Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Jiří Sovák — Lidé — Česká televize

herec

* 27. prosince 1920

† 6. září 2000

Jiří Sovák, tedy vlastně Jiří Schmitzer (jméno si počeštil během německé okupace), se narodil do rodiny váženého hostinského necelé čtyři dny před koncem roku 1920. Spolu se svými dvěma sourozenci, bratrem Láďou a mladší sestrou Zdenkou prožili kouzelné dětství v období první republiky. Tatínek chtěl mít z Jiřího hoteliéra, ten si však našel zalíbení v úplně jiné profesi, herectví. K tomu poprvé přičichnul na Státní konzervatoři v Praze, kde úspěšně absolvoval studium dramatiky. Krátce se pak živil jako úředník ve spořitelně a skladník, ve volných chvílích ale pravidelně vystupoval v ochotnickém spolku, v roce 1943 už nastupuje na své první velké divadelní angažmá (po studiu nějakou dobu vystupoval v kabaretním sboru Živé jeviště, dnešní Činoherní klub) v třebíčském Horáckém divadle.

Pravým hereckým „křtem“ pro něj bylo ale až působení v legendárním „Déčku“ E. F. Buriana, díky kterému české herectví zná nespočet legendárních postav, samozřejmě včetně Jiřího Sováka. V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech, kde odehrál dlouhých 12 let. Z jeho vinohradského účinkování je patrně nejznámější role pekelníka Ichturiela v Dalskabáty, hříšná ves. Poslední jeho divadelní „štací“ bylo divadlo Národní, kde vystupoval v letech 1966 až 1983.

Největší porci herectví si ale užil hlavně ve filmech a televizních seriálech. Zejména 70. léta byla pro Sováka, co se pracovních příležitostí týče, nejbohatší. Objevoval se v jedné komedii za druhou, střihnul si titulní role v kultovních seriálech Chalupáři a Byl jednou jeden dům a dokonce, coby král Dalimil, hrál v pohádce Jak se budí princezny. Pamětihodný je i mistr Kroupa z Marečku, podejte mi pero!

Za svůj život si Jiří Sovák vybudoval mnoho pevných přátelských pout, mezi kolegy herci byl oblíbeným bavičem i člověkem, jeho historky spojené s takovými ikonami, jakými byli Jaroslav Marvan, František Filipovský, Jan Werich, Vlastimil Brodský a řada dalších, jsou nezapomenutelné. Obsáhle se jim věnoval ve své autobiografii Díky za váš smích aneb já a moje trosky. Opačným směrem, tedy vůči mladé a nastupující generaci herců, naopak předával nabité zkušenosti, moudra a historky. Za svého nejlepšího přítele považoval lékaře a klavíristu Františka Trefného.

Opakem klidného dětství Jiřího Sováka byl jeho pozdější osobní život. Třikrát se oženil, z prvního manželství měl syna Jiřího Schmitzera, který se rovněž věnoval, a stále ještě věnuje, hereckému řemeslu. Osudovou ženou Sovákova života se nakonec stala o mnoho let mladší Andulka, s níž se, mimo jiného, věnoval svému velkému koníčku – cestování. Na konci 80. let se stal obětí těžké autonehody zaviněné nezodpovědným řidičem. Zdravotní následky nehody jej provázely po zbytek života. Poslední filmovou roli ztvárnil na konci dvacátého století ve snímku Návrat ztraceného ráje.

Odkazy

Fotografie