Lubomír Kostelka

herec, zpěvák, malíř

* 31. března 1927

† 28. listopadu 2018

Herec Lubomír Kostelka se narodil v roce 1927 v Přerově. Přísný a rázný otec byl u dráhy strojvedoucím, jemná a laskavá matka v domácnosti, nicméně hrála ochotnicky divadlo – možná, že právě po ní podědil herecké geny. Měl ještě o dva roky mladšího bratra, který se později stal stavbyvedoucím. Lubomír před válkou nastoupil na obchodní akademii, ale školu nedokončil, neboť z ní byl vyloučen. V roce 1942 šel tedy na elektrikařinu a když se vyučil, začal studovat v Brně elektrotechnickou průmyslovku. Tam se potkal s Vladimírem Menšíkem, který studoval strojní průmyslovku, a stali se z nich doživotní kamarádi: tehdy také vznikla proslulá dvojka Ládin a Lubin, která často vínečko hrdly svými prolévala. Menšík kamaráda také přemluvil, aby se stal hercem. Oba společně tak tedy po dokončení průmyslovky (1949) nastoupili do dramatického oddělení konzervatoře v Brně, která se na počátku padesátých let přeměnila na JAMU. Tam se Lubomír seznámil se svojí první manželkou. Po škole od roku 1953 krátce působil v divadle v Českém Těšíně, odkud byl po jedné strašné pijatice vyhozen, následně přestoupil do Divadla bratří Mrštíků v Brně. A hned jeho první rolí tu byl Dr. Galén v Čapkově Bílé nemoci (1954).

Ale byl to opět Menšík, který ho vytáhl do Prahy – což Kostelku připravilo o manželku, které se do hlavního města nechtělo – v padesátém šestém mu domluvil setkání s Janem Werichem, a ten ho přijal do divadla ABC, kde řediteloval. V tom čase opět vzrostl počet mejdánků a pijatik dua Ládin a Lubin, přičemž během jednoho z večírků Lubomír potkal svoji budoucí druhou ženu, která po tomto potkání otěhotněla. Navíc se ukázalo, že už ze svého prvního manželství měla syna Honzu. Herec tedy napřed musel ukončit svoje první manželství, které v podstatě nefungovalo. Následně tak mohl vzniknout druhý oficiální svazek, z něhož se na konci dekády narodil syn Martin, který se v dospělém věku stal profesorem a dětským kardiochirurgem. Kostelka tak během několika měsíců přišel hned ke dvěma synům. Bohužel pár měsíců po narození Martina zemřela Lubomírovi matka, kterou velmi miloval.

V roce 1963 to byl opět Menšík, který Kostelku lákal a posléze přemluvil, aby v divadle skončil („hodně práce, málo peněz“), a věnoval se pouze práci v televizi a filmu („málo práce, hodně peněz“). Lubomír na to kývl, zároveň s Menšíkem pokračovali ve věčném flámování. I když se na čas k divadlu vrátil (hostoval v Laterně magice), od sedmašedesátého už patřil pouze obrazovce a stříbrnému plátnu. Proto je výčet jeho rolí v těchto médiích tak obrovský, byť se jednalo hlavně o ty vedlejší nebo malé. Jako třeba úloha detektiva v krimikomedii Kasaři (1958). V roce 1960 pořídila televize dva záznamy z představení Balada z hadrůTěžká Barbora – v obou samozřejmě řádí duo Werich-Horníček, ale i Kostelka zde má výrazné role – v prvním se zaskvěl coby vypočítavý zloděj Filip a ve druhém zase jako Kristian van Bergen, starosta města Eidamu. Následovaly víceméně epizodní úlohy různých číšníků, rádců, učenců, lékařů, režisérů, reportérů, mistrů provozu atd. zejména ve filmu, od poloviny šedesátých let i v televizi. Z těch zapamatovatelných je to třeba jeho Ind Abu, strážce tygrů v parodii na sešitové romány Fantom Morisvillu (1966), lupič a trumpetista Čestmír Kosík v krimikomedii Rakev ve snu viděti…(1968) nebo přednášející daktyloskop v jednom z dílů televizního krimiseriálu Hříšní lidé Města pražského (1968).

