Provizorní vysílací pracoviště na vysílači Kleť
22. srpna v odpoledních hodinách odjel zpravodajský štáb s přenosnou reportážní kamerou CSF a zvukovým zařízením na vysílač Kleť v jižních Čechách.
Posláním této skupiny bylo vybudovat provizorní vysílací pracoviště v objektu vysílače, zajistit vysílání informací našim televizním divákům a také do sousedního Rakouska a zařídit také možnost odvysílat reportáže našich zpravodajských kameramanů z okupované Prahy před Rakousko do OSN.
Na vysílač Kleť odjeli spolu s Alenou Kejhovou, ve funkci produkční, Ladislav Vakerman, technik obrazu, a Jiří Velíšek, technik zvuku. Ještě ve večerních hodinách uvedli provizorní vysílací pracoviště do chodu. Cestou autem se podařilo Aleně Kejhové předat část natočených filmových reportáží z okupované Prahy rakouským občanům odjíždějícím domů.
Druhý den byl ve spolupráci se směnou pracovníků vysílače obraz a zvuk na vstup do vysílače propojen. Po příjezdu televizních komentátorů bylo ve dnech 23. až 26. srpna v nepravidelných, přibližně dvouhodinových intervalech uskutečněno vysílání. Komentáře připravovali a před kamerou se u mikrofonu střídali pánové Vladimír Tosek, Petr Krul, Oldřich Čičatka a Otto Nutz. Televizní obraz snímal kameraman Josef Krejčí. Přepravu štábu a spojení s Prahou zajišťoval Vladimír Železný. Ten dopravoval natočené filmové materiály a podílel se na přípravě komentářů pro vysílání.
Bylo nutno urychleně vyřešit problém vysílání horkých aktualit z obsazeného území na 16 mm filmech, dopravovaných štábem na Kleť. Ladislav Vakerman, ve spolupráci s techniky obsluhy vysílače, vojenskou posádkou z Českých Budějovic a technickými pracovníky hvězdárny, vyřešil snímání z filmu optickým napojením filmového projektoru Club–16 pomocí vyrobeného adaptéru přímo na kameru CSF.
Zpráva o střelbě na vysílači Krašov dne 25. srpna, značné poškození anténního stožáru a vyřazení technického zařízení z provozu vyvolaly obavy osádky vysílače Kleť, že ji potká stejný osud. Na druhé straně přítomnost naší vojenské posádky v prostoru Kleti a zejména skutečnost, že výkonný vysílač pokrýval svým signálem jižní a zčásti i západní území republiky, bylo rozhodnuto o nezbytnosti ve vysílání pokračovat.
Umístění vysílače na obtížně přístupném vrcholu Blanského lesa přístup k vysílači těžkotonážním okupačním vojskům komplikovalo, a tak několikeré výzvy k přerušení vysílání, tlumočené naší vojenské jednotce, nebyly akceptovány. Teprve 26. srpna ve večerních hodinách, těsně před obsazením vysílače okupanty, bylo pracoviště podél lanovky do Holubova opuštěno a technici se vrátili do Prahy.
Programovým pracovníkům, jejichž tváře i jména vešla do povědomí nejen divákům doma i v zahraničí, ale především pracovníkům Státní bezpečnosti, nezbylo než opustit republiku. Za pomoci místních požárníků, vojenské posádky ochrany hranic a ve spolupráci s rakouskou stranou, přešli programoví pracovníci spolu s Alenou Kejhovou mimo přechod do Rakouska a odcestovali do Lince. Druhý den odjela Alena Kejhová přes Vídeň do Prahy za pomoci naší kontrarozvědky hraničním přechodem pro pasy. Získala však pouze pas svůj a redaktora Toska. Ostatní pasy nebyly přístupné, protože rodinní příslušníci dleli mimo svá bydliště. Ještě týž den odjela Alena Kejhová Toskův pas na hraniční přechod předat.
Programoví pracovníci zatím projednávali možnosti pokračovat ve vysílání z území Rakouska, to se však vzhledem k návratu naší delegace z Moskvy, přes kladné stanovisko rakouské televize, neuskutečnilo.
Obavy účastníků televizního vysílání byly zcela namístě. Po návratu naší vládní delegace z Moskvy 27. srpna byl na protagonisty srpnového vysílání, hlavně z Kleti, zahájen neúprosný nátlak, a to nejen proti tvářím na obrazovce. Řada pracovníků byla vyslýchána orgány Státní bezpečnosti, jež měla k dispozici kompletní seznamy všech osob, které se na vysílání podílely.
Práci celého štábu televizních pracovníků z provizorního stanoviště na Kleti, pan František Svejkovský, v té době ředitel rozvoje a výstavby ČST, jako člen širšího vedení při přípravě a natáčení pořadu „Televize v srpnu 1968" v červenci 1990 příkladně ocenil.