Digitální pozemní vysílání ve světě — Digitální vysílání DVB obecně — Technika — Vše o ČT — Česká televize

Prvenstvím v zahájení pravidelného digitálního pozemního vysílání se může pyšnit Velká Británie. Stalo se tak 15. 11. 1998, kdy se začaly šířit první digitální multiplexy do britských domácností. Mediální regulátor vyhradil pro období souběhu analogového a digitálního vysílání celkem 6 digitálních multiplexů. Jeden z nich byl určen přímo veřejnoprávní rozhlasové a televizní stanici BBC a ostatní připadly v licenčním řízení ITC (Independent Television Commission) komerčním subjektům (především ITV Digital – Independent Television). Programová skladba jednotlivých multiplexů odpovídala více méně programům dostupných na satelitech a skladbě v kabelových rozvodech. Přibyly však mimo jiné i nové televizní programy a služby. Z veřejnoprávních kanálů jmenujme například BBC NEWS 24 – zpravodajský kanál, BBC PARLIAMENT – parlamentní kanál či BBC TEXT. Digitální síť s nejvyšším pokrytím obyvatel – 84% získala BBC. Ostatní sítě byly uděleny s pokrytím kolem 70 %. Zpočátku se jednalo zejména o placenou platformu a rozjezd vysílání nebyl optimální. Příliš optimistická očekávání mediálního regulátora ITC v pokrytí jednotlivých digitálních sítí a vytvoření přímé konkurence satelitní digitální platformě mělo za následek nízkou vybavenost domácností set-top-boxy a velkolepé plány společnosti ITV Digital tak zůstaly nenaplněny. Následoval krach ITV Digital v roce 2002 a přehodnocení strategických záměrů jednotlivých společností. Poté BBC převzala digitální pozemní sítě a vytvořila tzv. platformu FreeView, která poskytuje volně dostupné televizní a rozhlasové programy a dodatečné služby. Tím byl nastartován proces, který prudce zvýšil zájem o pozemní digitální platformu. Se změnou modulace z 64 QAM na 16 QAM, která zajistila vyšší robustnost systému a tím i vyšší pokrytí, nabízí FreeView platforma dnes kolem 30 televizních kanálů, 20 rozhlasových kanálů a různé interaktivní služby.

Druhým státem, který se připravil na spuštění pozemní digitální platformy bylo Švédsko. Na apríla roku 1999 připravila švédská vláda na svém území spuštění čtyř pozemních digitálních multiplexů. Jeden vyčlenila pro veřejnou službu SVT a tři ponechala komerčním vysílatelům. V roce 2004 k nim přidala ještě pátý multiplex. K dnešnímu dni pokrývají digitální sítě ve Švédsku 90 % obyvatelstva s kapacitou až 22 televizních kanálů. Přes počáteční problémy s nedostupností set-top-boxů za přijatelné ceny a přílišnou orientaci na placenou platformu je dnes křivka růstu prodeje těchto zařízení značná.

Dalším státem, který stihl podobný osud u placené platformy (společnost Quiero TV), jako společnost ITV Digital ve Velké Británii, se stalo Španělsko. Digitální vysílání v této zemi bylo zahájeno v květnu roku 2000 s disponibilní kapacitou 6 multiplexů. Jeden multiplex byl vyhrazen stávajícím provozovatelům celoplošného analogového vysílání a další byly uděleny španělskou vládou v rámci licenčního řízení v roce 1999. Vzhledem k nedostupnosti cenově přijatelných set-top-boxů, atraktivního obsahu a krachu společnosti Quiero TV, která provozovala 3,5 multiplexu, došlo v roce 2002 k útlumu rozvoje pozemního digitálního vysílání. Po celkovém přehodnocení modelu placené televize a smíšeného „soukromo-veřejnoprávního“ multiplexu jsou připravovány nové plány s podporou volně šířených programů a oddělení veřejné a soukromé tv služby. Nová vláda v roce 2004 oznámila, že spoléhá právě na vysílatele veřejné služby TVE a komerční vysílatele Antena 3, Tele 5 a Canal plus, včetně provozovatelů sítí při vytváření podmínek pro obnovení digitálního vysílání v roce 2005.

