00:03:09On se zastřelí!

00:04:28-Erničko! -Ano?
-Celé město je vzhůru.

00:04:31-Dnes ráno u mostu se Bártl zastřelil. -Který Bártl?

00:04:36Poručík Bártl.

00:04:42-Hlupák! -Proč hlupák? Takový dobrák prý to byl.

00:04:51Co je mně po něm. Byl to hlupák. Jen hlupáci se střílejí.

00:04:56Všichni o tom mluví.

00:04:58Vojáci v kasárnách pláčou a jeho sluhu prý nemohou upokojit.

00:05:04-Však on si zvykne.
-Nemáš srdce, Erno.

00:05:07Jinak by ti muselo být líto nešťastného mladého muže.

00:05:14-Tys ho znala?
-Odkud bych ho znala?

00:05:17Tak proč pláčeš pro někoho koho neznáš?

00:05:20Byl prý mladý a krásný. Co ho to jen napadlo?

00:05:24-Vy také nevíte, proč to udělal?
-Nevím.

00:05:28Říkala mi jen paní oficiálová, co u ní bydlel,

00:05:32že prý celou noc chodil po pokoji. Zamknul se, pil a kouřil.

00:05:37Byl to samotář.

00:05:39Včera ještě napsal 2 dopisy a sluha je odnesl na poštu.

00:05:44-Ale jinak nikdo nic neví.
-Dva dopisy? Kam?

00:05:50Možná, že napsal jí.

00:05:53Pořád se za ním točila ta naše krásná pelichající Laura.

00:05:59-Nebuď zlá, Erno.
-No dobře.

00:06:02Napsal 2 dopisy, pil, kouřil, zastřelil se. Jistě věděl proč.

00:06:10-Má to aspoň odbyté.
-Jak to mluvíš, Erno?

00:06:14Mami, nebuď sentimentální! Co se vlastně stalo?

00:06:18Někdo za sebou zavřel dveře.

00:06:21Pubertální slečinky si popláčou, vojáci půjdou ze žalu za holkami,

00:06:28sluha se po večerce opije. U mostu zůstane rezavá skvrna

00:06:37a lidé budou za čas po ní chodit, jakoby ji neviděli.

00:06:44Nemáš kouska citu, Erno.

00:06:50Ten už jsem dávno ztratila.

00:08:09Tak je to tedy.

00:08:11Celou noc chodil, pil, kouřil a vojáci pláčou.

00:08:18Aspoň někdo pláče. Já bych už to nedovedla pro nikoho na světě.

00:08:24-Ani pro vás ne, pane poručíku.
-Já vím, slečno Erno.

00:08:32A proč taky? Sám jste se vyškrtl z mého života.

00:08:36Poručík Bártl. Nedostižný Otakar Bártl.

00:08:44-Nesmějte se, slečno Erno.
-Vy dobře víte, že se nesměji.

00:08:50Odpusťte! Člověk nikdy neví na čem je.

00:08:54-Teď už to víte.
-Vím.

00:09:00-Jak jste bledý, pane poručíku.
-Asi proto, že jsem mrtvý.

00:09:07Proč máte tak ožehnutou blůzu?

00:09:12Byla to dobře mířená rána.

00:09:16Jako teď na konci věty. Určitě jste na sebe pyšný.

00:09:21Všechny ženy dnes budou mít vaše jméno na svých rtech.

00:09:27Doufám, že jste pochopila, proč už mě to nezajímá.

00:09:31Vás nikdy nikdo nezajímal.

00:09:33Svatozář vašeho samotářství držela pevně.

00:09:36Žádná z těch toužících se nedotkla vašeho pohledu. Schválně?

00:09:42Byla to jen rafinovaná hra?

00:09:46Promiňte, milostivá. Ztratila jste šáteček.

00:09:52Můj talisman! Nebýt vás, opustilo mě štěstí.

00:09:57Bylo by mě velmi líto.

00:09:59Ačkoliv jsem přesvědčen, že štěstí patří k vaší kráse.

00:10:04Jste roztomilý. Pane?

00:10:06-Poručík Otakar Bártl.
-To jste vy?

00:10:09Opěvovaný poručík Otakar Bártl?

00:10:12Přítelkyně mi o vás vyprávěly. Jsou velmi okouzleny.

00:10:16Odpusťte, já vás nikdy neviděla. Nevšímám si cizích tváří.

00:10:21V tomto městě je příliš mnoho zvědavých očí.

00:10:25-Promiňte.
-Ne, tak jsem to nemyslela.

00:10:28Jsem trochu zmatena, těch lidí kolem.

