00:00:02-Tak moment. HLUK

00:00:04Tak klid a zítra budem psát taky.

00:00:08"Družstevníci zahájili sklizeň řepky olejné."

00:00:13Je, promiň. "Řepky olej..." Co to děláš?

00:00:16-"Olejné"? Co to je?

00:00:19-"Řepky olejné." Nová věta:

00:00:22"Pracovali..." Co se tady děje?

00:00:26"Pracovali na poli už od časného rána,

00:00:30aby mohli využít...

00:00:32pěkné..." Nehrb se.

00:00:36"Od časného rána,

00:00:38aby mohli využít pěkného slunečného počasí.

00:00:45Hbitý agronom Havránek

00:00:49z Popelčan..." Co tohle je?

00:00:52Vždyť přestávka je za chviličku, tak snad to vydržíme, ne?

00:00:55"Z Popelčan..."
-Co to má bejt?

00:00:58-To je dobrej fór na Otce slasti. Podepiš to a nezdržuj.

00:01:03-Tobě snad vážně přeskočilo, člověče. -Bacha!

00:01:36-Berus tus tus tus!

00:01:38Amágo atágo!

00:01:43Berus tus... No tak!

00:01:48Kolikrát ti to budu, morbed, vysvětlovat? Kolikrát?

00:01:53Koukej se mi do očí, když s tebou mluvím, no.

00:01:56Strašení je dřina a zase dřina.

00:01:59Pořádný strašidlo nemá pracovní dobu,

00:02:02nekouká na hodiny, ale je tu, aby strašilo.

00:02:05A neptá se, neptá, nech ty pazoury.

00:02:09Neptá se, co za to! Protože strašit, to je práca.

00:02:14Tak znova. Omágo... A!

00:02:18Co je to tady? Omágo a tágo.

00:02:21HOUKÁNÍ

00:02:29TROUBENÍ

00:02:31-Set salamandr do topolu, ti si nějak pospíšili.

00:02:35Dneska konec.

00:02:43Už jdu! HUDBA - BANJO BAND I. MLÁDKA

00:02:52ZPĚV

00:02:54-"Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně,

00:02:59až jednou procitnou, počíhají si někde na ně..."

00:03:04-Nerozbíhejte se, prosím, nerozbíhejte.

00:03:06Toto je hrad Česnečka.

00:03:08Vstupné a pojištění proti pádu z věže máte zahrnuto

00:03:11v ceně zájezdu. Nerozbíhejte se hlavně na nádvoří.

00:03:14Á, místní kastelán Kohák, dobrý den.

00:03:19Pojďte, prosím vás, za mnou. Za mnou do hradu!

00:03:23ZPĚV -"Medvědi je v městě vymění za zlaťáky,

00:03:29za ty si koupí maliny, med a slané buráky.

00:03:34Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně,

00:03:39až jednou procitnou, počíhají si někde na ně."

00:03:45-Opatrně okolo těch knihoven! A rychleji!

00:03:47-"...v doubravě malý grizly ukáže se,

00:03:50Turisté zajisté rozutíkají se po lese."

00:03:55HUDBA

00:04:04-...přivedl svou nevěstu Elišku Přemyslovnu.

00:04:07Eliščina krása prý neměla v širém okolí obdoby.

00:04:11Vidíte na obrázku zde její matku. Velmi pohledná.

00:04:15No ale mladý Vítek si více než manželky hleděl plných číší

00:04:18vína a lovu divokých kachen.

00:04:21To možná způsobilo, že Eliška jedné měsíčné noci zmizela.

00:04:25Nevíme, jestli byla unesena, nebo zavražděna.

00:04:27Jisté je jenom to, že ani obrázek po ní na Česnečce nezůstal.

00:04:32Zato ale od té doby na zdejším hradě jaksi... strašívá.

00:04:37Ale pojďme prosím do ložnice.
-Okamžik, pane kasteláne.

00:04:41Zřejmě jste se zmýlil, anebo jsme tady všichni špatně slyšeli.

00:04:45Vy jste opravdu řekl slovo strašívá?

00:04:49-Ale ne, slyšel jste dobře. Řekl jsem strašívá.

00:04:53Opakuji - strašívá.

00:04:56A dodávám - a jak.

00:04:59-Promiňte, pane kastelán, ale vidím,

00:05:02že nás máte za výpravu kojenecké mládeže.

