Historie

Československá televize

Dějiny televizního vysílání v Československu do roku 1992

Cestujte s Českou televizí

Zahájení vysílání ČST v mimořádných podmínkách — Televize v srpnu 1968 — Období 1968–1969 — Československá televize do roku 1992 — Historie — Vše o ČT — Česká televize

Ve středu 21. srpna 1968 v časných ranních hodinách se v objektu Měšťanské besedy shromažďovali televizní pracovníci i z jiných pracovišť ČST. Po krátké informaci byla v součinnosti s provozním dispečinkem (Václav Trmal, Hanuš Fischer) zahájena příprava mimořádného vysílání ze studia A, zpravodajské studio B bylo v té době v rekonstrukci.

Současně s technickoprovozním zabezpečením předčasného vysílání programové složky urychleně připravovaly aktuální materiály a komentáře pro mimořádné vysílání. Provozní inženýr Lubomír Drtina projednal s vedoucím směny provozu studia Miroslavem Opálkou a vedoucím směny studia Skaut Rudolfem Sychrou postup součinnosti a jednal s vedoucím přenosové techniky ing. Jiřím Hozmanem o přemístění přenosového vozu na vysílač Cukrák.

Po osmé hodině zahájila vysílání paní Kamila Moučková, komentátorka Televizních novin. Ve vysílání byli diváci informováni o vstupu okupačních vojsk na území ČSSR. Komentáře byly doplňovány filmovými dokumenty, pořízenými z okupované Prahy, a výzvami obyvatelstvu k zachování klidu a vyvarování se konfliktů s okupanty. Během vysílání vznesl telefonicky ústřední ředitel ČST Jiří Pelikán požadavek na udržení vysílání co nejdéle.

V průběhu vysílání se uskutečnilo telefonické spojení se studii Ostrava a Brno. Ostrava sdělila, že je připravena převzít vysílání v případě, kdyby z objektu Měšťanské besedy a následně ze studia Skaut bylo vysílání přerušeno. Za daného stavu vysílacích prostředků bylo možné propojit signál ze studia Ostrava do vysílání jen přes odbavovací pracoviště v Měšťanské besedě. V každém případě muselo být odbavovací pracoviště udrženo v provozu do doby, než spojaři propojí vysílání úpravou retranslačních tras mimo odbavovací pracoviště Měšťanské besedy.

Během mimořádného vysílání volal Jan Vrabec, že převzal zprávu o vyřazení telefonní ústředny Pražského hradu z provozu a o tom, že jedinou samostatnou telefonní linkou si prezident Ludvík Svoboda přeje promluvit ve vysílání k lidu. Pan Miroslav Opálka sdělil číslo telefonní pobočky, která byla vyvedena na ústředně Měšťanské besedy a přímo propojena na vysílací panel. Ihned vydal pokyn pracovníkům odbavovacího pracoviště k propojení telefonní linky do vysílání a oznámil režii studia A připravenost k vysílání projevu a k jeho záznamu na magnetofonový pásek.

Vzápětí následoval telefonát z Hradu, v němž pan prezident sdělil: „Vidíme, že vysíláte a já bych chtěl k národu v tomto vysílání promluvit." Připravenost k vysílání byla po domluvě s režií potvrzena a projev pana prezidenta byl těsně před devátou hodinou odvysílán. Ještě během projevu volali pracovníci rozhlasu, zda projev natáčíme. Tato skutečnost byla potvrzena a dohodnuto, že záznam projevu se po jeho skončení našemu rozhlasu přehraje.

Po projevu pana prezidenta pokračovalo mimořádné vysílání ze studia A. Před desátou hodinou oznámila paní Dagmar Štorkánová obsazení objektu Plodinová burza okupanty. Jejich předpoklad, že obsazením objektu, kde byla pracoviště ústředního ředitele ČST Jiřího Pelikána, ředitelství programových složek a studio D, bude mimořádné vysílání ČST zastaveno, se nenaplnil. Po krátké odmlce se znovu ozvala Dagmar Štorkánová ze sekretariátu Viktora Růžičky a sdělila stručně: „Jedou k vám".

Než vojenská jednotka s doprovodem dorazila ke vstupu do objektu Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, byla na odbavovacím pracovišti odpojena signalizační identifikace všech zdrojů obrazového a zvukového signálu a odmontovány páčky sekčních jističů a hlavního vypínače síťového přívodu. Tím se odbavovací pracoviště jevilo jako vyřazené z provozu. Tímto opatřením zůstalo v účinnosti pro odbavení vysílání ze studia Skaut a možnost převzetí vysílání studiem Ostrava. Toto prozíravé opatření bylo uhájeno proti pochybnostem o smyslu a účelnosti mimořádného vysílání. Provozní inženýr Lubomír Drtina a vedoucí směny provozu průchod televizního signálu odbavovacím pracovištěm jednoznačně prosadili.

Kolem půl jedenácté hodiny dopolední byla Měšťanská beseda obsazena okupanty a pracovníci z celého objektu byli přemísťováni do bufetu, tzv. „Kufru,“ v přízemí Měšťanské besedy.

