00:01:10-Tak co?
-Teď tam nemůžete, pane Johane!

00:01:18Nemůžu...

00:01:51Máte syna, pane Johane.

00:01:54-Syna!
-Anička...

00:01:58...vaše Anička zemřela. Nedalo se už nic dělat.

00:02:54OZÝVÁ SE PODIVNÝ SMÍCH

00:02:57-Jak dlouho tu chceš ještě plakat?
-Co je ti po tom?

00:03:02STÁLE SE OZÝVÁ SMÍCH

00:03:05Kdo jsi?

00:03:07A kdo jsi ty?! Mistr houslař nebo ubrečená baba?

00:03:12Jsem jen ubožák, kterému zemřela žena.

00:03:16Jsi chlap, který toužil mít syna! Už jsi v to ani nedoufal.

00:03:21Byl bych obětoval život, kdyby...

00:03:27-Život?
-Miloval jsem ji.

00:03:31To už jsi všechno řekl tomu stromu.

00:03:35Sto let tu zraje na severní straně,

00:03:39sto let vzdoruje bouřkám a vichrům a nese váhu sněhu,

00:03:44odolává suchu a škůdcům.

00:03:47Je to hustý a mocný strom, jakého není.

00:03:52Je to rezonanční smrk, Johane! Nebo ty už ho neslyšíš?

00:03:59-Slyším už jen pláč.
-Pláč tvého syna.

00:04:05Tak podoj kozu a nakrm ho. Přitiskni ho k sobě, chraň ho,

00:04:10ukládej ho ke spánku a hraj si s ním.

00:04:14A hlavně! Uč ho svému řemeslu, tvůj syn je tvá naděje.

00:04:22Kdo vlastně jsi?

00:04:25Občas navštívím nějakého toho řezbáře,

00:04:28koláře či stavitele mlýnských kol.

00:04:33Ale tebe, co houslaře, mám v rajonu jediného.

00:04:39Stůj! To není všechno.

00:04:44Ten strom pokácej, pořež a dej vyschnout,

00:04:50jak jsi to vždycky dělal. Dvacet let ať to dřevo leží.

00:04:57Dvacátého roku z něj postavíš housle, ale pozor, za jedinou noc!

00:05:09Postavit housle za jedinou noc? To přece není možné.

00:05:16-To nikdo nedokáže!
-Není to jen obyčejný strom.

00:05:22Houslím z jeho kmene se žádné na světě nevyrovnají.

00:05:29Ale pamatuj, jestli tak učiníš,

00:05:34bude v nich ukryto celé tvé houslařské srdce,

00:05:39celý tvůj život.

00:05:42A pak, sám poznáš, kdy přijde pravý čas, je dáš svému synovi.

00:05:53Mistrovské housle pro mého syna...

00:05:59-Bude z něj virtuos.
-Tak sekej, Johane!

00:06:12Virtuos!

00:06:20To je dost, už jsme vás chtěli nechat hledat.

00:06:26Na Josefínu to přišlo předčasně, jak se tady u vás dřela.

00:06:31Odpusťte mi.

00:06:35Tady ho máte, Tadeáše.

00:06:39OZÝVÁ SE DĚTSKÝ PLÁČ

00:06:54Já vím, jak vám je.

00:06:58Ale u nás ve mlýně máme taky dost svého.

00:07:03Kdybyste si s něčím nevěděl rady, tak...

00:07:09Běžte domů. A děkuju.

00:07:14Máš dceru, Vojtěchu!

00:07:16-A Josefína?!
-Ta už pere prostěradla!

00:07:20Bože můj, mám dceru! Já mám dceru!

00:07:23-Jo.
-Mám dceru...

00:07:48Já jsem tvůj táta. I máma, Tadeáši.

00:08:01Jednou ti postavím housle, jaké svět ještě neviděl.

00:08:30Bude dobře, pane Johane.

00:08:33Vojta sice bude trošku prskat, ale zvykne si.

00:08:37A mně to nic neudělá, když vám tady občas hodím něco do hrnce

00:08:41nebo přemáchnu prádlo.

00:08:44-Tadeášku,Tadeášku, nebuď Alžbětku.
-To už s ní tak laškuje,s nevěstou!

00:08:51-Jenom aby...
-Asi už mají hlad.

00:08:59Krmení dravé zvěře...

00:09:03Pojď, Tadeášku, pojď k tatínkovi.

00:09:11A Alžbětka. Máš hlad, viď? Už to bude.

