Jiřina Bohdalová v komedii o neobvyklé předsvatební noci (1964). Dále hrají: K. Höger, V. Chramostová, N. Gollová, J. Drbohlavová, V. Hašek, J. Tříska a další. Scénář Z. Dudek a F. Daniel. Režie Václav Krška
00:00:37 Vážení snoubenci,
00:00:40 prožíváte dnes důležitou chvíli svého života.
00:00:44 Od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního prstýnku,
00:00:49 něco se ve vašem životě změní.
00:00:52 Odpovědnost za vzájemný vztah,
00:00:55 za to nejcennější, co může člověk v životě získat,
00:00:59 za oboustrannou důvěru přebíráte novou odpovědnost.
00:01:04 Každý za sebe, každý za svého životního druha
00:01:07 a potom ještě jednu navíc.
00:01:10 A já bych vám proto dnes chtěl připomenout,
00:01:15 že důvěřovat, vyžaduje od člověka především věřit sám sobě.
00:01:20 Na vzájemné důvěře totiž stojí nejen vztah mezi mužem a ženou,
00:01:25 ale i budoucnost...
00:03:10 (dětský pláč) Pane, jak si to představujete?
00:03:13 Mám tady dítě. To je cestování, to je hrůza.
00:03:17 (zpěv)"Jen se na to podívej, nad hlavou je modrý den,
00:03:21 každý je hned rozzářen, teď když jaro hází z výšky
00:03:25 do trávníku pampelišky, honem běžte také ven."
00:03:47 -Je tady místo?
-Pro kolik lidí?
00:03:50 -Jsem sama.
-Tím líp. Prosím.
00:03:56 -Promiňte.
-Prosím.
00:04:04 Děkuju.
00:04:18 -Promiňte.
-Nic se nestalo.
00:04:28 Děkuju.
00:04:37 -Já bych si...
-Prosím. Prosím.
00:05:02 Promiňte, já jsem nechtěla.
00:05:08 -Dovolíte, prosím vás?
-Jé!
00:05:15 (svatební pochod)
00:05:17 -Nevadí vám ta hudba?
-Jaká?
00:05:21 -Že bych ji vypnul.
-Ne, to nemusíte.
00:05:24 -Mně dneska vůbec nic nevadí.
-Aha.
00:05:28 -Ani svatební pochody?
-Proč?
00:05:31 -To je na mně něco vidět?-Ne, ale moje žena je na ně alergická.
00:05:37 -To už se tolikrát vdávala?
-Jenom se mnou.
00:05:41 To už je ale asi dávno, ne?
00:05:45 No, podle toho, jak se to vezme.
00:05:49 A máte na nose sazi.
00:05:51 Podívejte se, pane, já už nejsem takový zajíc.
00:06:00 Nevadí vám, že to máte obráceně?
00:06:22 -Promiňte, já nechtěla.-Pardon.
-Tady je.-Ježíš, děkuju.
00:06:27 A když jste taková zapomětlivá a roztržitá, nejste zamilovaná?
00:06:31 -A co když jsem?
-Tak to je prima.
00:06:34 -Takže...
-Takže dobrou noc.
00:07:10 -Klíďo, píďo, žádnej zmatek. To je ono.-Děkuju vám.
00:07:14 -Slečno, zapomněla jste rekvizitu. Honem, dejte jí to.-Děkuju.
00:07:18 -Vystupovat. Vystupovat.
-Děkuju vám.-Rádo se stalo.
00:07:53 Pane, jak dlouho ještě za mnou půjdete?
00:07:57 -Tři minuty, když půjdete přede mnou, jinak...-Jinak?
00:08:01 -Jinak vy půjdete za mnou.
-Jak to?-To je dedukce.
00:08:06 -Vy bydlíte někde tady, ne?
-Ano.
00:08:09 -Totiž támhle za rohem. Příčná 5.
-Tak to jinak nepůjde,
00:08:15 protože já taky bydlím za rohem Příčná 24 už 5 let.
00:08:19 -A víte, že jsem vás podezírala?
-A víte, že vím?
00:08:25 Co byste teď řekla, kdybych vám pomohl?
00:08:29 -Vy si asi teď o mně myslíte, že...
-Já si o ženách nikdy nic nemyslím.
00:08:34 Jednak se vždycky spletu
00:08:37 a jednak jsem pro jednoduchý život, víte?
00:08:49 -Je to ještě daleko?
-Tady.
00:08:53 A jéje, tma.
00:08:55 -V tomhle baráku si zřejmě potrpí na spaní.-To je na vás tak brzy?
00:09:05 -Ježíši.
-Co je?-Ježíš, klíč.
00:09:09 -Já jsem ztratila klíč.
-To je celoženský problém.
00:09:13 -Moje žena taky ztrácí klíče.
-Určitě jsem ho musela ztratit.
00:09:17 -A co zvonek?
-Ten tu má jen domovník.
00:09:21 -Já bych nerada...
-Zvoní mu to?
00:09:24 -Asi není doma. Ježíšmarjá.
-A co telefon?
00:09:40 Nefunguje?
00:09:43 -Třeba má poruchu, ale určitě je doma.-Hm.
00:09:49 -Tak vám děkuju za laskavost.
-Prosím. Rádo se stalo.
00:09:53 Nechcete se ještě jednou podívat do kufru?
00:09:56 -Myslíte?
-Zkuste to.-Ano.
00:10:01 Dovolte, já vám pomohu. A prohlídněte to všechno,
00:10:05 protože věci, které člověk hledá, jsou obyčejně až vespod. Óóó!
00:10:10 -A svlíknout se tu nemám?
-Chtěl jsem vám jen pomoct.
00:10:18 Ovšem když myslíte...
00:10:22 Ne! Počkejte, prosím vás.
00:10:26 Nevím, jaké máte zkušenosti s muži vaší generace,
00:10:30 ale my jsme viděli v ženě především člověka.
00:10:33 Teď jste mi to ale dal. Když já jsem naštvaná. Vůbec.
00:10:40 A vůbec ne na vás.
00:10:42 Tak pojďte, můžeme si přece zavolat od nás.
00:10:46 -Manželka sice jela na chatu, ale nejsme maloměšťáci, ne?-Dovolte!
00:10:52 Není to domovník? Haló? Slyšíte? Počkejte!
00:10:56 -Haló? Moment!
-Haló? Haló?-Haló?
00:10:59 -To křičíte na mě?
-Ano, na vás.
00:11:02 Buďte tak hodný a pusťte tu paní domů. Ztratila klíče.
00:11:06 -Copak je měla?-Měla a ztratila.
-Tak to budu muset hlásit.-Co?
00:11:11 Ty klíče. Cizí ženský klíče mít nemaj.
00:11:14 -To je zakázaný.
-To nepoznáte vlastní nájemníky?
00:11:19 Jo tak, ona je nájemník.
00:11:24 A jakpak se tahle dotyčná jmenuje?
00:11:27 Totiž, já...
00:11:30 -Klika, Petr Klika tam nahoře.
-Tak zaprvé, pan Klika není doma,
00:11:35 poněvadž jsem ho viděl, když odcházel.
00:11:39 -Dneska večer?
-Jo, dneska.
00:11:42 On má totiž právo se dneska rozšoupnout, víme?
00:11:46 Poněvadž zadruhý, pan Klika se zítra žení, víme?
00:11:50 -Žení!
-Prosím vás, pojďte.
00:11:53 Cizí ženskou bych do baráku stejně nepustil.
00:12:01 -Prosím vás, podržte mi to, já to ještě jednou zkusím.-Prosím.
00:12:06 -Rád počkám.
-Děkuju.
00:12:22 Promiňte. Já nerad.
00:12:25 Já jsem to netušil. Nezlobte se.
00:12:28 -Promiňte mi to. Promiňte.
-Nic se nestalo.-Děkuju vám.
00:12:42 -Nic?-Nic. Nevíte, kde jsou tady taxíky?
00:12:45 -Vyspala bych se u sestřenice.
-Taxíky jsou až...
00:12:49 -Leda, že bych vás tam zavezl sám.
-Vy máte auto?
00:12:53 -Garáž mám tady za rohem. Jdeme.
-"Rozšoupnout."
00:12:57 -"On se šel rozšoupnout."
-Tak pojďte.
00:13:02 -Mladej pane? Mladej pane?
-Hm?
00:13:06 -Tak jsem vás zachránil.
-Mě? -Jo, vás.
00:13:10 Ženská. Prej musí dovnitř. Nikdo z nás není svatej,
00:13:14 ale takovýhle věci těsně před svatbou nejdou do figury.
00:13:20 -Menší bruneta? Plnější?
-Jo, něco v tom smyslu.
00:13:23 Ale můžete se spolehnout.
00:13:26 Chtěla mi tvrdit, že měla i klíče od baráku.
00:13:29 -Člověče, víte, co jste? Kde ji teď mám hledat?
00:13:32 -Chytráku.
-Jak to?
00:13:36 Tak pojedeme, ne? Prosím.
00:13:42 Nechcete si vážně ještě jednou zavolat?
00:13:46 -Zastavil bych někde u budky.
-Ne, já nechci.
00:13:50 Když se může zrovna dneska večer toulat.
00:13:56 -My se totiž zejtra berem.
-Co? Že mě to hned nenapadlo.
00:14:00 -Ovšem, to jméno.-Jaký jméno?
-Petr Klika a Zuzana, Zuzana...
00:14:05 -Vítová.
-Jánský.
00:14:08 -Petr Klika a Zuzana Vítová oznamují, že...-Jak to víte?
00:14:33 Tak támhle je to.
00:14:41 (domovní zvonek)
00:14:45 -Táta!
-Neblázni, kde by se tady teď vzal?
00:14:52 No jo, ale vždyť je to náš rodinnej signál.
00:14:56 -Tak neotvírej.
00:14:58 V tuhle hodinu se ve slušnejch domácnostech
00:15:02 -návštěvy nepřijímaj.
-Jasný.
00:15:12 Mrzí mě, že jsem vás obtěžovala,
00:15:14 ale já jsem předpokládala, že bude doma.
00:15:17 Tak vám ještě jednou děkuju. Na shledanou.
00:15:21 -Ríšo, to je Zuzana.
-Která? Ta pihovatá? -Tu ty neznáš.
00:15:26 Kdo to s ní je? Petr přece nemá auto.
00:15:30 -Hele, překvapení visí v luftě. Musím tě vyexpedovat. -Ne, ne, ne!
00:15:35 -Vstávat! Zuzana se tu určitě ještě jednou objeví.
00:15:38 -Páni, já nevím, ale vy s těma příbuznejma naděláte.
