Přijdu hned
K největším komikům generace po první světové válce patřil i Saša Rašilov (1891-1955). V situační komedii Přijdu hned, která byla natočena v roce 1942 Otakarem Vávrou, uplatnil nejen své herecké umění, ale podílel se na filmu do značné míry i autorsky - napsal námět a spolupracoval na scénáři. Jeho vycpavač zvěře Barvínek je opravdu nezapomenutelnou staropražskou figurkou, plnou dobroty, lásky i melancholického stesku. Spolu s Rašilovem se na půvabném filmu podíleli další herci - Vlasta Matulová, Svatopluk Beneš, Růžena Šlemrová a Anna Letenská, která roli domovnice dokončovala již pod přímým dohledem gestapa (byla manželkou lékaře, který poskytl pomoc člověku z okruhu atentátníků na Heydricha). Po dokončení filmu byla za ilegální odbojovou činnost popravena.
Klíčovou roli zde sehraje i statný bernardýn (vlastní pes Saši Rašilova), který je nositelem tajemství bohatého dědictví. Dobrák od kosti Barvínek, provozující svoji živnost v malostranském pavlačovém činžáku U červeného srdce, se má jednoho dne dostavit ke čtení závěti zemřelého příbuzného, boháče Kudrny. Pozůstalí si mohou rozebrat celý inventář vily podle zásady "Kdo dřív přijde, ten dřív mele". Ale pozor - jen jedna věc obsahuje poukázku na skutečné dědictví, jímž je jeden milión korun. Na dobráka Barvínka zůstane jen bernardýn, kterého nikdo nechce...
Film uvádíme jako vzpomínku na Sašu Rašilova (*6. 9. 1891) a režiséra Otakara Vávru (†15. 9. 2011).