Pravidelným účastníkem muzikantských posezení v jedené vinohradské hospodě je i Georg Hojer. Ten už jako kluk rád zpíval a odtud vyplynul jeho velký koníček. Od dětství sbírá písničky a notové záznamy. Georg Hojer je vyučeným zámečníkem a tak se jako pravověrný sběratel vrhl i na tento artikl. Zámků a zvlášť klíčů má tisíce.
Hlas od pánaboha - to je zpěvačka hned několika hudebních žánrů Jitka Vrbová. Málokdo se umí tak suverénně a precizně pohybovat ve dvou zdánlivě nesourodých hudebních odvětvích - jazzu a trampské muzice.
Jiří Kajzner sbírá sirky a zápalky. K největším pokladům jeho sbírky patří sirky staré až 150 let, které obsahují smrtonosný bílý fosfor a síru – oblíbené látky travičů. Sirky a zápalky má v panelákovém bytě i na chalupě. Jiří Kajzner je jedním z deseti největších sběratelů zápalek, tedy kumixafistů v Česku. Koníčku se věnuje od svých 12 ti let.
Trampské hnutí objevili obyčejní kluci z fabrik nebo třeba chudí studenti, kteří už před první světovou válkou začali vyrážet proti proudu řek do divokých zákoutí jižním a západním směrem od Prahy. V roce 1918 vznikla u Svatojánských proudů první trampská osada - Ztracená neděje. A jedním z jejích prvních členů byl i Jarka Mottl, muž vpravdě renesančního rozsahu. Kromě jiného taky praotec trampské písničky. Trampové si před několika dny připomněli Jarku Mottla ve strašnické Barče. Vystoupilo tu osm kapel a na repertoáru byly hlavně jeho písničky.
V zahradě řecké ambasády roste vzácný keř Chionantus virginicus. Nepočítáme–li exempláře v botanických zahradách, v Česku jich je jako prstů jedné ruky. Ten v zahradě řeckého velvyslancovi zde roste už dobrých 90 let. Květy bělase jsou sněhově bílé, vypadají jako rozstříhaná krajka a omamně voní, trochu jako jasmín.
Zateplování panelových sídlišť - ekologicky chvályhodná činnost - paradoxně škodí přírodě. S úpravou fasády mizí štěrbiny a otvory, které po celá desetiletí využívali ke svému hnízdění rorýsi a hlavně netopýři. Pražský magistrát už před časem vypracoval nařízení, podle něhož musí stavební firmy i jednotlivé městské části při zateplování domů postupovat, aby k těmto drastickým případům nedocházelo.
V rubrice bydliště Praha vám představujeme zajímavé osobnosti a tentokrát tomu nebude jinak. Bertík je skutečně nevídaná osobnost, i když je to pták. Tenhle modrý krasavec, který patří k druhu Alexandrů, uletěl neznámému chovateli a teď raději spí v korunách stromů u Vltavy a dává přednost svobodě před pobytem za mřížemi voliéry. Zabydlel se v Troji, kde mají rezidence diplomaté a vily mediálně známí i neznámí lidé.
Reportáž Petra Sojky představuje Pražana, kterému je přes 170 let. Je to současník například skladatele Antonína Dvořáka nebo spisovatele Jakuba Arbese. A zatímco oba zmínění velikáni jsou už 100 let po smrti, platan javorolistý z Karlova náměstí žije dál.
Radek Tomášek se narodil v létě 1946 v tehdejší Grégrově ulici. V životě sice vystřídal spoustu adres, Vinohrady se mu ale staly osudem. Radek Tomášek hrál šest let s populární skupinou Rangers. V roce 1973 se rozhodl z kapely odejít a založil vlastní kapelu.
V současnosti už si trhač dívčích srdcí z přelomu šedesátých a sedmdesátých let užívá dědečkovskou roli. Dál hraje a plní sály, třebaže komornějších rozměrů než v časech velké slávy.
Dnes, kdy většinu zvonů v kostelních věžích obsluhuje elektrický motorek, se práce zvoníků zdá být nepotřebná. Pan Vladimír Molík ale tvrdí, že zvoníci jsou a stále budou nenahraditelní. Se zvoněním začínal ještě jako student před 37 lety v katedrále svatého Víta.
