Rozhovor s Robinem Ondráčkem

Robine, pro vás není účast v soutěži ničím novým, letos půjde už o vaši čtvrtou řadu. Je to vždy stejně maličko krok do neznáma, anebo není co objevovat a území již považujete za probádané?

Těším se nesmírně, jako vždycky. Možná jinak, než jsem se těšil poprvé, protože teď už vím, do čeho jdu, takže ten proces jako takový pro mě už nový není. Nové je to, s kým budu tancovat a jaký ten člověk je. A vždycky je velkou výzvou udělat tréninkový proces, sestavy a všechno kolem tak, aby to tomu druhému sedělo a abychom se jako pár dobře sehráli. Tohle je vždycky krok do neznáma, nicméně je to výzva – a to mě na tom taky baví.

Jak se těšíte na spolupráci s Lucianou?

Na Lucianu se moc těším, protože hned, když jsme se poprvé viděli, usmála se a úplně rozsvítila, což je vždycky dobré znamení. Cítím, že má dobrou energii, vypadá to, že s ní bude sranda, což k tréninkům vyloženě potřebuju.

S jakou taktikou půjdete letos do soutěže, pokud tedy není supertajná?

Nemám připravenou žádnou speciální taktiku ani plán, ale už vnímám, na co lidé reagují, co funguje na kamery a co je v přístupu na tréninku dobré a co ne. A také bych řekl, že jsem dost empatický a vždycky vnímám, co se v daný moment děje. Ale učíme se pořád, každou zkušeností je člověk bohatší a já si z předchozích ročníků určitě mnohé odnesl.

Jste důsledný trenér?

Důsledný rozhodně jsem, ale aby člověk nepřepískl fyzické ani psychické možnosti, snažím se, aby byl každý trénink jiný.

StarDance letos oslaví 20 let od prvního vysílání, co vám tahle letitá spolupráce dala do vašeho profesního života?

Můj profesní život StarDance ovlivnila jen pozitivně. Lidé vždycky slyší na to, když se řekne, že jste byl součástí takového projektu, takže i o mé taneční kurzy je díky tomu větší zájem. A také si myslím, že soutěž obecně dlouhodobě pomáhá popularizaci tanečního sportu – to mě těší a jsem rád, že se na tom mohu podílet.

Kdy a s kým jste v životě poprvé tančil?

Tančím už od osmi let, kdy jsem začínal, ale konkrétně na první tanec si už nepamatuju. Takže asi s maminkou?

Z čeho v soutěži máte největší respekt?

Z celého projektu mám respekt, ale nefiguruje v tom strach. Jsem člověk, který se zbytečně nestresuje kvůli věcem, které nemůže ovlivnit. Ať už se to týká tréninku, nebo přenosu, protože s tím se prostě pojí nějaký průběh událostí. Takže beru všechno tak, jak je, a nenechávám se zbytečně ničím rozhodit.

Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět? Máte přichystané talismany?

Vždycky tam mám aromalampu, abych si tam navodil příjemné prostředí. Mám akupresurní podložku, na které si před přenosem zdřímnu, zrelaxuju, jinak toho zase tolik nepotřebuji.

Kdo bude vaším největším fanouškem?

Řekl bych, že rodina, ale kdokoliv bude mým největším fanouškem, tomu děkuji.