František Filipovský

herec

* 23. září 1907

† 26. října 1993

Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského staršího. Po otci zdědil umělecké nadání, už od dětství hrál na různé hudební nástroje a v kostele zpíval na kůru. Odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění a estetiku a současně vystupoval a režíroval na různých pražských scénách.

Profesionální dráhu započal v Osvobozeném divadle (1931–1938). Poté hrál ve Švandově divadle na Smíchově (1939–1940), v žižkovském Moderním divadle (1940–1942) a v divadle Uranie (1942–1944). Odtud se dostal do činohry Národního divadla (1945–1992). Rovněž hostoval od padesátých let na různých pražských scénách (Semafor či Viola).
Od mládí Filipovský vynikal hudebním a fyzickým nadáním, které ho předurčovaly ke zpěvoherním a fraškovitým rolím, a už v mladém věku ztvárňoval různé malé rtuťovité, čilé a sršaté pány a dědy starších dat narození. Filipovský nevytvářel postavu v celé její šíři, ale rozdroboval ji do malých a ostrých detailů úkonů a gest.

Do povědomí diváků se zapsal rolemi studentů šprtů a podlejzáků v oblíbených komediích Martina Friče. Byl Krhounkem v komedii Škola, základ života (1938) a Mazánkem ve snímku Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Tyto dvě role hrál, když mu bylo dávno přes třicet.

Nejvíc proslul jako dabér. Zejména geniálním dabingem francouzského herce Louise de Funèse. Tohoto herce si již bez hlasu Františka Filipovského nikdo nedovede představit. Filipovský získal tituly Zasloužilého umělce (1958) a v roce 1984 Národního umělce. Vedení Národního divadla ho jmenovalo svým zasloužilým členem (1968).

Odkazy