Rozhovor s Martinem Prágrem
Martine, pro vás je to už šesté setkání s fenoménem StarDance, když počítáme i loňskou Tour. Může vás v soutěži ještě něco překvapit nebo zaskočit?
S novou taneční partnerkou vlastně vždycky přichází něco úplně nového. Zase jsme na začátku, a o překvapení tak nemusí být nouze. Prostě nová sezona. To, že vím, jak funguje celý ten mechanismus soutěže, vím, co se bude kdy dít, znám kulisy, prostředí nebo parket, je samozřejmě výhoda. Přesto se s každým ročníkem naučím něco nového.
Těšíte se?
Těším se moc. Letos jsme se s novými partnery seznamovali až naostro před kamerami, takže jsem byl nervózní především proto, abych hlavně svou partnerku poznal, protože mnohé seriály a pořady nesleduju. Bál jsem se, abych neudělal trapas. Když jsem pak uviděl Martičku, spadl mi kámen ze srdce. Bude to určitě jízda! Jsem ale vždycky rád za každé nové setkání, možnost poznat někoho nového a strávit s ním tak intenzivní čas, tak se těším, co mi ten člověk předá.
Co ti letitá spolupráce se StarDance dala do tvého soukromého, případně profesního života?
Jsem vděčný všem, kdo mi tuhle příležitost dali. Samozřejmě to vnímám tak, že když ti někdo takovou příležitost dá, musíš do toho dát maximum, abys jim to vrátil. A když do toho to maximum dáš, ještě se ti to vrátí někde jinde. Profesně mi StarDance dala moc. Před šesti lety nikdo nevěděl, kdo jsem. Dnes mě už lidé vnímají jako tanečníka, čímž jsem splnil svou životní misi, což je ukázat, že mé povolání je můj život, a také tu radost z toho, co dělám. Dalo mi to i spoustu přátel a také to přineslo hodně nových výzev. V životě by mě třeba nenapadlo, že budu jednou tančit ve dvou s klukem. A teď vystupujeme spolu s Oskarem Hesem v naší show, kterou jsme si vymysleli.
Vzpomeneš si, kdy a s kým jsi poprvé tančil?
Poprvé to bylo na škole v přírodě, kde se nám snažili vštípit takové ty kulturní společenské základy včetně pánské a dámské volenky. Pamatuji si, jak jsem měl prvně obejmout holku kolem pasu, protože nás čekal ploužák, a mě jen zajímalo, jestli se někdo nedívá. A pak se ploužilo. Jinak všechno začalo v tanečním kroužku. Byl jsem třídní exhibicionista, kdo jiný by do něj měl jít. Mou první partnerku, se kterou jsem soutěžil, jsem pak dlouhá léta neviděl – a pak otevřu Forbes, rubriku úspěšných lidí 30 pod 30, a ona tam. Tehdy mi taky došlo, jak ten život strašně utíká.
Z čeho, co vás v soutěži čeká, máte i dnes respekt nebo obavy?
Respekt mám samozřejmě vždycky z toho, abych to své partnerce nepokazil, aby si to fakt užila. Každý před dalším vystoupením vždycky řekne to klišé: Pojďme si to hlavně užít! Ale samozřejmě, že když jsi v té soutěži, v hlavě ti běží, že ten večer nechceš především vypadnout. Na druhou stranu nikdo nechce, aby se to otočilo jen do té extrémní soutěžní drezury. Z toho mám vždycky respekt. Chci z partnerky vykřesat hodně, ale nikdy nadlidské výkony, protože to by ten náš vztah zkazilo. Myslím, že se mi doposud vždycky dařilo najít tu hranici, kterou má každý z nás jinde. Jinou měla Simona Babčáková a jinou Iva Kubelková. Ale samozřejmě chci odvést maximum, aby byli všichni spokojení včetně mé a partnerčiny rodiny. Je krásné, jak se každý chodí rád dívat.
Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude zase na čas tvým druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět?
Mám to vždycky jako druhý domov, takovou minigarsonečku. Taky jsem díky tomu zjistil, že ty nejhezčí prostory jsou ty nejmenší. Kdykoliv za mnou do šatny přijdou přátelé nebo rodina, nechávají mi tam nějaký vzkaz nebo plyšáka. Určitě si to i letos nějak zabydlím.
Věříte v talismany nebo rituály?
Mám určité rituály a jeden z nich se mnou pak sdílí každá partnerka, nechá se do toho vtáhnout. Kdykoliv a kamkoliv přijedu na vystoupení, i když mám přichystané, vyčištěné boty, než jdu na parket, rychle sháním vodu a kartáč na boty. Mám pocit, že bez toho by se mohlo něco pokazit. Takže si automaticky pravidelně přivodím takový mírný stres těsně před vystoupením. A zbylé rituály nemůžu bohužel prozradit, to by pak nefungovalo.
Kdo bude vaším největším fanouškem v průběhu soutěže?
Já doufám, že těmi největšími fanoušky si budeme my s Martičkou spolu navzájem, že budeme věřit a držet si palce, že to dáme. Od začátku mé profesní kariéry i účasti ve StarDance byla mým největším fanouškem máma. A když se mi přehoupla ta třicítka, začal jsem víc vnímat to, čím vším si ta mamka v mém dětství musela projít: že víkendy trávila se mnou na závodech, neměla čas na sebe, musela na to všechno vydělat… Jsem rád, že jí to teď můžu nějak vracet. Třeba tím, že ji vezmu na představení, ona si s sebou vezme kámošky a společně si to užijí. Určitě je mamka pořád můj největší fanoušek. Navíc mám krásný vztah i s dědečkem a babičkou a jedním z mých rituálů je právě to, že si volám s babičkou. Všechno o StarDance vystříhávají z novin, mají na to šuplíček, kam si to schovávají, a žijí tím. Jsem za to rád, protože vidím, jak jim to dodává energii a těší se. A každou sobotu večer se budou dívat a hodnotit spolu s porotou. Myslím, že i to je důvod, proč se na to dívá tolik lidí – mají co a koho hodnotit.