00:00:37Vážení snoubenci,

00:00:40prožíváte dnes důležitou chvíli svého života.

00:00:44Od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního prstýnku,

00:00:49něco se ve vašem životě změní.

00:00:52Odpovědnost za vzájemný vztah,

00:00:55za to nejcennější, co může člověk v životě získat,

00:00:59za oboustrannou důvěru přebíráte novou odpovědnost.

00:01:04Každý za sebe, každý za svého životního druha

00:01:07a potom ještě jednu navíc.

00:01:10A já bych vám proto dnes chtěl připomenout,

00:01:15že důvěřovat, vyžaduje od člověka především věřit sám sobě.

00:01:20Na vzájemné důvěře totiž stojí nejen vztah mezi mužem a ženou,

00:01:25ale i budoucnost...

00:03:10(dětský pláč) Pane, jak si to představujete?

00:03:13Mám tady dítě. To je cestování, to je hrůza.

00:03:17(zpěv)"Jen se na to podívej, nad hlavou je modrý den,

00:03:21každý je hned rozzářen, teď když jaro hází z výšky

00:03:25do trávníku pampelišky, honem běžte také ven."

00:03:47-Je tady místo?
-Pro kolik lidí?

00:03:50-Jsem sama.
-Tím líp. Prosím.

00:03:56-Promiňte.
-Prosím.

00:04:04Děkuju.

00:04:18-Promiňte.
-Nic se nestalo.

00:04:28Děkuju.

00:04:37-Já bych si...
-Prosím. Prosím.

00:05:02Promiňte, já jsem nechtěla.

00:05:08-Dovolíte, prosím vás?
-Jé!

00:05:15(svatební pochod)

00:05:17-Nevadí vám ta hudba?
-Jaká?

00:05:21-Že bych ji vypnul.
-Ne, to nemusíte.

00:05:24-Mně dneska vůbec nic nevadí.
-Aha.

00:05:28-Ani svatební pochody?
-Proč?

00:05:31-To je na mně něco vidět?-Ne, ale moje žena je na ně alergická.

00:05:37-To už se tolikrát vdávala?
-Jenom se mnou.

00:05:41To už je ale asi dávno, ne?

00:05:45No, podle toho, jak se to vezme.

00:05:49A máte na nose sazi.

00:05:51Podívejte se, pane, já už nejsem takový zajíc.

00:06:00Nevadí vám, že to máte obráceně?

00:06:22-Promiňte, já nechtěla.-Pardon.
-Tady je.-Ježíš, děkuju.

00:06:27A když jste taková zapomětlivá a roztržitá, nejste zamilovaná?

00:06:31-A co když jsem?
-Tak to je prima.

00:06:34-Takže...
-Takže dobrou noc.

00:07:10-Klíďo, píďo, žádnej zmatek. To je ono.-Děkuju vám.

00:07:14-Slečno, zapomněla jste rekvizitu. Honem, dejte jí to.-Děkuju.

00:07:18-Vystupovat. Vystupovat.
-Děkuju vám.-Rádo se stalo.

00:07:53Pane, jak dlouho ještě za mnou půjdete?

00:07:57-Tři minuty, když půjdete přede mnou, jinak...-Jinak?

00:08:01-Jinak vy půjdete za mnou.
-Jak to?-To je dedukce.

00:08:06-Vy bydlíte někde tady, ne?
-Ano.

00:08:09-Totiž támhle za rohem. Příčná 5.
-Tak to jinak nepůjde,

00:08:15protože já taky bydlím za rohem Příčná 24 už 5 let.

00:08:19-A víte, že jsem vás podezírala?
-A víte, že vím?

00:08:25Co byste teď řekla, kdybych vám pomohl?

00:08:29-Vy si asi teď o mně myslíte, že...
-Já si o ženách nikdy nic nemyslím.

00:08:34Jednak se vždycky spletu

00:08:37a jednak jsem pro jednoduchý život, víte?

00:08:49-Je to ještě daleko?
-Tady.

00:08:53A jéje, tma.

00:08:55-V tomhle baráku si zřejmě potrpí na spaní.-To je na vás tak brzy?

00:09:05-Ježíši.
-Co je?-Ježíš, klíč.

00:09:09-Já jsem ztratila klíč.
-To je celoženský problém.

00:09:13-Moje žena taky ztrácí klíče.
-Určitě jsem ho musela ztratit.

00:09:17-A co zvonek?
-Ten tu má jen domovník.

00:09:21-Já bych nerada...
-Zvoní mu to?

00:09:24-Asi není doma. Ježíšmarjá.
-A co telefon?

00:09:40Nefunguje?

00:09:43-Třeba má poruchu, ale určitě je doma.-Hm.

00:09:49-Tak vám děkuju za laskavost.
-Prosím. Rádo se stalo.

00:09:53Nechcete se ještě jednou podívat do kufru?

00:09:56-Myslíte?
-Zkuste to.-Ano.

00:10:01Dovolte, já vám pomohu. A prohlídněte to všechno,

00:10:05protože věci, které člověk hledá, jsou obyčejně až vespod. Óóó!

00:10:10-A svlíknout se tu nemám?
-Chtěl jsem vám jen pomoct.

00:10:18Ovšem když myslíte...

00:10:22Ne! Počkejte, prosím vás.

00:10:26Nevím, jaké máte zkušenosti s muži vaší generace,

00:10:30ale my jsme viděli v ženě především člověka.

00:10:33Teď jste mi to ale dal. Když já jsem naštvaná. Vůbec.

00:10:40A vůbec ne na vás.

00:10:42Tak pojďte, můžeme si přece zavolat od nás.

00:10:46-Manželka sice jela na chatu, ale nejsme maloměšťáci, ne?-Dovolte!

00:10:52Není to domovník? Haló? Slyšíte? Počkejte!

00:10:56-Haló? Moment!
-Haló? Haló?-Haló?

00:10:59-To křičíte na mě?
-Ano, na vás.

00:11:02Buďte tak hodný a pusťte tu paní domů. Ztratila klíče.

00:11:06-Copak je měla?-Měla a ztratila.
-Tak to budu muset hlásit.-Co?

00:11:11Ty klíče. Cizí ženský klíče mít nemaj.

00:11:14-To je zakázaný.
-To nepoznáte vlastní nájemníky?

00:11:19Jo tak, ona je nájemník.

00:11:24A jakpak se tahle dotyčná jmenuje?

00:11:27Totiž, já...

00:11:30-Klika, Petr Klika tam nahoře.
-Tak zaprvé, pan Klika není doma,

00:11:35poněvadž jsem ho viděl, když odcházel.

00:11:39-Dneska večer?
-Jo, dneska.

00:11:42On má totiž právo se dneska rozšoupnout, víme?

00:11:46Poněvadž zadruhý, pan Klika se zítra žení, víme?

00:11:50-Žení!
-Prosím vás, pojďte.

00:11:53Cizí ženskou bych do baráku stejně nepustil.

00:12:01-Prosím vás, podržte mi to, já to ještě jednou zkusím.-Prosím.

00:12:06-Rád počkám.
-Děkuju.

00:12:22Promiňte. Já nerad.

00:12:25Já jsem to netušil. Nezlobte se.

00:12:28-Promiňte mi to. Promiňte.
-Nic se nestalo.-Děkuju vám.

00:12:42-Nic?-Nic. Nevíte, kde jsou tady taxíky?

00:12:45-Vyspala bych se u sestřenice.
-Taxíky jsou až...

00:12:49-Leda, že bych vás tam zavezl sám.
-Vy máte auto?

00:12:53-Garáž mám tady za rohem. Jdeme.
-"Rozšoupnout."

00:12:57-"On se šel rozšoupnout."
-Tak pojďte.

00:13:02-Mladej pane? Mladej pane?
-Hm?

00:13:06-Tak jsem vás zachránil.
-Mě? -Jo, vás.

00:13:10Ženská. Prej musí dovnitř. Nikdo z nás není svatej,

00:13:14ale takovýhle věci těsně před svatbou nejdou do figury.

00:13:20-Menší bruneta? Plnější?
-Jo, něco v tom smyslu.

00:13:23Ale můžete se spolehnout.

00:13:26Chtěla mi tvrdit, že měla i klíče od baráku.

00:13:29-Člověče, víte, co jste? Kde ji teď mám hledat?

00:13:32-Chytráku.
-Jak to?

00:13:36Tak pojedeme, ne? Prosím.

00:13:42Nechcete si vážně ještě jednou zavolat?

00:13:46-Zastavil bych někde u budky.
-Ne, já nechci.

00:13:50Když se může zrovna dneska večer toulat.

00:13:56-My se totiž zejtra berem.
-Co? Že mě to hned nenapadlo.

00:14:00-Ovšem, to jméno.-Jaký jméno?
-Petr Klika a Zuzana, Zuzana...

00:14:05-Vítová.
-Jánský.

00:14:08-Petr Klika a Zuzana Vítová oznamují, že...-Jak to víte?

00:14:33Tak támhle je to.

00:14:41(domovní zvonek)

00:14:45-Táta!
-Neblázni, kde by se tady teď vzal?

00:14:52No jo, ale vždyť je to náš rodinnej signál.

00:14:56-Tak neotvírej.

00:14:58V tuhle hodinu se ve slušnejch domácnostech

00:15:02-návštěvy nepřijímaj.
-Jasný.

00:15:12Mrzí mě, že jsem vás obtěžovala,

00:15:14ale já jsem předpokládala, že bude doma.

00:15:17Tak vám ještě jednou děkuju. Na shledanou.

00:15:21-Ríšo, to je Zuzana.
-Která? Ta pihovatá? -Tu ty neznáš.

00:15:26Kdo to s ní je? Petr přece nemá auto.

00:15:30-Hele, překvapení visí v luftě. Musím tě vyexpedovat. -Ne, ne, ne!

00:15:35-Vstávat! Zuzana se tu určitě ještě jednou objeví.

00:15:38-Páni, já nevím, ale vy s těma příbuznejma naděláte.

00:15:42Hledám opuštěnýho nešťastnýho tesklivýho chudýho sirotka.

