Šestý večer StarDance
Třpyt, lesk, pestré barvy stylových tanečních šatů i divoké účesy nás přenesly v čase zpět do osmdesátých let. A na parketu to vše ještě umocnily choreografie a také ikonické hity zlatých osmdesátek.
Také se ale vyřazovalo. Páru, který soutěž v sobotu opustil, jsme se zeptali:
S čím jste do soutěže šli a s čím ji opouštíte?
TOMÁŠ MATONOHA
Já se šel do StarDance hlavně naučit něco málo tančit. Teď si musím co nejdřív asi sepsat seznam těch věcí, co všechno vlastně díky té účasti umím, všechny ty spiny, otočky, postoje, kroky, které jsem se naučil… A hlavně v tom chci pokračovat. Když už jsem tady byl čtvrt roku, tak aby to pro mě mělo nějaký smysl i do budoucna.
LENKA NORA NÁVORKOVÁ
Já asi řeknu takové klišé, ale já do toho šla s radostí, protože jsem byla ráda, že jsem byla opět oslovena. Toho si moc vážím. A fakt jsem si to užila. Navíc mě to posunulo i v určitých oblastech pedagogiky nebo vymýšlení choreografií a myslím, že i osobnostně, protože Tomáš byl zase jiný než ti předchozí partneři. Takže za mě jen samé pozitivní věci.

U postupujících nás zajímalo:
Co jste se během StarDance dozvěděli sami o sobě, o svém těle, vůli?
SARA PRACHAŘ SANDEVA
Já jsem zjistila, že zvládnu věci, co mi dřív přišly nereálný. Prostě jít a zatancovat i tance, které se učíme jenom týden. Tuhle hranici překonat, a pak vzít ještě mikrofon a mluvit spontánně v přímém přenosu, který sleduje... 1 600 000 lidí!? Jsem docela introvertní, takže je to pro mě vždycky velká zkouška. A jsem sama ze sebe překvapená a strašně vděčná StarDance, protože mám pocit, že mě v dobrém slova smyslu "proklepala" a dodala mi určité sebevědomí, které jsem dřív v těchto věcech neměla.
DANIEL MAKOVEC
Já hranice překonávám každý den. A musím říct, že se mi je docela daří překonávat, že se tedy musím takhle pochválit. Myslím, že díky StarDance jsem se naučil víc spoléhat sám na sebe. Vždycky to bylo tak, že mi s mou prací někdo pomáhal nebo za projektem někdo stál a tím se mi to dost ulehčovalo. Teď je to fakt jen na mě, jak vše vymyslím a předám, je to o mnohem větší zodpovědnosti. To vnímám jako posun.
VOJTĚCH DYK
Uvědomil jsem si, že si musím dát taky někdy větší voraz. Že je prostě občas potřeba i to kafíčko a dortíček. To jsem si uvědomil.
CATHARINA MÁLEK
Mně došlo, že mám víc energie, než jsem si myslela, protože přestože hodně trénujeme, moc nespíme, a já ještě navíc pendluji mezi Vídní a Prahou, tak to všechno jde.
MARTA JANDOVÁ
Čím jsem starší, tím je ta vůle lepší, opravdu. A pro všechny, kteří jsou mladší a vůli nemají, tak nebojte, ona se dostaví. O svém těle jsem se dozvěděla, že se dokáže nastartovat i přes bolest. Znám to z koncertů, to jdu taky na jeviště a kulhám, přitom na jevišti už nekulhám. Ale že ještě zvládnu některé ty taneční věci, mi stejně přijde neuvěřitelné. Všem bych chtěla vzkázat, že naše tělo, pokud si ho hýčkáme, dokáže skoro všechno.
MARTIN PRÁGR
Vidím u Martičky extrémní pokrok a upřímně jsem až takový posun zpočátku nečekal. Určitě je to i díky té bolesti, které se nepoddává, které odolává, že se to její tělo začíná usazovat. Ta bolest tam musí být.
TOMAS SEAN PŠENIČKA
Dozvěděl jsem se, že to s mou vůlí není tak hrozné. Že na tom sále fakt vydržím klidně 11 a půl hodiny, což je aktuálně můj rekord. Já věděl, že jsem workoholik, ale nevěděl jsem, že se dokážu fokusovat takhle moc na jednu věc. Je to super! Naučil jsem se odhodit jiné věci stranou, už nemám strach je posunout. Už nedělám několik věcí naráz a tanec je pro mě teď celá a jediná náplň týdne. Taky myslím, že mám o 50 % víc svalů, než jsem si myslel. Ne že bych měl velké svaly, ale najednou vím, že jich v mém těle existuje mnohem víc. Protože mě bolí. Možná je to už trochu klišé odpověď, ale to klišé má bohužel obsah, co fakt strašně moc bolí.
