Lída Baarová v roli dívky přinášející marnou oběť nemocnému milenci. Filmová adaptace stejnojmenného románu Marie Majerové (1937). Dále hrají: Z. Štěpánek, J. Průcha, F. Kreuzmann, A. Mandlová, L. Boháč, F. Filipovský a další. Scénář: F. Čáp, A. J. Urban, O. Vávra a M. Majerová. Kamera J. Roth. Režie O. Vávra
00:00:04(hudba)
00:03:00-Jdou od krámu, jo?
-Dýchat můžu. Vzduch je zadarmo!
00:03:27Haló, pane, neviděl jste tu nějaký taxík?
00:03:31Skouřenino!
00:03:49Dobré jitro, Haničko! Jak to děláte? Jste pořád hezčí a hezčí.
00:03:54To mi říkáte každý den.
00:04:03-Jezdíte čím dál později!
-To říkaj každý den.
00:04:08Sbohem!
00:04:14Nemůžeš dát pozor?! Nač myslíš, nemehlo?
00:04:19Vylít všechno, tak nemáme nic! Tvůj táta všechno prohrál v kartách,
00:04:23a můj druhý není ještě z flámu doma.
00:04:27Rukulíbám, milostpaní!
00:04:30-Maucta.
-Račte si přát?
00:04:32-Přivezli máslíčko...
-Dejte mi kostku Sany.
00:04:36Prosím. Čím mohu dále sloužit?
00:04:39-Máte čerstvý chřest?
-Chřest ne, ale čerstvý pórek.
00:04:44Mami!
00:04:46Jdi tam a vyhoď je na dvůr!
00:04:51Pojď, já tě učešu!
00:04:59-Kde mám boty?
-Tam, kde sis je zul.
00:05:01Tak to máme 1 Sanu za 3,20,
00:05:05svazek pórku za 0,50...
00:05:07(zvonek u vchodu do krámu)
00:05:111 kg brambor za 1 korunu, 1/2 chleba za 1 korunu,
00:05:163 vejce - 2,10, 1/2 kg mouky za 2,50,
00:05:21od minule 13,50,
00:05:24a z minulého měsíce 5,20.
00:05:27Tak to máme...
00:05:33-28 korun.
-Jak se to mohlo stát?
00:05:37Zapomněla jsem si peníze. Napište mi to na účet!
00:05:40No dovolte?!
00:05:46Peníze musí být, paničko, co se dá dělat!
00:05:49Co si to dovolujete? Obtěžovat mě? Do toho krámu nevkročím!
00:05:54Nemusíte. O takovouhle zákaznici nikdo nestojí!
00:06:03Vás už tady zná každý! To bych tu mohla rovnou zavřít!
00:06:10Na oběd to nemá, ale dámu to umí dělat!
00:06:13Koukejte to zaplatit, to víte, my se známe!
00:06:18Prý zapomněla peníze! To už je potřetí.
00:06:48Dobré ráno!
00:06:51Dobré jitro!
00:07:25To jsem nevěděl, že už jsi slečna!
00:07:31Počkej, panenko, staré už mám dost!
00:08:10-Ale mamičko...
-Mlč! Ještě budeš něco povídat!
00:08:16Ty couro!
00:08:25Táhni!
00:09:12-Myslím, že dnes už nikdo nepřijde.
-14 dní a nezavadila jsem o nic!
00:09:17A když zavadíš? Včera jsem nastoupila a dnes už jsem tady!
00:09:21Ona tam měla 5 lidí za 6 neděl!
00:09:27-Dobrý den. -Má úcta, pane restauratére. Mohu sloužit?
00:09:32-Holku pro kuchyň.
-Račte si vybrat!
00:09:36Ale v automatu musí nějak vypadat! Přijde také do lokálu.
00:09:44Tamhleta by se vám nehodila?
00:09:47-Která?
-Vstaňte! Vy ne, tam ta na konci!
00:09:51Vstaňte! Pojďte sem!
00:10:01Můžu to zkusit!
00:10:12-Jak se daří, Lilinko?
-Nijak. Dnes je vás hodně, co?
00:10:19-Jsou čerstvé, Mařenko?
-Mary, buďte tak laskav, doktore.
00:10:23-Co na tom máte?
-Zní to lépe.
00:10:27-Budu si to pamatovat.
-Kolik stojí tenhle, Mařenko?
00:10:40Dejte sem tu kukuřici!
00:10:48Dělej, ať mi to pomůžeš utřít!
00:10:51Musím jít uklízet do automatu, máme málo nádobí!
00:10:55Co se toho v takovém krcálku prodá!
00:10:58To je zlatý důl!
00:11:07Poslouchej, to je hezká holka!
00:11:10Nějaká slečinka! Koukej, jaké má ruce!
00:11:13Pusť, vždyť to také unesu!
00:11:17Jsi nějaká nemluva. Jakpak se vlastně jmenuješ?
00:11:21Hana Poláčková.
00:11:24-Už jsi někde sloužila?
-Ne.
00:11:27-Jak se ti u nás líbí?
-Lépe než doma.
00:11:39Nemůžete dát pozor, trdlo?!
00:11:49To vám strhnu!
00:12:09Podruhé dejte pozor!
00:12:13Takhle by vám za chvíli nestačila ani týdenní mzda.
00:12:21Tác se drží zespodu!
00:12:45Vezměte si bílou zástěru a jděte uklízet nádobí!
