V květnu 1991 zákon Slovenské národní rady vyčlenil Slovenskou televizi z Československé televize jako samostatnou instituci. V zájmu symetrie transformované vysílací scény Česká národní rada o pět měsíců později, 7. listopadu 1991, ustavila zákonem č. 483/1991 Sb. samostatnou Českou televizi.
Také Česká televize nevznikala na zelené louce., ale vyčlenila se z Československé televize, na níž zůstala odpovědnost jen za federální zpravodajství, vysílání federálního programu F1 a mezinárodní styky.
V nově vytvořeném systému, ve kterém spolupracovaly tři vysílací subjekty (státní Československá televize a veřejnoprávní Česká televize a Slovenská televízia) přispívaly svojí programovou tvorbou do federálního programu F1 a samy hospodařily s národními okruhy ČTV a ST někdejšího druhého programu ČST.
Vznik České televize k 1. lednu 1992 byl převratnou událostí především v tom, že Česká televize byla ustavena již jako vysílací organizace veřejné služby, jako na státu nezávislé instituce, jejíž programové poslání, struktura, financování a kontrola odpovídala v základních rysech standardním modelům evropských demokracií.
Co se dnes zdá samozřejmostí, je třeba vidět na pozadí tehdejší názorové neujasněnosti v tom, jak by se měl systém vysílání u nás vyvíjet, na pozadí faktu, že ještě v roce 1990 se ve vládním prohlášení federální vlády nachází věta: „Považujeme za potřebné zachovat státní vysílání rozhlasu a televize, protože jde o významný demokratický nástroj realizace informačních potřeb státu a společnosti a svébytný prvek národní kultury.“
Při ustavení České televize sehrála významnou roli plodná názorová výměna odehrávající se v rámci Rady Evropy, jejímž členem se Československo v roce 1991 stalo. Rezoluce 1147 Parlamentního shromáždění RE o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání se stala vodítkem našim zákonodárcům, kteří zákon 483/1991 koncipovali.
Zdroj: Milan Šmíd, (Prvních) 10 let České televize, Praha: Edice České televize, 2002, s. 9.