Jiří Hálek

herec

* 10. září 1930

† 18. prosince 2020

Herec Jiří Hálek (vl. jm. Hugo Frischmann) se narodil roku 1930 v Praze. Umělecké sklony měl již od dětství, a všem bylo jasné, že musí jít na nějakou uměleckou školu. Dostal se na pražskou DAMU, kde ho pedagogicky vedli herci Božena Půlpánová, Josef Pehr nebo Miloš Nedbal. V té době měl již za sebou filmový debut v krátkometrážním snímku Křižovatka života (1948). Po vystudování DAMU odešel v roce 1953 na Ostravsko, kde působil na tamější divadelní scéně, ale vzápětí byl nucen odsloužit si povinnou vojenskou službu v armádním souboru Vítězná křídla. Po vojně působil pět let v divadle v Mladé Boleslavi, na přelomu 50. a 60. let nastoupil do Paravanu, pražského divadla malých forem. Od roku 1965 byl členem pražského Činoherního klubu, odkud je znám zejména z her Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Piknik, Bludiště (všechny napsal Ladislav Smoček), Tři v tom (Jaroslav Vostrý), Na ostří nože (Alena Vostrá) a z Gogolova Revizora, později třeba z Hejtmana z Kopníku (Carl Zuckmayer) či z kusu Bez roucha (Michael Frayn).

Vzhledem ke své menší postavě a trochu kabaretnímu vzhledu hrál na stříbrném plátně až na výjimky vedlejší role různých uťáplých, submisivních, komických anebo naopak vzteklých mužíků v zaměstnáních úředníků, nádražáků, číšníků, požárníků, správců, učitelů, ředitelů, právníků, starostů nebo papalášů. Přesto si zahrál i několik hlavních úloh. V roce 1966 debutoval mikrorolí zapisovatele v oscarovém snímku „Ostře sledované vlaky“ režiséra Jiřího Menzela, o rok později byl více vidět coby psychiatr ve zfilmované divadelní hře „Pension pro svobodné pány“ (1967). Jednu z hlavních rolí vojáka Slima Rozdena si zahrál v Krejčíkově válečném psychologickém dramatu „Piknik“ (1967, filmová adaptace Smočkovy hry), stejně jako v krátkometrážních filmech „Zahrada“ (1968, role Pepy), „Eduard a bůh“ (1969, role učitele) a „Nezvaný host“ (1969, role manžela). Ve stejné době bral vedlejší úlohy například ve filmech „Nejkrásnější věk“ (1968, uhlíř Franta) nebo „Den sedmý, osmá noc“ (1969, výpravčí).

V sedmdesátých letech exceloval v hlavní úloze narkomana Čabana terorizujícího lékařský operační tým v „Rukojmí“, jedné z povídek filmového dramatu „Motiv pro vraždu“ (1974). Dále si ho pamatujeme jako Maguse z TV-inscenace „Bratranec Pons“ (1973), a v rámci celovečerních filmů coby učitele z poetického dramatu „Pověst o stříbrné jedli“ (1973) nebo z komedie „Marečku, podejte mi pero“ (1976), kde se představil ve vděčné roli ředitele školy. Viděli jsme ho i v TV-mikrokomediích „Dveře“ (1976), „Lustr“ (1978) a grotesce „Zabíjačka“ (1980) či ve filmové kriminálce „Kdo přichází před půlnocí“ (1979), kde měl úlohu mnmohokrát polapeného a následně zabásnutého kapsáře Karáska.

V další dekádě to byly opět vedlejší úlohy například ve snímcích „Vrchní prchni“ (1980, role profesora Přikryla), „Jako zajíci“ (1981 rolička Malíka, pěstitele skalky), „Srdečný pozdrav ze zeměkoule“ (1982, rolička vedoucího samoobsluhy), „Jak svět přichází o básníky“ (1982 cameo redaktora Hrdličky), „Tři veteráni“ (1983, rolička generála a učitele) a dalších. Větší úlohu Josefa, přítele hlavního hrdiny, získal ve známém filmu Věry Chytilové „Faunovo velmi pozdní odpoledne“ (1983), ve stejném roce exceloval v úloze otce v TV-inscenaci „Dlouhý čas loučení“. Další výraznější úloha učitele fyziky Lumíra Kostečky přišla v rodinném snímku „Výbuch bude v pět“ (1984). A konečně hlavní roli Viktora Mezka, vychovatele na učilišti si Hálek zahrál v komedii Vladimíra Drhy s příznačným názvem „Mezek“ (1985): během natáčení tohoto snímku se seznámil se scénáristkou Irenou Charvátovou, jíž si vzápětí vzal za manželku. Ve druhé polovině 80. let se Hálek poměrně často objevoval v televizních inscenacích a seriálech; co se týče filmů, je k vidění například v dramatu „Dobří holubi se vracejí“ (1988 role číšníka Čtvrtečky, pacienta protialkoholní léčebny).

V devadesátých letech hrál například jednu z hlavních rolí pacienta Grose v Chaunově krátkometrážním snímku Sousto z TV cyklu „Velmi uvěřitelné příběhy“ (1991), a v tomtéž roce hlavní úlohu lékárníka Janíka v TV-inscenaci „Případy pana Janíka“. V podstatě se objevoval hlavně v televizi, v celovečerních filmech jen pomálu. Po roce 2000 dostával často vedlejší role v různých televizních seriálech, z výraznějších úloh v TV inscenacích je možno uvést například „Borůvkový vrch“ (2002) nebo „Nadměrné maličkosti: Podle vlastních zásad“ (2004).

V roce 2001 získal Jiří Hálek cenu Senior Prix, kterou každoročně uděluje Nadace Život umělce. V roce 2008 zemřela jeho manželka Irena, on sám ji následoval 18. prosince 2020.

Odkazy