Mimořádné vysílání převzalo studio Skaut. Televizní signál byl přenášen po kabelu na odbavovací pracoviště v Měšťanské besedě, které odbavovací směna před jeho nuceným opuštěním ponechala v provozním stavu. Tím bylo umožněno odbavení televizního signálu přesto, že objekt Měšťanské besedy byl již obsazen.

Komentátorka paní Olga Čuříková zahájila tak z domovského studia svého pořadu Vlaštovka mimořádné vysílání zpravodajského charakteru. U mikrofonu se postupně střídali pánové Jiří Svejkovský a Petr Krul. Vysílání ze studia Skaut bylo přerušeno obsazením pracoviště spojů v nástavbě objektu Měšťanské besedy.

Provozní inženýr Lubomír Drtina vyhověl požadavku na využití zvukové techniky ve studiu Skaut pro rozhlasové relace vysílače Městského výboru KSČ v Praze. Provozní směna studia pod vedením Rudolfa Sychry (za účasti Petra Krechlera, Zdeňka Brože, Vlastimila Mojžíše, Václava Charváta, Jiřího Linerta, Jaroslava Kusého a Bohumila Cinky) zajistila po ukončení mimořádného televizního vysílání přípravu a provoz zvukového zařízení pro mimořádné vysílání Československého rozhlasu. Rozhlasové relace vedl pan Karel Malina se spolupracovníky rozhlasu i televize. Rozhlas využíval služeb studia Skaut, které jako jediné nebylo okupanty objeveno a obsazeno až do návratu československé delegace z Moskvy. Posledního pracovníka směny v Měšťanské besedě vyváděl k ostatním do „Kufru" sovětský major se dvěma samopalníky. Karel Kohout, který jednal s velitelem sovětské jednotky, byl Miroslavem Opálkou upozorněn na skutečnost, že odbavovací pracoviště je stále v provozu a není možné je ponechávat bez technického dohledu. Na podnět Lubomíra Drtiny dohodl Karel Kohout s velitelem jednotky, že v objektu musí z bezpečnostních důvodů zůstat odborníci pro rozvod plynu, vody a elektrické energie. Tak se podařilo, že se souhlasem velitele zůstali v objetu pánové Miroslav Opálka, Jaroslav Svoboda, Emil Náprava a Lubomír Drtina. Toto seskupení bylo schopno a připraveno mimo zdůvodněný technický dohled nad objektem v případě potřeby oživit odbavovací pracoviště a nejnutnější části objektu uvést do provozu.

V odpoledních hodinách Miroslav Opálka odbavovací pracoviště vypnul. Do objektu přijel vozidlem SNB pan Karel Kohout a požádal Miroslava Opálku o vydání dvou pásů 16 mm filmu z filmové projekce. Karel Kohout pak skrytě dopravil film na provizorní vysílací stanoviště v Tesle Hloubětín, odkud byl pak odpoledne odvysílán.

Pohyb zbylých pracovníků v objektu Měšťanské besedy byl možný zásadně jen za asistence ozbrojeného doprovodu a po předchozím zdlouhavém vyjednávání o potřebě provedení kontroly nad rozvodem vody, plynu a elektřiny.

Pánové Jaroslav Svoboda a Emil Náprava ve večerních hodinách budovu Měšťanské besedy opustili. Miroslav Opálka a Lubomír Drtina v objektu zůstali. Oba se zdržovali v kanceláři vedoucího provozu studiové techniky vedle odbavovacího pracoviště, vchod byl hlídán dvěma samopalníky. Telefonní spojení bylo přerušeno vytržením přívodu telefonu okupanty, avšak v nočních hodinách bylo obnoveno. Byl předán vzkaz rodinám těch, kdo zůstávají na pracovišti, že jsou v pořádku.

Ráno 22. srpna opustil objekt Miroslav Opálka, Lubomíru Drtinovi se podařilo zůstat ve vrátnici objektu, kde bylo po celou následující dobu zachováno telefonické spojení ČST s celou republikou. Bylo rozhodnuto Lubomíra Drtinu ve vrátnici Měšťanské besedy ponechat. Teprve další hodiny a dny prokázaly přímo strategický význam tohoto malého spojovacího uzlu ve vrátnici Měšťanské besedy. Průběh minulého dne objasnil, že je důležité:

  • udržovat spojení se štáby a zejména s provizorními vysílacími pracovišti a ostatními spolupracujícími složkami programového a technického zajištění vysílání,
  • časově koordinovat provoz vysílačů, zejména vysílače Buková hora a vysílače ve VÚST,
  • prostřednictvím elektrárenského dispečinku přerušovat napěťovými rázy okupantské rozhlasové relace z vysílače Cukrák,
  • udržovat prostřednictvím veřejné telefonní sítě a sítě ČSD spojení s Alenou Kejhovou, která zajišťovala předávání filmových materiálů z okupovaného Československa do zahraničí.