00:05:06Každé školní dítě dnes ví, že strašení neexistuje.

00:05:12Proč? Protože nebylo prokázáno.

00:05:15Pokud by vás to zajímalo, tak na posledním konziliu

00:05:19v Basileji bylo strašení staženo z programu bádání.

00:05:23Ani jediný delegát z celého světa prosím nepřinesl jediný fakt,

00:05:29jediný doklad, tzn. fotografii, magnetofonový záznam a tak,

00:05:34o tom, že strašidla existují.

00:05:36Vy nám budete tvrdit, že tady, na skoro neznámé Čes...

00:05:40Prosím, nepokoušejte se o to.

00:05:43-Ale, Miroslave, já se divím, že se s ním vůbec vybavujete.

00:05:47Vy, takový vážený vědec, kandidát téměř, no.

00:05:50Já přeci vím, že vůbec nečte,

00:05:53to se divím, že se s ním hádáte.

00:05:55Já bych ráda to jeho strašidlo viděla.

00:05:58-Prachboty žížaly, milostivá, tohle jste neměla!

00:06:03Berustus tus!

00:06:05VÝBUCH KŘIK

00:06:11-Podívejte! Podívejte!

00:06:15-Klid, klid, klid, hlavně klid.

00:06:20-Á! HUDBA

00:06:41-Tak co, máte to?

00:06:43-Co jsem vám říkal? Školník Vorel všechno zařídí.

00:06:46A když něco zařídím, tak to co?
-Klapne!

00:06:49-Přesně tak, holoubata, na. Jen žádnej strach. -A barvy?

00:06:52-Plný piksly čekaj ve třídě, neboj, holoubku.

00:06:55Vorel nikdy nezklame. Na, tak.

00:06:58-Kdybyste radši natřel něco pořádnýho.

00:07:00-Ale, ale, ale, ale, citlivka, co? A starostlivá, viď?

00:07:05Možná, že ti Otec slasti za odměnu pověsí tvoji fotku ve sborovně.

00:07:11A co ty? Jsi baba, nebo chlap?

00:07:14-Dejte to sem.
-No proto.

00:07:19-Nech to, to není pro holky.

00:07:22Tak na, vem si tohle. Já to jdu natřít.

00:07:33-Až to na vás praskne, to se budu smát.

00:07:37A že to praskne, to si můžete bejt jistí.

00:07:39-Tak to se teda pleteš, Haničko, protože se povezeš s náma.

00:07:43Anebo jsi sem přišla, abych ti nabílil tvářičky?

00:07:46-Nech si toho!
-Ty jsi pohádkář!

00:07:50-Nechte ji a pojďte dělat, schne nám barva.

00:07:54-No fakt, pojďte.

00:07:56-A stejně by mě zajímalo, co vám Otec slasti udělal.

00:07:59-On nic. Ale je to poseroutka. Kdo je poseroutka, musí pykat.

00:08:03Zákony přírody, chápeš?

00:08:06-Přemýšlela jsem o vás, pane kolego.

00:08:09Vy jste příliš velký dobrák.
-Ale to snad...

00:08:12-No jistě. A žáci dobráka vycítí na sto honů.

00:08:16Jako medvěd včelí plástve. A běda mu potom, dobrákovi.

00:08:20-Víte, někdy si, přiznávám, nevím docela rady.

00:08:23Ale s tím dobrákem to myslím přeháníte.

00:08:25-Ale nepřeháním.

00:08:27Kupříkladu ta vaše přezdívka Otec slasti.

00:08:31-Přezdívka, no zdá se mi být docela vtipná.

00:08:34-Vtipná?
-Otec slasti.

00:08:36-Pane kolego, tak já jsem znala češtináře,

00:08:40a tomu žáci přezdívali Bobek.

00:08:43A víte, jak se jmenoval?

00:08:46Srnec.

00:08:48-To ne, to v žádném případě, to nesouhlasím, kolegyně Talířková.

00:08:53Víte, ale někdy mě napadají takové zvláštní myšlenky.

00:08:57Když se dívám na třídu, tak si představuji,

00:09:00že žáci jsou složeni z tenounkých nitek, pavučinek.

00:09:04Pavučinky jsou velmi křehká zařízení, snadno se poruší

00:09:08a jen velmi těžko zacelí.

00:09:10No a učitel, to je vlastně takový pavouček,

00:09:14který se smí po těch tenkých nitkách procházet.

