Co všechno se může stát na jedné svatbě, aneb Dobří lidé nemohou dělat špatné věci. Nostalgická komedie z vysočanského činžáku (2000). Hrají: D. Vávrová, J. Brejchová, J. Bartoška, J. Hána, M. Šimůnek, J. Ježková, M. Durnová, F. Řehák, K. Burianová, J. Hálek, V. Jandák, J. Obermaierová, L. Termerová a další. Kamera V. Křepelka. Scénář a režie V. Drha
00:02:31 Poštovní pošta!
00:02:36 -Nazdar Foučku...
-Nazdar!
00:02:39 -Dolu nic, jenom telegramy nahoru.
-Já je tam hodím....
00:02:47 Tondo, kam letíš? Pojď sem!
00:02:53 Pojď sem... Aspoň se učísni...
00:02:57 Jo... a ještě jsem zapomněl... Ruku líbám, mladá paní.
00:03:00 No nazdar...
00:03:01 Vzkazuje Gangrlička, že v Ruskym domě maj šlehačku...
00:03:04 Šlehačku? Smetanu, ne?
00:03:06 Ne, ušlehanou... v takovejch košíčkách...
00:03:11 -Ahoj.
-Ahoj...
00:03:16 Teta...!
00:03:18 Prej maj v Rusáku šlehačku. Já tam když tak skočim.
00:03:22 Bóžemuj, šlehačku, tu sem, holka, neviděla, ani nepamatuju...
00:03:28 -Co je šlehačka?
-Zeptej se pani Čápový...!
00:03:32 Ta nemluví.
00:03:42 Co je šlehačka?
00:03:48 Šlehačka na mě nijak zvlášť nezapůsobila.
00:03:51 Připadala mi řídká a nijaká.
00:03:57 Ale je pravda, že jsem ji v ten den ochutnal poprvé.
00:04:04 Byl to den šlehačky, den svatby a den zlomené nohy.
00:04:14 Přece nepudu s kastrólem jako blázen...
00:04:17 -Dyť mi to zabalej, né?
-Hovno ti zabalej!
00:04:21 Víš, že nikde nemaj papír. Však tě nikdo neuřkne.
00:04:29 Počkej...!
00:04:35 Co je?
00:04:46 Šáhni si taky.
00:04:53 Né...! Na pusu né!
00:05:01 Chytni se mě! Chytni se mě a pevně se drž!
00:05:04 Drž se mě pořádně nebo uklouzneš.
00:05:07 -Dobrý den...
-Rukulíbám.
00:05:10 Ježiš, co se vám to stalo, pane Kuchař...?
00:05:18 Já du do Rusáku pro šlehačku, nechcete taky?
00:05:24 Prosím tě, nedrž mě tak pevně, nebo uklouznu...
00:05:30 -Ježíši...!
-Ale jde to... jde to...
00:05:37 Tak pozor...! Prosím tě...
00:05:41 Maruško, vem si ty berle, prosím tě...
00:05:44 Nebo jednu mi dej... A netlač mě!
00:05:50 -To už jsou po obřadu?
-Ne! Dobrý den...
00:05:54 -Nazdar.
-Tak co tady děláš?
00:05:57 Přines sem telegramy. Vy máte zlomenou nohu?
00:06:01 -Ne, to mám pro parádu, víš?
-Hlavně pomalu!
00:06:06 Tak mě netlač... Ať mě nepřevrátíš, Maruško...
00:06:12 Nejsem si jistý, proč jsem byl vůči těmhle dvěma tak škodolibý.
00:06:18 Pan Kuchař byl kdysi majitelem, nyní vedoucím biografu Olympia.
00:06:24 A při promítání občas napomínal diváky,
00:06:28 kteří se nechovali podle jeho představ.
00:06:32 Paní Kuchařová hodně kouřila, mluvila spisovně
00:06:39 a před válkou jezdila na koni, protože měli revír.
00:06:45 Ta zlomená noha mi připadala velice veselá.
00:06:49 Mamince se to nelíbilo.
00:06:51 -Tondo...!
-Kuchař má nohu v gypsu.
00:06:55 No tak...! Co se raduješ z cizího neštěstí?
00:06:59 To se nedělá!
00:07:02 Maminka měla ten den takové hezké žluté šaty.
00:07:07 To je zvláštní...
00:07:10 Ty žlutý šaty vidím úplně jasně...
00:07:14 Ale spousta jiných věcí je jako v mlze.
00:07:19 Taky už nevím, jak to v kterém bytě přesně vypadalo...
00:07:23 Ale tváře, tedy obličeje, ty si pamatuju...
00:07:33 Copak? Co je, bolí to?
00:07:35 Tak já budu opatrná... Dám pozor.
00:07:37 To víš, na veselku musíš bejt krásná.
00:07:42 Nahoru...! Chceš to natočit?
00:07:46 Ne! Tak to jenom krásně učešeme, jo?
00:07:52 Co? Že jsem blbá?
00:07:58 Že natáčky tlačej? Holka, mně to povídej.
00:08:03 Myslíš, že nebude hrát biograf, když si Kuchař zlomil nohu?
00:08:07 Ale bude... Nikdo není nepostradatelnej.
00:08:11 A jak ho znám, tak tam dojde, i kdyby měl zlámaný vobě nohy.
00:08:15 Tak... A jez...!
00:08:18 Já nemám hlad.
00:08:21 A je to hřích se nacpat, když deme na svatbu...
