Ke štěstí nepomohou žádná kouzla, štěstí si musí zasloužit každý sám (2005). Hrají: V. Dlouhý, L. Hampl, M. Borová, Z. Vejvodová, M. Stropnický a další. Scénář I. Pelant. Kamera J. Špelda. Režie J. Deák
00:01:10 -Tak co?
-Teď tam nemůžete, pane Johane!
00:01:20 Nemůžu...
00:01:53 Máte syna, pane Johane.
00:01:55 -Syna!
-Anička...
00:01:58 ...vaše Anička zemřela. Nedalo se už nic dělat.
00:02:54 OZÝVÁ SE PODIVNÝ SMÍCH
00:02:57 -Jak dlouho tu chceš ještě plakat?
-Co je ti po tom?
00:03:02 STÁLE SE OZÝVÁ SMÍCH
00:03:05 Kdo jsi?
00:03:07 A kdo jsi ty?! Mistr houslař nebo ubrečená baba?
00:03:12 Jsem jen ubožák, kterému zemřela žena.
00:03:16 Jsi chlap, který toužil mít syna! Už jsi v to ani nedoufal.
00:03:21 Byl bych obětoval život, kdyby...
00:03:27 -Život?
-Miloval jsem ji.
00:03:31 To už jsi všechno řekl tomu stromu.
00:03:35 Sto let tu zraje na severní straně,
00:03:39 sto let vzdoruje bouřkám a vichrům a nese váhu sněhu,
00:03:44 odolává suchu a škůdcům.
00:03:47 Je to hustý a mocný strom, jakého není.
00:03:52 Je to rezonanční smrk, Johane! Nebo ty už ho neslyšíš?
00:03:59 -Slyším už jen pláč.
-Pláč tvého syna.
00:04:05 Tak podoj kozu a nakrm ho. Přitiskni ho k sobě, chraň ho,
00:04:10 ukládej ho ke spánku a hraj si s ním.
00:04:14 A hlavně! Uč ho svému řemeslu, tvůj syn je tvá naděje.
00:04:22 Kdo vlastně jsi?
00:04:25 Občas navštívím nějakého toho řezbáře,
00:04:28 koláře či stavitele mlýnských kol.
00:04:33 Ale tebe, co houslaře, mám v rajonu jediného.
00:04:39 Stůj! To není všechno.
00:04:44 Ten strom pokácej, pořež a dej vyschnout,
00:04:50 jak jsi to vždycky dělal. Dvacet let ať to dřevo leží.
00:04:57 Dvacátého roku z něj postavíš housle, ale pozor, za jedinou noc!
00:05:09 Postavit housle za jedinou noc? To přece není možné.
00:05:16 -To nikdo nedokáže!
-Není to jen obyčejný strom.
00:05:22 Houslím z jeho kmene se žádné na světě nevyrovnají.
00:05:29 Ale pamatuj, jestli tak učiníš,
00:05:34 bude v nich ukryto celé tvé houslařské srdce,
00:05:39 celý tvůj život.
00:05:42 A pak, sám poznáš, kdy přijde pravý čas, je dáš svému synovi.
00:05:53 Mistrovské housle pro mého syna...
00:05:59 -Bude z něj virtuos.
-Tak sekej, Johane!
00:06:12 Virtuos!
00:06:20 To je dost, už jsme vás chtěli nechat hledat.
00:06:26 Na Josefínu to přišlo předčasně, jak se tady u vás dřela.
00:06:31 Odpusťte mi.
00:06:35 Tady ho máte, Tadeáše.
00:06:39 OZÝVÁ SE DĚTSKÝ PLÁČ
00:06:54 Já vím, jak vám je.
00:06:58 Ale u nás ve mlýně máme taky dost svého.
00:07:03 Kdybyste si s něčím nevěděl rady, tak...
00:07:09 Běžte domů. A děkuju.
00:07:14 Máš dceru, Vojtěchu!
00:07:16 -A Josefína?!
-Ta už pere prostěradla!
00:07:20 Bože můj, mám dceru! Já mám dceru!
00:07:23 -Jo.
-Mám dceru...
00:07:48 Já jsem tvůj táta. I máma, Tadeáši.
00:08:01 Jednou ti postavím housle, jaké svět ještě neviděl.
00:08:30 Bude dobře, pane Johane.
00:08:33 Vojta sice bude trošku prskat, ale zvykne si.
00:08:37 A mně to nic neudělá, když vám tady občas hodím něco do hrnce
00:08:41 nebo přemáchnu prádlo.
00:08:44 -Tadeášku,Tadeášku, nebuď Alžbětku.
-To už s ní tak laškuje,s nevěstou!
00:08:51 -Jenom aby...
-Asi už mají hlad.
00:08:59 Krmení dravé zvěře...