00:09:18Ale i on musí chodit velice opatrně,

00:09:20aby některou pavučinku neporušil.
-Pavučinky, pavučinky.

00:09:25Já vám řeknu, takhle pořádně zařvat,

00:09:28kdybyste dovedl. Jako tygr.

00:09:31Nebo jako lev.

00:09:35-Ja... jako lev?
-Jo, jako lev.

00:09:39Jenomže vás pořád jako kdyby kousek chyběl.

00:09:42Kdybyste aspoň dokázal vyloupit banku.

00:09:45Nebo skolit medvěda. Anebo skočit s děravým padákem.

00:09:49To by bylo něco, co? No jo, ono je to těžký, že jo?

00:09:53-No to...
-No.

00:09:59Ale řvát jako lev, to byste se naučit měl.

00:10:02Aspoň kvůli mně.

00:10:05Vy, kdybyste řval, vy byste vypadal... krásně.

00:10:09-Myslíte? Ale když já řvát, já nevím, jestli bych vůbec...

00:10:14-Já vím, že vy nevíte.

00:10:17A co se stalo na Česnečce, to asi taky nevíte?

00:10:21-Ne, to nevím.

00:10:24-Na Česnečce straší.

00:10:27-Straší? Kdo?
-No kdo, strašidlo.

00:10:31Ale Kohák, ten kastelán, prej v tom má prsty.

00:10:36-Je docela možné, a to musím připustit,

00:10:39že se tu určité síly projevily.

00:10:41Ale na druhé straně by to znamenalo,

00:10:44a to nemohu pochopit,

00:10:47že by se sympózium v Basileji zmýlilo?

00:10:50I když připustilo určitý výskyt vlivů magnet...

00:10:55magnetismu?

00:10:58Magnetismus, to je ono! Co tomu říkáte, Helo?

00:11:02-Snad. To vám řeknu, Miroslave, že tady mají

00:11:04ten magnetismus setsakra silný.
-Magnetismus.

00:11:10-Holky, náš táta byl včera večer na hradě.

00:11:14-Jé. -Teda já bych tam nešla, ani kdyby tam na mě čekal Gott.

00:11:20-Já taky ne. Prý to všechno dělá Kohák.

00:11:23A stará Švecová chtěla včera péct buchty a bála se i zatopit.

00:11:28-No co. Voda zatáhla latex a my to jenom natřeli.

00:11:32A to se přece nikomu nemůže dokázat.

00:11:36Žádná stopa nezůstala.

00:11:38-Co se bojíš? Možná, že dostaneš pochvalu.

00:11:40Bílá tabule je moderní, zdravá pro oči.

00:11:43-Kluci, budete ještě něco natírat?
-Tak se posaďte.

00:11:46-Jo, ale zmizíkem.

00:11:48-Kdopak má dneska službu? Michale, posaď se.

00:11:52SMÍCH

00:11:59Co to má znamenat, tohle to? Posaď se.

00:12:03Kdo to udělal? SMÍCH

00:12:06FISTULE Kdo?

00:12:12-Sím! Sím!

00:12:14-Votroubku, ty snad něco tušíš, nebo se chceš přiznat?

00:12:17-Ne, jen něco tuším. Ne! To nesmíš!

00:12:20-Buďte tiše.

00:12:22Každej ví, že kastelán Kohák má všelijaký spolky se strašidlem.

00:12:26A včera poslal jedno na turisty z Prahy.

00:12:28-Ano.
-Že jo?

00:12:30A pak ono si pak k nám odskočilo třeba jako na melouch.

00:12:34SMÍCH

00:12:36-No vidíte, tak tohle by mě nenapadlo.

00:12:39Strašidlo.

00:12:41Kdo jiný by taky takovou hloupost mohl provést, co?

00:12:45No, strašidlo nám přidělalo práci. Musíme tabuli znovu natřít.

00:12:50Vidíte, já jsem si myslel, že to udělal některý z vás.

00:12:56Možná, že mi to nebudete ani věřit, ale když jsem byl malý,

00:12:59tak jsem tatínkovi nadělal spoustu starostí.

00:13:03Dobrého slova jsem si nevážil a špatného tatínek nerad používal.

00:13:08Snad to ani neuměl.

00:13:10A jednou, to jsem zase něco provedl,

00:13:12se tatínek rozzlobil a povídá: "Tady na skříň dávám rákosku

00:13:17a běda, jestli ještě jednou zazlobíš."

