Blanka Bohdanová v televizním filmu podle povídky Fráni Šrámka (1965). Dále hrají: V. Olmer, J. Větrovec, M. Želenská, J. Švabíková, P. Kostka, V. Harapes, O. Janovský, Z. Hadrbolcová, L. Skořepová, M. Zavadil a další. Kamera M. Harvan. Scénář a režie V. Krška
00:03:09 On se zastřelí!
00:04:28 -Erničko! -Ano?
-Celé město je vzhůru.
00:04:31 -Dnes ráno u mostu se Bártl zastřelil. -Který Bártl?
00:04:36 Poručík Bártl.
00:04:42 -Hlupák! -Proč hlupák? Takový dobrák prý to byl.
00:04:51 Co je mně po něm. Byl to hlupák. Jen hlupáci se střílejí.
00:04:56 Všichni o tom mluví.
00:04:58 Vojáci v kasárnách pláčou a jeho sluhu prý nemohou upokojit.
00:05:04 -Však on si zvykne.
-Nemáš srdce, Erno.
00:05:07 Jinak by ti muselo být líto nešťastného mladého muže.
00:05:14 -Tys ho znala?
-Odkud bych ho znala?
00:05:17 Tak proč pláčeš pro někoho koho neznáš?
00:05:20 Byl prý mladý a krásný. Co ho to jen napadlo?
00:05:24 -Vy také nevíte, proč to udělal?
-Nevím.
00:05:28 Říkala mi jen paní oficiálová, co u ní bydlel,
00:05:32 že prý celou noc chodil po pokoji. Zamknul se, pil a kouřil.
00:05:37 Byl to samotář.
00:05:39 Včera ještě napsal 2 dopisy a sluha je odnesl na poštu.
00:05:44 -Ale jinak nikdo nic neví.
-Dva dopisy? Kam?
00:05:50 Možná, že napsal jí.
00:05:53 Pořád se za ním točila ta naše krásná pelichající Laura.
00:05:59 -Nebuď zlá, Erno.
-No dobře.
00:06:02 Napsal 2 dopisy, pil, kouřil, zastřelil se. Jistě věděl proč.
00:06:10 -Má to aspoň odbyté.
-Jak to mluvíš, Erno?
00:06:14 Mami, nebuď sentimentální! Co se vlastně stalo?
00:06:18 Někdo za sebou zavřel dveře.
00:06:21 Pubertální slečinky si popláčou, vojáci půjdou ze žalu za holkami,
00:06:28 sluha se po večerce opije. U mostu zůstane rezavá skvrna
00:06:37 a lidé budou za čas po ní chodit, jakoby ji neviděli.
00:06:44 Nemáš kouska citu, Erno.
00:06:50 Ten už jsem dávno ztratila.
00:08:09 Tak je to tedy.
00:08:11 Celou noc chodil, pil, kouřil a vojáci pláčou.
00:08:18 Aspoň někdo pláče. Já bych už to nedovedla pro nikoho na světě.
00:08:24 -Ani pro vás ne, pane poručíku.
-Já vím, slečno Erno.
00:08:32 A proč taky? Sám jste se vyškrtl z mého života.
00:08:36 Poručík Bártl. Nedostižný Otakar Bártl.
00:08:44 -Nesmějte se, slečno Erno.
-Vy dobře víte, že se nesměji.
00:08:50 Odpusťte! Člověk nikdy neví na čem je.
00:08:54 -Teď už to víte.
-Vím.
00:09:00 -Jak jste bledý, pane poručíku.
-Asi proto, že jsem mrtvý.
00:09:07 Proč máte tak ožehnutou blůzu?
00:09:12 Byla to dobře mířená rána.
00:09:16 Jako teď na konci věty. Určitě jste na sebe pyšný.
00:09:21 Všechny ženy dnes budou mít vaše jméno na svých rtech.
00:09:27 Doufám, že jste pochopila, proč už mě to nezajímá.
00:09:31 Vás nikdy nikdo nezajímal.
00:09:33 Svatozář vašeho samotářství držela pevně.
00:09:36 Žádná z těch toužících se nedotkla vašeho pohledu. Schválně?
00:09:42 Byla to jen rafinovaná hra?
