38:29Teto Dano, můžete mi v něčem poradit?

00:38:35Copak se stalo?

00:38:37Táta má nějakou ženskou.

00:38:40-Víš to jistě?
-Určitě.

00:38:43Mladou?

00:38:46V pátek mě poslal na plovárnu a ona si u nás tohle zapomněla.

00:38:51Ještě tam byly prášky proti dětem,

00:38:54ale táta je zabavil.

00:38:56On si myslí, že je to moje.

00:39:04Evičko, tebe to moc mrzí, že táta někoho má?

00:39:10Ne, já myslím, že by se měl oženit.

00:39:14Kdyby měl nějakou ženskou,

00:39:17tak třeba by pak víc hlídal ji, než mě.

00:39:22Já si to taky myslím.

00:39:36No, snad aspoň něco umíš.

00:39:42Budu ti držet palec.

00:39:52Jestli mi ta matika dobře dopadne,

00:39:56tak to pak můžeme oslavit, ne?

00:40:00Jedeme příští tejden s klukama do Tater,

00:40:04ještě musím sehnat horolezeckej stan.

00:40:08To si nemysli, takovej stan se těžko shání.

00:40:20S matematikou jsme přece už skončili, ne?

00:40:29Tak ahoj.

00:40:31-Pozdravuj Honzu.
-Honzu? Aha, Honzu.

00:40:43Evi, nebreč... Proč brečíš?

00:40:48Protože tě nesnáším.

00:40:50Ale já tě přece taky nesnáším, Evi.

00:40:53Evi, pochop... Kdybych neznal tvýho tatínka,

00:40:57tak bysme tě třeba vzali do Tater s sebou.

00:41:02-Fakt?
-No jasně, rádi.

00:41:06Kdyby to šlo, tak by sis mě vzal?

00:41:09No jasně.

00:41:14Jestli mi ta matika dobře dopadne, tak ti zavolám.

00:41:18Uspořádám večírek, byl bys hloupej, kdybys nepřišel.

00:41:22Táta bude nadšenej.

00:41:25Ještě ti přidá na stan, uvidíš.

00:41:48-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:42:03Tak už se nezlob.

00:42:05-Prosím.
-Děkuji.

00:42:07Říkal jste něco, pane doktore?

00:42:14Pokus C.

00:42:17-Dobrý den.
-Tak co?

00:42:21Tak mluv.

00:42:26Samý jedničky, i z matiky.

00:42:30Holčičko moje!

00:42:34-Budoucí paní doktorka!
-Tati, ty jsi hroznej...

00:42:38-Gratuluju.
-Taky gratuluju.

00:42:41-Gratuluju.
-Děkuju.

00:42:43Měli bychom to večer oslavit, ne?

00:42:46Mohli bychom jít spolu do kina.

00:42:49Tati, já sem udělala zkoušku dospělosti,

00:42:52to si zaslouží večírek.

00:42:54Vidíš, to je nápad. Můžeš si vzít s sebou Věru.

00:42:58Tak mi dej peníze.

00:43:00Někdo ten večírek zaplatit musí.

00:43:07Tati, ty to chceš oslavit gulášem?

00:43:13Děkuju.

00:43:15A doufám, že si přivedeš nějakou společnost.

00:43:18Jakou?

00:43:20Jen se nedělej, ode dneška jsem dospělá.

00:43:23Jen abys to s tou dospělostí nepřeháněla, holčičko...

00:43:26Tak pa.

00:43:38Co tím ta holka myslela?

00:43:42Třeba si myslí, že máte nějakou ženskou.

00:43:46Já?

00:43:53Vlastně, Dano, chtěl jsem vás požádat...

00:43:56Prosím, pane doktore.

00:44:05Jestli byste se také nezúčastnila.

00:44:11Myslím, že by to nebylo vhodné,

00:44:13je to taková rodinná událost.

00:44:16Dano...

00:44:21Byl bych rád, kdybys taky přišla.

00:44:23Holky, neflákejte se,

00:44:25soukromé věci si vyřizujte až po pracovní době.

00:44:52Tati, já už jsem tak strašně zvědavá.

00:44:58-Nejez pořád ty bonbóny!
-Mám hlad.

00:45:03Kdyby tvá přítelkyně chodila včas, mohl jsi být už dávno po večeři.

00:45:08-Tati...
-Copak?

00:45:10-Že ty jsi nikoho nepozval?
-Ale ovšem,

00:45:15ale jen proto, abych ti udělal radost, víš?

00:45:19ZVONEK

00:45:21Konečně. Tak co stojíš? Jdi otevřít.

00:45:27Holčičko, jenom aby sis nemyslela...

00:45:29Jdi už.

00:45:37-Dobrý večer.
-Dobrý večer.

00:45:41-Dobrý večer, Evičko.
-Dobrý večer.

00:45:44-Tak hodně štěstí.
-Děkuju.

00:45:47Teď už jsi opravdu dospělá. Gratuluju.

00:45:51Ty krásně voní. Jděte dál, teto.