00:15:42 Hledám opuštěnýho nešťastnýho tesklivýho chudýho sirotka.
00:15:46 S garsonkou. Opravdu. Dneska nemůžeš milovat nikoho jinýho
00:15:51 -než nešťastnýho opuštěnýho...
-... tesklivýho... -... sirotka.
00:15:56 Bez garsonky.
00:15:58 (angličtina)
00:16:06 (němčina)
00:16:11 (ruština)
00:16:19 -Přejete si?-Pokoj.
-Manželé, prosím?-Ne, vůbec ne.
00:16:24 Slečna je svobodná a potřebuje... (francouzština)
00:16:29 -Pardon.
-Pardon.
00:16:32 -Slečna je svobodná, ale na tom nesejde.-Všechno je obsazeno.
00:16:36 -Okamžik.
-Okamžik.
00:16:39 Lituji, opravdu plno, a mimoto jsme cizinecký hotel.
00:16:43 Tak nám poraďte. Je nějaká možnost, abychom tady...
00:16:47 -Možnost? Jedině mít kliku.
-Fakt, to jste uhodl.
00:16:51 (francouzština) Tak okamžik, já nemám kde spát.
00:16:55 (francouzština) Že nemám kde spát.
00:16:59 Pokoj. (francouzština)
00:17:04 -Prosím vás, mohla bych si zavolat?
-Prosím.-Třeba už přišel.-Ovšem.
00:17:10 (francouzština)
00:17:13 -Počkejte, já to zkusím.
-Jé, Františku!
00:17:16 Promiňte. Dovolte, prosím. Buď tak hodný na chvilečku.
00:17:20 -Jsem rád, že tě vidím. Nemáš tady někoho známého?-Já tady?
00:17:24 Ty ses zbláznil, člověče.
00:17:27 V takovým podniku se octnu jenom jako teď.
00:17:30 -Známým z venkova ukazuju Prahu.
-To je škoda.-Potřebuješ něco?
00:17:34 -Nocleh.-Jak to?-Zítra ti to vysvětlím. To je péče o člověka.
00:17:38 Potřebuju ubytovat svou zítřejší oběť. To je ona.
00:17:42 -Buďte tak hodná. To je soudruh Hlaváček a slečna...-Vítová.
00:17:46 -Těší mě.-Těší mě.
-Vítová.-Tak na shledanou.
00:17:52 -Tak co je?
-Jdu spát pod most.
00:17:55 -Víte určitě, že tady nebyla?
-Vidíte, že mám umytý vlasy.
00:18:00 -Neodešla jsem ani na krok.
-No jo. Možná, že už je u mě.
00:18:04 -Ten domovník je přece packal.
-Zuzana se neztratila.
00:18:09 Kdyby sem přece jen přišla, tak jí řeknu, ať zavolá.
00:18:13 -Strejda! Určitě je u strejdy. Kde je tady nejbližší budka?
00:18:17 (zvoní telefon)
00:18:23 Klika.
00:18:25 Klika. Kdo je?
00:18:29 Co? Co bych dělal? Spal jsem.
00:18:32 Kdo? Zuzana? Ne. Co by tu dělala, prosím tě?
00:18:36 Kdy? To jste se asi minuli, ne?
00:18:39 Hele, to menu mám pro vás připravený.
00:18:43 Bude to bujón Hermíny, to je se šlehačkou a potom... Co?
00:18:48 Potom budou artyčoky a chřest. Jo. Jo.
00:18:52 Nevolala sem. Ne.
00:18:55 Ale neboj se, prosím tě, ženská se nikdy neztratí.
00:18:59 Haló? Haló?
00:19:02 -Bydliště má mimo Prahu a chce jednolůžkový pokoj.-Jistě.
00:19:06 -Jenže nemáme volnou ani přistýlku.
-Buďte tak laskav. -Pardon.
00:19:09 -Prosím, madam.
-Děkuji.
00:19:12 Mohu-li vám poradit, zeptejte se v informační službě,
00:19:16 abyste nemuseli obcházet hotel po hotelu. Je v pasáži.
00:19:32 No nic, něco vymyslíme, ale teď odmítám,
00:19:35 protože mám hlad a to přichází na člověka divné myšlenky.
00:19:38 -Vím, že si říkáte, že mě vám byl čert dlužen.-Vůbec ne.
00:19:42 Už jsem se dlouho neprocházel Prahou s mladou, hezkou, svobodnou.
00:19:45 To neříkejte, to by vaše paní moc nadšená nebyla.
00:19:49 Až jí to budu vypravovat, tak se bude bavit.
00:19:53 Vážně nemáte hlad? Tak co, špekáčky v automatu nebo topinky?
00:19:58 -Abych se přiznala, nejradši bych si dala tatarskej biftek.-Fakt?
00:20:03 -Vy ho máte ráda?-Hm.
-Víte, kam na něj chodíme?-Ne.
00:20:37 Na co myslíte?
00:20:40 -Tatar nechutnal?
-Ale chutnal.
00:20:46 A vůbec je to všecko moc prima.
00:20:51 No. No.
00:20:53 Smutnit bych měl spíš já.
00:21:00 Vlastně když se může bavit on,
00:21:03 tak na poslední den mojí svobody.
00:21:08 Doufám, že ženskou rovnoprávnost nechcete dokazovat počtem skleniček.
00:21:13 Ne, to se nebojte.
00:21:16 Zaprvé mám charakter
00:21:19 a zadruhý na mě víno vůbec neúčinkuje.
00:21:31 Ale tady je to spíš pro milence, než pro lidi.
00:21:35 Víte co? Pojďte někam, kde se něco děje.
00:21:39 -Vám se tady nelíbí?
-Ale líbí.
00:21:42 To já jenom tak.
00:21:50 Vzpomněl jsem si. V parku na lavičce sedí slečna, vedle ní pán.
00:21:55 Slečna se otočí k pánovi a povídá: "Pane, vy hrajete na klavír?"
00:21:59 -A on povídá: "Ne. Vy něco slyšíte?"
-A jé.
00:22:02 -Ale to víno je dobrý.
-Zato ta minerálka je strašlivá.
00:22:44 -Hledáte něco?
-Jo. Radost ze života.
00:22:48 -Jak to?-Určitě přece v nějakým takovým podniku musí bejt.
00:22:52 -Ale no tak.-Pojďte někam jinam, kde hrajou něco smutnýho.
00:22:57 "Každý den u dveří stál,
00:23:00 neměl odvahu stanout na prahu,
00:23:03 neměl odvahu vejíti dál."
00:23:07 "Každý den u dveří stál, skromně, nesměle,
00:23:11 v chodbě setmělé, proč se na dveře zaklepat bál."
00:23:17 "Dávno ztichl dům
00:23:19 a já nemohu spát."
00:23:24 "Ráno, najdu lístek
00:23:27 a v něm bude psát já vás mám rád."
00:23:31 "Každý den u dveří stál,
00:23:34 léta letoucí, rukou třesoucí stejné vyznání plaše mi psal."
00:23:41 "Každý den u dveří stál,
00:23:44 dnes už nestojí a já v pokoji čekám na něho den co den dál."
00:23:49 -Tohle je zase moc smutný.
-Chtěla jste, máte.
00:23:52 Ale co je moc, je moc. Člověk nesmí přehánět.
00:23:56 -Ovšem, zvláště, když má zítra...
-Co?-Máte to napsané na nose.
00:24:01 To už znám. Takhle vy začínáte s každou slečnou?
00:24:06 -Ta saze tam opravdu byla.-Nebyla. Já jsem se dívala do zrcátka.-Kde?
00:24:11 Co hledáte?
00:24:18 Děkuju.
00:24:22 -Dovolíte, prosím? Je tady volno? Sedni si. -Kdepak, jdem se svíjet.
00:24:28 -Prosím.
-Jako vždycky, tři skleněný.
00:24:32 -Ten to má vykradený.-Kdo?
-Bangachero. Vždyť na to nemá dech.
00:24:37 Dovolíte?
00:24:40 Sám?
00:24:42 Hmmm, co to přišlo?
00:24:44 Hmmm, Chanel.
00:24:47 Moje paní má radši Dior, ale tohle je lepší.
00:24:50 -Tančíte?-Tohle neumím.
-Já ráda.
00:24:55 -Nechtěl byste to zkusit?
-Dovolíte?
00:24:58 -Já nekouřím.
-Pořád ještě ztrácíte kabelky?
00:25:03 -Jo to jste byl v tramvaji vy?
-Hm.
00:25:05 Tak bysme mohli bejt trošku veselí, ne?
00:25:08 Já jsem Jarouš. Nechcete si zatwistit?
00:25:11 -Můžu se odvázat?-Zkuste to.
-Tak já se odvážu.
00:25:22 -Ten váš toho moc nenatancuje, viďte?-Ten můj není můj.
00:25:26 -Tak bysme to mohli dát dohromady, bambino.-Neříkejte.
00:25:41 Moment.
00:25:43 -Pane, já vás odněkud znám.
-To je možné.
00:25:47 -Jo, už vím, z televize.
-Vážně?
00:25:51 -Já se na vás někdy koukám.
-To je pro mě potěšení.
00:25:55 -Nechcete se přidat?
-Velmi rád.
00:26:00 "Vážení posluchači,
00:26:02 poslechněte si první vydání televizních novin."
00:26:06 "Pozor, nejdříve zprávy z domova." Já jsem vás měla vždycky ráda.
00:26:11 -A teď už ne?
-Teď už nemůžu. Já se zejtra vdávám.
00:26:18 -To není možný. To už je konec?
-Bohužel.
00:26:21 -Hrajete na něco?-To neovládám.
-Co Čech, to muzikant.
00:26:25 -Opravdu?
-Opravdu.
00:27:05 Bravo!
00:27:13 -Bambino, tak pokračujem.
-Ne, ne, ne, já se znám.
00:27:16 To by mohlo špatně dopadnout.
00:27:19 Bylo to překrásný, ale bylo toho dost.
00:27:21 Já teď radši půjdu na takový malinký kafíčko.
00:27:27 "Dál."
00:27:31 "Teče voda k moři teče dál."
00:27:38 "Proto jsem na nábřeží stál."
00:27:44 "Málo, málo,
00:27:48 málo nás tam včera stálo."
00:27:52 "Víc."
00:27:56 "Opuštěný jsem teď mnohem víc,
00:28:02 než kdybys mi vzlétla na Měsíc."
00:28:09 "Málo píšeš."
00:28:12 "Málo, skoro nic."
00:28:16 "Já vím, co je Rujána,
00:28:19 modrá voda, žlutá pláž,
00:28:23 napiš aspoň třemi slovy,
00:28:26 jak se máš."