00:09:46 Promiňte, milostivá. Ztratila jste šáteček.
00:09:52 Můj talisman! Nebýt vás, opustilo mě štěstí.
00:09:57 Bylo by mě velmi líto.
00:09:59 Ačkoliv jsem přesvědčen, že štěstí patří k vaší kráse.
00:10:04 Jste roztomilý. Pane?
00:10:06 -Poručík Otakar Bártl.
-To jste vy?
00:10:09 Opěvovaný poručík Otakar Bártl?
00:10:12 Přítelkyně mi o vás vyprávěly. Jsou velmi okouzleny.
00:10:16 Odpusťte, já vás nikdy neviděla. Nevšímám si cizích tváří.
00:10:21 V tomto městě je příliš mnoho zvědavých očí.
00:10:25 -Promiňte.
-Ne, tak jsem to nemyslela.
00:10:28 Jsem trochu zmatena, těch lidí kolem.
00:10:32 Mohu vás požádat, abyste mě doprovodil?
00:10:36 Obávám se, že bych vám byl nudným společníkem.
00:10:40 Copak jste nepochopil, že jsem ten šáteček ztratila schválně?
00:10:45 Pochopil a lituji, že jsem vás obtěžoval.
00:10:51 Když někdo šlehne bičíkem, bolí jenom ruka nebo tvář.
00:10:55 Pochopila jsem,
00:10:57 že jsem jenom vítr nebo stín ptáka, který nad vám přelétl.
00:11:03 To jsem ještě nevěděla, co na mě čeká.
00:11:07 Nejdřív jsem znala jen vaše jméno.
00:11:11 Ve všech zvucích, ve všech barvách.
00:11:18 V modré, žluté, růžové i černé.
00:11:24 V černé jsem pochovávala sama sebe.
00:11:27 Každý zná mé jméno, kterému dáváme všechny barvy.
00:11:31 Jaká byla moje barva? Proč mlčíte?
00:11:37 Nebojte se, dnes už je stejně pozdě.
00:11:41 Sama jste řekla, vítr nebo stín ptáka, který přeletěl.
00:11:46 Ale já byla jiná než ty ostatní. Já nepsala dopisy.
00:11:51 Já jsem sama přišla, protože jsem musela přijít.
00:11:59 Nechtěl jsem vám ublížit, slečno Erno.
00:12:04 Snad.
00:12:08 Já jsem vás milovala, pane poručíku.
00:12:13 Já jsem vás milovala. Tady jsem, vezměte si mě.
00:12:19 A vy jste jenom stál a díval se.
00:12:26 Měl jste tehdy takové veliké ošklivé oči.
00:12:31 Právě jako teď.
00:12:38 -Je mi zima. -Stalo se něco?
-Ne, docela nic.
00:12:44 Doprovázela jsem přítelkyni a zastihla mě tma.
00:12:50 Je to nepříjemné. Ale nezdržujte se, pane poručíku.
00:12:56 -Mohu vám nějak pomoci?
-Ne, jste velmi laskav.
00:13:02 Je mi jen chladno. Vaši ruku, prosím, jen na okamžik.
00:13:19 Děkuji vám, už je mi lépe.
00:13:24 Bála jsem se, abych nepotkala nějaké opilce.
00:13:29 Když dovolíte, seženu pro vás fiakr.
00:13:32 Ne, děkuji! Jste velmi laskav.
00:13:35 Zítra by všichni věděli, že jsem byla s vámi.
00:13:38 -Tady nemůžete zůstat.
-Proč bych nemohla?
00:13:42 Jsem tady jen já a noc. Jděte, nezdržujte se.
00:13:47 -Možná, že na vás doma někdo čeká.
-Kdo? -Nevím.
00:13:51 Třeba krásnooká stavitelová Laura, mluví o vás jen v rýmech.
00:13:56 Dobrou noc! Jděte a neohlížejte se.
00:14:02 Já už podruhé šáteček neztratím.
00:14:07 Nikdy se nedozvím,
00:14:09 jestli to byla Laura nebo nějaká holka z vykřičeného domu.
00:14:15 To všechno jste si dnes odnesl s sebou. Nikdo se nedozví,
00:14:20 proč poručík Bártl tak dobře mířil do srdce.