00:09:23-To kozí mlíko mu vůbec nejede.
-Tak ať chvilku počká, hladovec.

00:09:31Já vůbec nevím, jak se ti odvděčím, Josefíno.

00:09:35A to já zase jo! Mohl byste učit Ažbětku na housličky.

00:09:40To by se mi moc líbilo.

00:09:46Tak platí.

00:09:48Z Tadeáše udělám virtuosa.

00:09:52A Alžbětku taky naučím na housličky.

00:10:18CVIČÍ NA HOUSLE

00:10:34HRAJE VESELE, ROZVERNĚ

00:10:40Příšerné! Šumařina! Nemůžu to poslouchat!!

00:10:46Znovu, Tadeáši, a sám! Tady, od třetího taktu.

00:11:16Dost! Šmytec, táto. Virtuosa ze mě mít nebudete!

00:11:23-Kam jdeš?
-Tam, kde si můžu zahrát od srdce.

00:11:28Do hospody? Tak to ne. Cvičit budeš!

00:11:32Jsem dospělý, poroučet mi, tatínku, nebudete.

00:11:38-Bětko, jdeš se mnou?
-Já...

00:11:44Ještě bych chvíli cvičila, Tadeáši.

00:11:55A ty housle tady necháš!

00:11:59Jak chcete, tatínku.

00:12:03Stejně by mi žádnou radost nedělaly, když jste takový.

00:12:14A spát půjdeš na seno!

00:12:22Po půlnoci tě do chalupy nepustím!

00:12:32Jste na něj jak na cizího, pane Johane. Tadeáš není zlý.

00:12:39Jenom k té vaší mistrovské hudbě se tolik nemá.

00:12:43A k čemu se má?!

00:12:45Ani k pořádné hudbě, ani k řemeslu. Už mu bude dvacet!

00:13:01Nevím, kde se stala chyba.

00:13:04Žil jsem jenom pro něj.

00:13:07Doma nemusel pracovat, aby mu nezhrubly prsty.

00:13:12Každý den jsem s ním cvičil na housle.

00:13:15Víš, Josefínko, jak mi je, když celý život stavím nástroje

00:13:20pro cizí a oni s nimi dobývají svět a slávu,

00:13:28a z mého vlastního syna vyrůstá obyčejný vesnický šumař?!

00:13:36Tadeáš je asi jiný, než jste si přál, pane Johane.

00:13:40-Má rád koně!
-A aby byli lidi veselí.

00:13:44Měl byste ho vidět, jak mu oči září,

00:13:48když roztančí a rozezpívá celou hospodu.

00:13:52HLAS LESNÍHO SKŘÍTKA Sám poznáš ten pravý čas.

00:13:56Ale pamatuj, v těch houslích bude zakleto celé tvé mistrovské umění,

00:14:00celé tvoje houslařské srdce, tvůj život...

00:15:25Udělám z tebe virtuosa. Ať chceš, nebo nechceš.

00:16:29Tadeáši...

00:16:33Tadeášku...

00:16:39-Že se nestydíš?!
-A za co?

00:16:43Že se mi tu spí lepší než v tátově dusné chalupě?

00:16:48-Však zkus, jaká je to krása!
-Na to zapomeň!

00:16:55-Tak na tebe mám zapomenout?
-To jsem zrovna neřekla.

00:17:01Víš, Alžbětko, noty zapomenu, dluhy zapomenu,

00:17:07ale na tebe, na tebe nezapomenu. Nemáš něco k snědku?

00:17:16Au!

00:17:18Tak a dost! Vstávat a domů cvičit na housle!

00:17:25Jedině za pusu!

00:17:34Beztoho musím ještě obstarat kravičku.

00:17:39-I ten dobytek je ti milejší než já?! -To víš, nezlobí!

00:17:50Dobré ránko, otče.

00:18:09Něco k jídlu by nebylo?

00:18:26Tak táto, tolik jsem snad zase neudělal,

00:18:32že tu se mnou nemluví ani noha od stolu.

00:18:41Táto, to mám cvičit hladový?!

00:18:47Mě vychováváte jako Dalibora! Ještě si mě posaďte do věže.

00:18:55Pak se divíte, že skřípám, když mi kručí v břiše.

00:19:01OZVE SE HARMONICKÝ TÓN

00:19:05A ještě ke všemu nehraju tak zle.

00:19:10OZÝVAJÍ SE PŘEKRÁSNÉ TÓNY

00:19:20Bože můj! Kdo to tady tak krásně hraje?

