Zdeněk Piškula - vítěz VIII. ročníku StarDance 2016

Když se ohlédnete zpět za svou účastí ve StarDance, který okamžik pro vás byl nejsilnější?

Nejspíš první večer, první nástup na taneční parket. Když jsem slyšel své jméno, tak mi fungovalo tělo, ale hlavou jsem byl v jiném vesmíru. Nervozita byla obrovská. Samozřejmě s každým dílem to bylo lepší a lepší. 

Vybavíte si moment, kdy jste si poprvé řekl, že byste mohl soutěž opravdu vyhrát?

Těch momentů bylo určitě víc, žádný konkrétní se mi ale nevybavuje. S každým dalším tréninkem a hodinami strávenými na tanečním sále jsem měl pocit, že do toho dávám všechno a že výhra je možná. Zpětně se ale nedívám na tu cenu, co mám doma, ale vzpomínám na ty zážitky. Ty byly tou největší výhrou.

Jaký vztah máte k tanci dnes – zůstal součástí vašeho života i po skončení soutěže?

Standardní tance v mém životě skončily se StarDance. Ale tanec, nebo jakýkoliv pohyb do rytmu je pro mě důležitý. Někdy si dokážu spravit špatné ráno dobrou hudbou a nějakými pohyby, co vytvářím doma. Nikdo mě u toho ale nesmí vidět. 

Jak podle vás StarDance ovlivnila vztah diváků k tanci v Česku během těch dvaceti let?

Na to jsou určitě výzkumy. Já se můžu jen domnívat. Ale domnívám se, že spíš pozitivně.

Letos StarDance slaví 20 let od prvního ročníku. Co byste této soutěži popřál do dalších let?

Popřál bych jí, aby se nebála inovací a pokusila se oslovit i nové, mladé publikum. Myslím, že nějaký ten svěží vítr by prospěl.