Je půvabná a romantická, ale řádí v ní nevyzpytatelné bytosti. Kdo by se tam odvážil, když se pověsti o nástrahách stanou skutečností? Výpravná pohádka České televize (2006). Hrají: J. Vondráček, K. Zima, B. Munzarová, J. Dvořák, J. Plouhar, B. Holiček, T. Hladišová, Z. Vejvodová, P. Motloch a další. Scénář V. Křístek a A. Jurda. Kamera D. Ployhar. Režie V. Křístek
00:00:56Za dávných časů, kdy od skutečnosti k pohádce byl jen malý krůček,
00:01:01se mezi polednem a půlnocí rozprostíral převeliký starý les,
00:01:06o kterém se v sousedním království vyprávěly podivuhodné příběhy.
00:01:11Třeba, že tam straší houby v lidské podobě
00:01:14a také, že někde v tajuplných hlubinách leží moudrá studánka,
00:01:19která umí předpovídat budoucnost.
00:01:22Nikdy však neprozradí všechno.
00:01:26Vodo, vodo!
00:01:36Kouzelná vodo, poznáváš mě?
00:01:41Ano, poznávám tě.
00:01:42Jsi Pavučinec, správce lesního knížectví. Copak si přeješ?
00:01:48Víš, přišel jsem, protože si tvého mínění opravdu vážím.
00:01:54Pověz, copak dělá naše milostivá kněžna?
00:01:59Už jsme ji tady neviděli celou věčnost.
00:02:03Lesní kněžna se zjeví v pravý čas, aby požehnala sňatku dvou osob.
00:02:07Té, která vítá krále na jeho hradě, s tím, kdo umí procházet lesem.
00:02:13Oba pak spojí království a les pod svou laskavou a moudrou vládou.
00:02:19To jsem já, to jsem celý já!
00:02:21Ožením se s královskou dcerou. Budu vládnout tam i tady
00:02:26místo té čarodějnice?
00:02:28Ale nejdříve bych se musel dostat k jantarové hůlce lesní kněžny.
00:02:33Slyšíš?
00:02:35Jantarovou hůlku opravdu získáš, ale musíš umět dobře naslouchat.
00:02:41To ať mám raději ušiska jak netopýr!
00:02:44Dobrá.
00:02:48-SILNÝ HUKOT-
00:03:10Ty močůvko blbá!
00:03:24Musí ti ptáci tak řvát? Pi, pi, pi, pí!!!
00:03:33-PAVUČINEC ŠEPTÁ- Lysohlávek, Hadovec ke mně!
00:03:52Musí ty mouchy tak řvát?
00:03:58Co se vám stalo, pane z Pavučin?!
00:04:00Co se zajímáš? Jen malá daň za spoustu dobrých zpráv.
00:04:05Na této hlavě jednou spočine královská koruna.
00:04:12Opravdu?
00:04:18Potřebuji vaši pomoc.
00:04:24Odměna vás nemine, mé milé houbičky, povýším vás mezi urozené muchomůrky.
00:04:34-Opravdu?
-Lhal jsem snad někdy?!
00:04:39Potřebuji, aby jste se vydali do království a měli oči otevřené.
00:05:04A tak se Lysohlávek s Hadovcem vypravili z hlubin lesa
00:05:08na jeho okraj, k hranici se sousedním královstvím.
00:05:11Dál lesní bytosti nikdy nechodily. A naopak lidé z království
00:05:16se jen zřídka odvážili byť jen na okraj Lesní země.
00:05:19Tak silný v nich přetrvával strach způsobený pověstmi o nástrahách,
00:05:24číhajících pod tichými stromy.
00:05:26Na hranicích lesa a království vládl zvláštní klid,
00:05:29ale to se brzy mělo změnit.
00:05:31-Tady už lesní kouzla nemají moc.
-Opravdu? A jaká tedy?
00:05:42Asi lidská.
00:05:43-Takže musíme být opatrní.
-Moje řeč.
00:05:55Tak co, už dohlídneš na hrad? Vidíš něco?
00:06:04-Klárko něco pro tebe mám.
-Ty jsou hezké. Díky.
00:06:14Děcka.
00:06:17-A nějaká princezna? Co?
-Asi ne.
00:06:39-KLUCI ŠEPTAJÍ-
00:06:40-Vidíš ten pytlík?
-Jo.
00:06:42-Co v něm tak může být?
-Asi tabák.
00:06:46-To by bylo, šlohnout mu ho.
-Ale kdo mu ho vezme?
00:06:50Vojto, Jindro, ne abyste poslali Jarka! Povím to.
00:06:55Tak dobře, sestřičko. Rozpočítáme se.
