Je půvabná a romantická, ale řádí v ní nevyzpytatelné bytosti. Kdo by se tam odvážil, když se pověsti o nástrahách stanou skutečností? Výpravná pohádka České televize (2006). Hrají: J. Vondráček, K. Zima, B. Munzarová, J. Dvořák, J. Plouhar, B. Holiček, T. Hladišová, Z. Vejvodová, P. Motloch a další. Scénář V. Křístek a A. Jurda. Kamera D. Ployhar. Režie V. Křístek
00:00:56 Za dávných časů, kdy od skutečnosti k pohádce byl jen malý krůček,
00:01:01 se mezi polednem a půlnocí rozprostíral převeliký starý les,
00:01:06 o kterém se v sousedním království vyprávěly podivuhodné příběhy.
00:01:11 Třeba, že tam straší houby v lidské podobě
00:01:14 a také, že někde v tajuplných hlubinách leží moudrá studánka,
00:01:19 která umí předpovídat budoucnost.
00:01:22 Nikdy však neprozradí všechno.
00:01:26 Vodo, vodo!
00:01:36 Kouzelná vodo, poznáváš mě?
00:01:41 Ano, poznávám tě.
00:01:42 Jsi Pavučinec, správce lesního knížectví. Copak si přeješ?
00:01:48 Víš, přišel jsem, protože si tvého mínění opravdu vážím.
00:01:54 Pověz, copak dělá naše milostivá kněžna?
00:01:59 Už jsme ji tady neviděli celou věčnost.
00:02:03 Lesní kněžna se zjeví v pravý čas, aby požehnala sňatku dvou osob.
00:02:07 Té, která vítá krále na jeho hradě, s tím, kdo umí procházet lesem.
00:02:13 Oba pak spojí království a les pod svou laskavou a moudrou vládou.
00:02:19 To jsem já, to jsem celý já!
00:02:21 Ožením se s královskou dcerou. Budu vládnout tam i tady
00:02:26 místo té čarodějnice?
00:02:28 Ale nejdříve bych se musel dostat k jantarové hůlce lesní kněžny.
00:02:33 Slyšíš?
00:02:35 Jantarovou hůlku opravdu získáš, ale musíš umět dobře naslouchat.
00:02:41 To ať mám raději ušiska jak netopýr!
00:02:44 Dobrá.
00:02:48 -SILNÝ HUKOT-
00:03:10 Ty močůvko blbá!
00:03:24 Musí ti ptáci tak řvát? Pi, pi, pi, pí!!!
00:03:33 -PAVUČINEC ŠEPTÁ- Lysohlávek, Hadovec ke mně!
00:03:52 Musí ty mouchy tak řvát?
00:03:58 Co se vám stalo, pane z Pavučin?!
00:04:00 Co se zajímáš? Jen malá daň za spoustu dobrých zpráv.
00:04:05 Na této hlavě jednou spočine královská koruna.
00:04:12 Opravdu?
00:04:18 Potřebuji vaši pomoc.
00:04:24 Odměna vás nemine, mé milé houbičky, povýším vás mezi urozené muchomůrky.
00:04:34 -Opravdu?
-Lhal jsem snad někdy?!
00:04:39 Potřebuji, aby jste se vydali do království a měli oči otevřené.
00:05:04 A tak se Lysohlávek s Hadovcem vypravili z hlubin lesa
00:05:08 na jeho okraj, k hranici se sousedním královstvím.
00:05:11 Dál lesní bytosti nikdy nechodily. A naopak lidé z království
00:05:16 se jen zřídka odvážili byť jen na okraj Lesní země.
00:05:19 Tak silný v nich přetrvával strach způsobený pověstmi o nástrahách,
00:05:24 číhajících pod tichými stromy.
00:05:26 Na hranicích lesa a království vládl zvláštní klid,
00:05:29 ale to se brzy mělo změnit.
00:05:31 -Tady už lesní kouzla nemají moc.
-Opravdu? A jaká tedy?
00:05:42 Asi lidská.
00:05:43 -Takže musíme být opatrní.
-Moje řeč.
00:05:55 Tak co, už dohlídneš na hrad? Vidíš něco?
00:06:04 -Klárko něco pro tebe mám.
-Ty jsou hezké. Díky.
00:06:14 Děcka.
00:06:17 -A nějaká princezna? Co?
-Asi ne.
00:06:39 -KLUCI ŠEPTAJÍ-
00:06:40 -Vidíš ten pytlík?
-Jo.
00:06:42 -Co v něm tak může být?
-Asi tabák.
00:06:46 -To by bylo, šlohnout mu ho.
-Ale kdo mu ho vezme?
00:06:50 Vojto, Jindro, ne abyste poslali Jarka! Povím to.
00:06:55 Tak dobře, sestřičko. Rozpočítáme se.