00:08:24 Na jakou svatbu? Tebe někdo pozval?
00:08:27 -To je přece normální, né?
-Počkej, zapomněla jsem na mlíko.
00:08:36 -Tak jez!
-Kdybys viděla, co tam maj jídla.
00:08:41 V pokoji sou plný stoly. Chlebíčky a tak...
00:08:44 Tys to tam pěkně zvizitýroval, viď?
00:08:49 -Kdy tam pudem?
-Ty máš pořád starosti...
00:08:54 Ještě se ani nevrátili z obřadu.
00:08:57 A potom musíme počkat, až se vrátí táta...
00:09:02 Pak se musí najíst...
00:09:05 Ty se musíš umejt a dát se do pucu.
00:09:14 -Kde je Růžena?
-Nevim...
00:09:19 Mlíko má nalitý, ale ještě sem ji dneska neviděla.
00:09:27 Růžoooo!
00:09:29 Furt ti říkám, že jestli tu mrchu nepřejmenuješ,
00:09:33 tak jí budu chodit na mlíko.
00:09:36 A jeje... Peru peru prádlo, teče ze mě sádlo...
00:09:41 Neviděla jste někde Růžu, paní Suldovská?
00:09:44 -Asi má někde šamstra.
-To jméno jí dal táta.
00:10:19 -Nejde to, co?
-Co by to nešlo...
00:10:26 To víš, že to pude...
00:10:31 Koukej si lehnout, Dolfo. Víš, že nikam nemůžeš.
00:10:37 Já musim, Maruško. Dneska se mění program.
00:10:43 Nikam nemusíš! Von se ten pišifón bez tebe nepodělá.
00:10:49 No pojď, já ti pomůžu... Pojď...
00:10:51 No Dolfo... Já ti řeknu...
00:10:59 Už přijeli...! Už sou tady!!
00:11:04 -Máňo, už sou tady...
-Táto, už sou tady, poď se podívat!
00:11:11 Ale kdepak, toho nevzbudí ani rána z kanónu!
00:11:27 Byl jsem u vytržení.
00:11:30 Moje horoucí láska k slečně domácí sice poněkud ochabla
00:11:35 nenadálou svatbou, ale když jsem ji uviděl v bílém,
00:11:40 srdce opět vykřiklo.
00:11:44 -Tak jsme konečně doma.
-Tak už to máte za sebou...
00:11:48 -Tak tohleto je teď náš Antonín.
-Dobrý den...
00:11:53 Já jsem taky Antonín...
00:11:55 -Ahoj.
-Ahoj.
00:12:00 -Hodně štěstí.
-Děkuju...
00:12:03 -Tak vidíš, teď máš taky Toníka.
-Nojo, jenomže ty už máš dva.
00:12:07 Neboj se holka, všecko přijde.
00:12:11 A co že je vás tak málo? Já čekala dvě famílije.
00:12:15 -Já nikoho nemám...
-To je mně líto...
00:12:21 -Tohle je můj kamarád Vojta...
-To je Vojta, Bělo!
00:12:25 Tak vítejte u nás...!
00:12:28 -Tak půjdeme nahohu...
-Tak pojďte...
00:12:30 -Vy se zastavíte, ne?
-Počkáme na tátu a přijdem.
00:12:34 Vojtěchu, pojď!
00:12:50 Maruš...? Ty pudeš dólu?
00:13:00 Co bych chodila dólu? Počkám tady, až si pro mě přijdou.
00:13:06 Aha... Tak já pudu s tebou, jo?
00:13:24 Nikam nechoď! Řekla jsem ti, že máš ležet!
00:13:29 Máš to mít v klidu!
00:13:32 Ježíšmarjá...!
00:13:46 Nemohoucí...!
00:13:50 Nemohoucí!
00:13:58 Á, už jsou tady, sebranka.
00:14:04 Líbo...! Počkej... pocem.
00:14:08 -Běž tam.
-Pojď, jenom na chvilku.
00:14:10 Ty tam na ni počkej...!
00:14:18 Teď sem nelez! A koukej rozdělit tu šlehačku.
00:14:33 -Dobrý den...
-Nech ho spát! Poď, on spí.
00:14:37 Poď, tady byly všecky.
00:14:40 Tvoje máma tady byla, Máňa tady taky byla,
00:14:43 Jarky máma tady byla. Tak teď holt došlo na tebe.
00:14:50 To je moc stará panenka Maria. Ta už lecos viděla.
00:14:56 Já ji 2x do roka převlíkám.
00:14:59 Tak jsem tě sem přivedla, aby se na tebe podívala
00:15:03 a dala ti to bóží požehnání a bóží trpělivost.
00:15:08 Protože tý je, holka, vždycky zapotřebí.
00:15:12 Tak.
00:15:13 Ukaž... Sluší ti to. Ještě ti udělám křížek.
00:15:17 -Děkuju, paní Suldovská...
-No, tak už tam poď...
00:15:22 Šup! Jdeme!
00:15:25 A když ten tvůj bude spát, nebo bude dělat, že spí,
00:15:29 tak ho nebuď. Ušetříš si starosti.
00:15:32 Dej na mě! Pozor, schod! Nezakopni!
00:15:37 Co to bylo? To já nevím.
00:15:40 Měla ses zeptat, když seš tak zvědavá.
00:15:43 Myslíš šlehačka? Tu sem neviděla leta.
00:15:49 Možná to byla bílková pěna....
00:15:51 Víš co? Zeptám se.