00:15:46S garsonkou. Opravdu. Dneska nemůžeš milovat nikoho jinýho

00:15:51-než nešťastnýho opuštěnýho...
-... tesklivýho... -... sirotka.

00:15:56Bez garsonky.

00:15:58(angličtina)

00:16:06(němčina)

00:16:11(ruština)

00:16:19-Přejete si?-Pokoj.
-Manželé, prosím?-Ne, vůbec ne.

00:16:24Slečna je svobodná a potřebuje... (francouzština)

00:16:29-Pardon.
-Pardon.

00:16:32-Slečna je svobodná, ale na tom nesejde.-Všechno je obsazeno.

00:16:36-Okamžik.
-Okamžik.

00:16:39Lituji, opravdu plno, a mimoto jsme cizinecký hotel.

00:16:43Tak nám poraďte. Je nějaká možnost, abychom tady...

00:16:47-Možnost? Jedině mít kliku.
-Fakt, to jste uhodl.

00:16:51(francouzština) Tak okamžik, já nemám kde spát.

00:16:55(francouzština) Že nemám kde spát.

00:16:59Pokoj. (francouzština)

00:17:04-Prosím vás, mohla bych si zavolat?
-Prosím.-Třeba už přišel.-Ovšem.

00:17:10(francouzština)

00:17:13-Počkejte, já to zkusím.
-Jé, Františku!

00:17:16Promiňte. Dovolte, prosím. Buď tak hodný na chvilečku.

00:17:20-Jsem rád, že tě vidím. Nemáš tady někoho známého?-Já tady?

00:17:24Ty ses zbláznil, člověče.

00:17:27V takovým podniku se octnu jenom jako teď.

00:17:30-Známým z venkova ukazuju Prahu.
-To je škoda.-Potřebuješ něco?

00:17:34-Nocleh.-Jak to?-Zítra ti to vysvětlím. To je péče o člověka.

00:17:38Potřebuju ubytovat svou zítřejší oběť. To je ona.

00:17:42-Buďte tak hodná. To je soudruh Hlaváček a slečna...-Vítová.

00:17:46-Těší mě.-Těší mě.
-Vítová.-Tak na shledanou.

00:17:52-Tak co je?
-Jdu spát pod most.

00:17:55-Víte určitě, že tady nebyla?
-Vidíte, že mám umytý vlasy.

00:18:00-Neodešla jsem ani na krok.
-No jo. Možná, že už je u mě.

00:18:04-Ten domovník je přece packal.
-Zuzana se neztratila.

00:18:09Kdyby sem přece jen přišla, tak jí řeknu, ať zavolá.

00:18:13-Strejda! Určitě je u strejdy. Kde je tady nejbližší budka?

00:18:17(zvoní telefon)

00:18:23Klika.

00:18:25Klika. Kdo je?

00:18:29Co? Co bych dělal? Spal jsem.

00:18:32Kdo? Zuzana? Ne. Co by tu dělala, prosím tě?

00:18:36Kdy? To jste se asi minuli, ne?

00:18:39Hele, to menu mám pro vás připravený.

00:18:43Bude to bujón Hermíny, to je se šlehačkou a potom... Co?

00:18:48Potom budou artyčoky a chřest. Jo. Jo.

00:18:52Nevolala sem. Ne.

00:18:55Ale neboj se, prosím tě, ženská se nikdy neztratí.

00:18:59Haló? Haló?

00:19:02-Bydliště má mimo Prahu a chce jednolůžkový pokoj.-Jistě.

00:19:06-Jenže nemáme volnou ani přistýlku.
-Buďte tak laskav. -Pardon.

00:19:09-Prosím, madam.
-Děkuji.

00:19:12Mohu-li vám poradit, zeptejte se v informační službě,

00:19:16abyste nemuseli obcházet hotel po hotelu. Je v pasáži.

00:19:32No nic, něco vymyslíme, ale teď odmítám,

00:19:35protože mám hlad a to přichází na člověka divné myšlenky.

00:19:38-Vím, že si říkáte, že mě vám byl čert dlužen.-Vůbec ne.

00:19:42Už jsem se dlouho neprocházel Prahou s mladou, hezkou, svobodnou.

00:19:45To neříkejte, to by vaše paní moc nadšená nebyla.

00:19:49Až jí to budu vypravovat, tak se bude bavit.

00:19:53Vážně nemáte hlad? Tak co, špekáčky v automatu nebo topinky?

00:19:58-Abych se přiznala, nejradši bych si dala tatarskej biftek.-Fakt?

00:20:03-Vy ho máte ráda?-Hm.
-Víte, kam na něj chodíme?-Ne.

00:20:37Na co myslíte?

00:20:40-Tatar nechutnal?
-Ale chutnal.

00:20:46A vůbec je to všecko moc prima.

00:20:51No. No.

00:20:53Smutnit bych měl spíš já.

00:21:00Vlastně když se může bavit on,

00:21:03tak na poslední den mojí svobody.

00:21:08Doufám, že ženskou rovnoprávnost nechcete dokazovat počtem skleniček.

00:21:13Ne, to se nebojte.

00:21:16Zaprvé mám charakter

00:21:19a zadruhý na mě víno vůbec neúčinkuje.

00:21:31Ale tady je to spíš pro milence, než pro lidi.

00:21:35Víte co? Pojďte někam, kde se něco děje.

00:21:39-Vám se tady nelíbí?
-Ale líbí.

00:21:42To já jenom tak.

00:21:50Vzpomněl jsem si. V parku na lavičce sedí slečna, vedle ní pán.

00:21:55Slečna se otočí k pánovi a povídá: "Pane, vy hrajete na klavír?"

00:21:59-A on povídá: "Ne. Vy něco slyšíte?"
-A jé.

00:22:02-Ale to víno je dobrý.
-Zato ta minerálka je strašlivá.

00:22:44-Hledáte něco?
-Jo. Radost ze života.

00:22:48-Jak to?-Určitě přece v nějakým takovým podniku musí bejt.

00:22:52-Ale no tak.-Pojďte někam jinam, kde hrajou něco smutnýho.

00:22:57"Každý den u dveří stál,

00:23:00neměl odvahu stanout na prahu,

00:23:03neměl odvahu vejíti dál."

00:23:07"Každý den u dveří stál, skromně, nesměle,

00:23:11v chodbě setmělé, proč se na dveře zaklepat bál."

00:23:17"Dávno ztichl dům

00:23:19a já nemohu spát."

00:23:24"Ráno, najdu lístek

00:23:27a v něm bude psát já vás mám rád."

00:23:31"Každý den u dveří stál,

00:23:34léta letoucí, rukou třesoucí stejné vyznání plaše mi psal."

00:23:41"Každý den u dveří stál,

00:23:44dnes už nestojí a já v pokoji čekám na něho den co den dál."

00:23:49-Tohle je zase moc smutný.
-Chtěla jste, máte.

00:23:52Ale co je moc, je moc. Člověk nesmí přehánět.

00:23:56-Ovšem, zvláště, když má zítra...
-Co?-Máte to napsané na nose.

00:24:01To už znám. Takhle vy začínáte s každou slečnou?

00:24:06-Ta saze tam opravdu byla.-Nebyla. Já jsem se dívala do zrcátka.-Kde?

00:24:11Co hledáte?

00:24:18Děkuju.

00:24:22-Dovolíte, prosím? Je tady volno? Sedni si. -Kdepak, jdem se svíjet.

00:24:28-Prosím.
-Jako vždycky, tři skleněný.

00:24:32-Ten to má vykradený.-Kdo?
-Bangachero. Vždyť na to nemá dech.

00:24:37Dovolíte?

00:24:40Sám?

00:24:42Hmmm, co to přišlo?

00:24:44Hmmm, Chanel.

00:24:47Moje paní má radši Dior, ale tohle je lepší.

00:24:50-Tančíte?-Tohle neumím.
-Já ráda.

00:24:55-Nechtěl byste to zkusit?
-Dovolíte?

00:24:58-Já nekouřím.
-Pořád ještě ztrácíte kabelky?

00:25:03-Jo to jste byl v tramvaji vy?
-Hm.

00:25:05Tak bysme mohli bejt trošku veselí, ne?

00:25:08Já jsem Jarouš. Nechcete si zatwistit?

00:25:11-Můžu se odvázat?-Zkuste to.
-Tak já se odvážu.

00:25:22-Ten váš toho moc nenatancuje, viďte?-Ten můj není můj.

00:25:26-Tak bysme to mohli dát dohromady, bambino.-Neříkejte.

00:25:41Moment.

00:25:43-Pane, já vás odněkud znám.
-To je možné.

00:25:47-Jo, už vím, z televize.
-Vážně?

00:25:51-Já se na vás někdy koukám.
-To je pro mě potěšení.

00:25:55-Nechcete se přidat?
-Velmi rád.

00:26:00"Vážení posluchači,

00:26:02poslechněte si první vydání televizních novin."

00:26:06"Pozor, nejdříve zprávy z domova." Já jsem vás měla vždycky ráda.

00:26:11-A teď už ne?
-Teď už nemůžu. Já se zejtra vdávám.

00:26:18-To není možný. To už je konec?
-Bohužel.

00:26:21-Hrajete na něco?-To neovládám.
-Co Čech, to muzikant.

00:26:25-Opravdu?
-Opravdu.

00:27:05Bravo!

00:27:13-Bambino, tak pokračujem.
-Ne, ne, ne, já se znám.

00:27:16To by mohlo špatně dopadnout.

00:27:19Bylo to překrásný, ale bylo toho dost.

00:27:21Já teď radši půjdu na takový malinký kafíčko.

00:27:27"Dál."

00:27:31"Teče voda k moři teče dál."

00:27:38"Proto jsem na nábřeží stál."

00:27:44"Málo, málo,

00:27:48málo nás tam včera stálo."

00:27:52"Víc."

00:27:56"Opuštěný jsem teď mnohem víc,

00:28:02než kdybys mi vzlétla na Měsíc."

00:28:09"Málo píšeš."

00:28:12"Málo, skoro nic."