00:28:29 "Protože dál,
00:28:33 teče voda k moři teče dál."
00:28:41 -"Má snad jak tvá láska pod normál?"
-Jaké je číslo vašeho snoubence?
00:28:47 Vidíte, to mě nikdy nenapadlo, že Petr má takový staromódní titul.
00:28:52 Ale jeho nevolejte, ono by se mu tady nelíbilo.
00:28:56 On má rád veselý lidi, tady je to jako o funuse.
00:29:00 -A číslo, Zuzanko?
-Zuzanko? To je hezký.
00:29:04 To jste řekl tak... A jaký má číslo...
00:29:07 -... jméno vaše žena?
-Magda.-Magda.
00:29:11 -Zuzanka je hezčí, že jo?
-A číslo?
00:29:14 254984. To já náhodou vím úplně zpaměti.
00:29:20 -Já bych si chtěla zazpívat.
-Ne, prosím vás, ne.
00:29:24 -Vy si myslíte, že neumím?
-Já si nic nemyslím.
00:29:27 -Číslo?-254984.
-Ano.
00:29:30 Děkuji. Buďte tady chvilečku hodná, ano?
00:29:34 Počkejte.
00:29:38 A nebuďte tam dlouho. Támhleten pán po mně divně kouká.
00:29:44 "Já vím, co je Rujána,
00:29:47 modrá voda, žlutá pláž."
00:29:51 "Napiš aspoň třemi slovy
00:29:54 jak se máš."
00:29:57 "Protože dál
00:30:01 teče voda k moři teče dál."
00:30:08 "Má snad jak tvá láska pod normál?"
00:30:15 "Málo, málo,
00:30:18 málo jsem tě znal."
00:30:23 Tu-du-du-du-du-du-dú.
00:30:26 Tu-du-du-du-dú,
00:30:29 tu-du-du-du-dú.
00:30:39 Bejt vámi, utřela bych si nos, mladíku.
00:30:49 To jsou mravy, co?
00:30:53 Prosím.
00:30:55 -To je hrůza.-Ovšem.
-Úplná spoušť.-Ano.
00:30:59 My se odněkud známe, ne? Chodíte sem často?
00:31:03 -Neznáme a nechodím sem vůbec.
-Jo?-Ne.-Prosím?
00:31:08 -Co?
-Ne. Já jen, že mám štěstí.
00:31:12 Pardon. Já jsem tu totiž taky poprvé.
00:31:16 Já jsem totiž těžkej samotář.
00:31:21 -To je na vás hned vidět.
-Ne, fakt.
00:31:25 Se mnou je všechno předem poznamenaný.
00:31:28 Žádnej odvaz, žádný tóčo. Melancholik.
00:31:33 -Neříkejte.-No jo.
-Děkuji.
00:31:37 Tak vám řeknu, kdybych mohl bejt tam,
00:31:41 kde jsem byl a kde nejsem a odkud jsem vyhnanej.
00:31:45 -Já vám nerozumím.
-Jsem vyhnanej.
00:31:49 -Vůbec nerozumím.
-Tak bych sem vůbec nevkročil.
00:31:52 Já jsem totiž přes svý mládí úplnej domáckej pes.
00:31:56 Takže vy jste na tom vlastně zrovna tak jako já.
00:32:02 Proto se snažím bejt taková jako veselá.
00:32:07 -Jo.
-No.
00:32:09 Zrovna tak jako já, a nejde mi to.
00:32:13 Vy taky nemáte kde spát?
00:32:16 -Co?
-Spát.
00:32:19 -To jako nocovat?
-No.
00:32:22 -To mám.
-Tak se moc nevytahujte,
00:32:26 protože já například nemám,
00:32:30 proto bych teď chtěla zpívat.
00:32:36 Neznáte se s kapelníkem?
00:32:39 -Pardon.
-Prosím.
00:32:42 -Nefunguje?
-Ne. Jenom jsem se nemohl dovolat.
00:32:46 Doufám, že budu mít větší štěstí. A nemračte se.
00:32:57 -"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé."-A odvaz!
00:33:03 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,
00:33:07 šťastné a veselé."
00:33:11 "Proč si děda říci nedá, tluče o stůl v předsíni,
00:33:15 a pak běda, marně hledá kapra pod skříní."
00:33:19 "Bez prskavek tvrdil Slávek na Štědrý den nelze být
00:33:23 a já pak jsem s minimaxem zavlažila byt."
00:33:27 "Jo Vánoce, Vánoce přicházejí,
00:33:30 zpívejme přátelé."
00:33:33 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,
00:33:38 šťastné a veselé."
00:33:41 "Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne,
00:33:45 jeho vinou se z nich linou tóny záhadné."
00:33:49 "Strejdu vida děda přidá Neseme vám noviny,
00:33:53 čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný."
00:33:56 (italština)
00:34:00 Nerozumím italsky.
00:34:03 (italština)
00:34:12 "Naše teta peče léta na Vánoce vánočku,
00:34:15 nereptáme aspoň máme něco pro kočku."
00:34:19 "Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost,
00:34:23 říká táta vždy, když chvátá na pohotovost."
00:34:28 -Uvidíme se někdy?
-Až napřesrok, Klementajn.
00:34:32 -Já nejsem Klementajn.
-Ale nosí se to.
00:34:35 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé."
00:34:42 "Jo Vánoce, Vánoce přicházejí,
00:34:45 zpívejme přátelé."
00:34:49 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,
00:34:53 šťastné a veselé."
00:35:34 Jé!
00:35:42 -Já jsem zpívala.
-Já jsem to slyšel.-Jo?
00:35:45 -Jenom nevím, jestli to nebylo trochu nevhodný.-Vůbec ne.
00:35:49 -Ani v nejmenším.
-Tak proč jdem pryč?-Protože...
00:35:52 -Mně se nelíbí ten mladík.
-To je fakt, mně taky ne.
00:35:57 -Tak se jde jinam, jo?
-Teď?
00:36:00 -Nechte to na mně, já vás někam zavedu.-Vy?
00:36:04 Já. To bude podnik, že vám budou oči přecházet.
00:36:31 -Taky bysme mohli být trošku veselí, ne?-To bysme mohli.-No tak.
00:36:36 -Ale proč jsme jeli až sem?
-Bylo toho až až.-Jo?
00:36:40 -Já jsem si ani nevšimla.
-Druzí si všimli.
00:36:44 Tak proč mi to dělá?
00:36:47 -Teď je mi ještě taková zima.
-Tak pojďte dovnitř, tam je teplo.
00:36:51 -Mně je moc zima. Celá se třepu.
-Když jsem vás zval k sobě,
00:36:55 tak jste se mi div nepodepsala na obličej.
00:36:59 -Jo, ale to bylo zvečera.
-Ale.
00:37:02 -A teď už by vám nevadilo, že se manželka vrátí až ráno?-Nevadilo.
00:37:07 Víte co? Dáme si klusa, abysme nezmokli, jo?
00:37:15 -Doufám, že to tady spolu nějak protlučeme.-Taky doufám.-Ano?
00:37:21 A prosím vás...
00:37:24 -Kde jste?-Kuku. Já tady hledám nějaký trepky.
00:37:28 -Počkejte, já vám půjčím.
-Jo? Vy?-No.
00:37:31 -A svoje? Tak to je fajn.
-Tak.
00:37:35 -Děkuji.
-Prosím.
00:37:37 -A mohla bych si to tady prohlídnout?-Samozřejmě.
00:37:42 Všechno si můžete prohlídnout. Klidně.
00:37:45 To hraje. Něco hraje, no.
00:37:49 Já jsem málem upadla.
00:37:55 To je ručně malovaný, co?
00:37:58 -To vy?
-Ne. Od kamaráda. Originál.
00:38:01 Zadarmo, co? To znám. To znám.
00:38:04 Vy mě podceňujete.
00:38:06 -Náhodou to tady máte docela hezky zařízený.-Ano?-Hm.
00:38:10 -To je z mé hlavy.
-Ježíšmarjá, kde má tohleto hlavu?
00:38:15 -Má to hlavu?
-No, no, no.
00:38:18 -Vy tomu rozumíte?
-Ne.
00:38:21 -Já se tím živím.-Ale.
-Fakt. UMPRUM. Keramička.
00:38:25 -Neříkejte.
-Ovšem. Ovšem.
00:38:28 -Vy keramičkujete?
-Ovšem. Já keramičkuju.
00:38:32 -Jé. Můžu si na vás posvítit?
-Nedělejte to, budu se vám líbit.
00:38:37 Aha, pán je pořádný. To je hned vidět.
00:38:40 Na tohleto já... Tohle se já nikdy nenaučím.
00:38:46 -Taky vaše?
-Ne, to je paní.
00:38:50 -Čím je vaše paní?-Zubařka.
-Ježíšmarjá.
00:38:55 -Na shledanou.
-Co je? Kam jdete?
00:38:59 Já si radši zavolám, ještě než přijde zubařka.
00:39:03 -To je konec.-Sám bych rád věděl, jestli se už vrátil.
00:39:08 Počkat!
00:39:10 Nic.
00:39:12 Vůbec nic.
00:39:16 -To se nedá nic dělat, loučí se se svobodou.-Počkat!
00:39:20 -Teď tam něco luplo.
-Aha.
00:39:23 Nic.
00:39:25 -Já se nesměju vám.
-Měla jsem jít radši pod ten most.
00:39:30 Ne.
00:39:32 -Vezměte si kafe.-Já jsem nechtěla mít tuctovou svatbu.
00:39:38 -Cukr tam je.
-Tak teď to mám. To je fakt.
00:39:42 -Cukr tam je.
-Dvě kostky.
00:39:45 No tak neblázněte.
00:39:47 Zuzanko, myslím, že teď je zrovna chvíle,
00:39:50 kdy bych vám mohl něco prozradit.
00:39:54 -Neříkejte.
-Ano. Ovšem není to žádné tajemství.
00:39:57 To je ovšem zase škoda, protože já děsně ráda tajemství neudržím.
00:40:02 Ježíš, někdo jde.
00:40:08 To nic, nedrží. To se stává i v nejlepších rodinách.
00:40:12 Zuzanko, podívejte.
00:40:15 -Co myslíte?-Já nemyslím.
-Kdo vás bude zítra oddávat?
00:40:20 -Nějakej ouřada.-Samozřejmě, ale není ouřada jako ouřada.
00:40:25 To bude zvlášť výjimečný a sympatický ouřada.
00:40:28 -Vy.-Jo.
-To snad ne.
00:40:31 No ne, to byste měl mít aspoň vousy, pleš, prostě něco pro důstojnost.