00:14:24 Sama jste řekla, ta rána byla jako tečka na konci věty.
00:14:28 -Dál už není nic, ani jediné slovo.
-Ani pro mne ne?
00:14:34 Pro nikoho. Proč by se měli mrtví zpovídat?
00:14:38 Co je komu do toho? Nebuďte zvědavá, Erničko!
00:14:42 Vy jste tu taky? Copak se vás nikdy nezbavím?
00:14:46 Vždycky budu stát za vámi jako stín.
00:14:51 Dejte ruce pryč! Jde z nich zima.
00:14:54 Už dávno nejsem zvědavá na váš staromládenecký pokoj.
00:14:58 -Škoda! Pořád ještě voní vaší levandulí. -Nestydo! Nevěřte mu!
00:15:04 To bylo před vámi. To jsem vás ještě neznala.
00:15:08 Už měsíce jsem u něho nebyla. On mě dostal, tam kde jsem.
00:15:12 -Prosil, klečel, sliboval.
-To dělají všichni, drahoušku.
00:15:18 Hlavní je, že jsi přišla.
00:15:22 Ne, ne!
00:15:24 Jak jste krásná, Erničko.
00:15:29 A jaká je ve vás vůně! Docela jste mě opila.
00:15:34 Jenom na chvíli, pane nadporučíku. Venku čeká přítelkyně Andělka.
00:15:39 -Jdeme do divadla.
-Bozi se na mne rozhněvali.
00:15:43 Pojďte dál do světla, ať vidím vaši krásu.
00:15:47 Kdybych šel městem, tak bych šel jen za vaší vůní.
00:15:52 Ještě blíž!
00:15:56 A odložte si.
00:15:58 Dovolíte?
00:16:03 Ano, tady je vaše místo. Tady jste nejkrásnější.
00:16:13 Tak takhle vypadá důstojnická skrýš?
00:16:17 Voní tabákem a kolínskou vodou. To je příjemné.
00:16:22 To vždycky takhle tlumíte světlo, když přijde návštěva?
00:16:33 Nebuďte zvědavá, drahoušku!
00:16:37 Nemohl bych vás už potom ničím překvapit.
00:16:45 -Prosím!
-Děkuji! To víno je jako plamen.
00:17:12 Pozor na můj účes!
00:17:14 Doufám, že jste všechny dámské fotografie s věnováním ukryl?
00:17:22 -Proč neodpovídáte?
-Já? Přemýšlel jsem o sobě.
00:17:29 -Děláte to často?
-Ne, nedělávám.
00:17:36 Přemýšlel jste tedy o sobě?
00:17:39 To víno je opravdu jako plamen.
00:17:43 Najednou bylo třeba přemýšlet a říci si: Po tomhle si sáhl...
00:17:51 A přesto tu najednou sedíš s prázdnýma rukama.
00:17:55 Myslel jsi, že piješ.
00:17:58 Ale sklenice ze které jsi pil, nebyla vůbec sklenicí.
00:18:02 A víno nebylo vínem. Takové myšlenky najednou přijdou.
00:18:09 Já jsem vám lhala. Andělka dole nečeká.
00:18:18 Některé noci jsou jako hedvábí. Kolem dokola je tma.
00:18:24 Ty nevidíš, neslyšíš a něco tichého chodí neustále kolem tebe.
00:18:31 Ani dýchat to neslyšíš. Najednou stojí nad městem houslista
00:18:36 a hraje jako když pustíš poděšené koně.
00:18:42 A potom svítá,
00:18:45 houslista přestal hrát, posměšně se usmál a rychle odchází.
00:18:54 Drahoušku,
00:18:57 přece byste nechodila po špičkách kolem zabouchnutých dveří.
00:19:03 Dnes už ne.
00:19:16 Hodně to bolelo?
00:19:18 Každý houslista jednou dohraje a odchází.
00:19:23 Slyšel jste, jak se posmívá? Proč chodit po špičkách?
00:19:27 -Stejně celé město si o tom pak šeptalo. -Křivdíte mi.
00:19:32 -Vždycky jsem byl na vás pyšný.
-Já vím.