00:09:03 Pojď, Tadeášku, pojď k tatínkovi.
00:09:11 A Alžbětka. Máš hlad, viď? Už to bude.
00:09:23 -To kozí mlíko mu vůbec nejede.
-Tak ať chvilku počká, hladovec.
00:09:31 Já vůbec nevím, jak se ti odvděčím, Josefíno.
00:09:35 A to já zase jo! Mohl byste učit Ažbětku na housličky.
00:09:40 To by se mi moc líbilo.
00:09:46 Tak platí.
00:09:48 Z Tadeáše udělám virtuosa.
00:09:52 A Alžbětku taky naučím na housličky.
00:10:18 CVIČÍ NA HOUSLE
00:10:34 HRAJE VESELE, ROZVERNĚ
00:10:40 Příšerné! Šumařina! Nemůžu to poslouchat!!
00:10:46 Znovu, Tadeáši, a sám! Tady, od třetího taktu.
00:11:16 Dost! Šmytec, táto. Virtuosa ze mě mít nebudete!
00:11:23 -Kam jdeš?
-Tam, kde si můžu zahrát od srdce.
00:11:28 Do hospody? Tak to ne. Cvičit budeš!
00:11:32 Jsem dospělý, poroučet mi, tatínku, nebudete.
00:11:38 -Bětko, jdeš se mnou?
-Já...
00:11:44 Ještě bych chvíli cvičila, Tadeáši.
00:11:55 A ty housle tady necháš!
00:11:59 Jak chcete, tatínku.
00:12:03 Stejně by mi žádnou radost nedělaly, když jste takový.
00:12:14 A spát půjdeš na seno!
00:12:22 Po půlnoci tě do chalupy nepustím!
00:12:32 Jste na něj jak na cizího, pane Johane. Tadeáš není zlý.
00:12:39 Jenom k té vaší mistrovské hudbě se tolik nemá.
00:12:43 A k čemu se má?!
00:12:45 Ani k pořádné hudbě, ani k řemeslu. Už mu bude dvacet!
00:13:01 Nevím, kde se stala chyba.
00:13:04 Žil jsem jenom pro něj.
00:13:07 Doma nemusel pracovat, aby mu nezhrubly prsty.
00:13:12 Každý den jsem s ním cvičil na housle.
00:13:15 Víš, Josefínko, jak mi je, když celý život stavím nástroje
00:13:20 pro cizí a oni s nimi dobývají svět a slávu,
00:13:28 a z mého vlastního syna vyrůstá obyčejný vesnický šumař?!
00:13:36 Tadeáš je asi jiný, než jste si přál, pane Johane.
00:13:40 -Má rád koně!
-A aby byli lidi veselí.
00:13:44 Měl byste ho vidět, jak mu oči září,
00:13:48 když roztančí a rozezpívá celou hospodu.
00:13:52 HLAS LESNÍHO SKŘÍTKA Sám poznáš ten pravý čas.
00:13:56 Ale pamatuj, v těch houslích bude zakleto celé tvé mistrovské umění,
00:14:00 celé tvoje houslařské srdce, tvůj život...
00:15:25 Udělám z tebe virtuosa. Ať chceš, nebo nechceš.
00:16:29 Tadeáši...
00:16:33 Tadeášku...
00:16:39 -Že se nestydíš?!
-A za co?
00:16:43 Že se mi tu spí lepší než v tátově dusné chalupě?
00:16:48 -Však zkus, jaká je to krása!
-Na to zapomeň!
00:16:55 -Tak na tebe mám zapomenout?
-To jsem zrovna neřekla.
00:17:01 Víš, Alžbětko, noty zapomenu, dluhy zapomenu,
00:17:07 ale na tebe, na tebe nezapomenu. Nemáš něco k snědku?
00:17:16 Au!
00:17:18 Tak a dost! Vstávat a domů cvičit na housle!
00:17:25 Jedině za pusu!
00:17:34 Beztoho musím ještě obstarat kravičku.
00:17:39 -I ten dobytek je ti milejší než já?! -To víš, nezlobí!
00:17:50 Dobré ránko, otče.
00:18:09 Něco k jídlu by nebylo?
00:18:26 Tak táto, tolik jsem snad zase neudělal,
00:18:32 že tu se mnou nemluví ani noha od stolu.
00:18:41 Táto, to mám cvičit hladový?!
00:18:47 Mě vychováváte jako Dalibora! Ještě si mě posaďte do věže.
00:18:55 Pak se divíte, že skřípám, když mi kručí v břiše.
00:19:01 OZVE SE HARMONICKÝ TÓN
00:19:05 A ještě ke všemu nehraju tak zle.
00:19:10 OZÝVAJÍ SE PŘEKRÁSNÉ TÓNY
00:19:20 Bože můj! Kdo to tady tak krásně hraje?