00:06:58Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
00:07:01s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
00:07:04s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
00:07:09Já se nebojím!
00:07:32A mám tě, uličníku!
00:07:40Pojď! Okrádat stráže pana krále, to si odskáčeš.
00:07:46-Já nic neukradl!
-Ne?
00:07:50Dejte mu pořádně.
00:07:53-Zavřeme tě do šatlavy, až zčernáš.
-Jo.-SMÍCH-
00:07:59-Co se stalo?
-Kradl.
00:08:01-Co ukradl?
-Chtěl mi ukrást tabák.
00:08:04Chtěl, nebo ukradl? Podrž to!
00:08:09-Kdo tě naváděl!
-Nikdo.
00:08:12Nikdo? Děti pojďte sem, no honem!
00:08:17Klárko, kdo to spískal, Vojta nebo Jindra? Co?
00:08:25Tak přiznáte se?
00:08:29Klárko, jestli mi to neřekneš, dostaneš na zadek jako ostatní.
00:08:36Tak dobře.
00:08:37Já jsem to vymyslel! Paní štolbová, nebijte Kláru.
00:08:41Jste všichni úplně stejní uličníci.
00:08:43Kluci, vraťte se, zasloužíte na zadek všichni!
00:08:47Kateřino, přece nebudeš bít naši malou princezničku.
00:08:51Hadovec, ona to opravdu bude nejspíš princezna?
00:08:57Veličenstvo! Svačina!
00:09:00Dej mi to a běžte je hlídat.
00:09:03Takže úkol jsme splnili.
00:09:06Já svůj úkol splnil, teď je řada na tobě.
00:09:27Tak co, Jindříšku, dáš si ještě?
00:09:30-A jak se říká?
-Děkuji.
00:09:31Není zač.
00:09:34Andulko, ty jsi na moje děti méně přísná, než na svého Jarka.
00:09:38Tak to přece bývá, Kateřino.
00:10:08Reku!
00:10:14-Dobrý den.
-Jaroslave.
00:10:18-Dobrý den.
-Jarku, pojď.
00:10:23Zase zlobili.
00:10:26Pane králi, Vojta švindloval při rozpočítávání.
00:10:31Měl jít Jindra, ne Jarek. Jarek za nic nemůže.
00:10:37Aha? Takhle to teda bylo.
00:10:39-Co bylo?
-Já ti to pak povím.
00:10:57Korálky!?
00:11:05Dobře, chlapci moji, dobře. Takže král má dceru.
00:11:11-Pěknou?
-Pěknou. Ale malou, že jo?
00:11:17Viděli jsme ji, jak si hrála na nádvoří s nějakými špinavými kluky.
00:11:21Však ona vyroste. Já si ji vychovám.
00:11:27Á, perly.
00:11:31Pane z Pavučin, kdy už nás povýšíte?
00:11:36Mlč, ty hlupáku! Musíme přece princeznu nejdřív dostat.
00:11:42-A jak?
-Je čas napnout sítě.
00:11:51Jednoho dne zahlédl král Jaroslav na svém panství bílého jelena.
00:11:57Jal se ho pronásledovat až k hranici Lesní země.
00:12:03Viděli jste ho? To byl pořádný kus.
00:12:29Vidíš ho?
00:12:32Bylo by škoda, nepodívat se na něj zblízka.
00:12:36Králi, tam už ne. Tady už nemáme právo lovit.
00:12:39-Vraťme se.
-Nechat takového jelena? To ne.
00:12:43Já těm báchorkám o Lesní zemi nevěřím.
00:13:45Tady už jsme přece byli!?
00:13:47Musíme se rozdělit, každý pojede jiným směrem.
00:13:57Členové královy družiny se brzy dostali z tajemného lesa ven,
00:14:01ale král dál bloudil a nořil se víc a víc do hlubin hvozdu.
00:14:14Hej!
00:14:16Hej!!!
00:14:23Jak se opovažuješ prohánět se po mém lese?
00:14:27Myslel jsem, že za hranicemi našeho království vládne jen sama příroda?
00:14:32Buď zdráv. Jsem král Jaroslav.
00:14:37A já jsem pánem této země, kterou ty ve své pýše pokládáš jen za les.
00:14:42Pavučinec I., první ve všem.
00:14:49Těší mě, Pavučinče I.
00:14:52Vyveď mě odtud a na tvou počest uspořádám hostinu!
00:14:58Proč tak nahlas, králi? Nestojím o žádné hostiny. Tedy zatím.
00:15:06A mám raději, když mě oslovují pán z Pavučin.
00:15:11Dobrá tedy, pane z Pavučin. Vyveď mne z tvého lesa a já se ti odměním.
00:15:19-Nabízím ti své přátelství.
-Takovou nabídku neodmítnu.