00:19:37 I když jste pak rozvěsil fotografie a rozsvěcoval všechna světla.
00:19:44 Chtěl jsem vás milovat i očima.
00:19:51 Já vám to nevyčítám. Sama jsem si tehdy zula střevíčky.
00:19:57 A rozvázala stužku u blůzičky.
00:20:02 Čekala jsem v noci na tebe.
00:20:05 Měla jsem strach, jestli se ti něco nestalo.
00:20:10 Tak co je, Erničko?
00:20:14 -Mami, já jsem nebyla v divadle.
-A já tu čekám a čekám.
00:20:20 Byla jsem s nadporučíkem Lerkem v jeho bytě.
00:20:25 Co sis to vymyslela? S nadporučíkem?
00:20:30 Nevymyslela. Jednou k tomu muselo dojít.
00:20:36 -Kam jdeš, mami?
-K němu. Promluvím si s ním.
00:20:49 -Svlékni se, mami.
-Ne, promluvím si s tím bídákem.
00:20:55 -Co s ním? Já sama šla.
-Erničko! Dítě!
00:21:02 Proč jsi to udělala?
00:21:06 Je to ostatně krásný muž.
00:21:12 -Vezme si tě? -Ach ne.
-Ale to přece nejde.
00:21:19 Podívej se, to je od něho.
00:21:23 Snažil jsem se vždycky být galantní.
00:21:26 Vyplácí se to a i rozloučení je krásně dojemné.
00:21:30 Pamatuji si, že jste si u mne zouvala střevíčky plné dva roky.
00:21:36 To je lež! To jste si vymyslel. Chcete mě víc pokořit?
00:21:41 Před kým? Před Bártlem? Nebuďte naivní, drahoušku!
00:21:46 On dobře ví, že ta stužka u blůzičky se už sama rozvazovala.
00:21:51 A potom se našli jiní, kteří vám snímali střevíčky.
00:21:56 Velice půvabné, filigránské.
00:21:59 Ne, neodcházejte! Ještě ne!
00:22:02 Jen ji nechte, ať to ví.
00:22:05 Ať to ví. Vaše jméno plulo v našem důstojnickém kasinu...
00:22:10 ...od úst k ústům jako vonný dech.
00:22:15 Jako modravý závoj, který poletuje z ruky do ruky.
00:22:21 Konečně dnes přišel čas, abychom se tomu zasmáli.
00:22:27 Jen se smějte.
00:22:29 Určitě vám dělalo potěšení, když jste mě mohl nabídnout dál.
00:22:34 A třeba taky za náramek nebo za medailónek.
00:22:46 Vy jste tu také?
00:22:52 No dobře, můžeme se tedy smát.
00:23:01 Tak tohle je od vás, Lerku.
00:23:05 Tohle taky. Růže? To už jsem zapomněla.
00:23:13 Prsten! Kdopak ho zná? Pan major, že?
00:23:21 Říkal jste, že jste ho přivezl z Itálie. Určitě pro svoji paní.
00:23:27 Je to vzácná renesanční práce.
00:23:30 Budu šťasten, doplní-li vaši krásu.
00:23:34 -Je v něm světlo Verony, slečno.
-Ano, pane majore?
00:23:47 Byla jste vždycky tak nezapomenutelně milá.
00:23:53 Dobře, pane majore.
00:23:57 Brož? To byl pan nadporučík Razim.
00:24:03 Pod vašimi okny každou noc voněly lípy.
00:24:07 Měsíc vám svítil do očí. A vždycky mě pak rozbolela hlava.
00:24:14 Vzpomínáte si?
00:24:17 Nikdy na vás nezapomenu, Erničko.
00:24:22 Zlatý amorek pro štěstí. Už jsem se lekla, že jsem ho ztratila.
00:24:28 Pan podporučík von Helzner.
00:24:33 Sotva ho pustili z kadetky. Byl tak pozorný a štědrý.
00:24:38 Tak nezapomenutelně štědrý.
00:24:42 Vše pro vás, milostivá slečno.
00:24:46 Miluji vás od prvního okamžiku.
00:24:49 Nevzal jste ten amulet doma své mamince?