00:19:25 PŘEKRÁSNÁ HUDBA
00:19:45 Tak vidíte, Josefínko, stačí si ráno vyčistit uši.
00:19:50 Tadeáši!
00:19:53 A taky, že mi Bětka dala pusu!
00:19:56 Tak co říkáte, táto, zasloužím si snídani?
00:20:10 Budu muset zajet do města.
00:20:16 Nechám ti opsat těžší skladby.
00:20:30 Hej! Kde jsi, lesní muži?!
00:20:40 Přišel jsem ti poděkovat! Kde jsi?!
00:20:48 -Kde jsi?
-Ne mně, sobě poděkuj.
00:20:55 Ty sám jsi housle postavil. A dokázal jsi to za jedinou noc!
00:21:02 -Jsi skutečný mistr.
-Bez tebe bych to nedokázal.
00:21:10 Jenom mi pověz, čím jsem si zasloužil tvou pomoc?
00:21:16 Jsem Duch dřeva, Johane!
00:21:20 Nikdo jiný v kraji nedal dřevu tolik, co ty.
00:21:24 Nikdo ho nenaučil zpívat jako ty.
00:21:28 Žádný nepochopil jeho duši a nedal mu nesmrtelnost.
00:21:36 -Jsi dobrý duch.
-Dobrý? Spravedlivý!
00:21:45 Pamatuj: není dokonáno!
00:21:52 Na housle z tohoto stromu nesmí zahrát nikdo jiný než tvůj syn.
00:22:02 Jinak tvé houslařské srdce pukne.
00:22:20 OZÝVÁ SE KRÁSNÁ DOKONALÁ HUDBA
00:22:53 A tohle je jenom pro tebe.
00:22:57 ...A JEŠTĚ KRÁSNĚJŠÍ HUDBA
00:23:27 Pane Johane, pane Johane!
00:23:30 Ve vesnici je kočár našeho pana hraběte a ptá se po vás!
00:23:35 Kde prý ten houslař Johan bydlí? Tak jsem je poslala trochu oklikou
00:23:40 -a sama jsem to vzala přes humna, abyste mohl... -Co?
00:23:43 Co?! Trošku poklidit!
00:23:46 A ty se taky někam ukliď, náš hrabě tě nemusí okukovat.
00:23:51 OZÝVÁ SE ŘEHTÁNÍ KONĚ Už jsou tady!
00:24:01 -Houslařský mistr řečený Johan?
-K službám, pane hrabě.
00:24:08 Co pro vás mohu udělat?
00:24:10 Jdou o vás řeči, že dovedete postavit dobrý nástroj.
00:24:15 Já chci ten nejlepší! Pro mou dceru.
00:24:21 Je mi ctí, pane hrabě. Hned se pustím do práce.
00:24:26 Přejete si korpus žíhaný, nebo hladký povrch?
00:24:31 -Lak matný, či vysokého lesku?
-Aby mi šly k vlasům!
00:24:37 -Zrzavé housle, otče, che..
-Jemný kaštan! Hedvábný lesk.
00:24:45 Hlavně, aby byly lehké do ruky. Ovšem bytelné, aby něco vydržely,
00:24:51 -kdyby s nimi náhodou moje dcera...
-Kdyby někomu upadly, papá!
00:24:56 -Tak nějak.
-Tak, tak.
00:25:00 -Kdy si pro ně mohu nechat poslat?
-Když to půjde dobře...
00:25:05 -...ode dneška za tři měsíce.
-Za tři měsíce?! -Cha, cha!
00:25:10 Ale to nepřichází v úvahu!
00:25:14 Promiňte, pane hrabě, nepřichází v úvahu postavit nástroj dříve.
00:25:19 I když budu pracovat pouze na zakázce pro mladou dámu,
00:25:23 nemohu uspíšit lepení, lakování.
00:25:27 Ale má dcera již celý týden sní o tom, že bude houslovou virtuoskou!
00:25:33 Ano! A nehodlám snít zbůhdarma ještě další tři měsíce!
00:25:37 -A co tyhle skřipky?!
-To jsou housle mého syna!
00:25:45 Zahraj na ně.
00:25:46 -Ty nejsou na prodej!
-Řekli jsme: zahraj.
00:26:10 Hraje docela přijatelně, že?
00:26:14 Chcete-li hotové housle, mám zde jedny.
00:26:19 K nerozeznání a stejně dobré.
00:26:28 Slyšíte, jaký je to skvělý nástroj?
00:26:32 -Tak které?
-Já chci tyhle!!
00:26:37 To jste zvolila rozumně, slečno.
00:26:41 Pokud vím, tak tyto housle jsou víc než o polovinu levnější.
00:26:46 A protože tento nástroj je starší a vyzrálejší, je proto vzácnější
00:26:52 a také mnohem, mnohem dražší! Celých sto zlatých.