00:15:55 Bělino, ty pohyby, umíš to? Jen aby.
00:16:00 Já ty slova umím. Nejsem blbá...!
00:16:13 Ty vypadáš... Jako Růžena...
00:16:21 Sako si eště nech, Josefe, přece tu nebudeš lítat v kšandách.
00:16:27 -Dyž přijdou lidi...
-Dobře...
00:16:31 Snědla ste všecko, maminko?
00:16:33 Já si pak uvědomila, že sem vám zapoměla nalejt kafe.
00:16:39 Jo vy máte kafe...?
00:16:41 Ale já sem... Kdo vám ho nalil?
00:16:56 Polož mě na postel...
00:17:01 -No tak, polož mě na postel!
-Ale tohle neni naše ložnice.
00:17:04 To je jedno, řikám ti, abys mě položil na postel, tak mě polož.
00:17:36 Takhle budu vypadat, až ti umřu!
00:17:40 Ty seš muj moula...!
00:17:53 Uvědomil jsem si, že moje láska k Libuši
00:17:56 byla jenom přechodnou záležitostí.
00:18:00 Jářa byla jako kluk, voněla majoránkou
00:18:04 a její opálený nohy a odřený kolena ve mně vzbuzovaly touhu po dotyku.
00:18:13 Růžena někde lítá... Asi má šamstra.
00:18:18 Ty seš ňákej poučenej.
00:18:27 Škoda, že se kočky nevdávaj...
00:18:45 -No, snad to bude stačit...
-Pro Kristapána, takový plejtvání!
00:18:51 To začínáš brzo!
00:18:56 To sem ráda, že sme to takle všecko připravili.
00:18:59 Teď bych to nestíhala...
00:19:01 Máti, zachraň mě, je to chlípník!
00:19:03 -Povalil mě na zem!
-Ty si povalila mě!
00:19:24 Přežerou se, poserou se...!
00:19:37 -Nazdar, povstalče!
-Nazdar...
00:19:41 -Jak to, že deš tak brzo?
-Zrušili tramvaje.
00:19:46 Kde je Růžena? Růžo! Růůůžooo!
00:19:49 Někde lítá. Asi má šamstra.
00:19:53 Pojď...
00:20:17 CHRÁPÁNÍ
00:20:32 Už sem se radši voblíkla, kdyby pro nás přišli...
00:20:38 Koukej si taky vzít něco pořádnýho, ať nevypadáš jak utržená nohavice!
00:20:44 Táto, já ti naleju polívku...
00:20:48 Ach jo, už zase spí...! Prokristapána...
00:20:55 -Já pustim rádio, jo?
-Chraň tě pámbu!
00:20:58 Eště ňáký hulákání!
00:21:04 V Rusáku je plagát, že tam bude ňáká indická tanečnice.
00:21:09 -Menuje se Sirád Amirádí.
-Indická, jo?
00:21:25 Indická tanečnice...
00:21:28 To bude spíš ňáká kurva z Karlína. Vod viaduktu.
00:21:34 Au! Do prdele!
00:21:41 Já sem tak hrozně šťastnej, že tě mám.
00:21:44 Hrozně šťastnej.
00:21:47 Vidíš?
00:21:53 Cože? Psa by si chtěla?
00:21:56 A proč tě to zrovna teď napadlo?
00:22:01 Jak víš, že Růžena utekla?
00:22:03 Slyšelas to...? Tak jez, vystydne ti to.
00:22:12 Bělo...! Bělino...!
00:22:18 Bělino...! Poď to dojíst!
00:22:23 Hubená seš jak lunt!
00:22:27 Antonie žila s Bělou už dlouho a měla s ní boží trpělivost.
00:22:33 Běla slyšela trávu růst, ale nevydala ani hlásku.
00:22:37 Antonie o svou švagrovou pečovala jako o dítě.
00:22:41 Bělo...! Bělino...!
00:22:45 Polívka je na stole!
00:22:53 Počkej, já tě chytím, ty vopice jedna...
00:23:01 Pěkně to dojíš! Poď...! Pejska až pozděj...
00:23:06 Všichni v tomto domě o někoho více či méně něžně pečovali.
00:23:11 O mě například, podle mého tehdejšího názoru,
00:23:14 pečovali až příliš.
00:23:17 Prosím tě, sundej mu tu čeppici...! Teď k obědu...
00:23:20 -Šup dólu...!
-Já né...! Néé!
00:23:24 Tak sněz aspoň polívku, to druhý nemusíš.
00:23:27 Aby ses nepřecpal...
00:23:31 Viděl tam nahoře chlebíčky a má strach,
00:23:34 aby se do něho eště vešly.
00:23:37 To sem nevěděl, že máme tak chtivý dítě.
00:23:40 Já myslel, že se mnou pudeš na fotbal.
00:23:42 -Dyž je svatba?
-Tak jezte, kluci...!
00:23:45 Kluci...?
00:23:48 -Dobrou...
-Dobrou chuť!
00:23:52 Jen jednou jsem byl s tátou na fotbale.
00:23:56 Nebavilo mě to tam a ještě se mi udělalo špatně.
00:24:37 -Co je?
-Nic... Vzpomínám...
00:24:56 -A kdy chceš pozvat všecky zezdola?
-No já nevim, já myslela...
00:25:01 -Po vobědě, ne?
-Po vobědě... no...
00:25:05 A taky snad bysme měli počkat, jestli nepříde ta paní Kotašková.
00:25:10 Abysme s ní aspoň chvílku poseděli vo samotě.