00:12:48-Nemám žádnou bílou zástěru.
-Barča vám nějakou půjčí.
00:13:00Asi tu uděláš kariéru!
00:13:05Prosím, Kč 1,50!
00:13:11Děkuji.
00:13:13-Dobré jitro, pane rado.
-Jako obyčejně. -Prosím.
00:13:21Kampak dnes večer, Lilinko?
00:13:24Dnes večer mám službu, pane rado.
00:13:36Docela hezká holka. Podívej se honem!
00:13:46Člověče, tak jsem najednou dostal hlad!
00:13:52-Slečinka je tady nová, co?
-Ano, prosím.
00:14:03-Prosím, slečno. -Díky, pane.
-Nemáte zač.
00:14:07Nechte to! Víte co to je?
00:14:10Promiňte...
00:14:14Nebo to smažte. Beztoho to nestojí za nic.
00:14:22-Vidíš, neříkal jsem to?
-Co?
00:14:34-Pomalu, slečno.
-Promiňte...
00:14:37-Uctivý služebník, pane rado.
-Umíte hledat perly, všecka čest!
00:14:42Jak to, že takové skvělé děvče umývá nádobí?
00:14:46-Také na to myslím, pane rado...
-No proto!
00:14:51Právě proto!
00:14:55-Sbohem.
-Uctivý služebník, pane rado.
00:15:07-Tak co, Terezo?
-Přejete si, pane šéfe?
00:15:10-Co děláme?
-Večer nic. Jsem volná.
00:15:15To mě nezajímá. Myslím co tady děláš?
00:15:20Také nic, co? Podívej se, takhle by to nešlo.
00:15:25Už několik dní máš...
00:15:29Máš ze všech děvčat nejmenší obrat. Hosté ti utíkají. To nejde.
00:15:34-Za to přece nemůžu.
-Půjdeš do kuchyně!
00:15:38Potřebujeme umývačku.
00:15:42-Ale tam je přece...
-Už není.
00:15:45Tak... to mě teda ani nenapadne!
00:15:50Nekřič, nejsi doma!
00:15:55Nedám se tak lehko odstavit! Byla jsem vám dobrá, co?
00:15:59-Ticho, povídám!
-Ať to všichni slyší!
00:16:02To ti nepomůže. Jaképak dlouhé štráchy.
00:16:06Buď přijdeš zítra do kuchyně, nebo nemusíš chodit vůbec!
00:16:14Rukulíbám!
00:16:28Prosím, to je koruna...
00:16:33Děkuji.... Prosím?
00:16:36Kč 1,20. Moment... Děkuji.
00:16:48Neber si to tak! Tohle já už mám dávno za sebou.
00:17:00Jde vám to docela dobře.
00:17:03Hlavně si pamatujte, že musíte být ke všem hodně příjemná.
00:17:07-To už mi Lili také říkala.
-No ta je zase až moc.
00:17:13Služebník!
00:17:15-Dobré jitro, pane rado. Jako obyčejně? -Jako obyčejně.
00:17:24Pozor, Haničko, pan rada se nějak o vás zajímá!
00:17:29Prosím, pane rado.
00:17:34Děkuji. Rohlíček, pane rado?
00:17:37Ne. Dnes mám chuť na něco sladkého.
00:17:45-Dobré jitro, děťátko!
-Račte si přát, pane rado?
00:17:50Třeba tenhle.
00:17:52Ani se tu neohřála a už nám hosty přetahuje! To ten svatý obličej!
00:17:58-Je mazaná.
-Mohla by na to jednou doplatit.
00:18:03Kč 1,50. Děkuji.
00:18:08Jestlipak víte, co vám u mě nadělil Mikuláš?
00:18:11A 3,50 je 5.
00:18:21To je za to, Haničko, že se tu s námi, starými dědky, trápíte.
00:18:27Ale jak to...
00:18:51Jak jste to myslel s panem radou?
00:18:53Ten? Tomu vy nerozumíte, Haničko.
00:18:57On má rád takové panenky. Ale panenky. Dělá si z nich sbírku.
00:19:03To je jeho koníček. Platí báječné sumy za poctivé zboží.
00:19:09-1 světlé.
-Prosím, vašnosti.
00:19:14Drží si nákladný byt. Dědek není hloupý. Dejte si pozor, Haničko.
00:19:24Tentokrát myslím, že kupuje lacino.
00:19:27Nekupuje, protože nic neprodávám.
00:19:39Přejete si něco, pane?
00:19:41Chci se vás na něco zeptat, slečno.
00:19:45Prosím. Co to má být?
00:19:48Prosím vás, řekněte mi, je ten koláč dnešní?
00:19:55Zaručeně dnešní. Můžete být bez starostí.
00:19:58Jistě? Tak já bych si ho teda vzal.
00:20:02-Prosím, pane. Kč 1,50.
-Děkuji vám, slečno.
00:20:08-Děkuji...
-Na shledanou.
00:21:12(hra na klavír)
00:21:49Proč si nerozsvítíte, pane Jimeši, kazíte si oči!
00:21:57Děkuji.
00:22:05Nemáte sedět pořád ohnutý za klavírem, když vám není dobře.
00:22:12A kouřit také nemáte!
00:22:17Náhodou mi nikdy nebylo lépe, než dnes!
00:22:20Mikula říkal, že mi nic není a ten tomu rozumí jako doktor!