00:46:00-Ty jsi pozval tetu Danu?
-Znáš ji přece odmalička.

00:46:04Jednou ti přinesla takovouhle myšku.

00:46:07No, neměli bychom nosit na stůl?

00:46:13Kuřátko je už dozlatova...

00:46:16S tím jídlem ještě počkej, Evičko.

00:46:20Tatínek nás chce představit.

00:46:23-Jak představit, koho?
-Nás dvě.

00:46:26ZVONEK Pardon...

00:46:34-Ahoj.
-Co je, to jsi ty?

00:46:36Říkala jsi, že sem už nikdy nevkročíš.

00:46:39Jo, za tebou, ale ne za Evou.

00:46:41Musím jí přece blahopřát, ne? Kdepak je?

00:46:46-No tak co, udělala?
-Jasně.

00:46:49Gratuluju, Evinko, gratuluju.

00:46:52Paní učitelko, přiznám se vám, že jsem měla trošičku strach.

00:46:56Opravdu?

00:46:58-Co to znamená?
-Totiž...

00:47:02Holčičko, já jsem tetě prozradil, že jsi byla doučována.

00:47:06Tati, já ti nerozumím.

00:47:09Nebudeme nosit na stůl? Prosím, posaďte se.

00:47:14ZVONEK Pardon...

00:47:21Vy jste tady ještě chyběl...

00:47:24To je on, toho jsem viděla s Evou na stanici autobusu.

00:47:27To jste musela špatně vidět, paní,

00:47:30já jsem Evu akorát doučoval matematiku.

00:47:32Moment...

00:47:34Nepředstavil jsi mně tuhle paní jako Evinu učitelku?

00:47:38Já nejsem paní, ale slečna.

00:47:42Aha. Tak já už teď chápu,

00:47:45proč jsi mně chtěl vzít klíče od bytu.

00:47:48Ty jsi předstíral, že se o Evičku staráš,

00:47:51a zatím sis vodil domů učitelky.

00:47:56Je to pravda?

00:48:00Někdo zvoní.

00:48:02-Tati, chovej se jako chlap!
-Počkej, Evičko, není třeba.

00:48:06Já jsem skutečně učitelka

00:48:09a od nového školního roku budu učit v Kardašově Řečici.

00:48:15-Těšilo mě, pane kolego.
-Já ale nejsem učitel.

00:48:23Akorát tam nejsou ty prášky, táta je zabavil.

00:48:27Tak jak je to tedy, kdo je tu učitel?

00:48:33Tak to je tak.

00:48:37Tohle není paní učitelka,

00:48:41ale moje přítelkyně.

00:48:48To je fajn, tati, že ses přiznal,

00:48:51aspoň to budu mít lehčí.

00:48:53Z matiky mám trojku, ale to nevadí,

00:48:56protože mě přijali na chovatele exotického zvířectva.

00:49:02A tohle je můj učitel a svatbu budeme mít 1. září.

00:49:12Vlasto!

00:49:15To je žlučník. Zavolejte první pomoc.

00:49:51Tak to prádlo na mandl pořád ještě neodnesla.

00:49:56Copak nechápeš, že má jiné starosti, než mandl?

00:50:01-Nechceš ještě trošku čaje?
-Ne, teď ne.

00:50:06Ahoj.

00:50:09Kdepak jsi byla tak dlouho?

00:50:12Teto, kolikrát jsem ti říkala, že táta sladký nesmí?

00:50:16Doktor to výslovně zakázal, za čtrnáct dní jde na operaci.

00:50:21-Ahoj.
-Holčičko moje...

00:50:28-Tak snad abych radši šla.
-Nezapomeň si klíče.

00:50:34-Tak ahoj.
-Ahoj.

00:50:37Jo, teto, kdyby ti to vyšlo, odnes ráno na mandl to prádlo.

00:50:42No jo.

00:50:50-Jak ti je?
-Ujde to.

00:50:54A prášek sis nevzal. Tati, prosím tě, pochop,

00:50:57že s tou svatbou je děsnýho běhání.

00:51:00Kdybys jenom věděl, co dá práce, než vytisknou oznámení.

00:51:04Já fakt nemám čas se o tebe starat.

00:51:06Zapij to.

00:51:18Holčičko moje, napadlo mě,

00:51:21že když ta operace dopadne dobře,

00:51:24tak bychom mohli být zase spolu.

00:51:28Já nechci, aby ses kvůli mně uskrovňoval.

00:51:33Holčičko, já se cítím tak sám...

00:51:37Tati, co blázníš, vždyť se budeš ženit.

00:51:41-Bude mi smutno.
-Nebude ti smutno.

00:51:47Budeme na tebe dvě.

00:51:50Copak bys to mohl Daně udělat, když s tebou devět let chodí?

00:51:55Mně to nevadí, že ten Havlíček utek,

00:51:58stejně to byl ňouma.

00:52:01Ale zařizovat svatbu je děsně zajímavý.

00:52:06Tati, fakt, já bych se tak ráda vdávala...

00:52:55Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková