Na místě budoucího vysílače Ještěd bylo spuštěno Studio Sever. Všechna tato vysílání byla později normalizační mocí prohlášena za ilegální. Programoví a techničtí pracovníci, kteří se na nich podíleli, poté nesli v profesních, a také v osobních životech během let normalizace neblahé následky.
Televizní technici se tedy v úzké spolupráci s pracovníky spojů a výzkumného ústavu televizní techniky postarali o to, aby ČST nepřestala během prvních okupačních dnů vysílat a známí komentátoři a osobnosti veřejného života mohli promlouvat k divákům po celou kritickou dobu až do návratu československých politiků z Moskvy 27. srpna 1968. Součástí protiokupačního vysílání byly filmové záběry dokumentující dění v okupované Praze a okolí, natočené ve velmi nebezpečných podmínkách. Filmové materiály byly také složitě dopravovány do Rakouska a pak šířeny sítí Eurovize do celého světa.
Televizní vysílání v obtížných okupačních podmínkách bylo vysoce oceňováno zahraničními novináři. Vnitrostátní ohlas činnosti Československé televize v srpnových dnech byl zpočátku velmi pozitivní, ale s nástupem normalizace se měnil. Řada pracovníků televize byla za výkon své práce vyslýchána na Státní bezpečnosti, během politických prověrek bylo mnoho z nich odvoláno z řídících míst, nebo ze služeb televize propuštěno. V době normalizace byla často opakována propagandistická teorie o existenci kontrarevolučních sil v Československé televizi a o jejich podvratné činnosti.
Čtěte na stránce Období 1968-1969