00:06:58 Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
00:07:01 s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
00:07:04 s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
00:07:09 Já se nebojím!
00:07:32 A mám tě, uličníku!
00:07:40 Pojď! Okrádat stráže pana krále, to si odskáčeš.
00:07:46 -Já nic neukradl!
-Ne?
00:07:50 Dejte mu pořádně.
00:07:53 -Zavřeme tě do šatlavy, až zčernáš.
-Jo.-SMÍCH-
00:07:59 -Co se stalo?
-Kradl.
00:08:01 -Co ukradl?
-Chtěl mi ukrást tabák.
00:08:04 Chtěl, nebo ukradl? Podrž to!
00:08:09 -Kdo tě naváděl!
-Nikdo.
00:08:12 Nikdo? Děti pojďte sem, no honem!
00:08:17 Klárko, kdo to spískal, Vojta nebo Jindra? Co?
00:08:25 Tak přiznáte se?
00:08:29 Klárko, jestli mi to neřekneš, dostaneš na zadek jako ostatní.
00:08:36 Tak dobře.
00:08:37 Já jsem to vymyslel! Paní štolbová, nebijte Kláru.
00:08:41 Jste všichni úplně stejní uličníci.
00:08:43 Kluci, vraťte se, zasloužíte na zadek všichni!
00:08:47 Kateřino, přece nebudeš bít naši malou princezničku.
00:08:51 Hadovec, ona to opravdu bude nejspíš princezna?
00:08:57 Veličenstvo! Svačina!
00:09:00 Dej mi to a běžte je hlídat.
00:09:03 Takže úkol jsme splnili.
00:09:06 Já svůj úkol splnil, teď je řada na tobě.
00:09:27 Tak co, Jindříšku, dáš si ještě?
00:09:30 -A jak se říká?
-Děkuji.
00:09:31 Není zač.
00:09:34 Andulko, ty jsi na moje děti méně přísná, než na svého Jarka.
00:09:38 Tak to přece bývá, Kateřino.
00:10:08 Reku!
00:10:14 -Dobrý den.
-Jaroslave.
00:10:18 -Dobrý den.
-Jarku, pojď.
00:10:23 Zase zlobili.
00:10:26 Pane králi, Vojta švindloval při rozpočítávání.
00:10:31 Měl jít Jindra, ne Jarek. Jarek za nic nemůže.
00:10:37 Aha? Takhle to teda bylo.
00:10:39 -Co bylo?
-Já ti to pak povím.
00:10:57 Korálky!?
00:11:05 Dobře, chlapci moji, dobře. Takže král má dceru.
00:11:11 -Pěknou?
-Pěknou. Ale malou, že jo?
00:11:17 Viděli jsme ji, jak si hrála na nádvoří s nějakými špinavými kluky.
00:11:21 Však ona vyroste. Já si ji vychovám.
00:11:27 Á, perly.
00:11:31 Pane z Pavučin, kdy už nás povýšíte?
00:11:36 Mlč, ty hlupáku! Musíme přece princeznu nejdřív dostat.
00:11:42 -A jak?
-Je čas napnout sítě.
00:11:51 Jednoho dne zahlédl král Jaroslav na svém panství bílého jelena.
00:11:57 Jal se ho pronásledovat až k hranici Lesní země.
00:12:03 Viděli jste ho? To byl pořádný kus.
00:12:29 Vidíš ho?
00:12:32 Bylo by škoda, nepodívat se na něj zblízka.
00:12:36 Králi, tam už ne. Tady už nemáme právo lovit.
00:12:39 -Vraťme se.
-Nechat takového jelena? To ne.
00:12:43 Já těm báchorkám o Lesní zemi nevěřím.
00:13:45 Tady už jsme přece byli!?
00:13:47 Musíme se rozdělit, každý pojede jiným směrem.
00:13:57 Členové královy družiny se brzy dostali z tajemného lesa ven,
00:14:01 ale král dál bloudil a nořil se víc a víc do hlubin hvozdu.
00:14:14 Hej!
00:14:16 Hej!!!
00:14:23 Jak se opovažuješ prohánět se po mém lese?
00:14:27 Myslel jsem, že za hranicemi našeho království vládne jen sama příroda?
00:14:32 Buď zdráv. Jsem král Jaroslav.
00:14:37 A já jsem pánem této země, kterou ty ve své pýše pokládáš jen za les.
00:14:42 Pavučinec I., první ve všem.
00:14:49 Těší mě, Pavučinče I.
00:14:52 Vyveď mě odtud a na tvou počest uspořádám hostinu!
00:14:58 Proč tak nahlas, králi? Nestojím o žádné hostiny. Tedy zatím.
00:15:06 A mám raději, když mě oslovují pán z Pavučin.
00:15:11 Dobrá tedy, pane z Pavučin. Vyveď mne z tvého lesa a já se ti odměním.
