Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Čestmír Řanda — Lidé — Česká televize

herec

* 5. prosince 1923

† 31. srpna 1986

Český herec a divadelní režisér Čestmír Řanda se narodil v roce 1923 v Rokycanech v rodině malého živnostníka-pokrývače. V Plzni pak vystudoval a maturitou ukončil Vyšší průmyslovou školu strojní. A protože byla válka, byl nasazen a začal pracovat v Kovohutích Rokycany. Ovšem zároveň hrál v ochotnickém spolku divadlo. Po válce a po smrti otce začal na doporučení významného herce Jaroslava Průchy studovat na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře obor herectví, přičemž absolvoval v roce 1948. Poté přešel do plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, kde s výjimkou vojny působil v letech 1948–1960, a kde byl také občas činný jako režisér. Ještě na konci čtyřicátých let se v Plzni poznal se slečnou Dagmar Mottlovou a v říjnu 1952 se vzali: v devětapadesátém se jim pak narodil syn Čestmír ml., později také herec. V Tylově divadle se Řanda cítil spokojen a byl také patřičně vytížen – byly doby, kdy hrál třeba 28 představení do měsíce. Přesto v roce 1960 přijal nabídku a přestoupil do pražského Divadla na Vinohradech. A v šestašedesátém pak zakotvil v Národním: zde se stal členem činohry (v letech 1969–70 jako vedoucí) a vydržel v něm až do své smrti.

Většinou hrával dramatické postavy, neboť k nim byl disponován: měl mohutnou postavu, široký obličej a hluboký hlas. Na druhé straně dokázal být i hřmotně vtipný v komediálních úlohách: navíc na to, jak byl robustní, vyznačoval se docela obdivuhodnou pohyblivostí. Z jeho výrazných divadelních rolí lze jmenovat například biskupa Arnessona v Ibsenově dramatu Nápadníci trůnu, titulní úlohu v Shakespearově Juliu Caesarovi, Kapuleta v Romeovi a Julii, barona Krüga v Čapkově dramatu Bílá Nemoc či purkmistra Sadílka v komedii Václava Štěcha Třetí zvonění. Byl výborný i jako Montfleury v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, jako ředitel ve Vzbouření v blázinci Lope de Vegy, nebo jako Gloster v Králi Learovi. Jeho herecký um byl nesporný, navíc byl pro dobrosrdečnou povahu oblíben i v divadelním kolektivu. Ač byl členem KSČ, nesnášel křivdy a pronásledování svých kolegů-herců a mnohokrát se za ně postavil.

Čestmír Řanda už od dětství kromě divadla, cigaret, chytání ryb, fotografování, Sinatry, automobilů a klubu Slavia Praha, miloval kino – to byla další jeho velká vášeň. Stříbrné plátno ale jeho samotného dlouho opomínalo. V padesátých letech dostal několik malých rolí, ovšem to hlavní naň čekalo až v následující dekádě. Ačkoliv byl v civilním životě slušňákem a „dobrákem od kosti“, režiséři v něm objevili ideálního filmového padoucha. Proto hrál většinou úlohy různých mamonářů, prospěchářů, kariéristů, psychopatů, zbabělců, sobců či jinak morálně pokleslých postav, většinou z vyšších společenských vrstev. Nikdy se nejednalo o hlavní role, spíše o role vedlejší nebo drobné, ale díky Řandově talentu vždy výrazné. Hned jeho první velká postava chamtivého regenta Valečského v historickém dramatu Ďáblova past (1961) zcela zapadá do tohoto rámce. Stejně jako zbabělý, morálně slabý Žid Marmulstaub v dramatu z Terezínského ghetta Transport z ráje (1962). Z dalších jeho úloh je možné připomenout jeho MUDr. Weinera ve válečném dramatu A pátý jezdec je strach (1964), vachmajstra v historické komedii Bláznova kronika (1964) či přihlouplého doktora Tomečka v komedii Bílá paní (1965). V pětašedesátém se dvakrát blýskl i v televizních inscenacích – jako soudce v krátkometrážní komedii Odsouzený z Pinktownu a jako Ludvík Rapaport ve válečném dramatu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Řandu si pamatujeme i jako principála v dramatu Lidé z maringotek (1966), podvodného podnikatele Findejse v komedii Ukradená vzducholoď (1967), distingovaného šéfa lupičské bandy Jecha v krimikomedii Přísně tajné premiéry (1967), slizkého vedoucího samoobsluhy a šmelináře Kadeřábka v komedii Nejlepší ženská mého života (1968) či jako zrádného mohelnického děkana Winklera v historickém dramatu Kladivo na čarodějnice (1969). Několikrát se v obdobných rolích objevil i v rámci televizního seriálu Hříšní lidé Města pražského (1967–69), zásadní televizní rolí pro něj byl účastník vědomostní soutěže, jinak podvodník Drtílek, který vyhraje cestu do Londýna k hrobu Karla Marxe, ale nakonec skončí na moskevském Rudém náměstí u mauzolea Lenina, v komedii Přehlídce velím já (1969).