00:24:57 Nebojte se, dostal jsem ho od své snoubenky k narozeninám.
00:25:02 Má dobrý vkus. Myslím vás.
00:25:08 Nějak se vám přece musím odvděčit.
00:25:16 Já vím, byl jste vždycky tak neuhasitelný.
00:25:23 Miláčku!
00:25:28 A ještě vykládaný vějíř, nevím od koho je.
00:25:35 Náramek z Bosny. To je od vás, Viléme.
00:25:39 Položil jste mi ho pod polštář. Byl jste vždy ohleduplný.
00:25:44 Modravý závoj poletující v kasinu přeletěl až do vaší ruky.
00:25:57 Jen od vás, Petříku, nemám nic. Docela nic. Jen ty dopisy.
00:26:02 Já jsem vás miloval, slečno Erno.
00:26:05 Vím! Ale nic jsem z toho neměla. Jenom vůni vaší mladé kůže a vlasů.
00:26:14 A hrstku papírů, co jste pro mě napsal.
00:26:20 Ničím-li se neopiju, neoživnou ničím tmy,
00:26:24 bavím se v svém akváriu, s rybičkami mrtvými.
00:26:31 -Jak je to dál? -Dál to nevím.
-S rybičkami mrtvými...
00:26:36 Zpovědníka teď už nemám, nemohu mu pranic lhát,
00:26:40 smrtelným a těžkým trémám, nemohu již vzdorovat.
00:26:46 Můj básníku!
00:26:48 Proč máte tak černé myšlenky?
00:26:51 Jako když vám sedí havran na čele a klove a klove.
00:26:56 Zahoďte ty pohřební verše! Jde z nich zima.
00:27:02 -Byly v nich moje slzy, slečno.
-Nebuďte sentimentální.
00:27:07 Přišla jsem a bylo mi dobře. Přišla jsem podruhé, potřetí...
00:27:16 U vás se tak krásně letělo za něčím,
00:27:21 co už nebyla pravda.
00:27:29 Bolí tě hlava, miláčku? Jsi tak bledá, unavená.
00:27:33 -Nechceš si odpočinout?
-Ne, ne!
00:27:37 Byla jsem na promenádním koncertu.
00:27:41 Každý se po mně dívá, div prstem neukazuje.
00:27:45 Protože jsi hezká.
00:27:47 A co zlých pohledů! Nepřebírám přece slečnám jejich profesory.
00:27:53 -Nezávidím, ale... -Jaké ale?
-Příliš mnoho se šeptá.
00:27:59 Šustí to mým jménem jako suchým listím, které se zachytí na sukni.
00:28:05 Připadám si někdy, jako bych utíkala nahá po ulici.
00:28:12 -Já ti nerozumím, Erničko.
-To je jedno, mami.
00:28:20 Je tady jeden student, on jediný mě má rád.
00:28:26 Je to vlastně od něho velmi hloupé.
00:28:31 -Co je to?
-Přinesli balíček. Zapomněla jsem.
00:28:51 Zhloupl po včerejšku.
00:28:59 -Ach dítě, jak jsi šťastná!
-Myslíš?
00:29:08 To já nemohu, já přece nesmím. Já nechci.
00:29:13 -Jen ji nos, bude ti taky slušet.
-Opravdu?
00:29:22 Ano, některé noci jsou jako hedvábí,
00:29:26 ale v jiných hraje bouřlivý houslista až do svého konce.
00:29:30 Pak spadne opona.
00:29:33 Vážená slečno! Ta moje hra je už dohrána.
00:29:38 A vám zdá se zbývá jenom epilog.
00:29:43 Dnes už je to stejně jedno. Je pozdě, prohrála jsem čas.
00:29:51 A to jediné, co ve mně bylo, vy si do hrobu stejně brát nebudete.
00:30:04 Lásko moje, jediná!
00:30:10 Nějaká dáma už 2 hodiny čeká.
00:30:49 Odejděte, prosím!
00:30:56 Ano, odejděte. A já jsem uvnitř plakala.
00:31:04 Stála jsem a přece odcházela.
00:31:11 Cosi se ve mně navždy loučilo a pohřbívalo.
00:31:20 A vy, abyste se mě zbavil, měl jste tehdy pro mě to nejhorší slovo.