00:25:13 A kdo sní všecko to jídlo, dyž už budou všichni po vobědě?
00:25:16 -Holka, vodpoledne je dlouhý...
-Prokrista, to tu budou do večera?
00:25:21 Telegramy! Haló svatbo!
00:25:25 Líbo, prosím tě, skoč tam a dej mu něco...!
00:25:31 Hergot, nemáte někdo dvacku?
00:25:33 Dvacku!? Ty si se zbláznila!? Dvacku...!
00:25:39 Já mám, já tam skočim.
00:25:45 Pošta je tady!
00:25:52 -Copak, vy ňák hoříte, mladá pani.
-Ne... vůbec...
00:25:56 -Ukaž, já jim to tam vemu.
-Děkuju za službičku...
00:26:00 -Růžové psaníčko...
-Počkejte! Haló!
00:26:05 Počkejte!
00:26:09 -Počkejte!
-Počkejte!
00:26:12 -Já jsem vám to vzala...
-To ste hodná... děkuju.
00:26:21 -Co mi to dáváte?
-To...
00:26:24 To bylo pro listonoše... Nezlobte se...
00:26:49 Foučku! Seš tu eště?
00:26:54 Už je pryč, blbec.
00:27:24 -Dobrý den.
-Svatební dárek...
00:27:28 Já už tam ani nemám co dávat. Už jsme všecko rozprodali.
00:27:32 To by se mí rodiče divili...
00:27:35 Tobě třeba ještě poslouží, dá-li Pánbůh lepší časy.
00:27:38 -To je krásný...
-Je.
00:27:42 Poďte dál, Maruš, přece nebudeme stát na pavlači.
00:27:45 Ne, nezlobte se, já nechci rušit, já nevěděla, že zrovna jíte.
00:27:50 My potom přijdeme s Dolfou, jestli to s tou nohou zvládne.
00:27:55 No jo... A jak mu je? Bolí ho to, co?
00:28:02 -Líba pro vás potom skočí.
-Děkuju vám, paní Kuchařová.
00:28:07 -Dobrý den.
-Svatební dárek...
00:28:11 Přeju vám, abyste Libušce tu šperkovnici měl čím naplnit...
00:28:18 Tak poď...!
00:28:21 -Kde máš ty telegramy?
-V kapse...
00:28:25 -Počkej...
-Pomalu!
00:28:30 -Vyšla dívčina jako květ...
-... neviděl také krásy svět.
00:28:37 -Zalez, nebo se nastydneš...!
-Táta se taky koupal a nenastydne.
00:28:41 Jak to víš, že nenastydnu?
00:28:44 Maminka mě sem vyštvala schválně, abych nastyd a umřel.
00:28:48 Máňo... až se vám bude chtít, tak přiďte nahoru.
00:28:52 A řekni taky Brabcovejm holkám a Suldovskejm.
00:28:55 -Nebo tam mám poslat Líbu?
-Ne... já pošlu malýho Tondu.
00:28:59 Ten bude celej blaženej, že má ňákej úkol...
00:29:02 -A voblíkni se, ať nenastydneš.
-Já...?
00:29:20 PROZPĚVUJE SI
00:29:23 Já měla sen O lásce jen
00:29:25 Sen se mi zdál Hlavu mi poplet
00:29:29 Ze snu ze spaní Zbyl jenom smích
00:29:33 Jen krutý smích Jen noční motýl
00:29:39 Noční motýl v lásce znamená...
00:29:44 -Někdo bude muset chodit pro pivo.
-Kluci se budou střídat.
00:29:47 Letí letí...
00:29:52 Mně je furt divný, že nejde ta paní Kotašková.
00:29:55 -Třeba nepříde.
-To bych se divila...
00:30:11 Růžo!
00:30:15 Růženo!
00:30:18 Růžo!
00:30:23 Kočičko!
00:30:27 Růžo!
00:30:32 Růženo! Kde jsi?!
00:30:38 Třeba sou zvyklí si takhle po vobědě lehnout.
00:30:41 Prosim tě, vo veselce si akorát pudou po vobědě lehnout...!
00:30:47 -Koukej, mají zavříno...
-Počkej, dyť to má tady kliku...!
00:30:53 Vidíš, jak to mají nedobytný...! SMÍCH
00:30:57 -Jdi, prosím tě! A zaklepej!
-No jo, tak já zaklepu. Zavři to!
00:31:03 To víš, že jo... Nechám to votevřený...
00:31:06 Nikdo...!
00:31:07 To je zaklepání?! To je dotek andělskejch křídel!
00:31:14 -To nemůžeš tak bouchat!
-Proč bych nemohla bouchat?
00:31:17 No my máme štěstí...! Sám pan ženich nám přišel votevřít.
00:31:27 Hodně štěstí a hlavně zdraví! A aby vám to klapalo.
00:31:31 A tady sme přinesly něco na neřest.
00:31:35 Libu...!
00:31:38 Je... Jestlipak sme to nezvrzly?
00:31:42 -Kterej je ženich?
-Tohle je Antonín.
00:31:44 Paní Harašilová, pojďte, posaďte se...
00:31:47 -Paní Gangrličová, dobrý den.
-Dobrý den.
00:31:51 Děkujeme. To ste neměly... Jak my k tomu přídem...?
00:31:55 Vzkázala jsem po pošťákovi, že maj v Ruskym dvoře šlehačku.
00:32:00 Vyřídil vám to?