00:19:25PŘEKRÁSNÁ HUDBA

00:19:45Tak vidíte, Josefínko, stačí si ráno vyčistit uši.

00:19:50Tadeáši!

00:19:53A taky, že mi Bětka dala pusu!

00:19:56Tak co říkáte, táto, zasloužím si snídani?

00:20:10Budu muset zajet do města.

00:20:16Nechám ti opsat těžší skladby.

00:20:30Hej! Kde jsi, lesní muži?!

00:20:40Přišel jsem ti poděkovat! Kde jsi?!

00:20:48-Kde jsi?
-Ne mně, sobě poděkuj.

00:20:55Ty sám jsi housle postavil. A dokázal jsi to za jedinou noc!

00:21:02-Jsi skutečný mistr.
-Bez tebe bych to nedokázal.

00:21:10Jenom mi pověz, čím jsem si zasloužil tvou pomoc?

00:21:16Jsem Duch dřeva, Johane!

00:21:20Nikdo jiný v kraji nedal dřevu tolik, co ty.

00:21:24Nikdo ho nenaučil zpívat jako ty.

00:21:28Žádný nepochopil jeho duši a nedal mu nesmrtelnost.

00:21:36-Jsi dobrý duch.
-Dobrý? Spravedlivý!

00:21:45Pamatuj: není dokonáno!

00:21:52Na housle z tohoto stromu nesmí zahrát nikdo jiný než tvůj syn.

00:22:02Jinak tvé houslařské srdce pukne.

00:22:20OZÝVÁ SE KRÁSNÁ DOKONALÁ HUDBA

00:22:53A tohle je jenom pro tebe.

00:22:57...A JEŠTĚ KRÁSNĚJŠÍ HUDBA

00:23:27Pane Johane, pane Johane!

00:23:30Ve vesnici je kočár našeho pana hraběte a ptá se po vás!

00:23:35Kde prý ten houslař Johan bydlí? Tak jsem je poslala trochu oklikou

00:23:40-a sama jsem to vzala přes humna, abyste mohl... -Co?

00:23:43Co?! Trošku poklidit!

00:23:46A ty se taky někam ukliď, náš hrabě tě nemusí okukovat.

00:23:51OZÝVÁ SE ŘEHTÁNÍ KONĚ Už jsou tady!

00:24:01-Houslařský mistr řečený Johan?
-K službám, pane hrabě.

00:24:08Co pro vás mohu udělat?

00:24:10Jdou o vás řeči, že dovedete postavit dobrý nástroj.

00:24:15Já chci ten nejlepší! Pro mou dceru.

00:24:21Je mi ctí, pane hrabě. Hned se pustím do práce.

00:24:26Přejete si korpus žíhaný, nebo hladký povrch?

00:24:31-Lak matný, či vysokého lesku?
-Aby mi šly k vlasům!

00:24:37-Zrzavé housle, otče, che..
-Jemný kaštan! Hedvábný lesk.

00:24:45Hlavně, aby byly lehké do ruky. Ovšem bytelné, aby něco vydržely,

00:24:51-kdyby s nimi náhodou moje dcera...
-Kdyby někomu upadly, papá!

00:24:56-Tak nějak.
-Tak, tak.

00:25:00-Kdy si pro ně mohu nechat poslat?
-Když to půjde dobře...

00:25:05-...ode dneška za tři měsíce.
-Za tři měsíce?! -Cha, cha!

00:25:10Ale to nepřichází v úvahu!

00:25:14Promiňte, pane hrabě, nepřichází v úvahu postavit nástroj dříve.

00:25:19I když budu pracovat pouze na zakázce pro mladou dámu,

00:25:23nemohu uspíšit lepení, lakování.

00:25:27Ale má dcera již celý týden sní o tom, že bude houslovou virtuoskou!

00:25:33Ano! A nehodlám snít zbůhdarma ještě další tři měsíce!

00:25:37-A co tyhle skřipky?!
-To jsou housle mého syna!

00:25:45Zahraj na ně.

00:25:46-Ty nejsou na prodej!
-Řekli jsme: zahraj.

00:26:10Hraje docela přijatelně, že?

00:26:14Chcete-li hotové housle, mám zde jedny.

00:26:19K nerozeznání a stejně dobré.

00:26:28Slyšíte, jaký je to skvělý nástroj?

00:26:32-Tak které?
-Já chci tyhle!!

00:26:37To jste zvolila rozumně, slečno.

00:26:41Pokud vím, tak tyto housle jsou víc než o polovinu levnější.