00:26:57 -Kdo by to kupoval za ty peníze?
-Je to jako s vínem, výsosti.
00:27:04 Já nejsem rozumná, já jsem umělkyně, chci to nejlepší, papá!
00:27:09 Je umělkyně...
00:27:10 ...a já mám rád staré víno, to dražší!
00:27:15 Děkuji, prosím.
00:27:19 Mládenče, mimochodem, hraješ dobře.
00:27:27 Nabízím ti místo učitele houslí pro mou dceru Elvíru.
00:27:34 Dostaneš dvacet zlatých měsíčně, k tomu stravu a bydlení na zámku.
00:27:43 Odpusťte, pane hrabě, ale chci se vypravit do velikých měst.
00:27:50 Tam prý žijí lidé hudbou a dokáží ocenit skutečné mistrovství.
00:27:54 -Má nabídka je ti málo?!
-Já už ho nechci, nafoukance!!
00:27:59 Abys jednou nelitoval, mládenče!
00:28:04 A tvou živnost dám přezkoumat!
00:28:23 -Tak je to pravda?
-Jenom na půl roku, Alžbětko.
00:28:30 Slyšel jsem, že houslovou hrou jde v hlavním městě vydělat peníze.
00:28:38 Až se na podzim vrátím, budeme mít dost, abychom mohli chystat svatbu.
00:28:45 Možná i vlastní koně si pořídím.
00:28:49 Mohl jsi vzít to místo na zámku. Byl bys blíž.
00:28:53 Za dvacet zlatých se mořit s tou fiflenou?
00:28:58 -Bude se mi stýskat.
-Mně víc, Alžbětko.
00:29:02 Něco pro tebe mám.
00:29:06 -Prstýnek.
-Hm.
00:29:17 Je nádherný.
00:29:26 -Teď jsi moje nevěsta.
-Teď jsi můj ženich.
00:30:22 -Papá.
-Ano.
00:30:26 -Už víš, jak potrestáš ty dva?
-Které dva, Špulinko?
00:30:31 -Přece toho houslaře a jeho syna.
-Co provedli?
00:30:41 Ty se nepamatuješ, jak se na nás tvářili?
00:30:46 Jak se co...?
00:30:49 Už je to tak dávno, pamatuju se jenom matně. Bylo to v létě? Loni?
00:30:55 Bylo to letos. Já na to nemůžu zapomenout!
00:31:00 -Na co nemůžeš zapomenout?
-Oni se tvářili zpupně!
00:31:08 Ale Špulinko, já přece nemohu potrestat někoho za to,
00:31:13 jak se tváří, nežijeme ve středověku.
00:31:16 Císař vydává osvícenecké dekrety, v Rusku zrušili robotu,
00:31:22 a tetička Maruška Antoinetta ve Francii nebyla milá na poddané
00:31:29 a usekli jí hlavičku. To by sis jistě nepřála, Špulinko.
00:31:35 S tebou není řeč, co čteš toho osvíceneckého Voltaira.
00:31:39 Jdu spát.
00:31:44 Náno, řekni: jsou zrzavé, nebo kaštanové?
00:31:51 -Jsou krásné.
-Krásné, krásné! Jako co?!
00:31:57 -Jako lišcí ocas?
-Jako hříva koně.
00:32:01 Takže já ti připomínám kobylu?!
00:32:05 Ale Elvírko, jsou jako úsvit slunce, jako červánky.
00:32:10 Slečinko, vždyť vy se celá chvějete, nejste vy zamilovaná?
00:32:15 Náno, když já ho tak nenávidím!
00:33:14 A za chvíli tu máme zimu.
00:33:21 -To jsou nějak velké housle.
-To je viola.
00:33:28 Nikdy jsem neslyšela violu. Jak zní?
00:33:34 Viola je naladěna níž než housle.
00:33:38 Lépe vyjádří stesk a smutek.
00:33:46 Já vám rozsvítím, pane Johane, vždyť na to nemůžete vidět.
00:33:55 -Teď už je brzo tma.
-Jsi hodná.
00:34:00 Naučíte mě hrát - na tu violu?
00:34:12 OZÝVÁ SE SMĚS FALEŠNÝCH TÓNŮ A SKŘÍPÁNÍ
00:34:38 Perfekto. Perfekto! Perfekto!!
00:34:41 Bravo!
00:34:44 Bylo to již takřka dokonalé!
00:34:47 Akorát zde kdybychom mohli, jaksi o oktávu níže.
00:34:51 A jednu čtvrtinku tady k tomu taktu přidat.
00:34:55 A struny rozechvíváme výhradně žíněmi.
00:35:05 No... no...
00:35:07 -Zase jsem se netrefila!
-Ne?!
00:35:11 Protože mám špatné housle! Špatné noty! Špatný stojan!
