Rozhovor s Adrianou Maškovou
Adriano, byla jste součástí posledních pěti ročníků StarDance včetně Tour a můžete leccos srovnávat. Vnímáte za ty roky nějaký posun?
Vnímám posun hlavně u sebe, protože já se určitě cítím lépe a vnímám jako velkou změnu to, čím jsem si prošla. A ohledně StarDance je určitě příjemné to zažívat už po několikáté, protože už víte, do čeho jdete. Myslím, že stejně jako se posouváme my, posouvá se i StarDance a všichni se snaží dělat jenom to nejlepší a posouvat věci kupředu. Tomu moc fandím a doufám, že to tak půjde dál.
Hodně se mluví o tom, že se lepší i technická stránka. Je to náročnější pro tanečníky, natož pak pro ty, které učíte tančit. Vnímáte to také?
Já mám pocit, že se to začalo říkat od té řady, kdy jsem do StarDance přišla, protože my jsme si nějak nastavili tréninky, a najednou všichni říkali, že trénujeme nějak hodně. Ale ono hodně záleží na tom, s kým člověk tančí a jaké jsou jeho možnosti. My tanečníci se ale samozřejmě všichni snažíme, aby hlavně trénovali tanec naše protějšky – a ne, že budou někde stát a já se kolem něj budu předvádět.
V průběhu loňského ročníku jste dodělala bakalářské studium. Jak spolu se studijním náporem zvládáte nadstandardní vytížení během StarDance?
Loni, když jsem kývla na StarDance Tour, jsem si říkala – vždyť jsou to jen víkendy, ale pak člověk zjistí, že najednou víkend nemá a jede od pondělí do neděle. Na to jsem se dopředu nepřipravila, což bylo pak trochu znát a ve škole to bylo poměrně náročné, ale teď jsem na magisterském studiu a zatím všechno zvládám, musím zaklepat, tak uvidím, jak to půjde dál. Začala jsem dokonce teď i pracovat v architektonické kanceláři. Těch činností je prostě hodně, tak se s nimi musím skamarádit a sžít, abych nic neodbývala a dalo se to zvládnout.
Existuje něco, u čeho jste si řekla, že uděláte v dalším ročníku jinak nebo lépe – sestavování choreografií, výběr hudby nebo třeba tréninky?
Často jsem dělala to, že jsem choreografii postavila a postupně ji trošku upravovala. Tomu bych se už ráda vyhnula. Ale bude to vyžadovat víc mé přípravy. Nicméně si myslím, že pro tu osobnost je fajn, když jsou věci rovnou tak, jak mají být. Hudbu jsem si už nějaký čas procházela, ukládala si, co mě zaujalo, abych měla z čeho brát a tvořit.
Dokážete na první pohled rozpoznat, jak je na tom váš taneční partner pohybově?
Myslím, že ne. Tomáš říkal, že nikdy netancoval, což může být v něčem samozřejmě i fajn, protože nemá naučené žádné zlozvyky. Ale v něčem to samozřejmě může být zase horší, tak uvidíme, co nás společně čeká. Moc se na to těším.
S kým jste poprvé v životě tančila?
Myslím, že asi s tátou nebo s dědou, když jsem byla malinká.
Z čeho, co vás v soutěži čeká nebo co se týká účasti v soutěži, máte už teď respekt?
Možná asi jenom z toho, že to bude časově náročné. Ale není to poprvé, takže věřím, že už jsem na to nějak přednastavená.
Zabydlujete si nějak šatnu v Holešovicích?
Většinou si říkám, že tam nebudu nic tahat, ale nakonec tam mám vždycky úplně všechno, jsem tam napůl přestěhovaná, a když odcházím, odjíždím s kufrem. Vždycky tam mám ale fotky a dopisy, co mi chodí.
Kdo bude vaším největším fanouškem?
Moje máma. Kdyby mohla, je tam pořád – na generálce, na přenosu, každý týden. Musím jí to vždycky nadávkovat.