Hlasatelna B

Hlasatelna B tvořila celý komplex:

- obrazová hlasatelna B.I. pro uvádění pořadů hlasatelkou - byla tak malá, že bylo nutné používat širokoúhlý objektiv a hlasatelka nesměla držet moc daleko před sebou ruce, protože ty pak byly ve srovnání s obličejem příliš velké

- obrazová hlasatelna B II. o ploše cca 60 m, určená pro zpravodajství a diskusní pořady; byla vybavená rtuťovými výbojkami, které sice dobře exponovaly a nehřály, ale dávaly mrtvolně namodralé světlo, které profesionálům nevadilo (zvláště když hlasatel byl jeden a na sebe tedy neviděl), ale laiky, beztak ztrémované televizním vystoupením, pohled na namodralé "mrtvoly" kolem stolu ještě více znejistěl a proto se od používání výbojek upustilo a svítilo se normálními svítidly, hlavně panchromy; ty hodně hřály, což vzduchotechnika otevřených oken v létě nezvládala; existuje snad záznam hlasatele Richarda Honzoviče, sedícího u obvyklého hlasatelského stolu před hlasatelskou stěnou, ale s nohama v umývadle s vodou; možná že vedro nebo namodralé světlo bylo příčinou, že redaktor František Kejík z deníku Práce jednou řekl při svém vystoupení "soudruh Adenauer" - a mohl jít hned domů, pokračovat ve vystoupení bylo zbytečné (jestli za to dostal "distanc" už si nepamatuji);

- zvuková hlasatelna, která ovšem byla na opačném konci a do režie z ní tedy nebylo vidět;

- režie B, na kterou byly všechny hlasatelny připojené a která měla obrazovou a zvukovou režii od sebe oddělenou prosklennou stěnou.

Pracovat ve zvukové režii B znamenalo vyřešit dva kompromisy: rozhodnout se, zda otevřít okno z režie do Vladislavovy ulice a tím se v létě uvařit v západním slunci a navíc nevidět na monitory v lesknoucím se dělícím okně mezi obrazovou a zvukovou režií; druhou možností bylo okno zavřít, zatáhnout záclony, vidět na monitory, ale zato se udusit; mnozí zkoušeli i kompromis - otevřít okno a zatáhnout záclony, což vycházelo jen při slabším slunci snažší byl kompromis pro odposlech povelů z obrazové režie - protože zkušenost zvukařů a hudebních režisérů pravila, že osádka v obrazové režii jim nedává dorozumíváním jasné pokyny a vše se snaží režisér odbýt máváním rukama a ostatní si vyřizují režisér pořadu se střihačem mezi sebou, řešil zvukař tento kompromis tak, že nechal stažené okno mezi režiemi, ale otevřel spojovací dveře - takže slyšel jen co potřeboval; na monitory ovšem viděl jen tehdy, když nesvítilo slunce, jinak musel vytáhnout okno a slyšel toho zase až moc.

Režie B později řídila komplikovanější odbavování pořadů, protože možnosti odbavovacího pracoviště Měšťanské besedy nestačily. Technické možnosti režie II.B neodpovídaly aktuálnímu stavu režie studia A, protože za dobu čtyř let, kdy se komplex hlasatelny B projektoval a realizoval, praxe tv zpravodajství dosti pokročila a technika režie A se podle potřeb provozu doplňovala a pozměňovala. Zpravodajská redakce byla proto nespokojená a technika hudrovala, že zpravodajci mají novou kapacitu, ale nejsou s ní spokojeni! Tenhle problém se pak stále opakoval, dokonce i v OTN, kde mezi jeho projektem a uvedením do provozu uplynulo asi sedm let, což tehdy byla životnost celé jedné generace technologického zařízení.

Martin Glas
31.3.2003