Snad každé město i většina obcí si připomínají své padlé v 1. světové válce nějakým pomníkem či památníkem. U některých zajímavých se zastavíme s kamerou i my

Hranice – vojenské mauzoleum

Vojenské mauzoleum v Hranicích je tragickým památníkem 1. světové války. Vzniklo v roce 1937, kdy byla dokončena exhumace kosterních pozůstatků zemřelých v c. k. rezervních nemocnicích v Hranicích v letech 1914–1919. V rakvičkách mauzolea jsou uloženy pozůstatky 1.442 vojáků a civilních obětí války, kteří v hranických rezervních nemocnicích zemřeli po zranění a onemocnění ve frontových liniích, nebo při převozu z fronty do Hranic. Svůj věčný sen zde sní vojáci bojující, krvácející a umírající na obou stranách frontové linie. Příslušníci rakousko-uherské a německé armády, zmobilizovaní za politické zájmy centrální mocností, stejně jako vojáci Ruska, Srbska a Itálie, kteří obětovali život v uniformách států Dohody. Ale mobilizovaní vojáci umírali v Hranicích často ještě před odjezdem na frontu. Častou příčinou jejich smrti byl alkohol a následné rvačky. Ačkoliv kronikářské záznamy přímo o konfliktech podnapilých branců neinformují, popis příčin jejich úmrtí je potvrzuje. A prvním z civilů pochovaných na vojenském hřbitově byl kočí rakousko-uherské armády Gregor Chuda z Buczeku u Zloczówa v bývalé Haliči. Zemřel v rezervní nemocnici v Hranicích 29. 10. 1914 na následky střelného poranění hlavy.

Počátkem války si nikdo v Hranicích nemyslel, že zemřelým vojákům bude muset být věnována nějaká zvláštní péče. Prvních 16 mrtvých bylo pohřbeno na stávajícím hřbitově. Ale pak přijížděly další transporty s raněnými, nemocnými nebo už i mrtvými vojáky, a tak se začalo pohřbívat na zvláštním místě. V roce 1935 se město rozhodlo řešit kvůli hygienickým podmínkám více méně provizorní uložení ostatků zásadním způsobem a vybudovalo vojenské mauzoleum, kam přemístilo ostatky všech 1.442 zemřelých. Mauzoleem nás provází badatel Václav Bednář, který narazil na základní problém mauzolea. Ostatky byly uloženy v malých rakvičkách, které byly označeny jen nic neříkajícím číslem. A tak si pan Bednář vytknul nejednoduchý úkol: šel do původních dokumentů a dohledal, který zemřelý byl přemístěn do které schránky. Až na dvacet případů se mu to skutečně podařilo, takže dnes můžeme jednoduše dohledat, kdo kde spočinul, odkud pocházel, kdy zemřel a co konkrétně bylo příčinou jeho úmrtí.

V publikaci věnované tomuto mauzoleu se také píše: „Tragický osud obětí válečného barbarství, pochovaných v mauzoleu, by se měl stát trvalým mementem a výzvou pro politické představitele evropských států k dokončení sjednocení starého kontinentu na principech svobody, humanity a demokracie, vylučujících válku jako způsob řešení konfliktních situací.“

Stopáž5 minut
Rok výroby 2014
 ST
ŽánrDokument