00:35:15 Špatný šmytec! A špatného učitele!
00:35:19 Papá, já chci všechno lepší! Nejlepší!!
00:35:24 -Jsem totiž hraběcí dcera.
-Co prosím?
00:35:29 Tatínku, oni nás podvedli.
00:35:31 Dali nám tenkrát ty nejhorší housle, co tam měli.
00:35:36 Já jsem chtěla ty druhé!
00:35:39 Ale Špulinko, pro tvé účely jaksi... myslím...
00:35:43 ...že žádné jiné housle by nevydržely tvůj... ehm...
00:35:48 -Chci říct, že...
-Chceš říct, že chyba je ve mně?!
00:35:54 To bych si v životě nedovolil! Chci říct, že chyba je...
00:36:06 ...v učiteli! Ano! Máte okamžitou výpověď!
00:36:12 Ó děkuji, děkuji, děkuji. Děkuji vám, pane hrabě.
00:36:19 Děkuji!
00:36:22 Děkuji ti Bože.
00:36:29 Špulinko, neplač.
00:36:33 Já ti slibuji, že ti najdu toho nejlepšího učitele na celém světě.
00:36:39 -Ale papá...!
-Špulinko.
00:36:46 CVIČÍ NA HOUSLE
00:37:10 Ještě jednou od druhého taktu.
00:37:14 Tam je křížek, Alžbětko. Fis.
00:37:29 -Já vám to kazím.
-Hrajeme přece pro radost.
00:37:34 Ale ty by ses neměla tolik namáhat.
00:37:38 Hrajeme smutně... pro radost.
00:37:53 Poklona, pane hrabě. Vy? Ty...?
00:37:57 Ty jsi ten slavný muzikant, o kterém se všude ve světě mluví?!
00:38:04 Ale odkud já tě znám?
00:38:09 Můj otec vám prodal housle, když dovolíte, pane hrabě.
00:38:14 Tak ty jsi ten chasník z chalupy na našem panství?
00:38:20 Máte schopné a talentované poddané.
00:38:24 Ale ty jsi už jednou moji nabídku odmítl!
00:38:28 Tenkrát jste mi nabídl dvacet zlatých.
00:38:32 Nyní v dopise mluvíte o sto padesáti.
00:38:37 O sto pade...
00:38:39 Dobrá, ale nejdřív si tě pořádně přezkouším.
00:39:04 VIRTUOZNÍ VÝSTUP
00:39:20 Výborně, výborně, výborně!
00:39:27 Špulin... Elvíro! Elvíro!
00:39:32 Cože?! Nikdy!
00:39:37 Ty si dovoluješ...!
00:39:41 Po tom všem přijít a...
00:39:46 ...a ...a...
00:39:52 Ty máš zkrátka jediné štěstí, že nežijeme ve středověku.
00:39:58 Voltaire nás učí jednat s poddanými jako sobě rovnými.
00:40:05 Rousseau nás učí odpouštět.
00:40:11 Takže jenom díky myšlenkám francouzské revoluce
00:40:15 smíš zůstat na zámku jako můj učitel.
00:40:36 ZABUŠENÍ NA DVEŘE
00:40:39 -Kdo jste? Co tu chcete?
-Odpusťte slepému pocestnému.
00:40:46 Jdu po zvuku a slyším muzicírování.
00:40:51 Kde se hraje tak krásná muzika, tam nemohou bydlet zlí lidé.
00:40:57 Tak to máte pravdu. Pojďte.
00:41:03 Pojďte dál. Posaďte se.
00:41:13 Dám vám i suchou košili, co tu zbyla po...
00:41:17 A polévka se jenom přihřeje. Přicházíte zdaleka?
00:41:23 -Až z hlavního města.
-Není pán také muzikant?
00:41:28 Když na věc přijde, na flétničku zapískám.
00:41:39 Na to, aby vám hodili pár grošů do klobouku to stačí.
00:41:44 -Co je nového v hudebním světě?
-Vídeň žije valčíkem, Praha polkou.
00:41:53 A také se povídá něco o nějakém zázračném houslovém virtuosovi.
00:42:01 -Virtuosovi? Kdo to je?
-Je odněkud z Čech.
00:42:07 A prý předčí nejlepší houslisty všech dob.
00:42:12 Hraje skladby, na které si nikdo netroufá.
00:42:17 -Stalo se něco, děvenko?
-Ne, ne...
00:42:21 -Já jen, že se vám zrychlil dech.
-Od pece příliš sálá.
00:42:27 A nepřišla už vaše těžká hodinka?
00:42:33 Jak jste to poznal? Vy nejste slepý?!
00:42:39 Jsem i nejsem. Slepý člověk má svůj vnitřní zrak.
00:42:46 Vnímá co i vidoucímu unikne.
