Prehistorie

V průběhu druhé světové války probíhaly v severních Čechách práce na výzkumu televize. Němci v Tanvaldu a ve Smržovce, v tehdejším protektorátu, ukryli před bombardováním výzkum a vývoj televize pro válečné účely. Byla to německá firma Fernseh A.G., jež měla ve třicátých letech vedoucí postavení ve vývoji televizní techniky v Evropě. Sídlila ve Smržovce. Po skončení války na troskách německého výzkumu, který neodvezla Rudá armáda jako válečnou kořist, začalo budování československé televize.

23. března 1948

V Tanvaldu slavnostně proběhlo první experimentální vysílání televize v Československu. Skupina vědců tamního Vojenského technického ústavu předvedla veřejnosti televizní zařízení a přenos televizního signálu z budovy technického ústavu do restaurace U Müllerů, která stála naproti přes ulici.

15. května – 11. července 1948

Na Mezinárodní výstavě rozhlasu MEVRO v Praze na Výstavišti (15. 5. – 11. 7. 1948) bylo první televizní zařízení vyvinuté ve Vojenském technickém ústavu v Tanvaldu představeno široké veřejnosti. Byl předveden televizní přenos – dvěma kamerami snímaný improvizovaný program byl kabelem přenášen na monitory v částečně zatemněných prostorách pro přítomné diváky. První televizní pořady běžely třikrát denně v hodinovém bloku. Vedle obrazové režie se tu objevila i zvuková režie, kterou dodaly Laboratoře zvukové techniky rozhlasu.

Vysílán byl improvizovaný diskusní pořad s publikem, který moderovali Karel Kyncl a Pavel Kohout. Kamery po většinu času snímaly přítomné publikum, které na televizní novinku reagovalo živě a bezprostředně, a lidé do kamer mávali.

19. - 27. června 1948

Další experimentální televizní vysílání se uskutečnilo z XI. všesokolského sletu (19. 6. – 27. 6. 1948) na pražském Strahově. Tanvaldské televizní zařízení bylo převezeno na strahovský stadion a instalováno na hlavní tribuně stadionu. Vysílače byly umístěny ve vojenském objektu na Petříně a antény na stožáru. Kromě tanvaldského vysílače byl v prostoru umístěn také televizní vysílač vyvinutý v Poštovním technickém a zkušebním ústavu. Měl se ve vysílání s tanvaldským střídat – nakonec k tomu nedošlo pro závadu, kterou se nepodařilo odstranit.

Vybraná cvičení snímaly tři kamery a signál byl prostřednictvím vysílače šířen asi do 25 televizních přijímačů různě rozmístěných po Praze a v aule budovy Československého rozhlasu. Podle odhadů vidělo televizní vysílání 20 až 30 tisíc diváků.

Jak to pokračovalo dál

Po strahovských experimentálních přenosech byly práce na vývoji televize ve Vojenském technickém ústavu a také už i v Tesle Pardubice, kam byla směrována výroba, prakticky zastaveny. Koncem roku 1948 vznikl Výzkumný ústav ve Vokovicích, který v následujících letech nesl různé názvy. Do tohoto výzkumného ústavu byly soustředěni všichni pracovníci, kteří se vývojem televize v různých subjektech dosud zabývali. Pod záštitou rozhlasu se pak snažili ovlivnit mínění politických špiček k podpoře televizního výzkumu a vývoje, přesto KSĆ o zavedení televize neměla v té době výrazný zájem.

V roce 1950 zřídil Československý rozhlas projektový ústav Radioprojekt a dílny Radiostavby jako zázemí pro realizace výsledků výzkumného ústavu. V roce 1951 vyčlenil z Radioprojektu skupinu pro přípravu prvního televizního studia v Praze. V polovině roku 1952 došlo na nejvyšších politických místech k akceleraci zavedení televizního vysílání. Vláda vydala usnesení k přípravám televizního vysílání a stanovila termín zahájení na 1. května 1953. Vládní výbor rozdělil úkoly a vypracoval závazný program pro jednotlivé resorty. Také byla zahájena rekonstrukce Měšťanské besedy a rozhledny na pražském Petříně.

Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské besedě bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné.

Autor textu: Daniel Růžička