00:22:23-Také řekl, že se máte šetřit!
-Člověk má pracovat, ne se šetřit!
00:22:33Nevydržel bych ležet se založenýma rukama a dívat se do stropu.
00:22:37Divně byste se na mě dívala, kdybych prvního nepřinesl činži!
00:22:42Dělejte jak chcete. Myslím to s vámi dobře!
00:22:45-Vím. Také jsem to tak nemyslel!
-Jděte brzo spát. Dobrou noc!
00:22:50Dobrou noc.
00:22:56(hraje na klavír)
00:23:11-Venku je krásně.
-Přijdeme pozdě do biografu!
00:23:16-Už to bude.
-Já už jsem!
00:23:18-Jdeš s námi?
-Proč? Nechcete mě s sebou?
00:23:22-Myslela jsem, že máš rande.
-S kým, prosím tě?
00:23:25-Přece s panem šéfem, ne?
-No dovol?
00:23:29-Ještě ne? Tak to přijde!
-Co tě to napadá?
00:23:33Musíš mu být přece vděčná, když tě dal do automatu, nastěhoval k nám.
00:23:37-Dnes je zadaná s panem radou!
-Co si o mně myslíte?
00:23:43-Je to prstýnek od pana rady?
-A co na tom?
00:23:46-Dal mi ho a víc nic.
-To známe. Nejdříve prstýnek,
00:23:51pak náramek. Nepomůže-li ani ten, pak náhrdelník. Ten už nedostaneš.
00:23:57Zůstane u něho a pro ten si musíš přijít!
00:24:01Každá si přišla.
00:24:03Konečně o 1 muže méně, nebo více. Na tom dnes nesejde.
00:24:08A jen tak, bez lásky?
00:24:10V lásce je to jako v automatu. Každou chvíli přijde jiný host.
00:24:13(zaklepání)
00:24:16-Účet za plyn!
-To je činže...
00:24:20(klepání)
00:24:22-Kdo je to?
-Já.
00:24:25-Kdo já?
-No já!
00:24:29A já!
00:24:55-Dobrý večer!
-Dobrý večer, dámy!
00:24:58Jdeme si pro vás!
00:25:01-Nezlobte se, chystaly jsme se do biografu! -Počkej!
00:25:05-O co jde?
-Jsem totiž velký básník.
00:25:09-To si tak neberte.
-Ale pochopený básník!
00:25:12-Vážně?
-A oceněný!
00:25:15-Gratuluji!
-Dostal dnes cenu za své dílo!
00:25:18Zvu vás. Oslavíme to společně! Kde je slečna Mary?
00:25:23-Totiž Mary není dobře.
-Tak s námi nepůjde?
00:25:26-Asi těžko.
-Kdo to říkal?! Už jdu!
00:25:29-Měl bych zkaženou náladu.
-Kde vlastně vězí?
00:25:33Nech toho a pojď s námi do ulic! Přece nezkazíš Hejtmánkovi radost,
00:25:38-když chce oslavit úspěch!
-Nikam nejdu. Chci pracovat.
00:25:41-Jdou s námi děvčata!
-Nejdu.
00:25:44-I Lili, Mary také...
-Nejdu!
00:25:49-A Hanička jde také.
-Ne!... Jdu!
00:25:58Slečno, to nemyslíte vážně! Co vás to napadlo? Ztřeštěnost!
00:26:03Nestojím-li vám za takovou maličkost, tak jdu domů!
00:26:05Dobrý večer, panstvo! Kam se jde?
00:26:09Nevím. Tady slečna Hanička... Slečna Hanička chce vidět...
00:26:13-Je to nesmysl.
-Ale co?
00:26:15Chce vidět dámy z velkého světa.
00:26:20Spíše z polosvěta.
00:26:22-Vážně?
-Není to od ní roztomilé?
00:26:24Chcete-li vědět, každá 2. ženská, kterou teď uvidíte,
00:26:28je taková dáma s poněkud širokým svědomím.
00:26:32-To bych si vyprosila!
-Přítomných se to netýká.
00:26:35-Chci vidět ty nejubožejší!
-Proč? -Tak. Chci.
00:26:39-Nemůžete mi něco udělat kvůli?
-Dáme se na vojnu a budeme bojovat!
00:26:48(hra na klavír)
00:26:54(zpěv)
00:26:55Kdo je zná, kdo to ví, kterou cestou se dát,
00:27:00těžko je přec všechno příští znát.
00:27:06Proto se nedivím, co se může někdy snad
00:27:12mně i tobě lehce v žití stát.
00:27:19Proč se mi to někdy zdá,
00:27:23že se tak marně ptám, kdo mi své srdce dá?
00:27:30Vždyť není to záhada,
00:27:34ví to každý sám, že si to srdce vzal.
00:27:41Ten, kdo je tak bláhový,
00:27:47sám žije a málo ví.
00:27:54Proč se mi to někdy zdá,
00:27:58že se tak marně ptám,
00:28:01kdo mi své srdce dá?
00:28:05Proč se mi to někdy zdá,
00:28:11že se tak marně ptám, kdo mi své srdce dá?
00:28:19Vždyť není to záhada,
00:28:23ví to přec každý sám,
00:28:26že se mu to snad zdá...
00:28:30Ten, kdo je však bláhový,
00:28:35sám si jenom odpoví
00:28:42Proč se mi to někdy zdá,
00:28:47že se tak marně ptám
00:28:53kdo mi své srdce dá?