00:15:19 -Nabízím ti své přátelství.
-Takovou nabídku neodmítnu.
00:15:25 Vyvedu tě, ale pod jednou podmínkou.
00:15:29 Jako záruku našeho nového přátelství
00:15:33 mi dáš první živou bytost, která tě přivítá, až se vrátíš domů.
00:15:39 Přišel jsi o rozum? Víš, co po mě chceš?
00:15:43 Za pomoc v nouzi tak něco nelidského?
00:15:47 -Nikdy!
-Nikdy?
00:15:51 Šetři si hlasivky, až budeš volat o pomoc.
00:15:54 -Nikdy!
-Tak nikdy.
00:15:58 Já mám času dost.
00:16:19 Král se vydal na nedaleký kopec, aby se z jeho vrcholu rozhlédl
00:16:24 a hledal cestu z lesa ven.
00:17:05 Tak co, už ses rozmyslel?
00:17:11 Takže: Přivedu ti jako rukojmí.
00:17:14 Přivedu ti jako rukojmí.
00:17:17 První živou bytost.
00:17:19 První živou bytost, která mě doma přivítá.
00:17:25 -Slibuješ?
-Slibuji!
00:17:32 Zítra na kraji lesa.
00:18:02 -Mami, mě už to tady nebaví!
-Vydrž, broučku, ještě.
00:18:12 Reku! Reku!
00:18:21 -Reku!
-Baf!
00:18:26 Proboha, to snad ne!
00:18:31 -Jaroslave?!
-Tatínku!
00:19:16 Pomůžeš mi, kamaráde?
00:19:58 Reku!
00:20:12 -REK TESKNĚ VYJE-
00:20:19 Ve všem první.
00:20:34 No, co s tím, vy hlupáci? Měli jste mi přivést princeznu.
00:20:39 Ale tam žádná nebyla, pane z Pavučin. Jenom on.
00:20:43 Třeba je to princezna, ale zakletá.
00:20:47 Ty troubo, lidi taková kouzla neumí. Vždyť je to docela obyčejný hafan.
00:20:53 Zpackali jste to.
00:20:55 Kdybych tady teď měl jantarovou hůlku lesní kněžny,
00:20:58 to by jste viděli!
00:21:00 Ale protože ji zatím nemám, dám vám ještě jednu šanci.
00:21:05 Ale střežte se!
00:21:19 Jaroslave! Rek se vrátil.
00:21:28 Zesilte stráže!
00:21:37 Říkáš, že to měla být první živá bytost, která tě přivítá?
00:21:42 Ano.
00:21:44 Tak to byl Rek.
00:21:46 Slyšel jsem ho štěkat z dálky, tak jsem ho zavolal.
00:21:50 Teprve potom mě překvapil Jarek.
00:21:54 -Proč ho ale ta obluda nepřijala?
-To nevím.
00:21:59 Ale mám divné tušení. Ve skutečnosti chtěl, abych mu přivedl svoje dítě.
00:22:10 Že já jsem tě v tom lese neposlechl.
00:22:25 Ale myslím, že to ještě neskončilo.
00:22:27 Pokud Pavučinec ovládá kouzla a čáry, tak proti němu nic nezmůžeme.
00:22:32 Pavučinec. Kdo to je ten Pavučinec?
00:22:36 Tady se vždycky vyprávělo jen o lesní kněžně,
00:22:40 že je to mocná kouzelnice, ale ne zákeřná.
00:22:45 -Ovšem co je ten Pavučinec zač?
-No právě.
00:22:49 Jistější bude, když Jarka pošleme někam pryč odsud. Do ciziny.
00:23:26 Hlavu vzhůru. Poznáš cizí zemi.
00:23:30 Ve škole se naučíš věci, které budeš potřebovat,
00:23:32 až budeš jednou vládnout.
00:23:37 -Mami!
-No tak, Jarku, nenatahuj.
00:23:54 Klárko!
00:24:45 -SMÍCH-
00:25:21 Kláro! Kláro!
00:25:35 Klárko, kde jsi? Nezlob mě. Kláro!
00:25:52 Proboha!
00:25:54 Jindříšku, Vojto, pojďte honem, něco se stalo. Musíme Klárku najít.
00:25:59 Klárko! Kláro!
00:26:14 Klárinko!
00:26:22 Našli jste ji?
00:26:25 -Kateřino, máte ji?
-Ne.
00:26:31 -Hledali jste všude?
-Všude.
00:26:38 -Petře?!
-Nic.
00:26:43 Jestli je to dílo lesní obludy, tak pozná, zač je toho loket.
00:26:57 Královské vojsko prohledávalo les.
00:27:01 Jenže vojáci bloudili celou noc v marných kruzích
00:27:05 a nenacházeli cestu ven.
00:27:08 Nad ránem je začala polykat veliká bažina.
00:28:50 Plynuly dny, pak celé týdny.