00:15:25Vyvedu tě, ale pod jednou podmínkou.
00:15:29Jako záruku našeho nového přátelství
00:15:33mi dáš první živou bytost, která tě přivítá, až se vrátíš domů.
00:15:39Přišel jsi o rozum? Víš, co po mě chceš?
00:15:43Za pomoc v nouzi tak něco nelidského?
00:15:47-Nikdy!
-Nikdy?
00:15:51Šetři si hlasivky, až budeš volat o pomoc.
00:15:54-Nikdy!
-Tak nikdy.
00:15:58Já mám času dost.
00:16:19Král se vydal na nedaleký kopec, aby se z jeho vrcholu rozhlédl
00:16:24a hledal cestu z lesa ven.
00:17:05Tak co, už ses rozmyslel?
00:17:11Takže: Přivedu ti jako rukojmí.
00:17:14Přivedu ti jako rukojmí.
00:17:17První živou bytost.
00:17:19První živou bytost, která mě doma přivítá.
00:17:25-Slibuješ?
-Slibuji!
00:17:32Zítra na kraji lesa.
00:18:02-Mami, mě už to tady nebaví!
-Vydrž, broučku, ještě.
00:18:12Reku! Reku!
00:18:21-Reku!
-Baf!
00:18:26Proboha, to snad ne!
00:18:31-Jaroslave?!
-Tatínku!
00:19:16Pomůžeš mi, kamaráde?
00:19:58Reku!
00:20:12-REK TESKNĚ VYJE-
00:20:19Ve všem první.
00:20:34No, co s tím, vy hlupáci? Měli jste mi přivést princeznu.
00:20:39Ale tam žádná nebyla, pane z Pavučin. Jenom on.
00:20:43Třeba je to princezna, ale zakletá.
00:20:47Ty troubo, lidi taková kouzla neumí. Vždyť je to docela obyčejný hafan.
00:20:53Zpackali jste to.
00:20:55Kdybych tady teď měl jantarovou hůlku lesní kněžny,
00:20:58to by jste viděli!
00:21:00Ale protože ji zatím nemám, dám vám ještě jednu šanci.
00:21:05Ale střežte se!
00:21:19Jaroslave! Rek se vrátil.
00:21:28Zesilte stráže!
00:21:37Říkáš, že to měla být první živá bytost, která tě přivítá?
00:21:42Ano.
00:21:44Tak to byl Rek.
00:21:46Slyšel jsem ho štěkat z dálky, tak jsem ho zavolal.
00:21:50Teprve potom mě překvapil Jarek.
00:21:54-Proč ho ale ta obluda nepřijala?
-To nevím.
00:21:59Ale mám divné tušení. Ve skutečnosti chtěl, abych mu přivedl svoje dítě.
00:22:10Že já jsem tě v tom lese neposlechl.
00:22:25Ale myslím, že to ještě neskončilo.
00:22:27Pokud Pavučinec ovládá kouzla a čáry, tak proti němu nic nezmůžeme.
00:22:32Pavučinec. Kdo to je ten Pavučinec?
00:22:36Tady se vždycky vyprávělo jen o lesní kněžně,
00:22:40že je to mocná kouzelnice, ale ne zákeřná.
00:22:45-Ovšem co je ten Pavučinec zač?
-No právě.
00:22:49Jistější bude, když Jarka pošleme někam pryč odsud. Do ciziny.
00:23:26Hlavu vzhůru. Poznáš cizí zemi.
00:23:30Ve škole se naučíš věci, které budeš potřebovat,
00:23:32až budeš jednou vládnout.
00:23:37-Mami!
-No tak, Jarku, nenatahuj.
00:23:54Klárko!
00:24:45-SMÍCH-
00:25:21Kláro! Kláro!
00:25:35Klárko, kde jsi? Nezlob mě. Kláro!
00:25:52Proboha!
00:25:54Jindříšku, Vojto, pojďte honem, něco se stalo. Musíme Klárku najít.
00:25:59Klárko! Kláro!
00:26:14Klárinko!
00:26:22Našli jste ji?
00:26:25-Kateřino, máte ji?
-Ne.
00:26:31-Hledali jste všude?
-Všude.
00:26:38-Petře?!
-Nic.
00:26:43Jestli je to dílo lesní obludy, tak pozná, zač je toho loket.
00:26:57Královské vojsko prohledávalo les.
00:27:01Jenže vojáci bloudili celou noc v marných kruzích
00:27:05a nenacházeli cestu ven.
00:27:08Nad ránem je začala polykat veliká bažina.
00:28:50Plynuly dny, pak celé týdny.
00:28:53Klára se nevracela a nikdo po ní neobjevil jedinou stopu.
