Televize v našich zemích vysílá více jak sedmdesát let. Nejprve jako Československá televize a po zániku federace jako Česká televize. Její zkušební vysílání bylo zahájeno 1. května 1953 z pražského studia v Měšťanské besedě.
Česká televize vznikla k 1. lednu 1992 podle zákona o České televizi (č. 483/1991 Sb.) jako televize veřejné služby. V současné době vysílá na šesti programech (ČT1, ČT2, ČT24, ČT sport, ČT :D, ČT art). Generálním ředitelem České televize je od 1. 10. 2023 Jan Souček.
V Československu televize začala dělat první krůčky již ve 30. letech minulého století. Než se však mohlo dospět ke konkrétním výsledkům, veškerou aktivitu přerušily válečné události. Po osvobození v květnu 1945 byl výzkum obnoven. Zahájením zkušebního vysílání v květnu 1953 začínáme počítat historii Československé televize.
Odborná reflexe televize jako média.
Studie - přehledy - analýzyPřipomíná-li se dnes protiokupační vysílání, vybaví se většině především to rozhlasové. Protiokupační televizní vysílání přitom bylo neméně důležité. Pro jeho aktéry dokonce nebezpečnější, neboť televizní technika je těžko přehlédnutelná a lidé vystupující na obrazovce ztráceli anonymitu.
Československá televize 21. srpna vysílala z budovy Měšťanské besedy již od rána mimořádné zpravodajství. Zprávy a prohlášení četla hlasatelka Kamila Moučková. V průběhu dopoledne pak studio obsadili sovětští vojáci a přerušili vysílání. Televizní pracovníci proto přesunuli vysílání do studia Skaut, a poté na vysílač Cukrák, který byl ovšem v poledne obsazen okupačními vojáky. Znovu se televize divákům ozvala až v podvečer z náhradního pracoviště v Tesle Hloubětín.
Od 21. do 27. srpna 1968 byla činnost televize ochromena obsazením jejích objektů okupačními vojsky a pravidelný program proto nevysílala. Techničtí a programoví pracovníci za velmi obtížných podmínek připravovali vysílání pouze z provizorních improvizovaných pracovišť: z Výzkumného ústavu A. S. Popova pro sdělovací techniku v Praze, z objektů v Praze na Petřinách a na Zahradním Městě a rozestavěného objektu Kavčích hor. Také z televizních vysílačů Kleť a Krašov. Stejně tak se pracovníkům brněnského televizního studia dařilo udržovat spojení z vysílače Kojál a pracovníkům ostravského studia tajně přes přenosový vůz z restaurace U Havránků v Ostravě-Zábřehu poté, co se přiblížily tanky k vysílači Hošťálkovice.
Na místě budoucího vysílače Ještěd bylo spuštěno Studio Sever. Všechna tato vysílání byla později normalizační mocí prohlášena za ilegální. Programoví a techničtí pracovníci, kteří se na nich podíleli, poté nesli v profesních, a také v osobních životech během let normalizace neblahé následky.
Televizní technici se tedy v úzké spolupráci s pracovníky spojů a výzkumného ústavu televizní techniky postarali o to, aby ČST nepřestala během prvních okupačních dnů vysílat a známí komentátoři a osobnosti veřejného života mohli promlouvat k divákům po celou kritickou dobu až do návratu československých politiků z Moskvy 27. srpna 1968. Součástí protiokupačního vysílání byly filmové záběry dokumentující dění v okupované Praze a okolí, natočené ve velmi nebezpečných podmínkách. Filmové materiály byly také složitě dopravovány do Rakouska a pak šířeny sítí Eurovize do celého světa.
Televizní vysílání v obtížných okupačních podmínkách bylo vysoce oceňováno zahraničními novináři. Vnitrostátní ohlas činnosti Československé televize v srpnových dnech byl zpočátku velmi pozitivní, ale s nástupem normalizace se měnil. Řada pracovníků televize byla za výkon své práce vyslýchána na Státní bezpečnosti, během politických prověrek bylo mnoho z nich odvoláno z řídících míst, nebo ze služeb televize propuštěno. V době normalizace byla často opakována propagandistická teorie o existenci kontrarevolučních sil v Československé televizi a o jejich podvratné činnosti.
Čtěte na stránce Období 1968-1969
od 1. 10. 2023
1. 10. 2011 - 30. 9. 2023
19. 7. 2003 – 31. 8. 2011
27. 11. 2002 – 18. 7. 2003 (prozatímní ředitel)