00:26:46A protože tento nástroj je starší a vyzrálejší, je proto vzácnější

00:26:52a také mnohem, mnohem dražší! Celých sto zlatých.

00:26:57-Kdo by to kupoval za ty peníze?
-Je to jako s vínem, výsosti.

00:27:04Já nejsem rozumná, já jsem umělkyně, chci to nejlepší, papá!

00:27:09Je umělkyně...

00:27:10...a já mám rád staré víno, to dražší!

00:27:15Děkuji, prosím.

00:27:19Mládenče, mimochodem, hraješ dobře.

00:27:27Nabízím ti místo učitele houslí pro mou dceru Elvíru.

00:27:34Dostaneš dvacet zlatých měsíčně, k tomu stravu a bydlení na zámku.

00:27:43Odpusťte, pane hrabě, ale chci se vypravit do velikých měst.

00:27:50Tam prý žijí lidé hudbou a dokáží ocenit skutečné mistrovství.

00:27:54-Má nabídka je ti málo?!
-Já už ho nechci, nafoukance!!

00:27:59Abys jednou nelitoval, mládenče!

00:28:04A tvou živnost dám přezkoumat!

00:28:23-Tak je to pravda?
-Jenom na půl roku, Alžbětko.

00:28:30Slyšel jsem, že houslovou hrou jde v hlavním městě vydělat peníze.

00:28:38Až se na podzim vrátím, budeme mít dost, abychom mohli chystat svatbu.

00:28:45Možná i vlastní koně si pořídím.

00:28:49Mohl jsi vzít to místo na zámku. Byl bys blíž.

00:28:53Za dvacet zlatých se mořit s tou fiflenou?

00:28:58-Bude se mi stýskat.
-Mně víc, Alžbětko.

00:29:02Něco pro tebe mám.

00:29:06-Prstýnek.
-Hm.

00:29:17Je nádherný.

00:29:26-Teď jsi moje nevěsta.
-Teď jsi můj ženich.

00:30:22-Papá.
-Ano.

00:30:26-Už víš, jak potrestáš ty dva?
-Které dva, Špulinko?

00:30:31-Přece toho houslaře a jeho syna.
-Co provedli?

00:30:41Ty se nepamatuješ, jak se na nás tvářili?

00:30:46Jak se co...?

00:30:49Už je to tak dávno, pamatuju se jenom matně. Bylo to v létě? Loni?

00:30:55Bylo to letos. Já na to nemůžu zapomenout!

00:31:00-Na co nemůžeš zapomenout?
-Oni se tvářili zpupně!

00:31:08Ale Špulinko, já přece nemohu potrestat někoho za to,

00:31:13jak se tváří, nežijeme ve středověku.

00:31:16Císař vydává osvícenecké dekrety, v Rusku zrušili robotu,

00:31:22a tetička Maruška Antoinetta ve Francii nebyla milá na poddané

00:31:29a usekli jí hlavičku. To by sis jistě nepřála, Špulinko.

00:31:35S tebou není řeč, co čteš toho osvíceneckého Voltaira.

00:31:39Jdu spát.

00:31:44Náno, řekni: jsou zrzavé, nebo kaštanové?

00:31:51-Jsou krásné.
-Krásné, krásné! Jako co?!

00:31:57-Jako lišcí ocas?
-Jako hříva koně.

00:32:01Takže já ti připomínám kobylu?!

00:32:05Ale Elvírko, jsou jako úsvit slunce, jako červánky.

00:32:10Slečinko, vždyť vy se celá chvějete, nejste vy zamilovaná?

00:32:15Náno, když já ho tak nenávidím!

00:33:14A za chvíli tu máme zimu.

00:33:21-To jsou nějak velké housle.
-To je viola.

00:33:28Nikdy jsem neslyšela violu. Jak zní?

00:33:34Viola je naladěna níž než housle.

00:33:38Lépe vyjádří stesk a smutek.

00:33:46Já vám rozsvítím, pane Johane, vždyť na to nemůžete vidět.

00:33:55-Teď už je brzo tma.
-Jsi hodná.

00:34:00Naučíte mě hrát - na tu violu?

00:34:12OZÝVÁ SE SMĚS FALEŠNÝCH TÓNŮ A SKŘÍPÁNÍ

00:34:38Perfekto. Perfekto! Perfekto!!

00:34:41Bravo!

00:34:44Bylo to již takřka dokonalé!

00:34:47Akorát zde kdybychom mohli, jaksi o oktávu níže.