00:28:53 Klára se nevracela a nikdo po ní neobjevil jedinou stopu.
00:29:12 Zastavte!
00:29:35 Kateřino?!
00:29:43 Kateřino, je mi to tak líto. Ukaž, pomůžu ti.
00:29:51 Ale to po vás přece nemůžu chtít, Veličenstvo.
00:29:55 No tak, dej to sem.
00:30:00 Ta je zrovna Klárčina. Já vůbec nevím, proč je ještě peru.
00:30:11 Já jsem viděla Klárku ve snu. Měla na sobě svatební šaty. Ona se vrátí.
00:30:23 Děkuji ti, Andulko.
00:30:34 Pak už neplynuly jen týdny, měsíce, ale celé roky.
00:30:39 Znovu přišlo léto a slunce probarvilo koruny stromů
00:30:43 na hranici království a Lesní země.
00:30:50 -Hej vy dva, co tady děláte?
-My jsme dřevorubci, mladý pane.
00:31:02 -Těžká práce, co?
-Ani by jste nevěřil, nevděčná.
00:31:09 Jakmile si vyhlídneme strom, vrhne se na nás hejno komárů.
00:31:13 A když utíkáme, boříme se do bažin a najednou jsme zase venku z lesa.
00:31:18 Už to ani nezkoušíme.
00:31:20 Kudy vede nejkratší cesta na královský hrad?
00:31:24 No tak to se musíte vrátit na kopec a kolem lesa.
00:31:29 Ne, lepší je to kolem rybníka.
00:31:31 Pořád rovně. Když to vezmete kolem rybníka, tak uvidíte.
00:31:53 Co to je za podivný obrázek?
00:31:55 Tohle je podrobná mapa království a Lesní země.
00:31:59 Ani se mě neptejte, kolik jsem za ni zaplatil.
00:32:02 Ne? To by nás tedy zrovna hodně zajímalo.
00:32:05 Kolik se dá zaplatit za takovouhle hloupost?
00:32:09 Tohle je velmi užitečná pomůcka. A vyplatí se.
00:32:28 Kouzlo!
00:32:30 Jaképak kouzlo. Věda.
00:32:33 Podívejte, cesta na královský hrad vede přímo tímhle lesem.
00:32:40 Tak to bychom vám neradili, mladý pane. Pohrdáte kouzly.
00:32:44 A v tom lese jich je plno.
00:32:46 Když tam půjdete, můžete mluvit o štěstí, když se do rána vymotáte.
00:32:50 A když štěstí mít nebudete, pak vás už nikdo nikdy nenajde.
00:32:54 -Jako naši sestru.
-Je to tak. Víme, o čem mluvíme.
00:32:59 Hodně se to tady změnilo, co jsem odjel.
00:33:03 Ale to byste tedy mohl být náš princ!
00:33:07 No jo. Jarku! Nebo Vaše Výsosti?
00:33:12 Pořád Jarek. Ty musíš být Jindra a ty Vojta.
00:33:16 Naopak.
-SMÍCH-
00:33:18 Počkej, co jste to říkali o své sestře?
00:33:22 -Copak ty už si to nepamatuješ?
-Nevíš, proč tě poslali do ciziny?
00:33:26 -Na studia.
-Ale kdepak, bylo to úplně jinak.
00:33:31 Je to dlouhá historie.
00:33:33 Vojta s Jindrou vyprávěli svému kamarádovi z dětství
00:33:36 celou smutnou historii.
00:33:38 Jak ji mnohokrát slyšeli od rodičů i od nešťastného krále.
00:33:42 Také mu řekli, že se stali dřevorubci proto,
00:33:45 aby se lesním bytostem mstili za únos Kláry, v jejíž návrat nevěřili.
00:33:50 Les pokácet nelze a oni jsou bezmocní stejně, jako byli vojáci.
00:33:54 Vždyť ona je tam místo mě.
00:33:56 Mladý princ se rozhodl okamžitě.
00:34:07 Jarku! Jarku! Nedělej to!
00:34:15 Já se vrátím.
00:34:21 -Neměli jsme ho pouštět.
-Varovali jsme ho.
00:34:24 Králi a královně to nevysvětlíme.
00:35:34 V tu chvíli Jarka napadlo že tam, kde pohořeli vojáci i dřevorubci,
00:35:38 neuspěl by s mečem v ruce ani on.
00:35:58 -ŠPLOUCHÁNÍ VODY-
00:36:22 -ZAPRASKÁNÍ VĚTVIČEK-
00:37:12 -HLASITÉ VRZÁNÍ BRÁNY-
00:38:15 Jak se opovažuješ bránit se mým sluhům?!
00:38:18 -SMÍCH-
00:38:24 Co tady chceš?
00:38:27 Odpusťte, bylo otevřeno.
00:38:29 Nepřijímám žádné návštěvy!