00:40:38 Doufám, že až se budete podruhé vdávat, že vousy budou.
00:40:42 -Tak platí.
-Platí.
00:40:44 -Nemohla bych si někde umejt ruce?
-V koupelně, prosím.
00:40:51 -A nebuďte tam dlouho.
-Kuku!
00:40:54 Pánové, on se lekl.
00:40:57 Někdo jde, pozor.
00:41:36 U vás v koupelně visí můj župan. Nehodila byste mi ho?
00:41:40 -Mám ho na sobě.
-Tak já si něco najdu.
00:41:50 Promiňte, to je omyl. Já jsem vytočila špatný... Co?
00:41:55 Ne, já si nedělám legraci, já jsem naopak moc smutná.
00:42:01 Co říkáte?
00:42:04 Zase tolik moc smutná to zase nejde, víte?
00:42:09 Ne, to nejde.
00:42:11 Já se, prosím, dneska vdávám. Tak na shledanou.
00:42:17 -Našla jste ho?
-To byl omyl.-Škoda.
00:42:20 -Jú, vy ale vypadáte!
-Vy myslíte, že vypadáte líp?
00:42:25 -Můžeme si to vyměnit. Pojďte.
-Ne, mně se tenhle líbí.-Tak hop!
00:42:30 -Hop!
-Pozor! Hop!
00:42:37 Něco přineseme.
00:42:40 -Ó, pane, vy si mě chcete opít.
-Paní, vás ne.
00:42:44 -Zaprvé máte charakter.
-To mám. To jo.-Já taky.
00:42:48 -Zadruhé alkohol na vás nepůsobí.
-To ne. Podívejte se na mě.
00:42:53 -A zatřetí té minerálky mám pro dnešek dost.-Tak.
00:42:57 Kdo pil, umřel, kdo nepil, taky. Tak hopla.
00:43:05 A víte, že to není špatný?
00:43:08 A víte, že tenhleten večer byl vůbec hezkej?
00:43:17 A už není?
00:43:19 Tak moment, moment.
00:43:22 Moment!
00:43:32 (pár tónů na piano) Vy na to hrajete?
00:43:35 Vy něco slyšíte? Já vám zahraju. Moment, rádio.
00:43:42 -Máte ráda Brahmse?
-Od Caganový?
00:43:45 -Tak vám zahraju Čajkovského od Čajkovského.-Tak jo.
00:43:52 To je Bayerka. Zahrajte mi tohle...
00:43:55 "Zhasněte lampiony, lampiony."
00:44:00 "Nepřišel."
00:44:03 "Zhasněte lampiony, lampiony, já chci vidět tmu,
00:44:08 nepřišel, nepřišel." (bouchání do zdi)
00:44:12 -Tohle mi dělají vždycky, když začnu hrát.-Co to děláte?
00:44:17 "Má milá dobrú noc."
00:44:22 -Teď nepůjdu spát až do rána.
-To je pro mě komplex a trest.
00:44:27 -Jak to?-Komplex, že jsem to v životě nedotáhl dál
00:44:31 než na Bayera a trest, že mi vlastní tetička dala tohle piano za to...
00:44:36 Představte si, kdyby vám dávala cizí teta piano.
00:44:40 Za to, že jsem to nedotáhl dál než na Bayera.
00:44:43 -Napijeme se.
-Tak rychle já se opít nedám.
00:44:46 -Počkejte, já vám něco ukážu, jo?
-Co to bude?
00:44:50 Nebo když jinak nedáte, já bych se trošinku napila.
00:44:59 Já vám to ukážu.
00:45:06 Kuku, já už jdu! Někdo jde.
00:45:24 (pobrukuje svatební tanec)
00:45:27 Bozi, divte se!
00:45:30 Já jsem si to musela vzít, abyste mě zejtra poznal.
00:45:33 -Poslyšte, takovou nevěstu jsme ještě na úřadě neměli.-Jo?
00:45:38 -Neříkejte.
-Ne, myslím to vážně.
00:45:41 Vám to skutečně sluší.
00:45:44 Tak že bysme si radši zatancovali, ne?
00:45:50 -Já totiž děsně ráda tancuju, víte?
-To jsem poznal.
00:45:54 -Unikát, to jste ještě neslyšela. Já taky.-Tancujete rád, jo?
00:45:58 Vidíte, jakou já mám smůlu. Petr nerad tancuje.
00:46:06 "Na poslední cestu, když jí hrajou..."
00:46:11 Ne, to ne, něco úplně jinýho. Něco takovýho...
00:46:15 Víte?
00:46:17 Já mám totiž obzvláštní sluch.
00:46:24 (foxtrot)
-Dobré?-To je ono.
00:46:27 -Tak na ty naše taneční, jo?
-Po nás potopa, jo?
00:46:37 -Smím prosit?
-Prosím.
00:46:40 To nesmím dělat. To nesmím dělat.
00:46:57 -Víte, kdo pro mě pořád chodil do tanečních tancovat?-No?
00:47:03 -Student s červenýma ušima.
-Kdepak. Třídní.
00:47:07 -Ale.
-No.
00:47:10 A kabát mu děsně smrděl naftalínem a držel mě dva kroky od sebe
00:47:15 a já se na něj jako pořád schválně tiskla
00:47:19 a on mi vykládal,
00:47:22 že prej geometrie má ovšem také svoje půvaby.
00:47:28 Milujete geometrii?
00:47:41 Jak vám... Jak vám tenkrát bylo?
00:47:47 -Při geometrii?
-Ne, před svatbou.
00:47:52 To nevím.
00:47:54 To už je dávno.
00:47:57 A potom, já si všechny svatby pletu dohromady.
00:48:07 Víte, oddávat musí taky člověk s prožitkem.
00:48:11 To máte ale smutný povolání, co?
00:48:14 A nepletete vy si svou manželku s manželkama jinejch? Ne?
00:48:19 -Připadá vám to tak?
-Ne.
00:48:22 U mě byste se úplně zbytečně namáhal.
00:48:26 Ono nakonec ženská...
00:48:29 Ono záleží na tom kdy, kde, jak a s kým.
00:48:35 To je takovej vtip.
00:48:38 A vůbec.
00:48:43 Já jsem se málem úplně odstrčila, až jsem se celá zatočila.
00:48:48 Ježíš, už zas někdo jde.
00:48:58 -Copak je?
-Ale nic.-No tak, no tak.
00:49:03 -Mně je smutno.
-Dobře, je vám smutno.
00:49:06 -Mně se pekelně stejská.
-No, no, no, z toho se dostanete.
00:49:11 Dejte tam něco tragickýho a budeme tancovat
00:49:15 -jako, že je mi smutno.
-Ne, ne, teď už ne.-Ne. Teď.
00:49:20 Je vidět, že vy vůbec nerozumíte hloubce lidskejch citů.
00:49:26 Ženská potřebuje někdy trošku něhy a pohlazení a...
00:49:32 Ten klobouk jsem si navrhla sama.
00:49:40 Neplačte, Zuzanko.
00:49:43 -To je peklo.
-Je to peklo, já vím.
00:49:46 Vám se to řekne.
00:49:49 Vy si vůbec ani nepamatujete, jak je to krásný toužit.
00:49:56 Kdyby teď tady byl, tak by...
00:50:03 Prosím vás, tohle si s ním vyřiďte sama, ano?
00:50:11 Prosím. Prosím.
00:50:14 -Tak si dáme ještě jednu, jo?
-Koňak.-Jo.
00:50:17 Ještě jednu, ano?
00:50:22 Na nás je totiž spolehnutí. U nás dvou je to bez rizika.
00:50:28 -Mně je smutno.
-Já totiž musím věřit i služebně.
00:50:31 Když uvážíte, že náš rozvodový soud se v poslední době
00:50:35 stává pobočkou oddacího úřadu, že naše rozvodovost...
00:50:39 -Neškolte, já toho mám u nás dost.
-A že ti chudáci od soudu musí
00:50:44 rozvody uměle protahovat, aby nepřekročili měsíční kvótu?
00:50:48 A to ještě žijou ve strachu, aby si na ně nedošláplo
00:50:53 -Ministerstvo státní kontroly a proto...-Ale.
00:50:57 Udělejte si pohodlí.
00:51:00 Jako doma, jako doma.
00:51:03 (vrzání dveří)
00:51:05 Sem pořád někdo chodí, a já tady nikoho nevidím.
00:51:12 Uvědomte si, že spořádané manželství je už skoro výjimkou.
00:51:16 Podívejte, když nejsou sýry, tak jíte luštěniny, totiž maso.
00:51:25 Nebo zkrátka, co se vyskytne na trhu.
00:51:29 -Že?
-Ano.
00:51:31 Ale když není věrnost... Když není věrnost...
00:51:36 -Když není věrnost, tak...
-Tak co?
00:51:39 Tak...
00:51:41 Proboha, uvědomte si,
00:51:45 že spořádané manželství odolá každým svodům.
00:51:50 Amen. Amen.
00:52:01 -Pardon.
-Vy jste něco říkal?-Pardon.
00:52:05 Já jsem neslyšela.
00:52:21 Tak vidíte, tohle by mi Petr nikdy neudělal.
00:52:25 -Ten by mě nenechal takovou dobu samotnou.-Chladil jsem se.
00:52:29 -Je tu horko, co? To je fakt.
-Ano, horko. No.
00:52:35 Podívejte, já jsem taky jenom člověk na prahu socialistické společnosti.
00:52:40 -Nemusím vydržet všecko.
-Ne, musíte.
00:52:44 Nesmějte se, pojďte tancovat.
00:52:47 Jé, twist. To je ono. Počkejte, v tomhletom to nejde.
00:52:51 Tak si to vyměníme. Na maškarní jsme si hráli dost dlouho.
00:52:56 Já jsem z toho celá...
00:53:00 Kam se to koukáte?
00:53:03 Dobrou noc.
00:53:07 Dobrou.
00:53:11 -Mohl bych si vzít alespoň polštář?
-Prosím, poslužte si.
00:53:26 (zavrzání)
00:53:42 Co je?
00:54:15 (zvoní budík)
00:54:24 Haló? Haló? Haló?
00:54:35 Haló?
00:54:37 Haló?
00:54:45 Zatraceně. No jo, tam něco zaskočilo.
00:54:49 Vždyť to přece musí jít.
00:54:52 -Přimáčkněte je.
-Vám se to řekne, já dělám, co můžu!
00:54:56 -Víc! Víc!
-Počkejte, já do toho vrazím, jo?
00:55:00 -Dobrý!-Co? Kdepak.
-Dobrý, už se hnuly.