00:10:32Mohu vás požádat, abyste mě doprovodil?

00:10:36Obávám se, že bych vám byl nudným společníkem.

00:10:40Copak jste nepochopil, že jsem ten šáteček ztratila schválně?

00:10:45Pochopil a lituji, že jsem vás obtěžoval.

00:10:51Když někdo šlehne bičíkem, bolí jenom ruka nebo tvář.

00:10:55Pochopila jsem,

00:10:57že jsem jenom vítr nebo stín ptáka, který nad vám přelétl.

00:11:03To jsem ještě nevěděla, co na mě čeká.

00:11:07Nejdřív jsem znala jen vaše jméno.

00:11:11Ve všech zvucích, ve všech barvách.

00:11:18V modré, žluté, růžové i černé.

00:11:24V černé jsem pochovávala sama sebe.

00:11:27Každý zná mé jméno, kterému dáváme všechny barvy.

00:11:31Jaká byla moje barva? Proč mlčíte?

00:11:37Nebojte se, dnes už je stejně pozdě.

00:11:41Sama jste řekla, vítr nebo stín ptáka, který přeletěl.

00:11:46Ale já byla jiná než ty ostatní. Já nepsala dopisy.

00:11:51Já jsem sama přišla, protože jsem musela přijít.

00:11:59Nechtěl jsem vám ublížit, slečno Erno.

00:12:04Snad.

00:12:08Já jsem vás milovala, pane poručíku.

00:12:13Já jsem vás milovala. Tady jsem, vezměte si mě.

00:12:19A vy jste jenom stál a díval se.

00:12:26Měl jste tehdy takové veliké ošklivé oči.

00:12:31Právě jako teď.

00:12:38-Je mi zima. -Stalo se něco?
-Ne, docela nic.

00:12:44Doprovázela jsem přítelkyni a zastihla mě tma.

00:12:50Je to nepříjemné. Ale nezdržujte se, pane poručíku.

00:12:56-Mohu vám nějak pomoci?
-Ne, jste velmi laskav.

00:13:02Je mi jen chladno. Vaši ruku, prosím, jen na okamžik.

00:13:19Děkuji vám, už je mi lépe.

00:13:24Bála jsem se, abych nepotkala nějaké opilce.

00:13:29Když dovolíte, seženu pro vás fiakr.

00:13:32Ne, děkuji! Jste velmi laskav.

00:13:35Zítra by všichni věděli, že jsem byla s vámi.

00:13:38-Tady nemůžete zůstat.
-Proč bych nemohla?

00:13:42Jsem tady jen já a noc. Jděte, nezdržujte se.

00:13:47-Možná, že na vás doma někdo čeká.
-Kdo? -Nevím.

00:13:51Třeba krásnooká stavitelová Laura, mluví o vás jen v rýmech.

00:13:56Dobrou noc! Jděte a neohlížejte se.

00:14:02Já už podruhé šáteček neztratím.

00:14:07Nikdy se nedozvím,

00:14:09jestli to byla Laura nebo nějaká holka z vykřičeného domu.

00:14:15To všechno jste si dnes odnesl s sebou. Nikdo se nedozví,

00:14:20proč poručík Bártl tak dobře mířil do srdce.

00:14:24Sama jste řekla, ta rána byla jako tečka na konci věty.

00:14:28-Dál už není nic, ani jediné slovo.
-Ani pro mne ne?

00:14:34Pro nikoho. Proč by se měli mrtví zpovídat?

00:14:38Co je komu do toho? Nebuďte zvědavá, Erničko!

00:14:42Vy jste tu taky? Copak se vás nikdy nezbavím?

00:14:46Vždycky budu stát za vámi jako stín.

00:14:51Dejte ruce pryč! Jde z nich zima.

00:14:54Už dávno nejsem zvědavá na váš staromládenecký pokoj.

00:14:58-Škoda! Pořád ještě voní vaší levandulí. -Nestydo! Nevěřte mu!

00:15:04To bylo před vámi. To jsem vás ještě neznala.

00:15:08Už měsíce jsem u něho nebyla. On mě dostal, tam kde jsem.

00:15:12-Prosil, klečel, sliboval.
-To dělají všichni, drahoušku.

00:15:18Hlavní je, že jsi přišla.

00:15:22Ne, ne!

00:15:24Jak jste krásná, Erničko.

00:15:29A jaká je ve vás vůně! Docela jste mě opila.

00:15:34Jenom na chvíli, pane nadporučíku. Venku čeká přítelkyně Andělka.

00:15:39-Jdeme do divadla.
-Bozi se na mne rozhněvali.