00:34:51A jednu čtvrtinku tady k tomu taktu přidat.

00:34:55A struny rozechvíváme výhradně žíněmi.

00:35:05No... no...

00:35:07-Zase jsem se netrefila!
-Ne?!

00:35:11Protože mám špatné housle! Špatné noty! Špatný stojan!

00:35:15Špatný šmytec! A špatného učitele!

00:35:19Papá, já chci všechno lepší! Nejlepší!!

00:35:24-Jsem totiž hraběcí dcera.
-Co prosím?

00:35:29Tatínku, oni nás podvedli.

00:35:31Dali nám tenkrát ty nejhorší housle, co tam měli.

00:35:36Já jsem chtěla ty druhé!

00:35:39Ale Špulinko, pro tvé účely jaksi... myslím...

00:35:43...že žádné jiné housle by nevydržely tvůj... ehm...

00:35:48-Chci říct, že...
-Chceš říct, že chyba je ve mně?!

00:35:54To bych si v životě nedovolil! Chci říct, že chyba je...

00:36:06...v učiteli! Ano! Máte okamžitou výpověď!

00:36:12Ó děkuji, děkuji, děkuji. Děkuji vám, pane hrabě.

00:36:19Děkuji!

00:36:22Děkuji ti Bože.

00:36:29Špulinko, neplač.

00:36:33Já ti slibuji, že ti najdu toho nejlepšího učitele na celém světě.

00:36:39-Ale papá...!
-Špulinko.

00:36:46CVIČÍ NA HOUSLE

00:37:10Ještě jednou od druhého taktu.

00:37:14Tam je křížek, Alžbětko. Fis.

00:37:29-Já vám to kazím.
-Hrajeme přece pro radost.

00:37:34Ale ty by ses neměla tolik namáhat.

00:37:38Hrajeme smutně... pro radost.

00:37:53Poklona, pane hrabě. Vy? Ty...?

00:37:57Ty jsi ten slavný muzikant, o kterém se všude ve světě mluví?!

00:38:04Ale odkud já tě znám?

00:38:09Můj otec vám prodal housle, když dovolíte, pane hrabě.

00:38:14Tak ty jsi ten chasník z chalupy na našem panství?

00:38:20Máte schopné a talentované poddané.

00:38:24Ale ty jsi už jednou moji nabídku odmítl!

00:38:28Tenkrát jste mi nabídl dvacet zlatých.

00:38:32Nyní v dopise mluvíte o sto padesáti.

00:38:37O sto pade...

00:38:39Dobrá, ale nejdřív si tě pořádně přezkouším.

00:39:04VIRTUOZNÍ VÝSTUP

00:39:20Výborně, výborně, výborně!

00:39:27Špulin... Elvíro! Elvíro!

00:39:32Cože?! Nikdy!

00:39:37Ty si dovoluješ...!

00:39:41Po tom všem přijít a...

00:39:46...a ...a...

00:39:52Ty máš zkrátka jediné štěstí, že nežijeme ve středověku.

00:39:58Voltaire nás učí jednat s poddanými jako sobě rovnými.

00:40:05Rousseau nás učí odpouštět.

00:40:11Takže jenom díky myšlenkám francouzské revoluce

00:40:15smíš zůstat na zámku jako můj učitel.

00:40:36ZABUŠENÍ NA DVEŘE

00:40:39-Kdo jste? Co tu chcete?
-Odpusťte slepému pocestnému.

00:40:46Jdu po zvuku a slyším muzicírování.

00:40:51Kde se hraje tak krásná muzika, tam nemohou bydlet zlí lidé.

00:40:57Tak to máte pravdu. Pojďte.

00:41:03Pojďte dál. Posaďte se.

00:41:13Dám vám i suchou košili, co tu zbyla po...

00:41:17A polévka se jenom přihřeje. Přicházíte zdaleka?

00:41:23-Až z hlavního města.
-Není pán také muzikant?

00:41:28Když na věc přijde, na flétničku zapískám.

00:41:39Na to, aby vám hodili pár grošů do klobouku to stačí.

00:41:44-Co je nového v hudebním světě?
-Vídeň žije valčíkem, Praha polkou.

00:41:53A také se povídá něco o nějakém zázračném houslovém virtuosovi.

00:42:01-Virtuosovi? Kdo to je?
-Je odněkud z Čech.

00:42:07A prý předčí nejlepší houslisty všech dob.

00:42:12Hraje skladby, na které si nikdo netroufá.

00:42:17-Stalo se něco, děvenko?
-Ne, ne...