00:29:12Zastavte!
00:29:35Kateřino?!
00:29:43Kateřino, je mi to tak líto. Ukaž, pomůžu ti.
00:29:51Ale to po vás přece nemůžu chtít, Veličenstvo.
00:29:55No tak, dej to sem.
00:30:00Ta je zrovna Klárčina. Já vůbec nevím, proč je ještě peru.
00:30:11Já jsem viděla Klárku ve snu. Měla na sobě svatební šaty. Ona se vrátí.
00:30:23Děkuji ti, Andulko.
00:30:34Pak už neplynuly jen týdny, měsíce, ale celé roky.
00:30:39Znovu přišlo léto a slunce probarvilo koruny stromů
00:30:43na hranici království a Lesní země.
00:30:50-Hej vy dva, co tady děláte?
-My jsme dřevorubci, mladý pane.
00:31:02-Těžká práce, co?
-Ani by jste nevěřil, nevděčná.
00:31:09Jakmile si vyhlídneme strom, vrhne se na nás hejno komárů.
00:31:13A když utíkáme, boříme se do bažin a najednou jsme zase venku z lesa.
00:31:18Už to ani nezkoušíme.
00:31:20Kudy vede nejkratší cesta na královský hrad?
00:31:24No tak to se musíte vrátit na kopec a kolem lesa.
00:31:29Ne, lepší je to kolem rybníka.
00:31:31Pořád rovně. Když to vezmete kolem rybníka, tak uvidíte.
00:31:53Co to je za podivný obrázek?
00:31:55Tohle je podrobná mapa království a Lesní země.
00:31:59Ani se mě neptejte, kolik jsem za ni zaplatil.
00:32:02Ne? To by nás tedy zrovna hodně zajímalo.
00:32:05Kolik se dá zaplatit za takovouhle hloupost?
00:32:09Tohle je velmi užitečná pomůcka. A vyplatí se.
00:32:28Kouzlo!
00:32:30Jaképak kouzlo. Věda.
00:32:33Podívejte, cesta na královský hrad vede přímo tímhle lesem.
00:32:40Tak to bychom vám neradili, mladý pane. Pohrdáte kouzly.
00:32:44A v tom lese jich je plno.
00:32:46Když tam půjdete, můžete mluvit o štěstí, když se do rána vymotáte.
00:32:50A když štěstí mít nebudete, pak vás už nikdo nikdy nenajde.
00:32:54-Jako naši sestru.
-Je to tak. Víme, o čem mluvíme.
00:32:59Hodně se to tady změnilo, co jsem odjel.
00:33:03Ale to byste tedy mohl být náš princ!
00:33:07No jo. Jarku! Nebo Vaše Výsosti?
00:33:12Pořád Jarek. Ty musíš být Jindra a ty Vojta.
00:33:16Naopak.
-SMÍCH-
00:33:18Počkej, co jste to říkali o své sestře?
00:33:22-Copak ty už si to nepamatuješ?
-Nevíš, proč tě poslali do ciziny?
00:33:26-Na studia.
-Ale kdepak, bylo to úplně jinak.
00:33:31Je to dlouhá historie.
00:33:33Vojta s Jindrou vyprávěli svému kamarádovi z dětství
00:33:36celou smutnou historii.
00:33:38Jak ji mnohokrát slyšeli od rodičů i od nešťastného krále.
00:33:42Také mu řekli, že se stali dřevorubci proto,
00:33:45aby se lesním bytostem mstili za únos Kláry, v jejíž návrat nevěřili.
00:33:50Les pokácet nelze a oni jsou bezmocní stejně, jako byli vojáci.
00:33:54Vždyť ona je tam místo mě.
00:33:56Mladý princ se rozhodl okamžitě.
00:34:07Jarku! Jarku! Nedělej to!
00:34:15Já se vrátím.
00:34:21-Neměli jsme ho pouštět.
-Varovali jsme ho.
00:34:24Králi a královně to nevysvětlíme.
00:35:34V tu chvíli Jarka napadlo že tam, kde pohořeli vojáci i dřevorubci,
00:35:38neuspěl by s mečem v ruce ani on.
00:35:58-ŠPLOUCHÁNÍ VODY-
00:36:22-ZAPRASKÁNÍ VĚTVIČEK-
00:37:12-HLASITÉ VRZÁNÍ BRÁNY-
00:38:15Jak se opovažuješ bránit se mým sluhům?!
00:38:18-SMÍCH-
00:38:24Co tady chceš?
00:38:27Odpusťte, bylo otevřeno.
00:38:29Nepřijímám žádné návštěvy!
00:38:32Ale já nejsem návštěva. Zabloudiljsem.
00:38:35Ven! Otravuješ ve slušném domě.