00:32:04 A tohle to si rozbalte. Je to až z Grůzie...
00:32:11 Nó, Lavrent řikal, že je to starožitní, po tatínkovi.
00:32:17 A já sem to zase vypucovala a nablejskala...
00:32:27 -To je nádhera...!
-Krása...!
00:32:29 -Děkujeme...
-Je to popelák.
00:32:32 Dovolíte... Tak... a tak...
00:32:39 -To je krása...
-Krása...
00:32:43 Helena Charazašviliová a Rozálie Gamkrelidzeová
00:32:47 byly exotickými květy naší ulice.
00:32:51 Kdysi se provdaly za porevoluční imigranty z Gruzie
00:32:55 a ti je teď mlátili jako koně.
00:32:58 A proto se taky kamarádily, aby si mohly navzájem lízat rány.
00:33:21 A na to vnoučátko...
00:33:25 -Dobrý den...
-Dobrý den.
00:33:29 -My už musíme jít...
-Ale né...!
00:33:47 Pamatuju se, že tenkrát na tu svatbu přinesly jako dárek
00:33:51 takovou zlatou želvu, který se dal otevřít krunýř
00:33:55 a tam byly bonbóny.
00:34:14 Tak sem to všecko vopřál, tak zmizim, ale zase se vrátim.
00:34:17 -Tak nechoď... dyť nemusíš...
-Dyť sem tu za chvilku zpátky...
00:34:26 A podívej se po tý Růženě, kde může bejt...
00:34:32 Kampak...?
00:34:36 Tak poďte... Poďte, deme...
00:34:38 Musím se trochu pochlubit... ...jak sem to všecko připravila...
00:35:55 SHORA JE SLYŠET HUDBA A RUCH
00:36:53 HLASY NA SCHODIŠTI
00:37:08 Co řikáš na toho ženicha? Nezdá se ti moc hubenej?
00:37:11 Jo! Je strašně hubenej!
00:37:13 Vona Líba je taky jak lunt, ale mně k ní příde kór moc hubenej.
00:37:17 -Dyť tam vůbec neni kam šáhnout.
-Co ty víš, kam mu šahá...
00:37:23 -Hchheeé!!!
-Heli... co je?
00:37:27 Heeeh... To ste vy, pane Suldovský?
00:37:31 Já sem si byl pro vocet... Na vobklad...
00:37:35 -Jo...
-... ve špajzu.
00:37:39 Dědek... blbej... pro vocet...
00:37:44 Máucta.
00:38:17 Krávy švajcký.
00:38:27 Ona se asi stydí...
00:38:50 ZPÍVÁ
00:38:52 Skřivánku náš vysoko lítáš
00:38:58 Možná mi v mém trápení odpověď dáš
00:39:04 Skřivánku náš v nebi nahoře
00:39:09 Leť ještě výš snad uvidíš až za moře
00:39:14 A pověz mi
00:39:18 Jakpak je dnes u nás doma Jestlipak tam pořád hučí jez
00:39:28 Jestlipak se vznese hejno hus mých bílých hus
00:39:33 Když na ně štěkne pes.
00:39:38 Jakpak je dnes u nás doma Když si mlha lehá do vřesu
00:39:45 A když ze vsi až k nám doniká harmonika
00:39:51 A když ozvěnou nad planou vodou nese se do lesů
00:40:00 Ptej se vody co ví voda Ptej se vřesu co ví vřes
00:40:08 Odpoví ti oblak bílý černý les
00:40:19 Jakpak je dnes u nás doma jak je dnes?
00:40:39 Tak sme to nezkazily... Já se bála, že to zkazíme...
00:40:45 No tak, Josefe...
00:40:48 Necpi se tolik! Jez pomalinku...!
00:40:53 Libuše, přece nebudeš pít kořalku!
00:40:55 Proč mluvíme tak potichu? Dyť už nezpívaj...
00:40:58 Na zdraví, na zdraví! My vám zazpíváme!
00:41:00 -Co si nacvičíte příště?
-No, to bude překvapení!
00:41:04 Carmen...
00:41:08 Carmen? To jsem jednou viděla...
00:41:23 Dále...
00:41:28 Co se děje, Maruš?
00:41:33 -Proč tu máte tmu?
-Rozsviťte, Zdeni, buďte tak hodná.
00:41:43 Manžel mi zase utek...
00:41:48 No tak... neplačte, to není k ničemu...
00:41:56 Jak moh utýct? Dyť má tu nohu...
00:42:00 A dyť ste tady, ne?
00:42:03 Já byla na toaletě a on mi mezitím s někým utek.
00:42:08 Jako malej kluk.
00:42:11 Dřív lítal za... já to řeknu... za kurvama!
00:42:20 A teď, když už nemůže, tak je pořád v tom pitomým biografu.
00:42:26 Já jsem tady tak sama...
00:42:30 No jo, berte to holt tak, že muský sou muský.
00:42:38 Já bych toho svýho Plachýho taky vobčas nejradši praštila.
00:42:43 Kolikrát si večer řikám, že mi za ten bóží den
00:42:46 neřek kloudný slovo.
00:42:48 -Plachý je svatej.
-Pěkně svatej...
00:42:53 Pamatujete, jak tu bylo takový to Hornický divadlo?
00:42:56 Jak tam předváděli doly... A jak tam byla taková ta prsatá...
00:43:03 Taková ta světská... Hána jí říkali...
00:43:07 -Ježíši, vy to víte, Zdeni?
