Pane Preissi, jak dlouho jste součástí StarDance?
Co se existence mé hlasové přítomnosti ve StarDance týká, zdědil jsem ji po vzácném kolegovi Otakaru Brouskovi, který už bohužel není mezi námi. Strávil jsem s ním celých patnáct let v jedné šatně Vinohradského divadla. Byl to ikonický hlas! Takže on celou jednu éru ve StarDance odstartoval a já jsem se potom stal jeho pokračovatelem.
Jste umělec mnoha talentů, jak jste na tom celoživotně s vlohami pro tanec a pohyb jako takový?
Já tančil většinou, jen když to vyžadovala moje profese, a těch příležitostí nebylo málo. Jako absolvent divadelní fakulty jsem si na nedostatek pohybu opravdu nemohl stěžovat, protože jsme ve škole měli dobový tanec, lidový tanec, základy baletu, jevištní pohyb, akrobacii, tělocvik a tak dále, dokonce jsem soukromě chodil na kurzy pantomimy. To všechno se potom v praxi samozřejmě zúročilo a ze všeho jsme také dělali zkoušky.
Kdysi patřily taneční kurzy k téměř povinné výbavě mladého muže, prošel jste těmito kurzy?
Tenkrát mě to nějak neoslovilo. Takže jsem se z kurzu nepozorovaně vytratil, vrátil vypůjčené šaty a to byl můj začátek i konec v tanečních.
Řadami StarDance prošlo i mnoho vašich hereckých přátel. Co říkáte na takovou míru soutěživosti?
Jako přejatý projekt, který má nikoliv náhodou úspěch po celém světě, má jednu vzácnou kvalitu. Kultivuje a propojuje diváckou společnost a přivádí nás do světa noblesy, elegance a společenského chování. Sleduji při vysílání téměř všechny díly a znovu opakuji, že můj obdiv patří všem, kteří najdou tu odvahu na parket vůbec vstoupit. Někteří z nich dosahují špičkových kvalit nejen díky talentu, ale také píli, pevné vůli a odhodlání uspět.
Sledoval jste někdy snažení vám známých osobností?
Moje přítomnost v pořadu je virtuální. Jsem pan neviditelný, který svoji práci odevzdá v nahrávacím studiu, a při přenosu nejsem nikdy přítomen. I když se mě na to diváci velmi často ptají.
Co byste popřál pořadu do jeho další dekády?
Vše dobré!