Letos uplynulo 70 let od smrti skladatele Jaroslava Ježka. Reportáž Petra Sojky mapuje místa, kde tento fenomenální umělec v Praze pobýval a působil.
Slavný cestovatel Emil Holub vyrazil poprvé z Prahy do Afriky před 140 lety. Tento cestovatel přitom do rubriky o zajímavých lidech z Prahy skoro ani nepatří. Strávil ve svém krátkém životě víc času v Africe a dost možná i ve Vídni a ve východočeských Holicích, kde se 7. října 1847 narodil.
Emil Holub na své africké cestě prozkoumal dnešní Jihoafrickou republiku, Botswanu a částečně i Zimbabwe a Zambii. Doktor Holub chtěl především objevovat neznámé končiny, ale nakonec se spokojil se sbíráním etnografického materiálu a také nejrůznějších přírodnin. Jimi pak zásobil muzea po celé Evropě.
Praha je mimořádné město, kde Vltava vytváří malý kaňon, a proto lze město fotografovat vždy z nadhledu, říká světoznámý fotograf Jiří Všetečka. Fotografovat začal ve svých jedenadvaceti letech. Okamžitě se jeho hlavními tématy stali lidé a Praha. Jiří Všetečka většinu svého profesního života fotografoval černobíle.
Ještě jednou novoměstská sokolovna. Stejně jako kdysi Jindřich Fügner, bydlí přímo tady dvě zdejší cvičitelské legendy – Věra Bicanová a Jiří Kopecký.
Miroslava Bobka nasměrovali k zájmu o přírodu už maminka a dědeček, později zvolil studia na Přírodovědecké fakultě. Už za studií si přivydělával jako redaktor v Českém rozhlase, kde později prošel mnoha pozicemi. Tam také začala jeho spolupráce se zoologickou zahradou. Když pak před dvěma lety po různých sporech váhal, jestli má v rozhlase zůstat, přišla výzva, které nedokázal odolat. Zúčastnil se konkurzu na ředitele trojské Zoo a vyhrál.
Emmerich Rath byl všestranný sportovec - najít v české sportovní historii muže, který by se na vrcholné úrovni věnoval tolika sportovním odvětvím, je zhola nemožné. Za svůj aktivní život získal přes 500 vítězství v nejrůznějších sportovních odvětvích. Kromě boxu a běhu na dlouhých tratí dominoval také v lyžařských disciplínách, konkrétně v mnohakilometrových závodech. Emmerich Rath se narodil roku 1883 německým rodičům v Praze, kde také s přestávkami prožil největší část života. Působi jako vedoucí sportovních obchodů a nakonec si zřídil vlastní prodejnu v pasáži spojující Příkopy s Ovocným trhem, a ta se stala doslova legendou.
Český král a Císař římský Rudolf II. výrazně ovlivnil podobu Prahy. Z tohoto města panoval a v tomto městě před 400 lety zemřel. K Praze měl velmi silný vztah. Reportáž Petra Sojky přibližuje rudolfinskou dobu, stavby, které za jeho éry v Praze vznikly, i osudy rozsáhlých sbírek, které nashromáždil. Ostatky Rudolfa II. jsou uloženy v kryptě Svatovítského chrámu. Oděvy, v nichž byl pohřben, teď celý týden vystavuje Pražský hrad v běžně nepřístupné Rudolfově galerii. Rudolfinské oslavy doplní i Obrazárna Pražského hradu, která vystaví 4 díla císařových dvorních malířů.
Největší soukromá sbírka pragensií na světě je uložena v nenápadném bytě nenápadného domu ve Vršovicích. Už 45 let ji kompletuje pan Josef Hrubeš. Za tu dobu nashromáždil více než milion novinových výstřižků, tisíce fotografií, pohledů, map a dalších písemností o Praze. Kromě toho i obrovské množství knih.
Když přišel v roce 1993 otec Anastázio z Itálie do Prahy, byl kostel Pražského Jezulátka v Karmelitské ulici šedivý a ponurý. Teď patří k nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším nejen v Praze. A protože Otec Anastázio před pražskou misí sloužil v kostele Pražského Jezulátka v Arensanu, dá se říct, že se vlastně ani nepřestěhoval. V Praze je ale každopádně velmi spokojený.