00:28:16"Já vím, co je Rujána,

00:28:19modrá voda, žlutá pláž,

00:28:23napiš aspoň třemi slovy,

00:28:26jak se máš."

00:28:29"Protože dál,

00:28:33teče voda k moři teče dál."

00:28:41-"Má snad jak tvá láska pod normál?"
-Jaké je číslo vašeho snoubence?

00:28:47Vidíte, to mě nikdy nenapadlo, že Petr má takový staromódní titul.

00:28:52Ale jeho nevolejte, ono by se mu tady nelíbilo.

00:28:56On má rád veselý lidi, tady je to jako o funuse.

00:29:00-A číslo, Zuzanko?
-Zuzanko? To je hezký.

00:29:04To jste řekl tak... A jaký má číslo...

00:29:07-... jméno vaše žena?
-Magda.-Magda.

00:29:11-Zuzanka je hezčí, že jo?
-A číslo?

00:29:14254984. To já náhodou vím úplně zpaměti.

00:29:20-Já bych si chtěla zazpívat.
-Ne, prosím vás, ne.

00:29:24-Vy si myslíte, že neumím?
-Já si nic nemyslím.

00:29:27-Číslo?-254984.
-Ano.

00:29:30Děkuji. Buďte tady chvilečku hodná, ano?

00:29:34Počkejte.

00:29:38A nebuďte tam dlouho. Támhleten pán po mně divně kouká.

00:29:44"Já vím, co je Rujána,

00:29:47modrá voda, žlutá pláž."

00:29:51"Napiš aspoň třemi slovy

00:29:54jak se máš."

00:29:57"Protože dál

00:30:01teče voda k moři teče dál."

00:30:08"Má snad jak tvá láska pod normál?"

00:30:15"Málo, málo,

00:30:18málo jsem tě znal."

00:30:23Tu-du-du-du-du-du-dú.

00:30:26Tu-du-du-du-dú,

00:30:29tu-du-du-du-dú.

00:30:39Bejt vámi, utřela bych si nos, mladíku.

00:30:49To jsou mravy, co?

00:30:53Prosím.

00:30:55-To je hrůza.-Ovšem.
-Úplná spoušť.-Ano.

00:30:59My se odněkud známe, ne? Chodíte sem často?

00:31:03-Neznáme a nechodím sem vůbec.
-Jo?-Ne.-Prosím?

00:31:08-Co?
-Ne. Já jen, že mám štěstí.

00:31:12Pardon. Já jsem tu totiž taky poprvé.

00:31:16Já jsem totiž těžkej samotář.

00:31:21-To je na vás hned vidět.
-Ne, fakt.

00:31:25Se mnou je všechno předem poznamenaný.

00:31:28Žádnej odvaz, žádný tóčo. Melancholik.

00:31:33-Neříkejte.-No jo.
-Děkuji.

00:31:37Tak vám řeknu, kdybych mohl bejt tam,

00:31:41kde jsem byl a kde nejsem a odkud jsem vyhnanej.

00:31:45-Já vám nerozumím.
-Jsem vyhnanej.

00:31:49-Vůbec nerozumím.
-Tak bych sem vůbec nevkročil.

00:31:52Já jsem totiž přes svý mládí úplnej domáckej pes.

00:31:56Takže vy jste na tom vlastně zrovna tak jako já.

00:32:02Proto se snažím bejt taková jako veselá.

00:32:07-Jo.
-No.

00:32:09Zrovna tak jako já, a nejde mi to.

00:32:13Vy taky nemáte kde spát?

00:32:16-Co?
-Spát.

00:32:19-To jako nocovat?
-No.

00:32:22-To mám.
-Tak se moc nevytahujte,

00:32:26protože já například nemám,

00:32:30proto bych teď chtěla zpívat.

00:32:36Neznáte se s kapelníkem?

00:32:39-Pardon.
-Prosím.

00:32:42-Nefunguje?
-Ne. Jenom jsem se nemohl dovolat.

00:32:46Doufám, že budu mít větší štěstí. A nemračte se.

00:32:57-"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé."-A odvaz!

00:33:03"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,

00:33:07šťastné a veselé."

00:33:11"Proč si děda říci nedá, tluče o stůl v předsíni,

00:33:15a pak běda, marně hledá kapra pod skříní."

00:33:19"Bez prskavek tvrdil Slávek na Štědrý den nelze být

00:33:23a já pak jsem s minimaxem zavlažila byt."

00:33:27"Jo Vánoce, Vánoce přicházejí,

00:33:30zpívejme přátelé."

00:33:33"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,

00:33:38šťastné a veselé."

00:33:41"Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne,

00:33:45jeho vinou se z nich linou tóny záhadné."

00:33:49"Strejdu vida děda přidá Neseme vám noviny,

00:33:53čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný."

00:33:56(italština)

00:34:00Nerozumím italsky.

00:34:03(italština)

00:34:12"Naše teta peče léta na Vánoce vánočku,

00:34:15nereptáme aspoň máme něco pro kočku."

00:34:19"Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost,

00:34:23říká táta vždy, když chvátá na pohotovost."

00:34:28-Uvidíme se někdy?
-Až napřesrok, Klementajn.

00:34:32-Já nejsem Klementajn.
-Ale nosí se to.

00:34:35"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé."

00:34:42"Jo Vánoce, Vánoce přicházejí,

00:34:45zpívejme přátelé."

00:34:49"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,

00:34:53šťastné a veselé."

00:35:34Jé!

00:35:42-Já jsem zpívala.
-Já jsem to slyšel.-Jo?

00:35:45-Jenom nevím, jestli to nebylo trochu nevhodný.-Vůbec ne.

00:35:49-Ani v nejmenším.
-Tak proč jdem pryč?-Protože...

00:35:52-Mně se nelíbí ten mladík.
-To je fakt, mně taky ne.

00:35:57-Tak se jde jinam, jo?
-Teď?

00:36:00-Nechte to na mně, já vás někam zavedu.-Vy?

00:36:04Já. To bude podnik, že vám budou oči přecházet.

00:36:31-Taky bysme mohli být trošku veselí, ne?-To bysme mohli.-No tak.

00:36:36-Ale proč jsme jeli až sem?
-Bylo toho až až.-Jo?

00:36:40-Já jsem si ani nevšimla.
-Druzí si všimli.

00:36:44Tak proč mi to dělá?

00:36:47-Teď je mi ještě taková zima.
-Tak pojďte dovnitř, tam je teplo.

00:36:51-Mně je moc zima. Celá se třepu.
-Když jsem vás zval k sobě,

00:36:55tak jste se mi div nepodepsala na obličej.

00:36:59-Jo, ale to bylo zvečera.
-Ale.

00:37:02-A teď už by vám nevadilo, že se manželka vrátí až ráno?-Nevadilo.

00:37:07Víte co? Dáme si klusa, abysme nezmokli, jo?

00:37:15-Doufám, že to tady spolu nějak protlučeme.-Taky doufám.-Ano?

00:37:21A prosím vás...

00:37:24-Kde jste?-Kuku. Já tady hledám nějaký trepky.

00:37:28-Počkejte, já vám půjčím.
-Jo? Vy?-No.

00:37:31-A svoje? Tak to je fajn.
-Tak.

00:37:35-Děkuji.
-Prosím.

00:37:37-A mohla bych si to tady prohlídnout?-Samozřejmě.

00:37:42Všechno si můžete prohlídnout. Klidně.

00:37:45To hraje. Něco hraje, no.

00:37:49Já jsem málem upadla.

00:37:55To je ručně malovaný, co?

00:37:58-To vy?
-Ne. Od kamaráda. Originál.

00:38:01Zadarmo, co? To znám. To znám.

00:38:04Vy mě podceňujete.

00:38:06-Náhodou to tady máte docela hezky zařízený.-Ano?-Hm.

00:38:10-To je z mé hlavy.
-Ježíšmarjá, kde má tohleto hlavu?

00:38:15-Má to hlavu?
-No, no, no.

00:38:18-Vy tomu rozumíte?
-Ne.

00:38:21-Já se tím živím.-Ale.
-Fakt. UMPRUM. Keramička.

00:38:25-Neříkejte.
-Ovšem. Ovšem.

00:38:28-Vy keramičkujete?
-Ovšem. Já keramičkuju.

00:38:32-Jé. Můžu si na vás posvítit?
-Nedělejte to, budu se vám líbit.

00:38:37Aha, pán je pořádný. To je hned vidět.

00:38:40Na tohleto já... Tohle se já nikdy nenaučím.

00:38:46-Taky vaše?
-Ne, to je paní.

00:38:50-Čím je vaše paní?-Zubařka.
-Ježíšmarjá.

00:38:55-Na shledanou.
-Co je? Kam jdete?

00:38:59Já si radši zavolám, ještě než přijde zubařka.

00:39:03-To je konec.-Sám bych rád věděl, jestli se už vrátil.

00:39:08Počkat!

00:39:10Nic.

00:39:12Vůbec nic.

00:39:16-To se nedá nic dělat, loučí se se svobodou.-Počkat!

00:39:20-Teď tam něco luplo.
-Aha.

00:39:23Nic.

00:39:25-Já se nesměju vám.
-Měla jsem jít radši pod ten most.

00:39:30Ne.

00:39:32-Vezměte si kafe.-Já jsem nechtěla mít tuctovou svatbu.

00:39:38-Cukr tam je.
-Tak teď to mám. To je fakt.

00:39:42-Cukr tam je.
-Dvě kostky.

00:39:45No tak neblázněte.

00:39:47Zuzanko, myslím, že teď je zrovna chvíle,

00:39:50kdy bych vám mohl něco prozradit.

00:39:54-Neříkejte.
-Ano. Ovšem není to žádné tajemství.

00:39:57To je ovšem zase škoda, protože já děsně ráda tajemství neudržím.

00:40:02Ježíš, někdo jde.

00:40:08To nic, nedrží. To se stává i v nejlepších rodinách.

00:40:12Zuzanko, podívejte.

00:40:15-Co myslíte?-Já nemyslím.
-Kdo vás bude zítra oddávat?

