Již dlouhou řadu let poskytuje Česká televize svým divákům možnost využívat u vybraných pořadů originální zvukový doprovod, tzv. duální vysílání, zkráceně DUO. Poté, co televizní standard připustil používání dvou zvukových kanálů, vznikla možnost nabízet televizní zvuk v jedné ze tří možných podob. Vedle do té doby výlučné formy přenosu mono to byl i nově nastupující formát stereo, ale zároveň bylo počítáno i se současným přenosem dvou monofonních, zcela nezávislých zvukových signálů. Tedy možnost, jak divákovi zprostředkovat originální zvuk
To byl sice veliký přínos, ale hluboké dilema pro programové dramaturgy, kteří museli neustále řešit, zda dají u uvažovaného pořadu přednost zvukovému formátu duo či stereo. Oba současně být vysílány nemohly. To byla doba, kdy se téměř automaticky u dabingové výroby, neexistovala-li stereofonní verze pořadu, vysílal zvuk duální.
Politické změny po roce 1989 výrazně zvýšily poptávku po dostupnosti originálního zvukového doprovodu. Důvodem číslo jedna byl nárůst zájmu o studium cizích jazyků, druhým motivem byl výrazný rozvoj turistiky a podpora možnosti pro cizince si v hotelovém pokoji naladit odlišnou jazykovou mutaci v tuzemsku vysílaného zahraničního pořadu. Oběma uvedenými argumenty však rozhodně nemá být zpochybněn argument, který bude vždy hovořit ve prospěch paralelně poskytnutého originálního zvuku. Totiž příležitost ocenit originální podobu předkládaného díla a detailně posoudit původní představy jeho tvůrců.
V květnu roku 2003, v rámci oslav 50. výročí zahájení TV vysílání, Česká televize prohlásila své dva tehdejší kanály za trvale stereofonní. To byla významná změna, která měla u diváků velmi pozitivní odezvu, ačkoliv bylo zřetelně deklarováno, že je tak činěno na úkor duálního vysílání. To sice z nabídky zcela nevymizelo, ale postupně se přesunulo jeho využívání na pořady, kde je DUO spíše logickým a cíleným dramaturgickým záměrem.
Nástup digitálního vysílání vytvořil historicky poprvé podmínky k tomu, aby mohl být doprovodný zvuk distribuován v několika verzích. Na první pohled by se tedy mohlo zdát logické, že této příležitosti bude využito právě pro obnovení spontánní distribuce originálního zvuku současně s českou stereofonní verzí. Přesto tomu tak není a to z několika důvodů:
1. Celosvětově je vázáno poskytování vysílacích práv pro odbavování pořadů v originální verzi v jazykově odlišných lokalitách na vyšší licenční poplatky.
2. Tím, že vznikly technické podmínky, objevuje se pro veřejný sektor významné společenské zadání zavádět služby podporující handicapované diváky a ty často využívají právě kapacitu zvukových kanálů.
3. Vysoký stupeň rozšíření domácích kin podporuje oprávněný požadavek na vysílání filmů v multikanálových formátech. Postupně se bude tento požadavek zákonitě rozšiřovat i na doprovodný zvuk vybraných televizních pořadů natočených ve formátu Televize s vysokým rozlišením.
4. Kapacita distribučních cest bude ještě dlouho omezena poskytovanou, resp. dostupnou šíří pásma. S přenosovou kapacitou zvukové složky pořadu bude nutné dobře hospodařit, protože její objem v národní podobě výrazně vzroste. Reálná nabídka zvukového doprovodu tak bude muset být z hlediska možných variant pouhým kompromisem.
Česká televize podporuje jistý rozsah duálního vysílání. Od 1. 12. 2011 nabízí u vybraných pořadů originální zvuk v rámci DVB-T2 (HD) a DVB-S2 (HD) příjmu na kanálech ČT1 HD, ČT2 HD, ČT :D/art HD, CT 1 SM HD, CT 1 JM HD.
Upraveno 4. 2. 2021, Michal Deýl, Audioinženýring