00:38:38Prosím vás, nechte mě tu přespat a já vám třeba spravím studnu.
00:38:43Já jsem totiž tesařský tovaryš na cestách.
00:38:48No dobrá, nechám si tě tu. Ale jen do zítřka!
00:38:53Uděláš práci a pak se uvidí.
00:38:57Děkuji. Nejste náhodou ... Nejste pan Pavučinec?
00:39:02Tak aby bylo jasno: žádné otázky. Rozumíš?
00:39:24-Co tomu říkáš?
-Pěkné.
00:39:29Potrpím si na dobré oblečení. A etiketu!
00:39:40Mám rád přepych.
00:39:49Procestoval jsi světa kraj, viděl jsi už někdy něco takového?
00:39:55Ne.
00:40:07Dobrý večer.
00:40:10Valíš bulvy jako zmoklý choroš, aby ti nevypadly.
00:40:16-Líbí se ti?
-Ano, je krásná.
00:40:22Jako všechno tady.
00:40:25Tak to jsem rád. Je to moje žena.
00:40:29-Žena?
-Hm. Tedy budoucí.
00:40:33Pěstuji si ji tu, vychovávám si ji tu a až jí bude 17, vezmu si ji.
00:40:43-A to bude kdy?
-Brzy.
00:40:45Za tři dny požádám o její ruku.
00:41:02Tak ti tak rozvažuji, co s tím lidským hlupákem.
00:41:06Mám ho zítra poslat do bezedných bažin?
00:41:09Nebo k bludnému kořenu? Co myslíš?
00:41:11Pozor na účes.
00:41:17Myslíš, ale nemluvíš.
00:41:22Počkej ještě.
00:41:27Těšíš se na svatbu? Bude se ti to líbit.
00:41:32Závoje z muchomůrek, navoněné houby. Hudba: tu, tu...
00:41:44Tak dobrou noc, nevěsto.
00:41:47-CHRÁPÁNÍ-
00:42:13Dobrý den, kouzelná vodo, ukážeš mi dnes něco pěkného?
00:42:17Třeba: co se děje slunce svítí a co se děje padá sníh.
00:42:23Děvče, děvče.
00:42:24Kolikrát ti mám opakovat, aby si se snažila mluvit pořádně,
00:42:27jak se sluší na mladou dámu, i když žije v lese.
00:42:30Ne, co se děje slunce svítí. Ale co se děje teď, nyní?
00:42:33A ne, co se děje padá sníh. Ale co se bude dít v budoucnu?
00:42:38Prosím.
00:42:39Co se děje teď a co se děje pak.
00:42:41A jak se říká?
00:42:42Prosím pěkně.
00:43:06Svou práci jsi udělal.
00:43:10Já jsem ti taky dlužen nic nezůstal. Najedl ses, vyspal. Tak jdi!
00:43:18Napadlo mě...
00:43:19Řekl jsem - můžeš jít!
00:43:22Napadlo mě, že když jste se mnou tak spokojený,
00:43:26dát vám to tady do pořádku.
00:43:30-Dát do pořádku?
-Ano. Do pořádku.
00:43:36A co za to?
00:43:39To samé jako včera a dnes. Jídlo, pití, nocleh.
00:43:44To by šlo.
00:43:58Jsi slouha! Slouha! Slouha!
-SMÍCH-
00:44:25Tak co jsi mi dnes všechno spravil? No? Mluv!
00:44:32Naštípal jsem dříví a namazal bránu, aby nevrzala.
00:44:36To je dobře. To vrzání bylo k zbláznění.
00:44:45Ona nemá žádné jméno?
00:44:51Etiketa chlapče, etiketa! Já se ptám, ty odpovídáš.
00:44:58Jméno, jméno, jméno. Proč by měla mít nějaké jméno?
00:45:03Protože tak urozený muž jako jste vy, pane z Pavučin,
00:45:06by si zajisté nevzal za ženu nějaké bezejmenné děvče.
00:45:14Jsi chytřejší než vypadáš.
00:45:17Možná bych si tě mohl nechat ve svých službách.
00:45:21Chceš? Neprohloupíš.
00:45:24Možná, že jednou i na tebe dopadne odlesk mé slávy a moci.
00:45:40Copak? Nelíbím se ti snad, nevěstinko moje?
00:45:48-HUDBA-
00:45:56Základní pozice.
00:45:57Houba.
00:46:01Dva, tři, závojíček.
00:46:05Práce s kloboukem.
00:46:09Výtrusy k sobě, výtrusy od sebe. Výtrusy k sobě, výtrusy od sebe.
00:46:14Lidová houba!
00:46:20Vláknice patojardová, to je moje tetička.