00:40:20-Nějakej ouřada.-Samozřejmě, ale není ouřada jako ouřada.

00:40:25To bude zvlášť výjimečný a sympatický ouřada.

00:40:28-Vy.-Jo.
-To snad ne.

00:40:31No ne, to byste měl mít aspoň vousy, pleš, prostě něco pro důstojnost.

00:40:38Doufám, že až se budete podruhé vdávat, že vousy budou.

00:40:42-Tak platí.
-Platí.

00:40:44-Nemohla bych si někde umejt ruce?
-V koupelně, prosím.

00:40:51-A nebuďte tam dlouho.
-Kuku!

00:40:54Pánové, on se lekl.

00:40:57Někdo jde, pozor.

00:41:36U vás v koupelně visí můj župan. Nehodila byste mi ho?

00:41:40-Mám ho na sobě.
-Tak já si něco najdu.

00:41:50Promiňte, to je omyl. Já jsem vytočila špatný... Co?

00:41:55Ne, já si nedělám legraci, já jsem naopak moc smutná.

00:42:01Co říkáte?

00:42:04Zase tolik moc smutná to zase nejde, víte?

00:42:09Ne, to nejde.

00:42:11Já se, prosím, dneska vdávám. Tak na shledanou.

00:42:17-Našla jste ho?
-To byl omyl.-Škoda.

00:42:20-Jú, vy ale vypadáte!
-Vy myslíte, že vypadáte líp?

00:42:25-Můžeme si to vyměnit. Pojďte.
-Ne, mně se tenhle líbí.-Tak hop!

00:42:30-Hop!
-Pozor! Hop!

00:42:37Něco přineseme.

00:42:40-Ó, pane, vy si mě chcete opít.
-Paní, vás ne.

00:42:44-Zaprvé máte charakter.
-To mám. To jo.-Já taky.

00:42:48-Zadruhé alkohol na vás nepůsobí.
-To ne. Podívejte se na mě.

00:42:53-A zatřetí té minerálky mám pro dnešek dost.-Tak.

00:42:57Kdo pil, umřel, kdo nepil, taky. Tak hopla.

00:43:05A víte, že to není špatný?

00:43:08A víte, že tenhleten večer byl vůbec hezkej?

00:43:17A už není?

00:43:19Tak moment, moment.

00:43:22Moment!

00:43:32(pár tónů na piano) Vy na to hrajete?

00:43:35Vy něco slyšíte? Já vám zahraju. Moment, rádio.

00:43:42-Máte ráda Brahmse?
-Od Caganový?

00:43:45-Tak vám zahraju Čajkovského od Čajkovského.-Tak jo.

00:43:52To je Bayerka. Zahrajte mi tohle...

00:43:55"Zhasněte lampiony, lampiony."

00:44:00"Nepřišel."

00:44:03"Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu,

00:44:08nepřišel, nepřišel." (bouchání do zdi)

00:44:12-Tohle mi dělají vždycky, když začnu hrát.-Co to děláte?

00:44:17"Má milá dobrú noc."

00:44:22-Teď nepůjdu spát až do rána.
-To je pro mě komplex a trest.

00:44:27-Jak to?-Komplex, že jsem to v životě nedotáhl dál

00:44:31než na Bayera a trest, že mi vlastní tetička dala tohle piano za to...

00:44:36Představte si, kdyby vám dávala cizí teta piano.

00:44:40Za to, že jsem to nedotáhl dál než na Bayera.

00:44:43-Napijeme se.
-Tak rychle já se opít nedám.

00:44:46-Počkejte, já vám něco ukážu, jo?
-Co to bude?

00:44:50Nebo když jinak nedáte, já bych se trošinku napila.

00:44:59Já vám to ukážu.

00:45:06Kuku, já už jdu! Někdo jde.

00:45:24(pobrukuje svatební tanec)

00:45:27Bozi, divte se!

00:45:30Já jsem si to musela vzít, abyste mě zejtra poznal.

00:45:33-Poslyšte, takovou nevěstu jsme ještě na úřadě neměli.-Jo?

00:45:38-Neříkejte.
-Ne, myslím to vážně.

00:45:41Vám to skutečně sluší.

00:45:44Tak že bysme si radši zatancovali, ne?

00:45:50-Já totiž děsně ráda tancuju, víte?
-To jsem poznal.

00:45:54-Unikát, to jste ještě neslyšela. Já taky.-Tancujete rád, jo?

00:45:58Vidíte, jakou já mám smůlu. Petr nerad tancuje.

00:46:06"Na poslední cestu, když jí hrajou..."

00:46:11Ne, to ne, něco úplně jinýho. Něco takovýho...

00:46:15Víte?

00:46:17Já mám totiž obzvláštní sluch.

00:46:24(foxtrot)
-Dobré?-To je ono.

00:46:27-Tak na ty naše taneční, jo?
-Po nás potopa, jo?

00:46:37-Smím prosit?
-Prosím.

00:46:40To nesmím dělat. To nesmím dělat.

00:46:57-Víte, kdo pro mě pořád chodil do tanečních tancovat?-No?

00:47:03-Student s červenýma ušima.
-Kdepak. Třídní.

00:47:07-Ale.
-No.

00:47:10A kabát mu děsně smrděl naftalínem a držel mě dva kroky od sebe

00:47:15a já se na něj jako pořád schválně tiskla

00:47:19a on mi vykládal,

00:47:22že prej geometrie má ovšem také svoje půvaby.

00:47:28Milujete geometrii?

00:47:41Jak vám... Jak vám tenkrát bylo?

00:47:47-Při geometrii?
-Ne, před svatbou.

00:47:52To nevím.

00:47:54To už je dávno.

00:47:57A potom, já si všechny svatby pletu dohromady.

00:48:07Víte, oddávat musí taky člověk s prožitkem.

00:48:11To máte ale smutný povolání, co?

00:48:14A nepletete vy si svou manželku s manželkama jinejch? Ne?

00:48:19-Připadá vám to tak?
-Ne.

00:48:22U mě byste se úplně zbytečně namáhal.

00:48:26Ono nakonec ženská...

00:48:29Ono záleží na tom kdy, kde, jak a s kým.

00:48:35To je takovej vtip.

00:48:38A vůbec.

00:48:43Já jsem se málem úplně odstrčila, až jsem se celá zatočila.

00:48:48Ježíš, už zas někdo jde.

00:48:58-Copak je?
-Ale nic.-No tak, no tak.

00:49:03-Mně je smutno.
-Dobře, je vám smutno.

00:49:06-Mně se pekelně stejská.
-No, no, no, z toho se dostanete.

00:49:11Dejte tam něco tragickýho a budeme tancovat

00:49:15-jako, že je mi smutno.
-Ne, ne, teď už ne.-Ne. Teď.

00:49:20Je vidět, že vy vůbec nerozumíte hloubce lidskejch citů.

00:49:26Ženská potřebuje někdy trošku něhy a pohlazení a...

00:49:32Ten klobouk jsem si navrhla sama.

00:49:40Neplačte, Zuzanko.

00:49:43-To je peklo.
-Je to peklo, já vím.

00:49:46Vám se to řekne.

00:49:49Vy si vůbec ani nepamatujete, jak je to krásný toužit.

00:49:56Kdyby teď tady byl, tak by...

00:50:03Prosím vás, tohle si s ním vyřiďte sama, ano?

00:50:11Prosím. Prosím.

00:50:14-Tak si dáme ještě jednu, jo?
-Koňak.-Jo.

00:50:17Ještě jednu, ano?

00:50:22Na nás je totiž spolehnutí. U nás dvou je to bez rizika.

00:50:28-Mně je smutno.
-Já totiž musím věřit i služebně.

00:50:31Když uvážíte, že náš rozvodový soud se v poslední době

00:50:35stává pobočkou oddacího úřadu, že naše rozvodovost...

00:50:39-Neškolte, já toho mám u nás dost.
-A že ti chudáci od soudu musí

00:50:44rozvody uměle protahovat, aby nepřekročili měsíční kvótu?

00:50:48A to ještě žijou ve strachu, aby si na ně nedošláplo

00:50:53-Ministerstvo státní kontroly a proto...-Ale.

00:50:57Udělejte si pohodlí.

00:51:00Jako doma, jako doma.

00:51:03(vrzání dveří)

00:51:05Sem pořád někdo chodí, a já tady nikoho nevidím.

00:51:12Uvědomte si, že spořádané manželství je už skoro výjimkou.

00:51:16Podívejte, když nejsou sýry, tak jíte luštěniny, totiž maso.

00:51:25Nebo zkrátka, co se vyskytne na trhu.

00:51:29-Že?
-Ano.

00:51:31Ale když není věrnost... Když není věrnost...

00:51:36-Když není věrnost, tak...
-Tak co?

00:51:39Tak...

00:51:41Proboha, uvědomte si,

00:51:45že spořádané manželství odolá každým svodům.

00:51:50Amen. Amen.

00:52:01-Pardon.
-Vy jste něco říkal?-Pardon.

00:52:05Já jsem neslyšela.

00:52:21Tak vidíte, tohle by mi Petr nikdy neudělal.

00:52:25-Ten by mě nenechal takovou dobu samotnou.-Chladil jsem se.

00:52:29-Je tu horko, co? To je fakt.
-Ano, horko. No.

00:52:35Podívejte, já jsem taky jenom člověk na prahu socialistické společnosti.

00:52:40-Nemusím vydržet všecko.
-Ne, musíte.

00:52:44Nesmějte se, pojďte tancovat.

00:52:47Jé, twist. To je ono. Počkejte, v tomhletom to nejde.

00:52:51Tak si to vyměníme. Na maškarní jsme si hráli dost dlouho.

00:52:56Já jsem z toho celá...

00:53:00Kam se to koukáte?

00:53:03Dobrou noc.

00:53:07Dobrou.

00:53:11-Mohl bych si vzít alespoň polštář?
-Prosím, poslužte si.

00:53:26(zavrzání)

00:53:42Co je?

00:54:15(zvoní budík)

00:54:24Haló? Haló? Haló?

00:54:35Haló?

00:54:37Haló?

00:54:45Zatraceně. No jo, tam něco zaskočilo.

