Snad každé město i většina obcí si připomínají své padlé v 1. světové válce nějakým pomníkem či památníkem. U některých zajímavých se zastavíme s kamerou i my

Italský hřbitov Milovice

Vznik zdejšího vojenského hřbitova souvisí se začátkem I. světové války v roce 1914 a nikoliv se založením vojenského prostoru Milovice-Mladá z roku 1904. Zpočátku byla těla válečných zajatců pochovávána na místním civilním hřbitově, který však nemohl pojmout tak vysoký počet těl a tudíž došlo v roce 1915 ke zřízení zmiňovaného hřbitova na ploše 5.002 čtverečních metrů. Byla to především reakce na vstup Itálie do války v květnu 1915. Celkem tu bylo pochováno na šest tisíc vojáků, kteří zemřeli jako váleční zajatci a to z několika států a mnoha národností. Po založení hřbitova byla těla zemřelých ukládána k poslednímu odpočinku po jednom, ale se vzrůstajícím počtem úmrtí bylo přistoupeno k pohřbívání do hromadných šachet.

Místem jejich posledního odpočinku nás provází badatel Aleš Kubeš, který je zároveň vnukem velitele zdejšího zajateckého tábora, pod který spadal i hřbitov. Jeho dědeček – setník Jan Kubeš – se v roce 1916 vrátil z východní fronty jako nezpůsobilý k dalšímu boji, a proto byl jmenován velitelem vojenského tábora. Bohužel nedlouho po tom – v roce 1917 – na následky válečných útrap zemřel a byl pochován vedle zajatců, které měl na starost. Náš průvodce na dědečka vzpomíná s úctou, protože podle dochovaných dokumentů se k zajatcům choval tolerantně, o čemž svědčí i fotografie a dopisy, které dostala rodina po válce od propuštěných zajatců.

Hřbitovu se dodnes říká „italský“, i když to není úplně přesné, ale pravdou je, že italských zajatců tu bylo pohřbeno nejvíc. Z dokumentů vyplývá, že tu byli pohřbívání prostí vojáci, protože zdejší zajatecký tábor nebyl určen pro důstojníky. A tak tu poslední odpočinek zastihl sedláky, klempíře nebo rybáře. Každý pohřeb musel projít rozkazem, kde muselo být jasně uvedeno, kdy a kde zajatec zemřel, kam byl pohřben a kdo byl u jeho pohřbu jako kněz. Na pohřbech hrála i hudba složená z italských zajatců, kterým dodal potřebné hudební nástroje rakouský erár.

Během II. světové války zde byly uloženy ještě ostatky příslušníků Wehrmachtu, které však byly později exhumovány a převezeny na německý hřbitov v Mariánských Lázních. Původní dřevěné kříže byly později nahrazeny betonovými a dnes má hřbitov ve své péči italské ministerstvo obrany.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2014
 ST
ŽánrDokument