00:46:25Dva, tři - poloha, držíme.
00:46:33Klouzek!
00:47:17Proč jí tak bije srdce?
-ŠÍLENÝ VÝKŘIK-
00:47:40-Tak copak jsi dnes dělal celý den?
-Nanosil jsem z lesa klestí.
00:47:47To k nám dřív chodilo samo.
-SMÍCH-
00:47:55Copak dělala moje nevěstinka celý den? Vařila, prala.
00:48:05A proč se loudá s polévkou?
00:48:24Jsem s tebou spokojený. Zítra tě pověřím důležitým úkolem.
00:48:31Když ho splníš, štědře se ti odměním a můžeš jít, kam budeš chtít.
00:48:38Nebo můžeš zůstat se mnou a těšit se mé přízně.
00:48:42-SMÍCH-
00:48:51Tancuj. No?
00:49:00Tancuješ jako víla. Jako rusalka. Jako holuběnka.
00:49:09-PROSBA ŠEPTEM- Udělej houbu. Udělej houbu.
00:49:13Všechno bych ti odpustil. I to, že děláš oči na toho lidského ubožáka!
00:49:20Na toho slouhu mých sluhů! Na tu rozšláplou prašivku u cesty!
00:49:29Jemu to neodpustím! Tancuj.
00:49:33Pošlu ho ke kněžně pro jantarovou hůlku a mám ho z krku.
00:49:37A kdyby se náhodou přece jenom vrátil,
00:49:40tak budu mít konečně všechno ve svých rukou!
00:49:44-ŠÍLENÝ SMÍCH-
00:50:01-Hlídáme hrad.
-Hlídáme hrad.
00:50:52Ježek. Povídají si na něm blechy.
00:50:56-SMÍCH-
00:51:05-DOPAD LOUČE NA ZEM-
00:51:26-Kam mě vedeš?
-Musíš utéct. Teď hned!
00:51:29-Ty mluvíš?
-Mluvím, ale nesmím.
00:51:33Pavučinec slyší všechno, co se v lese šustne, ale teď spí.
00:51:38Podívej se.
00:51:39To je sídlo lesní kněžny, paní všech lesů tady kolem.
00:51:44Tam tě chce Pavučinec poslat pro její kouzelnou jantarovou hůlku.
00:51:49Nebudeš první, kdo tam šel z jeho rozkazu.
00:51:51Nikdy se ale nikdo nevrátil.
00:51:53Pojď, musíš utéct. Vyvedu tě na bezpečnou cestu z lesa.
00:51:57Kdepak je ten lidský červ, aby splnil úkol, kterým ho chci pověřit?
00:52:07Kdepak je má nevěstinka, aby mi posloužila?
00:52:13Tahle cesta tě vyvede bezpečně z lesa.
00:52:16Bez tebe neodejdu! Utečeme spolu! Žádná věda!
00:52:20Ani nevíš, jak bych si to přála. Ale nemůžu, nedostanu se z lesa.
00:52:24Ty ano. Tak už běž!
00:52:27Poslyš. Když jsem byl malý, měli jsme s kamarády takové rozpočitadlo.
00:52:32Co to je?
00:52:33Říkají se slova. Na koho padne poslední, ten musí něco udělat.
00:52:37Musí, rozumíš?
00:52:39Jestli padne poslední slovo na tebe, odejdu sám.
00:52:42Jestli padne na mě, utečeme spolu.
00:52:45Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
00:52:49s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
00:52:55s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
00:53:00-Kdo jsi?
-Jarek.
00:53:08Kláro.
00:53:09Kláro. Tak už mi dlouho nikdo neřekl.
00:53:16Musíš se mnou. Musíš se mnou.
00:53:31Pavučinec! Musíme zpátky.
00:53:35Co ti na něm tak záleží? Tak já pro tebe nejsem dost dobrý?
00:53:42Krásné šaty kvůli tobě pořizuji, na své hlavě nádherné vlasy pěstím.
00:53:49Podle proroctví se stanu vládcem dvou zemí.
00:53:53A tobě záleží víc na nějaké lidské nicce!
00:54:05Tak do skal jste si zamířili.
00:54:26Jen počkejte, já vám ukážu!
00:54:50-Skoč!
-Ne. Já se bojím.
00:54:53Neboj se, já tě chytím. Skoč! No tak skoč!
00:55:08A teď už tě nikdy nepustím.
00:55:14Tak vám to ještě nestačilo?!
00:55:18Ještě pořád se nechceš vzdát toho trouby, co tě neumí ani ochránit?
00:55:22Má nevěstinko?
00:55:26Pojďte. Pojďte, pojďte, do té studené vody. Pojďte!
00:55:47Vař se vodo, vař!
00:56:01Au!