00:15:43Pojďte dál do světla, ať vidím vaši krásu.

00:15:47Kdybych šel městem, tak bych šel jen za vaší vůní.

00:15:52Ještě blíž!

00:15:56A odložte si.

00:15:58Dovolíte?

00:16:03Ano, tady je vaše místo. Tady jste nejkrásnější.

00:16:13Tak takhle vypadá důstojnická skrýš?

00:16:17Voní tabákem a kolínskou vodou. To je příjemné.

00:16:22To vždycky takhle tlumíte světlo, když přijde návštěva?

00:16:33Nebuďte zvědavá, drahoušku!

00:16:37Nemohl bych vás už potom ničím překvapit.

00:16:45-Prosím!
-Děkuji! To víno je jako plamen.

00:17:12Pozor na můj účes!

00:17:14Doufám, že jste všechny dámské fotografie s věnováním ukryl?

00:17:22-Proč neodpovídáte?
-Já? Přemýšlel jsem o sobě.

00:17:29-Děláte to často?
-Ne, nedělávám.

00:17:36Přemýšlel jste tedy o sobě?

00:17:39To víno je opravdu jako plamen.

00:17:43Najednou bylo třeba přemýšlet a říci si: Po tomhle si sáhl...

00:17:51A přesto tu najednou sedíš s prázdnýma rukama.

00:17:55Myslel jsi, že piješ.

00:17:58Ale sklenice ze které jsi pil, nebyla vůbec sklenicí.

00:18:02A víno nebylo vínem. Takové myšlenky najednou přijdou.

00:18:09Já jsem vám lhala. Andělka dole nečeká.

00:18:18Některé noci jsou jako hedvábí. Kolem dokola je tma.

00:18:24Ty nevidíš, neslyšíš a něco tichého chodí neustále kolem tebe.

00:18:31Ani dýchat to neslyšíš. Najednou stojí nad městem houslista

00:18:36a hraje jako když pustíš poděšené koně.

00:18:42A potom svítá,

00:18:45houslista přestal hrát, posměšně se usmál a rychle odchází.

00:18:54Drahoušku,

00:18:57přece byste nechodila po špičkách kolem zabouchnutých dveří.

00:19:03Dnes už ne.

00:19:16Hodně to bolelo?

00:19:18Každý houslista jednou dohraje a odchází.

00:19:23Slyšel jste, jak se posmívá? Proč chodit po špičkách?

00:19:27-Stejně celé město si o tom pak šeptalo. -Křivdíte mi.

00:19:32-Vždycky jsem byl na vás pyšný.
-Já vím.

00:19:37I když jste pak rozvěsil fotografie a rozsvěcoval všechna světla.

00:19:44Chtěl jsem vás milovat i očima.

00:19:51Já vám to nevyčítám. Sama jsem si tehdy zula střevíčky.

00:19:57A rozvázala stužku u blůzičky.

00:20:02Čekala jsem v noci na tebe.

00:20:05Měla jsem strach, jestli se ti něco nestalo.

00:20:10Tak co je, Erničko?

00:20:14-Mami, já jsem nebyla v divadle.
-A já tu čekám a čekám.

00:20:20Byla jsem s nadporučíkem Lerkem v jeho bytě.

00:20:25Co sis to vymyslela? S nadporučíkem?

00:20:30Nevymyslela. Jednou k tomu muselo dojít.

00:20:36-Kam jdeš, mami?
-K němu. Promluvím si s ním.

00:20:49-Svlékni se, mami.
-Ne, promluvím si s tím bídákem.

00:20:55-Co s ním? Já sama šla.
-Erničko! Dítě!

00:21:02Proč jsi to udělala?

00:21:06Je to ostatně krásný muž.

00:21:12-Vezme si tě? -Ach ne.
-Ale to přece nejde.

00:21:19Podívej se, to je od něho.

00:21:23Snažil jsem se vždycky být galantní.

00:21:26Vyplácí se to a i rozloučení je krásně dojemné.

00:21:30Pamatuji si, že jste si u mne zouvala střevíčky plné dva roky.

00:21:36To je lež! To jste si vymyslel. Chcete mě víc pokořit?

00:21:41Před kým? Před Bártlem? Nebuďte naivní, drahoušku!

00:21:46On dobře ví, že ta stužka u blůzičky se už sama rozvazovala.

00:21:51A potom se našli jiní, kteří vám snímali střevíčky.

00:21:56Velice půvabné, filigránské.

00:21:59Ne, neodcházejte! Ještě ne!

00:22:02Jen ji nechte, ať to ví.