00:38:32 Ale já nejsem návštěva. Zabloudiljsem.
00:38:35 Ven! Otravuješ ve slušném domě.
00:38:38 Prosím vás, nechte mě tu přespat a já vám třeba spravím studnu.
00:38:43 Já jsem totiž tesařský tovaryš na cestách.
00:38:48 No dobrá, nechám si tě tu. Ale jen do zítřka!
00:38:53 Uděláš práci a pak se uvidí.
00:38:57 Děkuji. Nejste náhodou ... Nejste pan Pavučinec?
00:39:02 Tak aby bylo jasno: žádné otázky. Rozumíš?
00:39:24 -Co tomu říkáš?
-Pěkné.
00:39:29 Potrpím si na dobré oblečení. A etiketu!
00:39:40 Mám rád přepych.
00:39:49 Procestoval jsi světa kraj, viděl jsi už někdy něco takového?
00:39:55 Ne.
00:40:07 Dobrý večer.
00:40:10 Valíš bulvy jako zmoklý choroš, aby ti nevypadly.
00:40:16 -Líbí se ti?
-Ano, je krásná.
00:40:22 Jako všechno tady.
00:40:25 Tak to jsem rád. Je to moje žena.
00:40:29 -Žena?
-Hm. Tedy budoucí.
00:40:33 Pěstuji si ji tu, vychovávám si ji tu a až jí bude 17, vezmu si ji.
00:40:43 -A to bude kdy?
-Brzy.
00:40:45 Za tři dny požádám o její ruku.
00:41:02 Tak ti tak rozvažuji, co s tím lidským hlupákem.
00:41:06 Mám ho zítra poslat do bezedných bažin?
00:41:09 Nebo k bludnému kořenu? Co myslíš?
00:41:11 Pozor na účes.
00:41:17 Myslíš, ale nemluvíš.
00:41:22 Počkej ještě.
00:41:27 Těšíš se na svatbu? Bude se ti to líbit.
00:41:32 Závoje z muchomůrek, navoněné houby. Hudba: tu, tu...
00:41:44 Tak dobrou noc, nevěsto.
00:41:47 -CHRÁPÁNÍ-
00:42:13 Dobrý den, kouzelná vodo, ukážeš mi dnes něco pěkného?
00:42:17 Třeba: co se děje slunce svítí a co se děje padá sníh.
00:42:23 Děvče, děvče.
00:42:24 Kolikrát ti mám opakovat, aby si se snažila mluvit pořádně,
00:42:27 jak se sluší na mladou dámu, i když žije v lese.
00:42:30 Ne, co se děje slunce svítí. Ale co se děje teď, nyní?
00:42:33 A ne, co se děje padá sníh. Ale co se bude dít v budoucnu?
00:42:38 Prosím.
00:42:39 Co se děje teď a co se děje pak.
00:42:41 A jak se říká?
00:42:42 Prosím pěkně.
00:43:06 Svou práci jsi udělal.
00:43:10 Já jsem ti taky dlužen nic nezůstal. Najedl ses, vyspal. Tak jdi!
00:43:18 Napadlo mě...
00:43:19 Řekl jsem - můžeš jít!
00:43:22 Napadlo mě, že když jste se mnou tak spokojený,
00:43:26 dát vám to tady do pořádku.
00:43:30 -Dát do pořádku?
-Ano. Do pořádku.
00:43:36 A co za to?
00:43:39 To samé jako včera a dnes. Jídlo, pití, nocleh.
00:43:44 To by šlo.
00:43:58 Jsi slouha! Slouha! Slouha!
-SMÍCH-
00:44:25 Tak co jsi mi dnes všechno spravil? No? Mluv!
00:44:32 Naštípal jsem dříví a namazal bránu, aby nevrzala.
00:44:36 To je dobře. To vrzání bylo k zbláznění.
00:44:45 Ona nemá žádné jméno?
00:44:51 Etiketa chlapče, etiketa! Já se ptám, ty odpovídáš.
00:44:58 Jméno, jméno, jméno. Proč by měla mít nějaké jméno?
00:45:03 Protože tak urozený muž jako jste vy, pane z Pavučin,
00:45:06 by si zajisté nevzal za ženu nějaké bezejmenné děvče.
00:45:14 Jsi chytřejší než vypadáš.
00:45:17 Možná bych si tě mohl nechat ve svých službách.
00:45:21 Chceš? Neprohloupíš.
00:45:24 Možná, že jednou i na tebe dopadne odlesk mé slávy a moci.
00:45:40 Copak? Nelíbím se ti snad, nevěstinko moje?
00:45:48 -HUDBA-
00:45:56 Základní pozice.
00:45:57 Houba.
00:46:01 Dva, tři, závojíček.
00:46:05 Práce s kloboukem.
00:46:09 Výtrusy k sobě, výtrusy od sebe. Výtrusy k sobě, výtrusy od sebe.