00:13:20Tak já jsem byl malej kluk, tak jsem na skříň neviděl,

00:13:24tak jsem radši sekal dobrotu. Ale léta utíkala,

00:13:27tehdy jsme rostli jako z vody, a jednoho dne jsem na skříň uviděl

00:13:32z přistavené židle. A tam mě čekalo překvapení,

00:13:36protože žádná rákoska na skříni nebyla.

00:13:40Ani tehdy, ani nikdy předtím.

00:13:43A tak jsem si tehdá řekl, že někdy troška strachu

00:13:48může člověku prospět. Možná, že by prospěla i vám.

00:13:54-To nejde, tady jsou moc nízký skříně!

00:13:57-No vidíš, Michale, tím bych si nebyl tak docela jistý.

00:14:21BOUCHÁNÍ

00:14:29-No ne, to je mi náštěva!

00:14:31Snad ne na prohlídku, pane učiteli?

00:14:34Hned jsem dole.

00:14:50-Helejte, oni nejsou špatní, ale potřebují jenom pevnější ruku,

00:14:55víte. Kolegyně... HOUKÁNÍ

00:14:58To je sovička.
-Sovička, no, kš, kš!

00:15:02-Kolegyně Talířková říká, že prý běda dobrákovi.

00:15:06Jako... Tak jsem si myslel, jestli...

00:15:10-Ksakru, červotoč! Co jste myslel?

00:15:15-No... že byste mi mohl pomoct.

00:15:21Vyznáte se prý ve strašení, tak kdybyste mi tak na dva,

00:15:26na tři dny jedno strašidlo mohl půjčit.

00:15:29-Vyznám ve strašení. Prosím vás, lidi toho napovídají.

00:15:32A i kdyby, tak strašidla zásadně nepůjčuju.

00:15:36-Jo, nepůjčuju. Tak to je, abych tak řekl, konec.

00:15:42Promiňte, že jsem... Na shledanou, já...

00:15:46-Haló, počkejte! Že jste to vy, tak vám pomůžu.

00:15:53Pane učiteli,

00:15:55už jste se viděl někdy v zrcadle?

00:16:00Ne?

00:16:02-Jak prosím?

00:16:04-A nenapadlo vás nic? No? To jsem si myslel.

00:16:07Kdybych dejme tomu si třeba oholil knírek,

00:16:11no tak bych přece byl... jako vy.

00:16:16Podívejte.

00:16:18No a vy byste byl jako já.
-A ták.

00:16:22-No a až já budu jako vy, tak to teda, mišpule zvarhanělý,

00:16:27naučím ty vaše děti skákat jinak než vy.

00:16:32-No tomu říkám nápad, píšu vám jedna.

00:16:35Takže se jako vyměníme.

00:16:37Vy budete jako já, já budu ja... Já budu na zemi.

00:16:44"Dějiny čarodějnictví v Čechách a na Moravě". Ale to nepůjde.

00:16:48Nezlobte se, já vás nechci nijak jako urážet, vy...

00:16:52Ale vy někdy totiž příliš, příliš hodně jako... klejete.

00:16:57-Mordhadr do skořice, tfuj, jestli já ještě jednou zakleju.

00:17:03-Tak v tom případě byste, dá se říci, byste mě zachránil.

00:17:06A kdy můžete začít učit?

00:17:08-Třeba hned. Ale moment, mám podmínku.

00:17:10Až budu pryč, budete za mě provázet na hradě, ano?

00:17:14A ještě něco. Svěřím vám poklad.

00:17:16Je ukryt v téhle truhlici a vy ho musíte uhlídat.

00:17:20Ale pozor, nesmíte se podívat dovnitř.

00:17:23To si dobře pamatujte.
-Ano, budu si to pamatovat.

00:17:27Ten váš poklad... Teda vlastně už můj poklad uhlídám.

00:17:30To vám slibuju.

00:17:38-Tomu moc nevěřím.

00:17:40-Ničeho se nemusíte bát, všecko je promyšlený

00:17:42do nejmenších detailů.

00:17:45A hlavním velitelem je školník Vorel.

00:17:47-Ježišmarjá.
-No co?

00:17:50-Já s Vorlem natáhneme do kabinetu hadici a vy ji tam někde upevníte.

00:17:54No a když Vorel spustí vodu, tak vy utečete dveřma. Tady.

