Sara Sandeva & Daniel Makovec

O mně: Jsem Sara Sandeva, je mi 28 let a během StarDance oslavím devětadvacetiny. Pocházím z Makedonie, teď již Severní Makedonie, kde jsem se narodila. Do České republiky jsme se přestěhovali, když mi byl rok a půl. Moje rodina má rodinnou restauraci v centru prahy, kde se také nejčastěji scházíme.

Živím se tím, čím jsem si přála být už v 6 letech – jsem herečkou a moje práce je i mým největším koníčkem. Ráda zkouším nové věci a často jdu do projektů, které pro mě znamenají určitý výstup z mé komfortní zóny, což je tedy i StarDance. Tanec mám ráda. Myslím, že podobně jako hudba, propojuje kulturu a lidi.

O odvaze: Upřímně se přiznám, že vždycky, když jsem StarDance sledovala, tajně jsem si přála, být jednou její součástí i jinak než jen jako pozorovatel. Ale je pravda, že když mi s nabídkou volali, dala jsem si nějakou dobu na rozmyšlenou, jelikož jsem věděla, jak časově náročný projekt to je. Moje prvotní reakce tak byla, že jsem do telefonu řekla kreativní producentce asi 10x za sebou „ježíši maria“. Měla jsem neskutečnou radost, zároveň jsem ale věděla, že si to musím opravdu nechat projít hlavou. Poradila jsem se doma, a pak už bylo jasno. Od doby, kdy jsem na to kývla už svého rozhodnutí nelituji.

O rituálech: V poslední době naprosto zbožňuji tancovat si doma jen tak, nejvíc u vaření. A doporučuju to všem, prostě si sebe pustit nahlas hudbu a zatancovat si. Je to neskutečně osvobozující. A mám ráda, když to na rodinné nebo jakékoliv jiné oslavě dojde do bodu, že všichni zpívají a tančí.

O inspiraci: K tanci mě přivedla určitě touha po herectví. Některé moje role byly s tancem propojené. Už jako malá jsem chodila na různé kroužky a tancování mezi ně také patřilo. A byla jsem i součástí taneční skupiny, která tancovala street dance a hip hop.

O tanci: Ráda bych ovládala umění tance jako takového…

O reakcích: Všichni moji blízcí reagovali na mou účast ve StarDance stejně, jako na skoro všechny moje pracovní projekty. Reakce tedy byly velmi podporující a ani ve vteřině mi tenhle nápad nechtěl nikdo rozmluvit.

O snech: Vím, že teď přijde takové obvyklé klišé, ale já musím… Mým snem je užít si to.

O mně: Jmenuji se Daniel Makovec, je mi 25 let a pocházím z Prahy, kde také od malička žiji. Původně jsme bydleli v Dejvicích a teď bydlím s rodinou na Černém Mostě. Pohybu a tanci se věnuji od dětství. Latinu a standard jsem začal tancovat ve třetí třídě na základce a soutěžně jsem tančil ještě během studia na taneční konzervatoři, kde jsem přidal do svého slovníku contemporary, balet nebo lidovky.

Poslední tři roky se tanci věnuji profesionálně na divadelních prknech i mimo ně, na různých akcích a zájezdech. Kromě toho také vyučuji v TŠ HES a stále rozvíjím svůj pohybový slovník na různých workshopech nebo sám na sále. Mimo taneční svět rád trávím čas s rodinou a přáteli, také mám pejska, který mě vždy naplní novou energií a pomáhá mi relaxovat.

Rád zkouším různé sporty, baví mě objevovat nová místa v Praze, jezdit na výlety, ale také si užívat klidné chvíle doma, například při filmových/herních večerech s přáteli, kdy připravíme pohoštění a prostě si užijeme společný čas.

O rozhodnutí: StarDance je pro mě velkou osobní výzvou. Vždycky jsem byl trochu stydlivý a bál jsem se postavit za to, kdo jsem a co umím. Navíc každý nemůže říct, že ho jeho práce baví a naplňuje. Díky zkušenosti z poslední řady, které jsem se jako součást company mohl zúčastnit, vím, že ve StarDance tomu tak bude. Je to přátelské prostředí plné inspirace spojené s velkou dřinou, což mám rád. Naučit tancovat člověka za tak krátký čas může být zkouška ohněm, nejen pro netanečníka. Věřím však, že se Sarou si budeme navzájem inspirací a podržíme se.

O rituálech: Mám několik talismanů, které si při důležitých událostech beru na sebe, nebo alespoň s sebou do šatny. Také mě vždy podpoří, když mi moji nejbližší napíší „Zlom vaz!“, protože v tom najednou jsou semnou a vše je lehčí. Po cestě do divadla nebo na akci si poslechnu oblíbeného umělce nebo skladbu pro navození atmosféry a dobití energie, kterou následně divákům předávám. Dojít si k tomu, abych si zatančil cestou, mimo pokoj nebo sál, který je pro to určený, mi trvalo hodně dlouho. Ale v posledních letech, to mnohdy přijde úplně samo. Když je okolo míň lidí zapojím pár drobných pohybů a najednou ten svět není tak strašidelný. Nejvíc si však užívám improvizaci doma při uklízení nebo na sále, je to pro mě forma terapie, pohyb mi pomáhá zpracovávat emoce, zážitky a poskytuje čas, kdy nad ničím nepřemýšlím.

O inspiraci: Tanec si mě tak nějak přirozeně našel sám už v útlém věku – na základce se mě spolužačka zeptala, jestli bych s ní nechtěl chodit tancovat a od té doby je to můj denní chleba. Mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí, často jsou to kolegové nebo tanečníci ze zahraničí, kteří mě posouvají dál. Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučil, je pokora. Podle mě je, nejen pro tanečníka, pokora základem, zároveň je ale třeba sám sobě zdravě věřit, nebát se zkoušet nové věci a důvěřovat svému tělu. O to se musím starat a vnímat, když mi řekne, abych si dal pozor, protože je unavené.

O tanci: Stylů, které mám rád je spousta a mnoho jsem jich vyzkoušel. Některé mi sedly, některé ne, ale všechny mě posunuly dál. Momentálně mě hodně baví vogue, který je v posledních letech dost vidět. Je to náročný styl, obdivuji jeho historii a komunitu lidí s ním spojenou, od které se lze mnohému naučit. Fascinuje mě také tanec na ledě. Bruslím velice rád, ale představa dělat i něco jiného než jen přenášet váhu, mě děsí.

O StarDance: Chci si celý proces hlavně užít, předat know-how své partnerce a společně si vytvořit jedinečné zážitky. A když to ocení i diváci, bude to jen krásný bonus. Třeba budu i inspirovat nějakého malého klučinu, aby dostal touhu protančit se životem.