00:46:14 Lidová houba!
00:46:20 Vláknice patojardová, to je moje tetička.
00:46:25 Dva, tři - poloha, držíme.
00:46:33 Klouzek!
00:47:17 Proč jí tak bije srdce?
-ŠÍLENÝ VÝKŘIK-
00:47:40 -Tak copak jsi dnes dělal celý den?
-Nanosil jsem z lesa klestí.
00:47:47 To k nám dřív chodilo samo.
-SMÍCH-
00:47:55 Copak dělala moje nevěstinka celý den? Vařila, prala.
00:48:05 A proč se loudá s polévkou?
00:48:24 Jsem s tebou spokojený. Zítra tě pověřím důležitým úkolem.
00:48:31 Když ho splníš, štědře se ti odměním a můžeš jít, kam budeš chtít.
00:48:38 Nebo můžeš zůstat se mnou a těšit se mé přízně.
00:48:42 -SMÍCH-
00:48:51 Tancuj. No?
00:49:00 Tancuješ jako víla. Jako rusalka. Jako holuběnka.
00:49:09 -PROSBA ŠEPTEM- Udělej houbu. Udělej houbu.
00:49:13 Všechno bych ti odpustil. I to, že děláš oči na toho lidského ubožáka!
00:49:20 Na toho slouhu mých sluhů! Na tu rozšláplou prašivku u cesty!
00:49:29 Jemu to neodpustím! Tancuj.
00:49:33 Pošlu ho ke kněžně pro jantarovou hůlku a mám ho z krku.
00:49:37 A kdyby se náhodou přece jenom vrátil,
00:49:40 tak budu mít konečně všechno ve svých rukou!
00:49:44 -ŠÍLENÝ SMÍCH-
00:50:01 -Hlídáme hrad.
-Hlídáme hrad.
00:50:52 Ježek. Povídají si na něm blechy.
00:50:56 -SMÍCH-
00:51:05 -DOPAD LOUČE NA ZEM-
00:51:26 -Kam mě vedeš?
-Musíš utéct. Teď hned!
00:51:29 -Ty mluvíš?
-Mluvím, ale nesmím.
00:51:33 Pavučinec slyší všechno, co se v lese šustne, ale teď spí.
00:51:38 Podívej se.
00:51:39 To je sídlo lesní kněžny, paní všech lesů tady kolem.
00:51:44 Tam tě chce Pavučinec poslat pro její kouzelnou jantarovou hůlku.
00:51:49 Nebudeš první, kdo tam šel z jeho rozkazu.
00:51:51 Nikdy se ale nikdo nevrátil.
00:51:53 Pojď, musíš utéct. Vyvedu tě na bezpečnou cestu z lesa.
00:51:57 Kdepak je ten lidský červ, aby splnil úkol, kterým ho chci pověřit?
00:52:07 Kdepak je má nevěstinka, aby mi posloužila?
00:52:13 Tahle cesta tě vyvede bezpečně z lesa.
00:52:16 Bez tebe neodejdu! Utečeme spolu! Žádná věda!
00:52:20 Ani nevíš, jak bych si to přála. Ale nemůžu, nedostanu se z lesa.
00:52:24 Ty ano. Tak už běž!
00:52:27 Poslyš. Když jsem byl malý, měli jsme s kamarády takové rozpočitadlo.
00:52:32 Co to je?
00:52:33 Říkají se slova. Na koho padne poslední, ten musí něco udělat.
00:52:37 Musí, rozumíš?
00:52:39 Jestli padne poslední slovo na tebe, odejdu sám.
00:52:42 Jestli padne na mě, utečeme spolu.
00:52:45 Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
00:52:49 s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
00:52:55 s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
00:53:00 -Kdo jsi?
-Jarek.
00:53:08 Kláro.
00:53:09 Kláro. Tak už mi dlouho nikdo neřekl.
00:53:16 Musíš se mnou. Musíš se mnou.
00:53:31 Pavučinec! Musíme zpátky.
00:53:35 Co ti na něm tak záleží? Tak já pro tebe nejsem dost dobrý?
00:53:42 Krásné šaty kvůli tobě pořizuji, na své hlavě nádherné vlasy pěstím.
00:53:49 Podle proroctví se stanu vládcem dvou zemí.
00:53:53 A tobě záleží víc na nějaké lidské nicce!
00:54:05 Tak do skal jste si zamířili.
00:54:26 Jen počkejte, já vám ukážu!
00:54:50 -Skoč!
-Ne. Já se bojím.
00:54:53 Neboj se, já tě chytím. Skoč! No tak skoč!
00:55:08 A teď už tě nikdy nepustím.
00:55:14 Tak vám to ještě nestačilo?!
00:55:18 Ještě pořád se nechceš vzdát toho trouby, co tě neumí ani ochránit?