00:54:49Vždyť to přece musí jít.

00:54:52-Přimáčkněte je.
-Vám se to řekne, já dělám, co můžu!

00:54:56-Víc! Víc!
-Počkejte, já do toho vrazím, jo?

00:55:00-Dobrý!-Co? Kdepak.
-Dobrý, už se hnuly.

00:55:04To se hnul patrně celej barák, ale dveře vůbec ne.

00:55:08-Zkuste to ještě jednou.-Počkejte. Vražte tam kliku z druhý strany a...

00:55:12Jé, klika. Počkejte, já zavolám Petrovi.

00:55:15-Moment.-Haló? Ježíšmarjá, nevolejte nikoho telefonem!

00:55:19-Co?
-Zkuste to ještě jednou.-Jo.

00:55:22Páni, to by byl poprask, kdybych se dneska z toho pokoje nedostala.

00:55:26-To bysme se nasmáli. Dobrý.-Jo?
-Moment. Zkusím.

00:55:30Tak to zkuste a hodně se opřete. Výborně! Výborně.

00:55:33Kdyby vás nechtěli v úřadě, klidně se dejte k zámečníkům.

00:55:37Neříkejte.

00:55:42Ale i u komunálu jsou džentlmeni.

00:55:46(domovní zvonek)

00:55:50Prosím? Haló? Prosím?

00:55:53Jo, pardon. Haló? Ano, hned.

00:55:56Jo, hned. Zuzko?

00:56:01Ano?

00:56:03-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:56:07-Račte mi to potvrdit.
-Ano.

00:56:11Děkuju vám. Na shledanou.

00:56:20-Zlobíte se?
-Ne.

00:56:24Proč?

00:56:27Jen tak.

00:56:30Zlobit byste se měl spíš vy.

00:56:33-Ještě, že si na nic nepamatuju.
-Já taky ne.

00:56:37A co bylo po půlnoci, to nevím už vůbec.

00:56:41-Vy si na nic nepamatujete?
-Na nic.-Vůbec na nic.

00:56:45-Jsem přece formát, ne?
-Neříkejte.

00:56:49Ale proboha, já jsem spal v kuchyni.

00:56:52-Jo?
-Fakt. Celou noc.

00:56:55-Čestné slovo.
-Čestný slovo.

00:56:58-Nadosmrti dobrý.-Nadosmrti. (domovní zvonek)

00:57:02-To je vaše paní, ne?
-Ne.

00:57:05Magda může přijít nejdřív v deset.

00:57:08(domovní zvonek) Někdo jde, ale teď doopravdy.

00:57:17Poslyšte, jděte na chvilku do koupelny, ale ani muk.

00:57:22Jsem přece formát. Už odmalička.

00:57:26No jsou doma.

00:57:28-Pane doktore?
-Moment!

00:57:32Hned to bude!

00:57:41Ano?

00:57:43Prosím.

00:57:45-Dobré ráno, pane doktore.
-Dobré ráno.

00:57:48-Lekla jsem se, že vás nezastihnu. Můžu na chvilku dál?-Prosím.

00:57:51Vy jste dneska fešák, pane doktore. Vymydlenej, vyholenej.

00:57:56-Začneme v kuchyni, ne?-Dovolte, paní Vašinková...-Vašatová.

00:58:01Copak bych si mohla troufat něco od vás chtít, pane doktore?

00:58:06Já kvůli tý výměře bytu. Tak začneme třeba v koupelně, ne?

00:58:11-Ale to je snad zbytečné. Proč?
-No tak v pokoji. Ten je větší.

00:58:16Začneme tam. To víte, pane doktore, já věčně...

00:58:22Snad jsem vás nevyrušila od snídaně, pane doktore? To bych nerada.

00:58:27-Ne, vůbec ne, paní Vašinková.
-Já věčně ta služba veřejnosti.

00:58:31-Dneska domovní důvěrník, pane doktore, to je skoro ouřad.-Ano.

00:58:36Těch papírů, těch formulářů a všichni to chtěj teď třikrát.

00:58:40Já už jsem tohle říkala tomu svýmu.

00:58:43Vždyť já budu muset brát kurzy psaní na stroji.

00:58:46-Ale kdo to člověku zaplatí?
-Tak prosím.-Kdo teď...-Co?

00:58:51To zelený lejstro, pane doktore. To, co jsem vám v neděli dala.

00:58:57My jsme to v neděli s manželkou vyplňovali,

00:59:00ale potom paní odjela na chatu, tak se na to zapomnělo.

00:59:05Ani nevím, kam to dala, ovšem Magda se ještě dneska vrátí.

00:59:09Tak vaše paní není doma,

00:59:12pane doktore, že?

00:59:15Tak to se nezlobte.

00:59:18Já vím, jak to vypadá, když je mužskej sám doma.(třesk skla)

00:59:25Tak vy jste sám doma? Tak to dneska měřit nemůžeme.

00:59:30Já vám to tu nechám, pane doktore. Na shledanou. Na shledanou.

00:59:44Nějaká nepříjemnost?

00:59:47Kdepak, teprve na obzoru.

00:59:50Přece byste nelitoval tu skleničku?

00:59:53Nebo vy nemůžete říct manželce, že jsem tady byla?

00:59:57-Po vašem nočním školení, bych si nemyslela...-Ne, tak to není.

01:00:01Kdybyste znala Magdu, to je ohromná holka.

01:00:04-Ta se bude bavit, až jí to budu vykládat.-A co myslíte, že Petr?

01:00:07Ten se bude smát ještě za měsíc. Už bych měla jít.

01:00:11Poslyšte, nepodíval byste se, jestli je čistej vzduch?

01:00:20Vždyť jsem tam byla.

01:00:22Paní Kupová, já vám říkám, tam se určitě něco děje.

01:00:26Věřte mi to.

01:00:30No nazdar. To znám, to může trvat ještě hodinu.

01:00:34Ale od čeho mám Petra? Já mu zavolám.

01:00:41Vážně, Zuzko, já jsem byl celou noc doma.

01:00:45Vždyť mě znáš, prosím tě.

01:00:48Ovšem, jenom na nádraží.

01:00:51Já vím, že to byla moje chyba s tou zástrčkou.

01:00:55Já jsem spal... Ano, v posteli s telefonem.

01:00:59Prosím tě, už se na mě nezlob, hned jsem tam.

01:01:02Říkáš 24, třetí patro, ano? Tak letím.

01:01:07Dobrý den. Prosím vás, kde tady bydlí doktor Jánský?

01:01:11-Támhle v těch dveřích.

01:01:15-Tady? -Ano, tam.
-Děkuju vám.

01:01:19Tak vám ještě jednou děkuju. Bylo to od vás moc hezký.

01:01:23-Na shledanou.-Na shledanou. Těšilo mě, že jsem vás poznal.

01:01:26-Přijdeme se na vás podívat.
-Přijďte.-Ráda poznám vaši paní.

01:01:29-Na shledanou.
-Co mu říkáte? Dobrý, co?

01:01:32To byla ale situace s těma klíčema.

01:01:43No tohle.

01:01:46-Co je? Co je ti?
-Ty klíče.

01:01:49-Ježíš, kde jsem je vzala?
-To se ptáš mě?

01:01:56(hudba z rádia)

01:01:59-Ty jsi ještě doma?
-Dobrý den.-Dobré ráno.

01:02:02-Uklízím.
-Neříkej. Ty se vyvíjíš.-Ano.

01:02:06-Dobré ráno, Karle.
-Dobré ráno.

01:02:10-Měl jsi návštěvu?
-Ano.

01:02:12Kdybych věděla, že se vrátíš dřív, tak jsem přijela už večer.

01:02:16Vůbec nemělo smysl tam jezdit, ale znáš mámu.

01:02:19Měla strach, jestli pořádně zabednila okno. Co je s tebou?

01:02:22-Návštěva ve dvou?-No.
-Tak co je?

01:02:25-Počkat. Tebe nezajímá, koho jsem tu měl?-Ženskou?

01:02:30-No. Dokonce celou noc.
-Prosím tě. Fakt?

01:02:33-Dej dolů tu košili, nemáš u krku knoflíček. Jdu pro šití.-Počkej.

01:02:37-Já to myslím vážně.
-Co?

01:02:40-Dostal jsem se do takové komedie.
-Jaké komedie?

01:02:44-Do takové situace.-Situace?
-S Klikou.-Jakou klikou?

01:02:49To je celá historie. Ty to nechceš slyšet?

01:02:52Chci, ale napřed dej dolů tu košili.

01:02:55Prosím tě, co jste s těmi dveřmi dělali?

01:02:58Vážně, Petře, já jsem je celou noc hledala.

01:03:02Copak tobě se nikdy nic takového nestalo?

01:03:05Ty jsi nikdy nehledal něco, co jsi držel v ruce?

01:03:09Pomoct bys mi nechtěl?

01:03:12Petře, to není možný.

01:03:15Přece mi dneska nemůžeš říct, že mi nevěříš.

01:03:20Hele.

01:03:22-Pak jsme zapadli do Lucerny.
-Vidíš, mě jsi tam nikdy nevzal.

01:03:26-Ale vezmu.-Jo?
-Počkej.

01:03:30Opatrně a já to zachytím.

01:03:32Nejdřív to tam bylo moc veselý a ona chtěla něco smutnýho.

01:03:37-Počkej, už je to dobrý. Nadzvedni to.-Nadzvedávám.

01:03:40-To měla takovou plačtivou?
-Hroznou.-Pozor, už to drží.-Jo?

01:03:45-Počkej, teď já. Nehýbej s ní.
-Nehýbám.-Dobrý.

01:03:49-To víš, ženich se šel rozšoupnout, klíče nebyly.-Jaký klíče?

01:03:53-Jeho klíče.
-Její klíče?-Ne, jeho klíče.

01:03:56Ona je ztratila, tak se k němu nemohla dostat. Dobrý.

01:04:00-Ztracený klíče?-No.
-Jé, to už je starý.-Ale jdi ty.

01:04:04-Ježíšmarjá, klíče od chaty.
-Jaký klíče?-Kam jsem je dala?