00:55:04 To se hnul patrně celej barák, ale dveře vůbec ne.
00:55:08 -Zkuste to ještě jednou.-Počkejte. Vražte tam kliku z druhý strany a...
00:55:12 Jé, klika. Počkejte, já zavolám Petrovi.
00:55:15 -Moment.-Haló? Ježíšmarjá, nevolejte nikoho telefonem!
00:55:19 -Co?
-Zkuste to ještě jednou.-Jo.
00:55:22 Páni, to by byl poprask, kdybych se dneska z toho pokoje nedostala.
00:55:26 -To bysme se nasmáli. Dobrý.-Jo?
-Moment. Zkusím.
00:55:30 Tak to zkuste a hodně se opřete. Výborně! Výborně.
00:55:33 Kdyby vás nechtěli v úřadě, klidně se dejte k zámečníkům.
00:55:37 Neříkejte.
00:55:42 Ale i u komunálu jsou džentlmeni.
00:55:46 (domovní zvonek)
00:55:50 Prosím? Haló? Prosím?
00:55:53 Jo, pardon. Haló? Ano, hned.
00:55:56 Jo, hned. Zuzko?
00:56:01 Ano?
00:56:03 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:56:07 -Račte mi to potvrdit.
-Ano.
00:56:11 Děkuju vám. Na shledanou.
00:56:20 -Zlobíte se?
-Ne.
00:56:24 Proč?
00:56:27 Jen tak.
00:56:30 Zlobit byste se měl spíš vy.
00:56:33 -Ještě, že si na nic nepamatuju.
-Já taky ne.
00:56:37 A co bylo po půlnoci, to nevím už vůbec.
00:56:41 -Vy si na nic nepamatujete?
-Na nic.-Vůbec na nic.
00:56:45 -Jsem přece formát, ne?
-Neříkejte.
00:56:49 Ale proboha, já jsem spal v kuchyni.
00:56:52 -Jo?
-Fakt. Celou noc.
00:56:55 -Čestné slovo.
-Čestný slovo.
00:56:58 -Nadosmrti dobrý.-Nadosmrti. (domovní zvonek)
00:57:02 -To je vaše paní, ne?
-Ne.
00:57:05 Magda může přijít nejdřív v deset.
00:57:08 (domovní zvonek) Někdo jde, ale teď doopravdy.
00:57:17 Poslyšte, jděte na chvilku do koupelny, ale ani muk.
00:57:22 Jsem přece formát. Už odmalička.
00:57:26 No jsou doma.
00:57:28 -Pane doktore?
-Moment!
00:57:32 Hned to bude!
00:57:41 Ano?
00:57:43 Prosím.
00:57:45 -Dobré ráno, pane doktore.
-Dobré ráno.
00:57:48 -Lekla jsem se, že vás nezastihnu. Můžu na chvilku dál?-Prosím.
00:57:51 Vy jste dneska fešák, pane doktore. Vymydlenej, vyholenej.
00:57:56 -Začneme v kuchyni, ne?-Dovolte, paní Vašinková...-Vašatová.
00:58:01 Copak bych si mohla troufat něco od vás chtít, pane doktore?
00:58:06 Já kvůli tý výměře bytu. Tak začneme třeba v koupelně, ne?
00:58:11 -Ale to je snad zbytečné. Proč?
-No tak v pokoji. Ten je větší.
00:58:16 Začneme tam. To víte, pane doktore, já věčně...
00:58:22 Snad jsem vás nevyrušila od snídaně, pane doktore? To bych nerada.
00:58:27 -Ne, vůbec ne, paní Vašinková.
-Já věčně ta služba veřejnosti.
00:58:31 -Dneska domovní důvěrník, pane doktore, to je skoro ouřad.-Ano.
00:58:36 Těch papírů, těch formulářů a všichni to chtěj teď třikrát.
00:58:40 Já už jsem tohle říkala tomu svýmu.
00:58:43 Vždyť já budu muset brát kurzy psaní na stroji.
00:58:46 -Ale kdo to člověku zaplatí?
-Tak prosím.-Kdo teď...-Co?
00:58:51 To zelený lejstro, pane doktore. To, co jsem vám v neděli dala.
00:58:57 My jsme to v neděli s manželkou vyplňovali,
00:59:00 ale potom paní odjela na chatu, tak se na to zapomnělo.
00:59:05 Ani nevím, kam to dala, ovšem Magda se ještě dneska vrátí.
00:59:09 Tak vaše paní není doma,
00:59:12 pane doktore, že?
00:59:15 Tak to se nezlobte.
00:59:18 Já vím, jak to vypadá, když je mužskej sám doma.(třesk skla)
00:59:25 Tak vy jste sám doma? Tak to dneska měřit nemůžeme.
00:59:30 Já vám to tu nechám, pane doktore. Na shledanou. Na shledanou.
00:59:44 Nějaká nepříjemnost?
00:59:47 Kdepak, teprve na obzoru.
00:59:50 Přece byste nelitoval tu skleničku?
00:59:53 Nebo vy nemůžete říct manželce, že jsem tady byla?
00:59:57 -Po vašem nočním školení, bych si nemyslela...-Ne, tak to není.
01:00:01 Kdybyste znala Magdu, to je ohromná holka.
01:00:04 -Ta se bude bavit, až jí to budu vykládat.-A co myslíte, že Petr?
01:00:07 Ten se bude smát ještě za měsíc. Už bych měla jít.
01:00:11 Poslyšte, nepodíval byste se, jestli je čistej vzduch?
01:00:20 Vždyť jsem tam byla.
01:00:22 Paní Kupová, já vám říkám, tam se určitě něco děje.
01:00:26 Věřte mi to.
01:00:30 No nazdar. To znám, to může trvat ještě hodinu.
01:00:34 Ale od čeho mám Petra? Já mu zavolám.
01:00:41 Vážně, Zuzko, já jsem byl celou noc doma.
01:00:45 Vždyť mě znáš, prosím tě.
01:00:48 Ovšem, jenom na nádraží.
01:00:51 Já vím, že to byla moje chyba s tou zástrčkou.
01:00:55 Já jsem spal... Ano, v posteli s telefonem.
01:00:59 Prosím tě, už se na mě nezlob, hned jsem tam.
01:01:02 Říkáš 24, třetí patro, ano? Tak letím.
01:01:07 Dobrý den. Prosím vás, kde tady bydlí doktor Jánský?
01:01:11 -Támhle v těch dveřích.
01:01:15 -Tady? -Ano, tam.
-Děkuju vám.
01:01:19 Tak vám ještě jednou děkuju. Bylo to od vás moc hezký.
01:01:23 -Na shledanou.-Na shledanou. Těšilo mě, že jsem vás poznal.
01:01:26 -Přijdeme se na vás podívat.
-Přijďte.-Ráda poznám vaši paní.
01:01:29 -Na shledanou.
-Co mu říkáte? Dobrý, co?
01:01:32 To byla ale situace s těma klíčema.
01:01:43 No tohle.
01:01:46 -Co je? Co je ti?
-Ty klíče.
01:01:49 -Ježíš, kde jsem je vzala?
-To se ptáš mě?
01:01:56 (hudba z rádia)
01:01:59 -Ty jsi ještě doma?
-Dobrý den.-Dobré ráno.
01:02:02 -Uklízím.
-Neříkej. Ty se vyvíjíš.-Ano.
01:02:06 -Dobré ráno, Karle.
-Dobré ráno.
01:02:10 -Měl jsi návštěvu?
-Ano.
01:02:12 Kdybych věděla, že se vrátíš dřív, tak jsem přijela už večer.
01:02:16 Vůbec nemělo smysl tam jezdit, ale znáš mámu.
01:02:19 Měla strach, jestli pořádně zabednila okno. Co je s tebou?
01:02:22 -Návštěva ve dvou?-No.
-Tak co je?
01:02:25 -Počkat. Tebe nezajímá, koho jsem tu měl?-Ženskou?
01:02:30 -No. Dokonce celou noc.
-Prosím tě. Fakt?
01:02:33 -Dej dolů tu košili, nemáš u krku knoflíček. Jdu pro šití.-Počkej.
01:02:37 -Já to myslím vážně.
-Co?
01:02:40 -Dostal jsem se do takové komedie.
-Jaké komedie?
01:02:44 -Do takové situace.-Situace?
-S Klikou.-Jakou klikou?
01:02:49 To je celá historie. Ty to nechceš slyšet?
01:02:52 Chci, ale napřed dej dolů tu košili.
01:02:55 Prosím tě, co jste s těmi dveřmi dělali?
01:02:58 Vážně, Petře, já jsem je celou noc hledala.
01:03:02 Copak tobě se nikdy nic takového nestalo?
01:03:05 Ty jsi nikdy nehledal něco, co jsi držel v ruce?
01:03:09 Pomoct bys mi nechtěl?
01:03:12 Petře, to není možný.
01:03:15 Přece mi dneska nemůžeš říct, že mi nevěříš.
01:03:20 Hele.
01:03:22 -Pak jsme zapadli do Lucerny.
-Vidíš, mě jsi tam nikdy nevzal.
01:03:26 -Ale vezmu.-Jo?
-Počkej.
01:03:30 Opatrně a já to zachytím.
01:03:32 Nejdřív to tam bylo moc veselý a ona chtěla něco smutnýho.
01:03:37 -Počkej, už je to dobrý. Nadzvedni to.-Nadzvedávám.
01:03:40 -To měla takovou plačtivou?
-Hroznou.-Pozor, už to drží.-Jo?
01:03:45 -Počkej, teď já. Nehýbej s ní.
-Nehýbám.-Dobrý.
01:03:49 -To víš, ženich se šel rozšoupnout, klíče nebyly.-Jaký klíče?
01:03:53 -Jeho klíče.
-Její klíče?-Ne, jeho klíče.
01:03:56 Ona je ztratila, tak se k němu nemohla dostat. Dobrý.
01:04:00 -Ztracený klíče?-No.
-Jé, to už je starý.-Ale jdi ty.
01:04:04 -Ježíšmarjá, klíče od chaty.
-Jaký klíče?-Kam jsem je dala?
01:04:08 -Vzala sis je s sebou?-Vždyť jsem musela odmykat, zamykat taky.
01:04:11 -Vzala sis je s sebou?
-Nevím. Kam jsem je dala?
01:04:14 Počkej, teď se přiznej. Komu jsi je půjčila?
01:04:17 On byl s tebou na chatě. Prosím, honem přiznat jeho jméno!
01:04:21 Choval se tak hezky.
01:04:24 Co to povídám. Vůbec ne hezky, spíš mile.
01:04:27 -Já mu přece nic nevyčítám.