00:55:22 Má nevěstinko?
00:55:26 Pojďte. Pojďte, pojďte, do té studené vody. Pojďte!
00:55:47 Vař se vodo, vař!
00:56:01 Au!
00:56:06 Musíme z vody.
00:56:08 -Au, to pálí.
-Vydrž! Vydrž!
00:56:16 -Nikdy mu neunikneme.
-Musíme něco vymyslet.
00:56:20 Kláro, přemýšlej. Přece se nestaneš ženou té hrozné obludy?
00:56:24 Vždyť ses přece taky naučila různá lesní kouzla?!
00:56:27 Proti Pavučincovi nic nezmůžu.
00:56:29 Už má dost.
00:56:31 -Musím se vrátit.
-Ne. To ne!
00:56:33 Nezbývá nic jiného. Budu navždy jeho zajatkyní, ale ty se zachráníš.
00:56:42 Pane z Pavučin! Vrátím se k vám, když propustíte Jaros....
00:56:46 Toho slouhu!
00:57:05 Mám tě k smrti ráda, Jarku, ale už se neuvidíme.
00:57:46 Zdrcený princ se plahočil lesem, až došel k moudré studánce.
00:57:52 Možná by mu poradila. Možná i ukázala, co se stane.
00:57:56 Nevěděl však o její moci.
00:58:02 A poté znovu uviděl vzdálené sídlo lesní kněžny.
00:58:06 Kouzelnice netečné k lidským trápením
00:58:08 a nepravostem svých poddaných.
00:58:38 Když Jarek vystoupil co nejvýše mohl, nevěděl kudy dál.
00:58:43 K sídlu lesní kněžny už žádná další cesta nevedla.
00:59:03 A pak? Bylo to k neuvěření!
00:59:06 Mapa, která nikdy nelhala, ukázala cestu vzduchem.
00:59:16 Jarek se musel rozhodnout. Nezbývalo než věřit.
01:00:47 Copak chceš s hůlkou, která ti nepatří?
01:00:51 Vysoce urozená paní, jsem...
01:00:54 Vím, kdo jsi. A vím, proč jsi přišel.
01:00:57 Ale nevím, co chceš udělat s mou jantarovou hůlkou.
01:01:01 Rozmysli si dobře svou odpověď.
01:01:03 Ta hůlka je mocná. Mocnější, než si vůbec dokážeš představit.
01:01:07 Když se mi tvá odpověď bude líbit, dám ti ji. Když však ne...
01:01:14 Chtěl jsem ji odnést panu z Pavučin, vašemu správci.
01:01:18 A vyměnit ji za dívku, kterou mám rád.
01:01:21 Zasloužíš si tu hůlku.
01:01:23 Proč bys mu ji dával, když ji budeš mít v ruce?
01:01:26 Získáš s ní všechno, co chceš.
01:01:37 Teď máš v ruce moc. Jak s ní naložíš?
01:01:44 Chci, aby pode mnou byla pevná země!
01:02:04 Tak. Předcházíme před krále, ukloníme se a ty řekneš...
01:02:13 No, copak řekne moje malá nevěstinka?
01:02:20 Tak - u všech hadovek smrdutých - mluv, když už umíš mluvit!
01:02:25 -Řekne: Milý otče.
-Milý otče.
01:02:31 Přicházím s urozeným panem z Pavučin.
01:02:36 Přicházím s urozeným panem z Pavučin.
01:02:40 Kterého miluji...
01:02:45 No tak! Kterého miluji!
01:02:47 Kterého nemiluji a nikdy si ho nevezmu.
01:02:51 Cože?! Ty si mě přece musíš vzít!
01:02:54 Špatně! Přece nepřijdu o celé království.
01:02:58 Nikdy ho nezískáš!
01:03:02 Tak ty ses vrátil. Proč? Kdo vlastně jsi?
01:03:06 Jsem princ Jaroslav.
01:03:08 Ten, který před 12 lety přivítal otce, ale až po psovi.
01:03:12 Vše, co jsi udělal, bylo nespravedlivé.
01:03:15 Co? A kdo je potom tahle?
01:03:18 Klára, dcera štolby Petra.
01:03:21 To chceš říct, že se nestanu dědicem království
01:03:23 ani když si ji vezmu?
01:03:27 Ale teď mám vás oba.
-KAŠLE-
01:03:31 Ale já mám tohle!
01:03:38 On má jantarovou hůlku lesní kněžny! To snad není možné!
01:03:43 Budeme mu ji muset sebrat, než si s ní ublíží.
01:03:50 Sám od sebe jsi splnil rozkaz,
01:03:52 který jsem ti ještě ani nestačil dát.
01:03:55 Jsi lepší, než tihle dva troubové dohromady.
01:03:58 Nerad to přiznávám, ale obdivuji tě. A teď si můžeš vybrat svoji odměnu.
