Pořady

Vánoce máme spojené s velkou spoustou tradic, obyčejů, ale i s mnoha prostými rodinnými rituály, bez nichž bychom si je již nedokázali představit. Jedním z nejdůležitějších symbolů je pro nás bezesporu vánoční cukroví, které má i úlohu jakéhosi zvěstovatele blížícího se Štědrého dne, a to od okamžiku, kdy se rozvoní čerstvě upečené vanilkové rohlíčky nebo třeba medové perníčky. Proč je ale cukroví s Vánoci tak neodmyslitelně spjaté? V minulosti bylo jeho nejdůležitějším úkolem, samozřejmě krom potěchy mlsných jazýčků, ochraňovat dům, lidi i zvířata před neštěstím a zajistit i napřesrok dobrou úrodu. Kvůli tomu se také tvarovalo do podoby zvířátek, jablíček nebo chalup či stromů a hospodyňky a děti ho umísťovaly pod střechu, do chlévů, věšely na ovocné stromy, nebo dokonce házely do studny, aby ji takto chránily.

Podobně jako mnoho dalších vánočních rituálů mají i tyto zvyky základ ještě v předkřesťanské době. Nevědomky tak navazujeme na pohanské svátky slovanské, římské saturnálie nebo na keltské obřady spojené se zimním slunovratem. A právě keltské obřadní pečivo slazené medem, které mělo tvar kolečka, tedy slunce, nebo měsíčku, sloužilo pravděpodobně jako předloha pro dnešní vánoční cukroví. V průběhu staletí ale samozřejmě prošlo určitým vývojem. K historicky prvnímu doloženému vánočnímu pečivu řadíme vánočku neboli húsku či štědrovku, jak se jí také říkalo. O vánočce víme již ze zpráv ze 14. století, kdy byla součástí svátečního stolu, ale fungovala také jako oblíbený vánoční dárek pro čeleď a chudinu. Její tvar svádí k výkladu, že zamotané prameny těsta představují zapletené sluneční paprsky, které chtěli naši prapředci svázat, aby si o zimním slunovratu zajistili opětovné prodlužování dne.

Jako pravý prapředek našich rohlíčků, praciček či kuliček se jeví až první perníky, jejichž pečení je také doloženo ve 14. století, tedy v době, kdy u nás vládl otec vlasti Karel IV. a kdy se teprve schylovalo k výbuchu husitských bouří o pár desetiletí později. Ovšem tyto středověké perníky by nás asi svou chutí příliš nezaujaly, byly totiž velmi tvrdé, jednou z ingrediencí byl pepř a zpočátku se mačkaly do dřevěných forem, ve kterých se nechávaly odležet i několik let. Dnes nám na odležení musí stačit pár adventních týdnů. Teprve o několik století později se perníkáři a perníkářky naučili dávat perníčkům i jinou podobu, objevily se tak perníčky vykrajované a nejrůzněji ručně tvarované. A právě příslušně tvarované perníčky sloužily k ochraně lidí, zvířat a majetku před silami temnoty a magické noci, což byly obavy spojené právě s obdobím nejdelších nocí v roce. Lidé ale také věřili, že jim snězení perníčku například ve tvaru ještěrky přinese její rychlost, ale také bohatství či štěstí. Znovu si ale musíme připomenout, že i tyto perníčky stále chutnaly jinak než ty dnešní. Peklo se z mnohem levnějších surovin, bez cukru, jen s medem na doslazení. Stála za tím chudoba středověkého obyvatelstva. Proto i dalším, a tehdy v podstatě také posledním cukrovím bylo sušené ovoce, ze kterého hospodyňky opět vyráběly nejrůznější postavičky lidí, zvířat nebo pohádkových bytostí.

Velké změny přineslo až 19. století, kdy se formovaly české Vánoce, jak je známe dnes. V obydlích se začaly objevovat vánoční stromečky, jejichž zdobení opět pravděpodobně vychází z keltských tradic, a díky postupnému bohatnutí obyvatel na vesnicích i ve městech se zvyšoval počet a kvalita pokrmů na svátečním stole. To samozřejmě platilo i o vánočním cukroví. Nejdříve se jednalo například o doma vyráběné karamely z medu, cukru a smetany, medáky, medové certle, což byl med s ořechy, nebo švestkový salám, který se připravoval ze sušených švestek. Jak vidno, suroviny se stále používaly velmi podobné, nejčastěji ty, které nebylo třeba nikde kupovat.

Později se na vánočním stole objevily i koláče, peřinky či peciválky (malé buchtičky) a další kynuté dobroty, které svým nakynutím (nabytím objemu) měly rodině zajistit nabytí většího majetku a větší úrodu. Začaly se však péct i další nové druhy pokroutek, například zázvorky nebo sněhové či škvarkové cukroví. Ty se pak také používaly přímo ke zdobení stromečku, tak jako to dnes děláme s čokoládovými figurkami. A na přelomu 19. a 20. století se již v dobových kuchařkách setkáváme s recepty na dobroty, které známe a milujeme i dnes, například na vanilkové rohlíčky, medvědí pracky nebo linecké pečivo. Během obou válek ve 20. století byla řada původně tradičních receptů odložena či zapomenuta, například hanácké chróste. Vystřídaly je nové.

Zdroje:
Vánoční svátky o století zpátky aneb tradice Vánoc v české kuchyni, Kamila Skopová, Akropolis
Malá encyklopedie Vánoc, Valburga Vavřinová, Libri