-Jemu nic nevyčítáš, kdežto mně...
01:04:31 -Máš takovej pocit?-Když mi nevěříš, zeptej se ho.-Prosím tě.
01:04:35 Přece nechceš, abych za ním chodil a tvářil se jako žárlivec.
01:04:39 Co by jsi za ním chodil? Ale až nás bude oddávat,
01:04:42 tak dřív, než ty řekneš ano, on musí říct jasně ne.
01:04:46 -A je to. Aspoň to nebude tuctový.
-On nás bude oddávat?
01:04:49 Čím jsi poslouchal?
01:04:52 -Kam jdeš?
-Na vzduch a ty se zatím připrav.
01:04:55 Petře, pojď sem.
01:04:59 No co?
01:05:05 Máš mě rád?
01:05:07 Rád?
01:05:09 -Já se z tebe zblázním.-Nechceš, aby nás oddával, viď?-Proč?
01:05:14 Přece nebudu žárlit na starýho, tlustýho pána.
01:05:18 -Víš, co se mi na tom vážně líbilo?
-No?
01:05:22 Že ten její chlapec to vzal úplně samozřejmě.
01:05:26 Já ti řeknu, mně to připadalo jako...
01:05:30 Já vím,
01:05:32 že člověk už velké výrazy používá nerad, ale...
01:05:37 -Ukaž.
-Magdo, tohle ti bylo opravdu nový.
01:05:41 Přišel, podali jsme si ruce a oni šli.
01:05:45 Co vždycky říkám, dnešní mládež je jiná.
01:05:48 Žádná ufňukaná zamilovanost,
01:05:52 žádné opojení smyslů, věcnost a hlavně důvěra.
01:05:55 Vzpomínáš, jak nám to dlouho trvalo, než...
01:05:59 (zvoní telefon) To asi bude středisko.
01:06:02 -Prosím?
-Dobrý den, tady Zuzana Vítová.
01:06:06 Jé, vy už jste se vrátila.
01:06:09 Prosím vás, mohla bych mluvit s vaším manželem? Ne.
01:06:13 Totiž...
01:06:15 Jistě, můžu vám to říct, jenže ono je to takový...
01:06:21 No.
01:06:23 -Děkuju.
-Prosím.-Haló?
01:06:27 Jánský. Ano.
01:06:29 Co je? Stalo se něco? Ale prosím vás.
01:06:33 A vypadal tak rozumně.
01:06:36 Kromě toho to taky nejde.
01:06:39 Podívejte, já s ním ještě promluvím a...
01:06:43 Tak dobrá, tak s ním nepromluvím,
01:06:46 ale svatba bude stejně jako Brno, uvidíte.
01:06:50 Na shledanou.
01:06:52 Představ si, ona ty klíče měla.
01:06:58 On teď na mě žárlí.
01:07:00 Uznáš, že jsem ještě dobrej, ne?
01:07:03 Táhnete to spolu už dlouho?
01:07:06 No ne, víš, že mám ráda jasno. Vlastně se to dalo čekat.
01:07:10 Už když jsem se vdávala, tak se máma divila.
01:07:14 Moc se divila. Nechceš něco říct? Ne?
01:07:19 Na schovávačku si snad hrát nebudeme, co říkáš?
01:07:23 Svatbu máš denně a rozvod jsi ještě neměl,
01:07:27 ale odvahu budeš muset mít v každém případě.
01:07:31 -Ty tloustneš, hochu, tloustneš. No vidíš, už je to lepší.-Kruci!
01:07:34 Jestli ti to nadávání pomůže, tak si posluž, ale víš, že to nemám ráda.
01:07:39 Prokristapána, Magdo, já jsem spal v kuchyni!
01:07:43 A nebylo to trochu nepohodlné?
01:07:46 Žádné opojení smyslů, žádná zamilovanost,
01:07:50 ale důvěra, vážení snoubenci, to je, co?
01:07:59 -Takže jsi ji přistihl?
-Strejdo, prosím tě, neblázni.
01:08:03 -Čili nepřistihl?
-Já se z tebe zjevím.
01:08:06 -O to přece vůbec nejde.
-Tak o co ti jde?
01:08:09 -Že je mi to prostě trapný. Jako chlapovi, chápeš?
01:08:12 Dobrý den.
01:08:14 To máme dneska rozkošný den, viďte, pane doktore?
01:08:19 Ten nádherný vzdoušek. Skoro jako na horách.
01:08:23 Dobrý den. Luft jako luft.
01:08:26 Nechápu, co je na tom nádhernýho.
01:08:29 Já myslela...
01:08:31 Prosím vás, nevykládejte mi, že některá ženská myslí.
01:08:35 Samozřejmě, je tady srdce.
01:08:38 Mně nemusíš nic vysvětlovat, ale dívej se na to trošku vědecky.
01:08:43 Hele, tenhle žampiónek. Ochutnej. Dobrý. Na. Dobrý, viď?
01:08:48 Podle zákonů logiky máš jen dvě možnosti. Pojď se mnou.
01:08:53 -Hele, podej mi tu vařečku.
-Tady je.
01:08:58 Buď jí to odpustíš, nebo jí to neodpustíš.
01:09:02 Když jí to odpustíš, tak ti zase zbudou dvě možnosti:
01:09:06 buďto jí to oplatíš, nebo jí to neoplatíš.
01:09:09 -Ale to tady nebudeme dneska řešit, že ne? -To dneska řešit nebudeme.
01:09:12 -Vašíku, podívej se na to telecí.
-Jo, už běžím.
01:09:16 -Když jí to neodpustíš, tak ti zbudou dvě možnosti:
01:09:20 buďto zůstaneš sám, nebo si najdeš jinou.
01:09:22 Jenže když si najdeš jinou,
01:09:25 tak buď na tom vyděláš, nebo tě ta nevěra teprve čeká
01:09:28 a to já, chlapče, na tvým místě, bych to měl radši dávno odbytý.
01:09:31 -Strejdo, neblázni, já přece Zuzku znám.
01:09:35 -Pamatuj si, Petře, když je ženská s nějakým mužským
01:09:39 někde sama přes noc, tak je jen jedna možnost.
01:09:42 Já to jako předseda závodní rady musím vědět, ne?
01:09:45 Podívej, nevěry.
01:09:48 Nevěry to je dnes naše specialita, víš?
01:09:51 V závodní radě, ne tady v kuchyni. Tak počkej, kdepak to máme?
01:09:55 Je to sice důvěrný, ale tobě to říct můžu, protože ty je stejně neznáš.
01:10:00 Tak třeba letošní rok. Tady to je. Novotná s Doležalem.
01:10:04 Kačerová, to je támhleta u pokladny. Hele, už tam zase není.
01:10:09 Dusilová, to je provozní.
01:10:12 Jiný na mém místě by z toho, kamaráde, ale já ne,
01:10:16 já jsem všechno zachránil, všechno jsem dal do pořádku.
01:10:19 Víš, co člověk dneska v sobě musí všechno zapřít,
01:10:23 když jde o to, aby stoupla populace?
01:10:26 -Někdy zapřeš i morálku.
-Tohle je něco úplně jinýho.
01:10:30 -Prosím, pane šéfe.
-Počkej, počkej.
01:10:34 Dobrý, dobrý.
01:10:38 -Fakt je, že...
-Podívej, mě fakta nezajímají,
01:10:41 ty se dají vysvětlit tak i úplně jinak.
01:10:44 -Co je důležitý je vztah, faktum. Co ona, co on? Zapírají. -Proč?
01:10:47 -Tak litujou. -Čeho?
-Takže zapírají. Mně je to jasný.
01:10:50 -Co chceš dělat? -Nic. Prošetřit. Prověřit. Proťukat. Spolehni se.
01:10:55 -A tu hostinu zatím neodřekneme, jo?
-Strejdo, mně šlo jen o jednu věc,
01:10:59 -že by mi prostě bylo trapný, kdyby nás on... Chápeš? -Chápu.
01:11:04 -Víc majonézy. -Ano.
-Chápu.
01:11:07 -Petře, všecko chápu, a proto ty odprosíš Zuzanu. -Proč?
01:11:11 -Žes byl na ni hrubej.
-Já? -Ty. Podívej.
01:11:14 Každý inteligentní mužský vždycky odprosí ženu za to, co udělala ona.
01:11:19 -Prosím tě. Tedy jestli tohle je fakt?
01:11:22 -Podívej, já bych nechtěl, aby to hrálo roli.
01:11:26 -Mně jde opravdu jen o to, aby se to nejitřilo. -Já ti rozumím.
01:11:31 Hele, kdyby nám seshora sdělili, že jeho morální profil je nějakej...
01:11:36 -Rozumíš? -No. -Ale on i co se týče kádrovýho původu to má u nás...
01:11:41 -Já neříkám.
-A potom, já mu věřím.
01:11:44 -Podívej se, jak to bylo, to už možná nevědí ani oni.
01:11:47 Hlavní věc je zařídit, aby dnes oddávat nemohl.
01:11:51 -Proč si nekoupíš nějakou výraznější rtěnku?
01:11:54 -A ty vlasy to taky není žádná krása. -Byla jsem na chalupě.
01:11:57 -V tvých letech jsem byla nejmíň o 5 let mladší.
01:12:00 -Zeptej se tatínka. Ten dodnes neví, kdy jsem se vlastně narodila. -Vím.
01:12:03 -Paní vedoucí?
-Okamžik.
01:12:11 -Prosím?
-Kolik stojí ta váza? -60 korun.
01:12:16 -To máš marný, holčička už nejsi. A jak vypadá ona?
01:12:19 -To jsem si ji měla běžet prohlídnout?
01:12:22 -A vidíš, měla, ale na tom teď nesejde.
01:12:25 Karlovi samozřejmě odpustíš, jenomže ne hned, a ne snadno.
01:12:29 -Musí si vytrpět svoje.
-Kdyby aspoň nelhal.
01:12:32 -V téhle situaci každý mužský lže.
-Paní vedoucí? -Prosím? Počkej.
01:12:37 -Máte i v jiných barvách?
-Ano, těch máme dost.
01:12:40 -Tak si vezmem tu červenou.
-Spolehni se, ten se přizná.
01:12:44 -Já tomu nevěřím. Přece není takovej trouba,
01:12:47 -aby si něco začínal se ženskou, kterou má druhej den... -A věděl to?
01:12:51 Když si začínal?
01:12:54 -I kdyby to nevěděl, za Jánskýho já dám krk, víš?
01:12:59 -Já bych si ho šetřil.
-Podívej se, Františku,
01:13:02 jsou momenty, kdy přestává veškerá psina, jo?
