Tomas Sean Pšenička & Natálie Otáhalová

O mně: Jsem Tomas Sean Pšenička, je mi 21 let, narodil jsem se v Dublinu, kvůli čemuž mám ve jméně „Sean“, a teď bydlím na Letné kousek od kina Bio Oko, což z toho dělá naprosto perfektní místo. Primárně jsem herec, hudební producent a student režie. Nejdéle dělám hudbu a mám k ní asi i svým způsobem nejintimnější vztah, protože skrze ni reflektuji vše, co se ve mně a v mém okolí děje a jsem schopen tomu celému chaosu pak aspoň o trochu lépe porozumět.

V září jsem začal studovat filmovou režii na FAMU, která pro mě začala být tím největším cílem od momentu, kdy jsem poprvé vkročil na plac jako herec. Skrze svoje filmy můžu spojovat všechny vrstvy, které mě fascinují – od herectví, přes hudbu až k vizuálu. V druhém ročníku bych si přál udělat film o taneční terapii, takže věřím, že i díky zkušenosti ve StarDance se na taneční tematiku lépe nacítím.

O odvaze: Trochu jsem si StarDance vymanifestoval. Byl to vždy takový můj sen. Když nabídka ale skutečně přišla, měl jsem extrémní strach. Potřeboval jsem pár dní, abych si nějak uvědomil, co všechno to obnáší. Moje máma mě ale úplně uklidnila. Díky mami.

O rituálech: Mám pocit, že je pro mě tanec v určitých formách součástí všeho. Mám ho spojený s večery na elektronické hudbě, s romantikou, ale i s prací. Rád se do posledního momentu, než se řekne „akce“, nějakým způsobem hýbu. Možná to není tanec v tradičním slova smyslu, ale rozhodně je to pohyb v nějaké formě, který mi pomáhá uzavřít se do své zóny.

O inspiraci: Největším tanečním vzorem je pro mě momentálně rozhodně Oskar Hes. S tancem jsem se poprvé na nějaké skutečné rovině setkal na konzervatoři, kde jsme měli asi dvanáct hodin tance týdně. Nejdůležitější rada, kterou jsem kdy dostal je, že když se člověk plně postaví za cokoliv, co se na jevišti stane, tak neexistuje chyba – všechno tam patří.

O tanci: Fascinuje mě contemporary. To bych si velmi přál ovládat, přijde mi neuvěřitelně citlivé a silné. Musel bych se ale minimálně stokrát denně protahovat, je to totiž dost šílený a mám v tom docela mezery.

O reakcích: Máma je šťastná a moji kámoši sází peníze, ach jo.

O snech: Samozřejmě je mým cílem vyhrát, ale primárně do toho chci dát všechno, abych na sebe pak nemohl být naštvaný, že jsem mohl udělat víc. A taky doufám, že nezklamu moje kámoše a nebudou mi pak říkat, že jim dlužím peníze.

O mně: Jmenuji se Natálie Otáhalová, v červnu oslavím 26. narozeniny a žiji v Praze, kde jsem se také narodila. Tanec mě provází celým mým životem. Momentálně již nejsem aktivní soutěžní tanečnicí, ale učím v tanečních kurzech a jsem součástí taneční divadelní show Love2Dance v divadle Hybernia. Kromě tance se věnuji také herectví a moderování a propojení všech těchto aktivit mě velmi naplňuje. Také má rodina je sportovně založená. Můj tatínek byl dvakrát na olympiádě v kanoistice, bratr hrál dlouhá léta fotbal a maminka se v mládí věnovala tanci a hrála profesionálně ping pong. Ve volném čase ráda koukám na seriály a filmy, chodím do divadla a trávím čas s přáteli.

O rozhodnutí: Televizní show StarDance je dle mého názoru projekt, který se neodmítá, Když tedy přišla nabídka být po sedmi letech znovu jeho součástí, neváhala jsem. Tehdy mě to totiž neskutečně posunulo. A nejen tanečně a pracovně, ale celkově jako člověka. Navíc je to zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Kromě všeho jiného si totiž člověk odnáší i nová přátelství, a to je podle mě nádherné. Přála jsem si zažít to ještě někdy znovu a jsem moc ráda, že to vyšlo.

O rituálech: Myslím, že žádný rituál nemám, ale když nejsem aspoň trošku nervózní, tak je něco špatně a nedopadne to většinou nejlépe. Takže bych možná řekla, že mým rituálem je lehká nervozita. Spontánně si většinou zatančím, když jsem se svými tanečními přáteli anebo jsem na dámské jízdě s kamarádkami.

O inspiraci: K tanci mě přivedla babička s dědečkem v mých šesti letech. Oba byli tanečníci a také učitelé tance ve své taneční škole. Bylo tedy jasné od začátku, co budu dělat. Stali se mými prvními učiteli tance a jsem jim za vše, co pro mě udělali, moc vděčná. Také se mi vryl do paměti výrok jedné zahraniční trenérky, která říkala, že u tance se nemusí tanečník cítit a vypadat pouze hezky, ale že je hezké předvést i negativní emoce.

O tanci: Již delší dobu uvažuji, že bych navštěvovala nějaké lekce tanga argentina, jen mi to zatím čas nedovolil. Také sleduji videa společenských tanců. Když je to ještě propojené s divadlem, baví mě to moc.

O StarDance: Bude to znít jako klišé, ale mým cílem je si to hlavně užít. Chtěla bych vytvořit hezké choreografie a naučit svůj protějšek tančit tak, aby ho to prostě bavilo.