00:17:59A hlavně si zapamatujte, sraz zejtra ve tři.

00:18:03Nějaký dotazy?
-Žádný.

00:18:05-Omyl, dotazy tady budu klást já. HLUK

00:18:13Do lavic! Ksakru, červotoč!

00:18:20Tak na příklad, kterýpak dobrodinec mi namazal židli lepidlem?

00:18:26-Nevíme! My nevíme!
-Jaký lepidlo?

00:18:29-Nevíte? No tak se musím po hříšníkovi podívat sám.

00:18:34Michale, podej mi tašku.
-Proč já?

00:18:42-Copak je tohle?
-Lepidlo.

00:18:45Ale není moje. Asi mi ho tam někdo dal.

00:18:48-Asi.-No.
-Tak si sedni, Michálku, ano?

00:18:53Fujavice do skořice.

00:18:58-Jau!

00:19:14-Jej! Řetízek.

00:19:16Není proč se bát. A já se nebojím.

00:19:20-Krá!
-Nebojím!

00:19:26Železná panna.

00:19:29Je.

00:19:43Strašidla, to jsou jenom povídačky.

00:19:47No tak...

00:19:52Povídačky zase ne, ale moc jich taky není.

00:19:55TALÍŘKOVÁ
-"Takhle kdybyste vyloupil banku.

00:19:58Skočil s děravým padákem, nebo skolil medvěda."

00:20:02-Medvěda. Co medvěda, poklad uhlídat, to není nic?

00:20:06No to je přece mnohem víc, uhlídat poklad.

00:20:09No ano, já... já uhlídám poklad. Co tomu říkáš, kamaráde?

00:20:15-Mlčím. Už 358 let si šťastně a klidně mlčím.

00:20:19A když už ode mě něco, červe, chceš, tak mi aspoň netykej,

00:20:25rozumíš?
-Ano, zajisté, pane...

00:20:28Brnění.

00:20:36Pobyt na Česnečce bude asi... velice zvláštní.

00:20:41Pravidlo první zní, strašidlům se netyká.

00:20:47-Tak třeba Votroubek!

00:20:50Votroubek je přímo virtuos ve hře na učitelovy nervy.

00:20:54Mistrně zvládá skladby pomalé i rychlé, pochody i valčíky.

00:20:59A kdyby žákovské zlobení mělo, sedni si!

00:21:03Žákovské zlobení mělo své Pražské jaro,

00:21:06tak by Votroubek stál na stupínku ve Smetanově síni ve fraku,

00:21:10a to by byl teprve koncert, co?

00:21:13Jenže, milý Votroubku, přísloví praví:

00:21:16tak dlouho jsi brnkal, až jsi dobrnkal.

00:21:19RÁNA

00:21:21-Ho! Pořekadlo druhé zní: komu není rady, tomu není pomoci.

00:21:25Rákos rou, rarakapúr, síla sil tě drtí v sůl.

00:21:31-Jů, jé.
-Kde je?

00:21:38-Ták.

00:21:40A Votroubek nám alespoň posolí svačinu.

00:21:51No, koukám, že jste nenapravitelní.

00:21:54Na takovou svačinku bude třeba soli mnohem víc.

00:21:56Rákos rou, rarakapúr, síla sil tě drtí v sůl.

00:22:01-Tak to vidíš, poklade.

00:22:04Sedíme tady spolu, a ani nevíme proč.

00:22:08Nikdo tě nekrade, a já tě mám přitom hlídat.

00:22:12No já vím, já za to můžu sám.

00:22:17S dětma to neumím a teď se mám... teď se mám měřit se strašidlama.

00:22:22To jsem holt celej já, to...

00:22:26Já! ZVONY

00:22:30Já!

00:22:37Já prostě na to nejsem, no. A výsledek?

00:22:41Hrad je bez strašení a tím pádem i bez návštěvníků.

00:22:46Málo platný, sbírka japonských dřevěných tácků ze 17. století

00:22:50táhne míň než bezhlavej rytíř.

00:22:53HOUKÁNÍ SOVY

00:22:55Ale já za to nemůžu.

00:22:58VRZÁNÍ Á...

00:23:05-Hů...

00:23:09-Já... Brýle!

00:23:38Kdo... kdo jste? Kdo jste?

00:23:40-Jsem váš poklad.
-Ne.

00:23:43-Ty mě nepoznáváš?
-Nějak ne.

