Rozhovor s Lenkou Nora Návorkovou

Lenko, do StarDance se vracíte už pošesté. Co vás na projektu stále tak baví?

Přestože to je už poněkolikáté, je to vždycky znovu jakoby poprvé. Nepopsaný list. Vždycky se těším na svého nového VIP parťáka, na celý ten proces, vím, že zase poznám nové lidi. Pokaždé je to výzva a pokaždé si říkám, jestli to dělám dobře. Každý člověk je jiný, tudíž je to i pokaždé jiné.

Šijete si pro každého svého tanečního partnera tréninkový plán na míru? Ověřujete si třeba zpočátku, co všechno můžete po svém novém tanečníkovi požadovat?

Většinou se každý hned na začátku bez ptaní přizná, jestli něco dělá a jak to má právě s tancem. Tomáš říkal, že fyzické přípravě věnuje celé jaro i léto, tak věřím, že bude v kondici. Ohledně tréninkového plánu hodně záleží i na tom, jaké tance budeme mít hned na začátku. Pak se uvidí.

Na co myslíte pár okamžiků předtím, než vás hlas Viktora Preisse pozve na taneční parket?

Já mám svůj rituál už po mnoho let, ještě když jsem soutěžně tančila, neměnný. Dělám svůj šťastný dřep. Na chvilku si sednu na bobek, bez toho prostě nemůžu jít na parket.

Co když máte šaty, u kterých je ten dřep téměř nemožný?

Prostě to ty šaty musí nějak přežít. Mě to totiž velmi uklidňuje. A je rozhodně fajn, když se vyvrbí i nějaký společný rituál. Těším se, že s Tomášem vymyslíme něco, co bude jenom naše a co nás jakoby propojí, než na ten parket půjdeme, abychom nebyli v té rozhodující chvíli každý sám za sebe, ale abychom na parket vešli jako pár.

Vzpomenete si, kdy a s kým jste poprvé tančila?

Poprvé asi ještě jako dítě. Ale daleko víc si pamatuji svého prvního tanečního partnera Jožku, se kterým jsem tančila v dětské kategorii. Bylo nám šest nebo sedm let, ale jinak jsem začala tančit už ve třech letech. A pořád mě to baví.

Z čeho, co vás v soutěži nemine, máte už teď respekt?

Mám respekt z toho, abychom stihli všechny přípravy. Pak také z přímých přenosů. Bojím se, že to zapomenu – a co pak bude dělat chudák chlap? Už jsem si vyzkoušela, jaké to je, když zapomněl partner, tuhle situaci už mám za sebou. Ze všeho toho kolem soutěže mám vždy respekt a myslím si, že to je dobře, že je tam pokora a není to jen o slávě a popularitě.

Takže i se svými zkušenostmi máte z účasti pořád zdravý respekt?

O to větší je ten respekt, protože vím, co všechno se může přihodit.

Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět?

Počmárané zdi jsem tam neměla, ale určitě mi tam nikdy nechybí nějaká čokoláda a sladkosti. Doufám, že tam zase budou mít postýlku, to mám hodně ráda, a chundelaté zimní ponožky. Na poslední StarDance jsem dostala talisman, takovou malou vydru. Asi si ji tam vezmu.

Kdo bude během soutěže vaším největším fanouškem?

Doufám, že všichni moji blízcí. Myslím, že je to pro blízké kolikrát horší než pro nás, protože oni to mnohem víc prožívají. Vlastně jsou to takoví chudáci, protože s námi doma všechno protrpí a jsou jak u našich úspěchů, tak i nezdarů.