00:29:11Už vidíte, co jste chtěla?
00:29:19Ale počkej ještě chvilku!
00:29:30(mluví potichu)
00:29:34-Dáš mi také na taxík? Mám to daleko. -Vrchní, rozměňte mi!
00:29:43Služebník, prosím...
00:29:49-20, 30, a 20 je 50.
-Děkuji.
00:29:57Víš co? Hrozně mě bolí hlava a jsem ospalá. Přijď až zítra.
00:30:03Půjč mi 30 Kč, mám tu nezaplacený účet! Jen půjčit, nic nechci!
00:30:12Děkuji. Dobrou noc, chlapečku!
00:30:21Ta je mazaná!
00:30:43S vámi není žádná řeč. Jste samá legrace, pořád kolem je moc lidí,
00:30:47nejsem s vámi chvilku sám.
00:30:50Jste si jist, že bychom si měli sami spolu co povídat?
00:30:54-Zkusme to, schválně.
-A kde?
00:30:57To je jedno. Třeba u mě v ateliéru.
00:31:01Měla bych před vámi větší respekt, vidět vás se štětkou v ruce?
00:31:06Zase si děláte legraci a já chci s vámi navázat vážnou známost!
00:31:12Řekla jsem snad ne?
00:31:44To jsem nevěděl, že už jsi slečna!
00:31:50Počkej, panenko, své staré už mám dost!
00:32:06Co je vám, Haničko? Co se vám stalo? Proč se mě bojíte?
00:32:12-Prosím vás, pojďte pryč!
-Neměli jsme sem chodit.
00:32:16Tady to není nic pro vás.
00:32:43Dobrou noc.
00:32:46Nepřejete si pokoj?
00:32:49-U nás nebudete mít nepříjemnost.
-Nechci!
00:32:51Jak račte. Uctivost, služebník. Dobrou noc!
00:33:57Dobrou noc, Haničko.
00:34:01Dobrou noc, Pavle.
00:34:25Ať se vám něco hezkého zdá!
00:34:48(hra na trubku)
00:36:35Tam jít nemůžete! Neviděl jste? Zhaslo světlo. Hana je doma!
00:36:41Pojďte dolů, musím barák zamknout!
00:37:00Mě to bolí...!
00:37:50Pane Jimeši, nemáte doopravdy rozum! Jděte si lehnout!
00:37:54Víte, že už bude ráno?! Toto by ani zdravý nevydržel!
00:37:57Nezlobte se, nechte mě. Nevidíte? Všecko ve mně hoří!
00:38:03Dlouho jsem nemohl se skladbou hnout.
00:38:05Dnes, když vydržím, tak ji dokončím!
00:38:08To bude velká věc, paní Kučerová!
00:38:11Chcete-li mi pomoci, uvařte mi silnou černou kávu!
00:38:15Ale to už bude poslední!
00:39:42Ježišmarjá...!
00:39:45Nelekejte se, to nic nebylo.
00:39:49Myslím, že jsem trochu usnul.
00:40:02Služebník, pane rado!
00:40:05Dobře, že jste s přestavbou hotovi, neměl jsem týden kam chodit!
00:40:10Jak si člověk zvykne, že ano?
00:40:19-Zařídil si to docela hezky, co?
-Dobrý obchodník, to je marné.
00:40:28Na shledanou.
00:40:31-Dobré poledne, pane doktore!
-Jéje, slečno Haničko!
00:40:35Povýšila jste? To je báječné.
00:40:39-Koukej, jak ji oblékl!
-Jako královna na trůně!
00:40:43-No jo, ta to umí!
-Co je to za umění? Podívej na něj!
00:40:56Jakživ se o sebe nestaral, teď tu chodí navoněný!
00:41:0218,50... Prosím!
00:41:11-Jak vám to jde? -Děkuji. Budu se snažit, aby to šlo lépe.
00:41:16-Jsem vám vděčná.
-Jsem rád, že vám mohu prospět.
00:41:19Zasluhujete si to. Nebudete-li něco vědět, zavolejte. Rád pomohu.
00:41:29Tak už máme pomalu podzim.
00:41:33Ale u vás je teď opravdu moc útulno.
00:41:36Zvláště v poslední době.
00:41:40-Jak račte?
-No, jak...
00:41:44Sám víte nejlépe. Měl jste opravdu moc dobrý nápad!
00:41:50Báječný.
00:42:00-Ach tak!
-No...
00:42:03Povězte, nešlo by to nějak seznámit se s ní? Chtěl bych...
00:42:12Zvláštní půvab. Nelitoval bych peněz.
00:42:16Děvčeti by to pomohlo, mělo by výbavu! Slyšel jsem, že je chudá.
00:42:25Račte odpustit, ale nezabývám se obchody toho druhu.
00:42:29Zdá se, že je tu docela spokojená. Nebude zkrácena o svou výbavu,
00:42:34poněvadž její poměry chci zlepšit sám.
00:42:38Vidím, že si to zaslouží.
00:42:46Něco vím.
00:42:50Upřímně vám radím, Haničko, berte od obou!
00:42:53Když dávají, ať dávají!
00:43:01Ale držte je. Jak povolíte, je konec. Nebuďte hloupá!
00:43:04Uvidíte, že vám starý co nejdříve přidá!
00:43:12Prosím... 7,30.
00:43:16Děkuji.
00:43:18Kde je pan Jimeš? Dnes nepřijde?
