Provizorní vysílací pracoviště v objektu ČST Zahradní město

Objekt ČST v Zahradním Městě byl v srpnu 1968 málo známý, televize se sem nastěhovala teprve nedávno. Nebylo zde žádné vysílací pracoviště, většinou administrativní útvary. Asi proto nebyl objekt okupanty obsazen, a tak se stal azylem pracovníků z VÚRT a ostatních budov obsazených sovětskými vojáky. Všichni chtěli pomáhat.

Výhodou objektu byla jeho strategická poloha a výška. Z dvanáctého patra byl výborný přehled po případném pohybu nežádoucích vojenských vozidel, zejména těch se zaměřovací technikou, a to až do půlkilometrové vzdálenosti. V objektu byla umístěna pracoviště technického rozvoje, technické kontroly a přípravy Televizního vysílacího střediska Kavčí hory, včetně televizního přístrojového vybavení a elektrotechnické dílny. Pracovníci rozvoje a technické kontroly v objektu v Zahradním Městě sledovali obsazení Měšťanské besedy, vysílání ze studia Skaut a následně i z přenosových vozů z vysílače Cukrák. Po obsazení Cukráku a vysílače Petřín zahájili práce na vybudování provizorního vysílacího pracoviště zde, v objektu v Zahradním Městě.

V prostorech OTK bylo zřízeno malé studio, byla použita kamera, kterou provádělo OTK měření snímacích elektronek, a „rozvojáři" nainstalovali zvukové zařízení. Při zkoušce byla zjištěna horší kvalita snímací elektronky, proto po konzultaci s naším výzkumným ústavem (VÚRT) přivezl osobně jeho ředitel, Vlastislav Svoboda, elektronku kvalitní. Dopravena byla v popelářském voze, který měl volný průjezd kontrolami na mostech.

Získat vhodný vysílač prostřednictvím kolegů ze Správy spojů se bohužel nepodařilo. Ke spolupráci se přihlásili u Františka Svejkovského pracovníci VÚRT ing. Milan Plaček, ing. Ota Suchý, Vlastislav Svoboda a další (doslova se dali k dispozici), a podařilo se zkompletovat vysílač s anténovým systémem v jedenáctém patře. Na pracích se významně podíleli zejména ing. Jan Vacek, ing. Ivan Bohm, ing. Antonín Vokurka, ing. František Franěk, ing. Jaroslav Vendl, ing. Miroslav Novák, Karel Kozák a další pracovníci VÚRT. Vysílání z tohoto pracoviště se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. srpna celkově asi v hodinové relaci v podvečerních hodinách. Vysílání vedli Vladimír Tosek a Vladimír Škutina.

Tím, že výšková budova ČST v Zahradním Městě byla na jednom z nejvyšších míst v Praze, stačil malý výkon k pokrytí části území Prahy (Nusle, Vinohrady). O sledovanosti tohoto provizorního vysílacího pracoviště svědčily ohlasy diváků a také to, že vzápětí po první relaci přinesla vděčná divačka do vrátnice kytičku se vzkazem, že na stolku pro hlasatele chyběla.

V kanceláři ředitele výzkumu a rozvoje byla zřízena služba dispečersko-operativního charakteru (něco jako „dozorčí vojskového útvaru") s nepřetržitým provozem. Služba přijímala pokyny od technických pracovníků z terénu, pak buď přímo organizovala opatření, nebo pokyny předávala dál. Přijímala také vzkazy, varování a další informace, které pak předávala adresátům.

Při příjmu velkého množství telefonických hovorů na jediné přímé státní (ředitelské) lince se čas od času vyskytl hovor s podezřelými dotazy. I když se používalo krycí heslo „zahrádky", hrozilo nebezpečí prozrazení činnosti v objektu. Proto byl vznesen požadavek na zřízení nové, „čisté“ přímé telefonní linky. Díky nadšení a iniciativního jednání obsluhy telefonní ústředny v Zahradním Městě a dalších pracovníků spojů byla během patnácti až dvaceti minut propojena až do pobočkového telefonního přístroje v desátém patře nová, dosud nepoužívaná státní linka z rezerv obvodní telefonní ústředny. Protože její číslo bylo sděleno jen vybranému okruhu lidí, podstatně se omezilo prozrazení i stres při přijímání hovorů.

Obyvatelé z okolí budovy byli naší televizi velmi přátelsky nakloněni. Nejen že do vrátnice přinášeli bábovky a koláče, ale neustále sledovali i v noci okolí objektu a upozorňovali na případný pohyb podezřelých osob. Než se například vrátil z dvouminutové obhlídky osvětleného věžáku zaměstnanec televize, byl jeho „podivný" pohyb telefonicky oznámen do vrátnice. Pozorní sousedé si také všimli, že večer v jinak temném věžáku svítí jen několik oken v osmém patře, kde bylo umístěno studio. Byli jsme upozorněni, že mezi ostatními výškovými domy, kde svítí většina oken, je náš dům podezřelý. Je na první pohled jasné, že objekt není jinak obytný, a tak by mohla být činnost ČST snadno odhalena. Byla proto okamžitě zorganizována skupina, která v nepravidelných intervalech rozsvěcovala a zhasínala světla ve vybraných místnostech, kde byly v oknech pověšeny záclony, a to jak ve stropních, tak stolních lampách. Objekt prostě musel vypadal jako normální obydlený dům.