00:56:06Musíme z vody.
00:56:08-Au, to pálí.
-Vydrž! Vydrž!
00:56:16-Nikdy mu neunikneme.
-Musíme něco vymyslet.
00:56:20Kláro, přemýšlej. Přece se nestaneš ženou té hrozné obludy?
00:56:24Vždyť ses přece taky naučila různá lesní kouzla?!
00:56:27Proti Pavučincovi nic nezmůžu.
00:56:29Už má dost.
00:56:31-Musím se vrátit.
-Ne. To ne!
00:56:33Nezbývá nic jiného. Budu navždy jeho zajatkyní, ale ty se zachráníš.
00:56:42Pane z Pavučin! Vrátím se k vám, když propustíte Jaros....
00:56:46Toho slouhu!
00:57:05Mám tě k smrti ráda, Jarku, ale už se neuvidíme.
00:57:46Zdrcený princ se plahočil lesem, až došel k moudré studánce.
00:57:52Možná by mu poradila. Možná i ukázala, co se stane.
00:57:56Nevěděl však o její moci.
00:58:02A poté znovu uviděl vzdálené sídlo lesní kněžny.
00:58:06Kouzelnice netečné k lidským trápením
00:58:08a nepravostem svých poddaných.
00:58:38Když Jarek vystoupil co nejvýše mohl, nevěděl kudy dál.
00:58:43K sídlu lesní kněžny už žádná další cesta nevedla.
00:59:03A pak? Bylo to k neuvěření!
00:59:06Mapa, která nikdy nelhala, ukázala cestu vzduchem.
00:59:16Jarek se musel rozhodnout. Nezbývalo než věřit.
01:00:47Copak chceš s hůlkou, která ti nepatří?
01:00:51Vysoce urozená paní, jsem...
01:00:54Vím, kdo jsi. A vím, proč jsi přišel.
01:00:57Ale nevím, co chceš udělat s mou jantarovou hůlkou.
01:01:01Rozmysli si dobře svou odpověď.
01:01:03Ta hůlka je mocná. Mocnější, než si vůbec dokážeš představit.
01:01:07Když se mi tvá odpověď bude líbit, dám ti ji. Když však ne...
01:01:14Chtěl jsem ji odnést panu z Pavučin, vašemu správci.
01:01:18A vyměnit ji za dívku, kterou mám rád.
01:01:21Zasloužíš si tu hůlku.
01:01:23Proč bys mu ji dával, když ji budeš mít v ruce?
01:01:26Získáš s ní všechno, co chceš.
01:01:37Teď máš v ruce moc. Jak s ní naložíš?
01:01:44Chci, aby pode mnou byla pevná země!
01:02:04Tak. Předcházíme před krále, ukloníme se a ty řekneš...
01:02:13No, copak řekne moje malá nevěstinka?
01:02:20Tak - u všech hadovek smrdutých - mluv, když už umíš mluvit!
01:02:25-Řekne: Milý otče.
-Milý otče.
01:02:31Přicházím s urozeným panem z Pavučin.
01:02:36Přicházím s urozeným panem z Pavučin.
01:02:40Kterého miluji...
01:02:45No tak! Kterého miluji!
01:02:47Kterého nemiluji a nikdy si ho nevezmu.
01:02:51Cože?! Ty si mě přece musíš vzít!
01:02:54Špatně! Přece nepřijdu o celé království.
01:02:58Nikdy ho nezískáš!
01:03:02Tak ty ses vrátil. Proč? Kdo vlastně jsi?
01:03:06Jsem princ Jaroslav.
01:03:08Ten, který před 12 lety přivítal otce, ale až po psovi.
01:03:12Vše, co jsi udělal, bylo nespravedlivé.
01:03:15Co? A kdo je potom tahle?
01:03:18Klára, dcera štolby Petra.
01:03:21To chceš říct, že se nestanu dědicem království
01:03:23ani když si ji vezmu?
01:03:27Ale teď mám vás oba.
-KAŠLE-
01:03:31Ale já mám tohle!
01:03:38On má jantarovou hůlku lesní kněžny! To snad není možné!
01:03:43Budeme mu ji muset sebrat, než si s ní ublíží.
01:03:50Sám od sebe jsi splnil rozkaz,
01:03:52který jsem ti ještě ani nestačil dát.
01:03:55Jsi lepší, než tihle dva troubové dohromady.
01:03:58Nerad to přiznávám, ale obdivuji tě. A teď si můžeš vybrat svoji odměnu.
01:04:07Pamatuješ, co jsem slíbil?
01:04:10Co když si vyberu Kláru?
01:04:15Tak i tu ti dám. Chtěl jsem královskou dceru.