-No to víte, že to vim.
00:43:14 Plachý musel tehdá hezky cálovat, aby držela zobák.
00:43:21 Tak si umíte představit, co sem za Dolfu platila já...
00:43:33 -A děkuju za lišku...
-Napijte se...
00:43:41 -Já se celá třesu.
-To vidím...
00:43:48 -A jaký vona má ty pohyby...
-Běla?
00:43:51 Jak na dívadle... Jaks to dělala... takový vlnivý...
00:43:57 No, no... Ale počkej, Jarka něco říkala...
00:44:00 Jarko! Co si to říkala vo tý tanečnici?
00:44:05 -Co?
-No cóó...?
00:44:07 Že bude v Ruskym dvoře vystupovat ňáká indická tanečnice...
00:44:12 -Jak se menuje?
-Sirád Amiradi.
00:44:15 Slyšíš, Běluš, Šimrání Nimrání.
00:44:19 Na tu by ses měla jít podívat, třeba něco vokoukneš.
00:44:22 Budeš tady?
00:44:26 Já se du podívat po tý Růženě, dyž sem to tátovi slíbila, jo?
00:44:32 Teď je na mě drzá... To je za moje...
00:44:34 -Za všechno, co já pro ni dělám?
-Dyť už má léta...
00:44:37 Ale léta... Dyť tohleto mi dělá už 3 roky...
00:45:14 -Tady je to hrozně nebezpečný...
-No! Vy ste sem vlez.
00:45:24 Nevykejte mi. Říkejte mi Tondo.
00:45:27 No... To nemůžu...
00:45:35 Au! To bolí...
00:45:45 -Já bych vás chtěla zouvat...
-Tady...?
00:45:51 -To tady nejde...
-Ne...
00:45:57 -Pudem jinam.
-Ano.
00:45:59 Já bych vás chtěl svlíkat.
00:46:01 Ale vykašlete se na něj, však von ví, kde vás najde.
00:46:04 A koukejte přijít!
00:46:06 Sou to ale prasata, ty chlapi...
00:46:20 -Pudem radši pryč, ne?
-Ano.
00:46:23 -Já pudu za chvíli pro pivo, jo?
-Jo!
00:46:30 Ještě jednu...!
00:46:34 Růžo!
00:46:37 Kočičko...!
00:46:43 Růžo! Číčo!
00:46:50 Růžo!
00:46:53 Růženo!
00:47:01 Růžo!
00:47:11 HRAJE HUDBA
00:47:35 Tondo, nech tu kořalku! Hele...!
00:47:56 Tak ta paní Kotašková už asi nepříjde...
00:47:59 Třeba ji něco zdrželo, dyť ji znáte...
00:48:02 Ta je pořád ve větru...
00:48:04 No jo, ta dyž příde, tak je barák auf.
00:48:09 Pamatujete se, jak tu byla tenkrát na toho silvestra...
00:48:12 -Jak to dycky říkala?
-No...!
00:48:15 Kožešinku sem nabídla a kožešinu dostala...
00:48:23 Podívejte se na toho mladýho, jak poslouchá...
00:48:26 -Má ucho jako gramofón, viď?
-Tomu von eště nerozumí...
00:48:29 Jen si nemysli...!
00:48:32 Myslím, že jsem tomu tehdy rozuměl docela dobře.
00:48:36 Zatoužil jsem po paní Kotaškové.
00:48:39 -Ten toho ví víc než my!
-Myslíte...?
00:48:43 Tak číčo!
00:48:46 Růženooo!
00:48:49 Růžo!
00:49:02 Růžo, kde si...?
00:49:06 Tak mi vlez na záda.
00:49:09 Aaaa! Nechte toho...
00:49:14 -Ty mi vykáš?
-Co tady děláš?
00:49:19 Proč si nešel nahoru?
00:49:21 Já sem přišel, na chvíli sem se natáh a usnul sem.
00:49:25 A když mě probudilo tvoje volání, tak sem si řek, že tě vystraším.
00:49:28 No... To se ti povedlo.
00:49:33 Marušinko...
00:49:39 Antonínku... Musíme nahoru, Tonda je tam sám.
00:49:45 Jo?
00:49:51 Jau, to to bolí... Už nemůžu...
00:49:55 Kdyby mě tak Maruš viděla, ta by mi dala...
00:49:58 -Dobrý večer...
-Dobrý večer.
00:50:00 -Nechcete pomoct, pane Kuchař?
-Né, ne, já tam ňák dopajdám...
00:50:06 Proč ste chodil ven?
00:50:07 Musel sem se aspoň zastavit, dyž se mění program...
00:50:11 To je dobrý... Já už tam dojdu.
00:50:15 Ale my dem stejně nahoru, tak vám pomůžem do schodů...
00:50:18 No tak... Když budete tak hodná... Tak tedy...
00:50:27 -Co hrajete?
-Muž osmi tváří... Rusko.
00:50:32 Kdyby se vás ptal malej Tonda, tak mu řekněte,
00:50:34 že Suchej hadr na dně mořskym. Nebo zakletej prd v lucerně.
00:50:40 -Jenomže vy už nejste malej Tonda.
-No jo... Bohužel...!
00:51:00 HRAJE HUDBA
00:51:30 -Budu muset dojít pro pivo.
-Proč?
00:51:33 -Tak ať pro něj de Vojta...
-Ten byl před chvílí.
00:51:35 -Taky ho nejvíc pije.
-Já tam dojdu....