00:22:05Ať to ví. Vaše jméno plulo v našem důstojnickém kasinu...

00:22:10...od úst k ústům jako vonný dech.

00:22:15Jako modravý závoj, který poletuje z ruky do ruky.

00:22:21Konečně dnes přišel čas, abychom se tomu zasmáli.

00:22:27Jen se smějte.

00:22:29Určitě vám dělalo potěšení, když jste mě mohl nabídnout dál.

00:22:34A třeba taky za náramek nebo za medailónek.

00:22:46Vy jste tu také?

00:22:52No dobře, můžeme se tedy smát.

00:23:01Tak tohle je od vás, Lerku.

00:23:05Tohle taky. Růže? To už jsem zapomněla.

00:23:13Prsten! Kdopak ho zná? Pan major, že?

00:23:21Říkal jste, že jste ho přivezl z Itálie. Určitě pro svoji paní.

00:23:27Je to vzácná renesanční práce.

00:23:30Budu šťasten, doplní-li vaši krásu.

00:23:34-Je v něm světlo Verony, slečno.
-Ano, pane majore?

00:23:47Byla jste vždycky tak nezapomenutelně milá.

00:23:53Dobře, pane majore.

00:23:57Brož? To byl pan nadporučík Razim.

00:24:03Pod vašimi okny každou noc voněly lípy.

00:24:07Měsíc vám svítil do očí. A vždycky mě pak rozbolela hlava.

00:24:14Vzpomínáte si?

00:24:17Nikdy na vás nezapomenu, Erničko.

00:24:22Zlatý amorek pro štěstí. Už jsem se lekla, že jsem ho ztratila.

00:24:28Pan podporučík von Helzner.

00:24:33Sotva ho pustili z kadetky. Byl tak pozorný a štědrý.

00:24:38Tak nezapomenutelně štědrý.

00:24:42Vše pro vás, milostivá slečno.

00:24:46Miluji vás od prvního okamžiku.

00:24:49Nevzal jste ten amulet doma své mamince?

00:24:57Nebojte se, dostal jsem ho od své snoubenky k narozeninám.

00:25:02Má dobrý vkus. Myslím vás.

00:25:08Nějak se vám přece musím odvděčit.

00:25:16Já vím, byl jste vždycky tak neuhasitelný.

00:25:23Miláčku!

00:25:28A ještě vykládaný vějíř, nevím od koho je.

00:25:35Náramek z Bosny. To je od vás, Viléme.

00:25:39Položil jste mi ho pod polštář. Byl jste vždy ohleduplný.

00:25:44Modravý závoj poletující v kasinu přeletěl až do vaší ruky.

00:25:57Jen od vás, Petříku, nemám nic. Docela nic. Jen ty dopisy.

00:26:02Já jsem vás miloval, slečno Erno.

00:26:05Vím! Ale nic jsem z toho neměla. Jenom vůni vaší mladé kůže a vlasů.

00:26:14A hrstku papírů, co jste pro mě napsal.

00:26:20Ničím-li se neopiju, neoživnou ničím tmy,

00:26:24bavím se v svém akváriu, s rybičkami mrtvými.

00:26:31-Jak je to dál? -Dál to nevím.
-S rybičkami mrtvými...

00:26:36Zpovědníka teď už nemám, nemohu mu pranic lhát,

00:26:40smrtelným a těžkým trémám, nemohu již vzdorovat.

00:26:46Můj básníku!

00:26:48Proč máte tak černé myšlenky?

00:26:51Jako když vám sedí havran na čele a klove a klove.

00:26:56Zahoďte ty pohřební verše! Jde z nich zima.

00:27:02-Byly v nich moje slzy, slečno.
-Nebuďte sentimentální.

00:27:07Přišla jsem a bylo mi dobře. Přišla jsem podruhé, potřetí...

00:27:16U vás se tak krásně letělo za něčím,

00:27:21co už nebyla pravda.

00:27:29Bolí tě hlava, miláčku? Jsi tak bledá, unavená.

00:27:33-Nechceš si odpočinout?
-Ne, ne!

00:27:37Byla jsem na promenádním koncertu.

00:27:41Každý se po mně dívá, div prstem neukazuje.

00:27:45Protože jsi hezká.

00:27:47A co zlých pohledů! Nepřebírám přece slečnám jejich profesory.

00:27:53-Nezávidím, ale... -Jaké ale?
-Příliš mnoho se šeptá.

00:27:59Šustí to mým jménem jako suchým listím, které se zachytí na sukni.

00:28:05Připadám si někdy, jako bych utíkala nahá po ulici.

00:28:12-Já ti nerozumím, Erničko.
-To je jedno, mami.