01:04:20K čemu by mi byla štolbova, když mě stejně vůbec nemiluje?
01:04:26-PŘEDSTÍRANÝ PLÁČ-
01:04:38-PLÁČ SE ZMĚNIL V ŠÍLENÝ SMÍCH-
01:04:45Tak, nevěstinko. A teď šup do kuchyně!
01:04:48A vařit oběd, ať máš jídlo včas!
01:04:52A my si tu zatím společně vyzkoušíme tu mocnou hůlku.
01:05:00A začneme tím, že proměníme Jaroslava třeba v žábu.
01:05:07Ne, ne, ne. To je příliš tradiční.
01:05:11Začneme tím, že proměním sebe v jeho podobu,
01:05:16abych se líbil své nevěstince.
01:05:39Proměňte nás, pane z Pavučin, konečně v urozené muchomůrky.
01:05:44Jo,jo. Zasloužíme si to přece.
01:05:55Jak to? Vždyť jsou z nás obyčejné prašivky!
01:05:59Ta hůlka je určitě rozbitá.
01:06:05Potvora! Ať si hledá nového správce!
01:06:10Takovou nevděčnou práci jí nevezme ani hřib satan,
01:06:15ani hadovka smrdutá...
01:06:43Přišla jsem si pro svou hůlku, princi.
01:06:50Dobře jsi rozeznal, že její kouzelná moc
01:06:53se obrátí proti tomu, kdo by ji chtěl ve zlém zneužít.
01:06:58Ještě než si najdu nového správce, poprosím tě o pomoc.
01:07:03Svěřím ti Lesní zemi.
01:07:06Doufám, že mě pozvete na vaší svatbu,
01:07:09jak se sluší mezi dobrými sousedy.
01:07:21Nebudeme se přece takhle hloupě dohadovat, Vojto.
01:07:24Musíme to konečně králi oznámit.
01:07:26-Ale já tam sám dobrovolně nepůjdu.
-Já taky ne.
01:07:29Uděláme to jako zastara, ale tentokrát poctivě.
01:07:33Raz a dva a to jsou tři, se čtvrtou je povětří,
01:07:37s pátou hrom a s šestou blesk, se sedmou je zlata lesk,
01:07:41s osmou zvoní velký zvon, půjdeš ty a nebo on.
01:07:52-Tak já to jdu oznámit.
-Ne, já to jdu oznámit.
01:08:12Za okamžik na nádvoří vyjdou všichni rodičové.
01:08:16Král Jaroslav, královna Anna, štolba Petr, jeho žena Kateřina
01:08:21a poběží naproti mladé dvojici.
01:08:24Ale než doběhnou, pohádka skončí.
01:08:28Protože je jasné, jak všechno dopadne.
01:08:33Dobrou noc.
01:08:49Skryté titulky: Zuzana Papajová Česká televize, 2006
V království lidí panuje král Jaroslav (J. Dvořák) s královnou Annou (Z. Vejvodová). Na první pohled je patrné, že se nevyvyšují nad jiné. Jejich děti si hrají běžně s ostatními a dobré jsou i vztahy královských manželů k rodině štolby Petra (P. Motloch). Místem, v němž platí zákony, které není radno překročit, je sousední Lesní země. Jeho panovnice (K. Brtníková) zůstává tajemně v pozadí a lidé mohou potkat pouze správce země Pavučince (J. Vondráček). Král Jaroslav je potrestán za překročení léta tradovaného zákazu a svoji svobodu musí vyvážit darem pro Pavučince. Jakmile zjistí, že by se musel vzdát svého syna, snaží se jej zachránit. Ale něco za něco – Pavučinec si přece jen svou oběť vybere.
Název pohádky - Tajemství Lesní země - dává najevo, kde se převážně odehrává. Jako je pro tento žánr typické, ani tentokrát nás nemine souboj dobra se zlem, tajemné prostředí, nadpřirozené schopnosti některých postav, splněné úkoly, záměny osob, pomoc podmíněná ochotou podřídit se přání silnějšího i láska, která všechno překoná.
Jak to v moderních pohádkách bývá, žádná z jednajících postav není jen dobrá nebo jenom zlá, vlastnosti lidí i pohádkových bytostí nám vždy něco (nebo někoho) připomínají. Jejich zloba, potměšilost, snaha získat výhody na úkor jiného a pýcha kladou překážky dobrým úmyslům. Každý z pohádkových hrdinů má své světlé stránky, ušlechtilé touhy, ale i chyby. V průběhu děje se utkávají zlé síly s těmi dobrými, aby nakonec přece jen všechno dopadlo co nejlépe. Jakoby osud, stejně jako staré rozpočitadlo malých dětí, usiloval o to nadělit všem spravedlivě.