Zcela odlišný přístup k zahájení pozemního digitální vysílání zvolilo Německo. Aplikovalo regionální či tzv. ostrůvkovou metodu spočívající v přepínání analogových vysílačů do digitálního režimu po relativně krátkém přechodném období (souběh analogového a digitálního vysílání). Tímto způsobem byly redukovány náklady na přechodné období na minimum. Mohlo si to vůbec dovolit? Situace v Německu v porovnání s naší republikou je zcela odlišná. V průměru osm domácností z deseti je napojeno na kabelovou televizi a v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva jako jsou velká města je tento podíl kabelové vybavenosti ještě vyšší. V oblasti Berlína a Brandenburska, kde bylo zahájeno pozemní digitální vysílání 1. listopadu 2002 byla penetrace kabelových domácností o něco málo vyšší než 90 %. Rozjezd v této oblasti zabezpečily dva vyhrazené multiplexy, které vznikly „přepnutím“ z analogových kmitočtů. Jeden šířil 4 programy veřejné služby a druhý 4 programy komerčních provozovatelů. Poté došlo k uvolnění dalších analogových sítí, které vytvořily prostor pro dalších 5 multiplexů. S pomocí robustního modulování 16 QAM bylo dosaženo pokrytí 90% uvažovaného území na vnitřní pokojovou anténu. Systém pozemní digitální televize s 27 volně šířenými programy se tak stal silným konkurentem kabelové televize. 12 tv kanálů šíří informace veřejné služby a 15 tv kanálů informace komerčního charakteru. Dalšími regiony, kam dorazila v roce 2004 digitální pozemní televize se staly oblasti v okolí měst Kolín nad Rýnem, Bonn, Hannover, Braunschweig a Bremen. V době konání Olympijských her z Athén měli možnost uživatelé pozemních set-top-boxů sledovat souběžně až 4 televizní olympijské kanály, které byly doplněny jedním interaktivním kanálem, kde byly k dispozici výsledky všech sportovních disciplín a jejich časové plány.

Finsko zahájilo vysílání v systému digitální televize 27.8.2001 na třech multiplexech. Jeden byl vyhrazen provozovateli veřejné služby YLE a zbylé dva připadly komerčním provozovatelům. Při sestavování skladby multiplexu vsadilo Finsko na podporu interaktivních služeb v otevřeném standardu DVB-MHP. Díky však nedostatku set-top-boxů vybavených interaktivními schopnostmi v tomto standardu byl rozvoj digitální televize v počátcích velmi pomalý. Až ke konci roku 2002, kdy se na trhu objevily první set-top-boxy, mohly být teprve realizovány služby typu sázení, domácí bankovnictví, rozšířený elektronický programový průvodce, doprovodné služby k televizním pořadům atd. K těmto službám přibyly záhy služby šířené na bázi IP jako je streaming a přenosy souborů do PC. Pokrytí digitálních sítí ve Finsku dosahovalo ke konci roku 2004 úrovně 94 % obyvatelstva (pouze pro dva multiplexy). Díky silnému postavení výrobce mobilních telefonů Nokia byl v březnu roku 2005 zahájen v okolí Helsinek zkušební čtyřměsíční provoz mobilní televize ve standardu DVB-H. Uživatelé mají možnost testovat mobilní příjem televize na příručních přístrojích. Díky spojení mobilní televize s mobilními GSM sítěmi je možné tak získat plně bezdrátovou mobilní interaktivní televizi. V současné době je možné si naladit kanály veřejné služby YLE, komerční MTV a dále kanály CNN, BBS World, Euronews či kanál Eurosportu.

Mezi dalšími státy, které již zahájily pravidelné digitální pozemní vysílání, patří například Nizozemí, Švýcarsko, Itálie a v mnoha dalších zemích probíhají zkušební provozy. V poslední jmenované zemi bylo možné v roce 2004 získat vládní dotaci na nákup set-top-boxu ve výši 150 EUR. Tato dotace platila pro prvních 720 000 zájemců. Při této dotaci bylo možné získat set-top-box vybavený DVB-MHP standardem za pouhých 49 EUR.

Z mimoevropských států bylo zahájeno digitální pozemní vysílání také v USA, Austrálii, Singapuru, Indii a na Novém Zélandě.