Za dva dny to bude přesně 100 let, kdy zemřel zakladatel moderní české archeologie, profesor Josef Ladislav Píč. Byl to právě on, kdo vytvořil archeologické sbírky Národního muzea, ve své době nesmírně ceněné. Založil také časopis Památky archeologické, který dosud vychází. Dá se říct, že z archeologie vytvořil vědní obor s přesným řádem a smyslem.
Zdeněk Mahler se v pěti letech spolu s rodiči přestěhoval z Úval do Vysočan. Právě ve zdejší radnici dostal letos v září čestné občanství. Jeho tatínek dostal práci v Typtopce a maminka byla krejčová. Zdeněk Mahler vzpomíná na zdejší pouliční harmonikáře, sebevraždu služky z nešťastné lásky a atmosféru místních proletářských periferních hospod. Poté, co vychodil obecnou školu, přihlásili Zdeňka Mahlera rodiče místo gymnázia do měšťanky. Ve studiích pak pokračoval na učitelském ústavu v Panské ulici a později na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.
Vojta Náprstek, nebo v původní německé variantě jména Adalbert Fingerhut, byl mimořádně osvícený muž. Díky své matce Anně Fingerhutové měl výborné ekonomické zázemí - vlastnili známou vinopalnu. Se svým bohatstvím ale naložil opravdu noblesně. Stal se propagátorem technického pokroku, zakladatelem muzea a mecenášem cestovatelů. Náprstkovo muzeum je mimořádným unikátem, proslaveným po celém světě.
Tomáš Bárta má na starosti vodní dílo Smíchov s jeho plavební komorou. Odtud tedy název jeho profese - komorník. Dědeček Tomáše Bárty přišel do Prahy na začátku druhé světové války z Kamýka a jako truhlář začal vyrábět dřevěná hradla pražských jezů. Později se stal komorníkem na Smíchově a štafetu předával svému synovi, tedy tatínkovi Tomáše Bárty. Pan Bárta chodil za tatínkem každou volnou chvíli a když se pak neuskutečnil jeho dávný sen stát se strojvůdcem, vystřídal tátu tady u vody.
Eva Frantinová píše poezii a taky básnickou prózu. Ve své tvorbě je výrazně ovlivněna tragickým osudem své rodiny. Většina předků skončila své životy v nacistických koncentračních táborech. Eva Frantinová se ale živí hudbou - v řepském kulturním centru Blatiny učí hře na housle i na klavír.
Jaroslav Sochůrek a Václav Jágr - dva více než osmdesátiletí "kluci" ze starých Střešovic. Mohli by sloužit jako důkaz, že duševní aktivita nedovoluje zestárnout. Jaroslav Sochůrek si nedávnou koupil elektrickou koloběžku a objíždí na ní Střešovice a okolí. Václav Jágr si pořídil nejmodernější střihové vvbavení a točí digitální technologií amatérské filmy. Oba se taky snaží udržet ráz starých Střešovic, před deseti lety se zasloužili o rekonstrukci zdejší zvoničky.
Jednou za čtrnáct dní se převlékne do tramvajácké uniformy a vozí cestující na lince, kterou mu dispečer zrovna přidělí. Jan Šurovský dělá řidiče tramvaje brigádně. Jinak je totiž jedním z nejvýše postavených manažerů Dopravního podniku. Šéfuje jednotce Dopravní cesta Tramvaje. Vystudoval stavební fakultu a v současné funkci dokázal, že se tratě opravují levněji a v kratších termínech než dřív.
Akantolimony, arenárie, minuarcie, primule nebo tařice. Že vám tyhle termíny nic neříkají? Třeba odteď začnou. Pan Stanislav Čepička z Radotína právě v těchto dnech oslavuje třicet let se svým velkým koníčkem. Tím se mu po skončení fotbalové kariéry stala skalka. Jeho unikátní skalku jezdí do Radotína obdivovat skalničkáři z celé republiky i ze světa.
Před šedesáti lety bylo v Klánovicích zásluhou kynologa Františka Horáka vyšlechtěno jedno z mála českých psích plemen – český teriér. Ve světě slavný a žádaný, u nás na okraji zájmu.
Reportáž mapuje život významného vysočanského podnikatele Bedřicha Freye. Od úmrtí B. Freye seniora si letos připomínáme 110 let. Bedřich Frey starší byl zemědělec, vinař a mlékař. Ale především cukrovarník. Ve spojení se svým zaměstnancem Jelínkem vytvořil doslova cukrovarnické impérium.