00:23:46-Jsem bílá paní, kategorie A1/GLS.

00:23:49V licenci Rožmberka, s platem...

00:23:52To není důležitý, ale plus prémie.

00:23:56-Prémie. Ano.
-Co jste se za mnou naběhal.

00:24:00A teď byste mě ani nepoznal?
-Nepoznal.-To není možný.

00:24:04-Ale já tak... ani tak ne. A jak se vám tu pořád tak straší?

00:24:09-No dovolte. Copak já jsem nějaký strašidlo?

00:24:13-Ne.
-No. Já jsem Bílá paní.

00:24:16A jako taková mám právo nebýt označována jako strašidlo.

00:24:21Nýbrž jako doplněk hradního inventáře, de luxe.

00:24:26A jako taková mám taky právo na dobrou a vydatnou večeři.

00:24:31No tak, povídej, copak budeme mít dobrého?

00:24:34-Dobré... Karbanátky!

00:24:36Ale jsou čerstvý, to maso mleli přede mnou.

00:24:39-Karbanátky? Já karbanátky nejím.

00:24:41-Nejíte.
-A já už toho mám dost!

00:24:44Jestli okamžitě mi nedáš ždibíček provázku z oběšence,

00:24:49půl století máčeného v půlnočním bahníku studně,

00:24:53tak já z tebe udělám... štokrdle.

00:24:57Ale ošklivý.
-Zadrž, doplňku hradního inventáře.

00:25:01Co by si počali mí žáci a mé děti? Já ti všecko povím.

00:25:06-No tak to je něco jiného. No tak povídej.

00:25:09-Já... já nejsem žádný kastelán, ani kouzelník,

00:25:13já jsem obyčejný učitel, kterému se stýská po jeho dětech.

00:25:19-Na. A opatrně, holoubata, opatrně!

00:25:22Ať nic nepokazíte. Akce "Potopa" vstoupí do dějepisu.

00:25:26-No co, jste si nevšimli, jak se Otec slasti změnil?

00:25:29-To jo, dřív byl stejně lepší. Třeba se s ním něco děje.

00:25:32-Co by se s ním dělo? Pusť tu rouru!

00:25:35-Náhodou, dospělí se vždycky měněj, když se s nima něco děje.

00:25:38To naše Jarka...
-Počkej, třeba jsme ho utrápili my.

00:25:42-Určitě. Vypadá, jako by to ani nebyl on.

00:25:45-To je fakt. -Víte co? Já navrhuju akci "Potopa" zrušit.

00:25:49-Správně!
-No jasně.

00:25:51Nejdřív musíme zjistit, co se s učitelem stalo?

00:25:54-Tak to teda ne! Všecko už je domluvený, akce běží.

00:25:57Stejně už je pozdě.
-Až křiknu teď, utečete.

00:26:01-Jasně.
-No tak běžte, běžte, běžte, běžte!

00:26:06Hlupáčkové, však vy ještě poznáte, kdo je to Vorel.

00:26:10I s tím vaším kastelánem. Buďte připraveni!

00:26:15Tak, jednou mě bude znát každý.

00:26:17Podívejte, pan Vorel, majitel pokladu z Česnečky.

00:26:20Checheche.

00:26:22Jenom neudělat žádnou chybu a cesta k pokladu je otevřená.

00:26:27-Págo a tágo!

00:26:29VÝBUCH

00:26:31-Teď!

00:26:34PIŠTĚNÍ HUDBA

00:26:59-Tak to by snad stačilo, chachacha.

00:27:18-Normální podraz!

00:27:20-Fuj, kdyby aspoň neměly tak hnusný vocásky.

00:27:24-Tohle to u nás umí jenom jeden jedinej.

00:27:26-Kohák! A když je Kohák ve škole, je Otec slasti kde?

00:27:30-No jasně, na hradě! Jdeme!
-Kam zase chcete jít?

00:27:35-Mysli, holka, trochu. Přece na Česnečku pro Otce slasti.

00:27:41-Hlídáním pokladu jsem byl pověřen... já.

00:27:44-Ani se mi nechce věřit, že vy byste...

00:27:46-A vy se divíte? Checheche.

00:27:49Člověče, dyť já jsem poctivec stará.

00:27:52Já krmím ptáčky. No tak se nezdržujte a běžte.

00:27:55-Ale já jsem dal kastelánovi slovo a jedině kastelán mě toho slova

00:27:59může zbavit!
-Ale prosím vás, slovo, slovo.