01:13:05 -Kdo mi zaručí, že ta ženská, co jí včera sháněl hotel, není...
01:13:09 -Já tomu nevěřím.
-Já si myslím,
01:13:11 že v tomhle případě se nesmí jednat ukvapeně.
01:13:14 Z principielního hlediska je nejsprávnější,
01:13:17 aby se to pro dnešek ututlalo,
01:13:20 ale v tom, že ji oddávat nemůže, jsme jednotní.
01:13:23 -Já vím, to je moje chyba s tím telefonem.
01:13:27 A co se stalo?
01:13:29 Nic. Co by se stalo? Tak už se nezlob.
01:13:34 No tak, Zuzko.
01:13:36 No tak, Zuzko.
01:13:38 (domovní zvonek)
-Ne, ne, teď neotevřu.-Jdi.
01:13:42 Ale prosím tebe, to je určitě Vendula.
01:13:48 Co je s váma, lidi?
01:13:51 Zuzano, proč už se nestrojíš? Za chvilku musíme jít.
01:13:54 To je škoda, že jsi nebyla včera večer doma.
01:13:57 Měla bych teď alibi
01:14:00 a alibi budu v tomhle manželství asi častějc potřebovat.
01:14:04 Tys byla včera večer u Vendulky?
01:14:07 Budeš se divit, ale byla. Kdyby byla bejvala Vendulka doma...
01:14:11 Abys věděla, Vendulka se z domova ani nehnula. Myla si vlasy.
01:14:15 -Tak byla jste doma nebo ne? -Já...
-Vendulko?-No tak, Vendulo!
01:14:20 Já jsem si fakticky myla vlasy.
01:14:23 Podívej se, já dneska tu první svatbu udělat nemůžu.
01:14:28 Je to prostě tak... No nemůžu. Tak kdybys zašel za Ladislavem
01:14:33 a řekl mu, že bys třeba ty za mě, nebo třeba on.
01:14:42 -Jak to nakonec dopadlo?
-Pardon. -Prosím.
01:14:46 -Tak co, jak to vypadá? Dobrý?
-Když ona... -Packale!
01:14:50 Tumáš. Podrž to. Tumáš. Na. A stůj tady.
01:14:56 -Pardon. -Co je? -Nevíte, jestli to tady vedou na minutu?
01:15:00 -My totiž pospícháme na vlak.
-Prosím vás, já mám jiný starosti.
01:15:04 Více úcty k manželství, soudruhu, ano?
01:15:07 Tady. Zuzanko? Dobrý den.
01:15:11 -Všecko v pořádku?
-A co?-S tím mužským.
01:15:14 -Mrzí tě to aspoň?-Moc.
-A lituješ toho?-A čeho?
01:15:19 No čeho. Kdybys věděla, jak ho to chudáka vzalo.
01:15:22 -Bohužel.
-Tak proč nepřijít a neříct:
01:15:26 "Odpusť, nemělo se to stát." Aby viděl, že tě to doopravdy mrzí.
01:15:30 Zuzanko, přece víš, že takovýho druhýho...
01:15:33 -Že mít Kliku je prostě...
-Klika.-To je klika.
01:15:37 -A vy víte, jak to bylo?
-Má zlatá, taky mi bylo pětadvacet.
01:15:41 -A Petr to ví zrovna tak dobře, jako vy.-Teď už jo.
01:15:44 Abys rozuměla, já mu všechno vysvětlil.
01:15:47 -Tak to už jsem klidná.-Počkej. Chceš si s ním promluvit?-Chci.
01:15:53 -Pojď sem. Abys rozuměla, on je...
-To je.-To ne.
01:15:56 Citlivka a to není k ničemu. No pojď.
01:16:00 -Ty prej o mně víš všecko a chceš, abych tě odprosila.-Zuzko.
01:16:05 -Jenže já tě neodprosím.-Zuzanko, prosím tě. -Děti, takhle ne.
01:16:09 -Víte, co máte dneska za den.
-Počkej, když ti strejda něco říká!
01:16:12 -Počkej. -Co počkej?
-Počkejte s tím hádáním.
01:16:15 -Budete na to mít celý život.
-Zuzanko, prosím tě.
01:16:18 -Jenže já o tobě teď vím taky všecko. Rozumíš?-Co všecko?
01:16:22 Ty mi nic nepovídej. Rozumíš? No vidíš to.
01:16:26 -Jsem ráda, že jsem to poznala včas.
-Zuzko? Zuzanko? -Zuzanko? -Zuzko!
01:16:31 -Dobrý den. Slečna Vítová?
01:16:34 Já jsem Jánská.
01:16:38 -Velice mě těší.
-Mě taky.
01:16:43 -Máte ohromnýho manžela.-První dojem není vždycky rozhodující.
01:16:48 -Nebo mluvíte s delší zkušeností? Nech mě.-Tak nechte ji!
01:16:52 -Co vy se do toho pletete?
-Zuzanko?
01:16:55 Paní Jánská, těší mě. Já jsem Klika starší, strýček.
01:17:00 -Paní matka, nemýlím-li se. -Dovolte?
-To máme dnes hezké počasí, co?
01:17:05 Trouba. Ale fakt je, že tím, že nechce, se vlastně přiznal
01:17:10 a já jsem si myslel, že to máme z krku.
01:17:13 -Já jsem se vždycky divil, že se tak vehementně bere o to,
01:17:17 -aby měl pěknou sekretářku.
-Tak počkej, ne.
01:17:20 Houdkovou jsem mu dal sám, jo, protože to je fakt.
01:17:24 -Po svý svatbě se nikdo nechce koukat na nějaký strašidlo. -Ano.
01:17:27 Pamatujete si, jak tady vždycky vypravoval,
01:17:30 jak vedl brigádu na stavbě mládeže?
01:17:33 Já o tom náhodou dost vím. My jsme to na okrese projednávali
01:17:38 a byly tam tři případy soudu o patrontitu.
01:17:43 O paternitu.
01:17:45 -Hm. Na okrese.
-Tři.
01:17:49 -Počkejte, počkejte, to je novinka. To je novinka.
01:17:53 A on byl odsouzenej? To ovšem tady v materiálu nemáme.
01:18:05 Sakra!
01:18:07 -Kam voláš? -Na okres. Tohle si sám na bábovku vzít nemůžu.
01:18:12 -Ale ne, on v tom nebyl,
01:18:16 ale tu brigádu vedl.
01:18:21 -Kruci, ten okres je taky pořád obsazenej.
01:18:24 -Zuzano, přece tady nebudeme někomu dělat divadlo. -Strejdo.
01:18:27 -Ne, vy ano, ale ty ne.
-Strejdo, nemá to cenu.
01:18:30 -Vidím to sám. -Co vidíš? Já vidím, že jsi slepý a paličák k tomu.
01:18:33 -Viděl jsi jeho ženu? No tak. Já Zuzance věřím. -Ty jí věříš?
01:18:36 -Co by mi nevěřil? On by se pořád jenom hádal.-Nech ho.
01:18:39 -Podívej, vlákal tě tam.-Ano.
-Podle toho, co říkala jeho žena.
01:18:42 -Vlákal tě tam?-No ovšem.
-To říkala jeho žena.
01:18:45 -Ona to povídala?
-Ona to povídala, ale to nevadí.
01:18:48 -Hlavní je, že jsi říkala, co jsi říkala.-Ano.
01:18:51 -Tak jsou dvě možnosti!
-Jaký možnosti?
01:18:53 -Neposlouchej. Jdi pryč.
-Tak vidíš ho.-Klid.
01:18:55 Podívej, Zuzanko. Řekni mi, teď, když jsi viděla jeho ženu,
01:18:59 můžeš mně slíbit, ale co mně, Petrovi slíbit,
01:19:01 -že se s tím člověkem nechceš v životě setkat?-Proč? Naopak.
01:19:05 -Myslím si, že až se rozvede...
-Zuzano!-No co?
01:19:08 Jestli je to chlap, tak určitě v týhle situaci teď je.
01:19:10 -Už přestaň, Karle, a přiznej se.
-K čemu?-K tomu.
01:19:14 -Nevím, jak tomu dneska říkáte.
-Maminko, prosím vás, aspoň vy.
01:19:18 Se mnou divadlo hrát nemusíš a Magda je velkomyslná,
01:19:22 ta se s tím smíří, ale už přestaň lhát.
01:19:24 -Tu osobu viděla a je jí to jasný.
-Úplně.
01:19:27 -Potřebuje k tobě mít důvěru. Copak tomu nerozumíš? -Rozumí, ale nechce.
01:19:32 Kristepane, copak je to opravdu tak neuvěřitelné, že by dva lidi,
01:19:36 kteří spí pod jednou střechou, nemohli spát každý zvlášť?
01:19:40 -Karle, já tě měla za chlapa.
-Zuzanko, co tím dokážeš?
01:19:44 -Půjdete odtud každý sám a to přece nechceš.-Já?
01:19:48 Co já chci nebo nechci, o to tady přece vůbec nejde.
01:19:51 Tak ji, Petře, slyšíš. Konečně řekni, že jí to odpustíš.
01:19:54 -Co ji nutíš? -Prosím tě.
-Tak vidíš ho.
01:19:57 -To je stejný, když se ho na něco ptáš.-Jakou tam máme dát hudbu?
01:20:01 Máme tam Květiny bílé po cestě,
01:20:04 -Věrné milování.
-Šavlový tanec nemáte?-Ne.-Ne?
01:20:08 -Tak Věrné milování.
-Zuzanko.-No co?
01:20:11 Já chci Věrné milování. Jako nevěsta mám právo si vybrat.
01:20:15 -Bez Milování se nevdávám.
-Dobrý den.
01:20:19 Lidi, já tu legitku nemohla najít. Nejdu pozdě?
01:20:22 Prosím tě, Ríšo, představ se.
01:20:25 -Děkuju.-Těší mě.
-Všechno nejlepší.-Děkuju.
01:20:29 -Já jsem Klika, strejček.
-Já jsem...
01:20:35 Dobrý den.
01:20:37 -Pardon. Pardon. Promiňte.
-Počkej.
01:20:41 -Podívej se, nevíš, odkud ho znám?
-Koho?-Toho koktavýho.
01:20:46 -Ríšu?
-No.
01:20:49 Oddávající referent soudruh doktor Jánský je jaksi...
01:20:57 ... momentálně indisponován,
01:21:00 ale aby vaše svatba proběhla jako skutečně důstojně,
01:21:05 rozhodl se sám soudruh předseda,
01:21:09 že obřad provede
01:21:13 -předseda soudruh sám.
-Vidíš? Bojí se.