00:43:20Nechte ho, nevidíte, že má souchotiny?
00:43:26-Je to pravda?
-Ale jděte...
00:43:30Myslela jste to vážně? To se mi ta legrace povedla dokonale!
00:43:34Občas ho bolí hlava od věčného sedění u klavíru,
00:43:38to je vše. Nemusíte mít starosti. Mějte se hezky, na shledanou!
00:43:43Slečno, tady je lístek!
00:43:48Děkuji.
00:43:59-Co si račte přát?
-Mohu mluvit s panem Jimešem?
00:44:07-Jak se daří panu Jimešovi?
-Dnes mu doktor dovolil vstát.
00:44:13Prosím.
00:44:22-Dobrý den, Pavle!
-Haničko, vítám tě!
00:44:28-To je milé, že jsi přišla.
-Už je ti dobře? -Nic mi není.
00:44:32Mikula by mě nejraději pohřbil zaživa. Chtěl jsem jít za tebou.
00:44:36-Máš dnes volno?
-Mám, ale ven nesmíš!
00:44:39Nic mi není. Podívej se na to slunce venku!
00:44:42-Kam bys chtěla jít?
-Na Vltavu. Je to letos naposledy!
00:45:04Mám ráda vodu. Je v ní něco tajemného.
00:45:10Když je hluboká, dovede tak vznešeně mlčet.
00:45:13-Vždycky mě lákalo její ticho.
-A to vidíme jenom hladinu.
00:45:18Jak hrůzně krásné je to asi na dně,
00:45:21pod tíhou těch nesmírných vodních spoust.
00:45:26Tady je moc hluboko. Odtud se prý nezachrání ani dobrý plavec.
00:45:32Kdo se utopí, tomu se prý zdají ty nejkrásnější sny...
00:45:38Chtěla bys takhle snít? Stačí 1 neopatrný pohyb...
00:45:44Vstanu, opřu se nohou do boku lodičky,
00:45:48a budeme snít spolu.
00:45:52Ty se bojíš?
00:45:54-Pavle!
-Hano...
00:46:02Že nechceš umřít, Pavle? Ne, nechtěj!
00:46:07Umřít je zlé. Umřít znamená konec.
00:46:10To nejsou nejkrásnější sny.
00:46:13Smrt zapomíná, nepláče, nesměje se,
00:46:17my se můžeme spolu smát!
00:46:20A můžeme spolu plakat.
00:46:23Proč bychom umírali? Nechci umřít!
00:46:30Byla jsem včera v biografu na tom Taylorovi! To je krásný kluk!
00:46:35-Na čem jsi to byla?
-Nevím, jak se to jmenovalo.
00:46:37Jdi se podívat, bude se ti to líbit! Ten líbá!
00:46:43-Kdo? Tvůj Mikula?
-Ten také.
00:46:46Vždy se dívám na plátno a myslím si, že mě líbá Taylor!
00:46:50Nic si nemyslím a jdu ke Karlovi do ateliéru!
00:46:52-Jsi nestydatá.
-Dovol? Karel mě maluje.
00:46:56Bylo by mi milejší být modelkou, než stát u pitomého espressa.
00:47:00Dobré jitro, děvčata! Jako obyčejně!
00:47:03-Dobré jitro.
-Dobré jitro.
00:47:07Vy jste se dnes vyspala do růžova, Haničko!
00:47:11Jako obyčejně!
00:47:15Mám už toho až po krk!
00:47:17Pořád tu stát a čekat, až přijde nějaký starý paprika
00:47:21a usmívat se na něj za Kč 1,50 a ještě mu pak dát černé kafe!
00:47:25Haničko, něco jsem vám přinesl. Jak se vám to bude líbit?
00:47:31-Není to snad náramek?
-Jak to víte?
00:47:35Jen tak. Uhodla jsem?
00:47:39-Líbí se vám?
-Bože, ten je krásný!
00:47:42Je váš.
00:47:46Nemohu od vás přijímat takové drahé věci.
00:47:50To by mě zavazovalo a to já nechci!
00:47:52-Jistě ne?
-Nehněvejte se.
00:47:59Bože, děvčátko, já vám nebudu nic vnucovat. Máte ho u mne schovaný.
00:48:05Rozmyslíte-li se, přijďte ke mně
00:48:08a můžete si vybrat, co se vám bude líbit. Na shledanou, holčičko!
00:48:13Sbohem, pane rado.
00:48:20Slečno Hano, mám z vás velkou radost!
00:48:24To jste moc dobře udělala. Víte, bylo by vás škoda.
00:48:32Slečno pokladní, k telefonu!
00:48:37-Jděte, slečno, vezmu to za vás!
-Děkuji vám, pane šéf.
00:48:49-Co je?
-Volá tě dr. Mikula.
00:48:52Dobrý den, tady Hana.
00:48:55Buďte klidná, říkám vám, buďte klidná, všechno dobře dopadne.
00:49:01Jistě... Neměl vycházet. Já jsem mu to říkal.
00:49:06Půjdu k němu s kolegou specialistou a ten ho vyšetří.
00:49:11Ovšem, navštívit ho můžete.
00:49:14Na shledanou.
00:49:47-Spí?
-Ne, musí mít klid. -Co lékař?
00:49:52Dobrý den, slečno Haničko.
00:49:53Slečno, teď k němu nesmíte. Běžte si odpočinout!
