Rozhovor s Danielem Makovcem
Danieli, jak se těšíte na StarDance?
Těším se moc! Bude to pro mě velká výzva a doufám, že se vše podaří podle mých představ.
Sledoval jste předešlé ročníky StarDance?
Sledoval, samozřejmě. Od malička jsme se na tuhle soutěž dívali s mamkou, taťkou a ségrou vždycky společně. Byly to moc hezké večery.
StarDance začalo před dvaceti lety, to jste byl ještě v hodně útlém věku.
Je to tak. První sérii jsem, myslím, neviděl, ale pak už mám nakoukané všechny.
Prošel jste castingem StarDance, jak náročné to bylo?
Pro mě to bylo náročné. V té době jsem zrovna utrpěl úraz, takže jsem šel na casting spíš s tím, že předvedu, co zvládnu, ale ono to vyšlo i s tou nohou, která nebyla stoprocentní. Ale musím říct, že jsem ještě nikdy nebyl na žádném castingu za přítomnosti kamer a tolika lidí, takže to pro mě byla nová zkušenost. Nebudu zastírat – bylo to náročné.
Jak takový casting probíhá? Co jste musel předvést?
Měl jsem připravenou ukázku, kde jsem tedy tancoval hlavně vrškem těla a ne nohama, takže jsem se snažil příliš nehýbat. A pak tam byly rozhovory na kameru, kde mi tým pokládal všemožné otázky, které mě měly nasměrovat do nejrůznějších emocí. Chtěli vidět smích, ale i nějaká vážnější témata tam byla a pak otázky na věci, co se třeba dějí ve světě, a tak. Bylo to takové různorodé. Asi bylo třeba vědět, jak reaguju. Pak jsme se i fotili, ale nejnáročnější byl asi ten pohovor, protože jsem trošku stydlivý.
Jako tanečník si asi nebudete moct stydlivost dovolit.
Ano, to nebudu. Respektive stydlivý být člověk může, ale na parketu by to nemělo být vidět. Ale já se postupně otrkám, slibuju.
Co očekáváte, že vám tahle zkušenost především profesně přinese?
Jsem zvyklý učit, jsem zvyklý i vystupovat na jevišti a před kamerou také. Ale tohle je moje první soutěž, tak v sobě třeba objevím nějaké své nové stránky. V tomto směru mi to, myslím, přinese hodně. Hlavně si to chci ale užít, protože tím, že to mám rád od malička a mamka vždycky říkala: „Ty tam jednou budeš,“ tak teď, když se to najednou stalo skutečností, si to chci hlavně užít.
Sny se mají plnit. Na co se v soutěži už teď těšíte nejvíc?
Těším se na tančení se Sarou i na další kolegy, protože jsem byl loni součástí company StarDance Tour na posledním vystoupení v Praze a hrozně mě to bavilo. A díky tomu, že jsem tenhle taneční svět už trochu poznal, i když z jiné stránky, vím, že je na co se těšit. Loni to tedy alespoň byla velmi příjemná zkušenost.
Vzpomenete si, kdy, s kým nebo kde jste v životě poprvé tančil?
Tak úplně poprvé to určitě bylo ve školce, když jsem chodil na tanečky. No a pak vím, že jsem tancoval dost často v obýváku a mamka říkala, že ze mě určitě bude tanečník. Taťka ze mě tanečníka mít nechtěl, ale pak mi asi ve dvanácti letech moje spolužačka ze základní školy nabídla, jestli s ní nechci chodit tancovat, a já souhlasil. Do té doby jsem dělal karate, což bylo přání rodičů, kteří chtěli, abych se dokázal kdykoliv ubránit. Se spolužačkou jsme pak tancovali asi čtyři roky a bylo to moc hezké. Rád na to vzpomínám. Karate šlo tedy stranou, ale u mé ségry naopak zvítězilo, takže to máme takhle hezky prohozený...
Z čeho, co vás v soutěži čeká nebo se týká účasti v soutěži, máte už teď respekt?
Mám respekt z toho, že bude málo času na to, naučit někoho tancovat, protože vidím na sobě, že jde o několikaletý proces, než se vůbec něco zlepší… Takže bude možná hodně těžké vysvětlit partnerce v tak krátkém čase, jak se co tancuje, aby to bylo koukatelné. Myslím, že tancovat se naučí každý, jenom to prostě někdy trvá déle. Takže z toho mám respekt. A pak asi budu mít největší respekt z prvního živého přenosu, protože vím, že tam je toho stresu hodně. Ale to ještě uplyne spousta času, do té doby se trochu otrkám a už si na to všechno kolem víc zvyknu.
Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět?
Určitě tam nebudou chybět fotky a doufám, že se tam vejdou všichni plyšáci, co se vždycky hází. Pak by bylo fajn, kdybych tam mohl mít svíčku, a ještě se musím domluvit s produkcí, jestli bych tam mohl mít s sebou pejska, ale to asi nepůjde. Když ne, bude na hlídání u babičky, u dědečků.
Kdo bude vaším největším fanouškem během soutěže?
Rodiče a ségra, to jsou moji velcí fanoušci už teď.