00:42:21-Já jen, že se vám zrychlil dech.
-Od pece příliš sálá.

00:42:27A nepřišla už vaše těžká hodinka?

00:42:33Jak jste to poznal? Vy nejste slepý?!

00:42:39Jsem i nejsem. Slepý člověk má svůj vnitřní zrak.

00:42:46Vnímá co i vidoucímu unikne.

00:42:52Počítám, že ten zázračný houslista bude otcem vašeho děťátka.

00:42:59-Kdo jste?
-Netrap se, Alžbětko.

00:43:05Zažila jsi mnoho smutku a mnoho bolesti tě ještě čeká.

00:43:11Pamatuj, dokud člověk žije, není dokonáno!

00:43:20Je to jako v hudbě,po pomalé smutné větě přijde rychlá, radostná.

00:43:32-Mami!
-Tak jak je?

00:43:36-Teď... teď tu byl!
-Kdo?

00:43:41Slepec, vandrák... přelud? Já vlastně nevím.

00:43:52-Ach!
-Musíš se uklidnit. A chodit.

00:43:56Pomalu chodit. Neboj, táta už běžel pro porodní bábu.

00:44:06OZÝVÁ SE VELMI FALEŠNÁ MELODIE

00:44:43Tralala, tralala...

00:44:48Alžbětko, Tadeáš napsal.

00:44:59Píše, že se mu daří dobře a že ještě rok dva setrvá

00:45:05v dalekém Tyrolsku, protože má nabídku nějakého výhodného turné.

00:45:12Cestuje od dvora ke dvoru, všude sklízí úspěch a uznání

00:45:17od urozeného publika.

00:45:21Tebe pozdravuje.

00:45:25Ale vždyť to jsou dobré zprávy.

00:45:29Co? Hlavně, že se tatínkovi daří dobře a že je zdráv.

00:45:49Vidíte? I na violu se dá zahrát zvesela.

00:45:55Jsi celá po matce, laskavá a statečná.

00:46:01Ty sneseš i pravdu.

00:46:05To nehraje můj Tadeáš, nikdy nehrál.

00:46:13Ty housle samy tak krásně hrají.

00:46:18Chcete říct, že kdyby zahrál na jiné, tak by...

00:46:24-Skřípal jako dřív.
-On to ví?

00:46:29Člověk tak rád a rychle sám o sobě uvěří, že je geniální.

00:46:35Ale pak je ve velkém nebezpečí! Co kdyby o své housle přišel?

00:46:42Já, já mu to musím říct! Ale jak ho mám najít...

00:46:49-... někde v těch Tyroliích?
-Není v Tyrolích.

00:46:55Dopis byl poslán ze zdejšího hrabství.

00:47:24Bravo! Bravo!! Mistr Tadeáš!

00:47:32Děkuji. Na závěr, na závěr pro vás malý přídaveček.

00:47:38Ukolébavka.

00:48:19Hej, mistře Tadeáši, já bych chtěla taky takhle krásně uspat,

00:48:27abych měla sladké sny.

00:48:30Já nevím, jestli se to patří. A co by tomu řekl váš pan otec?

00:48:37Papá? Ten povolí vždycky všechno, co chci já.

00:49:01Brum, brum, brum.

00:49:08Kukuč!

00:49:13Ňuf, ňuf!

00:49:16Pane hrabě, před vchodem se domáhá vstupu jakási potulná hudebnice.

00:49:24Tvrdí, že hraje velmi krásně na violu

00:49:28a že byste určitě ocenil její umění.

00:49:32Ocenil? To jsou mi moresy?!

00:49:35Já nemám čas na nějaké potulné hudebnice.

00:49:40-Zahrála vám vůbec něco?
-Nikoli, pane.

00:49:44Ale mám dojem, že hraje nyní.

00:49:50Prosím.

00:49:54OZÝVÁ SE TKLIVÁ HUDBA

00:50:17Možná by stála i za hřích...

00:50:51Á mistře, račte dál. Máte konkurenci!

00:50:57Vašich kvalit samozřejmě zdaleka ještě nedosahuje, ale uslyšíte sám,

00:51:02zní jí to velmi pěkně, děvence.

00:51:06To byla krásná píseň. Můžu se přidat?

00:51:11Ne, mistře, ta se hraje jenom z lásky.

00:51:15To je výborný nápad! Zahrajete duo pro housle a violu.

00:51:20To bude krásné překvapení pro náš nedělní koncert.

00:51:25Ale nejsme secvičeni.

