Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Vít Olmer — Lidé — Česká televize

herec, režisér, scenárista

narozen 19. června 1942

V osmi letech mu zemřela matka, vychovával jej otec, původně bankovní úředník, pak z kádrových důvodů a po přestěhování úředník v cukrovaru v Českém Brodě. Po něm zdědil literární sklony a stejně jako on se také začal ochotnicky věnovat divadlu. Pokračoval i na střední škole Jana Nerudy na pražské Malé Straně, neúspěšně se pokoušel o přijetí na herectví na DAMU, v sezóně 1959-1960 působil jako elév v Krajském divadle pracujících Most.

Přijat na DAMU byl napodruhé a absolvoval ji v roce 1965, načež přešel na studium filmové a televizní režie na FAMU u Elmara Klose. Souběžně s přijetím na DAMU v roce 1960 se zároveň uplatnil jako herec ve filmech Osení (Václav Krška, 1960), Ďáblova past (František Vláčil, 1961), Muž z prvního století (Oldřich Lipský, 1961), Zlaté kapradí (Jiří Weiss, 1963), Vysoká zeď (Karel Kachyňa,1964), 5 milionů svědků (Eva Sadková, 1965), Dýmky (Vojtěch Jasný, ČSSR / Rakousko, 1966), Fantom Morrisvillu (Bořivoj Zeman, 1966), Jarní vody (Václav Krška, 1968), Maratón (Ivo Novák, 1968), Těch několik dnů… (Yves Ciampi, ČSSR / Francie, 1968), The Bridge at Remagen (Most u Remagenu, John Guillermin, USA, 1968), Bitva o Hedviku (Julian Dziedzina, 1972), Holka na zabití (Juraj Herz, 1975), Páni kluci (Věra Plívová-Šimková, 1975, zde také kryl svým jménem už zemřelého autora scénáře Jana Procházku), Krátky život (Zbigniew Kużmiński, ČSSR / Polsko, 1976) ad. V 70. a 80. letech byl vesměs obsazován jen do vedlejších rolí, hlavní roli sehrál jen v koprodukčním filmu Písně by neměly umírat (Giorgi Kalatozišvili, ČSSR / SSSR 1983).

V roce 1965 hostoval v Národním divadle ve hře Ze života hmyzu v režii Miroslava Macháčka, v téže době hrál už také v inscenacích Čs. televize (např. Odcházeti s podzimem, Václav Krška, 1965) a později tu začal i režírovat (např. Almara, 1971, v 70. letech v bratislavském studiu magazín o filmu Ráčte vstúpiť, později Zírej holube!, 1987; Dámská jízda, 1988; Strašidlo cantervillské, 1989 aj.).

Na FAMU natočil reportážní rozhovor Armstrong (1965), v Dokumentárním filmu pak krátké dokumenty Dívka (1966) o lékařce a herečce Hedě Škrdlantové (* 20. 7. 1943), své první ženě, Občané s erbem (1966) o životě šlechty za socialismu, Dva šálky kávy (1967) o činnosti pražské Seznamky a absolventský hraný středometrážní film Houslista (1969).

V dlouhém hraném filmu debutoval v roce 1970 snímkem Takže ahoj, poté byl odsunut do dabingu a k hrané tvorbě se dostal až po deseti letech tvorbou pro děti a mládež v gottwaldovském studiu. Od ní se po třech filmech vrátil do FSB společensko kritickými dramaty. Spolu s Martou Kadlečíkovou a Tiborem Vichtou je autorem námětu filmu Noční jazdci (Martin Holly, 1981).

V 90. letech natočil první polistopadový film v soukromé produkci Tankový prapor (1991), věnoval se komerční tvorbě filmové i televizní (sitcom TV Nova Policajti z předměstí, 1998), posléze se na půdě České televize začal vracet k k literárním adaptacím (Tuláci, 2001), společenským dokumentům (Lidé s erbem, 2001) i pohádkám (Trampoty vodníka Jakoubka,2005). Často obsazoval svou třetí manželku, kostýmní výtvarnici Simonu Chytrovou (* 1962).

Publicistickou tvorbu, se kterou započal už v roce 1964, shrnul do vzpomínkové knihy Tváře jak dětské prdelky aneb Příběhy českého filmaře (1997), s Davidem Laňkou vydal knihu rozhovorů a textů Waterloo po česku aneb Marná svátost manželství(2002), další texty publikoval ve svazku Nač se bát Frankensteinů aneb Moje cesta k transplantaci (2007).

Odkazy