00:28:02To já vám dám taky. No tak běžte, běžte.

00:28:05A já si tady zatím lehnu a ani se odsud nehnu.

00:28:08-"Řvát jako lev, to byste se měl naučit.

00:28:11Už kvůli mně.

00:28:13Vy, kdybyste zařval, vy byste vypadal krásně."

00:28:17-NIKDY! POKLAD HLÍDÁM JÁ!

00:28:23-Vždyť já nic neříkám. No prosím.

00:28:26Konečně, byl jste tu první, že.

00:28:29No tak ale, pane učiteli, tady je dost pro oba.

00:28:32Víte co? Rozdělíme se tedy. No.

00:28:39Á!
-Žížaličko.

00:29:13HUDBA

00:29:53-Takovou smůlu můžu mít jenom já.

00:29:56Od pokladu se ani nehnu a... nakonec mi uteče.

00:30:01-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:30:04-Dobrý den.

00:30:07-Co vy tady, děti?

00:30:09-Jestli jste sem přišel kastelánovat jen kvůli tomu,

00:30:12že jsme vás zlobili, tak se s náma klidně vraťte.

00:30:14-Kohák na nás pouštěl myši. A to je proti školnímu řádu.

00:30:17-A dělat si zlo navzájem, to není proti školnímu řádu?

00:30:21Mně už se po vás taky stejskalo, uličníci.

00:30:24Já bych se rád vrátil, ale tak snadný to nebude.

00:30:27Já jsem totiž neuhlídal poklad.
-Poklad? Jakej?

00:30:30-Jakej. Byl ukryt tady v tý truhlici.

00:30:33Teda vlastně byla, Bílá paní.

00:30:36No a já... já ji neuhlídal.

00:30:42-Jaká Bílá paní?

00:30:44Já o žádný Bílý paní nic nevím. Taková vzácnost na Česnečce není.

00:30:49V tý truhlici, co jsem vám dal hlídat, nic nebylo.

00:30:52Chtěl jsem jenom, abyste byl vázanej ke hradu

00:30:54a abyste se hnedka druhej den nerozběhl do školy za svými žáky.

00:30:57Chachacha.

00:30:59-Ten pelášil, strašpytel. Hnala jsem ho přes celou vesnici.

00:31:04Teď si na něj budou ukazovat.

00:31:06-To snad... to jste byla vy, paní kolegyně, to snad...

00:31:10-No jo. Já jsem vám chtěla jenom trošku pomoct.

00:31:12Ale vy jste to ani nepotřeboval.

00:31:15Jak jste tak krásně zařval to "nikdy".

00:31:17To byla krása, Karlíčku.

00:31:19-A jak vy jste říkala takový to: "Pojď blíž, žížaličko,"

00:31:22to byla teprve krása, Evičko.

00:31:24-Takže se, jak vidím, proměníte zase zpátky.

00:31:28-No tak...-Musíte, musíte, nám se bude stejskat.

00:31:32-No dyť já bych byl bez nich jako pavouček bez sítě.

00:31:35-Hurá! Otec slasti je náš!
-Hurá! Hurá!

00:31:39HUDBA

00:31:44TROUBENÍ

00:32:21-Pojďte, ano, všichni dohromady tady.

00:32:24-Tady se podívejte na schéma obléhání hradu Česnečky

00:32:27loupežnými rytíři "Pitršperky", jehož obyvatelé chtěli vytopit

00:32:30pomocí důmyslně zbudovaných kanálů.

00:32:33Schéma vyrobil náš kroužek historiků,

00:32:35jehož členy jsou všichni žáci zdejší školy.

00:32:38Náš vedoucí Josef Kohák je místní kastelán.

00:32:40Kroužek pracuje na Česnečce již celý rok.

00:32:42-Vidíte, Helo, historický kroužek, a žádné strašení.

00:32:45-No jistě, přece to... Á!
-To nic.

00:32:48Tam byla jenom vlhká zeď. Co nejdřív to budem opravovat.

00:32:52A nyní se podívejte naproti, tam visí obraz Vítka z Vojčan.

00:32:56-Slyšíte to, co jsem říkal? Všechno se dá vysvětlit.

00:32:59Mozek nenosíme nadarmo! Zeď... obyčejná vlhká zeď.

00:33:05Já! SMÍCH

00:33:16SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020