00:49:58Pane doktore, jak je s Jimešem? Že to není tak zlé...
00:50:02Je to velmi vážná věc, slečno. Nevím, mám-li vám říci pravdu.
00:50:08Řekněte mi ji. Musím ji vědět! Vždyť víte...
00:50:14Právě proto, že vím.
00:50:17Řekněte mi to.
00:50:20Neměla bych teď žádný klid, když už jste mi napověděl...
00:50:24Tak milá slečno Hano, pojďte!
00:50:39Opravdu povážlivé. Plíce má na obou stranách zachvácené a nešetří se!
00:50:45Musí vydělávat. Prý je mu milejší strávit zbytek života podle svého,
00:50:50než aby si ho ztrpčoval podle cizích rad.
00:50:55Jaro je pro něj nejhorší. Přežít příští jaro, má na rok vyhráno.
00:51:00-Ale...
-Ale?
00:51:04To není tak jisté. Pomohlo by mu, kdyby mohl jet do Tater.
00:51:08-To půjde ztěžka.
-To by stálo moc peněz, že?
00:51:12No dost. Aspoň 5.000.
00:51:21Poslyšte, pane doktore...
00:51:25Mám dostat časem větší sumu peněz. Kdy byste radil tu cestu do Tater?
00:51:31-Nejlépe hned.
-Hned...?
00:51:39Tak já vám ty peníze zítra večer dám. Přijďte si ke mně.
00:51:46Nějak je vnuťte Jimešovi, třeba jako že mu je půjčujete.
00:51:52Buďte tak laskav.
00:51:54Ujednáno.
00:52:04Dnes je u nás veselo jako o pohřbu.
00:52:07Nic z tebe nevymáčkneme. Co je s tebou?
00:52:10Ale nic.
00:52:14Už jsi někdy potřebovala hodně peněz?
00:52:19Ještě se mi nestalo, že bych je nepotřebovala. Proč?
00:52:23Musím mít 5.000.
00:52:265.000? Sláva. Bála jsem se, že si ode mě chceš půjčit 5 korun!
00:52:33-A na co je potřebuješ?
-Potřebuji, no!
00:52:375.000, to je dnes moc peněz.
00:52:44Jsi hezká, dobře vypadáš...
00:52:47Možná, že by nějaký ten starý pán...
00:52:51Třeba pan rada.
00:52:54Pan rada?
00:52:58To bych ty peníze musela moc potřebovat.
00:53:45Slečinka někoho hledá?
00:53:48Ano, pana komerčního radu Rese.
00:53:51Tak to je 1. patro napravo.
00:53:55Děkuji vám.
00:54:13(bouchnutí dveří)
00:54:34Copak? Nemůžete to najít? 1. patro napravo. Má tam vizitku!
00:54:39Druhé dveře... Děkuji.
00:54:56(slyší kroky)
00:56:19Kdo je?
00:56:20Já...
00:56:26Otevřte!
00:56:44Odpusťte, že vás takhle vítám, ale netušil jsem, že přijdete už dnes.
00:56:49-Proč jste mi o tom neřekla?
-Ráda bych si s vámi promluvila.
00:56:56-Proč to...?
-Prosím!
00:57:10Račte se posadit.
00:57:14-Myslím, slečno, že vím proč...
-Ano, pane.
00:57:45Jste hodná...
00:57:48Prosím... Vidíte? Je pořád váš!
00:57:53Všecko, co chcete!
00:57:56Prosím, odložte si... Tak...
00:58:19Věděl jsem, že přijdete.
00:58:24Máte krásné vlasy, nádherné!
00:58:31Nádherné...!
00:58:55Nechci! Nic nechci!
00:59:15Promiňte, mám tu čepici!
01:01:40Slečno Haničko!
01:02:18Slečno Hano, jak to vypadáte? Co se vám stalo? Kde jste byla?
01:02:22-Nechte mě, nechci nikoho vidět!
-Takhle vás nepustím!
01:02:27To tak, abyste ještě něco provedla!
01:02:57Odpočiňte si. Nebudu na vás mluvit.
01:03:01Nemusíte nic říkat, nebudu se ptát. Seďte a uklidněte se.
01:03:11No tak...
01:03:18Slečno Haničko...
01:03:26Doktore, náš kamarád...
01:03:31Můj milý Pavel umře.
01:03:36Protože ty peníze nemám a nedostanu je.
01:03:41Neměla jsem tolik odvahy, není to moje vina.
01:03:48Má láska to zavinila.
01:03:52Má veliká láska.
01:04:00Vy se mě na nic neptáte... Děkuji vám.
01:04:06Jste moc hodný.
01:04:09Ale možná, že vám to právě řeknu jednou sama,
01:04:14že tím nejsem vinna já.
01:04:19Ale moje veliká láska.
01:04:31Haničko, podívejte se, kdo to k nám jde!
01:04:36-Pavle! -Už jsme mysleli, že jste na nás zapomněl!
01:04:40-Jen abych vám nezevšedněl.
-Ale nesmíš ven!
01:04:43Už mi to nevadí. Jsem zachráněn! Musel jsem ti to přijít říct.
01:04:48-Co se stalo?
-Pojedu do Tater a uzdravím se.
01:04:52Vrátím se ti zdravý a silný. Nebudu už polehávat, budu celý člověk!
01:04:57-To stojí moc peněz!
-Sám bych to nesehnal.