00:42:52 Počítám, že ten zázračný houslista bude otcem vašeho děťátka.
00:42:59 -Kdo jste?
-Netrap se, Alžbětko.
00:43:05 Zažila jsi mnoho smutku a mnoho bolesti tě ještě čeká.
00:43:11 Pamatuj, dokud člověk žije, není dokonáno!
00:43:20 Je to jako v hudbě,po pomalé smutné větě přijde rychlá, radostná.
00:43:32 -Mami!
-Tak jak je?
00:43:36 -Teď... teď tu byl!
-Kdo?
00:43:41 Slepec, vandrák... přelud? Já vlastně nevím.
00:43:52 -Ach!
-Musíš se uklidnit. A chodit.
00:43:56 Pomalu chodit. Neboj, táta už běžel pro porodní bábu.
00:44:06 OZÝVÁ SE VELMI FALEŠNÁ MELODIE
00:44:43 Tralala, tralala...
00:44:48 Alžbětko, Tadeáš napsal.
00:44:59 Píše, že se mu daří dobře a že ještě rok dva setrvá
00:45:05 v dalekém Tyrolsku, protože má nabídku nějakého výhodného turné.
00:45:12 Cestuje od dvora ke dvoru, všude sklízí úspěch a uznání
00:45:17 od urozeného publika.
00:45:21 Tebe pozdravuje.
00:45:25 Ale vždyť to jsou dobré zprávy.
00:45:29 Co? Hlavně, že se tatínkovi daří dobře a že je zdráv.
00:45:49 Vidíte? I na violu se dá zahrát zvesela.
00:45:55 Jsi celá po matce, laskavá a statečná.
00:46:01 Ty sneseš i pravdu.
00:46:05 To nehraje můj Tadeáš, nikdy nehrál.
00:46:13 Ty housle samy tak krásně hrají.
00:46:18 Chcete říct, že kdyby zahrál na jiné, tak by...
00:46:24 -Skřípal jako dřív.
-On to ví?
00:46:29 Člověk tak rád a rychle sám o sobě uvěří, že je geniální.
00:46:35 Ale pak je ve velkém nebezpečí! Co kdyby o své housle přišel?
00:46:42 Já, já mu to musím říct! Ale jak ho mám najít...
00:46:49 -... někde v těch Tyroliích?
-Není v Tyrolích.
00:46:55 Dopis byl poslán ze zdejšího hrabství.
00:47:24 Bravo! Bravo!! Mistr Tadeáš!
00:47:32 Děkuji. Na závěr, na závěr pro vás malý přídaveček.
00:47:38 Ukolébavka.
00:48:19 Hej, mistře Tadeáši, já bych chtěla taky takhle krásně uspat,
00:48:27 abych měla sladké sny.
00:48:30 Já nevím, jestli se to patří. A co by tomu řekl váš pan otec?
00:48:37 Papá? Ten povolí vždycky všechno, co chci já.
00:49:01 Brum, brum, brum.
00:49:08 Kukuč!
00:49:13 Ňuf, ňuf!
00:49:16 Pane hrabě, před vchodem se domáhá vstupu jakási potulná hudebnice.
00:49:24 Tvrdí, že hraje velmi krásně na violu
00:49:28 a že byste určitě ocenil její umění.
00:49:32 Ocenil? To jsou mi moresy?!
00:49:35 Já nemám čas na nějaké potulné hudebnice.
00:49:40 -Zahrála vám vůbec něco?
-Nikoli, pane.
00:49:44 Ale mám dojem, že hraje nyní.
00:49:50 Prosím.
00:49:54 OZÝVÁ SE TKLIVÁ HUDBA
00:50:17 Možná by stála i za hřích...
00:50:51 Á mistře, račte dál. Máte konkurenci!
00:50:57 Vašich kvalit samozřejmě zdaleka ještě nedosahuje, ale uslyšíte sám,
00:51:02 zní jí to velmi pěkně, děvence.
00:51:06 To byla krásná píseň. Můžu se přidat?
00:51:11 Ne, mistře, ta se hraje jenom z lásky.
00:51:15 To je výborný nápad! Zahrajete duo pro housle a violu.
00:51:20 To bude krásné překvapení pro náš nedělní koncert.
00:51:25 Ale nejsme secvičeni.
00:51:28 Ale to je pro vás hračka, mistře Tadeáši! Začnete hned.
00:51:33 Maxi, zařiďte prosím pokoj pro naši milou violistku!
00:51:42 Co má tohle znamenat?! Jak jsi mě vůbec našla?
00:51:46 Na tom teď nezáleží.
00:51:49 Tadeáši, věř mi, nepřišla jsem ti dělat výčitky,
00:51:53 -přišla jsem tě varovat.
-Varovat?! Před čím?
00:51:58 To nehraješ ty, to jen tvoje housle tak zázračně hrajou.