00:51:38 -Ne, teď je řada na mně.
-Já pudu s tebou, chceš?
00:51:42 -Prga, mám doprovod.
-No vidíš....
00:51:52 Jak dlouho už sme netancovali? Nějak mně to nejde...
00:51:59 -Měl bych jít pro nevěstu.
-To nemůžeš, dyž teď tancujou....
00:52:04 Proč ne? Ty si vemeš ženicha.
00:52:09 Tondo... Smím prosit?
00:52:13 Prosím...
00:52:23 Nepamatuju se, že bych kdy viděl maminku tak šťastnou
00:52:27 jako v ten večer. I táta byl takovej slavnostní.
00:52:32 Pořád se usmívali, já jsem se na ně díval
00:52:36 a říkal sem si, že konečně chápu, co to je, když se dva lidi milujou.
00:52:49 JE SLYŠET HUDBU
00:53:05 Foučku... Počkej...
00:53:13 Poď sem...!
00:53:47 -Tak co noha, bolí?
-Nebolí, už lítá po výletech.
00:53:52 No vidíte... Tak to už ste jůra.
00:53:57 Nechcete si už jít lehnout, maminko?
00:54:03 -Tak už neblbni, Máři.
-Máří byla Magdaléna.
00:54:25 Poštovní pošta!
00:54:36 Hergot, už mám nohy jako konve...
00:54:40 Ale tančíte jako víla, milostivá...
00:54:44 Jako srnka...
00:54:48 Poštovní telegramy! Dobrý večer...!
00:54:50 Hned jsem zpátky...
00:54:53 ...když už ste tady... dáme si kořalku...
00:55:07 Já už tahle netančila 2O let. To víte, starej je furt na zádech.
00:55:44 Já je pudu jako hledat, dyž s tim pivem nejdou.
00:55:49 Jo. Já přídu.
00:55:58 Asi sem leckde leccos upil.
00:56:01 Vzpomínám si, že jsem potom seděl pod stolem a pozoroval.
00:56:09 Dodnes před sebou vidím maminčinu vlající žlutou sukni.
00:56:15 Pořád tancovali s tatínkem.
00:57:00 Dědku! Já tě vidim...!
00:57:10 Podivejme, jak von je mazanej. Dělá, že neslyší.
00:57:15 Ále co... jen ať si dá... dokavad to bere, ne...?
00:57:30 -Mami, tobě je špatně?
-Ne...
00:57:34 -Tak co tady děláš?
-Dyť je to vostuda...
00:57:40 Vdává se mi céra a eště sem ani slzu neuronila.
00:57:45 Kde máš Tondu?
00:57:47 Šel se podívat po Vojtovi, kde je s tim pivem.
00:57:51 Jo. Jestli ho ta mladá nestydatá nezatáhla někam do keříčku, viď?
00:58:00 Poď sem...! Co si v tom Jičíně počneš?
00:58:05 Ale mami... Dyť tam budu mít muže.
00:58:09 Budu mladá hezká panička a budeme chodit tancovat.
00:58:17 No tak nebreč...!
00:58:21 Já vim, že je hodnej a že na tebe dá pozor.
00:58:37 -Kde je malej Tonda?
-Nevim... asi někde čůrá...
00:58:42 Já se po něm podívám, stejně musim na chvíli na vzduch.
00:58:46 Nemám jít s tebou? Aby tě někdo nepřepad...
00:59:10 Tady to nejde!
00:59:13 -Pudem někam ven...?
-A kam?
00:59:17 To nemůžu...
00:59:32 -Nemůžeme k vám?
-Ne, to já nemůžu...
00:59:40 Počkejte...
00:59:51 Potichu!
00:59:59 -Počkejte tady...
-Jo.
01:00:09 Pojďte...
01:01:16 Neprobudí se?
01:02:02 Svlíkněte se, prosím vás...
01:02:07 Nejdřív vy.
01:02:24 ZPĚV
01:02:25 Andulko šafářová, husičky nemáš doma
01:02:34 Andulko šafářová, husičky nemáš doma
01:02:43 Husy jsou v ječmeně Andulko vyžeň je
01:02:51 Děkuji vám, dámy... Děkuji vám...
01:02:54 Na shledanou. Děkuji za vejslužku, paní Plachá.
01:02:57 -Co říká?
-Řiká, že tě doprovodí!
01:03:03 To víš, že jo, jen běž...
01:03:07 Dyž už si urvala takovýho mladýho, tak vo něj musíš pečovat.
01:03:14 Vyžeň je z ječmene ven Dřív než bude bílý den.
01:03:23 Hele, mě už to nebaví! Poďte zpívat něco jinýho!
01:03:28 Tak jo...
01:03:29 Andulko šafářová Husičky nemáš doma...
01:03:36 Ty seš tady? Máma měla starost, kde seš...
01:03:41 Trochu mě mrzelo, že mě nikdo nehledal.
01:03:45 Ale věděl jsem, že maminka dělá boží milosti
01:03:49 a tatínek si musí zatancovat se všema ženskejma,
01:03:52 aby se žádná neurazila.
01:03:56 Vyžeň je z ječmene ven Dřív než bude bílý den.
01:04:05 -Husy jsou...
-...v ječmeně...
01:04:12 Teď si mě svlíkněte.
01:06:51 Proč se nám tohle vůbec stalo?
01:07:00 -Já nevim...
-Ale je to krásný...
01:07:14 Všecko, co je jenom jednou, je krásný.