01:21:17 -Tak ty ji nechceš oddat? Vidíš to, mami?
01:21:20 Jsem věděla, že u něj to není jen chvilkové poblouznění.
01:21:23 -On ji doopravdy miluje. -Ale Magdo.
-Magdo, prosím tě.-Nech mě!
01:21:27 Jestli ji neoddáš, tak ti to nikdy neodpustím.
01:21:30 -Aspoň kdybych si byl vzal tmavý sako.
01:21:33 Takhle budou psát v novinách, že zlehčujeme svatební obřad.
01:21:37 Láďo, já to beru zpátky.
01:21:39 -Nemusíš mě zastupovat, budu oddávat sám.-Počkej, počkej.-Co počkej?
01:21:44 -Stalo se něco?
-Podívej se, Karle,
01:21:48 my ti sice věříme, ale ty to máš doma nějaký to...
01:21:52 -Že jo? No nic, to je tvoje věc, ale tady...-No ne. Tvoje věc.
01:21:57 -Ono je to takhle?
-Karle, máme důkazy.-Ale jdi.
01:22:02 -Tak mně je ukaž.
-Tak proč ji nechceš oddávat?
01:22:06 Já?
01:22:08 Vy mi to nechcete dovolit.
01:22:11 Konečně.
01:22:16 Vše je seřazeno, přip... Vše je připraveno, seřaďte se.
01:22:20 -Hudba!-Ale odpovíš ano, až se tě bude ptát.
01:22:23 -Jestli ne, tak abysme nezdržovali provoz.-Zuzano.
01:22:26 -Ano, ale chci, aby nám při tom do duše mluvil on. -Petře!
01:22:30 -Ale já fakticky chci, aby mluvil.
01:22:33 -Co mně to dalo práce, než jsem tu hanbu zlikvidoval. -Já na tom trvám!
01:22:39 Tak okamžik.
01:22:44 Oddávat nesmím?
01:22:54 Kruci, já nevím, co mám dělat, když je ten okres pořád obsazen!
01:22:59 (zaklepání)-Můžu dál? -Prosím.
-Okamžik, prosím.
01:23:03 -Okamžik, prosím. Hned to bude. Hned to bude.
01:23:07 Soudruh předseda je už úplně hotov. My tady řešíme...
01:23:11 -Jaképak řešení, soudruzi? Podívejte se, on oddávat musí. -Kdo?
01:23:15 -Přece doktor Jánský.
-Soudruhu, po tom všem? -Počkat.
01:23:19 Po čem všem? To, co bylo, je naše interní záležitost
01:23:22 a vás žádám, aby svatbu vykonal k tomu určený funkcionář.
01:23:25 -Ano, ovšem, když se napřed jasně prokáže... -Počkej.
01:23:28 Prosím tě, prokáže. Co se dá prokázat?
01:23:30 Jedině, kdyby se přiznali, a to oni neudělaj.
01:23:33 Tak prosím, tak si poslechněte. Chci oddávat nebo ne?
01:23:36 -A smím nebo ne?
-Jaképak smím nebo nesmím? Moment!
01:23:39 -Musíte! -Bože. -Mami?
-Předsedo, řekni pravdu!
01:23:43 Podívej se, Karlíku, nebudeme teď nic rekriminovat, že?
01:23:48 Prosím, když si to vyřídíš sám s rodinou té soudružky.
01:23:52 -Zkrátka když uvidíme, že co bylo, bylo.-A co bylo?
01:23:57 -Podívej se, to nás teď nezajímá. Teď běž oddávat.-Takhle já nemůžu.
01:24:01 -Chápejte, kruci, že se mně nevěří.
-Když se nechceš přiznat?-K čemu?
01:24:06 -Copak je zločin, že jsem pomohl člověku?-Ty rád pomáháš, viď?
01:24:11 Sakra, Karle, buď přece chlap. Ve funkci je člověk
01:24:14 kolikrát v těžký situaci, ale musí se přemoct.
01:24:18 Tady nejde o jednotlivce,
01:24:21 tady jde o pověst našeho zřízení, teda úřadu.
01:24:25 -Tak můžeme se připravit? Nebo se mi ty dva zase pohádají.
01:24:33 Tak, děti, zařaďte se. No vidíš, fešáku.
01:24:36 Ukaž. Utáhni si to.
01:24:39 Klid, všechno je v pořádku. Všechno je v pořádku.
01:24:43 Doufám, že tentokrát nic měnit nebudete.
01:24:47 -Bude mluvit nebo nebude?
-Bude. Je to definitivní. -Dobrá.
01:24:51 -Hudba!
01:24:56 A jdeme.
01:24:58 (svatební pochod)
01:25:21 Vítám vás. Dobrý den. Seřaďte se, prosím.
01:25:29 Zuzanko, navždycky dobrý, jo?
01:25:33 No uvidíme.
01:25:53 -Prosím.
-Vážený soudruhu doktore,
01:25:56 představuji vám snoubence pana Petra Kliku
01:25:59 a slečnu Zuzanu Vítovou, kteří mají být dnes oddáni.
01:26:03 -Není námitek?
-Ne. Já jsem se přiznala.
01:26:07 -K čemu?
-Ke všemu. Nemá cenu zapírat,
01:26:11 ještě by nás někdo mohl podezřívat z lásky.
01:26:15 Tak přiznejte se taky.
01:26:18 Běží o důvěru. Copak to nechápete?
01:26:21 Já vím, že bych to neměla říkat veřejně,
01:26:25 jenže já jsem nikdy nechtěla mít tuctovou svatbu
01:26:28 a proto jsem do toho šlápla tady.
01:26:31 Nakonec mně se o nic nejedná.
01:26:34 Petr mně odpustil, tak přiznejte se klidně taky.
01:26:38 -Nemá smysl zapírat.
-Vlastně máte pravdu.
01:26:44 Proč lhát.
01:26:46 Stalo se to všechno tak, jak se to stalo.
01:26:50 -Pro mě je to ponaučení.
-Nezesměšňuje to?
01:26:54 Ne, já to opravdu přiznávám a jestli chcete,
01:26:58 tak vám můžu přísahat, že to, co se stalo včera, se už nikdy nestane.
01:27:02 -To řekl moc hezky.
-Ano, ano.
01:27:05 -A já mu věřím.
-Ano, jo. Já taky.
01:27:08 Teď, když se vlastně přiznal a přede všemi.
01:27:11 -No právě. Tím dokázal, že má charakter.
01:27:15 -Zkrátka je vidět, že když lidi rozumně vedeme... -Na shledanou.
01:27:19 -Na shledanou. Že nám potom morálně rostou.
01:27:22 Ano, soudruzi, a já jsem vlastně rád, že k tomuhle došlo,
01:27:27 protože v nedostatcích je vlastně naše síla.
01:27:32 Totiž v tom překonávání, že?
01:27:37 Jo.
01:27:43 -Prosím, začni obřad.
-No ne.
01:27:47 -Slečno Vítová? -Zuzko?
-Nech mě!-Zuzko, slyšíš?
01:28:27 No tak. Zuzanko, vždyť je všecko v pořádku.
01:28:30 -Odpustil jsi mi, viď?
-To víš, že jo.-To je právě to.
01:28:34 -Já ti totiž nemůžu odpustit to tvoje odpuštění.-Čau, bambino.
01:28:38 Kam chvátáte? Vy tady filmujete, nebo co?
01:28:41 -Ale kdepak, já se vdávám.
-Hele, strejda.-Ježíšmarjá.
01:28:46 Vždyť ho něco přejede.
01:28:49 Na toho už sílu nemám. Haló, strejdo.
01:28:53 -No tak, Zuzanko.
-Já už jdu. Já jsem se jen byla
01:28:56 před tím rozhodným krokem nadejchnout, viď?
01:29:00 -Čau!
-Čau, bambino.
01:29:27 Od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního...
01:29:31 (hluk)
01:29:39 (francouzština)
01:29:46 Na tu pěknou cestu do života.
01:29:50 Vážení snoubenci,
01:29:53 od okamžiku, kdy na ruce ucítíte chladný kov snubního prstýnku,
01:29:59 něco se ve vašem životě změní.
01:30:03 Přebíráte novou odpovědnost.
01:30:07 Každý za sebe,
01:30:09 každý za svého životního druha a potom ještě jednu navíc.
01:30:14 -Odpovědnost za vzájemný vztah.
-No hotovka. A už to frčí.
01:30:19 Za oboustrannou důvěru.
01:30:23 A proto se vás nyní táži, pane Petře Kliko,
01:30:26 zda dobrovolně vstupujete do manželství
01:30:30 -s přítomnou Zuzanou Vítovou?
-Ano.
01:30:34 A vás se táži, slečno Zuzano Vítová, zda dobrovolně vstupujete
01:30:38 -do manželství s přítomným panem Petrem Klikou?-Ano.
01:30:43 Protože jste splnili všechny podmínky, které vyžaduje
01:30:46 československý právní řád pro vznik manželství,
01:30:50 prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.
01:30:54 Na důkaz toho, prosím,
01:30:57 abyste si navzájem vyměnili své prsteny.
01:31:14 (z reproduktoru) "Vánoce, Vánoce přicházejí,
01:31:19 zpívejme přátelé."
01:31:22 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,
01:31:26 šťastné a veselé."
01:31:30 "Vánoce, Vánoce přicházejí,
01:31:34 zpívejme přátelé."
01:31:37 "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí,
01:31:41 šťastné a veselé."
01:31:50 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2011
Nastávající nevěsta Zuzana Vítová (Jiřina Bohdalová) se ve vlaku do Prahy náhodou seznámí s úředníkem dr. Karlem Jánským (Karel Höger). Po příjezdu do Prahy to vypadá, že Jánský dívku cestou z nádraží sleduje, ale ukáže se, že oba mají jen společnou cestu. Když Zuzana zjistí, že její snoubenec Petr Klika (Vlastimil Hašek) není doma a že ona ztratila klíče od jeho bytu, dr. Jánský jí galantně pomáhá a dělá společnost až do hluboké noci. Po návštěvě několika nočních podniků nakonec dvojice – ovšem ve vší počestnosti – skončí v Jánského bytě. Tam se Zuzana dozví, že Jánský je oddávajícím úředníkem a že to má být právě on, kdo druhý den bude Zuzaně a Petrovi promlouvat do duše u svatebního obřadu. Ráno se oba rozejdou jako dobří noví přátelé. Je tu však ještě ženich Petr, který se se Zuzanou minul na nádraží, a Jánského manželka Magda (Vlasta Chramostová), která se dopoledne vrátila z chaty, a v těch začne hlodat žárlivost…