V roce 1969 pak Kostelka konečně dostal hlavní úlohu Lemuela Gullivera ve filmovém podobenství Případ pro začínajícího kata, které režisér Pavel Juráček natočil podle předlohy Jonathana Swifta. Kuriozitou je, že si ve filmu zahrál předsedu soudu i Kostelkův desetiletý syn Martin. Snímek byl ale bolševickými kulturtrégry označen za kontroverzní a následně skončil na dvacet let v trezoru. Stejně jako satirická komedie Přehlídce velím já! (1969), v které si herec zahrál vedlejší roli nešťastníka Rendla. Následovaly opět epizodní role, jako třeba tajemník průmyslníka Kelettiho ve sci-fi komedii „Pane, vy jste vdova“ (1970), tajemník divadla v televizní seriálové komedii Fantom operety (1970), policista Davidson v krimikomedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), sir Charles, manžel tety Klotyldy v komedii Slaměný klobouk (1971) či košíkář Tonda Divoký v povídkové komedii Psi a lidé (1971). Jednu z hlavních rolí, napáleného podvodníka Billa Rogerse si pak Kostelka zahrál ve westernové povídce Claim na Hluchém potoku, která se pak stala součástí povídkového westernu Kaňon samé zlato (1971). Větší vedlejší úloha slévače Tondy Kubzy na něj čekala v komedii Zlatá svatba (1972), a Slávka, otce hlavního dětského hrdiny, zase ve středometrážním poetickém dramatu Pověst o stříbrné jedli (1973). V polovině 70. let Lubomíra opět postihla tragédie – na svatbě vlastní dcery mu zemřel jeho bratr.

Herecky pro Kostelku opět nastalo období epizodních rolí: z těch malých, výraznějších lze jmenovat snad Ing. Láďu Holého, kolegu hlavního hrdiny v dramatu Oddechový čas (1977), detektiva Jožo Koumese v televizní pohádce Láďo, ty jsi princezna! (1979) a Škurka ve válečném dramatu Cukrová bouda (1980). Poté následovaly epizodní zapamatovatelné úlohy v pohádkách – hrabě Hugo z Justova v komediálním snímku Za humny je drak (1982), moudrý kupec v poněkud temné fantasy Třetí princ (1982) a hlavní role Leo Poppera v televizním dramatu Králíci s moudrýma očima (1982). Ve třiaosmdesátém se jako vozka Gustl představil v poválečném dramatu Zánik samoty Berhof (1983), v komediálním seriálu Létající Čestmír si zase zahrál roli docenta Šubrta, a v historickém seriálu Lekár umierajúceho času pak hraběte Jindřicha Matyáše Thurna. Menší roli soukromého detektiva Ládi Špirka dostal v dodnes oblíbené komedii Fešák Hubert (1984), o rok později se objevil coby pekař Týc ve válečném televizním seriálu Vlak dětství a naděje. Pěknou úlohu koktajícího ošetřovatele v ZOO, uja Pipišty měl v dětském seriálu Safari (1986), pedagogem se stal zase v dramatu Krajina s nábytkem (1986). Na konci 80. let se seznámil s o mnoho let mladší gynekoložkou, která právě ovdověla, a ta se stala třetí ženou jeho života.

Po roce 1990 došlo k sestřihání Lékaře umírajícího času do podoby celovečeráku, takže Kostelka se tentokrát na stříbrném plátně znovu objevil coby hrabě Thurn. Zahrál si i v jednom z dílů seriálu Dobrodružství kriminalistiky – Modus operandi (1990), když se převtělil do lupiče Pašáka Guse. Dalšími jeho menšími rolemi byli hajný v poněkud zapomenutém seriálu Safari za kuchyňou (1991), a vypravěč příběhů děda Franz Swoboda v pohádkové komedii Kačenka a strašidla (1992). Jako strážník Letovský se objevil i v komediálním seriálu Bylo nás pět (1994), jako vězeň Jiljí v historickém TV-seriálu Zdivočelá země (1995-2012), coby důchodce Kozlovský v dramatu Čas jeřabin (1997), a výraznou úlohu dědy Jeřábka pak dostal v rodinném seriálu Ranč U zelené sedmy (1998). Jednu z hlavních rolí čerta neboli pana Černého si pak zahrál v středometrážním televizním snímku Čerte, tady straší! (1998). V roce 1999 vzal v televizi práci, která ho zaměstnávala dalších třináct let – jednalo se o úlohu dědy Lubina v dětském pořadu Kouzelná školka. Zároveň se objevil jako Josef v historickém dramatu Kuře melancholik (1999). I po roce 2000 se Kostelka občas objevoval v různých snímcích – třeba v roli sluhy v pohádce Čert ví proč (2003), či jako kněz v televizním dramatu Herbert v ringu (2009), a naposledy jako dědek Fanda v komedii pro speciální publikum Babovřesky (2013).

V roce 2009 o herci natočila Česká televize dokument z cyklu Neobyčejné životy. Lubomír Kostelka zemřel 28. listopadu 2018 ve věku 91 let.

Odkazy

Fotografie