00:52:06 -A ty, ty žiješ v hrozném omylu.
-Co to povídáš?! Hlouposti.
00:52:14 Přesvědči se sám,jestli mi nevěříš, zkus zahrát na jiný nástroj.
00:52:19 Závidíš mi úspěch! A nebo mě chceš mít jen pro sebe?
00:52:24 Lidi si mě žádají, všude kam přijdu mě obdivují, tleskají mi!
00:52:30 Tak jak vám to jde? Už se těším na zítřejší generální zkoušku.
00:52:37 Pohádka pro housle a violu. Prosím.
00:52:42 Promiňte, pane hrabě, ale slečna právě sama usoudila,
00:52:47 že secvičit společné vystoupení v tak krátkém čase
00:52:51 by bylo nad její síly.
00:52:54 Neumím hrát jen tak na objednávku, pane hrabě. Mistr Tadeáš má pravdu.
00:53:04 Ale...
00:53:07 Ale to mě velice mrzí.
00:53:11 Dobrá, tak tady aspoň máte za tu krásnou milostnou serenádu.
00:54:19 Mluvila si s ním?
00:54:40 -Od něj?!
-Od hraběte.
00:54:57 Řekla jsi mu, že má doma syna?
00:55:02 S takovým jako on, už ho vychovávat nechci.
00:55:10 Jsi tady?!
00:55:13 Tak ozvi se - ať jsi, kdo jsi!
00:55:18 Ty, ty duchu dřeva, nebo jak si říkáš?!
00:55:26 Podvedl jsi mě!
00:55:30 Tohle jsem nechtěl.
00:55:37 Co je? Nemám moc času.
00:55:42 Nejsi sám, co zasvětil svůj život práci se dřevem.
00:55:46 -Podvedl jsi mě!
-Já? Tebe?
00:55:51 Tvoje kouzelné dřevo. Kdo ti o ně stál?!
00:55:57 Postavil jsi z něj snad špatné housle?
00:56:01 Chtěl jsem obětovat svůj život a ne...
00:56:07 Vychoval jsem špatného člověka.
00:56:12 Chtěl jsi z něj mít houslového virtuosa.
00:56:16 A tvůj syn je houslový virtuos.
00:56:21 Přemýšlel jsi ale někdy o tom, čím chtěl být tvůj syn?
00:56:27 Co chce tvůj syn?!
00:56:46 Slečna Elvíra se omlouvá za malé zpoždění,
00:56:50 ale za vteřinku je tady!
00:57:07 OZÝVAJÍ SE NEPŘÍJEMNÉ TÓNY
00:57:20 Á... Au!
00:57:21 Odpusťte, Tadeáši, au, Nána je nemožná!
00:57:25 Strašně mi utáhla šňěrovačku, a když jsem ji žádala,
00:57:29 ať mi ji povolí, zmizela! Au...
00:57:32 Ta ženská vůbec nechápe, že ke hře potřebuju
00:57:35 pocit volnosti a svobody. Au.
00:57:38 Druhou větu andante amoroso prosím. Soustřeďte se.
00:57:45 OPĚT SKŘÍPÁNÍ
00:57:51 Ó... Já... Já nemůžu. Já...!
00:57:58 -Co je vám?!
-Já se asi dusím... Ó... ó...
00:58:03 -Běžte se převléknout, slečno.
-Okamžitě mi povolte šněrovačku.
00:58:06 Já asi omdlím!! Á...
00:58:09 -Ten uzlík nejde.
-Tak ho překousněte!
00:58:14 -Mně je ale strašně.
-Elvíro! Ne, ne!
00:58:18 -Pomoc, pomoc!
-Co se stalo?!
00:58:21 -Slečna nám omdlela!
-Pane bože!
00:58:24 Slečinko! Elvírko, no... Proboha ona snad nedýchá.
00:58:28 Co koukáte? Utíkejte pro komorníka!
00:58:30 Utíkejte, prostírá v jídelně! No, šup, šup!
00:58:33 Je pryč.
00:58:35 Je pryč. Tak honem, vyměníme je! Ták.
00:58:39 Slečno, ještě tu šněrovačku.
00:58:42 -Dobrý?
-Dobrý.
00:58:44 Pojďte, ona tam leží...
00:58:46 Náno! Jestli mi ještě jednou takhle uvážete šněrovačku,
00:58:50 -okamžitě vás propustím!
-Promiňte, slečno...
00:58:54 Už je to v pořádku, mistře.
00:58:59 Ale já se přece jenom dnes projdu na čerstvém vzduchu.
00:59:04 Ano, ano.
00:59:17 -Omdlévá takhle často?
-I několikrát denně, pane.
00:59:28 -Našel jsem ho v lese na mýtině.
-Pane bože, vy jste celý od bláta!