Odporným záporákem byl i jeho ničemný generál Otis, chystající převrat, v crazy komedii Pane, vy jste vdova (1970), jeho španělský konzul ve „verneovce“ Na kometě (1970) taky nebyl dvakrát žádný lidumil.

V sedmdesátých letech se Řanda na stříbrném plátně objevoval mnohem méně, zato vcelku hodně hrál v různých televizních filmech a inscenacích. Třeba v komedii Sto dukátů za Juana (1971), v níž se představil jako starosta, v další komedii Michelup a motocykl (1972) si poprvé zahrál se svým synem Čestmírem ml., výrazný byl jeho chán v orientální pohádce Měsíční kámen (1972), objevil se i v prvním díle normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana (1974–78). Hlavní roli Kosmase si pak zahrál v historickém dramatu Kosmas a paní Božetěcha (1974). Ve čtyřiasedmdesátém přišla po dlouhé době i pěkná úloha ve filmu – jako vodnický boháč ze Západu Albert Bach se představil v oblíbené komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974). O rok později byla v koprodukci se západními Němci zfilmována Prodaná nevěsta, kde se Řanda objevil v roli Kecala. V tomtéž roce si zahrál majitele hotelu Pancera v dramatu Dvojí svět hotelu Pacifik (1975) a v televizním seriálu Chalupáři se představil v posledním díle v úloze Čechoameričana Kolínka. V šestasedmdesátém pak ztvárnil postavu inženýra Houkala ve filmu Bouřlivé víno. Velmi výrazná byla i jeho role strýce a švagra Karla v televizním dramatu Ikarův pád (1977), a objevil se také jako docent Mlejnek ve sci-fi komedii Což takhle dát si špenát (1977). Následně si zahrál hostinského v pohádce Princ a večernice (1978), ředitele Národního divadla v historickém dramatu Božská Ema (1979) a docenta Ing. Hracha v pohádkovém seriálu Arabela (1979-80).

V 80. letech Řanda až na výjimky točil jen pro televizi. V této dekádě lze z jeho rolí vybrat třeba recepčního v dramatu Nezralé maliny (1980), ředitele v seriálu Dobrá voda (1982), opět strýce a švagra Karla ve volném pokračováni Ikarova pádu s názvem Tažní ptáci (1983), Vágnera v dětském seriálu Létající Čestmír (1983–84) a Burdu st. v komediálním dramatu Případ Platfus (1985). Co se týče oněch výjimek, kdy se objevil na stříbrném plátně, připomeňme jeho knížete Brunšvického v historickém dramatu Komediant (1984), Fiedlera ve sportovním dramatu Pěsti ve tmě (1986) a jeho poslední filmovou roli vicepresidenta v koprodukčním snímku Zuřivý reportér, jehož uvedení do kin se už nedočkal.

Čestmír Řanda se věnoval rovněž dramaturgické a spisovatelské práci (napsal řadu skečů pro televizi a rozhlas) a samozřejmě dabingu. Získal i dvě ocenění: v roce 1977 byl honorován jako Zasloužilý člen ND, o rok později získal titul Zasloužilého umělce. Jeho způsob života byl bohužel dosti náročný. Rád jedl, takže měl nadváhu, byl silný kuřák (60-70 cigaret denně) a navíc neustále žil pod stresem, což se všechno podepsalo na jeho zdraví. Už v roce 1969 chytil bacil tuberkulózy, což oslabilo jeho tělo, a vedlo k prvnímu infarktu. Přežil ještě jeden infarkt, ten třetí už nikoliv. Herec záporných rolí, ale slušný a dobrý člověk Čestmír Řanda zemřel v roce 1986 v Praze.

Odkazy