01:07:18 -Jenom jednou a naposled.
-Já vím.
01:09:33 Mami!
01:09:36 Mami!
01:09:41 Růžo!
01:09:43 Růžo!
01:09:46 Růženooooooo!
01:09:50 To ne... To snad ne...
01:09:59 Tak, maminko...
01:10:04 No vidíš, Sidónie, tak sme holku provdali.
01:10:11 No Josef....
01:10:15 Za to můžeš ty. Já se nevdávám.
01:10:19 Dyť jsem ti říkala, abys tolik nepil...!
01:10:32 -Kde máte Antonína?
-Šel vás hledat.
01:10:37 Jde za námi. Musel si dát panáka s ňákym...
01:10:41 Nevim jak se menoval.
01:10:57 Děte...
01:11:00 -Děte, já přídu za chvíli.
-Marie....
01:11:04 Děte... Ste mladej a krásnej.
01:11:36 No kde ste...
01:11:39 My sme čekali a pak sme šli napřed, dyž sis eště dával toho panáka...
01:11:45 Tak... a teď si eště pořádně zatancujem, než budeš úplně namol.
01:11:52 Pusťte tam něco...!
01:11:59 -Já sem eště vůbec netancoval.
-Protože si čekal na mě, né?
01:12:03 Furt si sliboval, jak mě provedeš.
01:12:07 -Jéééé...
-Požehnej Pán Bůh...
01:12:11 -Ty se ti, Máňo, povedly...
-Tak si vemte, ne?
01:12:15 Vemte si... Vem si...
01:12:18 -Vem si, Miluš...
-To máš rád, viď?
01:12:28 Bóží milostě! Ty ti ale musely dát práce!
01:12:34 Vždycky jsem miloval boží milosti, protože když se do nich kouslo,
01:12:39 tak se zaprášilo. A tyhle svatební byly nejlepší.
01:12:43 Dodnes cítím tu vůni moučkovýho cukru,
01:12:47 která se dobejvá až dovnitř do nosu.
01:12:50 Nevim, jak je mohla tehdy maminka stihnout upíct.
01:12:56 Ale maminka byla maminka, a ta stihla všecko.
01:13:09 Co to má na puse...?
01:13:15 To je cukr...
01:13:17 Je poprášenej cukrem. Z těch božích milostí.
01:13:28 -Já sem usnul?
-U božích milostí.
01:13:39 -Mami, kdo je to pani Kotašková?
-Jedna kamarádka paní Plachý...
01:13:49 -Proč se ptáš?
-Nosí kožešiny?
01:13:57 Skoro pořád... Jak to víš?
01:14:06 A tak jsem v tom cukru usnul. A zdály se mi možná sladký sny.
01:14:13 Už si je nepamatuju.
01:14:16 Ale jedno vim určitě. Že jsem se ještě jednou probudil.
01:14:37 Ty zvuky odvedle z pokoje jsem slyšel už mockrát,
01:14:42 ale nikdy jsem si jich moc nevšímal.
01:14:45 Teď poprvé jsem je vnímal jinak.
01:15:04 Poprvé v životě jsem pochopil, co to vlastně máma s tátou dělají.
01:15:10 Nedíval jsem se dlouho, jenom malou chviličku.
01:15:49 Potom jsem si vzpomněl, že Růža se pořád nevrátila.
01:16:14 Možná, že se mi to všechno jenom zdálo.
01:16:18 Ale vím, že z téhle krásné a šťastné noci se po 9 měsících
01:16:23 narodil můj mladší bratr.
01:16:28 Je hrozně podobný tatínkovi a jmenuje se Karel.
01:16:35 -Dobrý den...
-Dobrý den...
01:16:42 -Vy na někoho čekáte?
-Já jsem paní Kotašková.
01:16:49 Aha... těší mě. Já se jmenuju Antonín.
01:16:55 Já vím... Proč nespíš?
01:16:59 Já hledám Růženu. Neviděla ste ji?
01:17:03 -Já jsem Růžena.
-Vopravdu?
01:17:07 -A smím si vás pohladit?
-To víš, že jo.
01:17:19 To je příjemný...
01:17:21 Už dlouho mě nikdo tak hezky nepohladil.
01:17:28 Naši se zrovna milujou. Asi budu mít bratra.
01:17:34 Já vím...
01:17:37 -Není ti zima?
-Je.
01:17:39 -Tak pojď, zahřeju tě...
-Děkuju pěkně...
Příběh celovečerního hraného filmu scenáristy a režiséra Vladimíra Drhy se odehrává v poválečném období konce čtyřicátých let, ale časové určení tu není tak podstatné, neboť pohled filmařů se soustřeďuje na ryze soukromý svět hrdinů. Všechno dění je zarámováno do jednoho sobotního odpoledne a podvečera, kdy se ve vysočanském činžáku o pěti partajích koná svatba. Výborně napsaný příběh je ohlédnutím dospělého muže na chvíle jeho dětských let. Je to pohled plný jemné nostalgie a humoru. Drobné individuální osudy uzavřeného mikrosvěta jsou díky ztotožnění se s hlavním hrdinou vnímány v širším kontextu smyslu lidské existence. Film se vrací k tématu rodinných kořenů a vazeb, dávné sousedské pospolitosti, dávno již nepulsujícím vášním a citům, k identifikaci s naší minulostí, kdy na dlouhá desetiletí mizel jeden svět a začal se utvářet zcela jiný, přičemž odlesky obou nás provázejí ještě dnes.