01:04:08-Vzala sis je s sebou?-Vždyť jsem musela odmykat, zamykat taky.

01:04:11-Vzala sis je s sebou?
-Nevím. Kam jsem je dala?

01:04:14Počkej, teď se přiznej. Komu jsi je půjčila?

01:04:17On byl s tebou na chatě. Prosím, honem přiznat jeho jméno!

01:04:21Choval se tak hezky.

01:04:24Co to povídám. Vůbec ne hezky, spíš mile.

01:04:27-Já mu přece nic nevyčítám.
-Jemu nic nevyčítáš, kdežto mně...

01:04:31-Máš takovej pocit?-Když mi nevěříš, zeptej se ho.-Prosím tě.

01:04:35Přece nechceš, abych za ním chodil a tvářil se jako žárlivec.

01:04:39Co by jsi za ním chodil? Ale až nás bude oddávat,

01:04:42tak dřív, než ty řekneš ano, on musí říct jasně ne.

01:04:46-A je to. Aspoň to nebude tuctový.
-On nás bude oddávat?

01:04:49Čím jsi poslouchal?

01:04:52-Kam jdeš?
-Na vzduch a ty se zatím připrav.

01:04:55Petře, pojď sem.

01:04:59No co?

01:05:05Máš mě rád?

01:05:07Rád?

01:05:09-Já se z tebe zblázním.-Nechceš, aby nás oddával, viď?-Proč?

01:05:14Přece nebudu žárlit na starýho, tlustýho pána.

01:05:18-Víš, co se mi na tom vážně líbilo?
-No?

01:05:22Že ten její chlapec to vzal úplně samozřejmě.

01:05:26Já ti řeknu, mně to připadalo jako...

01:05:30Já vím,

01:05:32že člověk už velké výrazy používá nerad, ale...

01:05:37-Ukaž.
-Magdo, tohle ti bylo opravdu nový.

01:05:41Přišel, podali jsme si ruce a oni šli.

01:05:45Co vždycky říkám, dnešní mládež je jiná.

01:05:48Žádná ufňukaná zamilovanost,

01:05:52žádné opojení smyslů, věcnost a hlavně důvěra.

01:05:55Vzpomínáš, jak nám to dlouho trvalo, než...

01:05:59(zvoní telefon) To asi bude středisko.

01:06:02-Prosím?
-Dobrý den, tady Zuzana Vítová.

01:06:06Jé, vy už jste se vrátila.

01:06:09Prosím vás, mohla bych mluvit s vaším manželem? Ne.

01:06:13Totiž...

01:06:15Jistě, můžu vám to říct, jenže ono je to takový...

01:06:21No.

01:06:23-Děkuju.
-Prosím.-Haló?

01:06:27Jánský. Ano.

01:06:29Co je? Stalo se něco? Ale prosím vás.

01:06:33A vypadal tak rozumně.

01:06:36Kromě toho to taky nejde.

01:06:39Podívejte, já s ním ještě promluvím a...

01:06:43Tak dobrá, tak s ním nepromluvím,

01:06:46ale svatba bude stejně jako Brno, uvidíte.

01:06:50Na shledanou.

01:06:52Představ si, ona ty klíče měla.

01:06:58On teď na mě žárlí.

01:07:00Uznáš, že jsem ještě dobrej, ne?

01:07:03Táhnete to spolu už dlouho?

01:07:06No ne, víš, že mám ráda jasno. Vlastně se to dalo čekat.

01:07:10Už když jsem se vdávala, tak se máma divila.

01:07:14Moc se divila. Nechceš něco říct? Ne?

01:07:19Na schovávačku si snad hrát nebudeme, co říkáš?

01:07:23Svatbu máš denně a rozvod jsi ještě neměl,

01:07:27ale odvahu budeš muset mít v každém případě.

01:07:31-Ty tloustneš, hochu, tloustneš. No vidíš, už je to lepší.-Kruci!

01:07:34Jestli ti to nadávání pomůže, tak si posluž, ale víš, že to nemám ráda.

01:07:39Prokristapána, Magdo, já jsem spal v kuchyni!

01:07:43A nebylo to trochu nepohodlné?

01:07:46Žádné opojení smyslů, žádná zamilovanost,

01:07:50ale důvěra, vážení snoubenci, to je, co?

01:07:59-Takže jsi ji přistihl?
-Strejdo, prosím tě, neblázni.

01:08:03-Čili nepřistihl?
-Já se z tebe zjevím.

01:08:06-O to přece vůbec nejde.
-Tak o co ti jde?

01:08:09-Že je mi to prostě trapný. Jako chlapovi, chápeš?

01:08:12Dobrý den.

01:08:14To máme dneska rozkošný den, viďte, pane doktore?

01:08:19Ten nádherný vzdoušek. Skoro jako na horách.

01:08:23Dobrý den. Luft jako luft.

01:08:26Nechápu, co je na tom nádhernýho.

01:08:29Já myslela...

01:08:31Prosím vás, nevykládejte mi, že některá ženská myslí.

01:08:35Samozřejmě, je tady srdce.

01:08:38Mně nemusíš nic vysvětlovat, ale dívej se na to trošku vědecky.

01:08:43Hele, tenhle žampiónek. Ochutnej. Dobrý. Na. Dobrý, viď?

01:08:48Podle zákonů logiky máš jen dvě možnosti. Pojď se mnou.

01:08:53-Hele, podej mi tu vařečku.
-Tady je.

01:08:58Buď jí to odpustíš, nebo jí to neodpustíš.

01:09:02Když jí to odpustíš, tak ti zase zbudou dvě možnosti:

01:09:06buďto jí to oplatíš, nebo jí to neoplatíš.

01:09:09-Ale to tady nebudeme dneska řešit, že ne? -To dneska řešit nebudeme.

01:09:12-Vašíku, podívej se na to telecí.
-Jo, už běžím.

01:09:16-Když jí to neodpustíš, tak ti zbudou dvě možnosti:

01:09:20buďto zůstaneš sám, nebo si najdeš jinou.

01:09:22Jenže když si najdeš jinou,

01:09:25tak buď na tom vyděláš, nebo tě ta nevěra teprve čeká

01:09:28a to já, chlapče, na tvým místě, bych to měl radši dávno odbytý.

01:09:31-Strejdo, neblázni, já přece Zuzku znám.

01:09:35-Pamatuj si, Petře, když je ženská s nějakým mužským

01:09:39někde sama přes noc, tak je jen jedna možnost.

01:09:42Já to jako předseda závodní rady musím vědět, ne?

01:09:45Podívej, nevěry.

01:09:48Nevěry to je dnes naše specialita, víš?

01:09:51V závodní radě, ne tady v kuchyni. Tak počkej, kdepak to máme?

01:09:55Je to sice důvěrný, ale tobě to říct můžu, protože ty je stejně neznáš.

01:10:00Tak třeba letošní rok. Tady to je. Novotná s Doležalem.

01:10:04Kačerová, to je támhleta u pokladny. Hele, už tam zase není.

01:10:09Dusilová, to je provozní.

01:10:12Jiný na mém místě by z toho, kamaráde, ale já ne,

01:10:16já jsem všechno zachránil, všechno jsem dal do pořádku.

01:10:19Víš, co člověk dneska v sobě musí všechno zapřít,

01:10:23když jde o to, aby stoupla populace?

01:10:26-Někdy zapřeš i morálku.
-Tohle je něco úplně jinýho.

01:10:30-Prosím, pane šéfe.
-Počkej, počkej.

01:10:34Dobrý, dobrý.

01:10:38-Fakt je, že...
-Podívej, mě fakta nezajímají,

01:10:41ty se dají vysvětlit tak i úplně jinak.

01:10:44-Co je důležitý je vztah, faktum. Co ona, co on? Zapírají. -Proč?

01:10:47-Tak litujou. -Čeho?
-Takže zapírají. Mně je to jasný.

01:10:50-Co chceš dělat? -Nic. Prošetřit. Prověřit. Proťukat. Spolehni se.

01:10:55-A tu hostinu zatím neodřekneme, jo?
-Strejdo, mně šlo jen o jednu věc,

01:10:59-že by mi prostě bylo trapný, kdyby nás on... Chápeš? -Chápu.

01:11:04-Víc majonézy. -Ano.
-Chápu.

01:11:07-Petře, všecko chápu, a proto ty odprosíš Zuzanu. -Proč?

01:11:11-Žes byl na ni hrubej.
-Já? -Ty. Podívej.

01:11:14Každý inteligentní mužský vždycky odprosí ženu za to, co udělala ona.

01:11:19-Prosím tě. Tedy jestli tohle je fakt?

01:11:22-Podívej, já bych nechtěl, aby to hrálo roli.

01:11:26-Mně jde opravdu jen o to, aby se to nejitřilo. -Já ti rozumím.

01:11:31Hele, kdyby nám seshora sdělili, že jeho morální profil je nějakej...

01:11:36-Rozumíš? -No. -Ale on i co se týče kádrovýho původu to má u nás...

01:11:41-Já neříkám.
-A potom, já mu věřím.

01:11:44-Podívej se, jak to bylo, to už možná nevědí ani oni.

01:11:47Hlavní věc je zařídit, aby dnes oddávat nemohl.

01:11:51-Proč si nekoupíš nějakou výraznější rtěnku?

01:11:54-A ty vlasy to taky není žádná krása. -Byla jsem na chalupě.

01:11:57-V tvých letech jsem byla nejmíň o 5 let mladší.

01:12:00-Zeptej se tatínka. Ten dodnes neví, kdy jsem se vlastně narodila. -Vím.

01:12:03-Paní vedoucí?
-Okamžik.

01:12:11-Prosím?
-Kolik stojí ta váza? -60 korun.

01:12:16-To máš marný, holčička už nejsi. A jak vypadá ona?

01:12:19-To jsem si ji měla běžet prohlídnout?

01:12:22-A vidíš, měla, ale na tom teď nesejde.

01:12:25Karlovi samozřejmě odpustíš, jenomže ne hned, a ne snadno.