00:51:28Ale to je pro vás hračka, mistře Tadeáši! Začnete hned.

00:51:33Maxi, zařiďte prosím pokoj pro naši milou violistku!

00:51:42Co má tohle znamenat?! Jak jsi mě vůbec našla?

00:51:46Na tom teď nezáleží.

00:51:49Tadeáši, věř mi, nepřišla jsem ti dělat výčitky,

00:51:53-přišla jsem tě varovat.
-Varovat?! Před čím?

00:51:58To nehraješ ty, to jen tvoje housle tak zázračně hrajou.

00:52:06-A ty, ty žiješ v hrozném omylu.
-Co to povídáš?! Hlouposti.

00:52:14Přesvědči se sám,jestli mi nevěříš, zkus zahrát na jiný nástroj.

00:52:19Závidíš mi úspěch! A nebo mě chceš mít jen pro sebe?

00:52:24Lidi si mě žádají, všude kam přijdu mě obdivují, tleskají mi!

00:52:30Tak jak vám to jde? Už se těším na zítřejší generální zkoušku.

00:52:37Pohádka pro housle a violu. Prosím.

00:52:42Promiňte, pane hrabě, ale slečna právě sama usoudila,

00:52:47že secvičit společné vystoupení v tak krátkém čase

00:52:51by bylo nad její síly.

00:52:54Neumím hrát jen tak na objednávku, pane hrabě. Mistr Tadeáš má pravdu.

00:53:04Ale...

00:53:07Ale to mě velice mrzí.

00:53:11Dobrá, tak tady aspoň máte za tu krásnou milostnou serenádu.

00:54:19Mluvila si s ním?

00:54:40-Od něj?!
-Od hraběte.

00:54:57Řekla jsi mu, že má doma syna?

00:55:02S takovým jako on, už ho vychovávat nechci.

00:55:10Jsi tady?!

00:55:13Tak ozvi se - ať jsi, kdo jsi!

00:55:18Ty, ty duchu dřeva, nebo jak si říkáš?!

00:55:26Podvedl jsi mě!

00:55:30Tohle jsem nechtěl.

00:55:37Co je? Nemám moc času.

00:55:42Nejsi sám, co zasvětil svůj život práci se dřevem.

00:55:46-Podvedl jsi mě!
-Já? Tebe?

00:55:51Tvoje kouzelné dřevo. Kdo ti o ně stál?!

00:55:57Postavil jsi z něj snad špatné housle?

00:56:01Chtěl jsem obětovat svůj život a ne...

00:56:07Vychoval jsem špatného člověka.

00:56:12Chtěl jsi z něj mít houslového virtuosa.

00:56:16A tvůj syn je houslový virtuos.

00:56:21Přemýšlel jsi ale někdy o tom, čím chtěl být tvůj syn?

00:56:27Co chce tvůj syn?!

00:56:46Slečna Elvíra se omlouvá za malé zpoždění,

00:56:50ale za vteřinku je tady!

00:57:07OZÝVAJÍ SE NEPŘÍJEMNÉ TÓNY

00:57:20Á... Au!

00:57:21Odpusťte, Tadeáši, au, Nána je nemožná!

00:57:25Strašně mi utáhla šňěrovačku, a když jsem ji žádala,

00:57:29ať mi ji povolí, zmizela! Au...

00:57:32Ta ženská vůbec nechápe, že ke hře potřebuju

00:57:35pocit volnosti a svobody. Au.

00:57:38Druhou větu andante amoroso prosím. Soustřeďte se.

00:57:45OPĚT SKŘÍPÁNÍ

00:57:51Ó... Já... Já nemůžu. Já...!

00:57:58-Co je vám?!
-Já se asi dusím... Ó... ó...

00:58:03-Běžte se převléknout, slečno.
-Okamžitě mi povolte šněrovačku.

00:58:06Já asi omdlím!! Á...

00:58:09-Ten uzlík nejde.
-Tak ho překousněte!

00:58:14-Mně je ale strašně.
-Elvíro! Ne, ne!

00:58:18-Pomoc, pomoc!
-Co se stalo?!

00:58:21-Slečna nám omdlela!
-Pane bože!

00:58:24Slečinko! Elvírko, no... Proboha ona snad nedýchá.

00:58:28Co koukáte? Utíkejte pro komorníka!

00:58:30Utíkejte, prostírá v jídelně! No, šup, šup!

00:58:33Je pryč.

00:58:35Je pryč. Tak honem, vyměníme je! Ták.