00:31:26 To nejhorší, jaké jsem kdy o sobě slyšela.
00:31:33 Řekněte jej ještě jednou, na rozloučenou!
00:31:38 Ne, to ne! To si oni vymysleli.
00:31:42 Já chci! Řekněte jej. Já chci na vás zapomenout!
00:31:52 Regiments Erna.
00:31:55 Regiments Erna.
00:32:11 Regiments Erna.
00:32:22 Proboha, Erno, co se stalo?
00:32:28 Nic, nic.
00:32:31 Jenom jsem si vzpomněla na něco velmi, velmi veselého.
00:35:24 Takhle už tu stojí třetí den. Nejí, nespí, nemluví.
00:35:29 Mám strach, aby se s ní něco nestalo.
00:35:33 Erničko, slečny tě přišly navštívit.
00:35:58 -Zašly jsme jen na chvilku.
-Maminka nás pozvala.
00:36:03 -Už jsme tě dlouho neviděly.
-A jak se ti daří? Co pořád děláš?
00:36:11 Bolí mě hlava. Ale to přejde.
00:36:24 -Už jste ho pochovali?
-Bylo to krásné a dojemné.
00:36:29 -Celé město tam bylo.
-Plný hřbitov. Každý ho litoval.
00:36:36 Každý houslista jednou dohraje a odchází.
00:36:41 Všichni důstojníci šli vážně, jakoby šli na smrt.
00:36:46 Když ho pochovávali, nebylo jedno oko suché.
00:36:50 -A stavitelová Laura omdlela.
-Proč to jenom udělal?
00:36:56 -To nikdo neví. -Nikdo to neví.
00:37:00 Já to vím!
00:37:04 -Pro mne se zastřelil poručík Bártl. -Erno!
00:37:08 Ano, pro mne!
00:37:10 2 roky po mně toužil, 2 roky mě miloval, ale já jsem nemohla.
00:37:16 Nemohla jsem. Bylo mi ho líto, protože byl pořád tak sám.
00:37:22 Posílal mi dárky, pamatuješ se, maminko?
00:37:41 Tady! Náramek, brož, prsten, který přivezl z Itálie.
00:37:48 Prý je v něm světlo Verony. A dopisy mi psal.
00:37:55 Lásko moje, jen ve vás je celý můj svět.
00:38:03 Kdybyste mě objala, shořel bych.
00:38:12 A napsal báseň. Pro mne!
00:38:19 Bavím se v svém akváriu s rybičkami mrtvými,
00:38:24 zpovědníka teď už nemám, nemohu mu pranic lhát,
00:38:31 smrtelným a těžkým trémám, nemohu již vzdorovat.
00:38:44 Ale teď je mu dobře. Je šťastný.
00:38:48 Ví, že ho mám ráda. Že na něho neustále myslím.
00:38:59 Jsem vdova po nesplněné lásce.
00:41:46 Prosím vás, kde leží Otakar Bártl?
00:41:51 Poručík Bártl? Jistě. Račte za mnou.
00:44:37 Oklamal mě!
00:45:02 Oklamal mě!
00:45:06 PLÁČE.
00:45:14 Oklamal mě!
00:45:17 Oklamal mě!
00:45:22 PLÁČE.
00:45:52 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dramatizace secesní povídky Fráni Šrámka Oklamal líčí příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídala řadu milenců z důstojníků místní posádky. Právě městem probleskne zpráva, že se z nešťastné lásky zastřelil poručík Bártl (Vít Olmer). Zprvu Erna přijímá zprávu cynicky, protože on jediný jí odolával. Poté si ale začne namlouvat, že její vztah k němu a snad i jeho k ní byl ze všech flirtů ten nejhlubší, a stylizuje se do role vdovy…
Snímek z roku 1965 o dilematu mezi iluzí a skutečným životem, mezi touhou a realitou, byl vyznamenán Zlatou nymfou na festivalu v Monte Carlu. Režie se ujal Václav Krška, jehož dílo představuje osobitý, lyricky laděný proud české filmové tvorby. Televizní počiny v něm mají své nezastupitelné místo a vynikají naléhavou intimitou.
