Rozhovor s Tomášem Polákem

Tomáši, co vás přesvědčilo, abyste se stal jedním z účinkujících StarDance? Jak moc jste obeznámen s tím, co všechno vás čeká?

Mě přesvědčilo to, že vím, o jak krásný pořad se jedná. Když jsme zrovna nehráli s kapelou, tak jsem se na to samozřejmě rád podíval a atmosféra mi přišla skvělá. Takže mě nemusel nikdo moc přesvědčovat. Podle mě je to obrovský, nádherný zážitek, který se neodmítá. Navíc se to poštěstí jen málo lidem, tak jsem za to strašně rád a vážím si toho. Na druhou stranu jsem si vědom, že to nebude snadné pro mou rodinu, protože jsem otec tří dětí a žijeme v Šumperku, takže na logistiku a organizaci to bude nesmírně náročné hlavně pro mou ženu.

Měla by se vaše taneční partnerka na něco už předem připravit? Tušíte třeba už teď, který tanec nebude vaším šálkem čaje?

Moje taneční partnerka už ví, že se musí připravit na to, že jsem tancem absolutně nepolíbený. Je to vesmír, který jsem ještě nenavštívil, a tancoval jsem v životě opravdu jen jednou na naší svatbě s mou ženou v rámci prvního tance. A moje taneční kreace na pódiu nemají s tancem vůbec nic společného, ty do toho počítat nemůžu.

Minuly vás taneční kurzy?

Těmi jsem neprošel. Takže na svojí fyzičce teď poprvé v životě makám, ale tanec je pro mě něco, čím jsem dosud nepolíbený.

Jak snášíte dril, stres, únavu a tohle všechno dohromady, zvlášť když to bude teď půl roku vaším denním chlebem?

Chtěl bych říct, že poměrně dobře. V kapele je to samozřejmě taky o nějakém drilu a kolikrát je to fakt náročné. Pokud zrovna nehraji nebo neplním povinnosti kolem kapely, tak jsem jako otec v domácnosti od rána se svojí nejmladší dcerou Malvínkou. Odpoledne objíždíme kroužky spolu s ostatními dvěma dětmi a musím přiznat, že ne vždy se s tím umím vypořádat tak, jak bych měl a chtěl. Malvínce jsou dva roky, Evelínce pět let a Matouškovi osm, takže je to náročný, ale spoustu energie mi i dodávají. Jsou skvělí.

Vzpomenete si, kde a s kým jste v životě poprvé tančil?

Opravdu byl tím jedním jediným tancem, který si pamatuji, ten na naší svatbě.

Z čeho, co vás v soutěži čeká, máte už teď respekt nebo obavy?

Trochu se bojím, abych se při trénincích nezranil a mohl tancovat. Aby mě to nějak nelimitovalo. Proto jsem začal pracovat na fyzičce. Jinak mám pocit, že mi zatím ještě ani nemůže docházet, co všechno mě čeká a z čeho všeho budu dost možná ve stresu.

Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět? Máte přichystané talismany?

Nemám, ale věřím tomu, že nějaké dostanu od dětí. Já na talismany moc nejsem, ale zrovna dneska jsem našel v kapse prstýnek mojí nejmladší Malvínky a vlastně jsem byl až překvapený, jak byl pro mě najednou důležitý.

Kdo bude vaším největším fanouškem?

Stoprocentně děti a rodina. Ale jak jsme po celou dobu existence naší kapely v Šumperku, tak cítíme podporu lidí z našeho regionu, kteří nám ohromně fandí. Když jsme získali Slavíka, tak jsme si říkali, že to není až tak pro nás, jako pro všechny lidi, kteří nám ty hlasy poslali a přejí nám. Takže si myslím, že i od těch lidí se mi té podpory dostane.