01:12:29-Musí si vytrpět svoje.
-Kdyby aspoň nelhal.

01:12:32-V téhle situaci každý mužský lže.
-Paní vedoucí? -Prosím? Počkej.

01:12:37-Máte i v jiných barvách?
-Ano, těch máme dost.

01:12:40-Tak si vezmem tu červenou.
-Spolehni se, ten se přizná.

01:12:44-Já tomu nevěřím. Přece není takovej trouba,

01:12:47-aby si něco začínal se ženskou, kterou má druhej den... -A věděl to?

01:12:51Když si začínal?

01:12:54-I kdyby to nevěděl, za Jánskýho já dám krk, víš?

01:12:59-Já bych si ho šetřil.
-Podívej se, Františku,

01:13:02jsou momenty, kdy přestává veškerá psina, jo?

01:13:05-Kdo mi zaručí, že ta ženská, co jí včera sháněl hotel, není...

01:13:09-Já tomu nevěřím.
-Já si myslím,

01:13:11že v tomhle případě se nesmí jednat ukvapeně.

01:13:14Z principielního hlediska je nejsprávnější,

01:13:17aby se to pro dnešek ututlalo,

01:13:20ale v tom, že ji oddávat nemůže, jsme jednotní.

01:13:23-Já vím, to je moje chyba s tím telefonem.

01:13:27A co se stalo?

01:13:29Nic. Co by se stalo? Tak už se nezlob.

01:13:34No tak, Zuzko.

01:13:36No tak, Zuzko.

01:13:38(domovní zvonek)
-Ne, ne, teď neotevřu.-Jdi.

01:13:42Ale prosím tebe, to je určitě Vendula.

01:13:48Co je s váma, lidi?

01:13:51Zuzano, proč už se nestrojíš? Za chvilku musíme jít.

01:13:54To je škoda, že jsi nebyla včera večer doma.

01:13:57Měla bych teď alibi

01:14:00a alibi budu v tomhle manželství asi častějc potřebovat.

01:14:04Tys byla včera večer u Vendulky?

01:14:07Budeš se divit, ale byla. Kdyby byla bejvala Vendulka doma...

01:14:11Abys věděla, Vendulka se z domova ani nehnula. Myla si vlasy.

01:14:15-Tak byla jste doma nebo ne? -Já...
-Vendulko?-No tak, Vendulo!

01:14:20Já jsem si fakticky myla vlasy.

01:14:23Podívej se, já dneska tu první svatbu udělat nemůžu.

01:14:28Je to prostě tak... No nemůžu. Tak kdybys zašel za Ladislavem

01:14:33a řekl mu, že bys třeba ty za mě, nebo třeba on.

01:14:42-Jak to nakonec dopadlo?
-Pardon. -Prosím.

01:14:46-Tak co, jak to vypadá? Dobrý?
-Když ona... -Packale!

01:14:50Tumáš. Podrž to. Tumáš. Na. A stůj tady.

01:14:56-Pardon. -Co je? -Nevíte, jestli to tady vedou na minutu?

01:15:00-My totiž pospícháme na vlak.
-Prosím vás, já mám jiný starosti.

01:15:04Více úcty k manželství, soudruhu, ano?

01:15:07Tady. Zuzanko? Dobrý den.

01:15:11-Všecko v pořádku?
-A co?-S tím mužským.

01:15:14-Mrzí tě to aspoň?-Moc.
-A lituješ toho?-A čeho?

01:15:19No čeho. Kdybys věděla, jak ho to chudáka vzalo.

01:15:22-Bohužel.
-Tak proč nepřijít a neříct:

01:15:26"Odpusť, nemělo se to stát." Aby viděl, že tě to doopravdy mrzí.

01:15:30Zuzanko, přece víš, že takovýho druhýho...

01:15:33-Že mít Kliku je prostě...
-Klika.-To je klika.

01:15:37-A vy víte, jak to bylo?
-Má zlatá, taky mi bylo pětadvacet.

01:15:41-A Petr to ví zrovna tak dobře, jako vy.-Teď už jo.

01:15:44Abys rozuměla, já mu všechno vysvětlil.

01:15:47-Tak to už jsem klidná.-Počkej. Chceš si s ním promluvit?-Chci.

01:15:53-Pojď sem. Abys rozuměla, on je...
-To je.-To ne.

01:15:56Citlivka a to není k ničemu. No pojď.

01:16:00-Ty prej o mně víš všecko a chceš, abych tě odprosila.-Zuzko.

01:16:05-Jenže já tě neodprosím.-Zuzanko, prosím tě. -Děti, takhle ne.

01:16:09-Víte, co máte dneska za den.
-Počkej, když ti strejda něco říká!

01:16:12-Počkej. -Co počkej?
-Počkejte s tím hádáním.

01:16:15-Budete na to mít celý život.
-Zuzanko, prosím tě.

01:16:18-Jenže já o tobě teď vím taky všecko. Rozumíš?-Co všecko?

01:16:22Ty mi nic nepovídej. Rozumíš? No vidíš to.

01:16:26-Jsem ráda, že jsem to poznala včas.
-Zuzko? Zuzanko? -Zuzanko? -Zuzko!

01:16:31-Dobrý den. Slečna Vítová?

01:16:34Já jsem Jánská.

01:16:38-Velice mě těší.
-Mě taky.

01:16:43-Máte ohromnýho manžela.-První dojem není vždycky rozhodující.

01:16:48-Nebo mluvíte s delší zkušeností? Nech mě.-Tak nechte ji!

01:16:52-Co vy se do toho pletete?
-Zuzanko?

01:16:55Paní Jánská, těší mě. Já jsem Klika starší, strýček.

01:17:00-Paní matka, nemýlím-li se. -Dovolte?
-To máme dnes hezké počasí, co?

01:17:05Trouba. Ale fakt je, že tím, že nechce, se vlastně přiznal

01:17:10a já jsem si myslel, že to máme z krku.

01:17:13-Já jsem se vždycky divil, že se tak vehementně bere o to,

01:17:17-aby měl pěknou sekretářku.
-Tak počkej, ne.

01:17:20Houdkovou jsem mu dal sám, jo, protože to je fakt.

01:17:24-Po svý svatbě se nikdo nechce koukat na nějaký strašidlo. -Ano.

01:17:27Pamatujete si, jak tady vždycky vypravoval,

01:17:30jak vedl brigádu na stavbě mládeže?

01:17:33Já o tom náhodou dost vím. My jsme to na okrese projednávali

01:17:38a byly tam tři případy soudu o patrontitu.

01:17:43O paternitu.

01:17:45-Hm. Na okrese.
-Tři.

01:17:49-Počkejte, počkejte, to je novinka. To je novinka.

01:17:53A on byl odsouzenej? To ovšem tady v materiálu nemáme.

01:18:05Sakra!

01:18:07-Kam voláš? -Na okres. Tohle si sám na bábovku vzít nemůžu.

01:18:12-Ale ne, on v tom nebyl,

01:18:16ale tu brigádu vedl.

01:18:21-Kruci, ten okres je taky pořád obsazenej.

01:18:24-Zuzano, přece tady nebudeme někomu dělat divadlo. -Strejdo.

01:18:27-Ne, vy ano, ale ty ne.
-Strejdo, nemá to cenu.

01:18:30-Vidím to sám. -Co vidíš? Já vidím, že jsi slepý a paličák k tomu.

01:18:33-Viděl jsi jeho ženu? No tak. Já Zuzance věřím. -Ty jí věříš?

01:18:36-Co by mi nevěřil? On by se pořád jenom hádal.-Nech ho.

01:18:39-Podívej, vlákal tě tam.-Ano.
-Podle toho, co říkala jeho žena.

01:18:42-Vlákal tě tam?-No ovšem.
-To říkala jeho žena.

01:18:45-Ona to povídala?
-Ona to povídala, ale to nevadí.

01:18:48-Hlavní je, že jsi říkala, co jsi říkala.-Ano.

01:18:51-Tak jsou dvě možnosti!
-Jaký možnosti?

01:18:53-Neposlouchej. Jdi pryč.
-Tak vidíš ho.-Klid.

01:18:55Podívej, Zuzanko. Řekni mi, teď, když jsi viděla jeho ženu,

01:18:59můžeš mně slíbit, ale co mně, Petrovi slíbit,

01:19:01-že se s tím člověkem nechceš v životě setkat?-Proč? Naopak.

01:19:05-Myslím si, že až se rozvede...
-Zuzano!-No co?

01:19:08Jestli je to chlap, tak určitě v týhle situaci teď je.

01:19:10-Už přestaň, Karle, a přiznej se.
-K čemu?-K tomu.

01:19:14-Nevím, jak tomu dneska říkáte.
-Maminko, prosím vás, aspoň vy.

01:19:18Se mnou divadlo hrát nemusíš a Magda je velkomyslná,

01:19:22ta se s tím smíří, ale už přestaň lhát.

01:19:24-Tu osobu viděla a je jí to jasný.
-Úplně.

01:19:27-Potřebuje k tobě mít důvěru. Copak tomu nerozumíš? -Rozumí, ale nechce.

01:19:32Kristepane, copak je to opravdu tak neuvěřitelné, že by dva lidi,

01:19:36kteří spí pod jednou střechou, nemohli spát každý zvlášť?

01:19:40-Karle, já tě měla za chlapa.
-Zuzanko, co tím dokážeš?

01:19:44-Půjdete odtud každý sám a to přece nechceš.-Já?

01:19:48Co já chci nebo nechci, o to tady přece vůbec nejde.

01:19:51Tak ji, Petře, slyšíš. Konečně řekni, že jí to odpustíš.

01:19:54-Co ji nutíš? -Prosím tě.
-Tak vidíš ho.

01:19:57-To je stejný, když se ho na něco ptáš.-Jakou tam máme dát hudbu?

01:20:01Máme tam Květiny bílé po cestě,

01:20:04-Věrné milování.
-Šavlový tanec nemáte?-Ne.-Ne?

01:20:08-Tak Věrné milování.
-Zuzanko.-No co?

01:20:11Já chci Věrné milování. Jako nevěsta mám právo si vybrat.