00:28:20Je tady jeden student, on jediný mě má rád.

00:28:26Je to vlastně od něho velmi hloupé.

00:28:31-Co je to?
-Přinesli balíček. Zapomněla jsem.

00:28:51Zhloupl po včerejšku.

00:28:59-Ach dítě, jak jsi šťastná!
-Myslíš?

00:29:08To já nemohu, já přece nesmím. Já nechci.

00:29:13-Jen ji nos, bude ti taky slušet.
-Opravdu?

00:29:22Ano, některé noci jsou jako hedvábí,

00:29:26ale v jiných hraje bouřlivý houslista až do svého konce.

00:29:30Pak spadne opona.

00:29:33Vážená slečno! Ta moje hra je už dohrána.

00:29:38A vám zdá se zbývá jenom epilog.

00:29:43Dnes už je to stejně jedno. Je pozdě, prohrála jsem čas.

00:29:51A to jediné, co ve mně bylo, vy si do hrobu stejně brát nebudete.

00:30:04Lásko moje, jediná!

00:30:10Nějaká dáma už 2 hodiny čeká.

00:30:49Odejděte, prosím!

00:30:56Ano, odejděte. A já jsem uvnitř plakala.

00:31:04Stála jsem a přece odcházela.

00:31:11Cosi se ve mně navždy loučilo a pohřbívalo.

00:31:20A vy, abyste se mě zbavil, měl jste tehdy pro mě to nejhorší slovo.

00:31:26To nejhorší, jaké jsem kdy o sobě slyšela.

00:31:33Řekněte jej ještě jednou, na rozloučenou!

00:31:38Ne, to ne! To si oni vymysleli.

00:31:42Já chci! Řekněte jej. Já chci na vás zapomenout!

00:31:52Regiments Erna.

00:31:55Regiments Erna.

00:32:11Regiments Erna.

00:32:22Proboha, Erno, co se stalo?

00:32:28Nic, nic.

00:32:31Jenom jsem si vzpomněla na něco velmi, velmi veselého.

00:35:24Takhle už tu stojí třetí den. Nejí, nespí, nemluví.

00:35:29Mám strach, aby se s ní něco nestalo.

00:35:33Erničko, slečny tě přišly navštívit.

00:35:58-Zašly jsme jen na chvilku.
-Maminka nás pozvala.

00:36:03-Už jsme tě dlouho neviděly.
-A jak se ti daří? Co pořád děláš?

00:36:11Bolí mě hlava. Ale to přejde.

00:36:24-Už jste ho pochovali?
-Bylo to krásné a dojemné.

00:36:29-Celé město tam bylo.
-Plný hřbitov. Každý ho litoval.

00:36:36Každý houslista jednou dohraje a odchází.

00:36:41Všichni důstojníci šli vážně, jakoby šli na smrt.

00:36:46Když ho pochovávali, nebylo jedno oko suché.

00:36:50-A stavitelová Laura omdlela.
-Proč to jenom udělal?

00:36:56-To nikdo neví. -Nikdo to neví.

00:37:00Já to vím!

00:37:04-Pro mne se zastřelil poručík Bártl. -Erno!

00:37:08Ano, pro mne!

00:37:102 roky po mně toužil, 2 roky mě miloval, ale já jsem nemohla.

00:37:16Nemohla jsem. Bylo mi ho líto, protože byl pořád tak sám.

00:37:22Posílal mi dárky, pamatuješ se, maminko?

00:37:41Tady! Náramek, brož, prsten, který přivezl z Itálie.

00:37:48Prý je v něm světlo Verony. A dopisy mi psal.

00:37:55Lásko moje, jen ve vás je celý můj svět.

00:38:03Kdybyste mě objala, shořel bych.

00:38:12A napsal báseň. Pro mne!

00:38:19Bavím se v svém akváriu s rybičkami mrtvými,

00:38:24zpovědníka teď už nemám, nemohu mu pranic lhát,

00:38:31smrtelným a těžkým trémám, nemohu již vzdorovat.

00:38:44Ale teď je mu dobře. Je šťastný.

00:38:48Ví, že ho mám ráda. Že na něho neustále myslím.

00:38:59Jsem vdova po nesplněné lásce.

00:41:46Prosím vás, kde leží Otakar Bártl?

00:41:51Poručík Bártl? Jistě. Račte za mnou.

00:44:37Oklamal mě!

00:45:02Oklamal mě!

00:45:06PLÁČE.

00:45:14Oklamal mě!

00:45:17Oklamal mě!

00:45:22PLÁČE.

00:45:52Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.