Ivan Kuptík, známý ve svém okolí jako Oskar, je legendou mezi novináři, kteří píší o Praze. Život ve městě mapuje už rovných třicet let. Začínal v roce 1981 ve Večerní Praze. Svého času byly tyto noviny opravdovým pražským fenoménem. Zprávy z ulice přicházely ke čtenářům přes širokou síť kamelotů doslova za pár minut.
Kromě rodinné vily jsou po celé Praze další nepřehlédnutelné památky na rodinu Lannů, zejména na Vojtěcha Lannu prostředního. Byl to on, kdo na začátku 20. století proměnil Prahu k nepoznání, a to po celé délce tehdejšího městského vltavského toku. Zbudoval totiž nábřežní navigační zdi. Už jeho otec Vojtěch Lanna, ck loďmistr, založil v polovině 19. století slavnou stavební a rejdařskou společnost. Právě Vojtěch Lanna senior nechal na rohu Havlíčkovy a Hybernské ulice v letech 1857 až 59 postavit Lannův palác. Umělecké sbírky rodiny Lannů se staly základem expozice Uměleckoprůmyslového muzea, u jehož zrodu stál Vojtěch Lanna prostřední. Kromě už zmíněných pražských navigačních zdí stavěli Lannové i slavný Řetězový most, nahrazený později současným mostem Legií. A Vojtěch Lanna starší převzal v letech 1844 až 45 i dostavbu Masarykova nádraží, stojícího hned naproti Lannovu paláci. Na konci 19. století zbudoval Vojtěch Lanna taky flotilu pracovních parníků s označením Lanna 1 až Lanna 12. Právě tyhle lodě pomáhaly stavět nábřežní navigaci. Do současnosti se dochovaly pouze tři. A o tom, že Lannové byli mocným a úspěšným rodem, svědčí i jejich obrovitá hrobka uprostřed Olšanských hřbitovů.
Národní dobrovolnické hnutí Hestia už po jedenácté rozdávalo Křesadla – čestná ocenění pro lidi, kteří nezištně pomáhají druhým. Z 42 v Praze nominovaných altruistů jich zástupci Hestie vybrali 10, kterým Křesadlo slavnostně předal a poděkoval primátor Bohuslav Svoboda. Lászla Sümegha navrhl Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Slovenský Maďar se už 16 let pohybuje v pražské komunitě homosexuálních prostitutů, většinou dětí z dětských domovů a výchovných ústavů, kteří žijí na ulici, a pomáhá jim najít cestu vést normální život.
Se jménem historika Zdeňka Wirtha je spojená celá epocha českých dějin umění a památkové péče. Nesmazatelný je ale hlavně jeho přínos pro metropoli. Vydal řadu publikací o pražských památkách a podílel se na unikátním seriálu knih "Zmizelá Praha", z něhož dodnes čerpají současní autoři.
Fotografka Dana Kyndrová si jako jedno ze svých témat zvolila pražské bezdomovce. Nejen v nejrůznějších oficiálních denních centrech, ale i v posledních brlozích na pražské periferii strávila s fotoaparátem mnoho měsíců. Výsledkem je unikátní kolekce několika set snímků, zachycujících lidi bez přístřeší a jejich bezprostřední svět. Známá autorka, která už vydala několik unikátních obrazových knih, ale fotí i mimo Prahu a mimo Českou republiku. Má široký záběr od frankofonní Afriky až po země na východ od našich hranic.
V dětství mu říkali Venca z Pokratic. V době, kdy žil a pracoval v Domově svatého Karla Boromejského v Řepích, se jmenoval Antonín Müller. Dnes ho ale většina lidí zná pod jménem Václav Babinský. Legendární český loupežník prožil posledních dvacet let jako zahradník kláštera boromejek. Ty se ho totiž ujaly, když Babinského odmítla po dvacetiletém trestu přijmout jeho obec. Ačkoliv byly v první polovině 19. století, kdy Babinský prováděl své loupežnické řemeslo, lesy plné loupežníků, legendou se stal pouze on.
Z metropole
Týden v regionech (Brno)
Týden v regionech (Ostrava)