01:20:15-Bez Milování se nevdávám.
-Dobrý den.

01:20:19Lidi, já tu legitku nemohla najít. Nejdu pozdě?

01:20:22Prosím tě, Ríšo, představ se.

01:20:25-Děkuju.-Těší mě.
-Všechno nejlepší.-Děkuju.

01:20:29-Já jsem Klika, strejček.
-Já jsem...

01:20:35Dobrý den.

01:20:37-Pardon. Pardon. Promiňte.
-Počkej.

01:20:41-Podívej se, nevíš, odkud ho znám?
-Koho?-Toho koktavýho.

01:20:46-Ríšu?
-No.

01:20:49Oddávající referent soudruh doktor Jánský je jaksi...

01:20:57... momentálně indisponován,

01:21:00ale aby vaše svatba proběhla jako skutečně důstojně,

01:21:05rozhodl se sám soudruh předseda,

01:21:09že obřad provede

01:21:13-předseda soudruh sám.
-Vidíš? Bojí se.

01:21:17-Tak ty ji nechceš oddat? Vidíš to, mami?

01:21:20Jsem věděla, že u něj to není jen chvilkové poblouznění.

01:21:23-On ji doopravdy miluje. -Ale Magdo.
-Magdo, prosím tě.-Nech mě!

01:21:27Jestli ji neoddáš, tak ti to nikdy neodpustím.

01:21:30-Aspoň kdybych si byl vzal tmavý sako.

01:21:33Takhle budou psát v novinách, že zlehčujeme svatební obřad.

01:21:37Láďo, já to beru zpátky.

01:21:39-Nemusíš mě zastupovat, budu oddávat sám.-Počkej, počkej.-Co počkej?

01:21:44-Stalo se něco?
-Podívej se, Karle,

01:21:48my ti sice věříme, ale ty to máš doma nějaký to...

01:21:52-Že jo? No nic, to je tvoje věc, ale tady...-No ne. Tvoje věc.

01:21:57-Ono je to takhle?
-Karle, máme důkazy.-Ale jdi.

01:22:02-Tak mně je ukaž.
-Tak proč ji nechceš oddávat?

01:22:06Já?

01:22:08Vy mi to nechcete dovolit.

01:22:11Konečně.

01:22:16Vše je seřazeno, přip... Vše je připraveno, seřaďte se.

01:22:20-Hudba!-Ale odpovíš ano, až se tě bude ptát.

01:22:23-Jestli ne, tak abysme nezdržovali provoz.-Zuzano.

01:22:26-Ano, ale chci, aby nám při tom do duše mluvil on. -Petře!

01:22:30-Ale já fakticky chci, aby mluvil.

01:22:33-Co mně to dalo práce, než jsem tu hanbu zlikvidoval. -Já na tom trvám!

01:22:39Tak okamžik.

01:22:44Oddávat nesmím?

01:22:54Kruci, já nevím, co mám dělat, když je ten okres pořád obsazen!

01:22:59(zaklepání)-Můžu dál? -Prosím.
-Okamžik, prosím.

01:23:03-Okamžik, prosím. Hned to bude. Hned to bude.

01:23:07Soudruh předseda je už úplně hotov. My tady řešíme...

01:23:11-Jaképak řešení, soudruzi? Podívejte se, on oddávat musí. -Kdo?

01:23:15-Přece doktor Jánský.
-Soudruhu, po tom všem? -Počkat.

01:23:19Po čem všem? To, co bylo, je naše interní záležitost

01:23:22a vás žádám, aby svatbu vykonal k tomu určený funkcionář.

01:23:25-Ano, ovšem, když se napřed jasně prokáže... -Počkej.

01:23:28Prosím tě, prokáže. Co se dá prokázat?

01:23:30Jedině, kdyby se přiznali, a to oni neudělaj.

01:23:33Tak prosím, tak si poslechněte. Chci oddávat nebo ne?

01:23:36-A smím nebo ne?
-Jaképak smím nebo nesmím? Moment!

01:23:39-Musíte! -Bože. -Mami?
-Předsedo, řekni pravdu!

01:23:43Podívej se, Karlíku, nebudeme teď nic rekriminovat, že?

01:23:48Prosím, když si to vyřídíš sám s rodinou té soudružky.

01:23:52-Zkrátka když uvidíme, že co bylo, bylo.-A co bylo?

01:23:57-Podívej se, to nás teď nezajímá. Teď běž oddávat.-Takhle já nemůžu.

01:24:01-Chápejte, kruci, že se mně nevěří.
-Když se nechceš přiznat?-K čemu?

01:24:06-Copak je zločin, že jsem pomohl člověku?-Ty rád pomáháš, viď?

01:24:11Sakra, Karle, buď přece chlap. Ve funkci je člověk

01:24:14kolikrát v těžký situaci, ale musí se přemoct.

01:24:18Tady nejde o jednotlivce,

01:24:21tady jde o pověst našeho zřízení, teda úřadu.

01:24:25-Tak můžeme se připravit? Nebo se mi ty dva zase pohádají.

01:24:33Tak, děti, zařaďte se. No vidíš, fešáku.

01:24:36Ukaž. Utáhni si to.

01:24:39Klid, všechno je v pořádku. Všechno je v pořádku.

01:24:43Doufám, že tentokrát nic měnit nebudete.

01:24:47-Bude mluvit nebo nebude?
-Bude. Je to definitivní. -Dobrá.

01:24:51-Hudba!

01:24:56A jdeme.

01:24:58(svatební pochod)

01:25:21Vítám vás. Dobrý den. Seřaďte se, prosím.

01:25:29Zuzanko, navždycky dobrý, jo?

01:25:33No uvidíme.

01:25:53-Prosím.
-Vážený soudruhu doktore,

01:25:56představuji vám snoubence pana Petra Kliku

01:25:59a slečnu Zuzanu Vítovou, kteří mají být dnes oddáni.

01:26:03-Není námitek?
-Ne. Já jsem se přiznala.

01:26:07-K čemu?
-Ke všemu. Nemá cenu zapírat,

01:26:11ještě by nás někdo mohl podezřívat z lásky.

01:26:15Tak přiznejte se taky.

01:26:18Běží o důvěru. Copak to nechápete?

01:26:21Já vím, že bych to neměla říkat veřejně,

01:26:25jenže já jsem nikdy nechtěla mít tuctovou svatbu

01:26:28a proto jsem do toho šlápla tady.

01:26:31Nakonec mně se o nic nejedná.

01:26:34Petr mně odpustil, tak přiznejte se klidně taky.

01:26:38-Nemá smysl zapírat.
-Vlastně máte pravdu.

01:26:44Proč lhát.

01:26:46Stalo se to všechno tak, jak se to stalo.

01:26:50-Pro mě je to ponaučení.
-Nezesměšňuje to?

01:26:54Ne, já to opravdu přiznávám a jestli chcete,

01:26:58tak vám můžu přísahat, že to, co se stalo včera, se už nikdy nestane.

01:27:02-To řekl moc hezky.
-Ano, ano.

01:27:05-A já mu věřím.
-Ano, jo. Já taky.

01:27:08Teď, když se vlastně přiznal a přede všemi.

01:27:11-No právě. Tím dokázal, že má charakter.

01:27:15-Zkrátka je vidět, že když lidi rozumně vedeme... -Na shledanou.

01:27:19-Na shledanou. Že nám potom morálně rostou.

01:27:22Ano, soudruzi, a já jsem vlastně rád, že k tomuhle došlo,

01:27:27protože v nedostatcích je vlastně naše síla.

01:27:32Totiž v tom překonávání, že?

01:27:37Jo.

01:27:43-Prosím, začni obřad.
-No ne.

01:27:47-Slečno Vítová? -Zuzko?
-Nech mě!-Zuzko, slyšíš?

01:28:27No tak. Zuzanko, vždyť je všecko v pořádku.

01:28:30-Odpustil jsi mi, viď?
-To víš, že jo.-To je právě to.

01:28:34-Já ti totiž nemůžu odpustit to tvoje odpuštění.-Čau, bambino.

01:28:38Kam chvátáte? Vy tady filmujete, nebo co?

01:28:41-Ale kdepak, já se vdávám.
-Hele, strejda.-Ježíšmarjá.

01:28:46Vždyť ho něco přejede.

01:28:49Na toho už sílu nemám. Haló, strejdo.

01:28:53-No tak, Zuzanko.
-Já už jdu. Já jsem se jen byla

01:28:56před tím rozhodným krokem nadejchnout, viď?

01:29:00-Čau!
-Čau, bambino.

01:29:27Od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního...

01:29:31(hluk)

01:29:39(francouzština)

01:29:46Na tu pěknou cestu do života.

01:29:50Vážení snoubenci,

01:29:53od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního prstýnku,

01:29:59něco se ve vašem životě změní.

01:30:03Přebíráte novou odpovědnost.

01:30:07Každý za sebe,

01:30:09každý za svého životního druha a potom ještě jednu navíc.

01:30:14-Odpovědnost za vzájemný vztah.
-No hotovka. A už to frčí.

01:30:19Za oboustrannou důvěru.

01:30:23A proto se vás nyní táži, pane Petře Kliko,

01:30:26zda dobrovolně vstupujete do manželství

01:30:30-s přítomnou Zuzanou Vítovou?
-Ano.

01:30:34A vás se táži, slečno Zuzano Vítová, zda dobrovolně vstupujete

01:30:38-do manželství s přítomným panem Petrem Klikou?-Ano.

01:30:43Protože jste splnili všechny podmínky, které vyžaduje

01:30:46československý právní řád pro vznik manželství,

01:30:50prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.

01:30:54Na důkaz toho, prosím,

01:30:57abyste si navzájem vyměnili své prsteny.

01:31:14(z reproduktoru) "Vánoce, Vánoce přicházejí,

01:31:19zpívejme přátelé."

01:31:22"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,

01:31:26šťastné a veselé."

01:31:30"Vánoce, Vánoce přicházejí,

01:31:34zpívejme přátelé."

01:31:37"Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,

01:31:41šťastné a veselé."

01:31:50Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2011