01:05:01Mikula mi půjčí. Dědil. Budu mu to splácet jak se dá.
01:05:10Vidíš, jaký jsem mrzák. Peníze přijdou v nejvyšší čas.
01:05:14Máš jít k šéfovi. Vezmu to za tebe.
01:05:16-Počkáš tu chvilku?
-To víš.
01:05:20Jsi hezká. Já jsem se na tebe tak těšil!
01:05:25Tak co, kdy zase někam vyjdeme všichni dohromady?
01:05:29-Jen co se vrátím. Jedu do Tater.
-Ne, vážně? -Určitě.
01:05:34Ježíši, to vám závidím. Vezměte mě s sebou!
01:05:40-Přál jste si, pane šéfe?
-Slečno, musím s vámi mluvit
01:05:45o něčem důležitém, ale tady... Nechci, aby nás někdo rušil.
01:05:49Prosím, pojďte se mnou ke mně do bytu.
01:05:54Dávám vám své slovo, že nemyslím nic špatného. Věříte mi? Půjdete?
01:06:03-Kdy, pane šéfe?
-Teď. Nechci to už odkládat.
01:06:08-Rozloučím se jen s 1 známým.
-Dobře.
01:06:11-Počkám v pasáži u zadního vchodu.
-Ano.
01:06:16-Musím někam se šéfem obchodně!
-Zase brzo přijdu.
01:06:20Pavle... Máš mě rád?
01:06:23-Copak to nevíš?
-Řekni, že mě máš rád.
01:06:27-Že mě máš strašně rád.
-Mám tě strašně rád, miláčku.
01:06:32Chtěla bych, abys mi to říkal pořád.
01:06:37-Na shledanou.
-Sbohem, Pavle. Mysli na mě hodně.
01:06:42Pamatuj, že jsi má jediná láska.
01:07:12Podívejte se...!
01:07:21Pan rada...
01:07:24Jak se mu to mohlo stát?
01:07:32Pojďte dál!
01:07:47Dovolíte...?
01:07:58Pardon.
01:08:15Dal jsem zařídit docela znova celý byt.
01:08:27Přál bych si, aby tu bylo co možná nejútulněji.
01:08:31Tak to je tedy jídelna.
01:08:37A tady je ložnice. Jak se vám tu líbí?
01:08:43Hezké.
01:08:46Slečno Hano,
01:08:49miluji vás.
01:08:53Chtěl bych vás za ženu.
01:09:00Vezmete si mě?
01:09:01-Nevím, zasloužila-li jsem si té cti. -Miluji vás.
01:09:06Chci založit s vámi nový domov.
01:09:10Chci začít doopravdy žít.
01:09:15Nejsem přece tak starý.
01:09:18Mohu přece začít nový život.
01:09:23Řekněte - mohu?
01:09:30-Můžete.
-Co mi na to odpovíte?
01:09:35Bude to "ano"?
01:09:38Ano.
01:09:49Jste tu doma.
01:09:53Vždyť si na mě zvyknete! Nejsem vám cizí.
01:09:59Nejste.
01:10:07To jsou novinky, viďte? Pozítří už bude Hana paní šéfovou!
01:10:14Dělala, jako by neuměla 5 počítat a teď tu bude dělat paní!
01:10:19Haně nerozumím. Pořád to vypadalo s Jimešem jako velká láska,
01:10:25teď mu provede tohle.
01:10:26To víte, chudá holka a prachy jsou prachy!
01:10:30Byla by hloupá! Co by s tím Jimešem měla?
01:10:34Kdybyste věděl, co všechno jí pan šéf nakoupil!
01:10:37Samé prima prádlo a tolikery šaty! A nový byt jí zařídil.
01:10:42Jak je vidět, za nevinnost se ještě dobře platí.
01:10:46Zapomněla jsem vám říci: dostala 10.000 jako svatební dar na ruku!
01:10:51Vidíte, slečno Lili, za své životní dílo jsem dostal 700.
01:10:58Dobrý den, pane doktore, prosím vás, jen na okamžik...
01:11:02Milostivá, nemám kdy, spěchám.
01:11:04Jsem vám nepříjemná, vyhýbáte se mi, ale jde o Pavla.
01:11:08Prosím, nemluvte přede mnou o Pavlovi!
01:11:12Nechte mě aspoň domluvit! Slíbila jsem vám ty peníze pro Pavla.
01:11:18Chtěla jsem vám jen říci, že je přece dostanu a že vám je dám!
01:11:23-Vy mi je chcete dát?
-Ano, pozítří.
01:11:26Tak proto jste to udělala...! Hano, vy nemáte rozum!
01:11:30-Dáte je Pavlovi?
-Ano, ovšem.
01:11:33-Jen jestli to bude...
-Co? -Nic. Nic.
01:11:37Nevím, Hano, mám-li se na vás zlobit, nebo mám-li vás obejmout.
01:12:14Paní Kučerová!
01:12:24-Chtěl jste něco, pane Jimeši?
-Přišly už noviny?
01:12:30Dnes vůbec nepřišly. To je ale také pořádek!
01:12:33-Já si to s tím klukem vyřídím!
-Mikula tu nebyl?
01:12:36Říkal, že přijde odpoledne.
01:12:39A Hanička také ne?
01:12:42Slečna Hanička? Ta ano.
01:12:46Ale spal jste, tak jsem vás nechtěla budit.
01:12:50-Seděla tu chvíli u vás.
