Organizační uspořádání, objekty a prostory
Objekt Měšťanské besedy (proslavená zkratka MB, stejně jako později zkratka objektu bývalé Plodinové Burzy PB) dostalo přiděleno "Ústřední televisní studio Praha" (ÚTS), které bylo součástí Československého rozhlasu Praha, podléhajícího Československému rozhlasovému výboru jako nadresortnímu orgánu. Později pak vznikl jako resort Československý výbor pro rozhlas a televizi (ČVRT), z něhož se pak osamostatnily Československá televize a Československý rozhlas.
Původně se rozhodovalo o tom, zda přidělit pro potřeby televizního studia budovu bývalé Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, nebo Národní dům na Vinohradech (později ÚKDŽ - Ústřední kulturní dům železničářů), který ale nakonec získal Československý státní soubor písní a tanců, protože ten se tehdejšímu stranickému a státnímu vedení zdál být důležitějším. Toto zdánlivě pošetilé rozhodnutí se později ukázalo být velmi blahodárné, protože ÚTS se posléze podařilo získat k Měšťanské besedě i navazující objekt v Jungmannově ulici a nakonec zde i kanceláře v sousední budově Našeho vojska. Takové rozšíření by nebylo v ÚKDŽ možné, nehledě na hluk z okolního dopravního provozu.
Objekt v Jungmannově ulici byl ovšem památkově chráněný, protože zde byla v 19. století v prvním patře kavárna, kam údajně chodívali Palacký a Jungmann. A když se pak v přízemí dvorního traktu budovala filmová laboratoř, našly se zde kosti nebožtíků z někdejšího hřbitova sebevrahů.
V přízemí Měšťanské besedy byly kromě studia, malinké zvukové hlasatelny, režie a skromného zázemí pro účinkující s malou kostýmérnou, maskérnou a prostorem, z něhož byl později vytvořen bufet (proslulý "kufr") , také truhlářská dílna dekorační techniky naproti studiu a dále ve dvoře rekvizitárna. K ÚTS Praha ještě patřilo ve druhém patře několik kanceláří, které vznikly přepažením větší místnosti několika přepážkami z hobry.
Hobra nebyla moc pevným dělícím materiálem, což jsme zjistili s asistentem výroby Havlíčkem, když jsme se jednou pošťuchovali a já jej vrazil do stěny, která praskla, ale nezhroutila se. Tak jsme jen přesunuli skříň a tiše doufali, že se na to nepřijde. Zjistilo se to zřejmě až o šest let později, když se v tomto prostoru budovala hlasatelna HB 2.
V prvním patře byla technická pracoviště a kanceláře "Televizního studia a vysílače Praha", který byl součástí Spojů. Na střeše byla malá věžička s retranslačním spojením na vysílač na rozhledně na Petříně.
Ve třetím a čtvrtém patře Měšťanské besedy zůstávali ještě dost dlouho bydlet nájemníci, kteří tak byli rušeni zvukem z odposlechu modulace, linoucí se z přízemí a prvního patra velkým zrcadlem schodiště až ke střeše. Později byl ve čtvrtém patře získán další byt, ve kterém se upravilo zvukové přepisové pracoviště a archiv zvukových pásků, zárodek budoucí fonotéky. Tehdy se také stalo, že hudební režisér, sestupující po schodech, byl ve třetím patře napaden a zfackován nájemnicí, rozlícenou hlukem, prostupujícím celou Měšťanskou besedou. Režisér se nemohl bránit, protože kráčel s plnou náručí magnetofonových pásků.
V Besedě byli zpočátku nejen nájemníci, ale také veřejný průchod z Vladislavovy ulice do Jungmannovy ulice. Později Národní výbor povolil zrušení průchodu za podmínky, že ÚTS vybuduje v sousedství náhradní průchod. Ten průchod je tam dodnes. Ovšem i potom se lidé snažili Měšťanskou besedou projít. Nic jim v tom nebránilo, protože se do MB vcházelo otevřenými vraty průjezdem na dvůr mezi studiem a truhlárnou - vrátnicí byla zpočátku jen dřevěná bouda, vestavěná pod schody do horních pater, takže z ní do průjezdu nebylo téměř vidět. (Sám jsem jednou viděl ženu, která si rázně vykračovala po prvním dvoře a vrátného, který za ní klopýtavě pospíchal, aby ji vrátil - žena nerada poslechla.)
Na procesu vzniku a šíření televizního programu se tak od samého počátku televizního vysílání podílely dvě organizace a hranicí jejich kompetence byly objektivy studiových a později i přenosových kamer a filmových snímačů:
- dění před objektivy bylo v kompetenci Ústředního televisního studia Praha.
- procesy za objektivy bylo věcí Televisního studia a vysílače Praha.
Vysílač a translace se pak od studiové (a později také přenosové) techniky oddělily. Ještě později se tv studiový a přenosový provoz s tv programem sloučily do jediné organizace Československá televize. Do televizního provozu se pak začlenily zvuková a filmová a později i záznamová technika.
Martin Glas
31. 3. 2003