00:58:39Slečno, ještě tu šněrovačku.

00:58:42-Dobrý?
-Dobrý.

00:58:44Pojďte, ona tam leží...

00:58:46Náno! Jestli mi ještě jednou takhle uvážete šněrovačku,

00:58:50-okamžitě vás propustím!
-Promiňte, slečno...

00:58:54Už je to v pořádku, mistře.

00:58:59Ale já se přece jenom dnes projdu na čerstvém vzduchu.

00:59:04Ano, ano.

00:59:17-Omdlévá takhle často?
-I několikrát denně, pane.

00:59:28-Našel jsem ho v lese na mýtině.
-Pane bože, vy jste celý od bláta!

00:59:34-Ležel tam jako podťatý strom.
-Běž prosím tě.

00:59:37-Běžte, my tu s dědečkem zůstaneme.
-Uvař mu čaj, ať se zahřeje.

00:59:43Přinesu mu čistý šaty.

00:59:58Na dnešním večeru mi nesmírně záleží, Tadeáši.

01:00:03Dvorní rada Hofbach je velký znalec houslové hry.

01:00:08Možná, že úspěch dnešního koncertu by mohl i vám otevřít dveře

01:00:15na císařský dvůr.

01:00:17A já bych tam mohla vystoupit v kategorii mladých talentů.

01:00:23Špulinko, to snad ne? Snad nechceš, abych se dostal do vyhnanství?

01:00:29Jakže jste to říkal včera, mistře? Andante amoroso?

01:00:40OZÝVAJÍ SE KRÁSNÉ TÓNY

01:01:06Špulinko, výborně!

01:01:10Tak Maxi!

01:01:13Jak jsi to dokázala?

01:01:16Ale papá, vždyť já jsem ti přece vždycky říkala,

01:01:20že potřebuji mladého, hodného a pohledného učitele.

01:01:24-S dovolením, pane hrabě...
-Vraťte mi mé housle, slečno!

01:01:28A mistr Tadeáš je přece učitel nad učitele, že?

01:01:32Mé housle!

01:01:34Tadeáši, jste geniální! G e n i á l n í !

01:01:41Okamžitě vám zvyšuji hodinový honorář na dvojnásobek.

01:01:45A co na dvojnásobek?! Na pětinásobek!

01:01:49Protože naučit mou dceru hrát na housle, to se nedá,

01:01:53to se nedá vyvážit zlatem.

01:01:57To znamená popřít všechny přírodní zákony!

01:02:01Špulinko, zahraj ještě.

01:02:04OPĚT KRÁSNÁ HUDBA

01:02:21Tadeáši.

01:02:28Umírá.

01:02:32Měli bychom zavolat faráře.

01:03:00Přátelé, musím se vám s něčím svěřit.

01:03:05Dnešní den je pro mne zcela mimořádný.

01:03:09Nejen proto, že mám tu vzácnou čest a potěšení

01:03:13přivítat na svém skromném zámku hosty tak milé a vzácné,

01:03:18ale po letech odříkání a pilného cvičení má dcera Elvíra

01:03:24přemohla svůj ostych a rozhodla se předstoupit před veřejnost

01:03:28jako sólová houslistka.

01:03:32Nemalou roli v tom sehrál její nový učitel, slavný mistr Tadeáš.

01:03:39Ale dosti řečí - nechť promluví hudba v podání Elvíry.

01:04:03Tadeáši, musíš domů, tvůj otec umírá.

01:04:36Právě zemřel.

01:04:43To on! Je to podvodník a lump!

01:04:47On ty housle začaroval!

01:04:49Začaroval?!

01:04:52Jsou začarované!

01:04:55Jsou začarované! Pomóc! Pomóc...

01:05:00Běžte. A nebojte se, jsou to jen obyčejné housle.

01:05:09Papá! Papá! Papá!

01:05:14Dělej něco! Áááá! Pomóc! Áááá...

01:05:24-A jak to bylo dál, tatínku?
-Dál už to znáš.

01:05:30Měli jsme s maminkou svatbu. A ty ses nám narodil.

01:05:34Koupili jsme si koně.

01:05:37To mně byly dva, když jsem se narodil?

01:05:40Jak jsi na to přišel?

01:05:44Táta povídal, že tři roky povozničí a už toho má plný zuby.

01:05:51Hele, hele, hele...

01:05:55A ty dopadneš taky tak, jestli nebudeš cvičit, tak šup...

01:06:00Skryté titulky: Kateřina Uhlířová