-Také mi musíte všechno zkazit!
01:12:56Víte, jak jsem na ni těšil!
01:13:04Jak bylo dobře, že jsem tě poslala z domova!
01:13:07Ať se děje co chce, nikdy člověk neví, k čemu to bude dobré!
01:13:12Vím, že na nás nezapomeneš teď, když budeš mít všecko!
01:13:16-Byla jsi vždycky hodná holka!
-Jako andílek je slečna.
01:13:20Ještě jsem neoblékala tak krásnou nevěstu.
01:13:23Ještě závoj a slečna nevěsta může jít k oltáři!
01:13:28Na slečnu bych moc nedala, patří k její profesi chválit zákaznice,
01:13:33ale mně můžeš věřit: víš, že ti ty šaty vážně závidím?
01:13:38Chtěla bych mít z nich tak upřímnou radost jako ty.
01:13:41-Ty nemáš?
-Netvař se, jako bys šla na funus!
01:13:45Trochu se napudruj! Vypadáš, jako bys týden nespala.
01:13:48-Ovšem, to nesmím...
-Ten vám bude krásně slušet!
01:13:53Dovolíte? Nasadím ho sama.
01:13:57Krásná... No, mně je tě hrozně líto.
01:14:02Jsem jiná než ty. Také se na to docela jinak dívám.
01:14:06Věř mi, na všechno si člověk zvykne.
01:14:09Časem o tom nebudeš ani vědět.
01:14:11Tak jsme mluvily všechny, když jsme se rozcházely s 1. láskou.
01:14:17Málokomu to dopadne tak, jak by si přál.
01:14:20Aby měl celý život neděli a nikdy všední den.
01:14:27A každý se s tím smíří.
01:14:31Vidíte, že jsem měla pravdu. Rozkošné!
01:14:34Pan manžel na vás nechá oči!
01:14:38Teď už stojí Hana před oltářem.
01:14:42Kdybych já měla svatbu, také bych ji chtěla mít v kostele!
01:14:46Hodně drůžiček a dlouhé bílé šaty.
01:14:52Vdává se pro peníze.
01:14:55Když jsem včera toho chudáka Pavla viděl...
01:15:00A čeká pořád jen na ni.
01:15:03Mám na ni takový vztek!
01:15:06Nepřál bych ji, aby mi někdy přišla do cesty!
01:15:09Můžeš jí křivdit. Třeba to udělala jen pro to,
01:15:13že ho měla až příliš ráda.
01:15:16Pěkně děkuji za takovou lásku!
01:15:19My bychom se raději vzali, viď Lili?
01:15:23Máš nápady! To si to máme zrovna v tom nejlepším kazit?
01:15:38To bude báječná hostina! Má to takový cumploch štěstí!
01:15:42Udělalas štěstí, jen co je pravda! Važ si toho!
01:15:45Nenapadlo mi, že se mi dítě vdá za tak šlechetného pána!
01:15:52Pamatuj si, že za to musíš být dobrodinci nadosmrti vděčná!
01:15:56Vychovali jsme vám chudou, ale počestnou ženu!
01:16:00Počestnou! To je dnes u děvčete největší poklad!
01:16:04Ještě jsme si to u vás pořádně neprohlédli...!
01:16:08Na takovou nádheru se člověk nemůže ani dost vynadívat!
01:16:12Provedu vás. Hanička je trochu unavena.
01:16:20Prosím...
01:16:26Bože, to je krása!
01:18:23Haló, prosím pana doktora Mikulu.
01:18:27Je u pana Jimeše. Už delší dobu.
01:21:31(Hlas Lili)
01:21:32Věř mi, na všechno si člověk zvykne.
01:21:34Ono to málokomu dopadne tak, jak by si přál,
01:21:38aby měl celý život jen neděli a nikdy všední den.
01:21:42A každý se s tím smíří.
01:21:51Skryté titulky Rudolf Světecký
Filmovou adaptaci románu Marie Majerové Panenství scenáristicky i režijně připravil Josef Rovenský. Po prvním natáčecím dni však náhle a těžce onemocněl. Filmu se ujal nadaný umělec Otakar Vávra. Ten přepracoval scénář, nově obsadil hlavní role a za necelé dva týdny natočil příběh chudého děvčete, které přinese marnou oběť nemocnému milenci. Do hlavní role obsadil Lídu Baarovou, která do té doby hrála pouze jednodušší role. Až pod jeho vedením se jí poprvé podařilo vytvořit hlubší a psychologicky propracovanou postavu. I další postavy potvrdily budoucí vývoj Otakara Vávry k respektování hereckých individualit – znamenitý byl Zdeněk Štěpánek v roli asociálního majitele automatu, Jaroslav Průcha jako chlípný rada Res, František Kreuzmann jako Hančin otčím, také Adina Mandlová a František Filipovský. Otakar Vávra hojně pracoval se specifickými prvky filmové řeči: filmovými zkratkami, montážemi i symbolickými detaily, které navozovaly atmosféru příběhu způsobem zcela ojedinělým. Také subjektivní kamera Jana Rotha i výtvarné prvky Štěpána Kopeckého přispěly ke kvalitě filmu. Premiéra filmu se konala 4. 11. 1937 (den po premiéře Josef Rovenský zemřel). Kritika přijala film s nadšením. Již tehdy bylo jasné, že šestadvacetiletý režisér se stane významnou osobností naší kinematografie.
