Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Jiří Hálek — Lidé — Česká televize

herec

narozen 10. září 1930

Herec Jiří Hálek (vl. jm. Hugo Frischmann) se narodil roku 1930 v Praze. Umělecké sklony měl již od dětství, a všem bylo jasné, že musí jít na nějakou uměleckou školu. Dostal se na pražskou DAMU, kde ho pedagogicky vedli herci Božena Půlpánová, Josef Pehr nebo Miloš Nedbal. V té době měl již za sebou filmový debut v krátkometrážním snímku Křižovatka života (1948). Po vystudování DAMU odešel v roce 1953 na Ostravsko, kde působil na tamější divadelní scéně, ale vzápětí byl nucen odsloužit si povinnou vojenskou službu v armádním souboru Vítězná křídla. Po vojně působil pět let v divadle v Mladé Boleslavi, na přelomu 50. a 60. let nastoupil do Paravanu, pražského divadla malých forem. Od roku 1965 byl členem pražského Činoherního klubu, odkud je znám zejména z her Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Piknik, Bludiště (všechny napsal Ladislav Smoček), Tři v tom (Jaroslav Vostrý), Na ostří nože (Alena Vostrá) a z Gogolova Revizora, později třeba z Hejtmana z Kopníku (Carl Zuckmayer) či z kusu Bez roucha (Michael Frayn).

Vzhledem ke své menší postavě a trochu kabaretnímu vzhledu hrál na stříbrném plátně až na výjimky vedlejší role různých uťáplých, submisivních, komických anebo naopak vzteklých mužíků v zaměstnáních úředníků, nádražáků, číšníků, požárníků, správců, učitelů, ředitelů, právníků, starostů nebo papalášů. Přesto si zahrál i několik hlavních úloh. V roce 1966 debutoval mikrorolí v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, o rok později byl více vidět ve zfilmované divadelní hře Pension pro svobodné pány (1967). Jednu z hlavních rolí vojáka Slima Rozdena si zahrál v Krejčíkově snímku Piknik (1967, filmová adaptace Smočkovy hry), stejně jako v krátkometrážních filmech Zahrada (1968), Eduard a bůhNezvaný host (oba 1969). Ve stejné době bral vedlejší úlohy například ve filmech Nejkrásnější věk (1968) nebo Den sedmý, osmá noc (1969). V sedmdesátých letech si zahrál hlavní úlohu narkomana Čabana v Rukojmí, jedné z povídek filmu Motiv pro vraždu (1974), dále si ho pamatujeme z TV inscenace Bratranec Pons (1973) a filmů Pověst o stříbrné jedli (1973) nebo Marečku, podejte mi pero (1976), kde se představil ve vděčné roli ředitele školy. Viděli jsme ho i v TV mikrokomediích Dveře (1976), Lustr (1978) a Zabíjačka (1979) či kriminálce Kdo přichází před půlnocí (1979).

V další dekádě to byly opět vedlejší úlohy například ve snímcích Vrchní prchni (1980), Jako zajíci (1981), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982), Jak svět přichází o básníky (1982), Tři veteráni (1983) a dalších. Větší roli Josefa, přítele hlavního hrdiny, získal ve známém filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), ve stejném roce exceloval v TV inscenaci Dlouhý čas loučení. Další výraznější úloha přišla v rodinném snímku Výbuch bude v pět (1984) a konečně hlavní roli vychovatele na učilišti si Hálek zahrál ve filmu Vladimíra Drhy Mezek (1985): během natáčení tohoto snímku se seznámil se scénáristkou Irenou Charvátovou, jíž si vzápětí vzal za manželku. Ve druhé polovině 80. let se Hálek poměrně často objevoval v televizních inscenacích a seriálech; co se týče filmů, je k vidění například v dramatu Dobří holubi se vracejí (1988). V devadesátých letech hrál například jednu z hlavních rolí v Chaunově krátkometrážním Soustu z TV cyklu Velmi uvěřitelné příběhy (1991), v tomtéž roce v TV inscenaci Případy pana Janíka: v podstatě se objevoval hlavně v televizi, v celovečerních filmech jen pomálu. Po roce 2000 dostával často vedlejší role v různých televizních seriálech, z výraznějších úloh v TV inscenacích je možno uvést například Borůvkový vrch (2002) nebo Nadměrné maličkosti: Podle vlastních zásad (2004).

V roce 2001 získal Jiří Hálek cenu Senior Prix, kterou každoročně uděluje Nadace Život umělce.

Odkazy