00:59:34 -Ležel tam jako podťatý strom.
-Běž prosím tě.
00:59:37 -Běžte, my tu s dědečkem zůstaneme.
-Uvař mu čaj, ať se zahřeje.
00:59:43 Přinesu mu čistý šaty.
00:59:58 Na dnešním večeru mi nesmírně záleží, Tadeáši.
01:00:03 Dvorní rada Hofbach je velký znalec houslové hry.
01:00:08 Možná, že úspěch dnešního koncertu by mohl i vám otevřít dveře
01:00:15 na císařský dvůr.
01:00:17 A já bych tam mohla vystoupit v kategorii mladých talentů.
01:00:23 Špulinko, to snad ne? Snad nechceš, abych se dostal do vyhnanství?
01:00:29 Jakže jste to říkal včera, mistře? Andante amoroso?
01:00:40 OZÝVAJÍ SE KRÁSNÉ TÓNY
01:01:06 Špulinko, výborně!
01:01:10 Tak Maxi!
01:01:13 Jak jsi to dokázala?
01:01:16 Ale papá, vždyť já jsem ti přece vždycky říkala,
01:01:20 že potřebuji mladého, hodného a pohledného učitele.
01:01:24 -S dovolením, pane hrabě...
-Vraťte mi mé housle, slečno!
01:01:28 A mistr Tadeáš je přece učitel nad učitele, že?
01:01:32 Mé housle!
01:01:34 Tadeáši, jste geniální! G e n i á l n í !
01:01:41 Okamžitě vám zvyšuji hodinový honorář na dvojnásobek.
01:01:45 A co na dvojnásobek?! Na pětinásobek!
01:01:49 Protože naučit mou dceru hrát na housle, to se nedá,
01:01:53 to se nedá vyvážit zlatem.
01:01:57 To znamená popřít všechny přírodní zákony!
01:02:01 Špulinko, zahraj ještě.
01:02:04 OPĚT KRÁSNÁ HUDBA
01:02:21 Tadeáši.
01:02:28 Umírá.
01:02:32 Měli bychom zavolat faráře.
01:03:00 Přátelé, musím se vám s něčím svěřit.
01:03:05 Dnešní den je pro mne zcela mimořádný.
01:03:09 Nejen proto, že mám tu vzácnou čest a potěšení
01:03:13 přivítat na svém skromném zámku hosty tak milé a vzácné,
01:03:18 ale po letech odříkání a pilného cvičení má dcera Elvíra
01:03:24 přemohla svůj ostych a rozhodla se předstoupit před veřejnost
01:03:28 jako sólová houslistka.
01:03:32 Nemalou roli v tom sehrál její nový učitel, slavný mistr Tadeáš.
01:03:39 Ale dosti řečí - nechť promluví hudba v podání Elvíry.
01:04:03 Tadeáši, musíš domů, tvůj otec umírá.
01:04:36 Právě zemřel.
01:04:43 To on! Je to podvodník a lump!
01:04:47 On ty housle začaroval!
01:04:49 Začaroval?!
01:04:52 Jsou začarované!
01:04:55 Jsou začarované! Pomóc! Pomóc...
01:05:00 Běžte. A nebojte se, jsou to jen obyčejné housle.
01:05:09 Papá! Papá! Papá!
01:05:14 Dělej něco! Áááá! Pomóc! Áááá...
01:05:24 -A jak to bylo dál, tatínku?
-Dál už to znáš.
01:05:30 Měli jsme s maminkou svatbu. A ty ses nám narodil.
01:05:34 Koupili jsme si koně.
01:05:37 To mně byly dva, když jsem se narodil?
01:05:40 Jak jsi na to přišel?
01:05:44 Táta povídal, že tři roky povozničí a už toho má plný zuby.
01:05:51 Hele, hele, hele...
01:05:55 A ty dopadneš taky tak, jestli nebudeš cvičit, tak šup...
01:06:00 Skryté titulky: Kateřina Uhlířová
Houslařský mistr Johan (V. Dlouhý) zůstává po narození vytouženého synka na jeho výchovu sám. Pomáhá mu sousedova žena, které se v tom čase narodilo děvčátko. Tadeáš (L. Hampl) a Alžbětka (M. Borová) vyrůstají spolu a mistr je učí hrát na housle a violu. Největším přáním starého otce je, aby se syn stal houslistou. S pomocí kouzel tajemného Ducha dřeva (V. Svoboda) postaví mistrovský nástroj a ten synovi v den dvacátých narozenin vloží do rukou. V tu chvíli změní jeho osud. Sotva se Tadeáš smyčcem dotkne strun, housle se rozeznějí čarokrásnou hrou. Zapomenuty jsou společné sny s Alžbětkou, Tadeášovi se otevírá dosud nepoznaný svět. Očarované housle mají však své tajemství…