01:04:07 Pamatuješ, co jsem slíbil?
01:04:10 Co když si vyberu Kláru?
01:04:15 Tak i tu ti dám. Chtěl jsem královskou dceru.
01:04:20 K čemu by mi byla štolbova, když mě stejně vůbec nemiluje?
01:04:26 -PŘEDSTÍRANÝ PLÁČ-
01:04:38 -PLÁČ SE ZMĚNIL V ŠÍLENÝ SMÍCH-
01:04:45 Tak, nevěstinko. A teď šup do kuchyně!
01:04:48 A vařit oběd, ať máš jídlo včas!
01:04:52 A my si tu zatím společně vyzkoušíme tu mocnou hůlku.
01:05:00 A začneme tím, že proměníme Jaroslava třeba v žábu.
01:05:07 Ne, ne, ne. To je příliš tradiční.
01:05:11 Začneme tím, že proměním sebe v jeho podobu,
01:05:16 abych se líbil své nevěstince.
01:05:39 Proměňte nás, pane z Pavučin, konečně v urozené muchomůrky.
01:05:44 Jo,jo. Zasloužíme si to přece.
01:05:55 Jak to? Vždyť jsou z nás obyčejné prašivky!
01:05:59 Ta hůlka je určitě rozbitá.
01:06:05 Potvora! Ať si hledá nového správce!
01:06:10 Takovou nevděčnou práci jí nevezme ani hřib satan,
01:06:15 ani hadovka smrdutá...
01:06:43 Přišla jsem si pro svou hůlku, princi.
01:06:50 Dobře jsi rozeznal, že její kouzelná moc
01:06:53 se obrátí proti tomu, kdo by ji chtěl ve zlém zneužít.
01:06:58 Ještě než si najdu nového správce, poprosím tě o pomoc.
01:07:03 Svěřím ti Lesní zemi.
01:07:06 Doufám, že mě pozvete na vaší svatbu,
01:07:09 jak se sluší mezi dobrými sousedy.
01:07:21 Nebudeme se přece takhle hloupě dohadovat, Vojto.
01:07:24 Musíme to konečně králi oznámit.
01:07:26 -Ale já tam sám dobrovolně nepůjdu.
-Já taky ne.
01:07:29 Uděláme to jako zastara, ale tentokrát poctivě.
01:07:33 Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
01:07:37 s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
01:07:41 s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
01:07:52 -Tak já to jdu oznámit.
-Ne, já to jdu oznámit.
01:08:12 Za okamžik na nádvoří vyjdou všichni rodičové.
01:08:16 Král Jaroslav, královna Anna, štolba Petr, jeho žena Kateřina
01:08:21 a poběží naproti mladé dvojici.
01:08:24 Ale než doběhnou, pohádka skončí.
01:08:28 Protože je jasné, jak všechno dopadne.
01:08:33 Dobrou noc.
01:08:49 Skryté titulky: Zuzana Papajová Česká televize, 2006
V království lidí panuje král Jaroslav (J. Dvořák) s královnou Annou (Z. Vejvodová). Na první pohled je patrné, že se nevyvyšují nad jiné. Jejich děti si hrají běžně s ostatními a dobré jsou i vztahy královských manželů k rodině štolby Petra (P. Motloch). Místem, v němž platí zákony, které není radno překročit, je sousední Lesní země. Jeho panovnice (K. Brtníková) zůstává tajemně v pozadí a lidé mohou potkat pouze správce země Pavučince (J. Vondráček). Král Jaroslav je potrestán za překročení léta tradovaného zákazu a svoji svobodu musí vyvážit darem pro Pavučince. Jakmile zjistí, že by se musel vzdát svého syna, snaží se jej zachránit. Ale něco za něco – Pavučinec si přece jen svou oběť vybere.
Název pohádky - Tajemství Lesní země - dává najevo, kde se převážně odehrává. Jako je pro tento žánr typické, ani tentokrát nás nemine souboj dobra se zlem, tajemné prostředí, nadpřirozené schopnosti některých postav, splněné úkoly, záměny osob, pomoc podmíněná ochotou podřídit se přání silnějšího i láska, která všechno překoná.
Jak to v moderních pohádkách bývá, žádná z jednajících postav není jen dobrá nebo jenom zlá, vlastnosti lidí i pohádkových bytostí nám vždy něco (nebo někoho) připomínají. Jejich zloba, potměšilost, snaha získat výhody na úkor jiného a pýcha kladou překážky dobrým úmyslům. Každý z pohádkových hrdinů má své světlé stránky, ušlechtilé touhy, ale i chyby. V průběhu děje se utkávají zlé síly s těmi dobrými, aby nakonec přece jen všechno dopadlo co nejlépe. Jakoby osud, stejně jako staré rozpočitadlo malých dětí, usiloval o to nadělit všem spravedlivě.
